Kdyby naše nabušená tyčinka LORDYjerky PEMIKAN Protein Bar měla indiánské jméno, nejspíš by se jí říkalo ‘Ta, která má vždycky dost sil’. Co je tajemstvím téhle malé masové tyčinky? A opravdu se dá označit za dnešní superpotravinu?
Teď ale hezky pěkně od začátku…
O sušeném mase jerky jste už nejspíš všichni slyšeli. S touhle masovou dobrotou přišli jako první indiáni. Potřebovali nějak zpracovat maso svých úlovků tak, aby ho nemuseli hnedka sníst. Taky moc dobře věděli, že křupavé masové plátky jsou skvělým parťákem na dlouhých cestách, protože dlouho vydrží.
Dnes ho oceníš nejen jako zdravou svačinku na výletech, ale i jako skvělý zdroj bílkovin při sportu nebo třeba v kanclu, když si zrovna nestíháš skočit na oběd. Přeci jen je to pořádný flák masa!
Pemikan, to je jiná paráda!
U indiánů ještě na chvilku zůstaneme. Kdyby naše nabušená tyčinka LORDYjerky PEMIKAN Protein Bar měla indiánské jméno, nejspíš by se jí říkalo ‘Ta, která má vždycky dost sil’. No opravdu! Představ si totiž kombinaci super výživnýho sušenýho masa s ovocem a slunečnicovými semínky. Totální nálož energie!
Je na čase podívat se pemikanu tak trochu pod pokličku. Nebo spíš pod drtičku!
Jdeme na to! Pemikan údajně objevili indiáni již před tisíciletími. Když se vraceli z lovu, připravovali ho z čerstvých úlovků a uskladňovali ho v jakýchsi “spižírnách”. Takový pemikan totiž vydržel v poživatelném stavu pěkně dlouho!
Pemikan si indiáni připravovali nejčastěji z bizoního, buvolího nebo jeleního masa. To nařezali na slabé plátky a pomalu ho sušili na slunci nebo nad ohněm, dokud nezískalo tu správnou konzistenci. Maso muselo být křehké a pořádně tvrdé.
Jako další přišel na řadu kámen. Zde!
Né neboj, už i indiáni moc dobře věděli, že kámen není k snědku. Použili ho ale jako pomocníka na drcení sušenýho masa a ovoce. Čím menší kousky, tím lepší! Tuhle drť smíchali s roztaveným lojem, který zaručil perfektní trvanlivost. Směs potom zabalili do balíků ze surové kůže a voilá, pemikan byl na světě!
Pemikan sloužil indiánům na jejich dlouhých cestách divočinou a při přesunech v extrémních podmínkách. Narozdíl od sušenýho masa jerky se z něj vařila polévka nebo ragú.
Dal se ale i jen tak žvýkat, když přišla nouze.
Proto není divu, že ho měli všichni tak moc v oblibě! Mohli ho konzumovat na spoustu způsobů a obsahoval všechno, co úspěšně zahánělo hlad i únavu.
Tajemství pemikanu
Tahle trvanlivá, vysokoenergetická potravina je totiž naprosto komplexní a ukrývá v sobě spoustu kvalitních živin. Najdeš v ní vysoký podíl živočišných i rostlinných bílkovin. Taky nášup vlákniny, minerálů, vitamínů, zdravých tuků… No prostě všeho dobrého! Zkrátka a dobře, pemikan tě nikdy nenechá ve štychu!
U nás v LORDYjerky jsme se původní indiánskou recepturou hodně inspirovali. Je sice pravda, že to máme dnes o dost jednodušší – nemusíme se například trápit tím, co dělat s čerstvě uloveným masem.
Ani nejsme nuceni absolvovat dlouhé poutě divočinou za extrémních podmínek. Rádi si ale dáme pořádně do trika a vydanou energii pak chceme doplnit něčím zdravým, chutným a kvalitním.
A tradiční pemikan je na to ideální!
Pemikan 21. století
Modernizovali jsme. A hráli si s poměry masa, ovoce a ořechů. Od indiánů jsme si vypůjčili jejich tajnou recepturu a dodali jí trochu toho sex-appealu.
Přeci jenom nechceš po výkonu ve fitku vytáhnout neforemný balík ze surový kůže… Chceš vytáhnout pěknou masovou tyčinku! Vsadili jsme proto na malý praktický balení, který nesmí chybět v tašce žádnýho sportovce.
Naši LORDYjerky PEMIKAN Protein Bar si tak můžeš vychutnat hned ve dvou příchutích. Milovníky sladkýho jistě potěší hovězí švestková, ale máme tu i pořádně HOT vepřovou s fíkem a chilli semínky pro každého, kdo to rád horké.
Pozor, pozor! Něco se chystá!
A jestli ti tyhle dvě pořád ještě nestačí, prozradíme ti jednu velkou novinu! Připravujeme totiž absolutní pecku, na kterou se všichni už moc těšíme. Krycí název je zatím PEMIKAN JUNIOR. Pilujeme přípravu, recepturu a už se nemůžeme dočkat, až ti ji naostro představíme!
Stay tuned!
Dr. Popov Fytostevin 200 tablet
V porovnání cen u tohoto produktu již není zařazen žádný obchod.
Získejte přehled o vývoji ceny ve vámi vybraném období.
Dr. Popov Fytostevin 200 tablet
Aktuálně nejnižší cena: 120 Kč
Od počátku věků 1 rok
Dr. Popov Fytostevin 200 tablet
Aktuálně nejnižší cena: 120 Kč
Dr. Popov Fytostevin 200 tablet
Aktuálně nejnižší cena: 120 Kč
Umělé sladidlo vhodné zejména pro diabetiky. Stévii jako sladidlo používali už Indiáni v Paraguayi pro oslazení čajů a dalších nápojů. Kromě toho žvýkali její listy a přezdívali jí „sladká tráva”. Toto umělé sladidlo ale nezpůsobuje zvýšení cukrů v krvi, stejně jako neukládá tuky v těle.
Proto je vhodné při redukčních dietách. Přitom se odhaduje, že stévie je třistakrát sladší než cukr a to při nulovém obsahu kalorií. Stévie tedy patří mezi náhražky cukru, ovšem bez všech negativních účinků, které obyčejný cukr na tělo má. Umělé sladidlo, díky kterému nepřiberete, s řadou dalších účinků…
Celý popis
- Přidáno: 5. října 2015 Doporučuje produkt
- Umělé sladidlo pro diabetiky ze Stévie mi bylo doporučeno
- v Olomouuci Nutriční poradkyní ve Světě zdraví, kam jsem
- letos dojížděl po dobu tří měsíců ohedně výživy a programu
- v hubnutí.
- Jsem diabetk 2. stupně a slyšel jsem i názary, že sladidla
- jsou zdarví neprospěšné, sladit cukrem je také zakázáno.
- Nejlepší je nesladit vůbec.
Přesto sladidlo ze Stévie doporučuji.
-
- Přidáno: 5. března 2013
- Nedoporučuje produkt
- Asi si treba na tuto sladku pachut zvyknut.
-
Přidáno: 30. prosince 2012
Doporučuje produkt
- náhrada cukru
- podporuji výborné české výrobky
doporučuji výrobky Dr. Popova každému
Zobrazit všechny recenze (4) Dr. Popov Fytostevin 200 tablet zákazníci doporučují tento produkt zákazník nedoporučuje tento produkt
- Přidáno: 5. října 2015 Doporučuje produkt
- Umělé sladidlo pro diabetiky ze Stévie mi bylo doporučeno
- v Olomouuci Nutriční poradkyní ve Světě zdraví, kam jsem
- letos dojížděl po dobu tří měsíců ohedně výživy a programu
- v hubnutí.
- Jsem diabetk 2. stupně a slyšel jsem i názary, že sladidla
- jsou zdarví neprospěšné, sladit cukrem je také zakázáno.
- Nejlepší je nesladit vůbec.
Přesto sladidlo ze Stévie doporučuji.
-
- Přidáno: 5. března 2013
- Nedoporučuje produkt
- Asi si treba na tuto sladku pachut zvyknut.
-
Přidáno: 30. prosince 2012
Doporučuje produkt
- náhrada cukru
- podporuji výborné české výrobky
doporučuji výrobky Dr. Popova každému
Dr. Popov Fytostevin 200 tablet
Umělé sladidlo vhodné zejména pro diabetiky. Stévii jako sladidlo používali už Indiáni v Paraguayi pro oslazení čajů a dalších nápojů. Kromě toho žvýkali její listy a přezdívali jí „sladká tráva”. Toto umělé sladidlo ale nezpůsobuje zvýšení cukrů v krvi, stejně jako neukládá tuky v těle.
Proto je vhodné při redukčních dietách. Přitom se odhaduje, že stévie je třistakrát sladší než cukr a to při nulovém obsahu kalorií. Stévie tedy patří mezi náhražky cukru, ovšem bez všech negativních účinků, které obyčejný cukr na tělo má. Umělé sladidlo, díky kterému nepřiberete, s řadou dalších účinků na chrup, vhodné jako stoprocentní náhrada za obyčejný cukr.
Proč užívat Fytostevin® – oslaďte si život zdravě
Stévie sladká představuje nový trend ve zdravé výživě.
Ryze přírodní sladidlo ve formě prášku je bez kalorií, takže ho můžete užívat místo cukru nebo jiných syntetických sladidel. Díky nulovému glykemickému indexu se hodí např. při redukčních dietách.
Má vysokou sladivost – je dokonce 200 až 300x sladší než běžný cukr, a přesto nepřispívá k tvorbě zubního kazu.
Fytostevin® mohou ho užívat i diabetici či osoby trpící fenylketonurií.
Fytostevin® má praktický plastový obal. Hodí se např. k oslazení čaje či kávy, při pečení i vaření.
Pokud hledáte jinou formu sladidla, nabízíme vám ho taky v podobě tablet.
Stévie sladká:
Stévie je tropická rostlina, která roste v Jižní a Střední Americe. Někdy se jí říká také zelené zlato, sladká tráva nebo medové lístky. K oslazení pokrmů ji užívaly už jihoamerické domorodé kmeny.
Rostlina obsahuje sladidlo necukerné povahy 200 až 300x sladší než běžný cukr. Dále obsahuje řadu vitamínů (např. A a C) a minerálů (např. vápník, draslík, železo).
Lze ji používat v čerstvém nebo sušeném stavu.
Existuje zhruba 300 druhů této rostliny, mezi nejoblíbenější patří druh Stevia Rebaudiana a tu do Fytostevinu používá také Dr. Popov.
- Složení:
- Steviolglykosidy (95%), voda.
- Další informace:
Jedna tableta Fytostevinu odpovídá jedné lžíci cukru. Hmotnost balení je 12 g.
Chybí či je nepravdivý některý důležitý parametr? Uvedené informace jsou pouze orientační, před zakoupením ve vybraném obchodě doporučujeme ověřit, že prodávaný model má klíčové vlastnosti dle vašich požadavků. I když se snažíme o maximální přesnost informací, bohužel nemůžeme zaručit jeho 100% správnost. Ceny produktů jsou uváděny včetně DPH.
Kontaktujte nás
{„Oblíbené kategorie“:[[„Udírny“,“https://udirny.heureka.cz/“],[„Nosní odsávačky“,“https://nosni-odsavacky.heureka.cz/“],[„Print servery“,“https://print-servery.heureka.cz/“],[„Péče o interiér auta“,“https://pece-o-interier-auta.heureka.cz/“],[„Volejbalové chrániče“,“https://volejbalove-chranice.heureka.cz/“],[„Solární powerbanky“,“https://powerbanky.heureka.cz/f:22848:1/“],[„Antiparazitní šampony pro kočky“,“https://sampony-pro-kocky.heureka.cz/f:28262:1/“],[„Mléčné kaše Hami“,“https://mlecne-kase.heureka.cz/f:19604:1075726/“],[„Plovoucí podlahy“,“https://podlahy.heureka.cz/f:15287:1/“],[„Stěrače Bosch“,“https://sterace.heureka.cz/f:14716:453965/“]],“Vybrané značky“:[[„Spalovače tuků Skinny“,“https://spalovace-tuku.heureka.cz/f:9631:28113821/“],[„Spalovače tuků Weider“,“https://spalovace-tuku.heureka.cz/f:9631:129122/“],[„Spalovače tuků Carne Labs“,“https://spalovace-tuku.heureka.cz/f:9631:88752/“],[„Spalovače tuků I-Prevail“,“https://spalovace-tuku.heureka.cz/f:9631:40549132/“],[„Spalovače tuků Best Nutrition“,“https://spalovace-tuku.heureka.cz/f:9631:1771361/“]],“Jak vybrat nejlépe“:[[„Jak si vybrat obleček pro psa?“,“https://oblecky-psa.heureka.cz/poradna/jak-si-vybrat-oblecek-pro-psa/“],[„Jak vybrat stelivo pro kočku?“,“https://steliva-a-toalety-pro-kocky.heureka.cz/poradna/jak-vybrat-stelivo-a-toaletu-pro-kocku/“],[„Jak vybrat klíč?“,“https://klice.heureka.cz/poradna/jak-vybrat-klic/“]],“Vybrané produkty“:[[„Atman JKA-AP3500″,“https://akvarijni-kompresory.heureka.cz/atman-jka-ap3500/“],[„AIX Nature 7″,“https://lezecke-chyty.heureka.cz/aix-nature-7/“],[„Vetus 5B-SA nerezová antimagnetická pinzeta“,“https://pinzety-na-umele-rasy.heureka.cz/vetus-5b-sa-nerezova-antimagneticka-pinzeta/“],[„Litinový stojan na vánoční stromek se zvonečky“,“https://stojany-stromecek.heureka.cz/litinovy-stojan-na-vanocni-stromek-se-zvonecky/“],[„Vymezovací kroužky 65,1 – 63,4″,“https://kolove-srouby-matice.heureka.cz/vymezovaci-krouzky-65_1-63_4/“],[„RF Elements ULD-TP-400″,“https://wifi-anteny.heureka.cz/rf-elements-uld-tp-400/“],[„Dreamliner Elox 55cm stříbrná“,“https://vodni-dymky.heureka.cz/dreamliner-elox-55cm-stribrna/“]],“Doporučujeme“:[[„Srovnání cen plynu“,“https://energie.heureka.cz/plyn/kalkulacka-cen-plynu“],[„Srovnání cen elektřiny“,“https://energie.heureka.cz/elektrina/kalkulacka-cen-elektriny“],[„Nábytek“,“https://nabytek.heureka.cz/“],[„Oblečení a móda“,“https://moda.heureka.cz/“],[„Playstation 5″,“https://herni-konzole.heureka.cz/sony-playstation-5/“],[„Sedací soupravy“,“https://sedaci-soupravy.heureka.cz/“],[„Bazény“,“https://bazeny.heureka.cz/“],[„Respirátory“,“https://respiratory.heureka.cz/“]]}
Posvátný nápoj jihoamerických indiánů
Yerba maté je směs posvátných rostlin cesmíny paraguayské jihoamerických indiánů Guarani. Nejčastěji je tato rostlina pěstována v Jižní Americe a to zejména v Argentině, Brazíli a Paraguayi. Nápoj Yerba maté se stal pro své velmi silné, povzbuzující a stimulační účinky oblíbený po celé Jižní Americe.
Z této jihoamerické oblasti se dále rozšířil do USA, kde získal svou oblibu především mezi kovboji v jižních státech. Poté se pomalu začala Yerba maté dostávat i do Evropy a celého světa. 
Vůbec nejoblíbenější oblast, kde se Yerba konzumuje je Paraguay a Argentina. V těchto dvou zemích nápoj užívá pravidelně 95% obyvatelstva na denním pořádku.
Maté je zde velmi populární a jeho konzumace se považuje za posvátný a společenský rituál.
Pokud někdy zavítáte do těchto zemí může se stát, že vás na ulici osloví místní obyvatelé, abyste se přidali k popíjení maté z jejich kolující kalabasy.
Tento posvátný nápoj vás nakopne, dodá energii a zároveň vás obohatí o řadu vitámínů, minerálů a dalších prospěšných látek. Obsahuje vitamín A, B1, B2, B3, B5 a také C. Mezi minerály je to pak vápník, hořčík, železo, selen, draslík, křemík a fosfor. Další prospěšné látky jsou poté aminokyseliny a řada antioxidantů.
Třemi hlavními složkami Yerby jsou kofein, theobromin a theofylin. Právě díky těmto látkám vás nápoj skvěle nakopne do nového dne a při popíjení přes den vás udrží produktivnějšími a čilejšími při různých činnostech.
Několik důvodů proč pít Yerba maté:
- Skvěle chutná, dodá energii, zlepšuje pozornost
- Je to čistý přírodní stimulant, bez obsahu problematických, chemických látek
- Zvyšuje koncetraci a bdělost
- Není návykové a ani při vyšší konzumaci nemá vedlejší účinky (jako např. káva, která může způsobit vyšší tlak či bušení srdce)
- Dlouhodobé užívání během dne může zlepšit kvalitu spánku
- Příznivě působí na zažívání
- Při fyzické aktivitě pomáhá odbourávat tuk
- Zlepšuje náladu a celkovou kondici
Pravidelná konzumace je velmi prospěšná pro lidský organismus, jeho imunitu a navíc má omlazující efekt. Při fyzické aktivitě vám může pomoci s redukováním tělesné hmotnosti, pomáhá tělu zbavovat se toxinů, aktivuje látkovou výměnu a zmírňuje pocit hladu.
Jak Yerba maté připravit ?
1. Jako klasický čaj
Způsob této přípravy je oblíbený zejména v Evropě a poté také v USA. K přípravě tímto způsobem nepotřebuje žádné další příslušenství, pouze klasický hrnek na čaj a samotnou Yerbu. Nasypeme cca 2-3 čajové lžíce maté do připravené nádoby a zalijeme malým množstvím studené vody, aby se nám vytvořila „kaše“.
Je to proto, abychom vysokou teplotou nezničili chuť a obsah. Potom uvaříme cca 250 – 300 ml vody, necháme ji odstát na cca 80 °C a zalejeme připravené maté, které necháme ještě aspoň 5minut louhovat. Čím déle nápoj necháme louhovat tím by měl být silnější.
Pokud nepatříte mezi pravidelné konzumenty a nejste zvyklý na nahořklejší chuť můžete si nápoj dle svého uvážení osladit medem.
2. V kalabase (tradiční způsob)
Potřebujeme kalabasu, což je nádoba vyrobena z tykve a také bombillu (brčko se sítkem, bambusové či kovové). Nádobu naplníme do 2/3 kalabasy Yerbou. Poté ji zakryjeme svou dlaní a lehce protřepeme, aby se malé části dostaly na spod kalabasy, tím předcházíme ucpání bombilly.
Vrátíme kalabasu do běžné polohy a vložíme bombillu tak, aby byla v části, kde je nejméně maté. Pak maté zalijeme teplou vodou (kolem 50 °C) a necháme ji vsáknout úplně do maté. Nalijeme vodu cca 70 – 80 °C teplou do místa, kde je bombilla a už můžeme začít popíjet. Po vypití až na dno můžeme Yerbu znovu doplnit teplou vodou a to i několikrát.
Po dolití vody už nápoj nemícháme. První nálev bývá nejsilnější.
3. Terere (osvěžující nápoj)
Můžeme využít klasickou přípravu s obyčejným hrnkem či nádobou. U této přípravy je potřeba větší množství maté než při teplé přípravě.
Yerbu nasypeme do nádoby a zalejeme trochou ledové vody, počkáme, až si maté vsákne nalitou vodu (cca 3-5minut). Poté dolijeme ledovou vodou, můžeme přidat i led nebo tříšť.
Necháme chvíli louhovat, scedíme a nápoj je připraven. Opět můžeme dochutit troškou medu či pár vstřiky z citrónu nebo limetky.
Tento způsob je velmi oblíbený především v zemích původu, kde jsou obyvatelé zvyklý na osvěžující účinek v teplých dnech a přísun vitamínů a minerálů v podobě této rostliny.
Celková nabídka přípravků obsahujících Yerba maté.
Žvýkání tabáku je škodlivější než kouření. Rozšířené je mezi dětmi a dospívajícími!
Tisková zpráva, 24. 6. 2019, Brno
V poslední době se mezi mládeží stále častěji lékaři setkávají s užíváním žvýkacího tabáku. V ČR je žvýkání tabáku bohužel velmi častý a viditelný jev na baseballovém hřišti, ale i v jiných zejména kolektivních sportech.
Žvýkací tabák obsahuje 28 karcinogenních látek a více nikotinu než cigarety. Přímý kontakt tabáku s ústní dutinou je velmi rizikový a vede k poškození sliznice, dásní, zubů, jazyka a mandlí. Toxické sliny poškozují i hltan, jícen a slinivku.
Tabák je v kontaktu se sliznicí velmi dlouho, takže 30 minut s tabákem v ústech odpovídá vykouření 3 cigaret. Užívání žvýkacího tabáku je vysoce návykové. Nikotin je totiž extrémně návyková látka, je dokonce návykovější než kokain a téměř tak jako heroin.
Uživatelé mají abstinenční příznaky a odvykání je velmi komplikované a dlouhodobé.
„Užívání žvýkacího tabáku není v ČR nijak omezováno nebo penalizováno, naopak např. marihuana je zakázána jako látka podléhající dopingovým kontrolám,“ informuje Filip Hudeček, lékař svatoanenské nemocnice a předseda Lékařské komise České baseballové asociace. Žvýkací tabák je součástí baseballu od jeho počátků.
Hráči jej používali mimo jiné proto, aby si zvlhčili ústní dutinu na prašných hřištích a nadbytečné sliny používali ke změkčení tehdejších rukavic. V té době se nic nevědělo o karcinogenním efektu tabáku v ústní dutině. Jeho škodlivost byla popsána na počátku 20. století.
„Každý uživatel, který začne na prahu dospělosti, je navíc mnohem více ohrožený rozvojem těžké závislosti, ze které je obtížné se dostat, když jednoho dne dostane rozum,“ upozorňuje Hudeček a dodává: „Pokud dospělý hráč nebo kouč na sebe dobrovolně bere nesporná zdravotní rizika spojená s užíváním legálních substancí, je to samozřejmě čistě jeho věc a má na to právo.
Ale jakmile se objevuje na veřejnosti, ať chce nebo nechce, ocitá se v roli sportovního vzoru pro mladé hráče – a vliv těchto vzorů na chování mládeže je nesporný,“ doplňuje Hudeček.
Podle vedoucího Centra pro výzkum a prevenci užívání tabáku Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, Adama Kulhánka, je užívání žvýkacího tabáku rozšířené zejména mezi dětmi a dospívajícími. Kvalifikovaný odhad uživatelů žvýkacího tabáku je 2,5 % dospělých, ve srovnání s kouřením, kde je dle statistik 25 % současných kuřáků tabáku.
„Mezi dětmi užívá bezdýmý tabák 5 % žáků ve věku 13-15 let. Žvýkací tabák je také populární mezi sportovci, a to především u kolektivních sportů. Pro studenty dále bývá jeho užívání statusovým symbolem,“ upozorňuje Adam Kulhánek. Potenciální rizika žvýkacího tabáku nejsou ale mnohdy dostatečně známá.
Podceňována je zejména závislost na nikotinu, která se u dospívajících rozvíjí významně rychleji než u dospělých.
Dalšími komplikacemi dlouhodobého užívání ústních forem tabáku mohou být poškození ústní dutiny (záněty dásní, zvýšená kazivost chrupu, leukoplakie), vyšší riziko rozvoje rakoviny (zejména ústní dutiny, jícnu a pankreatu) a v neposlední řadě srdečně cévní onemocnění (vysoký krevní tlak, mozková mrtvice, infarkt).
„Základem odvykací strategie jsou nefarmakologické postupy, které pomohou vyrovnat se s touhou po nikotinu resp. tabáku. Odvykajícím doporučujeme častější čištění zubů, dostatečný příjem tekutin, vědomé dýchání a dechová gymnastika a také náhražky pro orální aplikaci, které jsou zmiňované výše.
Je dobré taky pravidelně v průběhu odvykání zmiňovat benefity, mezi které patří třeba zlepšené vnímání chuti a vůní, zlepšení kvality dechu nebo nezabarvené zuby a sliny.
Tyto změny mohou nastat relativně brzo po ukončení užívání a podpoří uživatele v dalším úsilí,“ uvádí specialita na odvykání kouření Marek Lžičař z Nemocniční lékárny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Pro některé uživatele představuje prvním z cílů pouze snížení množství per os užívaného tabáku. V tom případě je vhodné najít takový produkt, který obsahuje méně nikotinu a menší množství škodlivých látek. Zároveň je uživatel veden k užívání menšího množství tabáku v jedné dávce.
K tomu může sloužit náhradní řešení v podobě „něčeho v ústech“, například žvýkačky, kousky mrkve, tyčinky skořice, bonbony bez cukru a podobně. Aby si uživatel uvědomil, kolik tabáku vyžvýká, měl by se zaměřit a také následně zaznamenat kdy, kde a v jakém množství tabák užívá.
Tyto informace pak může využít vyškolený poradce, aby pomohl uživateli vytvořit odvykací plán.
„Podobně jako při odvykání kouření, je vhodné se pro zvýšení úspěšnosti odvykání obrátit na odborná poradenská centra, která odvykajícímu pomohou nabídnout vhodný průběh odvykání, různé odvykací strategie a podporují v motivaci skončit s užíváním bezdýmého tabáku,“ doporučuje Lžičař.
Osobou známou, která byla závislá na žvýkacím tabáku je manažer baseballového klubu Draci Brno, Arnošt Nesňal, který se rozhodl se svou závislostí bojovat a upozornit na tuto hrozbu. Se žvýkáním tabáku začal před více jak 10 lety. Na otázku, proč začal žvýkat tabák, odpověděl: „Asi to k baseballu tak trochu patřilo, a vzhledem k tomu, že i moje okolí žvýkalo, tak mi to připadalo normální.“
Pro odvykání se rozhodl, protože si začal uvědomovat, že mu to nedělá zrovna dobře zdravotně.
Ale ten největší důvod byl, když si začal všímat okolí a hlavně mladých hráčů, kteří žvýkají a nabízeli mu tabák, či on osobně si o něj řekl.
„Nechtěl jsem, abych já či Draci Brno reprezentovali takový přístup k této droze,“ zakončil Arnošt Nesňal, který v současnosti již několik měsíců úspěšně abstinuje.
„V rámci českého baseballu Lékařská komise ČBA registruje užívání žvýkacího tabáku a byla podniknuta první opatření, směřující k omezení tohoto jevu. Věříme, že maximální informovanost nejen baseballové veřejnosti může současné poměry změnit,“ na závěr doplnil Filip Hudeček.
Ilustrační foto: Jan Beneš
Něco o žvýkání gumy
Jen málokdo si občas nevloží do pusy žvýkačku, pro některé se dokonce stala každodenní nutností. Pojďme se na oblíbené přežvykování podívat blíže.
Žvýkačka je fenomén, jenž se těší neutuchávající popularitě. Přežívá veškeré módní trendy, vlády, války a dá se žvýkat prakticky kdekoliv a kdykoliv.
Má pozitivní přínos z hlediska údržby chrupu, jeho léčby, prevence zubního kazu, hubnutí, odvykání kouření, podpory trávicího ústrojí i psychické aktivity člověka.
Už civilizace našich pradávných předků v různých koutech světa poznaly, že žvýkání napomáhá v koncentraci a bdělosti. Kde jsou vlastně kořeny žvýkačky a jakou má historii?
5.000 let stará žvýkačka
Jedna mladá archeoložka z Velké Británie zasadila těžkou ránu všem americkým patriotům, považujícím „chewing gum“ za pochoutku pocházející právě z jejich země. Při nedávném archeologickém výzkumu v severozápadním Finsku objevila nezvyklý fragment nesoucí v sobě stopy zubů.
Sarah Pickin totiž při svém bádání narazila na zkamenělou březovou pryskyřici, která s největší pravděpodobností sloužila jako žvýkačka. Vědci tvrdí, že v severní Evropě se žvýká asi devět tisíc let a jedním z důvodů prý byly léčebné účinky březové mízy na zanícené dásně. Fakt, že se pryskyřice dá žvýkat, je celkem známá věc.
Staří Indiáni holdovali smrkové smůle a kupříkladu Mayové zase šťávě z gumovníku. V jiných kulturách se dařilo přežvykování včelího vosku a doložené jsou i kombinace s pryskyřicí.
Nepovedený vynález
Kulturní hit se ze žvýkačky stal koncem devatenáctého století v USA. Pozdější filmy hollywoodské produkce si snad ani nelze představit bez tvrďáků s věčně pohybující čelistí.
Faktem zůstává, že jako první začal tuto pochutinu prodávat Američan John B. Curtis v revolučním roce 1848, nicméně v té době byla ještě pryskyřicová. Později se více prosadila parafínová verze. Žvýkačka, jak ji známe, přišla na svět jako většina geniálních vynálezů vlastně omylem.
Fotograf a vynálezce Thomas Adams se dlouhodobě zabýval vývojem pneumatik a při jeho nepovedeném pokusu o vulkanizaci kaučukové šťávy vznikla žvýkací hmota. Následně si patentoval výrobní stroj, gumu ochutil lékořicí a legendární Black Jack spatřil světlo světa.
Samozřejmě se stal velkým prodejním hitem a jeho ovocné mutace na sebe nenechaly dlouho čekat. Pořádný business se žvýkačkami rozjel roku 1892 William Wrigley, jehož továrny fungují po celém světě až do dneška. Původně začal s ovocnými druhy, ale také s mátovou příchutí.
Obě dvě původní receptury využívá firma s ročním obratem kolem 4,6 miliardy dolarů neustále.
Žvýkačky ve společnosti
Není jistě bez zajímavosti, že roku 1888 se staly žvýkačky prvním prodejním artiklem pro nově vzniklé prodejní automaty v New Yorku, ale o další rozšíření žvýkací gumy do celého světa se zasloužila především americká armáda za druhé světové války. Měla ji totiž v základních potravinových dávkách a vojáci s ní často obdarovávali děti na obsazených nebo naopak osvobozených územích. Do armádních žvýkaček výrobci často přidávali kofein, aby vojáci nepodléhali únavě.
Kromě všech příznivých funkcí se najdou i vedlejší účinky, které nejsou zrovna hodny chvály. Pohled na přežvykující stádečko žáků odjakživa doháněl slabší povahy pedagogů k zákazu této mírumilovné činnosti při vyučovacích hodinách.
Pohled na image přežvýkavců, jíž se honosí při svých projevech někteří přední politikové a další veřejní činitelé, také nic moc.
Na důstojnosti jim to příliš nepřidá, i když vzhledem k jejich většinovým (ne)kvalitám už toho příliš zkazit nejde.
Velkým mínus je především lepivá vlastnost žvýkaček, a kdo si někdy na nějakou pohozenou sednul, nebo se mu nedejbože dostala do vlasů, ten ví své. I to se však s postupujícím pokrokem brzy změní. Vědečtí pracovníci bristolské univerzity nedávno představili první naprosto nepřilnavou žvýkačku, takže podobné incidenty v budoucnosti nehrozí.
Zdravotní aspekty
Moderní zubařství už běžně doporučuje žvýkačky jako doplňující součást zubní hygieny k pravidelnému čištění zubů.
Žvýkačkou po jídle se zuby očistí, čímž na nich nezůstává takzvaný plak, který je rájem pro plejádu bakterií, a tím pádem i výborným prostředím pro tvorbu zubního kazu.
Další nespornou výhodou je osvěžení dechu a kolegové v práci tak nemusí tušit, že jste se zrovna vrátili z oběda.
Stále oblíbenější jsou žvýkačky bez cukru obsahující umělá sladidla. Snížení kalorií je výhodou, ale v nedávné době proběhl kolem umělých sladidel skandál, který museli vzít v potaz i samotní výrobci.
Tým italských specialistů přišel při svých experimentech s krysami na to, že po sacharinu druhé nejpoužívanější sladidlo na světě – aspartam – je zdrojem karcinogenního potenciálu.
Vzhledem k jeho širokému využití v potravinářském průmyslu (kromě žvýkaček také limonády, nápoje v prášku, čokolády, jogurt atd.) je nutné, aby výrobci potravin přehodnotili receptury a aspartamu se nadále vyhnuli.
Je dokázáno, že rizikové množství této látky je již 20 mg/kg tělesné hmotnosti, což více než dvakrát převyšuje dosavadní doporučené limity. Jakožto možné alternativy se u žvýkaček uplatnila sladidla maltitol, sorbitol, mannitol či xylitol.
A právě xylitol je sladidlo, kterému patří budoucnost. Je čistě přírodní, nachází se v mnoha druzích ovoce a zeleniny a je také třeba obsaženo v březové kůře a některých jiných rostlinách.
Jeho skvělé vlastnosti jsou dány skutečností, že má stejnou sladivost jako cukr, o 40 % nižší kalorickou hodnotu, a je tak vhodný pro diabetiky. Z hlediska žvýkaček je jeho největší devizou fakt, že naprosto neškodí zubům.
Kazotvorné bakterie se nejsou schopny vyživovat xylitolem, a to je definitivní konec jejich možnosti růstu a rozmnožování.
Rád žvýkal koku a chtěl nekonečně vládnout. Kdo byl první indiánský prezident Morales
Ve svých pěti letech pásl lamy v kopcích západní Bolívie a dlouho se živil pěstováním koky. Než v pondělí uprchl ze země, byl Evo Morales symbolem úspěchu a naděje pro indiánské obyvatelstvo. A také bolivijským prezidentem.
Když se v roce 2006 stal prezidentem, byl to pro Bolívii historický moment. Do čela jihoamerické země, kde více než polovinu populace tvoří domorodci, se poprvé postavil indián. Evo Morales je hrdý Aymara. Z části právě díky tomu byl ještě do pondělí nejdéle vládnoucím prezidentem v historii.
Bolívie je jednou z nejchudších zemí v Latinské Americe. Ještě v 50. letech minulého století nesměli indiáni vstoupit ani na náměstí před prezidentský palác v hlavním městě La Paz.
Šedesátiletý Morales pochází z prostých poměrů. Narodil se do chudé rolnické rodiny aymarským rodičům, vyrůstal v domě z nepálených cihel a španělsky se naučil až ve škole. Jeho životní příběh je pro mnoho Bolivijců pohádkou se šťastným koncem.
Na začátku 80. let patřil budoucí bolivijský prezident k desítkám tisíc farmářů a dělníků, kteří kvůli nedostatku práce a chudobě přesídlili z hor do provincie Cochabamba, kde začali pěstovat koku. Je to tradiční rostlina, která se v Andách pěstuje po staletí, protože žvýkání jejích listů pomáhá místním indiánům pracovat ve vysokých nadmořských výškách.
V této době ale její cena začala rychle stoupat. Používala se totiž nejen v tradiční medicíně, ale prodávala se také do zahraničí jako základní surovina pro výrobu kokainu.
V čele pěstitelů koky
V době, kdy se Spojené státy začaly přílivu kokainu z Jižní Ameriky aktivně bránit a rozpoutaly válku proti drogám, stál Morales v čele takzvaných cocaleros (v překladu „pěstitelé koky“). Tehdy se začala rýsovat jeho politická kariéra.
Bolívie procházela bouřlivým obdobím. Civilní prezidenty, kteří vydrželi u moci třeba jen pár měsíců, střídaly vojenské vlády. Washington podporoval pravicové vlády i generály, jejichž vojáci vypalovali kokové plantáže.
Morales stál v čele odborové organizace, a během jedné razie na kokových polích se dokonce dostal do vězení. Farmáři se bouřili – Moralesovi se podařilo je spojit a mobilizovat.
V roce 1998 díky tomu vytvořil Hnutí za socialismus (MAS), silnou a ve své době jedinečnou politickou stranu. Šlo o první masovou stranu v Latinské Americe, která mobilizovala původní obyvatele. Americké snahy vymýtit tradiční rostlinu označoval za imperialistické chování. Na vlně levicového populismu se nakonec dostal až do prezidentského paláce.
Za právem na pěstování koky v Bolívii si Morales stál i v roli prezidenta. Spojeným státům často opakoval, že skutečný problém představuje poptávka po kokainu v USA, nikoliv pěstování rostliny, která podle něj patří do bolivijské národní kultury.
„Žvýkání koky, to je to, co právě dělám,“ předvedl dokonce před deseti lety ve Vídni na schůzce Komise OSN pro narkotika.
Evo navždy
Do funkce vstoupil Morales v době, kdy byl levicový populismus na vrcholu. Podařilo se mu v Bolívii snížit negramotnost i chudobu. Pro indiánské obyvatelstvo představoval naději, protože byl jedním z nich. „Lidé mi říkají: 'Evo, když se bude dařit tobě, bude se dařit i nám',“ prozradil novinářům před posledními prezidentskými volbami.
Jeho podpora ale začala klesat přímo úměrně s tím, jak dlouho byl ve funkci. Evo, jak ho jeho lid nejčastěji oslovoval, to tvrdošíjně ignoroval. Více než vůlí lidu legitimoval svou moc tím, že jako první indián vládne zemi, kde bylo domorodé obyvatelstvo dlouho utlačováno a přehlíženo.
„Mí odpůrci nedokážou přijmout, že domorodý muž je prezidentem,“ opakoval i po třinácti letech ve funkci.
Život v luxusu
Během své vlády se snažil vybudovat si kult osobnosti, to se mu ale nepodařilo. A to ani navzdory opulentnímu sídlu, které si nechal loni postavit v centru hlavního města La Paz. Uprostřed historického náměstí mezi nízké koloniální budovy postavil za 34 milionů dolarů (přes 780 milionů korun) devětadvacetipatrový mrakodrap s prosklenou čelní stěnou. Navíc luxusně vybavený.
Evo Morales si ve svém prezidentském sídle užíval saunu, vířivku, vlastní posilovnu a soukromé masáže. Mrakodrap vysoký 120 metrů pojmenoval Casa Grande del Pueblo (Velký lidový dům) a nahradil jím původní vládní budovu Palacio Quemado (Spálený palác – kvůli několika požárům).
Výstavbou porušil několik nařízení zakazujících budování výškových staveb v historickém jádru města, ale protože měl se svou stranou MAS parlamentní většinu, mohl zákazy zrušit.
Tak tehdejší bolivijský prezident řešil všechno. Hned po prvním vítězství v prezidentských volbách v roce 2005 změnil ústavu, která z Bolívie vytvořila mnohonárodnostní stát a mimo jiné mu umožnila znovu kandidovat. V roce 2009 byly nové volby, které vyhrál s přehledem. Sliboval, že znovu kandidovat nebude.
V roce 2014 ale slib porušil. Stal se nejdéle vládnoucím prezidentem v bolivijské historii a o dva roky později prohlásil, že v roce 2019 chce kandidovat znovu.
Protože by to znamenalo další porušení ústavy, uspořádal referendum, ve kterém měli lidé rozhodnout, jestli se může ucházet o další mandát. Bolivijci v něm rozhodli, že ne.
Moralese to ale nezastavilo, obrátil se na soud a ten rozhodl, že kandidatura je jeho právo.
V letošních říjnových volbách už jeho podpora klesla. Morales je sice vyhrál, ale opozice tvrdí, že hlasování bylo zmanipulované.
Volební soud totiž během sčítání výsledků pozastavil zveřejňování údajů v okamžiku, kdy to vypadalo na nutnost vypsání druhého kola.
Když bylo zveřejňování obnoveno, Morales měl najednou dostatečný desetiprocentní náskok. A začaly protesty, které vedly až k jeho útěku ze země.
Video: Evo Morales oznamuje svou rezignaci
0:45
Evo Morales oznamuje rezignaci na post bolívijského prezidenta. | Video: Reuters
Nikl, Miroslav; Polák, Jiří: Příběh žvýkací gumy
„Ani sladké, ani kyselé a nikdo se toho nemůže zbavit.“ I to byla jedna z charakteristik sladkosti, která se u nás stala výrazným symbolem amerického životního stylu a jako taková byla uctívána i hanobena. Právě vyšla první česká kniha mapující její dějiny.
Guma, která se stala symbolem Miroslav Nikl, Jiří Polák: Příběh žvýkací gumy. Olympia 2020, 288 s.
Jak stará je historie žvýkaček? A jaké byly její kulturní dějiny? I to shrnuje kniha Příběh žvýkací gumy novináře Jiřího Poláka a sběratele Miroslava Nikla. Popisuje nejen vznik technologie výroby žvýkaček samotných, ale také vývoj vkládaných obrázků, kolem kterých se zrodil celý sběratelský obor.
Počátky jediného pokrmu, který se nepolyká Původ žvýkaček je prastarý: autoři knihy jejich prehistorii hledají ve starém Egyptě: už před zhruba 3500 lety žvýkali Egypťané na osvěžení dechu malé kuličky ve složení meloun, myrta, kadidlo. V starověkém Řecku se žvýkala vonná mastixová pryskyřice získávaná z kůry jednoho keře.
(A jiní zacházejí ještě hlouběji a předchůdce žvýkaček hledají dokonce v pravěku.) Pro žvýkačky, které konzumujeme dnes, bylo ale podstatnější dění v Americe. Už Mayové žvýkali ztuhlou šťávu z gumovníku a Indiáni na severovýchodě dnešních USA k témuž používali pryskyřici některých jehličnanů připomínající svou konsistencí gumu.
Tato gumová pryskyřice, která se uvolňovala po naříznutí kůry, rychle přilákala pozornost britských osadníků. Ti se jako první pokusili o využití indiánského zvyku ke komerčním účelům. A tak již na počátku 19. století byly ve Spojených státech k mání kostky borovicové gumy smíchané se včelím voskem.
Neobsahovaly však žádné aromatické látky, na žvýkání byly dosti tuhé a bez chuti. Průkopníkem se v tomto směru stal americký válečný fotograf a příležitostný vynálezce Thomas Adams (1818–1905): jeho vůbec první ochucený výrobek nesl název Black Jack a vyznačoval se lékořicovou příchutí.
„Definitivně však na trhu prorazil se sladkou žvýkačkou Tutti Frutti, která se v roce 1888 začala prodávat v New Yorku jako vůbec první sortiment nově zaváděných pouličních automatů“. Pak už rychle přibývali další výrobci ochucených žvýkaček, které slavily úspěch i díky nápadité reklamě.
Zvláště mezi mladými muži prý byla oblíbená žvýkačka s názvem Kis me: i když byl gramaticky nesprávný a první slovo v psané formě – bráno důsledně – vlastně nic neznamenalo (obrana proti mravokárcům), přesto název obsahoval jasnou sexuální výzvu, proto ji prý často nosili na schůzky s děvčaty.
U nás se žvýkačky vyráběly už v době Rakouska-Uherska, a to ve Velimi: podnikatel Adolf Glaser prý poslal svého důvěrníka do Ameriky, aby tam coby špion vyzvěděl způsob výroby.
Na základě těchto poznatků se pak u nás začaly produkovat žvýkačky Ricy, o kterých vznikaly i humorné básně či kuplety: „Někdo má rád jitrnici, jiný zase žvýká Ricy, že guma moc potřebná, mnohý mi za pravdu dá.
“ Výroba pak ale vázla a byla zastavena: „Nejvíce prý vadilo, že se to nemohlo celé sníst, že se to pouze žvýká a potom vyplivne, což je škoda.“
Celosvětově zřejmě popularitu žvýkaček podpořila druhá světová válka a zejména američtí vojáci: „Spotřeba žvýkaček za druhé světové války, počítáno od invaze do Evropy, byla mezi vojenskými složkami třikrát větší než v civilním sektoru. Přes moře putovaly tuny žvýkací gumy.
Americké továrny vyrobily v průběhu druhé světové války přes 15 bilionů kusů chewing gum pro armádu; často jako nedílnou součást vojenských potravinových dávek. Během válečného nasazení v Evropě a Tichomoří sežvýkal americký voják průměrně více než 600 žvýkaček za rok.
“ A byli to právě vojáci z USA, kteří naučili svět žvýkat…
Kritici a oponenti Úspěch žvýkaček ovšem pochopitelně přinášel i kritiku, a to už dávno před rokem 1945. Někteří tvrdili, že žvýkání u žen nadmíru posiluje obličejové svalstvo a přidává jim příliš maskulinní rysy; další obecně soudili, že se žvýkání nehodí pro kultivované lidi (nebo národy).
Revolucionář Lev Trockij prý namítal, že žvýkání dělníky odvádí od třídního boje.
A u nás kupříkladu roku 1946 vyšel v časopisu Junák pohádkový fejeton, ve kterém jeho autor Vladimír Vaclík dával do kontrastu tradiční, skromný a solidní čokoládový bonbon s domýšlivou a arogantní žvýkačkou: „Pořád se to vytahuje, ale nakonec to není ani sladké, ani kyselé a nikdo se toho nemůže zbavit.“
Silný odpor existoval ovšem i v samotné Americe.
Spisovatel a filosof Elbert Green Hubbard (1856–1915) prohlašoval: „Nikdy nebudeme velkou zemí, dokud budeme vydávat za žvýkačky víc než za knihy,“ a přirovnání čehokoli k „bubble gum“, tedy žvýkačce vytvářející bubliny, bylo a nadále je i díky těmto kritikům velmi pejorativní.
Zato humorista Robert Charles Benchley (1889–1945) ambivalentně soudil, že „největším hnutím Ameriky je pohyb jejích čelistí“. Jakkoli ale někteří američtí intelektuálové vyjadřovali ke žvýkačkám silný odpor, přesto se žvýkačka stala jedním ze symbolů Ameriky.
A získala tak nadlouho řadu významů, které vlastně se žvýkáním nijak nesouvisejí, a to buď extrémně kladných, nebo krajně negativních.
Těžko přitom určit, nakolik k této identifikaci žvýkaček se Spojenými státy přispěly i některé výše zmíněné vkládané obrázky, například ty ze žvýkaček značky Dubble Bubble, vyráběné ve Philadelphii. V nich postavičky amerických dětí cestují například Egyptem, jejich místní průvodce jim ukazuje majestátní pyramidu a vysvětluje, že v Americe nic takového nemají. Načež malý Američan vkládá do úst žvýkačku a vyfukuje obří bublinu, která přítomného Egypťana ohromí a přiměje ke zvolání: „Zázrak nad zázraky! Nic tak úžasného v Egyptě nemáme!“
Vzývaný i haněný symbol Ameriky Každopádně pro antiamerickou komunistickou propagandu se po roce 1948 staly žvýkačky oblíbeným emblémem, jak to ostatně detailněji popsala i kniha Obrazy nepřítele v Československu 1948–1956.
Jako symbol zvráceného režimu a řádu se mohla dostat třeba i do lokálního, velmi prakticky zaměřeného časopisu Rádce zahrádkářů.
V tom se v roce 1950 (mezi instrukce, jak stříhat jabloně či dosáhnout co nejvyšší sklizně okurek) objevil článek o Američanech, kteří by „chtěli ze světa udělat jatka, kteří by chtěli vytlouci atomovými a supervodíkovými bombami všechny, kdož je – supermany – nechtějí poslouchat, pít jejich coca-colu a žvýkat jejich gumu“. Některá tehdejší líčení dosahují až nechtěně parodických podob, například když se v denním československém tisku (i jinde v zemích východního bloku) tvrdilo, že se v amerických obchodech údajně běžně prodávají dudlíky v podobě atomových bomb, takže již od útlého věku jsou tamní děti vychovávány ke krvelačnosti a válečnému nasazení. Starším dětem a mládeži pak prý prodávající nabízejí žvýkačky balené ve speciálním obalu s morbidními obrázky – „než dítě rozbalí žvýkací gumu, hledí na nahá těla roztrhaná náboji a šrapnely“. Případně dobová propaganda citovala amerického autora knihy My, americká mládež, v níž se vyzvedávaly výdobytky socialistického zřízení: „Pravda, vy u vás nemáte 600 značek krášlících prostředků, 200 druhů žvýkacích gum, 1000 voňavek či 300 odstínů rtěnek. Ale vaše děvčata mají právo na mateřství, vzdělání, práci a politickou rovnoprávnost. Co myslíte, že je lepší?“
Naopak mezi lidmi, kteří nebyli výrazně prorežimně orientováni, platilo, že „co je americký, je dobrý“, včetně žvýkaček, vzpomíná v knize Příběh žvýkací gumy herec Jiří Krampol. Touha po nich prý byla tak velká, že pokud se například ve školní třídě jedna objevila, kolovala od úst k ústům, aby si ji každý mohl alespoň chvilku užít.
Případně se hledaly velmi nedokonalé náhražky: i Krampol vzpomíná, jak s kamarády zahřívali směs parafínu, pryskyřice, cukru a sirupu umístěnou v kastrůlku, ale výsledek se prý vůbec nepovedl.
Původní ideologický odpor proti žvýkačkám ale i v komunistických státech pomalu ochaboval a začaly se vyrábět i tam – posledním z těchto zemí, kde byly žvýkačky vzaty na milost, byl prý Sovětský svaz. Hodně se o to údajně zasloužila Pat Nixonová, manželka tehdejšího viceprezidenta Richarda Nixona.
Při návštěvě SSSR roku 1959 tamním dětem rozdávala žvýkačky a ty netušily, co si s nimi počít, nebo se bály dávat si je do úst. Tyto předsudky a neznalost se Nixonová rozhodla změnit, takže z jejího popudu do Sovětského svazu dorazilo 28 000 tun amerických žvýkaček.
Symbol svobody v době volného trhu U nás patřilo mezi populární domácí značky Pedro vyráběné opět ve Velimi.
Jeho výroba ale byla roku 1994 ukončena, což někteří novináři přehnaně dramaticky hodnotili tak, že „někdejší symbol svobody paradoxně vzal za své v časech svobody a volného trhu“ –symbolem svobody totiž nebylo Pedro samotné, ale (americká) žvýkačka.
Později navíc byla výroba Pedra – na jiném místě v Čechách a jinou firmou – obnovena. A kromě toho si dnes můžeme koupit mnoho odlišných druhů a chutí, slibujících nejen chuťové požitky, ale zvláště v případě tzv.
funkčních žvýkaček také zdravotní benefity (jejich předchůdcem u nás byly „zdravotní žvýkačky s biologickou složkou“ Sevak). Jen svoji symbolickou auru z doby studené války už žvýkačky, stejně jako džíny nebo kokakola, ztratily…
Kniha se obrací na většinového čtenáře, kterého chce zřejmě nalákat i zařazením rozhovorů s populárními herci.
Ty naopak mohou některé vybíravější recipienty odradit, i když pokud jsou mladšího věku, mohou pro ně být vzpomínky na domácí výrobu žvýkaček objevnou cestou do dávno zašlých časů – to, od koho pochází, zásadně nesnižuje jejich vypovídací hodnotu.
Obecnou atraktivnost knihy zřejmě mají zvyšovat i některé zmínky vybraných filmových scén, v nichž hrají žvýkačky významnější roli, jako ve filmech Zdeňka Trošky nebo Formanově Přeletu na kukaččím hnízdem. (V něm zdánlivě němý Indián zavřený v blázinci bere do úst plátek žvýkačky, zamyslí se a pronese: „Juicy Fruit“.)
Kulturní aspekty dějin žvýkaček jsou v knize bohužel naznačeny jen ve velmi hrubých obrysech a bez podrobnější bibliografie, zato budou spokojeni čtenáři, kteří si chtějí prohlédnout pestrou paletu zmíněných barevných vkládaných obrázků a textů zábavného, edukativního, či dokonce náboženského charakteru (včetně například veršů z Koránu v případě žvýkaček vyráběných v Turecku). V důrazu na obrazovou složku je ostatně recenzovaná kniha podobná publikaci Jeans story. Retro blue (Jota, 2019) od Michala Petrova, která se ale obešla bez na odiv stavěných výpovědí celebrit a celkově je její výklad pečlivěji zdrojovaný.
V češtině je Příběh žvýkací gumy první a jedinou knihou o dějinách žvýkaček, takže pro knihomola její četba představuje zatím výhradní způsob, jak 7. února oslavit jejich mezinárodní den.
© Jan Lukavec
- Ohodnoťte knihu
- 0%
- Hlasovalo 28 čtenářů.
Vložit nový příspěvek do diskuse