Polárník Václav Sůra prožil (a přežil) stovky dnů a nocí v silných mrazech. Ano, je to extrém, ale některé jeho zkušenosti se vám mohou hodit i v Krkonoších, na Šumavě nebo v zasněžených ulicích zimních českých měst.
Za jakých teplot probíhají vaše polární výpravy?Když je minus dvacet pět stupňů Celsia, je vlastně „teplo“. Ono hodně záleží na větru. Čím rychleji fouká, tím víc klesá takzvaná efektivní teplota, která se dá vyčíst z tabulek. Příklad? Před dvěma týdny na Frýdlantsku foukalo devadesát kilometrů za hodinu a bylo jen kolem nuly.
Efektivní teplotu ale vítr snížil na minus deset stupňů Celsia. Když jsem šel přes Bajkal, foukalo rychlostí sto kilometrů za hodinu, to už máte problém se udržet na nohou. Teploměr ukazoval minus čtyřicet stupňů Celsia, ale efektivní teplota byla asi minus osmdesát stupňů Celsia. Měli jsme na sobě navlečené naprosto všechno, dokonce i péřovky, ve kterých normálně nechodíme.
A stejně to skoro nestačilo. Jakmile jsem zastavil, měl jsem pocit, že zmrznu.
V čem do takové sibérie vyrážíte?Jde o to, co se venku chystám dělat. Člověk si v těle „zatopí“ pohybem, takže se ráno ve stanu obléknu, jako kdyby bylo venku o patnáct stupňů Celsia víc. S fyzickou aktivitou vydržíte i hodně silný mráz.
Ale pokud se nehýbete, rychle prochladnete. Na postávání v zimním městě kolem nuly bych se proto nabalil víc, než když jdu pěšky na pól. Základem je, aby nebyla zima na nohy.
Na výpravách používám polárnické boty Sorel, do města „farmářky“ se silnou podrážkou.
Co si oblékáte?Základem je tenké termoprádlo Devold z merino vlny, které nosili už Nansen, Amundsen a moje další polárnické vzory.
Nic proti prádlu z umělých vláken – když jsme na něj začátkem devadesátých let přesedlali z bavlněných triček, byla to bomba.
Jenže umělá vlákna známe teprve pár desetiletí, zatímco na vývoj vlny měla příroda miliony let. Pot odvádí mnohem lépe, a když se namočí, začne produkovat teplo.
Opravdu?Taky jsem tomu nechtěl věřit, ale v norském Alesundu mi to v muzeu Devold předvedli v laboratoři. U mokré vlny teploměr vylezl asi o pět stupňů Celsia. A nejde jen o tepelný komfort, na rozdíl od syntetiky vlna nesmrdí. Nepřežijí v ní totiž bakterie.
V jednom vlněném tričku jsem byl skoro měsíc. Mýt se ani prát nešlo, voda je pro polárníka strašně cenná. Dá se získat jen rozpuštěním ledu, a to stojí benzin, který musím táhnout na saních. Do syntetiky bych už po třech dnech lezl se sebezapřením, ale vlna to zvládá skvěle.
Nosím tři vrstvy, což většinou stačí.
A navrch?Membránový komplet Bergans, který neprofoukne. Bunda má kapuci s límcem z kožešiny z finského mývala. Žádná paráda, ale nutnost vymyšlená Eskymáky.
Kožešina totiž kolem obličeje udržuje mikroklima teplejšího vzduchu, takže mi neomrzá nos. V bočním větru chlupy navíc vytvářejí mikrovíry, díky kterým se v kapuci líp dýchá.
Třetím plusem kožešiny je, že chrání obličej před poletujícím sněhem.
Jak si chráníte ruce?Aby se prsty navzájem zahřívaly, musí zůstat pohromadě. Takže žádné prstové rukavice, ale palčáky z pařené merino vlny, která je zplstnatělá jako filc. Navrch proti větru natahuju lehký membránový převlek. Vnitřní prstové rukavičky se mi neosvědčily.
Holou rukou můžu i v největších mrazech pár desítek vteřin venku manipulovat, a když ji pak promrzlou zastrčím do rukavice, rychle se zahřeje. V rukavičce sice ruka venku tak rychle neprostydne, ale pak se zase o to déle zahřívá.
Zimní oblečení je každopádně třeba umět správně používat.
Co to znamená?Jakmile zastavím, okamžitě oblékám péřovku. Jinak by se do mě dala zima a opětovné zahřátí by tělo stálo spoustu času a energie.
Tenhle jednoduchý trik se hodí i v Česku na běžkách, kde místo silné péřovky stačí svetr. Ale proč vůbec do té zimy dobrovolně lezete?Kvůli prožitku.
Bílá pustina, ticho, samota, jednotvárnost… Čistý kompaktní led se sněhovou pokrývkou od obzoru k obzoru vypadá jako bílý ubrus. A k tomu vědomí, že se musím ve všem spolehnout sám na sebe a na parťáky. Co nemám, to už nikde neseženu.
I kdybych měl v saních sto tisíc korun, nezachránily by mě, pokud by mi chyběl litr benzinu.
Kořalka vám ale asi nechybí?V saních mívám půl litru kvalitní domácí slivovice. Ale ne pro zahřátí přes den – alkohol rozproudí krev a člověk tím víc prochladne. Malého panáka do čaje si můžu dát až večer ve stanu ve spacáku, kde už tělo teplo neztrácí.
Na cestě se chlastat nedá i proto, že bych tolik slivovice neutáhnul. Záleží na každém gramu. Základní výstroj má kolem padesáti kilogramů. Stan, spacák, oblečení, satelitní telefon, vařič… A pak váhu zvyšují denní dávky potravy a benzinu, na den asi 1,3 až 1,5 kilogramu.
Někdy na saních táhnu i přes sto kilogramů.
Dávní polárníci skoro nic z těch moderních věcí neměli.Na rozdíl od nich taky jdu do už známého území. Je pravda, že tam vlastně ještě lidská noha nevkročila, a ani nemohla – i na zamrzlém moři totiž kry za den urazí až třicet kilometrů.
Jenže mám s sebou mapu a GPS, a kdybych nedošel, poletí mě hledat vrtulník. Ti muži před sto lety šli do neznáma a vůbec netušili, co je tam čeká. Byli to hrdinové, před kterými smekám. Už dlouho mám v plánu podniknout cestu „postaru“.
Navoskované bavlněné oblečení, dřevěné lyže…
Polárníci spí ve stanech. Stavět iglú je nepraktické, stálo by to zbytečně moc času a energie.
Co polárník jí?Tělo potřebuje energii nejen na extrémní výkon, ale i na produkci tepla. Výživový specialista Petr Havlíček mi to spočítal na šílených deset tisíc kilokalorií na den. Běžně fyzicky pracujícímu člověku stačí čtvrtina.
Když jsme šli na jaře 2010 sedm set kilometrů přes Bajkal, musel jsem denně sníst sedmdesát deka másla. Ale jak na kost zmrzlý tuk v mrazu ukousnout? Manželka mi ho předem nacpala do řeznických střívek a ochutila kakaem, kávou, rumem nebo rybičkami.
Ztuhlé máslové „klobásy“ jsem pak nakrájel na malé špalíčky, které se už daly cucat.
Další lahůdky?U Eskymáků jsem ochutnal syrová játra z čerstvě zastřeleného tuleně, ale nic horšího jsem v životě nejedl. Raději si dám ovesnou kaši, špek, masové jerky a čokoládu.
Na té běžné bych si ale v mrazu vylámal zuby, ukousnu jen „aero“ s bublinkami. A taky si dopřávám vlastní směs instantní polévky, nudlí, smažené housky a tvrdého sýra, kterou z termosky jen stačí zalít horkou vodou.
Nebo expediční stravu Real Turmat.
| Václav Sůra má za sebou řadu extrémních akcí v polárních podmínkách, ale užívá si i českou zimu. Pravidelně vyráží do Krkonoš či na Šumavu se stejnou výbavou jako na Bajkal nebo na Pól chladu. Za sebou táhne saně se stanem, spacákem, vařičem a další výbavou pro přežití v zimní krajině. Nepohrdne grogem na horské boudě, ale noci tráví venku. Od polární výpravy se to liší jen v tom, že ho místo ledního medvěda mohou přepadnout ochranáři.„S Petrem Horkým jsme jednou v polárnické výbavě vylezli na horním konci sjezdovky ve Špindlu. Když lyžaři viděli dva magory v kožešinových límcích a se saněmi, mysleli si, že je to promoakce polární vodky. Obstoupili nás a čekali, až vrtulník shodí flašky.“ |
Spíte v záhrabu, nebo v iglú?To může být romantické zpestření nebo nouzovka na jednu noc, ale je to strašně nepraktické. Stavba záhrabu a iglú vyžaduje spoustu času a energie, lopatu a zkušenosti.
Běžně proto spíme ve stanu, jehož jedinou funkcí je zastavit vítr a sníh. Při vaření sice stan na krátkou chvíli vytopíme, ale teplo hned uteče.
I tak je ovšem stan v zimě něco fantastického! Tenoučká látka vás bezpečně oddělí od okolního zmrzlého světa… Stan dokážu postavit až do vichřice o rychlosti asi osmdesát kilometrů za hodinu.
Jak se to dělá?Stan se rozvine a jeden člověk si na něj lehne s roztaženýma rukama a nohama. Ostatní stan zakotví a naházejí dovnitř všechny věci. Teprve pak se staví tyčky. Postup se musí přesně dodržet. Kdybyste to zkoušeli jinak, stan může ve vichřici uletět a vy umřete.
Co je v bílé pustině nejhorší?Ráno. Probudíte se ve vyhřátém spacáku a víte, že musíte vylézt do strašné zimy. V tu chvíli si neuvědomujete, že právě kvůli té zimě tam vlastně jste a že vás to za pár hodin začne bavit.
Nad hlavou máte dva centimetry jinovatky – váš dech, který v noci zmrznul. Zapálíte vařič a díváte se, jak jinovatka pomalu sjíždí dolů a padá vám na obličej.
Ze spacáku vylezete, až když je ve stanu „snesitelných“ pět stupňů nad nulou.
Co je základem spánku v teple?Dobrá izolace od země. Shora vás hřeje spacák, ale dole ho prolehnete. Používám tři různé karimatky na sobě. Dospodu dávám hliníkovou alumatku, na ni nafukovačku a navrch pěnovku. Vrstvení má svůj důvod. Na karimatkách často opravuju výstroj, šiju nebo krájím nožem. Propíchnutí nebo proříznutí nafukovačky by mohlo být fatální.
Václav Sůra má za sebou řadu extrémních akcí v polárních podmínkách, ale užívá si i českou zimu. Pravidelně vyráží do Krkonoš nebo na Šumavu
Jakou náplň má polárnický spacák? Peří, nebo syntetické duté vlákno?Ideální náplň neexistuje, protože záleží na tom, do jakých mrazů se chystáte a na jak dlouho. Výhoda dutého vlákna je v tom, že méně vlhne.
Peří je zase lehčí a víc hřeje. Asi do minus třiceti pěti stupňů Celsia je to skoro jedno. Při nižších teplotách už ale duté vlákno křehne a začne se lámat, takže spacák splaskává.
Výhody peří se naplno projeví až na týdenní nebo delší akci.
Kolik spacáků máte?Šest, střídám je podle potřeby. V extrémním péřáku od Josefa Rakoncaje jsem spal v minus padesáti třech stupních Celsia a ještě to šlo.
Ideálně by měl být spacák ušitý přímo na tělo, což by znamenalo chodit na zkoušky jako ke krejčímu. Pokud je totiž moc velký, nestíháte ho svým tělesným teplem vytopit.
Jestliže je naopak moc malý, náplň se zmáčkne a nehřeje, jak by měla.
Jak se do spacáku obléknout?Myslíte, že vám bude tím větší teplo, čím víc se na noc nabalíte? Omyl! Příliš mnoho těsných vrstev omezuje krevní oběh. Alfou a omegou jsou suché ponožky a spodní prádlo.
A pozor, nikdy se nesnažte „vytopit“ spacák tím, že do něj budete dýchat! Na delších akcích používám protizáparovou vložku – nepropustný igelitový pytel, který dávám dovnitř do spacáku. Smyslem je zabránit potu přejít do izolační vrstvy spacáku, kde by zkondenzoval a zmrznul.
Přes noc se ve vložce samozřejmě trochu zpotím, ale spacák zůstane suchý. Venku by ho nebylo kde usušit.
Na co dalšího je při spaní v mrazu třeba myslet?Na tenkou vlněnou čepici bránící úniku tepla hlavou. Další důležitou noční proprietou je vlněný nákrčník přes ústa.
Jinak bych v noci dýchal ledový vzduch, což by skončilo těžkou angínou. A taky nesmím zapomenout strčit si na noc do spacáku baterie do telefonu, foťáku, čelovky, GPS a další elektroniky. Kdyby zůstaly venku, mráz by je vybil.
V noci čurám do PET lahve, kterou si nechávám ve spacáku.
Prosím?Teplo je pro polárníka něco jako voda na poušti. Prostě příliš drahocenný zdroj, než aby se s ním mohlo plýtvat. Vylézt v noci ven na záchod by znamenalo teplo vycourat. A kdybych tu lahev nechal mimo spacák, moč by v ní zamrzla. Lahev bych pak nemohl vyhodit – další noc už bych neměl do čeho čurat.
Musel bych tedy celý den vláčet kilo ledu a večer lahev strčit do ešusu s horkým čajem, aby v ní moč rozmrzla a já ji mohl vylít. Je tu ale ještě další důvod, proč si lahev nechat v noci ve spacáku. Po vymočení má třicet sedm stupňů Celsia, takže poslouží jako termofor na zahřátí nohou.
Mám promyšlený systém vyladěný léty praxe.
Kožešinový límec není pro parádu. Chrání před sněhem a vytváří mikroklima.
Jak to v mrazivé noci dělají ženy?To řeší pomůcka slangově zvaná čurokap – anatomický nástavec ze silikonu, který ze ženy ve spacáku na chvíli udělá muže. Na Špicberkách s námi byla kamarádka Tereza, která si všimla důležitého technického detailu.
Pokud není žena tam dole oholená, čurokap netěsní… Kromě šetření teplem existuje i další důvod pro čurání ve stanu: bezpečnost. Kdybyste lezli ven, mohli byste v rozespalosti zakopnout o ohradník napojený na odpalovač signálních světlic proti medvědům.
Kolega z jiného stanu by si vás navíc mohl s medvědem splést a zastřelit vás.
Kde všechnu tu životně důležitou výbavu testujete?V centrálním skladu Penny Marketu. V obrovské hale je minus třicet stupňů Celsia suchého mrazu – ideální podmínky pro vyzkoušení termosek, vařičů, oblečení nebo stanů. A taky manželek. V červenci 2007 jsem se totiž v tom skladu oženil. Než si něco pořídím, chci, aby to stoprocentně fungovalo a nezklamalo mě to.
| Polárník, dokumentarista a odborník na pobyt v přírodě a táboření v extrémních podmínkách, v roce 2005 došel jako čtvrtý Čech v historii na severní pól.Navštívil Pól chladu na severovýchodní Sibiři, přešel zamrzlý Bajkal a mongolské jezero Chövsgöl, navštívil Špicberky, Grónsko a další ledové kraje.Je autorem projektu www.rescueme.cz (triko, které vám může zachránit život), žije v Jirnech u Prahy, je ženatý, má dvě dcery. |
Skořice a její úžasné léčivé účinky
- Ing. Zdeněk Rozehnal
- (Lidé, kteří užívají léky, jako je inzulín nebo přípravky na ředění krve, by měli napřed konzultovat se svým lékařem pravidelné užívání většího množství skořice).
-
- Kořeňte si koktejl skořicí
Při přípravě pokrmů se obvykle bez koření neobejdeme. Některé druhy však mimo to, že dodají jídlu specifickou chuť i aroma, mohou působit na lidské zdraví. Typickým příkladem je skořice, kterou považovali za zázračnou již staří Řekové a Egypťané. Přírodní medicína jí připisuje blahodárné účinky na organismus, a tak může být nejen lékem, ale i prevencí.
Skořice je všestranně využitelná. Vyrábí se z ní různé oleje, masti či tinktury, dokonce může být i přirozenou vůní v bytě, ve farmacii se užívá při výrobě léků, aby upravila jejich nepříjemnou chuť a podpořila možnost rychlejšího vstřebání do organismu. V kombinaci s medem je dle rad, které se tradují z generace na generaci, zaručeným receptem na to, jak snadno porazit angínu nebo chřipku. O všem se dozvíte na řádcích níže.
Skořice je kůra stromu
Skořice se v podobě, v jaké ji známe, získává ze stromu zvaného skořicovník, je vlastně jeho kůrou. Ten se pěstuje v různých tropických oblastech, podle toho se rozeznávají hlavní druhy. Z tohoto pohledu je za nejkvalitnější považována skořice pocházející ze Srí Lanky, z ostrova Cejlon.
Dále se skořicovník pěstuje i na jihu Číny, v Thajsku a Indonésii (rostlina se jmenuje skořicovník čínský a mimo skořice poskytuje i jako koření své plody – nazývané kassiové květy).
Tento druh má zase hrubší kůru a je zabarven více do červena, také oproti prvně zmiňovanému netvoří typické svitky, ale spíše jen pruhy. Obvykle se první úroda sklízí ve 2 až 3 letech stáří rostliny.
Dobrou skořici poznáte podle charakteristické červeno-žluto-hnědé barvy, pružnosti a samozřejmě podle specifické vůně.
Správné skladování skořice je velice důležité pro zachování typické vůně i chuti.
Svitky je proto vhodné vložit do skleněné nádoby, která jde uzavřít, a tu posléze uchovávat při pokojové teplotě na místě, kde nebude na skořici pražit slunce. U mleté skořice se může postupovat stejně, tedy přesypat ji do nějaké nádoby, případně postačí dbát na to, aby sáček nezůstal otevřený – opatří se třeba sponou či gumičkou.
Skořice jako lék pomáhá i v boji proti rakovině
V otázce využití skořice jako léku se v poslední době hovoří především o účincích spjatých s potlačováním tvorby a projevů rakovinotvorného bujení. Skořici se v tomto ohledu připisuje schopnost zastavit rozšiřování nežádoucích buněk.
V podstatě se skořice dokáže postarat o to, že k nádoru nepustí dostatek živin a kyslíku. Tyto závěry vyplynuly z americké studie, kdy se extrakt ze skořice podával nemocným s rakovinou či leukémií. Mimo tohoto zaměření se vědci zabývají i otázkou vlivu skořice na cukrovku 2. typu.
Stále více se tak objevují výsledky, které poukazují na to, že skořice pomáhá snižovat vysokou hladinu cukru.
Obecně však skořice jako lék pomáhá:
- zlepšovat trávení
- při nevolnosti
- proti nachlazení
- odstraňovat bolesti svalů a kloubů
- snižovat projevy revmatismu
- v boji proti infekci
- v boji proti celulitidě
- snižovat špatný cholesterol (ten příznivý ponechává)
- podporovat apetit
- mírnit menstruační potíže
- mírnit kašel
Skořice podporuje funkci mozku
Už samotná vůně zvyšuje vaši mozkovou aktivitu. V jednom výzkumu bylo zjištěné, že při konzumaci skořice a vnímání její vůně, se testovaným dobrovolníkům zlepšila paměť a pozornost při práci. Největší pozitivní účinky byly zaznamenané při úkolech, kde bylo třeba použít obrazovou paměť.
Skořice | Prevence proti trombóze
Mnoho vědeckých studií potvrzuje, že přispívá k ředění krve a zabraňuje tak vzniku krevních sraženin. Lékaři by měli pacienty, kteří užívají léky na ředění krve, varovat, aby skořici nekonzumovali, a pokud používají potravinové doplňky, neměla by být skořice součástí jejich obsahu. Mohlo by to v kombinaci s léky způsobit značné zdravotní problémy.
Skořice | Baktérie, viry a plísně
Je účinným bojovníkem proti širokému spektru virů, bakterií a plísní. Esenciální oleje z tohoto koření, dokážou zastavit mnoho typů bakterií a plísní. Skořicová kůra patří mezi přírodní antibiotikum.
Skořice | Hlídač hladiny cukru
Lze ji zařadit i mezi silné antioxidanty. Dokáže pečlivě hlídat hladinu cukru v krvi.
Pokud si po jídle dáte čaj s trochou skořice, pomůže vašemu žaludku rychleji trávit, a tím mu ulehčí od zdlouhavého vstřebávání sacharidů.
Ve studiích bylo prokázané, že snižuje hladinu glukózy v krvi až o 30 %. Dokáže správně spouštět inzulín. Pozitivní účinky se prokázaly už při konzumaci 1 gramu denně.
Skořice | Tlusté střevo a zažívání
Bezesporu je výborným zdrojem vápníku, vlákniny a různých druhů minerálů. Z těch nejdůležitějších je to hlavně mangan. Vápník a vláknina pomáhají z těla vylučovat nadmíru soli a škodlivin.
Díky pravidelné stolici tak působí preventivně proti vzniku rakoviny tlustého střeva. Je vhodná pokud vás bude trápit plynatost, zácpa nebo průjem.
Jedině těhotné ženy by skořici měly konzumovat jen velmi málo.
Skořice | Srdce a ateroskleróza
Díky pozitivním účinkům na tlusté střevo, dokáže odplavit z těla nadbytečné tuky, čímž snižuje hladinu cholesterolu. Pomáhá tak předcházet onemocnění srdce a aterosklerózy.
Skořice | Zahřeje vás na duši i po těle
Má neuvěřitelnou schopnost zahřát celé tělo. Trpíte-li na studené ruce a nohy, neváhejte si trochu skořice přidat do čaje. Díky svému unikátnímu složení je skořice typickým kořením podzimního a zimního období. Dokáže totiž prohřát organismus, který je chladem sužován, a mimo to má již zmiňované antibiotické účinky podporující a nabuzující imunitní systém.
Usnadňuje skořice hubnutí?
Často je skořice předmětem diskuzí i v otázkách hubnutí. Na řádcích výše bylo zmíněno, že skořice jako lék dokáže snižovat hladinu cukru v krvi. Na stejném základě je postavena i účinnost při hubnutí.
Mnozí výživoví poradci se tak shodují, že skořice může při pravidelném a dlouhodobém užívání zlepšovat funkčnost inzulinu, a tak usnadňovat snahu shodit nějaké to kilo. Pokud si však myslíte, že budete každý konzumovat skořici a váha půjde dolů, mýlíte se.
Nikdy se nedočkáte výsledků bez pohybové aktivity a případně nastavené diety.
Skořice a med = účinná prevence nachlazení
Díky antibiotickým a protiinfekčním účinkům je skořice společně s medem považována za nejvhodnější přírodní prevenci a případně i terapii při chřipce, nachlazení nebo třeba angíně. Med je označován jako přirozené antibiotikum, jeho síla je tak v kombinaci se skořicí ještě zesílena. Více
Připravte si 1 polévkovou lžíci medu a rozmíchejte v ní zhruba necelou polovinu kávové lžičky mleté skořice. Důkladně promíchejte, aby se obě složky dobře spojily, a nechte 5 minut odstát. Přidejte pár kapek citronové šťávy, opět zamíchejte a zkonzumujte. Ulevit od projevů nachlazení by se vám mělo již druhý či třetí den, kdy si tuto zázračnou medicínu budete dopřávat, a to ráno i večer.
Skořice jako tajemství krásné pleti
Nejen v léčitelství je skořice upřednostňována jako jedna ze zcela přírodních možností, kterou lze dosáhnout pozitivních změn. Blahodárně působící vlastnosti jsou využívány i v kosmetice. Málokdo tuší, že v tomto ohledu byla skořice považována za zázračnou mnohem dříve než právě při terapii různých zdravotní obtíží či v kuchyni při přípravě pokrmů.
Na strie a zpevnění kůže neexistuje nic spolehlivějšího, než je krém se skořicí.
Jelikož je prokázáno, že skořice umí regenerovat tkáně, zlepšovat celkový metabolismus buněk a urychlovat látkovou výměnu, hovoří se o ní nejčastěji v souvislosti s potlačováním projevů celulitidy, a to s pomocí speciálních zábalů, kdy je skořicový krém nanesen na postižená místa, aby odbourával škodliviny nahromaděné v pokožce.
Celá snaha se následně podporuje stlačením končetin v bandážích a působením na lymfatické cévy. Tuto proceduru dnes nabízí téměř každý kosmetický salón, podobně se však o svou pokožku můžete postarat i doma. Skořicovou mast si můžete obstarat v lékárně, nebo si směs na zábal vyrobit ze snadno dostupných ingrediencí – jogurtu, tvarohu, olivového oleje a samozřejmě skořice.
Smíchejte kelímek bílého jogurtu s 2 lžícemi tvarohu, 1 lžičkou olivového oleje a cca 5 lžičkami mleté skořice. Pokud bude výsledek příliš řídký, zahustěte ho ještě tvarohem. Poté naneste na nohy a ty pak následně zabalte do potravinové fólie a ručníku. Pusťte si příjemnou hudbu, zapalte svíčky a alespoň hodinu takto relaxujte. Výsledek poznáte již po 3 opakování.
Kdo by skořici neměl konzumovat?
I když je skořice tak vítaným přírodním pomocníkem při zlepšování zdravotního stavu, nedoporučuje se její konzumace (případně jen zřídka, a to ve velmi malém množství) těhotným ženám, které by se ostatně měly vyvarovat víceméně jakémukoliv ostrému koření. Mimo to může u citlivých osob vyvolat i alergické reakce (při nadměrné konzumaci), jako jsou vyrážky a podobné nepříjemnosti. Proto i u skořice platí – všeho s mírou. Skořice byste tak neměli jíst více jak 4 gramy denně.
8 tipů, jak se levně zahřát v zimě: igelit, skořice nebo vlastní dech
Když stojíte pod sjezdovkou a čekáte na dítě nebo stepujete na zimním stadionu, můžete si dát oblíbený svařák, ale ten má jen chvilkový účinek.
Nebo investovat třeba do vyhřívaných rukavic či ponožek několik tisíc, ale z vlastní zkušenosti vím, že oboje spíš jen „zavlažuje“. Co opravdu funguje, je celoroční otužování a saunování, ale k tomu se odhodlá jen málokdo.
Přesto existuje pár zdánlivých maličkostí, které zmrzlým nohám i celému tělu uleví. Tady jsou:
Ani sebekvalitnější péřovka neumí zajistit pocit pohodlí a tepla, když nám „táhne“ na hlavu a krk. Vždy bychom měli myslet na čepici a šátek, protože skrz hlavu uniká až dvacet procent tepla.
2. Jak zahřát prsty na rukou
Už zmiňované vyhřívané rukavice se dají sehnat za několik tisíc. Mají ale své nevýhody – celý den musíte počítat se zátěží dobíjecích baterek, málokdy také vydrží hřát celý den (na nejvyšší stupeň zahřívání rozhodně ne). Podle Víta Hrušky, odborníka na sportovní a turistické vybavení do přírody, ruce zahřejí nejlépe rukavice typu palčáky, případně ty s odklápěcí chlopní.
Galerie: Trénovat ve studené vaně je nesmysl, říká otužilec
3. Na promrzlé nohy igelitem
Kvalitní zimní boty by měly být samozřejmostí a první prevencí před prokřehlými prsty. Ideální obuv do sněhu je membránová v kombinaci s kůží a měla by být pravidelně impregnovaná.
Důležité jsou i vhodné ponožky, skvěle budou fungovat jak ty ze silného merina, tak i ty s membránou. Zajímavým trikem, jak si zahřát nohy, je použití igelitových sáčků. „Nikdy byste nevěřili, jak vám takový obyčejný mikrotenový sáček dokáže zlepšit zimní výšlap.
Ať už máte jakékoliv boty, navlečte si suchou ponožku, zabalte chodidlo do igeliťáku a překryjte druhou ponožkou.
Taková přenosná sauna sice povede k tomu, že se vám noha trochu zapaří, ale v zimě to nebývá takový problém a mnohonásobně víc oceníte relativní sucho a hlavně teplo,“ dává originální osvědčený tip Vít Hruška.
4. Hřejivé polštářky
Jsou další z chytrých možností, jak zahřát nohy. Speciální tenké polštářky stojí pár desítek korun. Jsou tenké a jednoduše je nalepíte na ponožky. Polštářky vydrží hřát až osm hodin, jsou jen z přírodních netoxických látek a bez zápachu. Pokud vás čeká jednodenní horská túra, jsou polštářky elegantní možností, jak se vybavit proti mrazu.
5. Pikantní jídlo a ořechy
„Do jídelníčku v zimě patří pikantní koření a polévky. Znalci vědí, že v zimě je vhodné doplňovat energii z tuků, takže si s sebou na výpravy berou trochu špeku nebo ořechů,“ dává tip Vít Hruška.
Ráno před výletem do mrazu začnete obilninovou kaší. „Nejsilnější zahřívací účinky mají jáhly a pohanka.
Kaši stačí zalít ohřátou vodou a dochutit třeba ovocem, oříšky nebo semínky,“ radí výživová poradkyně Alena Balíková Přídová.
„Mnoho lidí se v chladných dnech záměrně vyhýbá mléčným výrobkům, protože mají pocit, že je ochlazují. To je ale chyba. Když si do bílého jogurtu či tvarohu dáme špetku chilli nebo skořice, energie se vyrovnají.“
6. Zázvor a skořice do sklenice
O hřejivých účincích zázvoru není pochyb, zázvorový čaj s medem je osvědčený pomocník proti mrazu. Alena Balíková Přídová ale doporučuje i správně ochucenou obyčejnou vodu.
„Voda, vytemperovaná na běžnou pokojovou teplotu se špetkou skořice a plátky pomeranče, je také dobrý tipem,“ uvádí výživová poradkyně. „Skořice zahřeje, pomeranč zase doplní tolik potřebný vitamin C.
Dalším kořením se silně zahřívacími účinky jsou chilli, kurkuma, kari, pepř, badyán, hřebíček a kmín. I ty se dají použít do nápoje. I když v našich končinách není zvykem pít teplou vodu ochucenou kořením, stojí to za vyzkoušení.
Nápoj vnitřně prohřeje, hydratuje a pomůže peristaltice,“ vysvětluje Alena Balíková Přídová.
Pozor na mýty
- Káva, alkohol a jiné povzbuzující nápoje proti mrazu nepomohou. I když první pocit může být zahřátí, tyto nápoje v důsledku spíš dehydratují a vyčerpávají.
- „Čím víc, tím líp“ pro ostré koření a jídlo neplatí. Silně zahřívací potraviny a koření mohou ve větším množství způsobit bolesti žaludku a praskání žilek.
Pokud se potřebujete rychle zahřát, můžete vyzkoušet metodu krátkého rozdýchávání podle Wim Hofa.
Galerie: „Ledový muž“ Wim Hof dokáže snoubit možná až extrémní otužování, meditaci a dechové cvičení
„Nejprve se třicetkrát zhluboka nadechněte až pod klíční kosti a plynule vydechujte. Začne se vám motat hlava a vaše tělo bude spalovat přebytek kyslíku. Bude vám teplo, ale tím to nekončí. S posledním nádechem jen malinko upusťte a držte bez dýchání do maxima.
Třeba minutu, minutu a půl. Nebojte, tělo má kyslíku dost, a takto aktivujete užitečné nevědomé procesy. Až budete lapat po dechu, dejte si jen jeden hluboký nádech a po něm vydržte dalších 20–30 sekund nedýchat.
Pak malá pauza a ještě si to můžete dvakrát zopakovat,“ radí Vít Hruška.
8. Svalové zatínání
Je jasné, že na zahřátí funguje ideálně pohyb a cvičení. Zatnout co nejvíce svalů může být dobrou první pomocí v chladu. Jak na to?
„Rozkročte nohy na šířku ramen a začněte zatínat do země prsty na nohou. Zatněte i lýtka, kolena, stehna, hýždě, zmáčkněte břišní svaly, záda, přitáhněte krk, skousněte, zpevněte ruce a nehty si zaryjte do dlaní. V téhle maximální tenzi celého těla vydržte 3–5 sekund a pak co nejrychleji povolte. Zopakujte ještě desetkrát a ucítíte, jak se zahříváte,“ radí Vít Hruška.
Odborná spolupráce:
Alena Balíková Přídová
Hlavní výživová poradkyně, naturhouse.cz.
Vít Hruška
Specialista z e-shopu 4camping.cz, který je zaměřený na sportovní a turistické vybavení do přírody.