Zoonotická onemocnění (zoonózy)

Co je zoonóza?Ačkoliv je většina infekčních nemocí koček nakažlivá pouze pro kočky a stejně tak lidské infekce postihují převážně člověka, existuje několik infekčních nemocí, tzv.zoonóz, které mohou být přenosné z kočky na člověka. Zoonóza je obecný termín pro onemocnění, které je přenosné ze zvířete (nikoliv tedy pouze z kočky) na člověka. Je mnohem pravděpodobnější, že infekci získáte od jiného člověka než od Vaší kočky. Nicméně vždy je zapotřebí zachovávat ostražitost, dodržovat hygienické návyky (např.pravidelná desinfekce kočičího záchodu, odblešování a odčervování kočky), abychom snížili riziko přenosu zoonotické infekce.

Jak jsou zoonózy přenášeny?Přenos infekce se může teoreticky uskutečnit při přímém kontaktu osoby se sekrety a exkrety (sliny, trus) infikované kočky.

Přenos je možný i kontaktem s krmivem nebo vodou, které infikovaná kočka požívala. Možný je i přenos škrábnutím nebo kousnutím infikovanou kočkou.

V neposlední řadě je řada nemocí přenášena blechami nebo klíšťaty (tzv.vektoři).

Kdo je ohrožen?Většina zoonóz představuje minimální riziko, jsou však některé skupiny lidí, pro které jsou obzvlášť nebezpečné. Jsou to lidé s nevyvinutým nebo oslabeným imunitním systémem, tzn.děti, osoby trpící AIDS, lidé prodělávající jiné závažné onemocnění, pacienti po chemoterapii a starší lidé.

Jaké jsou obvyklé zoonotické infekce přenosné z kočky na člověka?Bakteriální infekceNejčastější infekcí přenosnou z kočky na člověka je bartonelóza, tzv.nemoc z kočičího škrábnutí. Jen ve Spojených státech je ročně diagnostikována u cca 25 000 pacientů.

Nemoc způsobuje bakterie Bartonella henselae a přenáší se škrábnutím nebo kousnutím infikovanou kočkou. V přenosu infekce se uplatňují i blechy.

Lidé, kteří bartonelózou onemocní, mají zvětšené mízní uzliny v oblasti hlavy, krku a paží, mohou mít horečku, bolesti hlavy, bolesti kloubů a svalů, trpět únavou a nechutenstvím. Příznaky jsou podobné chřipce. Zdraví dospělí lidé obvykle nemoc bez obtíží a následků překonají, někdy však léčba může trvat i několik měsíců.

Lidé z nedostatečnou imunitou mohou mít závažnější průběh a ve vzácných případech může onemocnění končit i smrtí.Zdravé kočky mohou být permanentně nebo přechodně infikované touto bakterií, ale podávání antibiotik u nich nosičství neřeší a v současné době se nedoporučuje.

Prevencí je vyhýbat se pokousání a poškrabání kočkou (zejména dětem zabránit v dráždění kočky a divoké hře) a pravidelně kočku odblešovat. Protože většina onemocnění bartonelózou vzniká po poškrabání kotětem, lidé s imunosupresí by měli kontakt s koťaty omezit na minimum.

Salmonelóza může způsobit průjem, horečku a bolesti žaludku počínající 1-3 dny po infekci. Salmonelóza obvykle spontánně odezní, v případě závažného průjmu nebo postižení jiných orgánů může být však nutná hospitalizace. Lidé obvykle onemocní při příjmu kontaminovaných pokrmů, např.nedostatečně tepelně upraveného kuřecího masa nebo vajec.

Kočka (i zdravě vypadající) může být nosičem infekce a vylučovat bakterii ve stolici. Rizikové jsou zejména kočky krmené syrovým masem nebo kočky s možností lovu ptáků a myší. Prevencí nosičství je krmení koček komerčním krmivem nebo tepelně upraveným masem.

Lidé se mohou chránit nošením rukavic a pečlivým mytím rukou po čištění a desinfekci kočičí toalety (zvláště, když kočka trpí průjmem).

Parazitární infekceNejběžnějším zevním parazitem kočky je blecha. Kočičí blecha sice může napadnout člověka a způsobit svědění a zánět kůže v místě pokousání, nicméně na člověku neprodělává vývojový cyklus. Slouží ovšem jako vektor řady infekcí, mimo jiné bartonelózy (viz výše). Zablešená kočka může být napadena také tasemnicí, jejímž mezihostitelem blecha je a pokud kočka blechu pozře při mytí, tasemnice může ve střevě vyrůst.Někteří střevní parazité kočky, např. škrkavky a ankylostomy, mohou také napadat lidi. Zvláště ohrožené jsou děti, které si hrají v písku nebo hlíně kontaminované kočičím trusem s vajíčky těchto parazitů. Larva škrkavky, tzv.larva migrans visceralis, může migrovat tělem, poškodit oči nebo vnitřní orgány a způsobovat poměrně závažné problémy u dětí, které se nakazí olizováním prstů od kontaminované hlíny nebo písku. Kočky totiž s oblibou kálí do sypkého materiálu a venkovní pískoviště jsou pro ně lákavou toaletou. Larvy ankylostom mohou způsobit svědivý zánět kůže (larva migrans cutanea), neboť se zavrtávají do pokožky a migrují kůží. Člověk není jejich definitivním hostitelem a proto v kůži odumírají a dále do těla nemigrují.

Dodržování hygienických opatření (mytí rukou před jídlem, mytí ovoce a zeleniny) a omezení expozice kočičímu trusu (zakrývání dětských pískovišť na noc) může zabránit infekci lidí těmito parazity. Pravidelné odčervování koťat a vyšetřování trusu dospělých koček omezuje kontaminaci prostředí vajíčky parazitů a riziko infekce lidí.

Plísňové infekceKožní mykózy jsou infekce plísněmi rodů Microsporum a Trychophyton. Toto onemocnění se běžně vyskytuje v prostředí s výskytem velkého množství koček na omezeném prostoru (útulky, hotely pro kočky, některé chovné stanice). U kočky se může projevovat kruhovitými okrsky kůže bez chlupů se suchými šedými šupinkami a červeným lemem na okraji. U lidí se manifestuje svědivými pupínky, které se rozšiřují v kulaté červené skvrny s prstencem šupinek na okraji (viz obrázek). U koček je běžné nosičství, zejména dlouhosrsté kočky nemusí vykazovat žádné klinické příznaky a patogen může být u nich přítomen na kůži a v srsti. Onemocnění se přenáší kontaktem s infikovanou kočkou nebo s kontaminovaným prostředím. Spóry plísní totiž vypadávají ze srsti kočky a v prostředí vydrží i několik měsíců- jsou velmi odolné a lze je jen obtížně vymýtit. Ohrožené jsou opět zejména děti a osoby s blízkým kontaktem s kočkou. Pokud se infekce u kočky zjistí, je potřeba ji izolovat v jedné místnosti až do úplného vyléčení. Existuje i vakcinace proti dermatofytóze, její efekt je však pochybný.

Infekce prvokyPrvoci (protozoa) jsou jednobuněčné organismy. Nejběžnější protozoární infekce u koček i lidí jsou kryptosporidióza, giardióza a toxoplasmóza. Kryptosporidióza a giardióza způsobují průjmy u kočky i člověka, obvykle po nakažení ze společného zdroje- např.kontaminované vody. Přenos z jednoho druhu na jiný je tedy neobvyklý. Prevencí těchto onemocnění je opět dodržování hygienických zásad, vyšetřování trusu koček a medikace dle instrukcí veterináře.Toxoplasmóza je vyvolaná parazitem Toxoplasma gondii. Závažný průběh může mít u jedinců s imunosupresí nebo dětí, jejichž matky se nakazily v období prvního trimestru těhotenství. Obvyklý způsob infekce člověka je konzumace parazita v nedostatečně tepelně upraveném mase (kuchyňská příprava syrového masa, tatarský biftek…) nebo na hlínou kontaminované zelenině a ovoci. Přímé nakažení od kočky je vysoce nepravděpodobné. Doporučení těhotným matkám a lidem s imunosupresí zbavit se své kočky je proto zcela nesmyslné. Bohužel to často slýcháme a to i z úst odborné veřejnosti.Kočka se nejčastěji nakazí pozřením hlodavce, ptáka nebo syrového masa, ve kterém jsou cysty parazita. Z nich se poté ve střevě líhnou vývojová stadia, která jednak migrují do těla a dále se vylučují jako cysty trusem. Aby se cysta stala infekční, potřebuje několik dní dozrát v prostředí. Z toho je zřejmé, že přímým kontaktem s kočkou se člověk nenakazí. Po dozrání v prostředí je cysta infekční a může se nakazit jejím pozřením jakýkoliv teplokrevný živočich. Definitivním hostitelem je pouze čeleď kočkovití (u nich dochází k vylučování trusem a kontaminaci prostředí). U ostatních živočichů se po pozření cysty líhnou tzv.tachyzoiti, kteří migrují do těla (svaly, orgány, oko, mozek), kde se opouzdří, způsobují lokální zánětlivou reakci a poškození dané tkáně. Tato stadia jsou poté také infekční pro jiné živočichy, pokud se živí masem a tkáněmi napadeného tvora (to je nejčastější případ infekce lidí- syrové maso…). Kromě kočkovitých tedy u jiných živočichů ani člověka nedochází k uzavření vývojového cyklu a vylučování parazita do prostředí.Kočka se nejčastěji infikuje v raném věku (kotě, mladá kočka), dospělci jsou odolnější. Po infekci se u ní onemocnění projevuje nejčastěji pouze průjmem a parazita vylučuje 1-2 týdny. Parazit poté 1-5 dní dozrává v prostředí, než je schopen infikovat jiného hostitele. V prostředí však poté zůstává životaschopný i několik měsíců a představuje proto potenciální hrozbu (hlína, voda, pískoviště, zahrady).

Prevencí je dodržování hygienických zásad při přípravě pokrmů (neolizovat si ruce při úpravě masa), omezit konzumaci pokrmů se syrovým masem, mytí ovoce a zeleniny před konzumací. Tato doporučení by měly dodržovat zejména matky v prvním trimestru gravidity (pokud možno se v tomto období vyvarovat manipulace se syrovým masem).

Rizikovou potravinou je zejména králičí maso z domácího chovu (kočka kálí na zahradě, do sena apod., králík konzumuje seno, tachyzoiti se opouzdří v králičím svalu, člověk připravuje králíka k obědu a zakusuje jablko nebo si olízne prsty…).

Doporučeníhodné je rovněž nošení rukavic při práci v zahradě, manipulaci s kočičím trusem ze záchodu a mytí rukou po těchto činostech. Vyhýbat se pití vody z neprověřeného zdroje a zakrývat dětská pískoviště na noc poklopem.

Kočičí záchod denně čistit a manipulovat s obsahem v rukavicích, provádět nejen mechanickou očistu, ale i desinfekci. Těhotné ženy a lidi s imunosupresí by pro jistotu s kočičím záchodem manipulovat neměli.

Virové infekceVětšina virů infikuje pouze svého přirozeného hostitele. Lidské viry, např.běžné viry respiračních infekcí, napadají pouze lidi a naopak virus imunodeficience koček (FIV), infekční peritonitidy (FIP) a leukemický virus (FeLV) jsou infekční pouze pro kočku.

Existuje však virus, který se může přenést z kočky na člověka a to je virus vztekliny. Přenos se uskutečňuje pokousáním. Kočka je vysoce vnímavá k tomuto onemocnění, které postihuje centrální nervový systém a způsobuje řadu příznaků. Vzteklina je vždy smrtelná.

Lidé onemocní, pokud je pokouše zvíře, které vzteklinou trpí. Aby se zabránilo přenosu vztekliny na lidi, je ve většině zemí včetně České republiky zákonná povinnost vakcinace koček, psů a fretek proti vzteklině. I když je kočka v bytě, měla by být očkována.

V současné době je území České republiky vztekliny prosté, nevyskytuje se tedy ani u volně žijících živočichů. V sousedních zemích se však vzteklina vyskytuje a hrozí tedy riziko zavlečení na naše území. Pravidelná vakcinace domácích masožravců a monitoring volně žijících je tedy nutností.

Pokud dojde k pokousání člověka kočkou nebo psem, dotyčný musí vyhledat lékařské ošetření a zvíře, které jej poranilo musí být předvedeno k veterinární prohlídce 1. a 5. den po poranění.

Co mohu udělat pro ochranu sebe i své kočky?Dodržování určité obezřetnosti a elementárních hygienických zásad by mělo chránit Vás, Vaši rodinu i Vaši kočku před výskytem zoonotických infekcí.

Několik zásadních věcí:- myjte si ruce před jídlem a po manipulaci s kočkou- dodržujte roční kontrolu, vakcinaci a vyšetření trusu Vaší kočky- pokud kočka onemocní, vyhledejte pomoc veterináře- nechte kočku pravidelně vakcinovat proti vzteklině- pravidelně kočku odblešujte a odčervujte- nenechte kočku olizovat nádobí, ze kterého jíte- pokud je to možné, zabraňte kočce v toulkách po volné přírodě- vyhledejte lékaře po pokousání kočkou- krmte kočce komerční krmivo nebo tepelně upravené maso- denně vyměňujte kočce podestýlku v toaletě- pravidelně provádějte desinfekci kočičího záchodu- noste rukavice při práci na zahradě- zakrývejte dětské pískoviště na noc poklopem- myjte ovoce a zeleninu před konzumací

– maso vařte při nejméně 80°C

Zoonózy (nemoci zvířat přenosné na člověka), SZÚ

MUDr. Kateřina Fabiánová

Zásadou je zabránit napadení klíšťaty při pobytu v přírodě a jejich včasné a správné odstranění, pokud k napadení došlo.

Celý článek4. červen 2007| RNDr. Milan Daniel, DrSc.

V tomto týdnu se na serveru novinky.cz objevil článek s trvzením, že se v ČR lze nakazit malárií a že se zde případy malárie vyskytují. V reakci na tento zavádějící článek uveřejňujeme stručnou zprávu vedoucího NRL pro dezinsekci a deratizaci CEM.

Celý článek20. červenec 2012| RNDr. František Rettich, CSc.

Oznámení vedení SZÚ k reportáži odvysílané dne 9. 3. 2014 Českou televizí na kanálu ČT24: “Teplo a klíšťata jdou ruku v ruce, testuje se nová vakcína“.

Celý článek21. březen 2014| MUDr. Barbora Macková

Světový den zdraví se každoročně slaví dne 7. dubna a to u příležitosti výročí založení Světové zdravotnické organizace . Prioritním tématem letošního roku jsou onemocnění přenášená vektory (Vector-borne diseases- VBD ).

Celý článek2. duben 2014| Doc. MUDr. Bohumír Kříž, CSc.

Stručný výběr výsledků ze závěrečné zprávy. Projekt IGA č. NT11425-52010.

Celý článek8. červenec 2015| Bohumír Kříž, Milan Daniel, Čestmír Beneš, Marek Malý, Jan Kolář, Markéta Potůčková, Eva Štefanová

Předpověď je vydávána každé pondělí a čtvrtek (do 13.00 hodin). Předpověď stupně rizika napadení klíštětem obecným Ixodes ricinus  pomocí počítačového programu TICKPRO.

Celý článek13. březen 2014| Milan Daniel, Bohumír Kříž, Kamil Zitek, Vlasta Danielová, Jaroslava Holubová, Jaroslav Valter, Tomáš Vráblík, Ivan Kott

Články týkající se výskytu lymeské borreliozy.

Celý článek3. duben 2017|

### link article=1380 text=Klíšťová encefalitida title=Klíšťová encefalitida mode=inline ### Články týkající se výskytu klíšťové encefalitidy.

Celý článek3. duben 2017| MUDr. Fabiánová Kateřina

Odkaz na stránky České vakcinologické společnosti

Celý článek17. březen 2016| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí

Celý článek5. květen 2017| MUDr. Fabiánová Kateřina

Ochrana před poštípáním komáry je základem prevence mnoha onemocnění jak na území České republiky, tak v zahraničí.

Celý článek27. srpen 2018| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí

Celý článek18. červen 2019| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí a RNDr. Kateřina Kybicová, Ph.D., Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu

Výskyt tularémie v přírodě je dán především existencí infikovaných hlodavců, kteří jsou zdrojem nákazy, a členovců sajících krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata), kteří působí jako přenašeči původce onemocnění.

Celý článek22. červenec 2019| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí

Letošní sezóna klíšťat již začala a je v plném běhu. Chraňte se před klíšťaty! Lze se s nimi setkat prakticky kdekoliv – na zahradě, v parku, u vody a v lese. Klíšťata mohou přenášet různé nákazy. Hlavní zásadou je zabránit napadení klíšťaty při pobytu v přírodě a jejich včasné a správné odstranění, pokud k napadení došlo.

Celý článek9. červenec 2020| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí

Ochrana je základem prevence mnoha onemocnění přenosných komáry jak na území České republiky, tak v zahraničí.

Celý článek9. červenec 2020| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí

Nahoru

Základní poznatky o onemocnění COVID-19

S autorovým laskavým svolením zveřejňujeme text dlouholetého uznávaného odborníka na infekční onemocnění zvířat, prof. MVDr. Zdeňka Pospíšila, DrSc. z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Autor se v něm věnuje aktuální problematice onemocnění COVID-19.

Když se na přelomu let 2019/2020 objevily první zprávy o neznámém závažném onemocnění v čínském Wu-Chanu, nikdo netušil, co svět v nejbližší budoucnosti čeká. Do poloviny dubna 2020 se onemocnění rozšířilo po celém světě, nakaženy byly více než dva miliony lidí a v souvislosti s touto nákazou desítky tisíc lidí zemřely.

Co vlastně o tomto onemocnění víme? Původcem je virus; z této základní informace vyplývá řada obecných poznatků, které charakterizují jak původce samotného, tak i protinákazová opatření a možnosti léčby.

Viry nemají typické buněčné struktury a nemohou se tudíž samy množit, ale k zajištění jejich replikace je důležitá buňka napadeného organizmu.

Viry musí nejdříve do vnímavé buňky různými mechanizmy vstoupit a prostřednictvím svých nukleových kyselin (buď DNA nebo RNA) jí předat svoji genetickou informaci. Infikovaná buňka potom vytváří stavební součásti nového viru a při tom většinou sama hyne.

Vzhledem k tomuto způsobu množení virů na ně nepůsobí antibiotika. Proto odborníci hledají různé, většinou chemické látky – obecně antivirotika, která by množení viru v buňkách zastavila.

Jednou ze skupin virů, na které je v poslední době zaměřena zvláštní pozornost, jsou koronaviry. Velmi zjednodušeně lze říci, že tyto viry jsou 80 až 220 nm velké a ve svém genomu obsahují ribonukleovou kyselinu (RNA).

Z lipidového obalu vyčnívají výběžky, které jsou v elektronovém mikroskopu viditelné jako prstenec – koróna. Dnešní vizualizace viru, ukazovaná často v televizi, tento dojem poněkud zastírá.

Podle svých vlastností a dalších znaků se koronaviry dělí do různých skupin a vyvolávají onemocnění u řady zvířat a člověka; pro nás důležitý je rod Betakoronavirus, kam patří nejen COVID-19, ale i viry dalších závažných zoonóz SARS a MERS.

Již první pozorování pacientů s novým onemocněním, které Světová zdravotnická organizace (WHO) v únoru 2020 oficiálně nazvala COVID-19 (z anglického názvu Corona Virus Disease -2019), ukázalo značnou podobnost s dříve proběhlými epidemiemi SARS v Číně v roce 2003 a MERS v roce 2012 na Arabském poloostrově. Všechna tři onemocnění, která se zpočátku podobají chřipce, jsou charakterizována především postižením dýchacího aparátu.

SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome – těžký akutní respirační syndrom)

Onemocnění se objevilo již koncem roku 2002 v Číně, odkud se v první polovině a roku 2003 rozšířilo do více než 30 zemí světa. Kromě Číny způsobilo problémy především v Kanadě, zejména čínské části Toronta.

Za původní zdroj onemocnění byli považováni netopýři a jimi nakažené cibetky, které sloužily k potravě lidí. Inkubační doba činila 2 až 7 dní a onemocnění začínalo obvykle vysokou teplotou, bolestmi hlavy a celkovou únavou.

Po několika dnech se objevil kašel a dýchací obtíže, které často končily pneumonií. Léčba byla pouze symptomatická, onemocnění bylo zdoláno řadou hygienických a protiepidemických opatření. Celosvětově tímto virem onemocnělo více než 8 000 lidí, z nichž 774 zemřelo.

Smrtnost (poměr zemřelých z nakažených) byla 9,7 %. V České republice se onemocnění virem SARS nikdy nevyskytlo.

MERS (z angl. Middle East Respiratory Syndrome – středovýchodní respirační syndrom)

Tato nákaza se objevila na podzim roku 2012 na Arabském poloostrově a do celé oblasti Středního východu se výrazně rozšířila na jaře 2013. Za zdroj infekce byli označeni velbloudi a bylo prokázáno, že nemoc se může přenášet i mezi lidmi.

Onemocnění začínalo běžnými příznaky nachlazení, vysokou teplotou a pokračovalo závažným onemocněním plic. Na rozdíl od předchozího onemocnění SARS se navíc objevovalo akutní selhání ledvin. Během celé epidemie bylo infikováno přes 1 250 lidí, z nichž přes 450 zemřelo.

Smrtnost byla vysoká a kolísala podle lokality mezi 35 až 50 %.

Onemocnění COVID-19 se objevilo koncem roku 2019 ve městě Wu-chan v provincii Chu-pej ve střední Číně, kde se vzniklo první velké ohnisko.

Onemocnění se začalo rychle šířit po celém světě. V Evropě byl nejdříve postižen sever Itálie, především Lombardie, dále Španělsko a další země.

V České republice byly první tři případy onemocnění virem Covid-19 diagnostikovány 1. března 2020.

Jelikož se původce nového onemocnění vlastnostmi a skladbou značně podobal původci SARS, byl nazván SARS-CoV-2.

Detailním studiem jeho RNA, především sekvenováním pomocí metody polymerázové řetězové reakce (PCR), byla prokázána asi 80% shoda s koronaviry, které vyvolávaly onemocnění SARS a až 85% shoda s koronaviry, izolovanými v místě prvního výskytu Covid-19 v Číně u netopýrů.

Pomineme-li různé konspirační teorie, za hlavní zdroj viru Covid-19 jsou považováni právě „netopýři“, přesněji řečeno vrápenci, tj. netopýrům podobní příslušníci řádu letounů. Vrápenci a jim příbuzní kaloni (velcí plodožraví letouni) jsou součástí čínského jídelníčku.

Za další možný zdroj nákazy jsou považováni také luskouni – hmyzožraví savci pokrytí rohovitými šupinami. Kromě toho, že slouží jako zdroj lidské potravy, jsou využíváni rovněž v čínské medicíně. V rámci hledání zdrojů šíření nákazy se ukázalo, že dvě třetiny nemocných byly určitým způsobem spojeny s tržištěm Chua-nan, na kterém byly prodáváni.

Onemocnění Covid-19 začíná příznaky, které se podobají chřipce či jiným akutním respiračním infekcím. Jako první se objevuje teplota nad 38°C, únava a dušnost. Později se přidává suchý dráždivý kašel, případně bolest svalů a kloubů, někdy se objeví i ztráta čichu.

U závažnějších případů se může vyskytnout pneumonie a snížená funkce ledvin, kdy onemocnění může končit i smrtí. Smrtnost je u tohoto onemocnění nižší než u SARS nebo MERS, pohybuje se podle jednotlivých států od 2,4 do 3,6 %, přičemž stoupá s délkou věku.

Na druhou stranu je však nutno říci, že u mnoha lidí probíhá onemocnění asymptomaticky, aniž by tito lidé na sobě nepozorovali jakékoliv klinické příznaky nemoci.

Diagnostika onemocnění je založena na průkazu viru ve výtěrech z nosohltanu metodou PCR. Z odebraného vzorku se nejdříve extrahuje virová RNA, ta se namnoží pomocí opakovaných termocyklů, při nichž je přítomnost virové RNA prokazována pomocí specifických primerů.

Naproti tomu průkaz specifických protilátek, kterými infikovaný organizmus reaguje na přítomnost viru v organizmu, je možný nejdříve za 7 – 14 dnů po infekci.

Poněvadž dříve nelze tyto protilátky prokázat, bylo u „rychlotestů“, založených na detekci protilátek kolujících v krvi, tolik nespecifických reakcí.

Teprve pomocí plošného vyšetření vzorků krve od vysokého počtu lidí na přítomnost protilátek bude možno zjistit úroveň kolektivní imunity, nebo také „promořenosti populace“, to je podíl jedinců, kteří prodělali infekci bez jakýchkoliv příznaků, nebo byli vystaveni podprahové dávce viru a v době vyšetření jsou proti infekci chráněni. 

I když se to ze stále opakovaných zpráv ve sdělovacích prostředcích nezdá, smrtnost je u tohoto onemocnění nižší než u SARS a pohybuje se podle jednotlivých států od 2,4 do 3,6 %, v některých lokalitách Itálie to bylo i více.

Vyhodnocení smrtelných případů ukazuje na výraznou věkovou závislost – nejvyšší smrtnost byla zaznamenána u lidí starších 80 let a dosahovala až 15 %. Tito lidé však většinou trpěli dalšími chorobami, jako např.

 diabetem, zvýšeným krevním tlakem, kardiovaskulárními onemocněními či onkologickými problémy, které narušily jejich imunitu (čili lidé neumírali na samotnou koronavirovou infekci, ale spolu s ní – někdy se používá termín “komorbidita“).

I když to není všeobecně platné, u sedmdesátníků byla zaznamenána smrtnost 8 %, u šedesátníků 3,6 % a u padesátníků 1,3 %.

Specifická léčba onemocnění Covid-19 dosud neexistuje, používá se pouze léčba symptomatická a podpůrná. To znamená, že k potlačení některých příznaků se používají léky přímo tlumící konkrétní symptomy pacienta. Kauzální léčba, tedy lék, který by působil přímo proti viru, není zatím dostupný.

V experimentálních studiích byly u lidí ověřovány léky, které byly původně vyvinuty a schváleny pro léčbu jiných virových onemocnění. Nejznámější je přípravek ramdesivir, vyvinutý na léčbu eboly. Dalším antivirotikem, které se testuje, je lopinavir/ritonavir, registrovaný pro léčbu HIV pozitivních pacientů.

Nadějná je také kombinace chlorochinového antimalarika v kombinaci s azitromycinem či japonského favipiraviru aj.

Jako další způsob léčby se uvádí využití plazmy nebo séra lidí, kteří infekci Covid-19 prodělali a mají postinfekční protilátky. Vakcíny, které by mohly chránit dopředu profylakticky, nejsou k dispozici.

I když se o jejich vývoj snaží mnoho firem a výzkumných institucí, představy, že by mohly být dostupné do několika málo měsíců, jsou málo pravděpodobné.

Kromě vlastního vývoje je před jejich zavedením do praxe nezbytná řada testování nejdříve na vhodných zvířecích modelech a teprve potom je možné ověřování jejich účinnosti, bezpečnosti a nezávadnosti u lidí, což trvá řadu měsíců.

Z informací, které pravidelně předkládá Ministerstvo zdravotnictví či Ústav zdravotnických informací a statistiky je zřejmé, že se u nás daří situaci nákazy Covid-19 zvládat. Do 20. dubna 2020 bylo v České republice pozitivně testováno na průkaz virus  6.437 lidí, uzdravilo se 1.311 a zemřelo 188, což činí 2,77 %.

Z epidemiologického hlediska je významná hodnota reprodukčního čísla čísla R, která představuje průměrný počet lidí, které nakazí jeden člověk s pozitivním průkazem viru. Hodnota R činila u nás na začátku šíření nákazy 2,64, nyní je 0,7.

Významný pokles hodnoty je především výsledkem omezení sociálních kontaktů, nošení roušek a dodržování dalších omezení stanovených souborem protiepidemických opatření.

Vzhledem k velké závažnosti onemocnění, probíhá ve světě řada studií, z nichž některé se ve svých závěrech značně liší. Při vzniku onemocnění hraje významnou úlohu infekční dávka a délka expozice.

Při nízké dávce a krátké době kontaktu s infektem může dojít jen k mírnému či subklinickému onemocnění, které přesto může vyústit ve tvorbu protilátek.

Není však jasné, do jaké míry tyto protilátky chrání před novou infekcí, u některých vyléčených osob se onemocnění objevilo znovu. Není obecně platné, že u všech jedinců se po prodělání infekce vytvoří dostatečná hladina protilátek.

Bylo zjištěno, že virus může rychle mutovat, anebo se může aktivovat původní virus. Předpokládá se, že v ochraně proti Covid-19 hraje důležitou roli buněčná imunita, jejíž průkaz je daleko složitější než průkaz protilátek v krvi.

Některé informace hovoří o vyšší odolnosti u populace, která byla dříve vakcinována proti TBC, zejména ve východní Evropě. Nejsou pro to jednoznačné důkazy, ani to není možno vyloučit.

Jedno z možných vysvětlení je, že jak u tuberkulózy, tak i u Covid-19 hraje důležitou roli buněčná imunita. Právě ta by mohla být dřívější imunizací proti tuberkulóze již aktivována.

O možnosti potencování imunity mykobakteriemi svědčí i fakt, že umrtvené mykobakterie byly součástí dříve dlouho používaného Freundova adjuvans ve starších inaktivovaných vakcínách proti různým infekcím.

Velmi se různí informace o přežívání viru. Teplo, světlo, UV záření by mohly pomoci ke snížení jeho infekčnosti. Kapénky, ve kterých je virus obsažen, v teple rychle vysychají. Pro prognózu, zda bude onemocnění sezónní, je znám zatím jen krátký časový úsek.

Uvádí se rozdílná doba přežívání viru na hladkých a drsných površích, kovech, plastech a dalších materiálech, která se může lišit až ve dnech.

Přenos potravinami není potvrzen ani vyloučen, ale nebezpečí touto cestou je daleko nižší, než infekce cestou  respirační, případně spojivkou.

Různé jsou i informace o patogenezi Covid-19. Jedno z vysvětlení, týkající se vysokého počtu úmrtí je přičítáno „cytokinové bouři“, jak tomu bylo u španělské chřipky, nebo částečně i u SARS.

Jenže tehdy umírali především lidé ve věku 20 až 40 roků, tedy jedinci s velmi dobrou imunitou; čím silnější je imunita, tím mohutnější je cytokinová bouře s produkcí gamainterferonu. Dosáhne-li vysoké úrovně, organizmus takovou mobilizaci nezvládne a dojde k selhání životně důležitých funkcí.

Toto vysvětlení by v případě Covid-19 platilo pouze pro úmrtí mladých osob. Senioři umírají zřejmě na nedostatečnou funkci imunitního systému spolu s chronickými nemocemi.

Objevily se také úvahy, že podobná závažná respirační onemocnění byla ve světě i u nás zaznamenána již v zimních měsících, ještě před vznikem pandemie Covid-19; na to snad odpoví případný průkaz specifických protilátek. Často se také objevuje otázka, zda v nějakém časovém odstupu nemůže dojít k další vlně podobné pandemie z důvodu nedostatečné kolektivní imunity nebo mutace viru.

Koronaviry obecně postihují celou řadu zvířat, u nichž vyvolávají různá specifická onemocnění. V této souvislosti se objevují otázky, do jaké míry je SARS-CoV-2, původce Covid-19, nebezpečný pro zvířata. V Číně prováděli experimentální infekce na několika druzích zvířat.

Nejvnímavější byla sající koťata, u kterých se po infekci vyvinula pneumonie přímo bez předchozího onemocnění horních cest dýchacích a některá z nich uhynula. Dospělá mladá koťata byla odolnější a zůstávala po infekci bez klinických příznaků, vylučovala však virus a následně se u nich vytvořily protilátky.

Ve stejné studii byl prokázán i přenos z kočky na kočku. U psů onemocněli dva ze čtyř infikovaných, pomocí PCR u nich byl prokázán virový antigen, ale virus se nepodařilo izolovat kultivačně; později byly prokázány i specifické protilátky.

U prasat, slepic a kachen se nepodařilo experimentální infekcí onemocnění vyvolat, nebyl izolován virus, ani pozdější protilátky. Další informace, pocházející z Nizozemí, popisují průkaz původce Covid-19 na farmě norků, u nichž probíhala gastroenteritida a respirační onemocnění, doprovázená vyšším úhynem.

Obě studie se shodují na tom, že i když v těchto případech oboustranný zoonotický potenciál nelze vyloučit, bude zejména pro domácí mazlíčky (pets) větším nebezpečím člověk, než by tomu bylo naopak.

• Správné odpovědi na všechny uvedené otázky je možno najít teprve v delším časovém horizontu na základě reálného vývoje celosvětové epidemiologické situace.
• Zdeněk Pospíšil, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
• Další informace:
• Francouzský Úřad pro bezpečnost potravin vyloučil přenos onemocnění COVID-19 zvířaty a potravinami
• Do testování na nový koronavirus se zapojily také státní veterinární ústavy
• Informace k možnému přenosu koronaviru prostřednictvím zvířat a potravin

Zoonózy aneb i Váš pes Vám může být nebezpečný

23.4.2011

Titulek dnešního článku zní každému milovníkovi zvířat a především majitelům psů hrozivě. Ale neobávejte se, onemocnění, jimiž se můžete od psa nakazit, není mnoho, mohou být však závažná a o to větší pozornost je jim třeba věnovat. A proto jak jsem slíbila v minulém díle v části věnované škrkavkám, proberu dnes zoonózy, s nimiž se můžete setkat v našich podmínkách.

 Zoonóza  – co to vlastně je?

Zoonózou je nazýváno onemocnění přenosné ze zvířete na člověka – nás budou zajímat především choroby, jimiž se člověk může nakazit od psa.  Takových nemocí je v případě České Republiky kolem 150, ty skutečně přicházející v úvahu počítáme spíše na desítky – především některé parazitózy, plísně a bakteriální infekce.

Obecně platí, že k nákaze jsou náchylnější děti, starší lidé a také pacienti s vrozenými či získanými poruchami imunitních reakcí.

Nejznámější jsou endoparazitozy

 Střevní parazité (tzv. endoparazité) mají velký zoonotický potenciál, to znamená, že jsou poměrně snadno přenosní na člověka. To je také jeden z hlavních důvodů, proč jim ve veterinární medicíně, na rozdíl od medicíny humánní, věnujeme takovou pozornost.

Možná se dotknu praktických lékařů, ale kolika pacientům se u lékaře dostane varování před možnou nákazou střevními parazity?

Ale od toho je tady veterinární lékař, neboť jak praví nadneseně klasik, ” Lékař léčí člověka, veterinární lékař chrání lidstvo “.

Vývoj a důsledky invaze škrkavek (Toxocara canis) u psa jsem popsala detailně minule. Ráda bych se ale podrobněji zmínila o důsledcích nákazy pro člověka.

Larvy tohoto parazita cestují v organismu člověka a mohou se usídlit na neobvyklých místech – např. v oku nebo v orgánech dutiny břišní.

Proto je důležité tak často zmiňované pravidelné odčervování, které snižuje procento nakažených psů, tím také množství vyloučených vajíček do prostředí a nakonec tedy znamená i nižší riziko nákazy člověka.

Klinické příznaky nákazy giardiózou (Giardia intestinalis) byly také podrobně probrány minule, jen opět připomínám, že patří mezi zoonózy a je třeba na ni pamatovat v případě chronických onemocnění trávicího aparátu nereagujících na obvyklou symptomatickou léčbu.

Stejně jako giardie patří mezi kokcidie tolik obávaná toxoplazmóza vyvolaná prvokem Toxoplasma gondii. Patří spíše do článku věnovaného kočkám,  majitelky psů se ale často ptají, zda se mohou tímto onemocněním nakazit rovněž od svého psího miláčka. Odběr krve na stanovení protilátek proti toxoplazmóze je totiž běžnou součástí preventivní diagnostiky během těhotenství.

Odpověď zní ne, od svého psa se nakazit nemůžete, neboť pes není definitivní hostitel Toxoplasma gondii, tím je pouze kočka. Jedinou cestou, jak se toxoplazma může dostat z těla psa do těla člověka, je pozřením syrového psího masa obsahujícího tkáňové cysty tohoto parazita.

Jistě se mnou budete souhlasit, že tuto možnost můžeme s celkem velkou jistotou z našich úvah o způsobech nákazy člověka vynechat.

Posledním vnitřním parazitem, o němž se zmíním, je tasemnice (Echinococcus). Pes je definitivním hostitelem a tedy možným zdrojem nákazy některých druhů těchto tasemnic.

Jak Ti, kteří sledují slavné zahraniční seriály ze zdravotnického prostředí, vědí, mohou se vývojová stadia během mnohaleté inkubační doby u člověka šířit do důležitých orgánů dutiny břišní – např. do jater nebo také do mozku.

Zdrojem invaze těchto parazitů jsou ale v našich podmínkách spíše prasata.

A co blecha psí, ta na člověka nejde?

Neubránila jsem se všeobecně oblíbenému filmovému citátu v úvodu k odstavci věnovanému nejznámějšímu ektoparazitu (to je zvíře parazitující na povrchu těla) – a tím je blecha. Zajímavostí týkajících se života tohoto drobného parazita je hodně.

Například víte, že 95% populace blech u nás tvoří blecha kočičí Ctenocephalides felis? Blecha psí (Ctenocephalides canis) je velmi vzácná. Také je zajímavé, že jen 5% bleší populace v domácnosti jsou dospělé blechy, všechno ostatní jsou vajíčka a vývojová stadia. Nestačí tedy odblešit psa, je nutné sanovat i prostředí kolem něj.

Proto je důležité používat preventivní odblešovací prostředky celý rok, neboť jak se jednou blechy usídlí u Vás doma, bude velice obtížné se jich zbavit.

Blecha, kromě toho, že může způsobit nepříjemné svědící pupínky u člověka, může být také přenašečem tasemnice psí. V tomto případě jsou rizikovou skupinou opět děti, když dojde ke spolknutí nakažené blechy. Zní to sice nepravděpodobně, ale pokud má pes blech opravdu hodně a dítě je s ním v úzkém kontaktu, rozhodně k tomu dojít může.

Svrab je čím dál tím častější

Opět tomu možná mnozí majitelé psů žijících se svými zvířaty v čistotě a pořádku nebudou věřit, ale to, co říká nadpis, je pravda. V ordinacích se setkáváme se zvířaty trpícími sakroptovým svrabem – parazitem žijícím v kůži, stále častěji a to i ve městech.

Postižená zvířata velmi trpí, kůže svědí, a pokud není onemocnění včas rozpoznáno, pes hubne, kůže je silně zarudlá a bolestivá, srst vypadává ve velkém a choroba může končit i smrtí. Pro nás špatná zpráva je, že svrab patří mezi zoonózy, dobrá zpráva je, že člověk není definitivní hostitel a s vyléčením psa mizí i obtíže majitele.

U člověka se svrab projevuje svědivými pupínky a nakazí se většinou až ¾ členů domácnosti.

Totéž schéma platí i pro jiné druhy svrabu – např. pro otodektový – ušní svrab. V jeho případě je ale zoonotický potenciál velmi malý.

Pozor na dermatofytózu

To ale neplatí v případě kožních plísňových onemocnění – dermatofytóz. Ty bývají naopak na člověka přenosné snadno, jsou velmi urputné a obtížně léčitelné. Nejčastěji se setkáváme s druhy Microsporum canis a Trichophyton mentagrophytes.

Typické klinické příznaky plísní jsou u zvířat kruhovité léze s drobnými šupinami na hlavě a končetinách, po té se mohou objevit strupy s mokvající spodinou.

Na začátku se postižené zvíře většinou nedrbe, až když dojde k sekundární bakteriální infekci, začínají léze svědit.

Na členech domácnosti, nejprve na dětech, se pak objevují červené kruhovité léze s vyvýšeným okrajem, často na obličeji, krku a rukou.

Je velmi důležité při návštěvě lékaře upozornit na to, že je v rodině pes. Ten může být totiž jen asymptomatickým přenašečem nebo může být zatím v začátku rozvoje onemocnění a bude v tom případě vypadat zdravý. Totéž platí, pokud je v rodině kočka. Často bývají zdrojem infekce plísněmi zvířata z útulku.

Dermatofytóza může být též přenesena opačným směrem, kdy je primárním zdrojem nemoci člověk a nakazí pak svého psa. Měla jsem v ordinaci případ opakovaně léčené bearded kolie, kterou si páníček zvykl u televize drbat bosou nohou. Trpěl přitom neléčenou plísní nehtů a tak byla kolie pravidelným pacientem našeho zařízení.

Pro prevenci i léčbu druhu Microsporum canis máme k dispozici vakcínu. Úspěch je ale v případě terapeutického použití závislý na správné diagnostice.

Bakteriální a virové infekce

Bakteriálních původců chorob psů, kteří se mohou podílet na vzniku infekce u člověka, je více – např. leptospiry, salmonely, mykobakterie, kampylobakter a další. Podrobněji se budu věnovat jen těm důležitým.

Jedním z důvodů, proč vakcinujeme psy proti leptospiróze, je právě její zařazení mezi zoonózy.

Zdrojem této bakterie jsou volně žijící hlodavci (především potkani), nevakcinovaný, nemocný pes může být pak zdrojem choroby pro člověka. Díky značné provakcinovanosti psí populace u nás je ale infekce člověka velmi vzácná.

Leptospiróza je ale jedno z onemocnění šířících se při stále častějších povodních, kdy dochází k vyplavení bakterií do vody.

Musím zmínit často diskutovanou možnost přenosu lymské boreliozy při neopatrném odstraňování klíštěte přisátého na psovi. Přes to, že je to čistě teoreticky možné, je tato cesta infekce člověka velmi nepravděpodobná. Stejně tak pokud pes přinese domů klíště, to se bude snažit přisát na něm a nebude hledat člověka, na něhož by přelezlo.

Situací, při níž naopak hrozí zdravotní komplikace člověku, je napadení a pokousání psem. Pes má v dutině ústní doslova mikrobiologickou zoologickou zahradu a kousné rány bez okamžitého ošetření desinfekcí mohou později vyžadovat někdy i složité chirurgické ošetření s dlouhodobou rekonvalescencí.

Proto by pokousaný člověk i s třeba na první pohled jen malou rankou neměl na důkladné ošetření ideálně roztokem na bázi jódu zapomenout.

V těchto případech jsou zachyceny nejčastěji Staphylococcus intermedius, také známý zlatý stafylokok, dále Pasteurella multocida a také opravdu nebezpečná a obtížně léčitelná pseudomonáda.

Na závěr se musím krátce věnovat nejnebezpečnější zoonóze, kterou známe a tou je vzteklina. Choroba je to neléčitelná v případě psa i člověka. Z tohoto důvodu je povinná vakcinace psů, provádí se celoplošná vakcinace lišek, hlavních přenašečů vztekliny u nás.

Díky intenzivnímu preventivnímu programu v České Republice se v současné době s tímto onemocněním nesetkáváme a pravděpodobnost, že se Váš pes nakazí vzteklinou, je nepatrná. Ale právě proto, že se jedná o tak nebezpečnou nemoc, je opravdu důležité provádět pravidelnou vakcinaci psů.

A je to také důvod, proč vyžaduje lékař od majitele psa, který někoho pokousal, potvrzení o vyšetření zvířete, přesto, že se to může zdát zbytečné.

Abych nekončila příliš pesimisticky, věřte, že populace psů v České Republice je obecně poměrně zdravá a jsem přesvědčená, že nám, lidem, hrozí větší riziko infekce bakterií nebo virem od bezohledných příslušníků vlastního rodu v městské hromadné dopravě, než to, že se nakazíme některou ze zoonóz od vlastního psa.

Zoonotická onemocnění u domácích mazlíků

Většina infekčních onemocnění je přenosná pouze ze zvířete na zvíře nebo z člověka na člověka. Existují však tzv. zoonotická onemocnění, která na člověka přenese zvíře. Přenašečem může být pes, kočka, hlodavec nebo jiný živočich. Čím se můžete nakazit od domácích mazlíků?

Česká republika je státem milovníků domácích zvířat. Z výzkumu GFG vyplývá, že zvířecího společníka vlastní více než polovina domácností. Psi a kočky patří k těm nejoblíbenějším. Jenom psů má být v naší republice na 2 miliony.

Každé zvíře, i to doma chované, může trpět nejrůznějšími virovými a bakteriálními infekcemi, parazitózami či mykózami. U živočichů, kteří nepřichází do styku s venkovním prostředím, je riziko nákazy samozřejmě nižší než u těch volně se pohybujících. Největší nebezpečí pak představují zvířata žijící mimo lidské příbytky.

Zoonotická onemocnění neboli zoonózy

Infekce přenosné ze zvířete na člověka získaly své pojmenování z řeckého zoos (zvíře). Před rokem 1855 byly známy jako antropozoonózy.

Výskyt zoonóz, jak bývají tato onemocnění zkráceně nazývána, neustále roste. Jen v roce 2015 jich bylo známo na 250.

V České republice tvoří podstatnou část každoročně nahlášených infekčních onemocnění. Přírůstky objevené v posledních desetiletí jsou např. lymská borelióza nebo ehrlichióza.

Většina zoonóz má naštěstí jen lokální charakter a riziko epidemií u nich nehrozí (vyjma např. salmonelózy, žluté zimnice nebo Q horečky).

Jak jsou zoonózy přenášeny?

K přenosu infekce může dojít přímým kontaktem člověka s nemocným zvířetem. Jedná se např. o nemoci z kočičího škrábnutí nebo o nemoci spojené s pokousáním nakaženým zvířetem.

Přenos nákazy je přitom možný i nepřímým způsobem – po kontaktu s infikovaným trusem nebo slinami zvířete. Další možností je přenos skrze kontakt s potravou zvířete nebo infikovanou vodou, se kterou zvíře přišlo do styku. Jsou však i jiné, méně obvyklé způsoby – např. kontaktem prostřednictvím infikovaného předmětu (infekce svrabu).

Řada onemocnění je přenášena také blechami, klíšťaty nebo komáry.

Nejčastější zoonotická onemocnění

V České republice se jedná o:

• bakteriální střevní infekce,
• salmonelózy,
• kampylobakteriózy,
• onemocnění přenášená klíštětem: lymská borelióza a klíšťová meningoencefalitida,
• toxoplazmózy,
• tulamie,
• leptospirózy,
• listeriózy a
• legionelózy.

Kdo je nejvíce ohrožen

Většina zoonóz představuje pro zdravou populaci v produktivním věku jen velmi malé riziko. Nebezpečné jsou zejména pro osoby s oslabeným imunitním systémem – děti, pacienty prodělávající těžká onemocnění, pacienty po velkých lékařských zákrocích, osoby trpící AIDS a staré lidi.

Zvláštní kategorií jsou těhotné ženy. Nákaza některými zoonózami v době gravidity může vést k vážnému poškození plodu nebo k jeho usmrcení (např. toxoplazmóza, pokud se jí žena poprvé nakazí v těhotenství).

Jak minimalizovat riziko nákazy

Před výskytem zoonotických infekcí by měla vás i vaši rodinu ochránit jistá obezřetnost a dodržování základních hygienických návyků. A samozřejmě prevence v podobě očkování zvířete. Celkem tedy:

• vakcinace, odblešení a odčervení domácího mazlíka (týká se zejména psů a koček),
• mytí rukou před jídlem a po manipulaci se zvířetem,
• vyhledání veterinární pomoci, pokud zvíře onemocnění,
• nenechávat zvíře olizovat nádobí, z něhož jíte,
• kontrola pelíšku zvířete (není v něm něco nežádoucího?),
• podávání tepelně upraveného masa (pakliže jej podáváte) nebo krmení komerčním krmivem,
• důkladné mytí všech potravin, které mohly přijít do styku se zvířetem,
• zakrývání zahradních dětských pískovišť.

V hledáčku každého zodpovědného chovatele by měl být jak zdravotní stav zvířete, tak ochrana před případným přenosem infekce. Léčba je chvályhodná sama o sobě. Stejně důležitá je však samotná prevence onemocnění.