Zůstaňte i po rozvodu rodiči, vaše dítě bude zdravější - Úvod

Není pochyb, že když se rodiče rozvádějí, je to pro jejich potomky zátěž. Nezvládnutý rozpad rodiny může děti poznamenat na celý život, proto je vždy třeba s nimi mluvit a vysvětlit jim, že když oba rodiče spolu nejsou, mají je oba rádi a budou je vychovávat.

Rozvodovost v současné společnosti se často vykládá jako krize tradiční rodiny, důkaz úpadku morálky nebo projev nezralosti současné populace a její neochoty se vázat. V Česku stále méně lidí vstupuje do manželství a stále více dětí se rodí nesezdaným párům. Na druhou stranu, když jsou rodiče ve vztahu nešťastní, nemusí být pro jejich potomky úplná rodina žádnou výhrou.

Dospělí se údajně s rozvodovým traumatem potýkají asi dva roky, jenže u dětí je to mnohem složitější. Podle některých odborníků může ztráta jednoho z rodičů, ztráta jistoty a pocitu bezpečí, rozhodit psychiku na celý jejich život.

Malé děti si nedovedou vysvětlit, co se děje, ty větší se mohou na pohled tvářit, že jsou v pohodě. I školáci se mohou začít pomočovat. Signálem, že se něco děje, bývá horší prospěch ve škole, uzavírání se do sebe, agrese nebo naopak přehnaná úzkost. Sám rozvod dětem podstatně neškodí.

To, že se táta s mámou nemají rádi, je bolí, ale pokud doma nedochází k násilí a rodiče se k sobě chovají slušně, tolik to neřeší.

Rozpad rodiny je zvykání si na novou situaci pro úplně všechny členy bývalé rodiny. Pro všechny je to velice stresující situace, kterou dosud nezažili.

Když dítě žilo s oběma rodiči a náhle zůstane jen s matkou a svého otce třeba měsíc nevidí, je postaveno před zcela novou a neznámou situaci. To, co velmi pomáhá, je dát dítěti alespoň vnější jistotu, že uvidí oba své rodiče, protože je vídalo i před rozpadem rodiny.

V jaké formě, to bude záležet jen na nich. Jsou muži, kteří po rozpadu manželství začnou budovat novou rodinu a ta bývalá už pro ně není důležitá, a třeba jim i kontakt s dětmi jednou za čtrnáct dní vyhovuje.

Jsou ale i takoví (a není jich málo, jak se ženy domnívají), kteří i když se s partnerkou rozešli, protože mají nový vztah, své děti mají rádi a chtějí se o ně řádně starat dál.

Nejčastější příčinou rozvodů je rozdílnost povah, názorů a zájmů a pak často nový vztah. Zajímavé je, že když vztah končí žena, nemá většinou zájem, aby děti dál zůstávaly v kontaktu s otcem, protože jejich partner je přece nemožný, a proto nemůže být ani dobrým otcem.

Nejdůležitější ze všeho je najít takovou formu péče, která bude vyhovovat potomkům. Ale bohužel u soudů zapomínáme, že nadále zůstáváme rodiči, že se rozcházíme s partnerem. Typický model, který se u nás praktikuje – otec vídá dítě jednou za 14 dní během víkendu a 14 dní během letních prázdnin.

Střídavé péči se matky zuřivě brání, někdy opravdu jen proto, aby se pomstily partnerovi. Střídavá péče však není jednoduchá a vždy musí zohledňovat věk, zájmy a mentalitu dítěte. Mezi dětmi jsou značné rozdíly – všechny však potřebují pocit bezpečí a jistoty.

Zajistí-li dospělí tyto podmínky (stabilní prostředí a podobný přístup k výchově), je dítěti střídavá péče ku prospěchu, jinak ne.

Podle amerických výzkumů vyplývá, že děti ve střídavé péči mají obdobné psychologické, sociologické a finanční charakteristiky jako děti v úplných rodinách.

Děti svěřené do péče jednoho rodiče, nejenže mají (většinou) mnohem nižší finanční možnosti, ale hlavně o jednoho blízkého člověka méně.

Střídavá péče v civilizovaných zemích se mnohdy děje tak, že děti zůstávají ve svém prostředí a stěhují se rodiče.

Podle výzkumů Evropského ústavu pro blaho dítěte neexistuje schopnější rodič, odloučení od jednoho z rodičů dítěti škodí. Rozhovory s dětmi také prokázaly, že touha po kontaktu s otcem nepolevila ani řadu let po rozvodu rodičů. Rodiče mající dítě ve střídavé péči jsou spokojenější, nemají mezi sebou tolik konfliktů a méně se obracejí na soud.

Umění dohody

Při rozvodu je nejdůležitější najít takovou formu péče, která bude vyhovovat dětem. U malých dětí je to jednoduché. Většinou otec navštěvuje dítě v jeho domově a bere si je na tři až šest hodin. Dítě do jednoho roku potřebuje každodenní kontakt s matkou. Od jednoho roku do tří pak většinový. Proto střídavé péče v tomto věku dítěte není příliš vhodná.

U předškoláků, u dětí od tří do šesti let, jsou větší možnosti, jak řešit střídavou péči. Nejvhodnější se jeví model jedna až dvě na sebe navazující noci v domově druhého rodiče s tím, že jej rodič ráno dopraví do školky.

A k tomu ještě prodloužený víkend, to znamená, že si jej rodič nebydlící s dítětem, vyzvedne v pátek ze školky, stráví s ním víkend a odvede zase v pondělí do školky.

Střídavá péče znamená rovné rozložení zodpovědnosti za budoucí výchovu. To, jak bude čas rozložen mezi oba rodiče, záleží jen na tom, jak se oba rodiče dohodnou. Střídavá péče nerovná se zákonitě týden – týden. Jde přece o udržení kontaktu s dítětem.

A jestli to bude rodičům vyhovovat, mohou se o dítě starat v poměru 40 ku 60 nebo 30 ku 70. Střídání je vhodné pouze tam, kde nejsou zásadní rozdíly ve výchovných postupech. Jestliže se rodiče na výchově neshodnou, má to za následek neurotizaci dítěte.

Když není požadavek naplnění nějakého režimu v druhém prostředí respektován, jde o velký problém.

Střídavá péče a malé dítě

Při rozhodování o střídavé péči přihlížejte především k potřebám dítěte a ne jen k vlastním. Batole potřebuje stabilní pečující osobu, tedy osoby nepříliš se střídající – asi do 24 měsíců probíhá tzv. separační úzkost, takže je nutné, aby dítě mělo jasná silná pouta k oběma rodičům. Střídavá péče u batolat je možná, ale jen za určitých podmínek.

Základem je schopnost komunikace obou partnerů, dále schopnost odhlédnout od svých osobních neshod, křivd, popřípadě ublížení a postavit dítě do středu zájmu. Důležité je zvážit, co tato péče přináší, plní-li potřeby rodičů a dítě je pouhým prostředkem k manipulaci druhým, je to v nepořádku. Důležité je u takto malých dětí dodržet kratší časové úseky.

Matky často argumentují tím, že otec malému dítěti nerozumí, že nechápe jeho potřeby. Studie nazvaná Glaesonův most hovoří o tom, že právě otcovo menší vyladění na řeč a mimoslovní komunikaci dítěte jej nutí opakovat své požadavky,a tím vlastně aktivizuje své myšlení, svou motoriku. V žádném případě to tedy není na škodu.

Na škodu je jednostranný pohled na to, že otec pro dítě není vhodný.

Tohle dětem po rozvodu rodičů vadilo nejvíc! Taky vás to překvapuje?

Přestože bychom si asi všichni přáli, aby manželství vydrželo až do smrti, v reálném životě to tak není. Manželství se uzavírají a bohužel taky rozvádějí. A i když si najdete nového partnera, vaše děti budou už navždycky spojeny s vámi a vaším bývalým manželem. Vyhněte se porozvodovým chybám a zůstaňte oba v dobrém světle u svých dětí. Co vadilo dětem z rozvedených rodin nejvíc? A co by si přály, aby jejich rodiče nikdy neudělali?Jsou věci, kterých se dopouštíme, aniž bychom si zcela uvědomovali jejich dosah. Zvláště po rozvodu se mnozí rodiče dopouštějí chyb, které i podle odborníků mohou silně negativně poznamenat právě děti. Co děti na svých rodičích po rozvodu nesnášely ze všeho nejvíc?
Když bylo Haně osmnáct let, její rodiče se rozvedli. Zdálo by se, že když už je dívka dospělá, nebude jí to vadit. Ale po mnoha letech potvrzuje, že nejhorší na tom všem bylo, že se dlouhé roky rodiče pořád znevažovali. „Zničení rodiny bylo bolestivé, ale bolestivější asi bylo, jak se i po něm pořád hádali a házeli na sebe špínu,“ říká Hana dnes. Negativní vyjadřování o partnerech poškozuje sebevědomí dětí, a jak říká právnička Susan SaperGalambo, rodiče by se měli vyvarovat takových frází, které ponižují toho druhého. Dítě totiž v sobě nese geny obou rodičů, takže když jeden z nich o tom druhém říká, že je nemožný, jako by to říkal i o dítěti. A to samozřejmě snižuje sebevědomí.
„Když se mí rodiče rozvedli, bylo mi deset. Nejvíc mi vadilo, že když jsem začala mluvit o tátovi, máma mě zarazila a řekla, že o něm se doma mluvit nebude. Bylo to divné, cítila jsem se provinile, ale proč? Byl to přece můj táta,“ vypráví Dominika. Odrazovat děti od toho, aby mluvily o svém druhém rodiči, který s nimi už nebydlí, je další velká chyba. Psycholožka Terri Orbuch dodává: „Rodiče by se neměli snažit, aby děti o tom druhém nemluvily, a i když o něm mluví oni sami negativně, neměli by negativitu v dětech podporovat.“

Rebeka vypráví, že začala skoro nenávidět svého otce poté, co jí matka „nabídla“ nepříjemné informace o rozvodu. Jak ale říká Allison Pescosolid, nejlepší je dávat dětem co nejméně detailů, pokud jde o rozchod. „Když potřebujete někoho, aby vám ulehčil rozvodové nepříjemnosti, aby vás politoval, jak špatně s vámi partner zacházel, zajděte za odborníkem nebo kamarádkou, ale netahejte do toho děti,“ říká. Vyhněte se také všem podrobnostem, ty děti nepotřebují slyšet. „Dítě by nikdy nemělo vědět, že rodič neplatí alimenty,“ říká. „Může to způsobit, že si začne dítě myslet, že ho jeho otec nebo matka nemilují dost na to, aby ho podpořili i finančně.“
I když odborníci varují před sdělováním podrobností, některé informace by přece jen měly děti vědět. Záleží na situaci a taky na věku. Zatajovat například dětem to, že se vůbec rodiče rozvádějí, nebo důvod rozvodu je taky nesmysl. Zvláště pokud na to už děti mají věk. Patnáctiletá Anna se například cítila podvedena poté, co její rodiče rok tajili důvod rozvodu. „Moji rodiče se rozešli, protože táta je gay,“ říká. „Je lepší být otevřený než se pokusit problém ignorovat, protože jste z toho sami v rozpacích,“ radí psycholožka Pescosolid.
Pokud neexistují „polehčující okolnosti“, jako je zneužívání dětí, budete pravděpodobně muset navštěvovat některé události týkající se dětí společně. Ať už to jsou důležitá vystoupení, taneční nebo maturitní ples. Právnička Galambo říká, že rozvedení rodiče dětí se často bojí koordinovat zvláštní příležitosti společně. „Míchání rodin, když se někdo znovu ožení nebo vdá, je dost těžké, ale jednání s rodičem, který se odmítá účastnit shromáždění, může být téměř nemožné,“ říká.

Pokud souhlasíte, že půjdete někam, kde bude váš bývalý, zvládněte to setkání elegantně. Nelly, jejíž rodiče se rozvedli, když jí bylo osm let, říká, že matčina úzkost a panika z toho, že je poblíž její otec, zničily všechny velké okamžiky. „Když jsem vystudovala vysokou školu, moje máma mě neobjala, dokud jsem se nerozloučila s tátou. Tolik mě to mrzelo,“ říká. Odborníci doporučují, aby se bývalí manželé navzájem raději ignorovali, než aby vytvářeli scénu, která děti rozhodí. „Rozhodněte se moudře,“ radí. „Nemusíte se navzájem zdravit a stýkat, ale pamatujte, že s tím člověkem budete jednat celé roky.“
Pokud máte vy a váš bývalý partner například střídavou či společnou péči, pak budou vaše děti nevyhnutelně trávit čas s tím druhým pravidelně. „Bylo smutné, že když jsem byla u táty a pak se vrátila, máma mi vyčítala, že jsem tam byla, a neustále se chovala jako oběť,“ vypráví třináctiletá Dana. Rodiče si musí uvědomit, že ačkoli se rozvedli, jejich děti ne. „Neříkejte dětem, jak osaměle se budete cítit, když budou s tátou, nebo že je vám líto, že s ním dítě musí být,“ říká psycholožka Pescosolid.
„Naši se rozvedli, když mi bylo jedenáct. Až do dvaceti jsem musela dělat prostředníka, který sděloval tomu druhému naprosto všechno. Odmítali mluvit jeden s druhým. Bylo to prostě strašné a ponižující,“ říká dvacetiletá Jana. Děti by nikdy neměly dělat rodičům „pošťáka“, a jak říká psycholožka Terri Orbuch: „Pokud chce něco sdělit matka otci, neměla by zprávu posílat po dítěti. Rodiče by spolu měli mluvit a mělo by to být samozřejmostí.“

Bolest po rozvodu může trvat dlouho, ale nepřenášejte ji na děti. „Moje máma pořád vyjadřovala hořkost nad tím, že táta odešel a že se rozvedli. Pořád a pořád to opakovala, bylo to absolutně nesnesitelné,“ vypráví Linda, které je dnes pětadvacet let. Dávat najevo dětem své smutné pocity není vhodné. Jistě že se někdy nepodaří zastavit slzy, ale nemůže to být neustále. Žádné dítě nechce slyšet, jak ten druhý rodič ubližoval tomu prvnímu. Takové děti pak mívají problém se seberealizací. Na co se musíte připravit, když vás čeká rozvod? Odpověď najdete v našem VIDEU:
Na co se musíte připravit, když vás čeká rozvod manželství • VIDEO: Asociace neúplných rodin

Jak je to s dětmi u rozvodu

Český statistický úřad uvádí na základě dostupných dat ohledně pohybu obyvatelstva v roce 2019 následující:

„Počet rozvodů byl v roce 2019 meziročně o necelých 200 nižší, celkově bylo registrováno 24,1 tisíce rozvodů. Polovina rozvodových řízení byla zahájena na základě společného návrhu manželů. Větší část rozvodů, 59 %, ukončila manželství, kde žily nezletilé děti. Celkem bylo zasaženo rozvodem 22,6 tisíce nezletilých dětí. Z pohledu délky trvání manželství bylo rozvodů nejvíce po 2 až 4 letech od uzavření manželství.“

Soudy v ČR pracují zásadně dle principu, že rozvodem musí být děti postiženy co nejméně. Na základě takových principů by měli fungovat i rodiče, a najít tak smírné řešení v podobě dohody a tím i nesporného rozvodu.

Tip: Přečtěte si, jak probíhá rozvodové řízení u soudu, pokud jde o manželství s nezletilými dětmi.

Nejdřív soud o děti, pak rozvod manželství

Pokud se nacházíte v nelehké situaci a řešíte rozvod manželství s nezletilými dětmi, musíte počítat s tím, že dřív než se dostanete k rozvodovému stání, proběhne soud o děti. Jeden z manželů tedy musí podat k soudu návrh na určení poměrů nezletilých dětí.

Samozřejmě ideální je, pokud se manželé předem dohodnou a soud potom už jen jejich dohodu schválí. Dohodu je také možné uzavřít kdykoliv během soudního procesu. Když se ale dohoda nepodaří, soudce rozhodne sám rozsudkem. Pamatujte na to, že veškeré rozhodování soudu se řídí zájmy dítěte.

Pokud by tomu vaše dohoda nebo podmínky neodpovídaly, může soud rozhodnout odlišně.

Tip: Vše, co potřebujete vědět o návrhu na úpravu poměrů nezletilých dětí, jsme sepsali do článku o dokumentech potřebných k rozvodu.

„Dohodou ulehčíte start do života jak svým dětem, tak i sobě. Ušetříte si též dlouhé roky soudních sporů, stresů, plateb znaleckých posudků apod.

Pokud by bylo naprosto nemožné se dohodnout, nevyužívejte pro návrhy na úpravu výchovy a výživy k nezletilým dětem obecné vzory kolující po internetu.

Stačí něco opomenout nebo nedodat veškeré informace a dokumenty, a celý proces se rázem může výrazně protáhnout. “

Lucie Petránková, rozvodový advokát

Péče o děti po rozvodu – výlučná, střídavá, nebo společná?

Soud, který rozhoduje o dětech, má v zásadě tyto tři možnosti jak rozhodnout v péči o nezletilé děti:

Dítě po rozvodu může být buď svěřeno do péče jednoho z rodičů, nebo i jiné osoby (např. pokud rodiče nežijí nebo nejsou schopni se o dítě starat). V tom případě má druhý z rodičů povinnost platit výživné.

Při střídavé výchově pobývá dítě střídavě stejné množství času u jednoho či druhého z rodičů, zpravidla po týdnu či 14 dnech. Výživné se obvykle stanoví oběma rodičům. Bude záležet hlavně na tom, kolik budou rodiče vydělávat – pokud v tom není zásadní rozdíl, bude výživné stejně vysoké, takže v reálu platit ani jeden nebude. Každý z nich tedy bude dítě vyživovat v době, kdy ho bude mít u sebe.
Nepříliš známou možností je společná péče. Občanský zákoník vyžaduje, aby se společnou péčí souhlasili oba rodiče. Počítá se proto s tím, že rodiče spolu dobře komunikují a nepotřebují mít detailně upraveno, kdo a kdy o dítě bude pečovat ani kdo ho bude živit. Tato varianta se volí ve chvíli, kdy spolu rodiče zůstávají žít v jedné domácnosti, nebo alespoň poblíž.

Mějte oporu a jistotu v advokátovi

V praxi vidíme, že manželé ve víru zraněných citů mnohdy opomínají to nejdůležitější. Rozvodový právník za vás vyřeší jak vyjednávání s partnerem, tak sepsání všech potřebných dokumentů a podání žádosti. Jeho cílem bude rozvést vás co nejrychleji s dosažením maxima možného.

Chci se rozvést co nejrychleji a v klidu

Musí soud řešit styk dítěte s druhým rodičem?

Ne, toto soud řešit nemusí. Záležet bude na tom, zda jsou rodiče schopni se domluvit. Když je dítě svěřeno do péče jen jednoho z nich, ten druhý má nárok na to se s dítětem pravidelně vídat, telefonovat, mít o něm informace. Soud však upravuje styk jen ve chvíli, kdy to mezi rodiči nefunguje, a oni o to soud požádají.

Tam, kde to nejde jinak, pak soud vydá podrobný rozsudek, kde se například uvádí, že matka dceru Aničku připraví se sbalenými věcmi každý lichý pátek v 15 hodin odpoledne na své adrese, kde ji vyzvedne tatínek a opět vrátí v neděli v 18 hodin večer. Zvlášť se pak upravuje styk o prázdninách a svátcích.

Co všechno se u soudu zohledňuje?

Hlavní je vždycky zájem dítěte. Proto je i u soudu sociální pracovnice, která zjistí situaci v rodině a má zájmy dítěte hájit.

Pro soudce je důležitá hlavně osobnost dítěte, zejména jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i citová orientace a zázemí dítěte, výchovné schopnosti každého z rodičů, stávající a očekávaná stálost výchovného prostředí.

Soud samozřejmě zohledňuje i citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům a dalším příbuzným a měl by rozhodnout tak, aby dítě o tyto kontakty v rodině nepřišlo.

Soudce se bude zajímat také o to, kdo se dosud o dítě převážně staral a bude zkoumat, kde má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.

Velmi důležitou otázkou je i to, jak spolu rodiče ohledně dětí vycházejí, zda jsou schopni se domluvit.

Ten rodič, který předávání dítěte bojkotuje a dělá různé naschvály, pak může být potrestán tak, že mu dítě svěřeno nebude, i když o to žádal.

Tip: Jak je to s právy prarodičů, co se vídání vnoučete týče, jsme rozebrali v samostatném článku.

Jak je to s výživným pro děti u rozvodu?

Výživné neboli alimenty zákon přímo nedefinuje, ale běžně se tím rozumí pravidelné platby, které platí rodiče svým dětem, pokud se o ně přímo fyzicky nestarají – například pokud je po rozvodu nemají svěřené do péče.

Každý rodič je ze zákona povinen své dítě vyživovat, tedy poskytnout mu bydlení, jídlo, oblečení, léky, školné, zkrátka všechny základní potřeby. Podle schopností, majetkových poměrů rodiče a jeho životní úrovně do výživného patří i platba různých kroužků, výletů, kultury, sportu, dovolených, případně i tvorba úspor.

Jak už jsme si ukázali výše, výživné bude záviset na tom, jaká bude zvolena péče o dítě. Pokud bude dítě svěřeno jen jednomu z rodičů, bude ten druhý platit (na účet prvního z rodičů) alimenty.

Pro rámcovou představu je možné použít doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Tabulky dělí děti do několika kategorií podle věku a výživné určují jako určité procentuální rozmezí z příjmu rodiče, který má výživné platit.

Například pro kategorii 6–9 let navrhují tabulky výživné v rozmezí 13–17 % z čistého příjmu rodiče.

Tabulky však nejsou závazné a soud podle nich nemusí rozhodnout. Naopak musí vždy zohlednit konkrétní situaci, jaké jsou potřeby dítěte, jaké jsou možnosti rodiče a samozřejmě i kolik času rodič s dítětem osobně tráví. Dítě se podílí na životní úrovni rodičů, a proto se výživné liší.

Tip: Nejčastější otázky ohledně alimentů, se kterými se v praxi setkáváme, jsme rozebrali do detailu ve speciálním článku o výživném.

Týden s mámou, týden s tátou: Střídavka přestává být strašák, pro koho se nehodí

Zdroj: Shutterstock

Můj známý právník, specialista na rodinné právo, vypráví vtip: Ptá se soudce u rozvodu matky: „Máte ráda svoje dítě?“ „Jistě, jak se můžete na něco takového vůbec ptát?“ odpoví matka. „A vy, máte rád své dítě?“ zeptá se soudce otce. „Samozřejmě, udělal bych pro něj cokoli!“ rozohní se otec.

„No vidíte,“ na to soudce. „Já vaše dítě rád nemám, ale přesto jsem to z nás tří já, kdo má rozhodnout, jak a s kým bude žít.“ Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.

Brněnský psycholog Tomáš Novák přirovnává harmonickou péči o děti v úplné funkční rodině ke zdravé končetině – a následné možnosti péče o děti po rozvodu k protézám.

Sebelepší protéza nebude nikdy zdravou končetinou, na druhou stranu, když už amputace, je lepší mít jako náhradu robotickou ruku než zrezivělý pirátský hák. Zvláštní místo mezi protézami má i střídavá péče.

Jedněmi haněná shrnutím: „Z dětí se stanou věční tuláci, nebudou nikde doma!“ Druhými vyzdvihovaná do nebes: „Dítě má dva rodiče, oba se musí podílet půl na půl, střídavku by měl každý soud dávat povinně.“ Kde je pravda? Pokud se střídavá péče vezme za správný konec a rodiče si – jako v citovaném vtipu – uvědomí, že oba své děti milují a měli by tedy vědět především oni, co je pro ně dobré, může pomoci dětem i rodičům.

Cesta ke střídavé

Barbora Urbánková má ve střídavé péči dva syny, jedenáctiletého Davida a osmiletého Tomáše. „Střídavka u nás byl dlouho strašák, protože jsem o ní neměla skoro žádné informace. Můj bývalý střídavou péčí vyhrožoval, kdykoli jsme měli nějakou krizi, a já jsem to brala tak, že střídavkou bych přišla o děti,“ vzpomíná.

Když měl mladší syn tři roky, nastoupila po mateřské do práce. Po měsíci se situace doma vyhrotila, otec dětí se rozhodl vztah ukončit. A znovu nadhodil střídavou péči. „Vyjednala jsem si v práci dva dny, že se zavřu v kanceláři a načtu si a obvolám všechno o střídavé péči. Neznala jsem nikoho, kdo by střídavou péči měl. Tápala jsem.

Ale přečetla jsem za ty dva dny všechno dostupné a najednou už mně to nepřišlo tak špatné, řekla jsem si, že to zkusíme. Bylo dobře, že jsme nebyli manželé, nepotřebovali jsme soud a oficiálním soudem daný rozvod. Uvědomila jsem si, že se můžeme zařídit tak, jak se domluvíme, a nespoléhat na sociální pracovnice nebo soudy.

Když mi došlo, že střídavka nemusí být strašák, ale náš způsob, jak ukončit nefunkční vztah a přitom dál být rodiči svých dětí, spadly ze mě obavy,“ vzpomíná Barbora.

Nepřemýšlela o tom, co by vyhovovalo jí a otci dětí, ale sepsala si, co by podle ní vyhovovalo dětem. Typově: nechceme měnit školu a školku, bylo by dobré, aby děti nepřišly o kamarády, aby mohly vídat svoje prarodiče, jak byly zvyklé. „Podařilo se mi nebýt ublížená a nemstít se. To dětem nijak neprospěje,“ vysvětluje matka.

Nastínila otci dětí svůj přístup a on nakonec souhlasil. I s tím, že Barbora s dětmi půjde nejprve ke svým rodičům, kteří bydlí za městem, kde dosud všichni žili, když je „výměnou“ bude otec vozit denně do stejné školky a školy, jako chodily. Otec nejprve navrhoval střídání po čtrnácti dnech.

To ale Báře přišlo nelogické, i proto, že nejmladšího tříletého syna čerstvě přestala kojit. „Byl ještě malý na to, aby zvládl dva týdny bez mámy. Navíc starší měl v první třídě projektovou výuku, což znamená, že v pondělí dostal zadaný projekt a v pátek ho prezentoval. Střídat si je během projektu mi přišlo nelogické.

Tak jsem navrhla týden s tím, že si je budeme střídat v pátek: starší ráno ve škole odprezentuje projekt a ze školy odejde k druhému rodiči. U něj zažije celý víkend, v pondělí dostane ve škole zadaný nový projekt, vypracuje ho, v pátek odprezentuje a zase přejde k druhému rodiči,“ popisuje matka – a klaplo to.

Postupně si to sedalo, Davidovu školu později měnili, ve stejnou dobu si Bára našla nového přítele a přestěhovala se k němu s dětmi, shodou okolností za rohem od nové školy. Oba kluci teď chodí do stejné, mladší do druhé, starší do páté třídy. „Vždycky to bylo trochu něco za něco, ale nikdo neházel tomu druhému klacky pod nohy.

Řekla bych, že je to křehký mír,“ popisuje současný stav matka.

Mám čas i na práci a sebe

V čem je pro ni střídavá péče dobrá? „Pro mě byla největší úleva, že jsme ukončili vztah bez bitvy o děti a domluvili jsme se. Chtěla bych je mít u sebe, jistě. Čtyřiadvacet hodin denně. Ale nejde to. Tak jsem realistka. A tohle je to nejlepší možné řešení. Domluvila jsem si klouzavou pracovní dobu.

Když jsem měla kluky u sebe, chodila jsem domů ve dvě, abych je stihla vyzvednout a být s nimi celé odpoledne. Když jsem je neměla, chodila jsem domů v sedm nebo v osm.

Pracovala jsem jako realitní makléřka a mohla jsem brát i večerní prohlídky, které většina mých kolegů s rodinami brát nemohla, protože večery chtěli trávit doma – a já jsem každý druhý týden mohla pracovat až do noci,“ popisuje Bára.

Díky tomu mohla i jako samoživitelka brzy svého bývalého vyplatit, protože si ze společného majetku nechávala auto. První týden, kdy byli kluci u tatínka, prý prospala. „Dospávala jsem nevyspání z rozchodových stresů. A začala jsem načas kouřit – teď to zní hrozně, když to takhle řeknu.

Ale potřebovala jsem se vrátit před náš vztah, o jedenáct let zpátky. Tehdy jsme spolu přestávali kouřit a mně pomohlo se psychicky vrátit na to rozcestí, najít sama sebe. Seděla jsem na zahradě, kouřila jsem a přemýšlela, co dál,“ vzpomíná matka.

Psychicky jí nejvíc pomohla práce a kolegové, se kterými chodila na horolezeckou stěnu nebo na pivo, nechtěla sedět doma. Dostudovala druhou vysokou školu. Po několika měsících si našla nový vztah a dnes už má nejenom dalšího synka, ale bere za svou i dceru svého přítele. Když jsou její starší kluci doma, vypadá to u nich jako v malé školce, dětí je všude plno.

Krize? Přišla, když se ze školy ozvali, že staršímu synovi se horší prospěch. Ukázalo se, že má zameškaných mnohem víc hodin, než Bára tušila, protože v době, kdy jsou děti u otce, jezdí s nimi někdy místo školy na pracovní cesty do zahraničí.

Nejprve se zlobila a dotahovala se syny učení, dodělávala úkoly, vytahovala známky ze čtyřek na dvojky. „Pak se mi podařilo v sobě změnit nastavení, že mě to štve.

Říkám si, že víc než jedničku z vlastivědy si budou kluci stejně pamatovat, že byli v Německu s tatínkem na výletě, na exkurzi ve výrobně bonbonů a sami si tam ty bonbony vyrobili,“ říká Barbora.

• Skoro polovina respondentů (49 %) si myslí, že střídavá péče dělá z dětí baťůžkáře.

• Třetina z dotazovaných se domnívá, že střídává péče má negativní vliv na dítě.
• 38 % ji považuje za výhodnou pouze pro rodiče, ale myslí si, že dětem škodí.

• 19 % by ji vyloženě zakázalo. Nejvíce jsou proti střídavé péči ženy ve věku 36–50 let.

• Střídavá péče je celkově více kritizována na vesnicích než v Praze.

• Skoro pětina si myslí, že chce-li žena dítě, může ho vychovat dobře i sama, bez muže. Stejně tak pětina považuje výchovu jedním rodičem za bezproblémovou.

Má dáti, dal

S penězi je to ve střídavé péči na první pohled jednoduché: nikdo nikomu nic nedává, respektive při soudní úpravě si dávají rodiče navzájem shodnou částku, každý platí za děti náklady v době, kdy jsou u něj. Větší náklady by se měly dělit napůl.

Tenhle ideál ovšem platí jen v případě, že mají oba rodiče shodnou výši příjmů. Pokud ne, soud může upravit výši alimentů ve prospěch méně vydělávajícího rodiče. „U nás to děláme tak, že já platím kroužky, školní pomůcky, školy v přírodě, tábory, lyžáky,“ vypočítává Bára.

„Jednou nebo dvakrát se stalo, že nějaké položky můj bývalý rozporoval, že by to třeba mohlo být levnější, ale rychle mu došlo, že nemá smysl se hádat, že kdyby měl pomůcky kupovat on, shánět je, vybírat, bylo by to pracnější,“ směje se Bára. Vstřícně si mění víkendy, pokud chce s dětmi jeden nebo druhý někam odjet.

„Když jsem měla úraz nebo když jsem rodila, nechával si kluky déle a pak jsme to zase nahradili,“ dodává Bára.

Co by poradila matkám a otcům, kteří stojí na rozcestí a o střídavé péči uvažují? „Aby hlavně uvažovali o každodenních potřebách dětí a o tom, jaké má rodina zvyky, jak děti v té rodině žijí.

Co je vítězství? Mít na děti papír o výhradní péči a pak každý večer uhoněná bez koruny a bez času na práci plakat, že je toho na mě moc a žebrat o sociální dávky? Je lepší vzít to jako příležitost.

Co chci pro děti a co chci pro sebe? A který typ péče to naplňuje? Střídavá? Společná? Výhradní? Státní tabulky jsou příliš sešněrované.

Každý týden by děti měly mít tohle a tohle – budou to mít u mámy? Budou to mít u táty? Umíme jim to zajistit oba stejně? To jsou důležité otázky, na které by si měli rodiče odpovědět,“ popisuje matka. Jediné, na čem by trvala, je blízkost bytů obou rodičů. Jakmile jeden uteče sto kilometrů daleko a sbalí děti, bude zaděláno na průšvih.

„Když se dva rozejdou, soud nerozhodne hned. Trvá to. Rok nebo dva, někdy i tři. Během té doby je dobré si střídavou péči vyzkoušet a už vědět, jestli je to model, který by té rodině vyhovoval,“ dodává Bára.

Výzkumy nejen z českého, ale i ze zahraničního prostředí ukazují, že střídavou péči nejčastěji provozují páry s vyššími příjmy. „Střídavá péče je finančně velmi nákladná,“ cituje výzkumy právnička Michaela Šofková. Proč? Často proto, že dítěti je třeba pořídit hodně věcí dvojmo.

Na to ostatně naráží i Barbora, která uvažuje: „Kdyby došlo ke změně naší střídavky a děti byly jenom v mé péči, soud by bývalému vyměřil nějaké alimenty – a těžko říct, jestli by nebyly ve finále nižší než částka, kterou mu jako polovinu větších nákladů spojených s péčí o syny teď účtuji.

“ Jinak jí ale střídavá péče zase o moc dražší nepřipadá – pokud rodiče bydlí blízko sebe a jsou ochotní se domlouvat třeba na předání lyží nebo koloběžky.

Když ti život nadělí citron

Psycholog Tomáš Novák zdůrazňuje, že střídavá péče není zdaleka pro každého a nařídit ji soudem plošně by nic dobrého nepřineslo. „Střídavá péče vyžaduje přípravu – od rodičů i jejich potomka. Dítě je schopné pochopit, že je mají rodiče tak rádi, že se o ně musí ,rozdělit‘. Pochopí to, pokud podobný postoj mají i rodiče,“ tvrdí.

A dodává, že po prvotním šoku z rozvodu může střídavá péče působit i jako zklidňující element, který jako bonus může přinést snížení potenciálních pocitů viny u dítěte. Překvapivě hodně dětí má podle jeho zkušeností pocit, že nedokázaly rozvodu rodičů zabránit, nebo ho dokonce způsobily, zažil i výroky typu: „Naši se rozvedli, protože jsem zlobil nebo měl špatné známky.

“ Ve střídavé péči vidí i prevenci rodičovského vyhoření. Matky, které mají děti ve výhradní péči, se mohou jen těžko soustředit na sebe nebo na kariéru, finančně na tom bývají hůř než v manželství, protože alimenty často nepokryjí polovinu výdajů spojených s dítětem – a najít si lépe placenou práci nebo brát přesčasy s malými dětmi bez druhého fungujícího dospělého jde jen hodně těžko.

Střídavka umožňuje odpočinout si v týdnu bez dětí od rodičovských povinností, v týdnu s dětmi zase umenšit čas investovaný do práce. S vtipem sobě vlastním Novák uvádí: „Když ti život nadělí citron, udělej si z něj citronádu.“ Stejně jako všechno ostatní, dá se i střídavka dělat „blbě“.

Když spolu střídající rodiče nekomunikují, navzájem na sebe sočí nebo nedokážou držet dítě vně svých sporů. Ale když mají na paměti blaho dětí, může to klapat.

Lepší nemusí být střídavá péče, ale rodiče, kteří se na ní umí bez nevraživosti dohodnout.

Hlavní námitky proti střídavé péči a co na ně říct

„Dítě nebude nikam patřit.“ Odpověď: I ve funkční rodině tráví dítě čas jen s matkou, jen s otcem nebo jen s prarodiči.

„Dítě přece nemůže mít všechny věci dvojmo.“ Odpověď: Některé může. A ty, které ne, se mohou přenést.

„Střídavá péče zlegalizuje nejednotnosti ve výchově. Jeden týden je něco zakázáno, druhý je to dovoleno.“ Odpověď: Ani v harmonické funkční rodině nejsou rodiče zcela jednotní a dítě dokáže rozlišit, co mu „projde“ u jednoho nebo u druhého rodiče.

„Ať se střídají rodiče, ne děti!“ Odpověď: Zní to hezky, ale v praxi to znamená, že rodiny by potřebovaly ne dva byty, mezi kterými se bude střídat dítě, ale tři byty – jeden společný, kde bude stále dítě, a další dva pro rodiče, kteří se vždycky na daný interval přesunou do společného bytu k dítěti. Pokud oba rodiče zůstanou svobodní, je to možné, byť nákladnější řešení. Pokud si rodiče „pořídí“ nové rodiny, znamená to opouštět tyto rodiny a dítě z rozvedené rodiny do nich nezačlenit. Nebo se v daných intervalech stěhovat i s novými rodinami.

„Je to módní záležitost, nikdo neprokázal, že je to pro dítě dobré.“ Odpověď: Neexistují výzkumy porovnávající prospívání dětí ve střídavé péči.

Stejně tak neexistují výzkumy, které by mapovaly prospěšnost výhradní péče. Existuje ale výzkum, který říká, že hůř se s rozvodem rodičů vyrovnávají děti, které jsou popuzovány proti jednomu z rodičů.