7 oborů podnikání s nejhorší pověstí

1. července 2008 nabyla účinnosti novela živnostenského zákona, která zjednodušuje především vstup do podnikání. Mezi hlavní změny patří restrukturalizace živností, zrušení živnostenských listů a koncesních listin, zrušení místní příslušnosti živnostenských úřadů a omezení oznamovací povinnosti.

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo novelu živnostenského zákona v polovině roku 2007 a ministr Martin Říman ji označil za administrativní revoluci v podnikání v České republice. Novela tak zapadá do trendu postupného snižování administrativní zátěže podnikatelů. Ulehčí především vstup do podnikání, a to nejen jednodušší administrativou, ale také nižšími poplatky.

Mezi zásadní změny patří nahrazení volných živností jedinou volnou živností s osmdesáti obory. Živnostenské a koncesní listiny zákon nově nahrazuje výpisem ze živnostenského rejstříku.

Zrušení místní příslušnosti živnostenských úřadů pro podnikatele znamená, že živnost může ohlásit na kterémkoli živnostenském úřadě, respektive Centrálním registračním místě, bez ohledu na své trvalé bydliště. Úřady si také některé potřebné informace zjistí, a nebude to tak povinností podnikatele.

U řemeslných živností budou podnikatelé prokazovat kratší praxi než dosud. Vybrané řemeslné, vázané nebo koncesované obory se nově přesunuly pod živnost volnou.

Na druhou stranu podnikatele–fyzické osoby zároveň čekají například vyšší finanční postihy za nepovolené podnikání.

#####Novela aktuálně

Odborný byznys server Podnikatel.cz ve spolupráci se společností NEWTON Media, a. s., vypracoval analýzu, která se zaměřila na novelu živnostenského zákona v době nabytí její účinnosti. Z výsledků průzkumu vyplývá, že většina podnikatelů novelu vítá, považuje ji za potřebnou a převratnou.

Průzkum se zaměřil na názory čtenářů serveru Podnikatel.cz z řad drobných, malých a středních podnikatelů a zároveň na názory členů profesních organizací.

Ačkoli většina podnikatelů hodnotí novelu živnostenského zákona jako celek pozitivně, v detailech se na ni dívá z perspektivy svého oboru podnikání, a názory se tak mohou rozcházet.

Například zatímco Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur považuje za pozitivní krok přesun průvodcovské činnosti pod živnost volnou, Helena Cetlová ze Středočeské asociace manažerek a podnikatelek upozorňuje, že spotřebitel nemusí mít zaručené dostatečně odborné služby.

Unie malých a středních podniků ČR zase avizuje, že dopady novely se budou projevovat postupně. Mezi nedostatky novely pak řadí třeba fakt, že se nezkrátily lhůty pro vydání výpisu ze živnostenského rejstříku.

Mezi podnikateli se na druhou stranu objevil i názor, že ministerstvo mělo ve změnách zajít mnohem dál. Tento názor koresponduje s výsledkem ankety – 21 procent čtenářů serveru Podnikatel.cz si myslí, že novela přináší jen „kosmetické“ změny.

Pokud nacházejí podnikatelé v novele nějaké nejasnosti, týkají se nejčastěji živností volných. Třeba případu, kdy podnikatel vlastní živnostenský list na jednu volnou živnost, a neví, jestli mu od prvního července bude platit také na další činnosti v rámci volné živnosti.

Nejasnosti vznikají také v souvislosti s odpovědnými zástupci nebo s dosavadními živnostmi provozovanými průmyslovým způsobem. Podnikatelé také poukazují na výkladové nejasnosti plynoucí u konkrétních živností z faktu, že pravidla pro danou činnost vyplývají ještě z dalšího (nejen živnostenského) zákona.

To platí například pro činnost odborného lesního hospodáře, na kterou se vztahuje nejen živnostenský zákon, ale také zákon o lesích.

#####Vybrané názory čtenářů serveru

• Nejedná se o žádnou reformu, ale pouze o „kosmetické“ úpravy, které na snížení administrativní zátěže nemají vůbec žádný vliv. Ministerstvo průmyslu a obchodu se nemělo bát předložit mnohem odvážnější návrh.

• Zákon toho příliš nezměnil. Správně by měla novela vypadat tak, že by byl jeden jediný dokument (třeba i živnostenský list) s názvem „Všechny živnosti volné“, a nikoho by nemělo zajímat, jakou živnost kdo provozuje a kolik jich je, když je specifikována jako volná.

• Proč si nezaregistrovat jedinou volnou živnost a nezahrnout do ní rovnou všechny obory, a tím se vyhnout případně následnému ohlašování dalších potřebných? Novela je mírný krok k lepšímu, ale nijak zvláště podstatný.

#####Komentář šéfredaktora serveru

Novela bezpochyby přináší řadu změn a většina z nich je pozitivní. Sníží se administrativní a také finanční zátěž. Přesto si troufám říci, že vláda jednoznačně podcenila svou informační povinnost, když živnostníky a začínající podnikatele nedostatečně informovala o změně systému.

Vyplývá to i z častých dotazů našich čtenářů týkajících se především problematiky živnosti volné. Není totiž úplně jasné, jak je to s nahlašováním oborů, které zapadají do živnosti volné, tedy do živnosti, u níž není zapotřebí odborná či jiná způsobilost.

Otazník visí například nad tím, zda si v rámci živnosti volné může podnikatel nahlásit například všechny obory, které živnost volná zahrnuje. Odpověď podle živnostenských úřadů, které jsme oslovili, zní ano.

Posunem vpřed je určitě například zkrácení požadované praxe, snížení počtu živností či hlavní výhoda – jediný dokument, kterým se živnostník bude prokazovat, pro všechny živnosti. Novela však obsahuje i několik sporných bodů, na které upozorňovaly i oborové asociace.

Souvisí to s přesunem určitých živností do živnosti volné, čímž se například vypouští požadavek na odbornou způsobilost.

Ač to může pomoci ve startu začínajících podnikatelům, hrozí zde riziko nedostatečné odbornosti pro výkon oboru, což může mít vliv na konečného spotřebitele.

Od 1. 7. se živnostenský list nahrazuje výpisem z živnostenského rejstříku. Na jednom dokumentu tak bude mít podnikatel vypsány všechny obory, u nichž má živnost zaregistrovanou. Nebo pouze jednu, pokud si zažádá o tzv. částečný výpis. Je to velké plus, ušetří to náklady a zbytečné papírování.

Živnostenský zákon v kostce (rádce pro podnikatele)

Živnostenské podnikání upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen živnostenský zákon).

Živností se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Činnosti, které nejsou živnostmi, jsou taxativně vyjmenovány v § 3 živnostenského zákona.

Podnikání v těchto činnostech je upraveno zvláštními právními předpisy, nikoliv živnostenským zákonem.

Podmínky provozování živnosti jsou:

  • všeobecné (plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti a bezúhonnost)
  • zvláštní (odborná nebo jiná způsobilost stanovená živnostenským nebo zvláštním předpisem)

Druhy živností jsou:

  • ohlašovací
  • koncesované

Jednotlivé živnosti jsou vyjmenovány v přílohách živnostenského zákona, jejich obsahové náplně lze pak nalézt v Nařízení vlády č. 278/2008 Sb..

Odborná nebo jiná způsobilost

Zatímco u ohlašovacích živností řemeslných, vázaných a koncesovaných je nutné splnit nejen všeobecné, ale zvláštní podmínky pro jejich výkon (kvalifikace, praxe nebo jiné způsobilosti), u ohlašovacích živností volných (všech jejích 80 oborů) se toto nevyžaduje, postačí splnění podmínek všeobecných.

Odpovědný zástupce

Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 6 a 7, odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Zákon ponechává na vůli podnikatele a odpovědného zástupce jaký druh vztahu si zvolí. Živnostenský zákon formu takové smlouvy neurčuje. Při případné kontrole ze strany živnostenského úřadu je však povinností podnikatele tento smluvní vztah prokázat!

Odpovědný zástupce nemůže být ustanoven do funkce pro více než čtyři podnikatele. Při ohlášení živnosti, případně žádosti o koncesi podepisuje odpovědný zástupce Prohlášení odpovědného zástupce (podpis odpovědného zástupce musí být úředně ověřený nebo učiněný před pracovníkem živnostenského úřadu). Přestane-li odpovědný zástupce vykonávat funkci (např.

proto, že funkci vypověděl) nebo nesplňuje-li podmínky (např. z důvodu ztráty bezúhonnosti), musí podnikatel nejpozději do 15 dnů ustanovit nového odpovědného zástupce.

To neplatí, přerušil-li provozování živnosti (před uplynutím této lhůty) nebo bylo-li mu provozování živnosti živnostenským úřadem pozastaveno v rámci sankčního řízení (zde ovšem lhůta 15 dní začíná běžet po skončení pozastavení).

Odpovědný zástupce prokazuje svou odbornou způsobilost (liší se dle živností) zpravidla následujícími dokumenty: výučním listem, maturitním vysvědčením, vysokoškolským diplomem, certifikátem vydaným příslušným úřadem, případně praxí v oboru čili pracovní smlouvou nebo potvrzením zaměstnavatele o vykonávání samostatné odborné práce odpovídající oboru živnosti. Požadovanou délku praxe je možné prokázat i potvrzením od vícero zaměstnavatelů (případně pracovními smlouvami) tak, aby celková délka praxe u všech zaměstnavatelů dosahovala alespoň minimální požadované délky praxe. Není ovšem možné potvrdit praxi zaměstnavatelem v případě, že ten v daném oboru nepodniká, konkrétně nemá na daný předmět podnikání vystavené živnostenské oprávnění, potažmo má tuto živnost přerušenou, pozastavenou nebo zrušenou na dobu, na kterou má být vystavena praxe. Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), která již vlastní příslušné živnostenské oprávnění může svou odbornou způsobilost kromě výše uvedeného prokázat také daňovým přiznáním, fakturami nebo obdobnými doklady.

Odpovědným zástupcem nemůže být kromě výše uvedené dále osoba, u které trvá překážka provozování živnosti podle § 8 živnostenského zákona; osoba, které bylo zrušeno živnostenské oprávnění podle § 58 odst.

2 nebo 3, a to po dobu 1 roku od právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění; to neplatí bylo-li živnostenské oprávnění zrušeno z důvodu, že živnost nebyla provozována po dobu delší než 4 roky.

Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůže být člen dozorčí rady či jiného kontrolního orgánu této právnické osoby.

Přerušení provozování živnosti

Požádat o přerušení provozování živnosti může podnikající fyzická osoba buď osobně nebo prostřednictvím zvoleného zmocněnce na základě písemné plné moci. U právnických osob tak může učinit osoba oprávněná jednat jménem právnické osoby, případně též zmocněnec.

Provozování živnosti je přerušeno vždy dnem doručení oznámení o přerušení provozování živnosti živnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. Provozování živnosti nelze přerušit (ani obnovit) zpětně! Živnost lze přerušit vždy jen na dobu určitou (možno např.

Budete mít zájem:  Vitamíny B6 A B12?

až do 31.12.2099).

Provozovna

Provozovnou se rozumí dle živnostenského zákona prostor, v němž je živnost provozována.

7 oborů podnikání s nejhorší pověstí – Podnikatel.cz

Dobrá pověst tvoří nedílný základ úspěšného podnikání. V některých oborech se však získává mnohem obtížněji než v jiných.

U řady činností si totiž podnikatelé vysloužili nálepku „gaunerů“, které se ta poctivá část z nich jen těžko zbavuje. Přinášíme 7 oborů podnikání, které nemají u veřejnosti příliš dobrou pověst.

Souhlasíte s naším výběrem, nebo byste mezi černé ovce podnikatelů zařadili jiné odvětví?

7. místo: Trhovci s oblečením, obuví a elektronikou

Přestože jde o doménu především vietnamských obchodníků, ani český prodejce není na tržnicích výjimkou. Především v devadesátých letech zažívali trhovci se „značkovým“ oblečením, obuví a elektronikou zlaté časy.

Češi lační po západním zboží brali vietnamské tržnice doslova útokem a málokdo na sobě nikdy neměl tričko Adidas za 100 korun či boty Puma za 150 korun. Ani tehdy příliš nevadilo, že kvalita kupovaného zboží byla prachmizerná a že třeba boty zpravidla odrovnal první větší déšť.

Elektroniku pak na trhu nakupoval jen kaskadér, který rád experimentoval s výboji elektřiny. Na žádné zboží navíc neexistovala záruka a často obchodník již za týden na daném místě stánek vůbec neměl.

Vietnamští přistěhovalci se tehdy stali symbolem tohoto způsobu podnikání a tato nálepka jim v podstatě zůstala až současnosti. Zatímco však ještě v minulém století byl zájem o levné padělané zboží z tržnic poměrně velký, v dnešní době již dávají Češi přednost dražší kvalitě.

Proměně nahrály také pravidelné kontroly, kterým se začaly úřady věnovat s mnohem větší pečlivostí. Výsledkem se stalo zabavování zboží v hodnotách mnoha milionů a uzavírání některých tržnic.

Vietnamci se proto ve velké míře přeorientovali ze stánkových prodejen textilu na kamenné obchody s potravinami, ve kterých zaplnili prázdné místo na trhu, které opustili čeští obchodníci.

Zároveň došlo k obměně zboží ve stáncích a na tržnicích a zdaleka již neplatí, že co zboží na trhu, to „šmejd“, který se hned rozbije. Pověst trhovců jako prodejců levného aušusu však přetrvá stále. Čtěte také: Supermarkety žárlí na Vietnamce, proto hází špínu.

6. místo: Majitelé hospod

Šizení na porcích, podávání nepoživatelného jídla, nalévání podmír, připisování čárek, nepříjemné chování či prodej alkoholu nezletilým. Řadě lidí se vybaví právě tyto myšlenky, když slyší spojení majitel hospody nebo jednoduše hospodský.

Nic na této pověsti neubralo zavedení registračních pokladen, velká konkurence v oboru ani pochopení řady podnikatelů, že „náš zákazník, náš pán.

“ Že čeští podnikatelé v pohostinství mají co dohánět, dokazují kontroly České obchodní inspekce, při kterých se vždy okolo poloviny případů nalezne nějaké porušení zákona.

O osvětu se a změnu image se snaží nejen lepší restaurace, které jdou příklad, ale i profesionálové z oboru. Například v televize běžely (a stále běží) pořady, které restauratérům radily, jak se k hostům po všech stránkách chovat a co a jak jim servírovat.

Navzdory tomu si kolikrát ještě dnes připadá host při návštěvě restaurace, jako by se vrátil do dob normalizace, kdy zákazník musel držet pusu a krok. Pověst českých hospodských tak zůstává stále pošramocená.

Čtěte také: Kouření v hospodách se zvýší, paradoxně kvůli antikuřácké novele.

Řemeslníky potřebuje čas od času v podstatě každý, jelikož ani nejšikovnější čeští kutilové nezvládnou vše. Tuzemští řemeslníci si tak na nedostatek práce rozhodně nemohou stěžovat a často dělají na více věcech najednou, ke kterým si přidávají ještě večerní a víkendové melouchy.

Živit se jako elektrikář, instalatér, truhlář nebo zedník není v současnosti rozhodně špatné, avšak nedostatek kvalifikovaných řemeslníků pověsti oborů spíše škodí. Kvůli velkým pracovním nárokům, které na sebe řemeslníci berou, však občas trpí kvalita provedené práce a lhůty.

Někteří řemeslníci ve snaze mít zakázku co nejdříve z krku ji odfláknou a následné reklamace zákazníků se snaží odbýt. Méně průrazní Češi tak mohou skončit se špatně udělanou pergolou, nekvalitně nahozeným domem, či opět protékajícím záchodem.

Pověsti řemeslníků příliš nenahrávají ani ceny jejich služeb. Výměna kohoutku u umyvadla vyjde klidně i na tisíc korun, i když ji zručný instalatér zvládne za několika desítek minut. V očích mnoha lidí si proto řemeslníci účtují za svou práci neúměrně vysoké částky.

Čtěte také: Za daňové úniky hrozí vězení, přesto podnikatelé riskují.

4. místo: Pumpaři a autoservisy

S příchodem velkých čerpacích stanic se kvalita pohonných hmot sice značně zvedla, stále se však najdou pumpaři, u kterých si řidič nemůže být jistý, zda místo nafty nečerpá toluen s kousky biomasy. Pančování paliv nevymizelo a především benzínky s nízkými cenami vzbuzují mezi zákazníky podezření. Ti se tak raději uchylují k jejich velkým konkurentům, u kterých však zase žehrají na vysoké ceny.

Samostatnou kapitolou se stalo povinné přimíchávání biosložek do paliv, které před časem v rámci ekologie schválil parlament. Noviny se brzy po nabytí účinnosti zákona zaplnily články o tom, jaké všemožné čachry s biosložkou pumpaři provádějí. Nejde ovšem pouze o pančování paliv. Také velká fluktuace cen pumpařům v očích řidičů příliš kladných bodů nepřidává.

Velkou roli při pančování paliv hraje mimo jiné fakt, že zákazník zpravidla ihned nepozná, že palivo je naředěno. Pokud se kvůli špatným pohonným hmotách s vozem něco stane, již těžko lze dohledat, kdo konkrétně za to mohl.

Na toto hřeší také autoservisy, jelikož naprostá většina řidičů autům prostě nerozumí. Nepoznají tak, zda skutečně došlo k výměně vadných součástí, či pouze k jejich naúčtování.

Čtěte také: Vyšší daně v denní realitě: Pivo a benzin o korunu dražší.

Zastavárny a bazary běžný člověk jen tak nenavštíví. Bazary jsou myšleny právě malé zastavárny, které prodávají zboží pochybného původu.

Češi mají zastavárny zafixované jako místa, kde zloději mohou lehce udat kradené zboží a kde se schází a vyskytují lidé, kteří mají co do činění se zákonem. K prodeji přes zastavárny a bazary nemají lidé v Česku zrovna vřelý vztah.

Jednu z výjimek sice tvoří autobazary, které se však navzdory velkému obratu netěší nejlepší pověsti.

Díky autobazarům se ke koupi vozů mohou dostat i méně majetní občané, kteří by na nové auto neměli dost prostředků. Jenže ani velké autobazary neprovází zrovna nejlepší reference.

Jde hlavně o utajování informací, například, že auto mělo bouračku, či o přetáčení tachometrů, které se v některých tuzemských bazarech pořád praktikuje.

Že se nejedná o ojedinělé případy, dokazují třeba odhady společnosti Cebia, která ojeté vozy kontroluje.

Podle ní mělo až 42 % automobilů, které se loni prodaly, přetočené tachometry. Odhaduje se, že z více než tři čtvrtě milionů ojetých vozidel, které se v autobazarech prodaly, jich prošlo přetočením tachometru skoro 320 tisíc.

Jak tvrdí společnost Cebia, podnikatelé v oblasti ojetých vozů si díky těmto podvodům vydělali více než 3,2 miliardy korun.

Čtěte také: Chcete prodat svůj vůz přes autobazar? Nemusíte dostat ani korunu

2. místo: Firmy nabízející spotřebitelské úvěry a finanční poradci

Nejen ve středověku se lichváři považovali za odporné chamtivce, kteří se snaží odrbat člověka až na samotnou kost. Rovněž nyní je lichva zákonem zakázána, přestože její definice se dá označit přinejmenším za spornou.

Rozdíl mezi lichvou a ještě půjčkou však není jasně vymezen a pro řadu občanů platí prostá rovnost firma nabízející spotřebitelský úvěr = lichvář.

Nic na tomto přesvědčení nemění ani argumenty, že lidé si spotřebitelský úvěr vybrali dobrovolně sami a že jde o dohodu dvou nezávislých subjektů.

Společnostem, které úvěry nabízejí, hodně uškodily medializované příběhy některých jejich obchodních zástupců, kteří lidem pod snůškou lží vnutili úvěry.

Úvěrovým firmám nepomáhají ani srdceryvné reportáže nebohých maminek, které si vzaly úvěr, aniž by si uvědomily, že nemají na jeho splacení. Za několik měsíců je tak čekala exekuce.

Média pak ráda odprezentují, s jakou bezohledností úvěrové firmy postupují.

Podobně jako na firmy, které poskytují úvěry, nahlíží veřejnost též na finanční poradce a pojišťovací agenty.

Lidi v nich vidí především sobecké jedince, které vás klidně nechají uzavřít doživotní pojistku na rodinný dům a auto, ačkoli bydlíte v paneláku a váš jediný dopravní prostředek se nazývá jízdní kolo.

Finanční poradci, které často finanční instituce odměňují podle uzavřených smluv, proto nemají mezi občany na růžích rozhodně ustláno. Čtěte také: 5 mýtů o českých podnikatelích, který je podle vás nejčastější?

1. místo: Taxikáři

Vítězství v anketě o podnikatele s nejhorší pověstí získávají taxikáři, kteří se svým věhlasným chováním vůči svým zákazníkům dostali dokonce do zahraničních průvodců.

Brožury varují turisty před českými taxikáři, kteří se mají cíleně zaměřovat na okrádání cizinců.

Pro Čechy se stalo zase známým zařízení turbo, které urychluje taxametr a napočítává zákazníkům vyšší částku, než kterou mají doopravdy zaplatit.

To potvrdily i kontroly České obchodní inspekce z letošního ledna, která našla pochybení u více než 50 % taxikářů. Pověsti taxikářů nepomáhají ani další aféry. Stačí jen vzpomenout případ z poloviny května letošního roku.

Dva taxikáři tehdy surově zbili zákazníka, který nemohl dohledat 40 korun na doplacení jízdného. O necelého půl roku předtím zase řešila „válku“ taxikářů na pražském ruzyňském letišti. Taxikáři proto mají hodně co zlepšovat.

Čtěte více: Taxikáři jsou nepolepšitelní, půlka z nich v lednu porušila předpisy.

Analýza: Země jako obchodní značka. Německo boduje, Česko tápe a budí ironický smích

Podle konceptu „nation brands“, tedy zemí jako značek, Česko v době ekonomické krize selhává. „Své budoucí postavení na světových trzích se snaží posilovat i Německo, současný 'mistr světa v exportu'. Tato skutečnost by pro Česko měla být jasným signálem, že je čas jednat,“ píše v analýze pro Aktuálně.cz politoložka a expertka na německou politiku Zuzana Lizcová.

Budete mít zájem:  Opar V Nose Léčba?

Titulky světových médií, které se týkají Česka, nejsou v poslední době právě povzbudivé. Zahraniční novináři hovoří o českém managementu koronavirové krize jako o selhání či katastrofě a ani zástupci ministerstva zahraničí se netají tím, že image Česka výrazně utrpěla.

O to více by se tato i budoucí vláda měly snažit o její zlepšení. Jak se totiž ukazuje, pověst konkrétního státu má jednoznačný – pozitivní či negativní – dopad na jeho ekonomiku. A schopnost pracovat s ní může dané zemi poskytnout nezanedbatelnou konkurenční výhodu. 

Jak napsal již v roce 2017 britský deník The Guardian: každý chce dnes prodat svoji zemi jako nejlepší na světě a vybudovat její pozitivní „značku“ podobně, jak to dělají se svými výrobky úspěšné firmy.

Cílem je prorazit a dostat se do povědomí „zákazníků“ – v tomto případě zahraničních investorů, turistů, talentovaných studentů či kvalifikovaných pracovníků. Ty všechny by úspěšná země měla chtít přilákat.

A zároveň se snažit o co nejlepší propagaci svých firem, svého know-how a vědeckých či kulturních úspěchů navenek. 

Průkopníkem konceptu „nation brands“, tedy zemí jako značek, je britský sociální antropolog Simon Anholt, který se dnes živí jako nezávislý politický poradce.

Za poslední dvě dekády spolupracoval s více než padesátkou zemí světa, založil dva odborné časopisy a stojí také za žebříčkem The Good Country Index, který se snaží zachytit pozitivní a negativní dopady jednotlivých zemí za jejich hranicemi.

Ve spolupráci se společností Ipsos se Anholt navíc podílí i na sestavování každoročního hodnocení zemí s nejlepší mezinárodní reputací (Anholt Ipsos Nation Brands Index, NBI).

Proč se vlastně obrazem své země v zahraničí zabývat? V jádru Anholtova přístupu stojí jednoduché zjištění, že nejúspěšnější značky pocházejí ze zemí, které samy úspěšnými značkami jsou.

A že se ve světové konkurenci dokáže prosadit pouze ten, kdo je unikátní a dobře rozpoznatelný.

V globalizované ekonomice, kde se výrobní řetězce propojují a rozdíly mezi státy a jejich identitami smývají, to samozřejmě nemůže platit stoprocentně. I tak se pozitivní renomé státu počítá. 

Samozřejmě jej ale nelze vystavět na vodě. Lživá reklama má stejně krátké nohy v byznysu i v mezinárodních vztazích. Prvními kroky k úspěchu jsou bezpochyby zajištění hladkého vnitřního chodu státu a identifikace jeho jedinečných vlastností a silných stránek.

Žebříček národních značek, který vytváří Simon Anholt se společností Ipsos, zkoumá jednotlivé země v celkem šesti kategoriích.

Jeho cílem je zjistit, jak dobře si která vede v oblasti veřejné správy, jakou reputaci mají její výrobky a služby, jak jsou celosvětově vnímány její kulturní dědictví a současná kulturní produkce, jak kvalifikovanou má pracovní sílu, jak je schopná přitahovat zahraniční pracovníky a investice a zda je atraktivní turistickou destinací. 

Jednoznačným lídrem je v tomto hodnocení v posledních letech Německo. Na prvním místě mezi celkem 50 zkoumanými zeměmi drží první příčku od roku 2017. Úplně nejlépe si přitom vede v „ekonomických“ kategoriích.

Z průzkumu, kterého se každoročně účastní přes 20 000 respondentů ve dvacítce zemí, vyplynulo, že v zahraničí bodují německé výrobky a firmy, které jsou schopné lákat zahraniční investice i dobře kvalifikovaní němečtí pracovníci. Velmi slušně si Spolková republika vede i v dalších žebříčcích – mezi „dobrými zeměmi“ aktuálně drží bronzovou pozici za Švédskem a Dánskem. Česko zde obsadilo 27. místo z celkem 149 zkoumaných států. 

Podobná srovnání samozřejmě nemůžou být zcela objektivní a mají své limity.

Jak upozorňuje Markéta Dianová, výkonná ředitelka Institutu managementu na pražské Vysoké škole ekonomické, žebříček NBI například favorizuje velké státy, které jsou silněji zastoupeny i mezi hodnotiteli: „Menší země se častěji ocitají na nižších příčkách pozitivního hodnocení image, což na ně obecně a na Česko konkrétně klade zvýšené nároky právě v oblasti efektivní prezentace v globálním kontextu,“ vysvětluje Dianová.

Německo díky své početné populaci a síle ekonomiky podobný problém řešit nemusí a dobrá pověst je pro něj a jeho firmy bezpochyby výnosným exportním artiklem: „Za nejdůležitější vlastnost německých produktů bývá považována jejich vysoká kvalita.

Spolehlivost a dlouhá životnost jsou další vlastnosti, s nimiž se německé výrobky spojují,“ vysvětluje Jenny Eberhardtová, ekonomická expertka Germany Trade and Invest (GTAI), agentury, která spadá pod Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky.

GTAI má na starost propagaci Německa jako hospodářské destinace v zahraničí, poskytuje také informace a servis firmám působícím v SRN.  

Německý původ přitom táhne zejména v technických oborech: „Využívat značku ‘Made in Germany‘ při marketingu dává smysl zejména v high-tech oborech jako je strojírenství nebo ekologická a energetická technika. Německé výrobky platí na mnoha místech jako výsledek nejmodernějšího inženýrství,“ myslí si Eberhardtová.

Jejich handicapem naopak někdy může být relativně vysoká cena. „Ale ani ta není vždy nevýhodou. Prostřednictvím luxusních výrobků denní potřeby lidé v některých zemích rádi demonstrují svůj blahobyt.

Německé výrobky pak často platí jako statusové symboly, zejména v rozvojových a nově industrializovaných zemích,“ dodává Eberhardtová.

Týká se to například německých značek automobilů, jako jsou BMW, Porsche nebo Mercedes-Benz, či produktů firem typu Siemens či Bosch. 

Označení „Made in Germany“ dnes zkrátka platí za synonymum kvality, dlouhověkosti, preciznosti a efektivity. Skutečnost, že jej poprvé v souvislosti s německými výrobky použili koncem 19.

století zástupci britské vlády a mělo tehdy sloužit k ocejchování údajně nekvalitní a nekalé německé konkurence, dnes už zůstává pouhou dějinnou anekdotou.

„Zcela jasné je, že uznávané označení 'Made in Germany' dává každému, kdo německé hospodářství zastupuje, automaticky vítr do plachet,“ říká Bernard Bauer, výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory.

Bauer souhlasí s názorem, že jej lze v marketingové komunikaci s úspěchem využít zejména pro strojírenské výrobky.

A to nejen díky tomu, že se s nimi v myslích zákazníků pojí přívlastky jako přesné zpracování či inženýrská dovednost.

„Made in Germany“ podle něj dnes reprezentuje i celou strukturu, která za německou produkcí stojí – solidní, inovativní a na praxi orientovaný výzkum, systém kontroly kvality ve výrobě i ve vývoji a vzdělávání. 

Z tohoto podhoubí a povědomí netěží zdaleka jen velké původem německé společnosti, které jsou už dnes globálními hráči a kvůli svým mezinárodním výrobním řetězcům používají i označení „Designed in Germany“ nebo „German Engineering“. Možná ještě důležitější je označení německého původu pro menší inovativní firmy, které jsou vnímány jako páteř ekonomiky SRN.

„Malé a střední podniky, jejichž značky zatím nejsou v zahraničí známé, mohou na mnoha místech z dobrého image pečeti 'Made in Germany' a s ní spojené důvěryhodnosti profitovat,“ zdůrazňuje Jenny Eberhardtová. Zároveň ale upozorňuje, že by tak neměly činit bez rozmyslu a svoji marketingovou strategii vždy přizpůsobit oboru a regionu, v němž působí. 

Dobrá mezinárodní pověst nicméně Německu pomáhá, a to nejen při exportu výrobků, ale také při lákání zahraničních investorů z „oborů budoucnosti“, jakými jsou například energetika, udržitelná mobilita či digitální technologie. Nejznámějším příkladem z poslední doby je investice americké firmy Tesla, která se rozhodla svůj velkokapacitní závod na výrobu elektromobilů vybudovat v Grünheide poblíž Berlína.

Zmíněná „gigafactory“ má být jednou z nejmodernějších továren na světě a produkovat nejen vůz Model Y, ale v masovém měřítku i automobilové baterie. Ty chce ve své plánované fabrice v západoněmeckém Sársku vyrábět i čínská firma SVOLT nebo rovněž čínský koncern CATL v Durynsku.

Podle vyjádření významných zahraničních investorů, které GTAI schraňuje na svých webových stránkách, patří mezi největší výhody Německa síla místního trhu, odborné kompetence a vysoká profesionalita pracovní síly, kvalitní technické zázemí, stabilní právní stát, dobrá infrastruktura, podpora zelených technologií, síla vnitřního trhu či geografická poloha.

Na těchto charakteristikách staví i zastřešující kampaň Germany Works, jejímž prostřednictvím se vládní agentura GTAI snaží oslovit stávající i potenciální partnery v zahraničí. Metaforou, která se přitom využívá, je podle marketingové expertky Dörte Schützové z GTAI „perfektně fungující hospodářský motor“.

Kampaň vznikla zejména proto, aby se alespoň částečně sjednotila německá komunikace „navenek“, která byla dlouho roztříštěná mezi různými diplomatickými zastoupeními, zahraničními obchodními komorami a společnostmi, které pro svoji propagaci využívají jednotlivé spolkové země. 

Další exportní iniciativa nazvaná Health Made in Germany naopak staví na pověsti německé farmaceutické výroby a zdravotnické techniky: „Z globálního hlediska zaujímá německá zdravotnická produkce špičkové pozice.

Ve velkých oblastech produkce léků a medicínské techniky patří německé podniky k nejznámějším a svědčí o neuvěřitelné výkonnosti a inovační síle (…). Jména jako Bayer, Boehringer Ingelheim nebo Merck jsou celosvětově známá.

I mnoho středně velkých podniků si našlo své niky a patří k lídrům světových trhů,“ říká zástupce iniciativy Axel Lohse.

Dalším, velmi aktuálním příkladem německé inovační síly na tomto poli je společnost BioNTech, která jako jedna z prvních vyvinula účinnou vakcínu proti koronaviru covid-19.

„Mohučská firma slouží jako vývěsní štít německého biotechnologického odvětví. Ale není v tom sama.

Celkově udává německá medicínská biotechnologie tón a obsazuje podobně špičková místa jako německý farmaceutický průmysl,“ zdůrazňuje Lohse. 

Jedním dechem nicméně dodává, že mezinárodní konkurence i v této oblasti výrazně sílí a Německo bude muset svoji pozici na světových trzích aktivně upevňovat a hájit.

Za podporou tohoto konkrétního odvětví podle Lohseho stojí jednoduchá ekonomická úvaha: „Německý zdravotnický průmysl přispívá výraznou měrou k vytváření domácí přidané hodnoty a zaměstnanosti.

Budete mít zájem:  Pomelo a jeho účinky na zdraví – proč si ho dát?

Díky nárůstu exportů zdravotnických výrobků a služeb se tento potenciál může ještě zvýšit,“ uzavírá Lohse.

Česká vláda se změnu image a sjednocení komunikace ČR navenek pokusila prosadit před dvěma lety, kdy slavnostně prezentovala svoji vizi Czech Republic: The Country for The Future (Česká republika: země budoucnosti).

Podle Denisy Hejlové, vedoucí Katedry marketingové komunikace a public relations na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy to byl krok správným směrem: „Taková sjednocující iniciativa tu dlouho chyběla a České republice zoufale chyběla jasná vize a hodnoty, které chce zastávat,“ připomíná Hejlová s tím, že do projektu byla zapojena celá řada důležitých institucí, včetně Úřadu vlády, klíčových ministerstev či agentury Czechinvest.

Dopady iniciativy jsou ale podle ní spíš skromné: „Nechci hodnotit úspěšnost dotačních programů, protože o tom nemám dost informací. Projekt by ale neměl být postavený jen na dalším rozdávání peněz.

Hlavní motto „The Country for the Future“ se příliš neuchytilo, je vzdálené realitě a neobsahuje jasnou vizi, v čem jsou Češi nejlepší.

A v neposlední řadě tento anglický slogan zní prostě velmi podivně, Češi jej používají sarkasticky nebo ironicky“ říká Hejlová. 

Česká vláda by podle ní měla především hledat odpověď na otázku, jaké jsou silné (a možná dosud opomíjené) stránky země a její ekonomiky, na nichž by se dala vybudovat lepší mezinárodní reputace Česka. Základní analýza potenciálu rozvoje země by měla podle Hejlové být postavena na velkých datech, řadě průzkumů a také v analýze „konkurence“ a postavení okolních států.

„Zde se bavíme jednak o marketingu značky Česká republika, a jednak o zahraniční politice a celkovém směřování naší země. Pokud tyto aspekty nejsou v souladu, tak strategie nemůže být úspěšná,“ zdůrazňuje Hejlová.

„Řeknu to příkladem: jestliže se chceme prezentovat jako prozápadní vyspělá země, která je skvělá v inovacích a digitalizaci, pak v souladu s touto vizí musíme posilovat vzdělávání a gramotnost obyvatel, jejich odolnost vůči různým mýtům a dezinformacím i ochotu přijímat novinky.“

Vláda to podle Hejlové měla příležitost prokázat třeba právě v probíhající koronavirové krizi, pokud by byla schopna dobře zorganizovat trasování nakažených, testování obyvatel či zavedení chytré karantény. „Pokud by tyto projekty dopadly úspěšně, pak by i Češi začali věřit, že si s novými technologiemi rozumíme a umíme je všichni používat. To se ale nepovedlo.“ dodává Hejlová. 

S názorem, že Česko si především musí udělat „domácí úkoly“ a jasně definovat, kde je ukotvena a jaké vyznává hodnoty, souhlasí i Markéta Dianová z Vysoké školy ekonomické: „Nation branding sice nabízí nástroje, kterými lze posun v myslích zahraničního publika do určité míry ovlivňovat, ale je zároveň evidentní, že tomuto musí předcházet nezbytná fáze uvědomění si toho, co vlastně ČR v polistopadovém období je, jaké hodnoty reprezentuje a kam se projektuje v budoucnosti, a to perspektivou jednoznačně přesahující časové rámce jednotlivých vlád,“ zdůrazňuje Dianová. Teprve tehdy bude podle ní Česko schopné formulovat, co vlastně o sobě chce domácímu i zahraničnímu publiku sdělovat. 

Daný obsah ale každopádně musí mít oporu v realitě: „Nejedná se o propagandu nebo formulaci marketingové strategie země založené na falešném sebevědomí či líbivé nálepce, která by měla zahraničí i nás samotné přesvědčit o tom, že jsme někdo jiný nebo lepší,“ vysvětluje Dianová.

Snaha o promýšlení a formulaci toho, kdo jsme, se podle ní v českých institucích tu a tam objevuje, zůstává ale zpravidla omezená na jejich vlastní okruh působnosti. „Značku“, jak upozorňuje Dianová, ale nejde zemi vnutit shora ani uměle, musí být zasloužená a vycházet z nitra dané společnosti. 

Česko tu svoji každopádně ještě hledá.

Možná právě nyní, v době bezprecedentní krize, nastává čas se nad ní zamyslet a v ideálním případě ji – na základě relevantních dat a široké veřejné diskuse – také najít.

Každopádně by přitom nemělo jít o prázdné fráze a myšlenková cvičení. Jasně formulovaná vize a z ní vyplývající komplexní strategie by v postcovidové době mohla naší zemi i jejím firmám výrazně pomoci.

Příkladů, kterými se můžeme v zahraničí inspirovat, je více než dost. Skutečnost, že svoji komunikaci nepodceňuje a své budoucí postavení na světových trzích (včetně technologií budoucnosti) se snaží budovat a posilovat i Německo, současný „mistr světa v exportu“, by pro Česko měla být jasným signálem, že je čas jednat. 

Zapojte se do třicetidenní výzvy "Žij v bezpečí"

„Uzoučký“ vstup do Jeleního příkopu Pražského hradu nemá logiku

Duben je mezinárodním měsícem bezpečnosti.

Při této příležitosti se Akademie bezpečí rozhodla spojit s jedničkou mezi online projekty zaměřenými na hubnutí a zdravý životní styl na českém trhu – projektem 30ti denní výzva – a společně připravit kampaň na podporu bezpečnosti žen a dětí.

Součástí kampaně jsou rozhovory na relevantní témata, instruktážní videa zaměřená na praktické tipy, jak se chovat v krizových situací, a rozbory reálných napadení žen. Vše je v online prostředí a zdarma.

Sebeobrana. Ilustrační foto | Foto: archiv Asia Budo center

Jakub Otipka, autor projektu Akademie bezpečí, k tomu dodává “Již od počátku koronavirové krize vnímáme, jak silně tato situace negativně ovlivňuje nálady v celé společnosti.

Bohužel častým hromosvodem těchto frustrací bývají ty nejohroženější skupiny obyvatel – ženy a děti Nechtěli jsme nadále jen nečinně přihlížet a rozhodli jsme se v rámci kampaně “30ti denní výzva Žij v bezpečí” nabídnout praktickou pomoc všem, kterých se to týká nebo může týkat.”

  • Podle dat Sociologického ústavu AV Čr z roku 2020 vyplývá, že:– Až 95% případů domácího násilí zůstává utajeno.- V době lockdownu počet incidentů domácího násilí vzrostl až o 40%
  • – Agrese domácího násilí se často ve finále obrací na děti.
  • Mediální portál idnes.cz následně podle dat z roku 2020 dodává, že:– Meziročně počet vztahových vražd vzrostl o 65%- Počet reálných případů meziročně klesá, naopak kibernitické incidenty přibývají
  • – Počet lidí volající na krizovou linku z důvodu domácího násilí vzrost o 60%

Jakub Otipka se věnuje osobní bezpečnosti téměř 20 let. Během této dlouhé doby prošlo jeho kurzy několik desítek tisíc klientů a to jak z řad široké veřejnosti tak i obětí různých trestných činů.

Za tuto dobu se Jakubovi a jeho kolegům podařilo určit nejčastější důvody, které lidi do konfliktů přivádějí nebo jim je znemožňují řešit.

Na základě těchto zkušeností vznikl projekt Akademie bezpečí, který má za cíl zvyšovat úroveň bezpečnosti v ČR a popularizovat nejnovější poznatky vědy v tomto oboru.

Přečíst článek ›

Obsah celé kampaně vznikl na základě nejčastějších dotazů ze stran účastnic Jakubových kurzů. Pochopení kontextu jednotlivých forem násilí (jako je např. znásilnění, stalking partnerské násilí apod.) a možným řešením budou věnovány pravidelné rozhovory.

Skrze instruktážní videa pak budou mít ženy možnost naučit, co dělat když dojde na nejhorší (mj. jak používat pepřový sprej, nevypadat jako snadná oběť apod.).

Pro lepší pochopení propojení teorie a praktické aplikovatelnosti se autoři kampaně rozhodli připravit i rozbory reálných napadení žen, která jsou natočena na kamerové záznamy.

Autorka Marika Janečková o bezpečnosti: Prožila jsem si období na které velmi nerada vzpomínám, velmi pomalu ve mně začal klíčit strach, který mi přerostl přes hlavu.

Bála jsem se jít do parku, že mě tam někdo znásilní, bála jsem se jít z práce domů sama. Dopadlo to tak, že jsem se začala bát už i na něco se zeptat třeba prodavače v obchodě, protože jsem se bála že na mě bude zlý a nepříjemný.

Nebo si nalít pěnu do koupele, myslela jsem si, že na ní budu mít tak strašnou alergickou reakci, že umřu.

Tak mocný a omezující je strach! Jelikož hodně pracuji s lidmi a často se mi svěřují, vím, že s podobnými myšlenkami žije spoustu lidí – strach z práce, lidí, očekávání a všichni si myslíme, že je to normální. Že někdo má strach z pavouků, tak já mám strach z toho a toho. Ale na všem se dá pracovat a je velká škoda omezovat se na tomhle krásném světě. Pojďme se na cítit v bezpečí a začít svobodně žít.

Přehled akcí7.4. Strach : dobrý sluha, špatný pán (Rozhovor)8.4. Použití pepřového spreje (Instruktážní video)12.4. Komentované reálné incidenty14.4. Dál už ani krok! : umění nastavování hranic (Rozhovor)15.4.

 Jak nepůsobit jako snadná oběť (Instruktážní video)21.4. Život v pekle : jak poznat násilné partnery (Rozhovor)22.4. Co dělat při setkání s agresorem (Instruktážní video)26.4. Komentované reálné incidenty28.4.

 Jak nevychovat oběť ani agresora (Rozhovor)

29.4. Co dělat když prevence i deeskalace selže (Instruktážní video)

  1. Veškeré podrobnosti a přihlašování nalezenete na ZDE.
  2. Autor: Marika Janečková 

Ostatní zpracovatelé masa, ryb a příbuzní pracovníci, 18 600 Kč Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z pryže, 16 800 Kč Inženýři elektrotechnici a energetici projektanti, konstruktéři, 20 000 Kč Technici počítačových sítí a systémů, 52 000 Kč stavební dělník, 14 600 Kč Dělníci v oblasti výstavby a údržby budov, 16 800 Kč Zedník (50.000 Kč měs. čistého), 50 000 Kč Betonáři, železobetonáři a příbuzní pracovníci, 16 800 Kč + PODAT INZERÁT Škoda Kodiaq první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia koupeno v CZ Opel Astra servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Ford Transit první majitel, nehavarované Škoda Octavia nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Renault Megane koupeno v CZ, nehavarované + PRODAT AUTO

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector