Finanční nebo materiální podpora, služby zdarma, benefiční akce, dobrovolnictví. Způsobů, jak činnosti nadačního fondu podpořit, je celá řada. Rádi se s vámi setkáme a najdeme ten nejlepší způsob oboustranně smysluplné spolupráce.
Dárcovská SMS
- Pro jednorázový příspěvek (29, 59 a 89 Kč) stačí odeslat jednu ze zpráv:DMS SENORINA 30DMS SENORINA 60
- DMS SENORINA 90
- Na telefonní číslo: 87 777
- DMS SENORINA TRV 30DMS SENORINA TRV 60
- DMS SENORINA TRV 90
- Dárce může svoji trvalou podporu kdykoliv dle svého uvážení bezplatně odvolat zasláním SMS ve tvaru STOP SENORINA na 87 777.
Trvalý měsíční příspěvek:
Trvalý platební příkaz
Číslo bankovního účtu: 115-1710210277/0100Při složení finanční hotovosti na náš účet vám vystavíme darovací smlouvu a daňový doklad. Bližší informace získáte od Jarky Švarcbachové.
Dárcovská smlouva
Pro potvrzení o daru prosíme o zaslání kontaktních údajů: jméno, adresa, datum narození, telefonické spojení, u práv. osob název firmy/IČ + adresa, e-mail). Dárce je oprávněn stanovit konkrétní účel (projekt), na který má být dar použit, a kontrolovat využití poskytnutého daru.
Nadační fond Seňorina je osvobozen od darovací daně, proto veškeré dary, které získáme, jsou tedy využity v plné výši.
Dobrovolnictví
Dobrovolníky vítáme téměř na cokoliv od pomocné péče o seniory, čtení seniorům, ale i na administrativní činnosti, psaní článků, správa FB stránek, správa webových stránek apod. Koho zajímají sociální služby, chod neziskovek a jejich projekty, klienti s Alzheimerovou nemocí či jinými typy demence, mají u nás dveře otevřeny.
Podpořili nás
Firemní a nadační dárci věnovali nemalé prostředky na různé projekty a pomůcky na podporu osob s demencí a jejich rodin. Děkujeme vám, že společně můžeme pomáhat těm, kterým do života a vztahů vstoupila Alzheimerova nemoc nebo jiné druhy demence. Pokud by vás zajímalo více detailů, najdete je vždy v naší aktuální výroční zprávě.
manželé Barcíkovi | manželé Horákovi | Linda Štucbartová | Denisa Bellinger | Barbora Chuecos | Renata Mrázová | manželé Mlčochovi | Lenka Feldsteinová | Jiří Kovanda | Markéta Vaňková | manželé Jiránkovi | Jana Rozi Šachová | Kapucíni na Hradčanech
a celá dlouhá řada dalších.
Vážíme si podpory všech. Těch, kdo nám věnovali větší finanční obnos, stejně jako těch, kdo s láskou a důvěrou přispěli drobnou částkou nebo i dobrovolnickou pomocí, darováním své kompetence, apod. Víme, že výčet není úplný, postupně ho doplňujeme. Pokud byste v seznamu chtěli být vidět a nenašli jste se v něm, napište nám a my to hned napravíme. Zasloužíte si to.
Děkujeme za všechny, kterým společně s vámi pomáháme!
Ke stáří nemoci automaticky patří. A nebo taky ne
Spotřebitel
Stáří – pro mladé něco nepředstavitelného, optimističtější senioři říkají – nedá se s tím dělat nic jiného než „to“ přežít. A jak to tak vypadá, s prodlužujícím se věkem a stále pokročilejší medicínou, seniorský věk bude pro většinu z nás podstatnou částí našeho života. A nemusí to být jen útrapy spojeného s nemocemi.
Ke stáří nemoci totiž automaticky nepatří, protože žádná choroba není ani ve stáří normální. Naopak normální je nemocný nebýt, říká docentka Iva Holmerová, která se věnuje sociálnímu lékařství, gerontologii a lékařské etice.
Interakce
Jenže skutečnost stále vypadá spíš opačně. Ve stáří jsou nemoci víc pravděpodobné než v nižším věku, mnoho starších lidí má také hodně diagnóz. „S tím souvisí také mnoho léků, které starší lidé zpravidla užívají. Některé předepisují lékaři, jiné si sami koupí v lékárnách.
Ať ti či druzí si ale bohužel stále neuvědomují, že čím více léků užívají, tím více hrozí rizik interakcí mezi nimi a z toho plynoucích nebezpečí.
Různé statistiky ukazují, že právě nežádoucí účinky léků patří mezi nejčastější příčiny zdravotních komplikací a přijetí starších lidí do nemocnic,“ říká doktorka Holmerová.
Alzheimer – žádná kapitulace!
Některých druhů chorob se dříve tolik nevyskytovalo, ať již proto, že je medicína nedokázala odhalit, nebo jich prostě bylo méně. Třeba Alzheimerova choroba trápí nejvíc právě seniory. A i když se podobným chorobám občas říká civilizační, Iva Holmerová tvrdí, že s civilizací příliš nesouvisejí.
„Snad jen proto, že jsme díky civilizaci zdravější a žijeme déle. Dožíváme se tak i neurodegenerativních onemocnění, která způsobují například demenci. Ty byly dříve daleko vzácnější také proto, že lidé nežili tak dlouho jako my v současnosti.
A to se zejména týká Alzheimerovy nemoci, nejčastější příčiny syndromu demence. O Alzheimerově nemoci do 90. let minulého století téměř nemluvilo, nyní je to o jeden z největších problémů,“ říká ředitelka Gerontologického centra v Praze.
Správná diagnóza ve správný čas je u této nemoci nesmírně důležitá pro nemocné, pro jejich rodinné příslušníky, a nakonec i pro celé okolí.
(foto: Pixabay)
„Onemocnění se rozvíjí mnoho let. Většinu z této doby je možné žít ještě dobrý život, byť s některými omezeními. Proto v současné době také čím dále tím více hovoříme právě o životě lidí s demencí. Země, ale už i obce se snaží, aby byl co nejlepší.
Mělo by se vytvořit prostředí, které je pro pacienty vstřícné a přátelské. To začíná seznámením se s problematikou Alzheimerovy nemoci, aby lidé věděli, jak těmto lidem pomoci a poradit v případě, že to budou potřebovat,“ říká docentka Holmerová.
Alzheimerovu nemoc se zatím nedaří vyléčit. Ale to podle Ivy Holmerové neznamená, že bychom měli – nebo snad dokonce směli – rezignovat. „Víme již mnoho o lécích, které zlepšují příznaky nemoci, významné je léčení deprese a podobně.
Existuje také mnoho nefarmakologických, psychosociálních intervencí, kterými lze lidem s demencí zásadním způsobem pomoci.
Jsou to třeba různé metody kognitivní stimulace, podpora a poradenství zejména v časných stadiích nemoci.
Patří k životu
Stáří je přirozené a k životu patří. „Někdo také říká, že jedna z mála spravedlivých věcí, protože stárneme všichni. Na druhou stranu ale žijeme a taky stárneme každý jinak. A možná si to ani neuvědomujeme, ale stáří může být opravdu nejdelším obdobím života. Jako senioři se označují lidé 65letí a starší, mnohem více lidí se dožívá i devadesáti, sta let let,“ upozorňuje Iva Holmerová.
Důležité je podle ní si uvědomit, že starší lidé jsou skutečně různí. Mnozí jsou ve skvělé kondici: pracují, sportují, mají náročné koníčky, užívají života a pomáhají ostatním, aby i jejich život byl lepší. Mnozí naopak potřebují pomoc ostatních.
Také si přečtěte:
- Stejný plat, ale vyšší důchod?
- Kdy vás výše vašeho důchodu zklame?
Alzheimera vyhánějí tancem. Jak pomáhá nemocným?
8. října 2019
Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru
Že bychom se mohli z Alzheimerovy nemoci vytancovat? Asi by to bylo hezké. Zatím ale tým profesorky Ireny Rektorové prokázal v unikátní studii, že tanec pomáhá zdravým seniorům i lidem s mírnou kognitivní poruchou.
O Alzheimerově nemoci se říká leccos, lidé, kteří neměli tu smůlu a nepoznali ji osobně, si z ní utahují, někteří už vědí, ale většina jen něco nejasně tuší.
Profesorka Irena Rektorová působí v Brně na Neurologické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny a Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity (CEITEC MU).
Dlouhodobě se výzkumu choroby věnuje a její výsledky jsou celosvětově ceněny.
Taneční hodiny pro zdraví
Profesorka Rektorová stojí v čele týmu, který zkoumá, zda se v mozkové aktivitě nemocných Alzheimerovou nemocí neprojeví pozitivně tanec.
„Benefitem tanečně-pohybové aktivity je kombinace fyzické, kognitivní (duševní – pozn. red.), hudební a sociální stimulace.
Předpokládali jsme tedy, že efekt bude vyšší, než při běžné aerobní aktivitě jako je například chůze nebo jízda na kole,“ popisuje neuroložka.
Studie z počátku 21. století podle ní prokazovaly pozitivní změny mozku u profesionálních tanečníků oproti kontrolnímu souboru netanečníků. V roce 2011 byla také publikována průlomová studie, která ukázala, že intenzivní aerobní fyzická intervence v trvání alespoň půl roku může zvětšit objem hipokampu – struktury ve spánkovém laloku důležité pro ukládání paměti.
„Víme, že u pacientů s Alzheimerovou nemocí dochází k úbytku buněk velmi časně mimo jiné právě v této oblasti mozku a velikost této struktury se hodnotí u jednotlivce například na magnetické rezonanci mozku.
Zmenšení hipokampu pak pomůže při stanovení diagnózy Alzheimerovy nemoci.
Ve spolupráci s kolegy z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity jsme v CEITEC navrhli čtyřletý výzkumný projekt, pro který jsme získali i financování,“ líčí profesorka Rektorová.
Vyšetřili přes 120 seniorů. Polovina z nich půl roku pravidelně třikrát týdně hodinu tančila v tělocvičně. Program byl velmi propracovaný, sekvence se měnily, použité kroky byly z různých tanců.
V CEITEC pak vyšetřovali kognitivní funkce pomocí neuropsychologického vyšetření a mozek pomocí magnetické rezonance. Na Fakultě sportovních studií se provádělo testování fyzické zdatnosti.
Všechna vyšetření proběhla před započetím intervence a po ní.
„Skupina netančících měla aktivity a život jako doposud. U tanečníků jsme zjistili zlepšení pozornosti a prováděcích funkcí, které jsou důležité pro každodenní život, tedy například strategické plánování a provádění složitějších úkolů,“ shrnuje Irena Rektorová.
„Zároveň jsme pozorovali zvýšení propojení mozkových sítí důležitých pro pohyb, učení se novým pohybům, pro pozornost, pro komunikaci, pro koordinaci pohybů.
Také jsme zaznamenali zbytnění šedé mozkové kůry v oblastech mozku zapojených zejména do imitace pohybů, učení se novým pohybům a zrakové pozornosti.“
Zajímavé bylo, že tanec působil blahodárně nejen na zdravé seniory, ale i na pacienty s mírnou kognitivní poruchou, tedy ty, kteří již měli nějaké problémy, nejčastěji s pamětí.
Tanec příčinu Alzheimerovy nemoci nevyléčí, ale zřejmě může u zdravých seniorů i u lidí s již počínající kognitivní poruchou zlepšit jejich stav mozku.
Stále stejné otázky
Příchod Alzheimerovy choroby je pozvolný. Postihuje mozek a nejčastěji se projevuje poruchami krátkodobé paměti. Nemocní mají pocit, že jejich paměť je horší než u jejich vrstevníků, a mají obavy, že se děje něco špatného.
Změn si všímá i rodina.
Uvádí, že se jejich příbuzný stále ptá na stejné otázky, nemůže si nic nového zapamatovat, má problém udržet v paměti i krátký seznam věcí, které má nakoupit, má problém s rozpoznáváním známých tváří, s používáním chytrého mobilního telefonu, počítače, s ovládáním dalších přístrojů v domácnosti a podobně. Nemocný se také hůř orientuje v čase, může bloudit i na jemu dříve dobře známých místech, nemůže najít běžné předměty, které každodenně používá.
K pozdějším projevům může patřit změna chování, zejména deprese, úzkost, podrážděnost, poruchy komunikace, močová inkontinence, ztráta soběstačnosti ve všech aktivitách. Existují i varianty Alzheimerovy nemoci, které nemají poruchy paměti jako časný příznak, ale ty jsou relativně vzácné.
Daň za dlouhověkost
Naši prapředci patrně alzheimerem netrpěli. Nemoc totiž začíná obvykle ve věku kolem 60 let a později, a tolika let se samozřejmě pravěcí lidé nedožívali.
„Zjednodušeně řečeno je to daň za dlouhověkost. Na druhé straně ale ne všichni lidé ve věku nad 80 let mají demenci. Riziko demence u lidí v tomto a vyšším věku se ovšem odhaduje až na 50 procent.
Alzheimerova nemoc je pravděpodobně nejčastější příčinou, ale často se jedná o smíšené typy demencí, tedy o spoluúčast různých patologií mozku a interních, onkologických, toxických a jiných příčin, které mohou k syndromu demence přispět,“ vysvětluje brněnská neuroložka.
O stresu se mnohdy hovoří jako o startéru Alzheimerovy nemoci, ale podle profesorky Rektorové se jeho význam trochu přeceňuje. „Určitá rozumná míra stresu je dokonce zdravá, může zlepšit náš výkon a nepůsobit přitom nijak škodlivě.
Můj manžel, profesor Ivan Rektor, vyšetřuje v rámci svého výzkumu velmi staré lidi, kteří přežili holocaust. Zajímavé je, že nikdo z těchto lidí, kteří byli vystaveni obrovskému a dlouhotrvajícímu stresu a přišli na vyšetření, netrpí demencí.
Naopak těžko se hledají kognitivně zdraví a věkově odpovídající lidé, kteří mohou sloužit jako kontrolní skupina.“
Nevyléčíme, ale snížíme riziko
Podle profesorky Rektorové se dvě třetiny demencí vyskytují ve vyspělých zemích a nejčastější příčinou demence ve stárnoucí populaci je právě Alzheimerova nemoc. Mezi choroby, které zvyšují riziko Alzheimerovy nemoci, patří vysoký krevní tlak, vyšší cholesterol, kouření, cukrovka a také obezita.
„To jsou všechno ovlivnitelné symptomy a nemoci. Víme, že jejich včasná diagnostika a léčba může skutečně snížit riziko onemocnění. Tedy Alzheimerovu nemoc neumíme vyléčit, ale můžeme sami snížit riziko jejího vzniku!“ zdůrazňuje Irena Rektorová.
Dalšími důležitými faktory jsou pravidelná přiměřená fyzická aktivita spojená s dobrou fyzickou kondicí a trvalá duševní aktivita během celého života, zájem o dění kolem sebe a udržování sociálních kontaktů zejména v důchodovém věku.
„Velmi důležitou součástí prevence proti Alzheimerově nemoci je boj proti obezitě již od dětství. Kognitivní aktivita a trénink mozku jsou stejně důležité jako fyzická aktivita.
Například je prokázáno, že znalost více jazyků nás nejen obohacuje sociálně, ale zvyšuje také takzvanou ,kognitivní rezervu‘ mozku.
Ta mozku umožňuje udržovat dobrou kognitivní kondici i při nepříznivých dějích, například po úrazu, nebo když se začíná objevovat v mozku patologie Alzheimerovy nemoci,“ pokračuje profesorka Rektorová.
Nové léky jen tak nebudou
Alzheimerova nemoc se léčí přípravky, kterým se říká kognitiva, účinné látky hrají roli v ukládání paměťové stopy. „Při větší ztrátě nervových buněk ale přestávají působit, jejich efekt je přechodný. Tyto léky dokážou po několik měsíců až let zpomalit průběh nemoci. Testují se také různé cesty, jak odstranit příčinu nemoci.
Velmi dlouho se zdálo, že takzvaná amyloidová cesta je ta správná. Souvisí s velmi časným ukládáním beta amyloidu v mozku, kde je hlavním patologickým ukazatelem. Léky, které byly testovány a byly biologickou léčbou namířeny proti beta amyloidu, sice v mozku snížily jeho výskyt, ale nezlepšily průběh nemoci.
Nabízejí se jiné cesty, ale bohužel, nové nadějné přípravky nebudou na trhu v dohledné době, jak se dříve uvádělo,“ uzavírá profesorka Rektorová.
Zdroj: Lidovky.cz
Jak pečovat o nemocného v pokročilém stadiu demence
U každého člověka, který trpí Alzheimerovou nemocí (AN) nebo podobným postižením, se tato nemoc projevuje jedinečným způsobem. To znamená, že se nedá dopředu určit, které příznaky nemoci se u nemocného projeví, a jak rychle bude nemoc postupovat.
Někdy se i ty nejběžnější příznaky projeví méně často a naopak vzácnější příznaky se u našeho nemocného objevují více. Některé i často popisované příznaky se nemusí projevit vůbec.
Co musíme očekávat s postupem nemoci
Je těžké poznat, kdy nemoc vstoupila do posledního stádia, a jak dlouho bude tato obtížná část trvat. Konečné stádium může trvat několik týdnů ale i let.
I když už nemocný člověk ztratil schopnost vykonávat mnohé z činností, stále vnímá okolí a je schopen se z něčeho těšit. Proto bychom se měli zaměřit na to, aby jeho fyzické, psychické i duchovní potřeby byly uspokojeny.
Člověk s touto nemocí, která je spojená s demencí a zhoršujícími se fyzickými obtížemi, většinou potřebuje celodenní péči.
Nemocný má málo energie, často spí, špatně jí a ztrácí na váze, stává se inkontinentním (neudrží moč a posléze ani stolici), má problémy s komunikací, chůzí a někdy i s polykáním.
Je také náchylnější k různým nemocem. Mezi ty hlavní patří zánět močových cest a zápal plic, je také ohrožen proleženinami.
Zajištění budoucnosti
Pokud je to možné, jak pečovatelé, tak rodinní příslušníci by se měli pokusit o to, aby i nemocný mohl rozhodovat o své budoucí péči. Tato rozhodnutí je lepší učinit udělat již v začátku samotné nemoci.
Je-li tedy nemocný schopen se ještě zodpovědně chovat, měl by se sám rozhodnout o záležitostech týkajících se umělé výživy a resuscitace.
U nás to bohužel není ještě zvykem, ale tyto jednoduché principy by se jistě měly stát součástí dobré praxe a naplnění práv člověka, tedy i těžce nemocného pacienta.
Je obvyklé, že v rodině nebo mezi pečovateli se najde vždy někdo, kdo v konečné fázi nemoci nejvíce ovlivňuje způsob péče o nemocného.
Naštěstí ve spolehlivých rodinách je tento člověk určen již v začátku nemoci s ohledem na přání a požadavky nemocného.
Žije-li nemocný v instituci – domově důchodců nebo v ošetřovatelském zařízení, měla by se celá jeho rodina spolupodílet na organizování péče.
Péče o nemocného v posledním stádiu nemoci záleží na rozhodnutí nemocného, pečovatele a lékaře a vyžaduje pečlivé rozmyšlení a zejména respektování přání pacienta. Pečovatelé se často dostanou do situací, kdy je nutno udělat závažná rozhodnutí.
Mám dát maminku do nějaké instituce? Když ano, tak do jaké? Když už tatínek nemůže polykat, má být vyživován sondou? Přál by si to, kdyby se sám mohl rozhodnout? V jakém případě má tatínek podstoupit operaci? Má být resuscitován, pokud se dostane do situace, kdy bude ohrožen jeho život, třeba při infarktu?
Je těžké tyto otázky zodpovědět a správně se rozhodnout. Pečovatelé by je mohli konzultovat s ostatními členy rodiny a zdravotníky, ale zásadní váhu by mělo mít přání pacienta samotného či tlumočené člověkem, který se o něj dlouhodobě staral.
Hospic
Hospic je místo, kde je zajišťována péče hlavně o nemocné trpící onkologickými onemocněními a poslední dobou (ale zatím spíše v zahraničí) také o nemocné v posledním stádiu demence. V hospicu je péče (které říkáme péče paliativní) zaměřena především na zmírnění bolesti a zajištění pohodlí. Péče o nemocného v hospicu velice pomůže rodině pečující o tohoto člověka.
Jak zvládnout péči
Poslední stádium demence vyžaduje detailní naplánování péče o nemocného. S tím, jak nemoc probíhá u každého různě, budou i nároky na péči různé. Je však dobré vědět, jak tato fáze nemoci probíhá obvykle. Tak se lépe budete moci připravit na situace, ke kterým může dojít.
Následující tipy jak zvládnout péči by Vám měly pomoci vyrovnat se s některými problémy, které mohou nastat. Pro získání dalších informací kontaktujte lékaře nebo jiného profesionálního zdravotníka. Informace také získáte na kterémkoli kontaktním místě České alzheimerovské společnosti (ČALS).
Zhoršení hybnosti
S postupem nemoci si nebude člověk trpící Alzheimerovou nemocí schopen naplánovat svou činnost a ani s některou aktivitou sám začít.
Pečovatel by proto měl vytvořit denní plán, nemocného laskavě přimět k určité jednoduché činnosti a tím zajistit, aby byl nemocný pokud možno co nejvíce aktivní.
Nemocnému by se mohlo líbit pohybování se do rytmu hudby, avšak často pouze tehdy, pokud mu budete pomáhat a podporovat ho. Tato jednoduchá aktivizace by mohla zabránit ztrátě svalové hmoty stejně účinně jako cvičení, na které již pacient nestačí.
Pokud se nemocný stane nepohyblivým natolik, že zůstane upoután na lůžko, mohou u něj vzniknout proleženiny. Tato poškození pokožky, podkoží i hlubších tkáňových struktur vznikají tlakem v situaci celkového oslabení organismu.
Většině proleženin, ne však všem, můžeme předejít tím, že uvolníme tlak na pokožku.
To můžete zajistit polohováním nemocného každé dvě hodiny, zvedáním nohou z postele, používáním polštářů, podložek, nafukovacích matrací a podobně a také je nutné, aby prostěradlo bylo stále suché a pevné, bez záhybů.
Další rady, jak předcházet proleženinám jsou: udržovat prostěradlo čisté, suché, bez drobků od jídla; udržovat nemocného v suchu a čistotě, používat jemné mýdlo k mytí pokožky a vždy ji řádně vysušit ale nedřít; promazat pokožku krémem, ošetřit zejména místa, kde působí tlak (všechna místa, kde je pod pokožkou patrná kost). Tyto metody nelze dost dobře a přesně popsat. Zdravotní sestry jsou v tomto ohledu skutečně velkými odborníky a rády Vám poradí, jak zajistit prevenci proleženin.
Nedostatek pohybu může také vést ke ztuhnutí končetin. Pokud nejsou paže a nohy pravidelně natahovány, zůstanou trvale pokrčené. Pravidelné jemné cvičení pomůže tento problém vyřešit.
Fyzioterapeut (rehabilitační pracovník) Vám může poskytnout velmi cenné rady.
Je užitečné jej konzultovat, posoudí stav pacienta a doporučí Vám jednoduchá cvičení, která budete moci s pacientem provádět a zabráníte ztuhnutí a tzv. kontrakturám (zkrácení svalů a šlach).
Jídlo a polykání
Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají (z příčin, které dosud neznáme) vyšší energetickou potřebu než zdraví lidé stejného věku. Je nutné zvážit mnoho věcí týkajících se stravování nemocného v pokročilém stádiu demence.
Je toho hodně, co může nemocného při jídle rušit anebo ho dokonce od jídla odradit (zvuky, pachy, rozhovory). Stravovací režim by měl být přizpůsoben potřebám nemocného. Například některý nemocný bude raději jist vícekrát denně a jinému zase vyhovují větší porce pouze třikrát denně.
Často potřebuje nemocný pouze nepatrnou pomoc či správné uspořádání talíře a jídla na něm, aby začal jíst sám.
Pokud má nemocný větší problémy s polykáním tekutin než soust anebo naopak, je dobré zkusit mu připravit stravu takové konzistence, aby mu co nejvíce vyhovovala. Může pomoci, když se jídlo rozmíchá nebo když se střídá snědení malého kousku jídla a zapití nápojem. Důležitou zásadou je také nemíchat tekutiny a tuhá sousta a jídla (mléko a cereálie atd.).
Nechte nemocnému dost času na to, aby mohl vše v klidu sníst. Nenabízejte mu další sousto, dokud to předešlé nespolkl.
Nemocný by měl pří jídle sedět pokud možno vzpřímeně a po jídle by si neměl hned lehat, protože polknuté jídlo by se mohlo dostat zpět do jícnu. Problémy s polykáním mohou vést ke vdechnutí sousta a k dušení.
Proto je dobré v případě těchto obtíží konzultovat lékaře či zdravotní sestru a poučit se i o první pomoci v případě vdechnutí sousta.
Výživa a úbytek na váze
Pro všechny nemocné s Alzheimerovou chorobou je potřebná taková strava, která zajišťuje přiměřenou a dostatečnou výživu. Pečovatelé musí být v tomto ohledu trochu tvůrčí a vynalézaví. Možná by bylo dobré promluvit si o tom s profesionálem (dietní sestrou, zdravotní sestrou anebo s lékařem), který rozumí tomuto problému a je schopen Vám pomoci.
Je důležité všímat si, zda nedochází u nemocného k úbytku na váze. Mohlo by to totiž znamenat přítomnost nějaké další nemoci, kterou by bylo potřeba léčit. Deprese je jedna z nemocí často doprovázející demenci, která může způsobit ztrátu chuti k jídlu.
Chuť k jídlu také ovlivňují některé léky, a proto by se při úbytku na váze měl lékař zaměřit i na ně. Jak jsme již výše uvedli, i sama Alzheimerova nemoc přináší vyšší energetickou spotřebu, pacienti hubnou i při normální stravě.
Proto je potřeba dbát na vydatnou stravu a je vhodné ji doplňovat ještě komerčně připravenými dietními doplňky. Jsou to malé krabičky s nápojem, který má chuť ovocného mléčného koktejlu, ale obsahuje úplnou výživu. Pro pokrytí celodenní potřeby postačují obvykle tři tyto krabičky.
Na doplňkovou výživu (formou tzv. popíjení – sippingu) se můžete informovat také v lékárnách.
Žízeň a dehydratace
Nemocný trpící Alzheimerovou nemocí si nemusí vždy uvědomit, že má žízeň. Zapomene se napít vody nebo jiného nápoje.
Pokud má nemocný problémy s polykáním tekutiny, zahustěte ovocný džus, čaj či jiný nápoj želatinovým přípravkem (který je opět za tímto účelem vyráběn některými firmami), podávejte krémové polévky, ovocné pyré a podobně.
Snažte se, aby každodenní příjem tekutin byl alespoň dva litry. Nezapomeňte, že káva a silný čaj působí močopudně a tím zvyšují výdej tekutin.
Hygiena a kontinence
Je pravděpodobné, že nemocný, který je v posledním stádiu Alzheimerovy nemoci bude potřebovat pomoci s osobní hygienou i s úkony na toaletě. Pokud je inkontinentní, ujistěte se, že to není způsobeno infekcí či jinou chorobnou příčinou. Pokud myslíte, že ano, poraďte se s lékařem o možné léčbě.
Vytvořte si jednoduchý záznam, kde budou všechny zvyky nemocného týkající se koupání, doby močení, příjmu tekutin (čas i množství), hlavního jídla a užívání léků. Tento zápis Vám pomůže odhadnout, pro které úkony je vhodný čas. Pokud toto zjistíte, můžete dopředu naplánovat, kdy je například třeba jít s nemocným na toaletu.
Všímejte si i neverbálních projevů (neklid, pohrávání si s oblečením). Opět Vám to pomůže předejít nežádoucím situacím.
Vytvořte plán, kdy má nemocný chodit na toaletu. Nejprve ihned po ránu, po jídlech a před spaním. Mezi návštěvami toalety ponechte alespoň dvě hodiny pauzu, aby se močový měchýř mohl naplnit, a tak se udrželo svalové napětí. Nemocnému podávejte po celý den dostatek tekutin – nejpozději však alespoň dvě hodiny před spánkem. Omezte příjem kávy, silného čaje a uměle slazených nápojů.
Pokud nemocný není schopen udržet stolici, obraťte se na lékaře, jestli to není projev jiné nemoci. Jestliže lékař nemůže najít jinou příčinu, pokuste se pozměnit stravu nemocného. Vyvarujte se projímavě působících jídel (u každého pacienta to může být jiné jídlo či nápoj) a přidejte potraviny obsahující vlákninu.
Komunikace
S postupem nemoci nebude člověk trpící Alzheimerovou nemocí schopen se vyjadřovat slovy. Místo toho zjistíte, že jen mumlá nebo používá řeč tak, že nemá žádný význam. Dále ale můžete komunikovat pomocí gest, dotyku a společně vykonávaných drobných činností. Mějte na vědomí, že mimoslovní (nonverbální) komunikace má pro pacienta stejný význam jako rozhovor pro člověka zdravého.
Největší starost, kterou mají pečovatelé starající se o nemocného v poslední fázi demence je, zda nemocný nemá nějaké obtíže nebo bolesti, které jim není schopen sdělit.
Pozorný pečovatel ale většinu potíží pacienta umí velmi citlivě vypozorovat.
Přesto je nutné pravidelně kontrolovat jednotlivé funkce, jejichž porucha by pacientovi byla nepříjemná (pravidelné vyprazdňování, stav kůže, správná a pohodlná poloha a podobně).
A co ještě
S postupem nemoci se mohou objevit další změny chování či další potřeby nemocného, péče může být složitější. Může to být nevhodné dotýkání se ostatních nebo jiné náhlé a nepředvídatelné chování. Pokud má nemocný jakékoli záchvaty, požádejte lékaře o radu, jak je máte zvládat.
Pečovatel také musí často pomáhat nemocnému se zubní či ústní hygienou. Pokud potřebujete poradit, jak cokoli z toho zvládnout, můžete se také obrátit na nebližší pobočku České alzheimerovské společnosti nebo na linku pomoci 283 880 346. Tam Vám buď poradí, nebo doporučí odbornou pomoc.
Péče o sebe
To nejdůležitější, pokud pečujete o nemocného Alzheimerovou chorobou, je, abyste Vy sami byli k sobě upřímní. Abyste si uvědomili, kde je hranice toho, kdy péči zvládáte a kdy už ne. Pokud vaše vlastní zdraví není v pořádku nebo pokud se cítíte unaveni, přemýšlejte o dalším způsobu péče o nemocného a vyhledejte pomoc.
Obraťte se na své nejbližší – rodinu a přátele – kteří Vám podají pomocnou ruku a také Vám budou naslouchat.
Kontaktujte ČALS, kde Vás budou informovat o svépomocných skupinách pečovatelů, respitní péči a dalších možnostech, které Vám jistě pomohou. Váš lékař Vám také může poradit a pomoci.
Zjistěte si, kde najdete pomoc a hlavně dobře pečujte sami o sebe. Je to důležité nejen pro Vás ale zejména pro Vašeho blízkého, který Vás stále potřebuje.
S využitím podkladů ADI připravily MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. a Eva Studnická
Český neurolog vede v USA vývoj slibného léku na Alzheimerovu chorobu
Když někoho postihne Alzheimerova choroba, má prostě smůlu – mozek mu bude fungovat stále hůř a nevyhnutelně to skončí těžkou demencí. Tak to platí desítky let. Ale co kdyby se to změnilo? Ve stínu všudypřítomného covidu vzniká v USA lék, o němž se možná zanedlouho bude mluvit po celém světě, a u jeho zrodu stojí jeden dosud málo známý český vědec…
Jak umožnit starším a málo pohyblivým lidem co nejpohodlněji cestovat po Česku a exotických krajinách? Jednoduše, nasaďte jim brýle s virtuální realitou!
Martin Tolar vystudoval medicínu v osmdesátých letech v Praze a krátce po revoluci odjel do USA, kde od té doby až dosud žije.
Učil na několika tamějších univerzitách (mimo jiné na prestižní Yaleově) a v roce 2013 založil v Bostonu společnost Alzheon, která má jediný cíl – vyvinout běžně dostupný lék na Alzheimerovu chorobu.
O to se po celém světě snaží spousta špičkových vědeckých týmů, ale patrně žádná z nich není zatím k cíli blíž.
„Největší problém s Alzheimerem spočíval dlouhá léta v tom, že nikdo nevěděl, jak ta nemoc vlastně vzniká,“ vysvětluje Tolar. „Nám se to povedlo zjistit – identifikovali jsme toxin, který vypuknutí choroby způsobuje.
A náš lék zabraňuje jeho tvorbě v mozku, respektive ho z něj umí vyplavit tím, že změní jeho tvar. Momentálně jsme v posledním stadiu vývoje a náš projekt je skoro jediný na světě, který má momentálně šanci na úspěšné dokončení.
Během několika let se může dostat k pacientům.“
Rozhovor s Martinem Tolarem vznikl v rámci mediálního partnerství akce Startup World Cup & Summit.
Jste ve třetí klinické fázi vývoje. Znamená to, že pokud ji úspěšně dokončíte, můžete lék poslat k registraci a v případě úspěchu ho začít vyrábět?
Přesně tak. V téhle fázi se potvrzuje efekt na velkém vzorku pacientů. Testování léků má přesná a velice přísná pravidla – donedávna to lidé moc neznali, dnes tomu díky široce sledovanému vývoji vakcíny proti covidu rozumí mnohem lépe.
Tudíž leckdo chápe, že se do téhle fáze velká většina léků vůbec nedostane. V první klinické fázi se testuje bezpečnost léku, v druhé efekt u pacientů a dávka. Třetí fáze je zaměřuje na efekt u velké skupiny pacientů.
My v současnosti máme zpracovaná data více než dvou tisíc pacientů, tudíž účinek léku do značné míry známe a teď už jen čekáme, zda nám ho závěrečná fáze potvrdí.
Přichystat jakoukoliv službu na míru seniorům není jednoduchý úkol. Své o tom ví tým kolem Jany Najbrtové, který se právě na tyto lidi a jejich aktivní vyžití zaměřuje. Nedávno vyhráli soutěž Nakopni Prahu s aplikací, která starším lidem může změnit život.
Alzheimerova choroba je dlouhodobá záležitost a často trvá několik let, než se dostaví její typické zničující projevy. V jaké fázi lze váš lék nasadit?
To je velmi důležitá otázka. Alzheimerovu chorobu způsobuje, zjednodušeně řečeno, neschopnost mozku vyplavit určitý toxin. Nemoc člověka postihne často celých dvacet nebo pětadvacet let předtím, než se dostaví první klinické příznaky. V té chvíli už je mozek vážně poškozený, ale to poškození se akumuluje celé ty roky předtím.
Člověk s příznaky většinou do pěti až osmi let umírá. Náš lék má formu jednoduché tablety, jeho podání je tedy neinvazivní a má minimální vedlejší příznaky, takže by se mohl užívat i preventivně, ale ta skupina, na které ho testujeme, už počínající příznaky choroby má.
A vše nasvědčuje tomu, že se podaří příznaky zastavit nebo aspoň výrazně zpomalit a oddálit jejich dopad.
Ten preventivní účinek je ovšem možná ještě zajímavější. Jak lze odhalit přítomnost Alzheimerovy choroby ještě dříve, než se projeví první příznaky?
Hlavním rizikovým faktorem pro Alzheimera je věk. To první skryté stadium začíná často už někdy v pětačtyřiceti nebo v padesáti a jak už jsem říkal, trvá dvacet až pětadvacet let, než se nemoc začne projevovat. Čili v ideálním případě a v ideálním světě by měl brát náš lék každý, komu je přes padesát, a prevence by byla úplná.
V realitě je zatím nutno myslet hlavně na lidi s rizikovými faktory, u kterých také nemoc propuká o několik let dříve.
Ale naším hlavním cílem je, aby Alzheimer fungoval dejme tomu jako kardiovaskulární choroby – v padesáti jdete na prohlídku k doktorovi, ten si prohlédne rodinnou anamnézu, genetickou charakteristiku a biomarkery a podle toho stanoví nějakou léčbu.
Klinicky se to první nebo spíš nulté stadium odhalit nedá?
Dokážeme se podívat do mozku a zjistit, že se v něm ukládá ten osudový toxin, jenže v tu chvíli už je v zásadě pozdě.
Jak už jsem říkal, náš lék dokáže postup nemoci výrazně zpomalit nebo snad i úplně zastavit, ale jakékoli poškození, k němuž v takovém případě už nevyhnutelně došlo, je nevratné. Mozkové buňky se nedokážou regenerovat.
Proto je nejdůležitější předcházet vypuknutí nemoci na základě rizikových faktorů podobně jako u těch zmíněných srdečních chorob.
Co trápí většinu seniorů? Kromě zhoršujícího se zdraví a výše důchodu je to samota. Vědci ze dvou českých univerzit proto vymýšlejí, jak nejstarší generaci v tomto směru pomoci. A ukazuje se, že řešením by mohl být robot. Ten používaný v Česku dostal jméno Pepa.
Tím pádem by lék měli brát i úplně zdraví lidé. Jaký má dopad na organismus, případně vedlejší účinky? Nebude jeho užívání vykoupené jinými zdravotními problémy?
Vzhledem k tomu, že už jsme ve třetí klinické fázi vývoje, můžu říct, že náš lék má velice dobrý profil bezpečí. Jediným vedlejším účinkem, který jsme místy pozorovali, je lehká žaludeční nevolnost v samém počátku léčby, která rychle pomíjí. Tím pádem není problém s tím, aby lék brali zdraví lidé.
Lze váš lék srovnat s nějakým jiným přípravkem, který nemocní s Alzheimerem v současné době dostávají, nebo se opravdu jedná o naprostý průlom?
Je to opravdový průlom z klinického i vědeckého pohledu – objevili jsme, jak lék funguje, jak se dostává do mozku, jak podporuje přirozený obranný systém.
Nikdy v minulosti nebylo možné Alzheimerovu chorobu skutečně léčit, dokázali jsme jen částečně zmírňovat její projevy, možná ji trochu zpomalovat a řešit nejhorší doprovodné jevy, například pomocí antidepresiv.
Žádný ze známých přípravků ale neumí změnit průběh nemoci, my máme šanci to dokázat jako první.
Kromě klinických účinků záleží u každého léku i na ceně a dostupnosti. Jak je na tom váš lék v tomhle ohledu? Může se na něj v dohledné době těšit i Evropa?
Čeští výzkumníci představili ojedinělé virtuální město pro seniory. Jde o program pro komplexní trénink rozpoznávacích i fyzických schopností prostřednictvím virtuální reality, který vyvíjí specialisté z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) spolu s odborníky ze společnosti 3dsense. Technologická agentura ČR realizaci tohoto projektu částkou téměř 7,5 milionů korun.
Je zapotřebí si uvědomit, že Alzheimerova choroba je jednou z nejnákladnějších nemocí na světě vůbec. Pacienti rychle ztrácejí schopnost samostatného života a jsou odkázáni na péči většinou v různých léčebnách pro dlouhodobě nemocné, což je pro společnost dražší než jakýkoli lék.
Tudíž lze předpokládat, že ho pojišťovny budou všude tam, kde existuje systém veřejného pojištění, ochotně hradit.
Co se dostupnosti týče, třetí klinická fáze výzkumu probíhá souběžně ve Spojených státech i v Evropě a až skončí, přihlásíme lék k registraci na obou kontinentech, takže by měl být k dispozici v Evropě ve stejnou dobu jako v USA.
Když se bavíme o podpoře, do jaké míry váš výzkum podporují americké úřady a instituce?
Právě proto, jak nákladná léčba Alzheimerovy choroby je, schválil Kongres tzv. National Alzheimer’s Plan Act neboli zákon o plánu na léčbu Alzheimera, kterým uvolnil 350 milionů dolarů pro vývoj léků.
A my jsme jako jediní splnili podmínky toho zákona, takže jsme získali kompletní částku na podporu třetí fáze našeho výzkumu. Byl to obrovský úspěch, psal o tom Wall Street Journal, na jejich webu to četlo přes třicet milionů lidí.
To dokazuje, že jsme dokázali opravdu revoluční věc.
Témata: