Anatomie a funkce ledvin

Již staří Číňané považovali ledviny za pramen životní síly. Dnes víme, že zastávají celou řadu pro život nezbytných funkcí. Zároveň patří mezi orgány, které se velmi špatně regenerují. Proto si zasluhují náležitou péči – hlavně v případě diabetiků.

Anatomie a funkce ledvin anatomie ledvin

V těle se nacházejí dvě ledviny, které leží po stranách páteře v dutině břišní. Mají tvar podobný fazolím, ale velikost blízkou spíše pomeranči. Do každé ledviny vede krev jedna velká tepna, tzv. renální arterie. Tepna se rozděluje do mnoha malých krevních cév (kapilár) po celé ledvině. Ve vnější části orgánu spolu tyto kapiláry vytvářejí klubíčka (glomeruly).

Zásadní pro tvorbu moči 

Každé z cévních klubíček funguje jako filtr. Struktura glomerulů umožňuje odvést odpadní látky, vodu a sůl z krve do malých kanálků zvaných tubuly, ovšem při současném zachování krvinek a bílkovin v krvi. Každý kanálek ​​s příslušným glomerulem tvoří dohromady nefron.

Nefron představuje základní stavební a funkční jednotku ledviny. V každé ledvině se nachází asi jeden milion nefronů. Část vody a solí se ještě při průchodu kanálkem vstřebá zpět do krevního oběhu. Kapalina, která zůstává na konci každého kanálku, se pak nazývá moč.

Ta se dále dostává do ledvinné pánvičky a prochází skrz močovody do močového měchýře.

Další funkce ledvin 

  • Ledviny filtrují z krevního řečiště odpadní látky, které mají být předány do moči.
  • Podílejí se na regulaci krevního tlaku. Částečně množstvím vody, kterou vylučují z těla ven jako moč, a částečně skrze produkci hormonů, které jsou zapojeny do kontroly krevního tlaku.
  • Produkují hormon erytropoetin, který stimuluje kostní dřeň, aby tvořila červené krvinky. To je nezbytné, aby se zabránilo anémii (chudokrevnosti).
  • Pomáhají v krvi udržet správnou hladinu solí a chemických látek (např. sodík, draslík, vápník a fosfáty). Jejich nerovnováha by mohla způsobit problémy v jiných částech těla.

Nástup obtíží je postupný 

Příznaky onemocnění ledvin u diabetika bývají zprvu nejasné a nespecifické. Nemocní hovoří o pocitu únavy, mají méně energie než obvykle a prostě se necítí dobře. S postupující chorobou se může dostavit:

  • obtížnost jasného myšlení,
  • špatná chuť k jídlu,
  • úbytek na váze,
  • suchá kůže a její svědění,
  • svalové křeče,
  • zadržování tekutin v těle, což způsobuje oteklé nohy a kotníky,
  • otoky kolem očí,
  • potřeba močit častěji než obvykle,
  • bledý vzhled v důsledku chudokrevnosti,
  • pocit nevolnosti.

Prevence v předstihu

Všichni lidé s cukrovkou mají vyšší riziko rozvoje onemocnění ledvin. Nicméně velká výzkumná studie ukázala, že existují určité faktory, které toto nebezpečí zvyšují. Patří mezi ně:

  • špatná kontrola hladiny cukru (glukózy) v krvi,
  • délka doby, po kterou máte cukrovku,
  • nadváha,
  • kouření,
  • alkohol,
  • vysoký krevní tlak,
  • mužské pohlaví.

Hlídejte si, aby hladina cukru v krvi byla v normě. Udržujte si optimální váhu a kontrolujte krevní tlak. Snažte se žít zdravě. Tím vším snížíte své riziko rozvoje onemocnění ledvin.

(hah)

Zdroj: http://patient.info/health/diabetic-kidney-disease-leaflet

Vápník Hladina cukru v krvi Odražená ledvina příznaky Mužské pohlavní orgány Oteklé kotníky Autor článku: Hana Horáková Líbil se vám článek? ANO NE Léčivá moc hudby

„Jednoduše řečeno hudba léčí,“ říká na základě svých zkušeností americký senátor…

Ledviny

Ledvina savců je párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží…

Bolest varlete

dobrý den, ještě k tomu předchozímu dotazu, který jsem vám psal ohledně bolavého…

Svědění ve zvukovodu

Dobrý den,chtěla bych se Optát je to tak půl rok co mě začali svědit uši hlavně…

Bolest kyčlí a beder

Dobrý den, je mi 31 let, cca 4 měsíce mě bolí v pravém kyčli a v bederní páteři…

Zlomenina kotníku

Dobrý den,chtěla bych se zeptat zlomila jsem si nohu v kotníku a utrhla vaz.Mám…

Alkohol a Ibalgin

Dobrý den, včera jsem vypil jedno pivo (500m, 4%) načež jsem si dal ibalgin…

Krvácení do mozku

Dobrý den, je možné, že se krvácení do mozku nezjistí na chirurgickém oddělení,…

Bolesti hýždí

Dobrý den! CCa 2 měsíce mě trápí ischias /zánět sedacího nervu/ na levé straně…

Sedimentace u dítěte

Před týdnem měl 3-letý syn teploty 40, jinak žádné příznaky nemoci. Po vysoké…

Ledviny

Stavbou jsou ledviny složenou tubulózní žlázou, kde každý z tubulů nese označení nefron. Nefron dále funkčně navazuje na sběrací a odvodné kanálky.

Ledvina má specificky fazolovitý tvar, kde rozeznáváme:

  • facies anterior,
  • facies posterior,
  • extremitas superior,
  • extremitas inferior,
  • margo lateralis et medialis.

Na margo medialis nacházíme vchlípené místo, hilum renale.

Rozměry ledviny jsou (délka) 10–12 cm X (šířka) 5–6 cm X (tloušťka) 3,5–4 cm. Jedna ledvina je schopná při defektu druhostranné ledviny zastat její funkci.

Stavba ledviny[upravit | editovat zdroj]

  • Capsula fibrosa,
  • cortex renalis,
  • medulla renalis.

Funkce[upravit | editovat zdroj]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Funkce ledvin.

Regulační mechanismy[upravit | editovat zdroj]

  • Autonomní nervy (hlavně vliv na kontraktilitu cév);
  • endokrinní regulace (základem je juxtaglomerulární aparát).

Kompenzační mechanismy[upravit | editovat zdroj]

  • Myogenní autoregulace – céva reaguje na změnu tlaku – při poklesu tlaku nastává dilatace vas afferens a při zvýšení tlaku vazokonstrikce. Myogenní regulace je zprostředkována pomocí endotelinů.
  • Renin – aldosteron – angiotenzinový systém – patří sem buňky juxtaglomerulárního aparátu (JGA) ledvin. Ten je tvořen třemi druhy buněk:
    • juxtaglomerulární buňky;
    • buňky macula densa – registrují změnu koncentrace iontů;
    • juxtaglomerulární mesangiální buňky. JGA produkuje renin (podnětem k jeho syntéze je pokles tlaku ve vas afferens anebo snížení koncentrace iontů), který umožňuje přeměnu angiotenzinogenu na

angiotenzin I., který se vlivem ACE (angiotensin-converting enzyme) přemění na angiotenzin II.

Ten má vazokonstrikční vlastnosti hlavně ve vas efferens. Kromě toho stimuluje i tvorbu aldosteronu (ALD).

  • ovlivňuje filtrační frakci – filtrační frakce je poměr mezi glomerulární filtrací a přítokem plazmy v ledvinách (fyziologicky cca 15–20 %).

Cévy ledvin[upravit | editovat zdroj]

Syntopie ledvin – zepředu

  • Krevní oběh ledvin tvoří asi 20 % minutového srdečního výdeje – tento velký přítok má větší funkční význam než oběh, který ledvinám přivádí živiny. Vysoký tlak ve vas afferens převyšuje onkotický tlak v celém glomerulu.
  • Skimming effect – oddělení erytrocytů od plazmy. Erytrocyty prochází přes širší sinusy a plazma se filtruje kapilárami.
  1. Tepny
    • A. renalis dextra et sinistra – každá se dělí na rami anteriores (nakonec 4 větve pro přední 4 segmenty ledvin) a ramus posterior (pro zadní segment).
    • A. renalis accesoria – vyskytuje se v 30 %.
    • Větvení pro kůru: arteriae lobares, arteriae interlobares, arteriae arcuatae, arteriae interlobulares – z nich arteriae glomerulares afferentes/efferentes, peritubulární kapilární řečiště.
    • Větvení pro dřeň: základem jsou arteriae glomerulares efferentes, dále arteriae rectae.
  2. Žilní odtok
    • Žíly z kůry: venulae stellatae – peritubulární kapilární řečiště – venae interlobulares – venae arcuatae – venae interlobares – vena renalis.
    • Žíly dřeně: venulae rectae – venae arcuatae.
  3. Lymfa
    • Lymfa se sbírá do tří pletení, z prostoru peritubulárního, subkapsulárního a z capsula adiposa, a přichází do nodi lymphatici lumbales.
  4. Nervy
    • přichází z plexus renalis = pleteň sympatických, parasympatických a senzitívních vláken jdoucích okolo a. renalis. Autonomní vlákna mají vazomotorickou funkci, senzitivní vlákna inervují hlavně capsula fibrosa, takže vlastný parenchym je prakticky necitlivý.

Poloha a fixace ledvin[upravit | editovat zdroj]

  • Jsou uložené v retroperitoneálním prostoru ve výšce Th12–L2, horní třetina leží na bránici, dolní dvě třetiny na m. quadratus lumborum;
  • pravá bývá posunutá asi o polovinu délky obratle níže;
  • hilum renale se skeletotopicky promítá do úrovně L1.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • MAREKOVÁ, Mária, R ORAVSKÝ a A PAVLÍKOVÁ, et al. Multidisciplinárny pohľad na obličky [online]. Portál Lekárskej fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, ©2011. Poslední revize 2011-11-25, [cit. 2011-11-25]. .
Budete mít zájem:  Fotogalerie: Co s tvrdým pečivem?

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-7169-970-5.
  • GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE ČLOVĚKA

Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka11. Močový systém

11. 1. 1. Anatomie ledvin

Obr. 11. 1.

Uložení močového systému v retroperitoneálním prostoru

  1. ledviny

  2. močovody

  3. močový měchýř

  1. břišní aorta

  2. pravá ledvinová žíla

  3. příčný tračník

  4. vzestupný tračník

  5. dolní dutá žíla

  6. slepé střevo

  7. konečník

  8. nadledviny

  9. slezina

  10. levá ledvinová tepna

  11. sestupný tračník

  12. levá společná kyčelní tepna

  13. esovitý tračník

Ledvina (ren, nefros) je párová žláza typického fazolovitého vzhledu, uložená po obou stranách bederní páteře v retroperitoneálním prostoru. (Obr. 11. 1.)

Velikost ledvin je průměrně 12 x 6 x 3 cm. Ledviny jsou obaleny tukovým polštářem a jsou připojeny mohutnými renálními tepnami na břišní aortu a renálními žilami na dolní dutou žílu.

Na řezu ledvinou můžeme bez dalšího zvětšení rozlišit světlejší kůru ledviny a tmavší dřeň ledviny. (Obr. 11. 2.)

Kůra je těsně pod pevným vazivovým pouzdrem na povrchu ledviny. Proti dřeni je kůra ohraničena zvlněnou hranicí, která vzniká tak, že dřeň ledviny je upravena do několika pyramidových útvarů, zatímco korová vrstva tvoří úzký pásek (cca 5 – 7 mm) vybíhající mezi pyramidy dřeně. Korová vrstva ledviny obsahuje asi jeden milión mikroskopických jednotek, nefronů. (Obr. 11. 3.)

Nefron je základní stavební a funkční jednotkou ledvin.

Nefron se skládá z přívodné a odvodné cévy, klubíčka kapilár, Bowmanova pouzdra, systému proximálního a distálního kanálku a Henleovy kličky.

Renální tepny se po vstupu do ledviny postupně větví na stále drobnější větve jdoucí do kůry ledvin. V kůře ledviny odstupuje z těchto tepen tzv. přívodné cévy (vas afferens), které se stáčejí do složitých klubíček (glomerulů). Z každého klubíčka je krev odváděna pomocí odvodné cévy (vas efferens). (Obr. 11. 4.)

Vnější povrch kapilár dvou miliónů klubíček obou ledvin, na kterém se uskutečňuje filtrace krve, je asi 1,5 m2. Odvodná céva glomerula se větví do kapilárních sítí kolem ledvinných kanálků. Z těchto kapilár pak odtéká krev do renálních žil a do dolní duté žíly.

Glomerulum je vmáčknuto do slepého začátku ledvinových kanálků – do dvojlistého Bowmanova pouzdra (váčku). Bowmanůvo pouzdro společně s glomerulem tvoří tzv. Malpighiho tělísko. Vnitřní list pouzdra naléhá na stěnu kapilár cévního klubka, a vnější list přechází do stěny odstupujícího kanálku.

Mezi vnitřním a zevním listem pouzdra je tenká štěrbina, ze které začíná systém ledvinových kanálků: proximální kanálek, Henleova klička a distální kanálek. Distální kanálky ledvin přecházejí do sběracích kanálků, které ústí na vrcholcích dřeňových pyramid ledviny.

Na vrcholky pyramid se upínají ledvinové kalichy, přecházející do ledvinové pánvičky. (Sběrací kanálky nejsou součástí nefronu!)

Kapilárami glomerulů protéká krev, jejíž plazma se filtrací zbavuje látek, které se s filtrovanou vodou dostávají přes stěnu kapilár a vnitřní stěnu Bowmanova pozdra do štěrbiny váčku, a odtud do proximálního kanálku ledviny.

Funkce glomerulu a Bowmanova pozdra připomíná filtr, kterým projde voda, ve vodě rozpustné látky a látky mající menší molekulovou hmotnost. Stěna kapilár a pouzdra nepropouští buňky (např. červené krvinky) a nefiltrují se zde prakticky žádné plazmatické bílkoviny.

Tekutina přefiltrovaná do štěrbiny Bowmanova pouzdra se nazývá glomerulární filtrát nebo primární moč.

Množství této tekutiny je obrovské. Za jednu minutu se vytvoří asi 0,12 litru filtrátu, tj. každý den 180 litrů tekutiny. Toto množství je sice více než dvakrát až třikrát větší než je průměrná hmotnost těla, ale 99 % přefiltrované tekutiny se v kanálcích vstřebává zpět, takže definitivní množství moči je podstatně menší: 1000 – 1500 ml denně.

Filtrace v glomerulech je závislá na filtračním tlaku, který můžeme definovat jako tlak, kterým je tekutina (plazma) „protlačována“ přes stěnu kapilár a vnitřní list Bowmanova pouzdra do štěrbiny pozdra.

Čím větší je rozdíl mezi tlakem v krevních kapilárách klubíčka a tlakem ve štěrbině pouzdra (větší v kapilárách a menší v pouzdru), tím větší je filtrace v glomerulu a tím větší je i množství profiltrované primární moči.

Za normálních okolností je tlak krve ve vlásečnicích glomerulu asi 11 kPa a ve štěrbině pouzdra 2 kPa. Skutečný, efektivní filtrační tlak je asi 6 kPa.

Tlakový rozdíl patrný z uvedených čísel je sice 9 kPa, ale k výpočtu skutečného filtračního tlaku je zapotřebí počítat i s rozdílným osmotickým a onkotickým tlakem krevní plazmy a přefiltrované moči.

Proto je výsledný filtrační tlak menší než by odpovídalo pouhému rozdílu tlaku krve a tlaku ve štěrbině pouzdra.

Profiltrovaná krevní plazma – primární moč, odtéká ze štěrbiny Bowmanova pouzdra do kanálků, kde je upravována na definitivní moč.

Při průtoku proximálním kanálkem, Henleovou kličkou a distálním kanálkem se primární moč postupně zbavuje vody, glukózy, aminokyselin a části minerálních látek.

Tyto látky se vstřebávají zpět do krve, která protéká sítěmi kapilár opřádajícími ledvinové kanálky. v kanálcích ledvin je dvojí: aktivní transport a pasivní transport (difuze).

  1. rozumíme přesun látek při kterém se spotřebovává energie, která je nutná pro průběh reakcí, kterými je určitá látka (např. sodík) „přenášena“ přes buňky tvořící stěnu kanálku. Pokud je typ těchto „přenášecích“ reakcí znám, jde obvykle o spojení transportní látky s „nosičem“, který přenese daný typ látky buněčnými membránami i vnitřními strukturami buněk. Na přenosech se podílí řada enzymů. Typy reakcí, kterými se transport uskutečňuje jsou velmi rozmanité a pro jednotlivé typy látek obvykle specifické. Např. každá z aminokyselin má „svůj typ“ aktivního přenosu.

    Aktivně (tzv. resorpcí) jsou stěnou ledvinových kanálků zpětně transportovány: sodík, draslík, chloridy, vápník, aminokyseliny, glukóza, fosforečnany a uráty. Aktivní transport není jen jednosměrný proces – z kanálků do kapilární krve.

    Je možný i opačný směr transportu – z cév do nitra kanálků. Jde o aktivní transport, kterému říkáme exkrece. Princip přenosu je obdobný jako při zpětném vstřebávání. Popsaným způsobem jsou v ledvinách vylučovány hlavně látky pro organismus cizí např.

    penicilin, různá barviva, ale také organické kyseliny.

  2. Pasivní transport (difuze)

    látek je výsledkem rozdílu v koncentraci látek uvnitř a vně ledvinových kanálků. Klesá-li např. koncentrace sodíku v kanálcích, stoupá jeho koncentrace v krvi protékající v cévních sítích kolem kanálků, a voda difunduje přes stěnu kanálků do místa s větší koncentrací sodíkových iontů. V uvedeném případě z kanálků do krve. Tento typ difuze nazýváme osmóza. Osmózou je v ledvinách transportována především voda z kanálků zpět do krevního oběhu. Účinnost zpětné difuze vody je obrovská – okolo 140 litrů za 24 hodin. Pro příklad několik čísel.

    V glomerulu se přefiltruje asi 150 ml vody za 1 minutu, ale Henleovou kličkou protéká již pouze asi 25 ml tekutiny a sběracím kanálkem jen asi 6 ml tekutiny za minutu. Převedeme-li tato čísla na procenta, pak je v proximálním kanálku vstřebáno asi 80 % vody, a do definitivní moči se dostává jen asi 1 % vody přefiltrované v glomerulu.

    Ledviny pracují jako orgány s vysokou koncentrační schopností a mají rozhodující podíl na hospodaření vodou v organismu.

Ledvina – Wikipedie

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Budete mít zájem:  Vitamín C – jeho funkce, hlavní zdroje i zajímavosti

Ledvina

Ledviny v lidském těle

Jehněčí ledviny

Latinsky

ren

Tepny

renální tepna

Žíly

renální žíla

Nervy

renální plexus

MeSH

A05.810.453

Gray

1215

Tento článek je o orgánu v těle. Další významy jsou uvedeny na stránce Ledvinka.
Další významy jsou uvedeny na stránce Ledvina (rozcestník).

Ledvina (lat. ren, řec. νεφρός, nefrós) savců je párový orgán uložený po stranách páteře v retroperitoneálním prostoru. Má celou řadu funkcí. Slouží k udržování stálosti vnitřního prostředí a odstraňování odpadních produktů, které z těla odcházejí v podobě moči.

Anatomie ledviny

Ledvina má oválný, fazolovitý tvar, má červenohnědou barvu, na povrchu je hladká a je kryta tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny je ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod.

Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis).
Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra.

Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy tvoří ledviné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků, ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje.

U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků, proto je ledvina laločnatá, renkulizovaná.

Člověk má (podobně jako prase) multipapilární ledvinu – to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. U koně, psa a kočky pokročil srůst tak daleko, že laloky již nelze rozlišit, srostlé kalíšky tvoří v ledvinné pánvičce jednolitý hřeben.

Ledvina je kryta vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza.

Ledviny jsou uloženy pod stropem břišní dutiny, retroperitonálně (nejsou obaleny pobřišnicí). Závěs ledvin bývá často volný, takže se jejich poloha může měnit (např. při dýchání). U psa, koně a přežvýkavců je levá ledvina uložena kraniálněji (blíže k hlavě) než pravá.

Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.

Anatomie ledviny: 1. pyramidy2. odvádějící tepna3. renální tepna4. renální žíla5. branka6. pánvička7. močovod8. kalíšek9. vazivové pouzdro10. spodní pouzdro11. horní pouzdro12. přívodní žíla13. nefron14. kalíšek15. kalich16. papila17. sloupek

Struktura a činnost ledviny

Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi 1 milión nefronů, ledvina skotu asi 8 miliónů.

Přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorbcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a tzv. Henleovou kličkou nefronu.

Člověk

U člověka činí minutový průtok krve ledvinami (klidový stav) 1,2 litru, z toho kůrou ledviny 925 ml, zevní zónou dřeně 225 ml a vnitřní zónou dřeně 50 ml. Za 1 minutu ledviny spotřebují 18 ml O2.

Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:

  1. v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly.
  2. peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.

Nefrony se dělí na dva základní typy:

  1. korové, v kůře ledviny, které mají krátké Henleovy kličky.
  2. juxtamedulární, ze kterých odcházející arterioly jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (tzv. vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).

Autoregulace průtoku krve:
Průtok krevní plazmy (RPF) a glomerulární filtrace (GFR) se mění v rozmezí systémového tlaku krve 10,6–26,6 kPa, jen velmi málo i u denervované ledviny.

Pokud tlak poklesne pod 10,6 kPa, je autoregulace nemožná a klesá i průtok krve s glomerulární filtrací.

Průtok krve se stanovuje na základě Fickova principu změřením ledvinového průtoku plazmy (cca 0,6 l/min) pomocí p-aminohippurátu.

Glomerulární filtrace (GFR) je rovna objemu tekutin, který je profiltrován všemi glomeruly za jednotku času [ml/min]. Renální frakce je pak rovna podílu GFR/RPF.

Faktory určující hodnotu glomerulární filtrace:

  1. efektivní filtrační tlak v glomerulu, jeho hodnota je cca 6,0 kPa;
  2. plocha filtrace;
  3. hydraulická vodivost GFR, která určuje míru propustnosti glomerulu pro vodu.[1]

Části ledvin

  • dřeň ledvin (medulla renalis) tmavě červená tkáň (pod číslem 1 na prvním obrázku);
  • kůra ledvin (cortex renalis);
  • pánvička ledvinná (pelvis renalis) sbírá moč, ta je odváděna do močovodu.

Nemoci ledvin

Onemocnění ledvin mohou vznikat z celé řady příčin a vyústit až v renální selhání, které se dělí na akutní (trvající do 3 měsíců) a na chronické (trvající déle než tři měsíce) v angličtině označované zkratkou CKD („chronic kidney disease“). Pro akutní renální selhání se používá klasifikace RIFLE. [2] Pro chronické renální selhání klasifikace KDOQI, která má pět stupňů:[3]

  • CKD I: normální, nesnížená glomerulární filtrace (glomerulární filtrace > 1,5 ml/s)
  • CKD II: lehká ledvinná nedostatečnost (glomerulární filtrace 1,0–1,49 ml/s)
  • CKD III: středně těžká ledvinná nedostatečnost (glomerulární filtrace 0,5–0,99 ml/s)
  • CKD IV: těžká ledvinná nedostatečnost (glomerulární filtrace 0,25–0,49 ml/s)
  • CKD V: ledvinné selhání (glomerulární filtrace < 0,25 ml/s)

Funkce ledvin

  • Tvorba primární moči a úprava na definitivní moč (hypertonický);
  • exkrece moči (hlavně močovina), metabolity;
  • udržování homeostázy, regulace acidobazické rovnováhy;
  • endokrinní funkce (renin, erytropoetin, 1,2-dihydroxycholekalciferol);
  • regulace objemu vody v těle;
  • vylučování toxických látek, léků a jiných metabolitů;
  • regulace krevního tlaku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 3., dopl. a rozšíř. vyd. Praha: Grada, 1999. 612 s. ISBN 80-7169-788-5.
  2. ↑ HOSTE, ERIC AJ CLERMONT, GILLES KERSTEN, ALEXANDER VENKATARAMAN, RAMESH ANGUS, DEREK C DE BACQUER, DIRK KELLUM, JOHN A.

    RIFLE criteria for acute kidney injury are associated with hospital mortality in critically ill patients: a cohort analysis. [s.l.]: BioMed Central Ltd Dostupné online. OCLC 732707270 

  3. ↑ INKER, Lesley A.; ASTOR, Brad C.; FOX, Chester H.

    KDOQI US Commentary on the 2012 KDIGO Clinical Practice Guideline for the Evaluation and Management of CKD. American Journal of Kidney Diseases. 2014-05, roč. 63, čís. 5, s. 713–735. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. ISSN 0272-6386. DOI 10.1053/j.ajkd.2014.01.

    416. 

Literatura

  • ČERVENÝ, Čeněk. Veterinární anatomie – splanchnologia: (systema gastropulmonale, systema urogenitale, perineum, peritoneum et glandulae endocrinae). Vyd. 1. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, Fakulta veterinárního lékařství, 1998. 133 s. ISBN 80-85114-31-3

Související články

  • Dynamická funkční scintigrafie ledvin
  • Nadledvina

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ledvina na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ledvina ve Wikislovníku
Autoritní data

  • PSH: 702
  • BNF: cb11932741g (data)
  • GND: 4042270-7
  • LCCN: sh85072254
  • MA: 2780091579, 2909393688, 2910120401
  • NDL: 00574833
  • TA98: A08.1.01.001

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ledvina&oldid=20031423“

Onemocnění ledvin nevidíte. Jak jej poznat včas? | Domácí mazlíčci

Ledviny filtrují odpadní produkty a přebytečnou tekutinu z krevního oběhu, které pak vylučují z organizmu močí. Poměrně často však dochází k jejich chronickému poškození, a to například kvůli infekci, jedovatým látkám, ale také stárnutím.

Například u starších koček je rakovina a selhání ledvin nejčastější příčinou úmrtí. Pokud chronické onemocnění ledvin dojde do pokročilého stádia, v organizmu může dojít ke kumulaci nebezpečného množství tekutiny, elektrolytů a odpadních produktů.

Projevy nemoci

V raných stádiích nemoci lze pozorovat jen několik málo příznaků, a proto chronické onemocnění ledvin může být skryté až do doby, kdy dojde k významnému poškození funkce ledvin. Dobrým indikátorem chronického onemocnění ledvin je moč, která je buď koncentrovaná, nebo naopak řídká.

  • Nadměrné pití (polydipsie) a vylučování velkých objemů moči (polyurie).
  • Zvýšený objem moči v močovém měchýři – může vést k inkontinenci (úniku moči), a to zejména v noci.
  • Zvracení anebo průjem.
  • Nedostatek chuti k jídlu a hubnutí.
  • Deprese zvířete obecně souvisejí se zvýšeným obsahem odpadních látek v krvi.
  • Chudokrevnost, která se projevuje bledými dásněmi zvířete a celkovou slabostí v důsledku nízkého počtu krvinek.
  • Celková slabost zvířete kvůli nízké koncentraci draslíku v krvi.

Stanovení diagnózy

SDMA (symetrický dimethylarginin a inovativní biomarker funkce ledvin. ) je aminokyselina, která se tvoří fyziologicky v těle při degradaci metylovaných proteinů. Vzhledem k tomu, že SDMA je vylučován téměř výhradně ledvinami, jedná se o přesný ukazatel funkce ledvin.

Bylo prokázáno, že SDMA je spolehlivějším ukazatelem funkce ledvin než kreatinin, což veterinářům umožňuje dříve než kdy předtím detekovat u zvířat akutní poškození ledvin a chronické onemocnění ledvin. Hodnota SDMA se zvyšuje již při 25% ztrátě funkce ledvin.

Díky tomu je test SDMA přesnějším indikátorem při akutním poškození ledvin i při jejich chronickém onemocnění. Koncentrace SDMA se v krevním séru nemocného zvířete konzistentně zvyšuje o měsíce až roky dříve než koncentrace sérového kreatininu.

Proto pouhé testování hodnoty kreatininu v krvi nemůže identifikovat problémy s ledvinami, dokud nedojde k téměř 75% ztrátě jejich funkce. To už v některých případech může být pozdě pro stanovení účinné léčby zvířete.

Z pokynů Mezinárodní společnosti pro onemocnění ledvin (International Renal Interest Society, IRIS) také vyplývá, že SDMA pomáhá při formulaci doporučení nejúčinnější léčby rozvíjejícího se onemocnění. SDMA se ukázalo jako prokazatelně vhodný parametr pro časnou diagnostiku onemocnění ledvin a také pro monitorování zhoršující se funkce ledvin u zvířat trpících jejich chronickou poruchou.

Díky testu IDEXX SDMA jsme schopni včas diagnostikovat dvakrát více případů onemocnění ledvin. Údaje z testování SDMA naznačují, že prevalence onemocnění ledvin je dvakrát vyšší, než se dříve uvádělo. Abychom předešli masivnímu poškození ledvin, doporučujeme u každého psa nebo kočky nad 7 let věku provádět vyšetření krve a moči minimálně jednou za rok.

Kromě těchto vyšetření doporučujeme provést rentgenové nebo ultrazvukové vyšetření zvířete, při kterém sledujeme velikost a tvar ledvin psa či kočky, a tak včas odhalíme viditelné strukturální abnormality. Chronické selhání ledvin se totiž často projevuje tak, že ledviny jsou neobvykle malé s nepravidelným povrchem.

Ultrazvuk normální ledviny

Na trhu jsou dostupné speciální diety pro zvířata s oslabenými ledvinami. Samotná změna diety může být vše, co Váš zvířecí mazlíček potřebuje. Existuje také celá řada léčivých přípravků podporujících funkci ledvin. 

ledviny

Ledvina ( ren, nefros) je párová žláza fazolovitého tvaru uložená po obou stranách bederní páteře za peritoneem. Ledviny jsou obaleny tukovými polštáři, které slouží jako mechanická ochrana.

Funkce ledvin          

  • odstraňování odpadní
  • udržení stálosti vnitřního prostředí
  • hospodaření s vodou a minerály

Renálními arteriemi jsou ledviny připojeny na břišní aortu a renálními žílami na dolní dutou žílu. Na řezu ledvinou rozlišíme světlejší korovou a tmavší dřeňovou vrstvu. Dřeňová vrstva vytváří útvary zvané pyramidy. Kůra na povrchu ledviny je kryta pevným vazivovým pouzdrem.

Kůra ledviny obsahuje asi jeden milion nefronů, což jsou stavebně funkční jednotky. Nefron se skládá z cévního klubíčka ( glomerulu), to je obklopena Bowmanovým pouzdrem, na něž navazuje tubulus neboli kanálek, který rozdělujeme na tři části : proximální stočený kanálek, Henleova klička a distální stočený kanálek.

Distální kanálky přecházejí do sběracích kanálků, které ústí na vrcholcích dřeňových pyramid ledviny do ledvinných kalichů. Ty pak přecházejí do ledvinné pánvičky. Vlásečnicemi klubíčka nefronu protéká krev s relativně vysokým tlakem a z ní se přefiltruje asi 20% tekutiny do Bowmanova pouzdra a vzniká tzv. primární moč.

Denně asi 150 litrů primární moči. Při průtoku kanálky dochází ke zpětné resorpci a ke vzniku konečné moči. V prvním stočeném kanálku se vstřebá do krve asi 85% původní tekutiny, s ní i část solí a glukóza. Poté moč protéká kličkou a druhým stočeným kanálkem. Konečná úprava moči je výsledkem činnosti sběrných kanálků.

Voda se vstřebává po celé délce kanálku a strhává s sebou i část močoviny a sodíku.Denně ledviny vyprodukují asi 1,5litru konečné moči.

Vývodné cesty močové – ledvinné kalichy – ústí do ledvinných pánviček, které leží společně s žílami a tepnami ledvin na vnitřním okraji ledvin. Z pánviček vystupují močovody. V močovodech je moč posunována peristaltickými pohyby.

Stěna vývodných cest ( kalichů, pánviček, močovodů a moč. měchýře) je tvořena sliznicí odolnou vůči poškození močí a třemi vrstvami hladké svaloviny protkané vazivem. Močovody jsou dlouhé 30 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán měnící tvar podle náplně moči. Je uložen v pánvi za stydkou sponou. Svalovina stěny močového měchýře obklopující ústí močovodů zabraňuje zpětnému toku moče. Náplň močového měchýře obvykle nepřesahuje 500ml.

Při naplnění 150ml se dostavuje nucení na močení, někdy však může náplň dosáhnout až 700 ml. Na dno močového měchýře navazuje močová trubice. Na jejím počátku jsou dva svěrače – vnitřní ( ovládaný reflexně) a vnější ( ovládaný vůlí).Vyprazdňování močového měchýře ( mikce) je vyvoláno vzrůstajícím tlakem náplně.

Smrštěním svaloviny ve stěně měchýře a uvolněním svěračů močové trubice odtéká moč. Mikce je řízena z míchy.

Moč (diuréza) má u zdravého člověka normální pH 4,5 – 8 ( slabě kyselá).Zvýší-li se hladina cukru v krvi nad 10mmol / l, objevuje se glukóza i v moči. Moč zdravého člověka neobsahuje bílkoviny a krevní buňky. Obsahuje však močovinu, chloridy, sodík, draslík, fosfáty, sírany, kreatinin a kyselinu močovou.

 Význam vody pro organismus

VODA je univerzálním prostředím, v němž probíhají všechny biologické děje. Udržování vodní rovnováhy patří mezi nejdůležitější funkce organismu. Veškerou vodu obsaženou v tělesné hmotě označujeme jako celkovou tělesnou vodu ( CTV). Tvoří dle věku 80 – 60% hmotnosti těla.

CTV rozdělujeme na tekutinu extracelulární ( ECT) a intracelulární ( ICT). ICT tvoří 30 – 40% tělesné hmotnosti a v různých tkáních má různé složení. V buňkách je obsažena ve volné a vázané formě.

ECT se dělí na intravaskulární část ( krev, lymfa ) a intersticilání část – volnou a vázanou ( i mozkomíšní mok). Zvláštním oddílem ECT je transcelulární tekutina – v moč. cestách, trávícím ústrojí a dalších tělesných dutinách ( tzv. třetí prostor).

Voda v ECT a ICT vzájemně komunikuje a proniká membránami pod vlivem osmotických, hydrostatických a teplotních činitelů.

Voda je vhodným prostředím pro metabolické reakce, transport látek, má termoregulační význam, a je univerzální rozpouštědlo.

O zachování minimálního množství vody v organismu se stará antidiuretický hormon, který vzniká v zadní části hypofýzy a působí na ledviny tak, že snižují množství vylučované moči.

Pocit žízně je řízen hypotalamem, kde speciální buňky zaznamenají vzestup koncentrace soli, cukru a jiných látek v krvi. K tomu dochází při sníženém příjmu tekutin nebo naopak při zvýšeném příjmu těchto látek.

Projevy dehydratace:                   

  •  suché sliznice a podpaží
  •  snížený kožní turgor ( napětí)
  •  pokles krevního tlaku
  •  zrychlení pulsu
  •  únava, spavost až zmatenost

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector