Žlučníkové či žlučové kameny (cholelitiáza) – příznaky, příčiny a léčba

Za bolestí žlučníku se může skrývat soubor různých příčin. K nejčastějším patří koliky, kameny nebo záněty různého původu. Jak rozpoznat problém a co proti němu dělat?

Příznaky bolesti žlučníku

Doktor Charles Patrik Davis pro server Medicinenet.com upozorňuje, že žlučníkové záchvaty mohou mít různé projevy:

Může jít o bolest stálou i přerušovanou, lokalizovanou pouze v břiše nebo mírně střílející dozadu. Intenzita může být od mírné až po silnou v závislosti na příčině bolesti.

Jak poznám, že bolí žlučník a ne jiná část břicha?

Poměrně obtížně. Anatomicky je žlučník úzce spojen s játry. Komunikuje s nimi prostřednictvím kanálků, jimiž putuje žluč. Žlučovod ústí na druhé straně do duodena (dvanáctníku), tedy části tenkého střeva. Těsně nad dvanáctníkem se navíc připojuje ke žlučovodu slinivka. Laicky je tedy poměrně těžké odhalit, odkud přesně bolest vychází.

Gastroenterolog a hepatolog MUDr. Karel Lukáš dává přesnější návod:

Podráždění žlučníku se projevuje tlakem v pravém podžebří a pocity na zvracení. Bolest často vystřeluje až do zad. Může jít i o biliární koliku, která je vyvolaná stahem žlučníku. Taková bolest je kolísavá, nepříjemná až šokující.

Příčiny bolesti žlučníku

Odborné zdroje se shodují v tom, že nejčastější příčinou bolesti žlučníku bývají kameny. Podle statistik jsou ženy ohroženy žlučníkovými kameny dvakrát častěji než muži.

K nejčastějším příčinám bolesti patří:

  1. Úplné nebo částečné ucpání žlučovodů, nejčastěji žlučníkovými kameny
  2. Zánět různého původu (cholecystitida) – mohou ho způsobit kameny, autoimunitní onemocnění apod.
  3. Kombinace obojího – částečné nebo úplné ucpání žlučovodů a následný zánět

Žlučníkové kameny (cholelitiáza)

Vznikají, když se cholesterol a další látky proudící žlučovodem promění v tvrdší formu kamenů. Když kámen přechází do tenkého střeva nebo se zasekne ve žlučovodu, dochází k bolesti.

Příčiny mohou být různé. Svou roli hrají i dlouhodobě špatné stravovací návyky nebo nedostatečný pitný režim.

Faktory zvyšující riziko žlučníkových kamenů

  • Genetika (žlučníkové kameny v rodině)
  • Ženské pohlaví (estrogen zvyšuje cholesterol v žluči)
  • Věk nad 40 let (hladina cholesterolu v krvi s věkem roste)
  • Americký nebo mexický původ (etnická zátěž)
  • Cukrovka, Crohnova nemoc a další interní choroby provázané poruchou látkové výměny

Biliární kolika

Při tzv. biliární kolice se žlučník stahuje a bolí. Žlučovod přitom může, ale nemusí, být ucpán kamenem.

Projevy biliární koliky:

  • Bolest střílející k pravému rameni nebo špičce lopatky
  • Nevolnost, zvracení
  • Kolika obvykle ustoupí do 5 hodin

Mírná bolest může přetrvávat celý den. Lékař rozhodne, zda je nutný operační zákrok nebo ne.

Žlučníkový záchvat nezpůsobují jen kameny

Může jít i jen o shluk většího množství žluči, který způsobí „nabobtnání“ žlučníku.

Projevy mohou být různé:

  • Bolest lokalizovaná na pravé straně hrudního koše
  • Bolest u pravé lopatky
  • Nevolnost, zvracení, plynatost, průjmy

Dalšími příznaky problémů se žlučovody jsou tmavá moč a světlá stolice.

Infekce celého žlučového systému (cholangitida)

Zde už jde o velmi závažný stav. Projevuje se horečkou, zmateností, nízkým krevním tlakem, silnými bolestmi břicha a někdy i změnou barvy pokožky na žlutavou. Zde již není prostor čekat, stav vyžaduje okamžité lékařské ošetření.

Jaká vyšetření vám lékař provede?

Nejprve vás vyšetří pohmatem. Až 95 % pacientů reaguje při akutní cholecystitidě bolestivě na tzv. Murphyho příznak. Lékař zatlačí pod pravým žeberním okrajem a vyzve k hlubokému nádechu. Pokud ucítíte bolest, platí to za první neklamný příznak akutního problému.

Dále vám lékař provede krevní testy včetně jaterních. Žlučníkové kameny lze spolehlivě detekovat ultrazvukem. CT nebo magnetická rezonance naznačí víc o případných probíhajících změnách v orgánech.

Jaká léčba bude následovat?

Záleží na nálezu z vyšetření i vašich subjektivních pocitech. Mnoho lidí trpí žlučníkovými kameny a ani o tom neví, protože samy o sobě nebolí.

Akutní záchvaty lékaři v závislosti na příčině obtíží řeší buď chirurgicky (nejčastěji rozbitím kamenů) nebo léky. Ty zahrnují široké spektrum od analgetik až po žlučové soli.

K radikálnímu chirurgickému řešení – odstranění žlučníku – většinou lékaři přistupují až při opakovaných nebo chronických potížích.

Problémy se žlučníkem v těhotenství

Žlučníkové či žlučové kameny (cholelitiáza) – příznaky, příčiny a léčba

Podle chirurgů představuje akutní cholecystitida druhý nejčastější problém, který u těhotných žen řeší (první je zánět slepého střeva). Těhotné ženy mají větší riziko komplikací spojených se žlučníkovými kameny než ženy netěhotné.

První pomoc z domácí lékárničky

Než sáhnete po babských radách, musíte mít 100% jistotu od lékaře, že váš problém nevyžaduje okamžité chirurgické řešení.

Ke zklidnění žlučníku při bolestech vyzkoušejte:

  • Mátu peprnou
  • Vojtěšku
  • Jablečný ocet

Nejvhodnější jsou teplé odvary – připravte si čaj z máty peprné nebo rozpusťte 2 lžíce jablečného octa v teplé vodě.

Dobře fungují také:

  • Kurkuma, která díky kurkuminu zklidňuje žlučník.
  • Doplňky stravy na bázi hořčíku – zmírňují křeče a bolesti.

Nedostatek hořčíku naopak může podle serveru Healthline.com podporovat tvorbu žlučníkových kamenů.

TIP: Při bolesti namočte ručník do teplé vody a cca 15 minut jej nechte ležet na břiše. Uvolníte křeče a tlak na žlučové cesty.

Žlučníková dieta

Frekvenci žlučníkových kolik můžete zkusit snížit nízkotučnou dietou se zvýšeným příjmem vlákniny. Už vzniklých kamenů vás však nezbaví.

Vyhněte se:

  • Potravinám s vysokým obsahem nezdravých, průmyslově zpracovaných tuků
  • Rafinovaným uhlohydrátům, hlavně bílému pečivu a cukru

TIP: Přečtěte si, které potraviny smíte a nesmíte jíst při žlučníkové dietě. Pozornost věnujte i technologické úpravě surovin.

  • Z ovoce a zeleniny
  • Celozrnných obilovin, rýže, kuskusu a quinoy

Jak snížit výskyt žlučníkových kamenů?

MUDr. Charles Patrik Davis radí:

Pití kávy a pravidelné cvičení může snížit výskyt žlučníkových kamenů.

Národní ústav pro léčbu cukrovky, trávicích a ledvinových chorob doporučuje týdně aspoň 150 minut pohybu. Stačí svižná chůze. Pohyb zároveň optimalizuje hladinu cholesterolu v krvi.

Snižte svou váhu na optimum, ale pomalu

Server HealthLine.com varuje,že nadváha a obezita zvyšují riziko žlučníkových kamenů. Nadváha totiž znamená větší riziko výskytu cholesterolu v žluči. Nehubněte však příliš rychle. Při drastické dietě naopak játra produkují cholesterolu více. Proto jídlo nevynechávejte, ale hubněte zdravě.

Rizika při zanedbání nemocí žlučníku

Záleží na příčině vašich potíží. Při dlouhodobém zanedbávání léčby hrozí:

  • Ztráta hmotnosti, problémy s příjmem potravy
  • Porušení rovnováhy elektrolytů v těle
  • Vážné infekce slinivky nebo pobřišnice
  • Vzácně až rakovina žlučníku

Neignorujte první příznaky a vyrazte k lékaři na vyšetření. Tělo vám dá zpětnou vazbu, jestli postupujete v léčbě správně.

bolest břicha dieta hubnutí těhotenství vláknina žlučník

Žlučníkové kameny – příznaky, komplikace a léčba

  • Žlučníkové kameny představují onemocnění žlučových cest, které vzniká jako důsledek nepoměru mezi koncentracemi jednotlivých složek žluči (cholesterol, žlučové kyseliny, fosfolipidy, bilirubin).
  • Žlučníkové kameny patří mezi typická onemocnění u pacientů středního a vyššího věku, mnohem častěji ovšem trápí ženy než muže.
  • Mezi hlavní příčiny vzniku žlučníkových kamenů patří chorobné změny ve žlučníku a játrech, špatné stravovací návyky, velký obsah tuků v potravě, nedostatek pohybu, obezita a stres.
  • Příznaky cholelitiázy mohou zahrnovat například bolest v pravém podžebří, bolesti v nadbřišku, zvracení, nechutenství, plynatost, říhání, průjmy nebo nepravidelnou stolici.
  • Žlučníkové kameny mohou způsobit různé komplikace v podobě rakoviny žlučníku, žloutenky, protržení žlučníku a zánětu jater, žlučníku nebo slinivky.
  • Akutní koliková forma se léčí přísnou hladovkou, spasmolytiky a klidem na lůžku, někdy je však nutné přistoupit k operaci a odstranění žlučníku, rozpuštění kamenů nebo rozbití žlučníkových kamenů rázovou vlnou.

Žlučníkové kameny (nebo také žlučové kameny) patří mezi nejčastější choroby středního věku.

Jedná se o onemocnění žlučových cest, které vzniká jako důsledek nepoměru mezi koncentracemi jednotlivých složek žluči. Přítomnost kamenů ve žlučníku a jeho vývodu je pro pacienta často velmi bolestivá a může způsobit záchvat žlučové koliky, žloutenku nebo také zánět slinivky.

Žlučník je orgán hruškovitého tvaru, který slouží ke skladování a úpravě žluči. Ta vzniká v játrech a její základní složky tvoří cholesterol, žlučové kyseliny, fosfolipidy a bilirubin. Mezi hlavní funkce žluči patří trávení a vstřebávání tuků, podílí se ale také na neutralizaci žaludeční trávicí šťávy, čímž chrání střevo před poškozením.

Co jsou žlučníkové kameny?

Cholelitiáza, jak se žlučníkové kameny odborně nazývají, patří k nejčastějším onemocněním u pacientů středního a vyššího věku, ženy ovšem trápí mnohem častěji než muže. Vyskytují se hlavně ve žlučníku, jak už samotný název napovídá, ale mohou postupně doputovat i na jiná místa lidského organismu.

A z čeho jsou žlučníkové kameny? Kameny ve žlučníku vznikají srážením jednotlivých součástí žluči kolem drobného jadérka, které je tvořeno krystalizováním některých žlučových komponent (nejčastěji cholesterolu). Mohou mít různý původ a složení, podle čehož se pak tento problém dělí do několika samostatných kategorií.

Druhy žlučových kamenů

  • Cholesterolové kameny – žluté, velké zhruba jako třešeň
  • Pigmentové kaménky – černé nebo hnědé
  • Smíšené kameny – vznikají v důsledku chronických zánětlivých změn žlučníku

Příčiny onemocnění

Jistě vás zajímá, jaká existuje pro žlučníkové kameny příčina a jak vznikají žlučníkové kameny, které dokáží člověka později velmi nepříjemně potrápit. Mějte proto na paměti, že tvorba žlučníkových kamenů je u pacienta podmíněná výskytem chorobných změn ve žlučníku a játrech. Existuje přitom celá řada rizikových faktorů, které mají na tyto změny výrazný vliv.

Žlučníkové kameny se objevují z důvodu nerovnováhy ve složení látek, které společně tvoří žluč. Molekuly se shlukují a vytvářejí krystalizační jádra, kolem nichž se postupně nabalují další molekuly a vzniká tak žlučový kámen. Někdy se ovšem může vytvořit pouze jakýsi písek nebo bláto, ale i to často vyvolává nepříjemné zdravotní komplikace.

Situaci mohou negativně ovlivnit například některá onemocnění, jako je jaterní cirhóza či zvýšená hladina krevních tuků. Pacienti se žlučníkovými kameny často bývají obézní a mají zvýšený cholesterol, ale není to pravidlem. Svou roli pak hrají také užívané léky (hypolipidemika, estrogeny), ale i pacientovy návyky.

Rizikové faktory

  • Špatné stravovací návyky
  • Nedostatečný pitný režim
  • Nedostatek vlákniny v potravě
  • Velký obsah tuků v jídelníčku
  • Nedostatek pohybu
  • Obezita
  • Stres
  • Cukrovka

Větší výskyt žlučníkových kamenů hrozí také ženám v klimakteriu a nastávajícím maminkám, jelikož v průběhu těhotenství dochází díky zvýšené hladině progesteronu ke zhoršenému vyprazdňování žlučníku. Z toho důvodu je velice důležité včasné odstranění žlučových kamenů.

Žlučníkové kameny příznaky

Jak poznat žlučníkové kameny? Co se týče projevů nemoci, žlučové kameny mohou způsobit nepříjemné bolesti, ale pacienti o jejich přítomnosti v některých případech také nemusí vůbec vědět. Podle toho, jaké příznaky žlučníkových kamenů člověk pozoruje, rozlišujeme tři různé formy tohoto onemocnění:

  • Asymptomatická forma
  • Dyspeptická forma
  • Koliková forma
Budete mít zájem:  Zanícené dásně – jak na ně?

BEZPŘÍZNAKOVÁ FORMA – Je nejčastější, vyskytuje se až v 70 % všech případů. Kaménky zůstávají bez povšimnutí, nezpůsobují žádné velké komplikace a výskyt tohoto onemocnění pacient většinou zjistí až během vyšetření nebo operace z důvodu jiných obtíží, nebo kameny objeví lékaři až v průběhu pitvy.

DYSPEPTICKÁ FORMA – V tomto případě doprovázejí žlučníkové kameny různé nespecifické příznaky. Kámen ve žlučníku tak může pacientům způsobit celou řadu nepříjemných obtíží, které si ovšem zpočátku nemusí s daným onemocněním spojit. Patří sem třeba:

KOLIKOVÁ FORMA – Typickým projevem tohoto onemocnění je žlučníkový záchvat. Bolest v takovém případě vzniká náhle a může trvat několik minut nebo i hodiny. Nejčastěji se objevuje po požití tučného a mastného jídla. Charakteristické příznaky:

  • Bolest v pravém podžebří
  • Bolest v nadbřišku, která přechází do zad a pod lopatku
  • Zvracení nebo pocit na zvracení

Možné komplikace

Ačkoliv pacienti o přítomnosti žlučových kamenů často nemají vůbec ponětí, mohou jim i přes to způsobit velice nepříjemné komplikace.

Kameny mohou srůstat s okolní tkání a postupně se tak dostanou do střev nebo břišní stěny, někdy může dojít i ke vzniku rakoviny žlučníku.

Putující žlučníkový kámen se také může zaseknout v některém zúžení a poškodit stěnu žlučníku nebo vývodu.

Pokud se kámen zasekne na počátku žlučovodu, žluč nemá kam odtékat a začne se hromadit ve žlučníku a játrech.

Může tak dojít k poškození jater, které způsobuje žloutenku, nebo poškození žlučníku, které má za následek jeho zánět nebo protržení.

Kámen se může zaseknout také ve vyústění žlučovodu a slinivky břišní do tenkého střeva, což často vede k zánětu jater, žlučníku nebo slinivky (pankreatitida).

Žlučníkové kameny léčba

Vyšetření žlučníku a dalších částí těla na přítomnost kamenů je poměrně snadné. Lékaři provádí diagnostiku pomocí fyzikálních vyšetření a ultrazvuku, dále také laboratorním vyšetřením krve a moči nebo rentgenem břicha. Podle toho následně určí nejlepší způsob, jak se zbavit žlučníkových kamenů. Ten závisí především na tom, kterým druhem cholelitiázy pacient trpí.

Co na žlučníkové kameny pomáhá? Pokud se jedná o akutní kolikovou formu, je nutné dodržovat přísnou hladovku a klid na lůžku.

Léky na žlučníkové kameny v tomto případě zahrnují analgetika a spasmolytika, která tlumí bolest a stahy žlučníku. Účinné jsou také teplé obklady v oblasti pravého podžebří nebo speciální čaj na žlučníkové kameny.

Po odeznění záchvatu lékaři pacientovi naordinují žlučníkovou dietu.

Další způsoby léčby

  • Operace žlučníkových kamenů a odstranění žlučníku
  • Rozpuštění žlučníkových kamenů
  • Rozbití žlučníkových kamenů rázovou vlnou (LERV)
  • Lázeňské léčení u pacientů neschopných operace

Pokud se nepodaří rozpustit žlučníkové kameny a selžou ostatní terapeutické metody, pomůže odstranit žlučníkové kameny operace. Chirurgická léčba následuje ovšem až ve chvíli, kdy lékaři jasně určí diagnózu a zváží míru onemocnění pacienta i veškeré možné komplikace, nebo také v případě významného zhoršení pacientova stavu. Odstranění žlučníkových kamenů a žlučníku probíhá buď klasickým způsobem nebo laparoskopicky.

Žlučníkové kameny a přírodní léčba

Jak na žlučníkové kameny vyzrát pomocí přírodních metod? Onemocnění žlučníku se doma léčí hlavně prostřednictvím speciální diety. Vyhnout byste se měli všem smaženým, tučným a kořeněným jídlům, alkoholu a stravě s vysokou hladinou cholesterolu.

Důležité je naopak dodržovat pravidelný pitný režim, jíst přiměřené porce a dopřát si po jídle klid. Pokud jde o babské rady na žlučníkové kameny, při léčbě těchto obtíží se doporučuje černá ředkev. Pomáhají také čaje z těchto bylin:

  • Máta peprná
  • Heřmánek pravý
  • Kurkuma
  • Smetánka lékařská
  • Řapík lékařský
  • Boldovník vonný

Pacienti by měli konzumovat jídla s nízkým obsahem cholesterolu. Sem patří například cibule, česnek, fazole, houby, jablka, oves, rýže, ryby, lněná semínka a chléb, mandle nebo vlašské ořechy.

Žlučnikové kameny: příznaky, léčba (žlučové kameny)

Žlučové kameny, jak už název napovídá, se vyskytují hlavně ve
žlučníku (i když mohou doputovat i na mnohá jiná
místa, viz dále), proto o něm několik slov na úvod.

Žlučník (vesica fellea) je umístěn na spodní straně jater (hepar)
v malé prohlubni. Je to menší váček velikosti citrónu o objemu zhruba
40-70 cm3.

Jeho hlavní funkcí je skladování a koncentrace
žluči
, takže by se dalo říct, že je to vakovitá nádržka na
žluč. Žluč je produkována v játrech. „Jaterní žluč“ je ale mnohem
méně koncentrovaná.

Žlučník odčerpá z „jaterní žluči“ vodu a
zbylou koncentrovanou šťávu skladuje.

Ze žlučníku vychází jeho vývod (ductus cysticus), který se po zhruba
třech centimetrech spojuje s vývodem jater (ductus hepaticus communis) a
dále pokračují jako žlučovod (ductus choledochus).
V konečném úseku se pak žlučovod spojuje s vývodem slinivky břišní a
ústí do prvního oddílu tenkého střeva – dvanáctníku (duodena).

Žluč je produkována v množství cca 0,7 – 1,2 litru/den. Její
základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (
žlučivý pigment-barvivo). Žluč je vylučována po jídle na nervový popud.

Podílí se hlavně na trávení a vstřebávání
tuků
, ale také spolu se šťávou slinivky břišní (pankreatická
šťáva) neutralizuje žaludeční trávicí šťávy, a tím chrání střevo
před poškozením-samonatrávením.

Popis žlučových kamenů

Cholelithiasa  – kaménky ve žlučníku, patří
nejčastějším onemocněním vyššího věku, v našem
regionu se najde u 40ti % žen nad 40 let věku a 16ti % mužů. Z těchto
procent se ale jen zlomek projevuje příznaky navenek, zbytek kaménků
zůstává pacienty nepovšimnut a přijde se na jejich existenci až
během pitvy.

Bolestivě se projevují hlavně ty kaménky, které se ze
žlučníku pohybují vývody. V takových případech má nemocný
záchvaty žlučové koliky (prudká bolest v podjaterní
krajině).

Žlučníkové kameny mohou být různého původu a složení a způsobují
90 % akutních zánětů žlučníku. Jde o cholesterolové kameny
(žluté barvy, velký jako třešeň), pigmentové kaménky (černé
nebo hnědé barvy) a smíšené kameny. Obecně vznikají díky
zvýšené koncentraci látky, ze které jsou vytvořeny nebo snížením její
rozpustnosti.

Hlavní riziko je při pohybu kaménku, pokud se zaklesne v některém
zúžení nebo pokud poškodí stěnu žlučníku nebo vývodu.

Žlučové
kamínky mohou také úplně ucpat žlučové cesty, čímž
zabrání odtoku žluči a někdy i šťávy slinivky břišní.

Hromadění
těchto šťáv může způsobit další poškození (poškození jater vedou ke
žloutence, poškození slinivky k jejímu zánětu –
pankreatitis).

Rizikové faktory žlučových kamenů

Rizikové faktory jsou mnohé. Patří mezi ně hlavně špatné
stravovací návyky
, obezita, nesprávný pitný
režim, velký obsah tuků v potravě a všudypřítomný
stres.

Vyšší výskyt žlučových kamenů je také zaznamenán u žen během
těhotenství (gravidity) a v přechodu (klimakteriu).

Prevence žlučových kamenů

Hlavní prevence je směřována ke kvalitní, vyvážené a pravidelné
stravě.
Riziko se také snižuje při hlídání příjmu
cholesterolu v potravě.

Pokud ovšem již pociťujete bolesti v krajině pravého žeberního
oblouku, je dobré neprodleně vyhledat lékaře, neboť kamenů menších
velikostí se můžete relativně snadno zbavit.

Příznaky a projevy žlučových kamenů

Je třeba odlišit stav, kdy kámen pouze „sedí“ ve
žlučníku a nijak se nepohybuje od stavu, kdy už ze žlučníku vycestoval a
postupuje vývody k tenkému střevu. Prvotní informace vám může podat
váš lékař nebo lékařská online
poradna.

„Sedící“ kámen nemusí působit žádné obtíže a tak se na jeho
přítomnost mnohokrát přijde až u patologa, ke kterému se pacient dostal
ze zcela jiného důvodu. Ale jsou stavy kdy i „sedící“ kámen komplikuje
život svému majiteli. Pak pozorujeme krátkodobé příznaky:
nevolnost, nadýmání,
zvracení po dietní chybě (příliš tučná strava).

Jiná situace nastává, když se kámen pohybuje vývody.

Vývody jsou trubičky určitého průměru, ten je kamenem roztahován,
sliznice vývodu je poškozována a reaguje reflexivním stažením (spazmem) a
pacient pociťuje záchvatovitou bolest pod pravým
žeberním obloukem
, která vystřeluje až pod pravou
lopatku
 – žlučníkovou koliku. Bolest je
provázena zvracením, celkovou
schváceností, zrychleným tepem
(tachykardie), zrychleným dechem (tachypnoe)
a poklesem krevního tlaku (hypotenze).

Léčba žlučových kamenů

Je rozdělena podle stavu pacienta a také například na velikosti kaménku,
na konzervativní a chirurgickou.

Konzervativní – neinvazivní léčba zahrnuje zákaz
příjmu potravy ústy (perorální příjem), podávání spazmolytik
(léky tlumící stahy žlučníku, např. atropin) a vitamínů.

Chirurgická léčba má několik možností – druhů
operací a výkonů podle vážnosti aktuálního stavu. Patří sem
neinvazivní drcení kaménků ultrazvukem –

Litotrypse. Laparoskopická cholecystektomie (LSCHCE) – malými otvory přes
stěnu břišní se lékař dostane ke kaménku a žlučníku, po zákroku
nejsou patrné velké jizvy a poslední endoskopická retrográdní
cholecystopankreatografie (ERCP).

Chirurgická léčba následuje po jasném určení diagnózy, zvážení
celkového stavu pacienta nebo při významném zhoršení jeho stavu.

Jak si mohu pomoci sám

Pohodlně se položíme, tak aby se nám dobře dýchalo a naše břicho bylo
uvolněné. Dodržujeme pitný režim, vyvarujeme se stresu a
konzumaci příliš mastného jídla nebo jídla v příliš velkém
množství. Sami si pak můžeme opatřit vitamíny, které pomáhají hojivým
procesům, a tělo je při jakémkoliv onemocnění více potřebuje.

Komplikace žlučových kamenů

Hlavní komplikace je, že putující kamínek se může
zaseknout v některém zúžení.

Může se zaseknout v krčku žlučníku, čímž zamezuje odtoku žluči ze
žlučníku a zároveň nedovoluje „ jaterní“ žluči natéct do
žlučníku, kde dochází k její koncentraci. Žluč z jater potom přímo
teče do tenkého střeva.

Kamének se dále může zaseknout za spojením vývodu žlučníku a vývodu
jater, teda na počátku žlučovodu. Žluč pak nemá jak odtékat a hromadí
se ve žlučníku a játrech, čímž se oba tyto orgány poškozují. U jater
toto hromadění (městnání) může vyvolat žloutenku,
u žlučníku jeho zánět a protržení jeho stěny.

Třetím místem vhodným pro zaseknutí kamínku je vyústění žlučovodu
a vývodu slinivky (pokud je společné) do tenkého střeva. V takovém
případě se hromadí žluč i trávící šťáva slinivky.

V trávící
šťávě jsou látky používané v tenkém střevě k trávení a
rozkládání živin (viz.

pankreatitis), pokud se tyto látky hromadí ve
vývodech, mohou poškodit vývody, žlučník, játra i samotnou slinivku a
vyvolat tak jejich zánět.

Diskuse

Další názvy: žlučové kameny, cholelitiáza, cholelitiasa, cholelithiasis

Žlučníkové kameny, ucpané žlučovody, zánět žlučníku či žlučovodů

17. března 2019Ludmila Pavlíková

​​​​​​​Že dovede žlučník pěkně potrápit, to ví kde kdo. Podle statistiky trpí žlučovými kameny 15-20 % populace, přičemž u žen je jejich výskyt 3-4krát častější než u mužů. Pro jsou problémy tak časté? Odpovědi jsou dvě – strava a stres.

Budete mít zájem:  Wellness pomáhá bojovat i s nadváhou

Nejdříve trocha teorie:  Žlučové kameny, odborně nazývané cholelitiáza, znamenají přítomnost kaménků ve žlučníku nebo v jeho vývodu. Kaménky vznikají srážením součástí žluči okolo drobného jadérka, které může vzniknout krystalizováním některých žlučových komponent.

  Podle jejich látkového složení je rozdělujeme na cholesterolové, pigmentové a smíšené. Hlavní roli při vzniku žlučových kamenů hrají změny ve složení žluči. Žluč se může tak zahustit, až se cholesterol vysráží do krystalků, které jsou základem pro vznik kaménků.

Tyto krystalky dráždí sliznici žlučníku a způsobují její větší náchylnost k bakteriální infekci.  Potom vzniká zánět žlučníku – cholecystitida.

Pokud dojde ke žlučníkovému záchvatu, objevuje se prudká kolikovitá bolestí v pravém podžebří. Bolest vystřeluje do pravé lopatky a může být doprovázena zvracením.

Dalšími příznaky jsou poruchy trávení, říhání, nechutenství, nadýmání, bolesti v oblasti břicha.

Projdou-li kameny vývodem žlučníku, mohou se zablokovat v papile, což může mít za následek vznik panktreatiidy, žloutenky nebo bakteriální infekce

 žlučových cest. Kameny také mohou srůstat s okolní tkání a mohou vycestovat také do střev nebo břišní stěny. Dojít může i ke vzniku rakoviny žlučníku.

Jako příčiny vzniku cholelitiázy se nejčastěji uvádějí obezita, nesprávné složení stravy, nedostatek vlákniny

 v potravě, nedostatečné pití vody a nedostatek pohybu. Riziko také zvyšují některé léky (například antikoncepce).

Léčba

U žlučníkového záchvatu se podávají léky tlumící bolest a stahy žlučníku (analgetika a spasmolytika). V případě zánětu také antibiotika. Radikálním způsobem léčby je chirurgický zákrok. Součástí léčby je vždy dieta.

Zatímco dříve se při objevení žlučníkových kamenů téměř vždy doporučovala operace, dnes bývá přístup lékařů zdrženlivější. Odstranění žlučníku totiž nemusí vést k odstranění trávicích potíží. Pokud nedojde ke změně životosprávy, může dojít k ucpávání či zánětu žlučovodů. Navíc se odstranění žlučníku dává do souvislosti se zvýšeným rizikem rakoviny tlustého střeva.  

Byliny

Bylin, které prospívají žlučníku, je celá řada. Jednak to jsou byliny hořké – zeměžluč, pelyněk, vachta, jablečník. Dále byliny zlepšující trávení jako andělika, puškvorec či oman, ale i jemně působící byliny jako řepík, měsíček, máta nebo heřmánek. Také byliny na podporu jater (ostropestřec, pampeliška, čekanka…) uleví i žlučníku.

Speciálně na kameny působí peruánská bylina Chanca piedra, které se říká „lamač kamenů“. Lze ji použít ve formě čaje či kapek.

Z bylinných směsí můžeme sáhnout například po Žlučníkovém čaji (Grešík), čaji Žlučník-slinivka (Jukl) nebo přímo po čaji Žlučníkové kameny (nový název je Štěrkový žlučník – Jukl).

Velmi účinná pro rozpouštění žlučníkových kamenů je šťáva z černé ředkve. Můžeme tedy sáhnout po přípravku Rabanon (koncentrát z černé ředkve).

Jen chci upozornit, že Rabanon opravdu vede k rozpadu kamínků a je tedy velmi vhodné při jeho užívání dodržovat žlučníkovou dietu, aby se předešlo žlučníkovému záchvatu.

(Velký žlučníkový kámen tak snadno žlučovod neucpe, ale ve chvíli, kdy se rozpadne na menší kousky, tak ty mohou při dietní chybě vést u ucpání žlučovodu).

Čínská medicíny

Z pohledu tradiční čínské medicíny vznikají žlučníkové kameny na podkladě vlhka a horka a stagnace (až blokády)v dráze žlučníku.

Na vině je jednak stísněnost v dráze jater a žlučníku (stres, zbytečné rozčilování, potlačované emoce) a jednat strava (těžká, tučná…) která přetěžuje slezinu.

Slezina přetížená nevhodným jídlem (ale i přemítáním) není schopna potravu správně zpracovat (a vyrobit energii a krev) a začíná vznikat vlhké horko a Tan (vnitřní zahlenění). A bláto a kamínky (nejen ve žlučníku) jsou na světě.

Pomůže především směs 020 Kameny z údolí šaolin, která pročišťuje vlhko a horko, vylučuje zánět a čistí žlučovody.

Jejími pomocníky mohou být směs 014 Pilulka hořce, která silně uvolňuje stagnaci v dráze jater a žlučníku, 079 Posílení říše středu, která vylučuje vlhko a horko ze středního zářiče, 900 Nápoj mudrců (posiluje slezinu, vylučuje vlhkost, odvádí Tan) ale i další směsi na uvolnění stagnace v dráze jater a žlučníku a posílení sleziny (062, 063, 064…).

Strava

Úprava jídelníčku je naprostý základ. Ani odstranění žlučníku nevyřeší problémy, pokud ze stravy nevymizí (nebo alespoň hodně neubudou) jídla tučná, těžká, smažená, uzeniny a podobně. Při žlučníkovém záchvatu je nejlépe nejíst nic, jen popíjet mírně oslazený čistý černý nebo zelený čaj a bylinné čaje na podporu žlučníku.

Teprve až akutní problémy odezní, je možno opatrně zařadit trochu hodně rozvařené rýže nebo slzovky, podušenou zeleninu, trochu polévky.

I do budoucna pak pamatovat, aby v jídelníčku bylo dost vlákniny (zelenina, celozrné obiloviny) a také nezapomínat na dobrý pitný režim (nejlépe čistá voda, bylinné čaje, zelený čaj), aby nedocházelo k zahušťování žluči.

A nakonec ještě jeden příklad z praxe

Pan Aleš na bylinky moc nevěří, ale už je zoufalý, takže podlehne naléhání manželky a přichází na povídání. Před dvěma roky mu odoperovali žlučník. Měl ho plný kamenů a zažil také žlučníkový záchvat, takže doufal, že operace potíže vyřeší. Jenže přesto už třikrát skončil v nemocnici s akutním zánětem žlučovodů.

Napoprvé si sám říkal, že sotva mu bylo lépe, tak zase sklouznul k nezdravému stravování, pak ho ale krutá bolest a horečka při zánětu žlučovodů tak poděsily, že změnil jídelníček a přesto se zánět zase opakoval. Nástup potíží je navíc vždy tak rychlý, že má strach kamkoliv cestovat, aby to na něj zase nepřišlo.

Při diagnostice je patrná především silná stagnace v dráze jater a žlučníku. Pan Aleš je velmi zodpovědný, introvertní typ, který rozhodně nemá chuť se moc vybavovat. Protože vlhko a tan nejsou příliš patrné (změna jídelníčku už udělala svoje), ale blokáda a horkost (zánět) přímo křičí, volíme kombinaci 014 Pilulka hořce a 012 Stín brokátového závoje.

V případě, že by se zánět zase začal rozjíždět, má pan Aleš rychle ztrojnásobit dávku bylin. Při první kontrole hlásí, že jednou musel sáhnout po vyšší dávce, což zabralo (nemusel do nemocnice). Na pulzu i jazyku je patrné mírné povolení stagnace i ochlazení horkosti.

Už se nám lépe komunikuje a pan Aleš je ochotnější připustit, že zánět vznikne, když se jeho celoživotní vnitřní napětí ještě zvýší (stres v práci…). Je před ním ještě dlouhá cesta, potřebuje se naučit povolit hlavu, poslouchat tělo, ale má k tomu ochotu i chuť.

Žlučové kameny

Termínem žlučové konkrementy ( tj. žlučové kameny ) se označují kaménky ve žlučníku (označované jako cholecystolitiáza ) nebo ve žlučových cestách ( označované jako choledocholitiáza ). Hlavní součástí většiny žlučových konkrementů je cholesterol. Ten je téměř ve vodě nerozpustný. Ve žluči je cholesterol rozpustný v tzv.

miscelách      ( to je biologický termín pro drobné mikroskopické útvary s pravidelnou krystalickou strukturou ), které jsou tvořeny žlučovými kyselinami a fosfolipidy. Případně je rozpustný ve fosfolipidových vezikulách ( tj. měchýřcích ). Při začlenění do těchto forem se výrazně zvyšuje transportní ( tj. přepravní ) schopnost cholesterolu.

Micely jsou takové seskupení žlučových solí, kde hydrofilní ( tj. vodomilné – to znamená přijímající vodu ), polární části molekuly jsou orientovány vně molekuly směrem do vodného roztoku, zatímco hydrofobní ( tj. vodoodpudivé – to znamená odmítající    vodu ), nepolární steroidní součásti jsou orientovány do nitra molekuly.

Uvnitř těchto micel je cholesterol rozpustný, jeho transportní schopnost se dále zvyšuje příměsí lecitinu a polárních fosfolipidů. Ve žluči se objevují velké cholesterolo – fosfolipidové vezikuly, bez asociovaných ( tj. přidružených ) žlučových kyselin.

Množství cholesterolu transportované ve žlučových vehikulech a micelách kolísá v závislosti na množství uvolňovaných žlučových solí.

Většina onemocnění mimojaterních žlučovodů souvisí s problematikou žlučových konkrementů, která je častější u žen a u některých etnických skupin ( například mezi severoamerickými Indiány ). Výskyt žlučových kamenů stoupá s věkem. Například v USA 20 procent osob ve věku nad 65 let trpí cholelitiázou.

Mezi další faktory, které zvyšují pravděpodobnost výskytu žlučových konkrementů patří obezita, stravovací návyky běžné v západním světě i dědičná genetická zátěž cholelitiázou. Proč u některých osob na rozdíl od jiných dochází k tvorbě konkrementů? Nezbytným předpokladem je nadměrné nasycení normální žluči cholesterolem.

Nejde však o jedinou příčinu tvorby cholesterolových konkrementů, neboť i žluč lačnících osob bez cholelitiázy je nadměrně nasycena cholesterolem. Dalším rozhodujícím faktorem při vzniku konkrementů je regulace počáteční fáze tvorby cholesterolových krystalů.

Ve žlučníkové, cholesterolem nadměrně nasycené žluči probíhá poměrně rychlá novotvorba cholesterolových krystalů. Ve žlučníku existuje dynamická rovnováha mezi silami podporujícími a silami bránícími novotvorbě  zárodků krystalů cholesterolu a růstu těchto krystalů.

Uvedený mechanizmus spočívá v účinku  specifických bílkovin, tzv. apoproteinů, slizničního hlenu ( tj. mucinu ) a hromadění žluči ve žlučníku. Za zdroj všech žlučových konkrementů se pokládá žlučník, nicméně v důsledku stenóz ( tj.

zúženin ) žlučových cest, které vyvolávají zpomalení odtoku žluči, může pak i ve žlučových cestách docházet k tvorbě konkrementů. Konkrementy mohou podobně vznikat i u nemocných po cholecystektomii ( tj. po operačním odstranění žlučníku ).

Cholecystolitiáza má velmi rozličný klinický obraz. Většina nemocných zůstává dlouho, často po celý život, klinicky zcela bez obtíží. Z hlediska klinických příznaků onemocnění rozdělujeme přítomnost kamenů ve žlučníku na tzv. asymptomatickou cholecystolitiázu a tzv. symptomatickou cholecystolitiázu. U tzv. asymptomatické cholecystolitiázy ( tj.

kameny přítomné ve žlučníku nezpůsobují pacientovi žádné klinické obtíže ) bývají konkrementy náhodným nálezem v rámci diagnostického vyšetřování jiného onemocnění. Při tzv. symptomatické cholecystolitiáze ( tj. kameny přítomné ve žlučníku vyvolávají u pacienta různé klinické obtíže ) nemocný zpravidla trpí opakovanými biliárními kolikami ( tj.

typickými záchvatovitými bolestmi břicha s charakteristickou lokalizací i klinickým obrazem ). Tyto koliky se střídají s nepravidelným výskytem nebolestivých období, která mohou trvat několik dnů až měsíců. Klinické příznaky nemusí být často výrazné intenzitou ani frekvencí záchvatů, nicméně však zcela neustoupí.

S rozvojem klinických projevů žlučových konkrementů stoupá významně i riziko vzniku komplikací. Biliární konkrementy ( tj. žlučové kameny ) mohou vytvářet překážku v ductus cysticus ( tj. ve žlučovém vývodu ze žlučníku ) za doprovodu klinických obtíží typických pro blokádu žlučových cest, případně však ale také nemusí vyvolávat vůbec žádné klinické příznaky.

Obvykle  přechodná blokáda žlučníkového vývodu ( tj. ductus cysticus ) vyvolává typickou kolikovitou bolest, zatímco přetrvávající blokáda odtoku žluči ze žlučníku vede k rozvoji zánětu – tj. k akutní cholecystitidě. Naprostá většina blokád odtoku žluče je přechodná, vedoucí až k několikahodinovému záchvatu kolikovitých bolestí břicha.

Možná lokalizace bolesti během záchvatů je sice různá, nejčastěji je však bolest situována do nadbřišku – do oblasti pravého podžebří. Bolesti také zpravidla vystřelují do oblasti úhlu pravé lopatky. Na rozdíl od kolikovité bolesti jiného původu má při typické žlučníkové kolice bolest trvalý charakter, intenzita bolesti postupně narůstá až do fáze vrcholu a následně zvolna odeznívá.

Budete mít zájem:  Ministři zemědělství proti obchodním řetězcům

Často je biliární kolika spojena s nevolností a zvracením. Teploty a třesavka se při nekomplikované žlučníkové kolice nevyskytují. Při fyzikálním vyšetření lze pozorovat vyšší citlivost a palpační bolestivost pravého podžebří. Konkrementy, které postupují ze žlučníku do ductus choledochus      ( tj.

do společného žlučovodu ), zde mohou setrvat dlouhou dobu nepoznány a klinicky nevyvolávat obtíže. Případně mohou postupovat dále do dvanácterníku ( tj. do první části tenkého střeva ) a při tom způsobovat či nezpůsobovat průvodné klinické obtíže. Tzv. asymptomatické ( tj. bezpříznakové ) konkrementy ve společném žlučovodu ( tj.

v ductus choledochus ) často unikají průkazu do doby, než vyvolají blokádu žlučových cest nebo pankreatických vývodů ( tj. vývodů ze slinivky břišní ), což rychle vede k vážnému onemocnění spojenému s krutými bolestmi, žloutenkou, zánětem slinivky břišní nebo infekcí ( tzv. cholangitidou ).

Velké konkrementy, které způsobují nejprve zánět a později poškození až i proděravění stěny žlučníku, mohou posléze vycestovat do tenkého střeva vzniklým otvorem ve stěně žlučníku. V tenkém střevě pak mohou následně vyvolat jeho blokádu ( tzv. biliární ileus – tj. blokádu střeva způsobenou žlučovým kamenem ). Akutní cholecystitida ( tj.

akutní zánět žlučníku ), eventuálně vzácnější komplikace – akutní pankreatitida ( tj. akutní zánět slinivky břišní ) a cholangitida ( tj. akutní zánět žlučovodů ) nepatří mezi běžné prvotní příznaky, kterými by se obvykle začínaly projevovat kameny přítomné ve žlučníku. Většinou se jako první klinické příznaky přítomnosti konkrementů ve žlučníku objeví opakované žlučníkové koliky ( tj.

záchvaty typických bolestí ). Komplikace vlastního onemocnění i eventuálního nezbytného urgentního chirurgického výkonu hrozí v případě akutního průběhu choroby, dále v případě postižení jiných tělesných orgánů nebo u nemocných, u nichž je nezbytné provést další složitější operační výkony ( například operační revize žlučových cest ). Dyspepsie ( tj.

porucha trávení ) a intolerance tuků ( tj. nesnášenlivost tuků ) jsou často nesprávně kladeny do souvislosti s onemocněním žlučníku. Říhání, meteorizmus ( tj. plynatost, nadmutí břicha ), pocit plnosti a nauzea ( tj.

nevolnost ) se vyskytují jak u pacientů s cholelitiázou, tak ale také u nemocných s vředovou chorobou žaludku nebo dvanácterníku, a dále rovněž u nemocných s funkčními poruchami trávení. Tyto obtíže sice mohou někdy vymizet po cholecystektomii ( tj. po operačním odstranění žlučníku ), nemohou však být jedinou indikací k provedení operačního výkonu. Fakt, že je nesnášenlivost tuků po příjmu potravy způsobena cholelitiázou, je pravděpodobnější v případě, kdy se mezi klinickými příznaky objeví i typické bolesti v pravém podžebří. V široké populaci  je však výskyt funkčních poruch trávicího systému po požití stravy velmi častý, takže uvedené příznaky rozhodně nestačí ke stanovení diagnózy cholecystolitiázy bez dalších podpůrných klinických příznaků a diagnostických vyšetření.

Přechodná blokáda odtoku žluči ze žlučníku vyvolává typickou kolikovitou bolest, zatímco přetrvávající blokáda vede k rozvoji zánětu žlučníku – tzv. akutní cholecystitidě. Kameny vycestovalé ze žlučníku mohou zablokovat žlučovody nebo i pankreatické cesty ( tj.

vývody slinivky břišní ), což vede k vážnému onemocnění s bolestmi, žloutenkou, pankreatitidou ( tj. zánětem slinivky břišní ) nebo infekcí            ( tzv. cholangitidou – tj. zánětem žlučovodů ).

Velké konkrementy po vycestování ze žlučníku do střeva mohou vzácně vyvolat i blokádu tenkého střeva ( tzv. biliární ileus ).

Málo žlučových konkrementů uniká diagnóze. Typické záchvaty bolestí při žlučníkové kolice, ale i nespecifické klinické příznaky jako říhání, meteorizmus, pocit plnosti a nechutenství rychle pacienta přivedou k dovyšetření.

Ultrasonografické vyšetření žlučníku je pro svou přesnost, jednoduchost a naprostou bezpečnost pro pacienta metodou první volby při pátrání po přítomnosti konkrementů ve žlučníku. Ultrasonografie je zcela bezrizikové, neinvazívní vyšetření s vysokou specificitou a citlivostí pro průkaz žlučových konkrementů. Používá se buď jednorozměrná ultrasonografie ( tzv.

A modus ), a nebo statická dvourozměrná ultrasonografie ( tzv. B modus ). Citlivost ultrasonografického vyšetření ( tj. schopnost určení diagnózy u přítomné choroby ) je u cholelitiázy 98 procentní, specifičnost ( tj. vyloučení diagnózy při nepřítomnosti choroby ) je u ultrasonografického vyloučení cholelitiázy uspokojující svými 90 procenty.

K vyšetření žlučníku lze použít též rentgenovou metodu – tzv. perorální cholecystografii. Princip metody je provedení rentgenového snímku poté, co pacient požije rentgenkontrastní látku ústy.

Nevýhodou perorální cholecystografie je riziko pro pacienta jednak v důsledku možné negativní reakce organizmu na podanou kontrastní látku, a jednak v důsledku zatížení rentgenovým zářením ( což je velmi nebezpečné zejména u těhotných žen v začátku těhotenství ). Vzhledem k uvedeným výhodám – tj.

přesnosti, jednoduchosti a naprosté bezpečnosti – se jednoznačně dává přednost ultrasonografickému vyšetření žlučníku. Konkrementy bývají i náhodným nálezem v rámci vyšetřování pacienta pro zcela jiná onemocnění. Na základě rozboru klinických příznaků je třeba se rozhodnout zda se jedná o tzv. asymptomatickou cholecystolitiázu ( tj. kameny ve žlučníku nevyvolávají žádné klinické obtíže ) nebo o tzv. symptomatickou cholecystolitiázu ( tj. kameny ve žlučníku vyvolávají různé klinické obtíže ). Toto rozlišení je velmi důležité pro stanovení eventuální další léčby.

Po stanovení diagnózy žlučových konkrementů se další postup liší u asymptomatické ( tj. bezpříznakové ) cholecystolitiázy a symptomatické ( tj. projevující se klinickými obtížemi ) cholecystolitiázy.

Při náhodném objevení kamenů ve žlučníku, jak je tomu zpravidla u asymptomatické cholecystolitiázy, zůstává otázkou, zda nemocného dále jen sledovat, nebo provést plánovanou operaci žlučníku ( tj. cholecystektomii ). Oba postupy nezohledňují všechny okolnosti.

Protože u každého nemocného s asymptomatickou cholecystolitiázou nelze předvídat další průběh, musíme vždy počítat s postupným nárůstem rizika vývoje klinických příznaků ( asi o 1-2 procenta za rok ).

Většina nemocných s klinicky němou cholelitiázou se domnívá, že obtíže, nákladnost operace a riziko spojené s operačním výkonem neodpovídá eventuálnímu přínosu odstranění nemoci ( tj. operačnímu odstranění žlučníku ). Navíc asymptomatická cholecystolitiáza nemusí celý život pacientovi činit obtíže a jen někdy může přivodit závažné komplikace.

S ohledem na rizikové faktory je nutno u každého nemocného individuálně zvážit nezbytnost a vhodné načasování léčby cholecystolitiázy. V případě rozvoje klinických obtíží při stanovené diagnóze kamenů ve žlučníku je doporučována aktivní léčba.

U symptomatické cholecystolitiázy, která se projevuje opakovanými žlučníkovými kolikami s typickým charakterem bolestí břicha, dietní opatření i farmakologická léčba ( tj. léčení podáváním léků ústy nebo injekčně do svalu nebo do žíly pacienta ) nemají výsledek srovnatelný s operačním odstraněním žlučníku ( tj. cholecystektomií ).

Cholecystektomie je indikována u všech nemocných s typickými obtížemi při prokázané cholecystolitiáze. Po odstranění žlučníku lze očekávat ústup příznaků, které jsou zjevně biliárního původu ( tj. jsou vyvolány konkrementy ve žlučníku ). Podobně někdy může dojít i ke zmírnění nespecifických příznaků zažívacích poruch po příjmu potravy ( tzv. postprandiální dyspepsie ).

Opakující se žlučníková kolika ( i s odstupem několika let po odstranění žlučníku ) může signalizovat přítomnost choledocholitiázy ( tj. přítomnost kamenů ve žlučových cestách ). Odstranění žlučníku pro nemocného zpravidla nepřinese žádné problémy s výživou, není třeba po operaci dodržovat žádná dietní opatření.

Pokud je odstraněn žlučník zkušeným chirurgem a během plánovaného operačního výkonu nevzniknou žádné komplikace ( tomu ale nelze předem zcela zabránit ), představuje pak operační odstranění žlučníku ( ať už klasickou operací s širokým otevřením dutiny břišní nebo laparoskopickou tj.

miniinvazivní operační technikou ) poměrně bezpečný chirurgický zákrok s úmrtností 0,1 až 0,5 procent.  K léčbě cholecystolitiázy lze použít i speciální léčebné přístupy. Žlučové kameny lze v některých případech rozpouštět u pacienta mnohaměsíčním užíváním léků – podávají se ústy speciální léky obsahující žlučové kyseliny.

Lékem volby je kyselina ursodeoxycholová v dávce 10 mg na kilogram váhy a den nebo chenodiol ( tj. kyselina chenodeoxycholová ) v dávce 15 mg na kilogram váhy a den, případně kombinovaná léčba oběma kyselinami. Mechanizmus účinku žlučových kyselin spočívá ve snížení žlučové sekrece cholesterolu.

Snižuje se saturace žluči cholesterolem, u 30 až 40 procent nemocných může dojít k pozvolnému úplnému rozpuštění kamenů ve žlučníku. Nejlepšího výsledku dosahujeme v případě malých, rentgenologicky nekontrastních, volně ve žlučníku plovoucích konkrementů.

Rozhodující je zachovaná normální funkce žlučníku, což musíme nejprve dokázat vyšetřením funkce žlučníku – například rentgenologickou metodou – tzv. perorální cholecystografií. Abychom mohli uspět s rozpouštěním nesmějí být konkrementy kalcifikované ( tj. zvápenatělé ).

Podle ultrasonografických kontrol, prováděných v 1až 2 letých intervalech, lze pozorovat po vynechání léčby častý výskyt opakované novotvorby kamenů ve žlučníku. Při léčbě chenodeoxycholovou kyselinou se mohou objevit průjmy i jaterní poškození. Tyto příznaky nemívá léčba ursodeoxycholovou kyselinou. Novou slibnou metodou v léčbě cholecystolitiázy je disoluce ( tj.

rozpouštění ) látkou methyl – tert – butyl – éterem ( označované MBTE ) a fragmentace   ( tj. rozdrobení ) konkrementu za použití extrakorporální ( tj. mimotělové ) rázové ultrazvukové vlny ( označované ESWL ). Jako bezpečná a účinná metoda se v předběžných studiích jeví cílená aplikace látky methyl-tert-butyl-éteru přímo do žlučníku cestou perkutánně ( tj. přes kůži ) zavedeného katétru ( tj. trubičky ) transhepatálně ( tj. přes játra ). Rozdrobení kamenů za použití rázové ultrazvukové vlny se již několik let úspěšně používá při léčbě nefrolitiázy ( tj. kamenů v ledvinách ). Shodná metodika byla přizpůsobena na rozdrobování žlučníkových konkrementů a je předmětem dalšího intenzivního výzkumu. Obě uvedené metody mají největší úspěch u konkrementů složených převážně z cholesterolu. K opakované novotvorbě kamenů ve žlučníku u nemocných sledovaných po dobu 5 let dochází po použití uvedených metod až v 50 procentech případů. Nákladnou pomocnou léčbu léky obsahujícími žlučové kyseliny lze využít i následně k zabránění opětovnému vytvoření kamenů ve žlučníku. Význam těchto zajímavých metod není ještě zcela jednoznačně doložen.

Při neléčených kamenech ve žlučníku ( tj.

cholecystolitiáze ) s rostoucím věkem pacienta neustále stoupá riziko vzniku velmi vážných komplikací jako jsou blokáda žlučových nebo pankreatických cest, žloutenka, akutní zánět slinivky břišní nebo zánět žlučovodů – cholangitida. Může vzniknout i blokáda tenkého střeva žlučovým kamenem – tzv. biliární ileus, který vyžaduje urgentní operační zákrok.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector