AIDS, nemoc těch druhých

• Human (lidský) = Virus může napadnout jen lidský organismus. Přestože se podobné infekce vyskytují i u jiných živočichů, jako jsou opice nebo kočky, tyto viry nemohou člověka ohrozit. Na druhou stranu ani tito živočichové se nemohou nakazit virem HIV.
• Immunodeficiency (deficit imunity) = Virus způsobuje deficit (nedostatek) v imunitním systému organismu a tím omezuje jeho funkci.
• Virus (virus) = není schopen se rozmnožovat bez lidského organismu. K reprodukci potřebuje lidskou buňku.

Většina virů může být snadno přeneseno pouhým vdechnutím.

Příkladem je virus, který způsobuje nachlazení (vlastně bychom měli říkat viry, protože existuje více než sto virů, které způsobují nachlazení). Tyto viry jsou velmi odolné a mohou přežívat samy o sobě poměrně dlouhou dobu než najdou svého hostitele.Jestliže někdo vdechne virus, který způsobuje nachlazení, je infikován (chytil rýmu).

Tento člověk roznáší dále tyto viry například kýchnutím a ohrožuje ostatní, kteří se zdržují poblíž něho.

Nicméně HIV je choulostivější a je mnohem složitější se jím nakazit. Navíc není schopno přežít vně lidského těla delší dobu; HIV může přežívat pouze v tělních tekutinách, jako je krev, sperma nebo mateřské mléko. A může být přenesen, dojde-li ke styku těchto tekutin se sliznicí dalších osob.

Co je tak zvláštního na HIV?

Je poměrně složité nakazit se HIV. Nelze ho přenést dotykem, nelze ho ani vdechnout; přenos HIV je mnohem intimnější. Ve skutečnosti se HIV nejčastěji přenáší sexuálním stykem.Přestože se HIV množí velmi rychle, trvá velmi dlouho (ve většině případech mnoho let), než způsobí nějaké poškození infikované osobě. HIV se proto patří do skupiny lentivirů neboli pomalých virů.

HIV je odlišný od většiny ostatních virů v tom, že se specializuje na napadání těch buněk, které jsou určeny k obraně proti němu. Kvůli této skutečnosti je HIV tolik nebezpečný virus – napadá imunitní systém organismu.

HIV napadá buňky CD4

HIV napadá specificky buňky CD4, které by se daly přirovnat k dirigentům imunitního systému.

Stejně jako ostatní viry nemůže ani HIV přežívat samostatně. Může žít pouze uvnitř nějaké buňky. HIV má jednu nebezpečnou zvláštnost, přednostně totiž napadá buňky CD4. Tento systém pak postupně ochromí, a to ještě dříve, než se stačí zformovat k obraně.

Virus chronicky infikuje ještě další druh bílých krvinek, makrofágy. Ty hrají důležitou úlohu v imunitních reakcích (protože se podílejí zejména na fagocytóze). Dále přicházejí tyto buňky jako první v organismu do styku s virem a dalšími agresivními činiteli.

HIV se začlení do genetického programu buňky CD4

Buňky (podobně jako počítače) sdělují svůj kód ve dvou jazycích, RNA a DNA. DNA se obvykle přepisuje do RNA. Kód RNA se naopak do kódu DNA může přepisovat pouze za pomocí specifického enzymu, reverzní transkriptázy, kterou disponuje právě virus HIV.

VIRUS HIV 1 je v epidemii AIDS nejdůležitějším virem. Jeho genetický kód se natolik liší od genetického kódu HIV 2, že nelze předpokládat, že by vznikl jeho pouhou mutací. Je však možné, že pochází z viru vyskytujícího se u šimpanze. HIV 1 se patrně již dlouhou dobu vyskytoval u některých izolovaně žijících lidských populací, kterými byl relativně dobře tolerován.

VIRUS HIV 2 je relativně blízkým příbuzným viru africké opice (mangbey, rod Cercocebus).

Nejpravděpodobnější hypotéza naznačuje, že někdy v bližší či vzdálenější minulosti došlo k přenosu tohoto viru z opice, která byla jeho zdrojem s relativně dobrou tolerancí k němu, na člověka, který se stal novým hostitelem tohoto viru a nebyl na něj připraven.

HIV 2 stejně jako HIV 1 může u člověka způsobit onemocnění AIDS, jeho přenos je však obtížnější. Dojde-li k němu, projeví se ve srovnání s infekcí HIV 1 rozvinuté onemocnění méně často a za delší dobu.

Význam a vysvětlení zkratky AIDS

Acquired (získaný) = HIV ani AIDS není zdravotní stav, který by byl dědičný. Člověk se HIV musí infikovat.Immune (imunitní) = schopnost imunitního systému bojovat s viry a bakteriemi se podstatně snižuje.

Deficiency (deficit) = imunitní systém nemůže pracovat správně.Syndrome (syndrom – soubor příznaků určitého onemocnění) = protože existuje velké množství nemocí a infekcí, které infekci HIV typicky provázejí.

Když se HIV infekce na počátku osmdesátých let minulého století objevila, nazývala se AIDS. Dnes se o lidech, kteří se infikovali virem HIV, říká, že jsou HIV pozitivní, a slovem AIDS se označuje stav s velmi nízkým počtem buněk CD4 doprovázený určitými (tzv.

oportunními) infekcemi, nádory, syndromem chátrání nebo postižením mozku.

24. 9. 2020 OQYZ

PHARMA NEWS – odborný časopis

Human Immunodeficiency Virus, neboli virus lidské imunitní nedostatečnosti způsobující onemocnění AIDS představuje v současnosti jedno z nejzávažnějších globálních zdravotních témat. Od roku 1981, kdy byl o nemoci AIDS učiněn první oficiální záznam, se virem HIV infikovalo těžko uvěřitelných 58 miliónů lidí po celém světě. Přes veškerou snahu na poli léčby a prevence je pandemie AIDS stále nezastavitelná a vyžádala si již přes 22 miliónů obětí. 

Když roku 1981 zveřejnili vědci z Národního centra pro kontrolu nemocí v Atlantě výsledky studie, podle níž životní styl některých homosexuálních mužů vyvolal epidemii vzácného druhu rakoviny, nikdo ještě nemohl tušit, jak závažná kapitola lidské historie se ve skutečnosti začíná psát.

Zaznamenané projevy u pětice mužů v Los Angeles, jako například vzácný typ nádorového onemocnění kůže, zvláštní druh zápalu plic a další, lékaře mátly. Pětici pacientů spojovala pouze homosexualita a užívání drog. Léčebné postupy nezabíraly a dva pacienti záhy zemřeli.

Onemocnění získalo pracovní označení GRID (Gay-Related Immunodeficiency Disease) neboli selhání imunity homosexuálů. Brzy bylo ovšem zřejmé, že onemocnění se šíří i mezi heterosexuálními lidmi a může postihnout zástupce obou pohlaví. Začalo se proto s obavami hovořit o nové smrtelné nemoci přenášené sexem.

Pojmenování AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome), přeloženo: Syndrom získaného selhání imunity, se poprvé objevilo v roce 1982. V daném okamžiku bylo již v USA zaznamenáno 1500 případů onemocnění a 600 úmrtí v jeho následku. Vyvolávající agens bylo v dané době stále neznámé, veškerá léčba neúspěšná.

K informaci o tom, že v subsaharské Africe je tímto onemocněním pravděpodobně infikováno mnohonásobně více lidí se přidávají i další zjištěné způsoby přenosu. Objevení viru, jemuž se o několik let později dostalo názvu HIV, spadá pak do roku 1983.

Proběhlo prakticky souběžně na dvou vědeckých pracovištích v různých zemích, jmenovitě v USA (National Cancer Institute, Bethesda) a ve Francii (Institut Pasteur, Paříž). Do dvou let od objevení byl slibován vývoj vakcíny. Bohužel, jak známo, to se ukazuje jako prakticky nemožné až do dnešních dní.

VIRUS HIV

Proč je virus HIV prakticky neporazitelným nepřítelem, odkud se vlastně vzal, jakými způsoby se může přenášet a řadu dalších otázek, kterými se od doby jeho objevení zabývalo a zabývá značné množství odborníků, je díky jejich práci dnes možné téměř kompletně zodpovědět. Přesto se neustále objevují nová fakta i teorie, která podněcují k dalšímu výzkumu. 

POMALÝ VIR – SPECIALISTA

Virus HIV se řadí do čeledi retrovirů, rodu lentivirus. Stejně jako ostatní retroviry oplývá schopností zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. Princip tohoto mechanismu spočívá v přepisu RNA viru do DNA pomocí enzymu reverzní transkriptázy.

Enzym označovaný jako integráza následně umožňuje včlenit takto vzniklou DNA do DNA infikované buňky. Známe ovšem více virů, které disponují touto schopností. To, co virus HIV odlišuje od většiny ostatních virů je však zejména cíl útoku. Specializuje se totiž zejména na napadání těch buněk, které jsou v lidském organismu de facto zodpovědné za obranu proti němu.

Primárním cílem útoku jsou CD4+ buňky – typ T-lymfocytů odpovídajících za řízení imunitní odpovědi a v pozdějších fázích i makrofágy, nervové buňky a další. Celý proces může trvat dlouhou řadu let a po velmi dlouhou dobu také bez výraznějších příznaků. Člověk infikovaný virem HIV – tedy HIV pozitivní, je však již od počátku potenciálním přenašečem viru.

Jsou známé dva typu viru HIV, označované jako HIV-1 a HIV-2, jejichž genetické informace jsou natolik rozdílné, že byla vyloučena možnost, že se jeden z typů vyvinul mutací viru druhého.

Agresivnější z obou typů je virus HIV-1, který se člení na řadu dalších subtypů, velmi snadno podléhá mutacím, zejména ve složení povrchových glykoproteinů, což je také hlavním úskalím výzkumu úspěšné vakcíny. Vyskytuje se typicky na evropském, americkém a asijském kontinentu.

Oproti tomu virus HIV-2, jenž lokalizujeme zejména v zemích u západního pobřeží Afriky, nevykazuje tak silnou agresivitu a i jeho postup v organismu je pomalejší. Původ viru HIV-1 je dáván do souvislosti s virem SIV, který byl objeven u šimpanzů. Oproti tomu virus HIV-2 má svůj původ pravděpodobně u africké opice.

ZPŮSOBY PŘENOSUPřenos viru HIV můžeme rozčlenit do tří hlavních skupin následovně:PŘENOS KRVÍZ hlediska přenosu představuje infikovaná krev nejvyšší riziko. K nejrizikovějším se řadí zejména vícečetné použití injekčních jehel, ke kterému dochází zejména mezi narkomany, nebo v zemích s nerozvinutým zdravotnictvím, kde nedochází k používání jehel jednorázových.

Obdobné riziko představují krevní transfúze či orgánové transplantace. Tento způsob přenosu je naštěstí v současnosti díky povinnému testování krve minimální. Vysokému riziku se ovšem nevyhnou pracovníci ve zdravotnictví, kteří manipulují s infikovanou krví. Při krevní transfúzi během operace v roce 1983 se virem HIV infikoval a nemoci AIDS následně podlehl například známý americký spisovatel Isaac Asimov.

SEXUÁLNÍ PŘENOS

Je nejčastějším způsobem přenosu viru HIV. Šíření viru touto cestou značně napomáhá, mimo jiné, zejména zmíněný pomalý a často prakticky bezpříznakový průběh infekce. HIV pozitivní člověk tedy může infekci šířit dál, aniž by si byl vědom, že je nositelem viru.

K přenosu může dojít při nechráněném vaginálním, análním i orálním styku, včetně všech praktik, během kterých dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví. Nejrizikovějším je sex anální, následně vaginální a nejnižší riziko vykazuje orální sex.

Sexuální přenos byl prokázán křížově mezi pohlavími, tedy z muže na muže, z ženy na ženu, z muže na ženu i z ženy na muže. Použití kondomu či femidomu při sexuálním styku riziko přenosu viru extrémně snižuje. 

PŘENOS Z MATKY NA DÍTĚ

Přenos z HIV pozitivní matky na dítě během těhotenství nastává asi v 15 až 30% případů.

Pokud je matka během těhotenství léčena patřičnými antivirotickými preparáty a přistoupí se k porodu císařským řezem, umenšuje se riziko až k hranici jednoho procenta. K přenosu viru může dojít i během kojení.

V zemích, kde je běžný přístup k náhradní kojenecké stravě, se proto HIV pozitivním matkám nedoporučuje kojení dítěte.

OD HIV POZITIVITY K ONEMOCNĚNÍ AIDS

Po počáteční inkorporaci do jádra CD4+ buněk dochází k množení viru a infekci dalších buněk. Imunitní systém zpočátku reaguje na tyto aktivity viru HIV masivní produkcí protilátek. To sice aktivitu HIV zbrzdí, ale samotný virus neeliminuje.

Při další vhodné příležitosti, zejména oslabení organismu (nemoc, apod), opět dochází k množení viru a napadení dalších buněk. Tímto způsobem „krok za krokem“, se virus nezadržitelně šíří a zabíjí stále větší množství zmíněných buněk.

Klesající počet CD4+ buněk vede k poruchám funkce imunitního systému (který se snaží vyrovnat úbytek T-lymfocytů), zejména ve formě opožděné a nevýrazné reakce na spouštěcí podněty. Postupně dochází k přetížení imunitního systému a následně k jeho zhroucení.

Rozvíjí se onemocnění AIDS, kdy se již virus lavinovitě šíří organismem a napadá řadu dalších buněk. O onemocnění AIDS tedy hovoříme až v případě nejtěžšího stádia HIV. To je charakterizováno poklesem hladiny CD4+ lymfocytů pod hranici 200/mm3 a současnou přítomností těžké oportunní infekce či nádoru, např.

pneumocystová pneumonie, toxoplasmová encefalitida, kryptokoková meningitida tuberkulóza, lymfom nebo Kaposiho sarkom, případně dalších projevů. Jakákoliv infekce představuje ve finální fázi pro rozvrácený imunitní systém neúnosný problém a přímo ohrožuje život pacienta. Jednotlivé možné příznaky a fáze infekce HIV uvádíme níže:

• PŘÍZNAKY A FÁZE HIV INFEKCE
• Asi u 30 až 40 % pacientů se primoinfekce virem HIV neprojeví v počáteční fázi žádnými pozorovatelnými příznaky. V 60 až 70 % případů můžeme však přibližně mezi druhým a šestým týdnem po infikaci pozorovat některé z obvyklých či méně častých projevů:
• I

Tradičním projevem je soubor příznaků připomínající průběh chřipkového onemocnění, nebo rozvoj mononukleózy. Jde například o zvětšení mízních uzlin v různých lokacích současně (krk, třísla, podpaží), zvýšenou teplotu či horečku, či zánět hltanu.

Z méně častých příznaků můžeme jmenovat průjem, zvracení, nechutenství, bolesti hlavy a svalů, afty, či bělavý povlak v ústech.

Je tedy jasně patrné, že určit rozvoj infekce HIV je v řadě případů velmi komplikované a to právě z důvodu chybějících symptomů, které by pacienta přivedly k odbornému vyšetření. 

II

Tomu navíc silně nahrává druhá fáze HIV infekce, kterou až 80% pacientů bez terapie popisuje jako prakticky bezpříznakovou, s pouze běžnými či maximálně mírně zvýšenými zdravotními obtížemi. Tato fáze bývá proto nazývána zpravidla fází asymptomatickou a může trvat od dvou až do deseti let.

Asi u pětiny HIV pozitivních se však již v této fázi postupně objevují klinické příznaky, k nimž se řadí například přetrvávající těžké průjmy, úbytek tělesné hmotnosti o více než 10%, déle než tři měsíce přetrvávající zvětšení mízních uzlin na několika místech, přetrvávající horečka, těžké herpetické infekce s typickým výsevem bolestivých puchýřků na kůži. 

III

Třetí fáze, v případě že dosud nebyla zahájena terapie, nastává zpravidla po více než deseti letech od primoinfekce (vyjma viru HIV A3/02, viz. níže).

Charakterizuje ji již velmi výrazné oslabení imunitního systému a selhávání jeho funkce při obraně organismu.

Dříve prakticky neškodné mikroorganismy (viry, bakterie, plísně), se kterými by si zdravý imunitní systém hravě poradil, se stávají zdravotním problémem a otevírá se cesta dalším infekcím či nádorovým onemocněním souvisejícím s AIDS. 

IV

Ve čtvrté fázi již hovoříme o plně rozvinutém onemocnění AIDS a pozorujeme nástup komplikací pro AIDS typických, které vycházejí z oportunních infekcí, nádorových onemocnění a neurologických potíží. Život pacienta je již vážně ohrožen a šance na trvalé zlepšení zdravotního stavu minimální.

V roce 2013 byl v Africe objeven kmen viru HIV, označený jako HIV A3/02. Oproti ostatním kmenům se při infekci rozvíjí nemoc AIDS asi o polovinu rychleji, tedy již do pěti let.

Aktuální výzkum naopak zjistil mutace viru HIV vedoucí k jeho vlastnímu oslabení a hovoří o možnosti zpomalení, či dokonce zastavení šíření infekce.

VÝVOJ LÉČBY

Ačkoliv v současnosti nejsme schopni infekci HIV zcela vyléčit, jsme schopni ji velmi výrazně zpomalit a oddalovat rozvoj onemocnění AIDS. Prvním účinným lékem, který se začal používat v léčbě HIV, byl roku 1985 azidothymidin, známý též pod názvem zidovudin.

Ačkoliv dnes je již užívaných léků několikanásobně více, včetně zmíněného azidothymidinu, svého času šlo o jediný účinný lék a současně o první ze skupiny inhibitorů reverzní transkriptázy. S průběhem výzkumu se začalo využívat dalších léčiv, k nimž se řadí inhibitory nukleosidové a nenukleosidové a tzv. inhibitory nukleotidové.

Nejlepších výsledků, tj. nejvyššího protivirového působení, bylo dosahováno podáváním kombinované léčby za využití zmíněných léčiv. Dodnes se proto při léčbě HIV setkáváme s pojmem kombinovaná retrovirová terapie.

Kromě vedlejších účinků, které se sice s novými generacemi léků značně umenšily, zůstává problémem zejména relativně rychlý nástup efektu rezistence – tedy efektu, který dobře známe např. při častém užívání antibiotik proti bakteriálním chorobám. V polovině devadesátých let se pak na scénu dostávají inhibitory HIV-proteázy.

Proteáza viru HIV je enzymem, který je zodpovědný za tvorbu nové kompletní virové částice z materiálu, jenž byl vyprodukován napadenou lidskou buňkou (nejčastěji tedy T lymfocyt). Tato skupina léků se v kombinaci s inhibitory reverzní transkriptázy ukázala jako vysoce účinná.

Začínáme tedy hovořit o vysoce účinné antiretrovirové terapii neboli, zkratkou z angličtiny o HAART. Tato terapie výrazně prodlužuje pacientům s HIV život, zlepšuje jeho celkovou kvalitu a zpomaluje postup infekce, směřující k rozvinutí AIDS.

Velké naděje jsou rovněž vkládány do dnes již využívaných léčiv, která pracují na principu zabránění vstupu viru HIV do buňky. V roce 2013 byl celkový počet žijících HIV pozitivních lidí vyčíslen na 35 000 000. Téměř 25 000 000 z tohoto počtu tvoří obyvatelé subsaharské Afriky, kde je přístup k adekvátní léčbě často velmi komplikovaný a její finanční výše neúnosná jak pro jednotlivce, tak pro stát.

Rudolf Hála

Zdroje: https://www.aids.gov/hiv-aids-basics/hiv-aids-101/global-statistics/ http://nemoci.vitalion.cz/aids/ http://www.aidsmap.com/file/1050753/hiv_therapy_CZ.pdf http://www.avert.org/worldwide-hiv-aids-statistics.htm http://www.hiv-prevence.cz/co-je-hiv.html

AIDS – Wikipedie

AIDS/aids Červená stužka je mezinárodně uznaným znakem solidarity s lidmi nakaženými virem HIV / trpícími nemocí AIDSKlasifikace MKN-10

B24. MeSH

D000163 Některá data mohou pocházet z datové položky.

AIDS[1] nebo aids[2] (z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky syndrom získaného selhání imunity, francouzsky Syndrome d'immunodéficience acquise, SIDA) je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou.

Definice AIDS

Definice WHO

V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako „AIDS-test“) vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek:[3]

• alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy, horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV
• kryptokoková meningitida (zánět mozkových obalů způsobený infekcí kvasinkou Cryptococcus neoformans)
• tuberkulóza plic nebo jiných orgánů
• Kaposiho sarkom
• neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda)
• kandidóza jícnu (přemnožení kvasinek rodu Candida), často může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání
• klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic,

Definice CDC

V USA je používaná definice CDC z roku 1993, která rozšiřuje seznam platných příznaků o počet CD4+ lymfocytů nižší než 200/mikrolitr.

Definice chudších zemí

V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem.[3]

Hlavní příznaky jsou alespoň 20% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc.

Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celkové svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin.

Také přítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatečná pro diagnózu AIDS.

AIDS jako nemoc

Způsoby přenosu a prevence

Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu viru HIV nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím. Riziko přenosu je asi 2%.

Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace.

Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.

Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví.

Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně.

Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice). I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.

Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd. Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější.

Líbání rizikové není, za předpokladu že ústa nejsou poraněná.

Riziko nákazy zvyšuje střídání partnerů. Možnost nakažení významně snižuje užívání kondomu, Waller a Davis ve své metaanalýze z roku 2003 ukázali, že podle dostupných údajů užívání kondomu snižuje ve srovnání s nepoužíváním kondomu dlouhodobé riziko sérokonverze o 80 %; autoři dodávají, že použité prameny nehodnotily správnost použití kondomů.

[4] Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost viru.

Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci.

Nové léčebné postupy mají slibné výsledky co se týče zpomalení postupu onemocnění AIDS, ale nejúčinnější metodou proti rostoucí epidemii zůstává prevence. Mezi doporučení pro prevenci sexuálního přenosu HIV patří sexuální abstinence, dlouhodobý monogamní vztah s nenakaženým partnerem, omezený počet životních partnerů a použití kondomu pro každý jeden pohlavní styk.[4]

Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15 – 30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.

Inkubační doba

Rozšíření nákazy HIV v Africe. Data jsou z let 1999–2000

Inkubační doba nemoci je 2-6 týdnů (nejčastěji 2-4), po které se objevují nespecifické příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let.

Odběr krve na test HIV

Diagnóza

Související informace naleznete také v článku Testy HIV.

Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi.

Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze.

Obvyklá doba do nástupu protilátek je 4–6 týdnů, dříve, již po dvou týdnech po infekci, lze přítomnost HIV verifikovat průkazem antigenu p24 a přibližně po týdnu po akvírování infekce je pozitivní reakce PCR.

Léčení a prognóza

Rozšíření nákazy HIV na světě

Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh. Nejúčinnější je v současné době použití antiretrovirových virostatik v režimu tzv. kombinované antiretrovirové terapie, ve stadiu AIDS je součástí léčby také potlačování oportunních infekcí. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil.

Tým vedený Kristinou Allers z Charité v Berlíně publikoval v roce 2010 nález pravděpodobného odstranění (3,5 roku po terapii je pacient bez známek přítomnosti viru) viru z těla pacienta.

Jednalo se však o vedlejší efekt terapie akutní myeloidní leukémie spočívající v transplantaci kmenových buněk.[5] Roku 2013 byla uveřejněna zpráva, že se lékařům v USA podařilo vyléčit HIV pozitivní batole.

[6] Zpráva o vyléčení dalšího HIV pozitivního dítěte přišla roku 2014.[7]

Důsledky pandemie AIDS

Šíření pandemie AIDS je jedním z hlavních problémů řady rozvojových zemí. Na světě je dnes okolo 40 milionů nakažených, 3/4 z nich žijí v subsaharské Africe.[8] V některých afrických zemích je nakažena i čtvrtina populace. Silně postižena je také jižní Asie, zejména Indie. V Evropě pak země bývalého Sovětského svazu. Největší počet nakažených HIV žije v Jižní Africe, Nigérii a Indii.

Protože postižení jsou zejména mladí lidé v produktivním věku, má šíření AIDS zásadní dopady na celou společnost.

„Studie Světové banky ukazuje, že pokud v zemi postihne virus HIV 8 % a více obyvatel, ekonomický růst se začne zpomalovat, pracovní síly v zemi ubývá a zdravotní a sociální systém je přetížen.

„[8] Jedním z důsledků pandemie jsou také miliony dětí bez rodičů – tzv. sirotci AIDS (AIDS orphans), kterých je jen v Africe 12 milionů.

Mezi nejohroženější skupiny patří mladé ženy a dívky, které se nakazí od svých manželů. V řadě zemí je navíc HIV/AIDS společensky neúnosné stigma, a tak lidé svou nemoc tají.[9]

Ukazuje se, že na řešení problému má velký vliv přístup jednotlivých vlád.[10] V posledních letech se v některých zemích rozběhly vládní programy, které se snaží proti pandemii účinně bojovat.

Zaměřují se na informační kampaně, nabízejí testování zdarma, těhotné ženy se někde testují automaticky.

V některých zemích již nemocní mohou získat zdarma i antiretrovirální léky, které zpomalují postup nemoci.

Vlády nejchudších zemí však na problém samy nestačí. Antiretrovirální léky jsou velmi drahé: léčba jednoho nemocného vyjde nejméně na 200 dolarů ročně. Přitom například v Zambii, kde je nakaženo 16,5 % populace, je HND na osobu 380 USD.

[11] Možným řešením jsou generika a také podpora od vyspělých zemí – ať už v rámci různých programů velkých mezinárodních organizací nebo skrze menší projekty rozvojové spolupráce.

Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí.

Díky masové imigraci se epidemie ve velkém šíří i do Evropy. Hlavní příčinou nové vlny nárůstu počtu nakažených ve Spojeném království jsou afričtí imigranti.[12]

Omezená práva lidí s nemocí AIDS

Lidé nemocní AIDS se i v současnosti, především však v minulosti museli často potýkat vedle své nemoci také se společenskými předsudky či s vyčleněním z běžného života. Tyto tendence vrcholily koncem 80. let.

V roce 1987 vstoupil ve Spojených státech amerických v platnost zákon, podle něhož nesměli na území USA cestovat lidé nakažení HIV/AIDS, který zůstal v platnosti až do roku 2009.

[13] Tento zákon znemožňoval cestu studentům či turistům, komplikoval adopci dětí infikovaných virem HIV a měl za následek také skutečnost, že se na území USA nemohl konat žádný významný světový summit o nemoci AIDS (většina významných nakažených vědců nebo aktivistů se nemohla dostavit).

Tento kontroverzní zákon byl zrušen až v roce 2009, kdy USA zůstávala jednou z dvanácti zemí, které neumožňovaly vstup lidem s HIV – těmito zeměmi stále jsou Jižní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidži, Rusko, Saúdská Arábie, Arménie, a Súdán.[14]

Odkazy

Reference

1. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2021. Heslo AIDS. 
2. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2021. Heslo aids. 
3. ↑ a b MUDr. Jan Boháč Kopřivnice – Zdraví – AIDS. drbohac.estranky.

   cz

   [online]. [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
4. ↑ a b Weller S, Davis, K., [[Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission|http://www.iglesia.cl/iglesiachile/especiales/weller.doc Archivováno 13. 11. 2004 na Wayback Machine]] (Cochrane Review). In: The Cochrane Library, Issue 4, 2003. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd.
5. ↑ Vyléčení HIV pozitivního muže není objev, ale naděje. Aktuálně.cz [online]. 2010-12-17 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
6. ↑ Nadějný úspěch: Lékaři uzdravili HIV pozitivní dítě. Aktuálně.cz [online]. 2013-03-04 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
7. ↑ Lékaři vyléčili druhé HIV pozitivní dítě. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-06 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
8. ↑ a b Archivovaná kopie. www.virusfreegeneration.eu [online]. [cit. 2008-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-26. 
9. ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
10. ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
11. ↑ Brožura Rozvojové cíle tisíciletí kampaně Česko proti chudobě – ke stažení: http://www.ceskoprotichudobe.cz/soubor.php?s=brozura_cpch_2007.pdf
12. ↑ BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s (PNK ; sv. 3) ISBN 978-80-7363-240-3. str. 23
13. ↑ Lidé nemocní AIDS smějí po 22 letech do USA
14. ↑ Obama po 22 letech zrušil zákon, který zakazoval lidem s HIV cestovat do USA. iDNES.cz [online]. 2009-10-30 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. 

Související články

• HIV
• Imunodeficience
• Testy HIV
• ACET
• David Kirby

Literatura

• ŠEJDA, Jan. Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/AIDS. Praha: Galén, 1994. 267 s. ISBN 80-85824-02-7. 
• ČERNÝ, Rudolf; MACHALA, Ladislav. Neurologické komplikace HIV/AIDS. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1222-5. 
• POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9. 
• ČERNÝ, Rudolf; MACHALA, Ladislav. Neurologické komplikace HIV/AIDS. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1222-5. 
• STEHLÍKOVÁ, Džamila (editor); STUPKA, Jiří (editor). Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2009-2010. Praha: Státní zdravotní ústav, 2011. 175 s. ISBN 978-80-7071-318-1. (česky; English summary) 

Externí odkazy

• Galerie AIDS na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu AIDS na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo AIDS ve Wikislovníku
• Téma AIDS ve Wikicitátech
• Národního program boje proti AIDS – česky
• AIDS na Sexualne.cz
• AIDS Server – Informace o problematice AIDS, HIV, HIV+
• WHO AIDS Case Definition for AIDS Surveillance (PDF, 548 kb)
• WHO Overview of AIDS Case Definitions Used in Countries (XLS, 28 kb)
• WHO – databáze HIV/AIDS

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Portály: Medicína

Autoritní data: GND: 4112470-4 | LCCN: sh85002541 | WorldcatID: lccn-sh85002541

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=AIDS&oldid=19616262“

HIV/AIDS | MedLike

„AIDS už není strašák,“ varuje muž, kterému virus protřídil přátele Článek Audio plzen.rozhlas.cz/aids-… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2016-07-08

Max Blanck je HIV pozitivní. Jak sám přiznává, usnul na vavřínech poté, co první test na přítomnost viru skončil s negativním výsledkem. Po roce a půl už bylo všechno jinak a nemoc ho následně připravila o práci u policie i řadu přátel. Zatím, co se s bývalým zaměstnavatelem soudí, věnuje se mimo jiné osvětě.

AIDS není smrtelnou chorobou, myslí si každý šestý do 26 let Článek Video ct24.ceskatelevize.cz/… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2014-11-29

AIDS není v očích Čechů takovou hrozbou jako v devadesátých letech. Zhruba každý šestý ve věku do 26 let ho totiž nepovažuje za smrtelnou chorobu a domnívá se, že je HIV infekce plně léčitelná.

Velká část lidí partnery střídá, podceňuje bezpečný sex a zároveň nechodí na testy.

Prokázal to výzkum agentury Ipsos, který postoje tuzemských obyvatel k HIV a pohlavním chorobám zkoumal na reprezentativním vzorku populace, jednom z největších za poslední roky.

Alkohol pomáhá viru HIV Článek www.irozhlas.cz/nepouz… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2010-05-14

Alkohol snižuje obranyschopnost organismu tím, že podněcuje programovanou smrt čili apoptózu buněk imunitního systému, poškozuje buněčné organely mitochondrie a potlačuje imunitní reakce.

Až na dřeň. HIV/AIDS Audio prehravac.rozhlas.cz/a… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2013-01-06

Host: přední odbornice na problematiku HIV/AIDS Marie Staňková

Bugchasing: Ruská ruleta s virem HIV Článek Audio wave.rozhlas.cz/bugcha… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2016-01-04

Pojem bugchasing je v České republice zatím neznámý, dokonce ani čeští odborníci na AIDS se s tímto pojmem dosud nesetkali. Bugchaseři jsou lidé, kteří se chtějí záměrně nakazit virem HIV.

Pokud se vám to zdá neuvěřitelné, jste na omylu, takoví lidé skutečně existují.

O bugchasingu se v poslední době hodně mluví v sousedním Německu, kde se k této praktice přiznalo ve veřejnoprávní televizi ZDF několik lidí.

Češi jezdí za testy na HIV do Německa. Hlavně drogově závislí a lidé ze sexbyznysu Článek Audio radiozurnal.rozhlas.cz… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2017-04-27

Někteří Češi se nechávají testovat na HIV v sousedních zemích. Jen na Ústecku jsou jich desítky, hlavně ti, co se živí prostitucí. Vyplývá to z materiálů K centra v Mostě. Pokud jsou výsledky testu pozitivní, v českém systému o tom chybí informace.

Česká společnost AIDS pomoc Stránka Čeští vědci objevili 60 milionů let starou fosilii HIV Článek Audio plus.rozhlas.cz/cesti-… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2016-10-13

Tým českých badatelů zjistil, že virus HIV je starší, než se předpokládalo. I když byl objeven až v roce 1983, původ virů podobných HIV sahá daleko do minulosti. Původní odhady byly 12 milionů let, o těch nových hovoří v Magazínu Leonardo Daniel Elleder z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky.

Co vás zajímá. HIV pozitivita a choroba AIDS Audio prehravac.rozhlas.cz/a… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2013-10-01

Vývoj onemocnění, přenos, prevence a testování na HIV, rizikové chování a rizikové skupiny, aktuální výskyt HIV v ČR, pravděpodobnost nákazy při transfuzi krve. Hostem je MUDr. Petr Pazdiora z Krajské hygienické stanice v Plzni.

Data o HIV pozitivních v Česku nemusí být kompletní. Řada lidí jde na anonymní testy v Německu Článek Audio sever.rozhlas.cz/data-… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2017-04-27

Na počátku roku 2017 evidovala Národní referenční laboratoř 286 zachycených případů infekce HIV na území České republiky. Drtivá většina nakažených jsou homosexuálové. Data ale nemusí být kompletní.

Někteří lidé se totiž nechávají testovat na HIV v sousedním Německu. Nejčastěji v Bavorsku a Sasku. Pokud je výsledek jejich testu pozitivní, česká strana se to nedozví.

To může být podle odborníků zabývajících se prevencí AIDS rizikové pro jejich okolí.

Databáze klinických studií povolených v ČR k diagnóze HIV Klinická studie www.sukl.cz/modules/ev… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Státní ústav pro kontrolu léčiv zpřístupňuje jedinečnou databázi klinických studií povolených v České republice. Klinické studie (klinická hodnocení) slouží k prokázání bezpečnosti, účinnosti nebo jakosti nových léků.

www.ceskatelevize.cz/p… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2010-12-29

Zatímco na konci minulého století počet lidí nakažených virem HIV dosahoval jen několika málo jedinců, v posledních letech se toto číslo dramaticky zvýšilo. Za letošní rok se čeká přírůstek zhruba dvou set lidí.

Dorostla totiž nová generace, která se choroby AIDS přestala bát. Pokroky ve vývoji antivirových přípravků mnoho mladých lidí ukolébává – domnívají se, že se nemusí nákazy virem HIV obávat, neboť je léčitelná.

Dobře léčený pacient s HIV může žít až 42 let Článek Audio www.irozhlas.cz/clovek… Aktualizace záznamu 02.02.2021

Datum vydání / aktualizace: 2011-11-21

Už 34 milionům lidí ve světě koluje v krvi virus HIV, který způsobuje AIDS. Je to víc než kdy dřív.

Podle zveřejněné výroční zprávy Programu OSN pro boj proti viru HIV a nemoci AIDS to ale souvisí především s tím, že díky lepší dostupnosti léků umírá v poslední době na nemoc méně nakažených.

Každým rokem přibývají nové kvalitnější léky, které mají méně nežádoucích účinků a horší přístupnost ke vzniku rezistence.

Dříve+nyní : dodržování léčby HIV : informace pro pacienty Kniha