Zhroucená plíce (pneumotorax, kolaps plic) – příznaky, příčiny, léčba

Zhroucená plíce (pneumotorax, kolaps plic) – příznaky, příčiny, léčba

Pneumotorax vznikne tehdy pokud se do pleurální dutiny dostane vzduch. Pleurální dutina je oblast mezi plícemi a hrudním košem (mezi poplicnicí – vazivovou blankou kryjící plíce a pohrudnicí – vazivovou blanou vystýlající hrudník zevnitř). V takovém případě dochází na postižené straně ke zkolabování plíce a část vdechovaného vzduchu prochází mezi zdravou a postiženou plící a dýchání je tím ztížené.

V zásadě existují tři základní druhy pneumotoraxů (ve zkratce též PNO) – uzavřený, otevřený a ventilový. 

Uzavřený pneumotorax vzniká bez porušení hrudní dutiny zvenčí nejčastěji jako důsledek onemocnění (cystická fibróza, Marfanův syndrom, plicní emfyzém) nebo jako důsledek barotraumatu (stlačení plic v důsledku prudké změny okolních tlaků – postihuje nejčastěji potápěče). Obvykle odezní sám během několika dní.

Otevřený pneumotorax vzniká fyzickým proražením hrudníku. K tomu může dojít buď v důsledku úrazu (zlomenina žeber, střelná nebo bodná rána) nebo při lékařském zákroku (takzvaný iatrogenní – lékařem způsobený pneumotorax), jako je kanylace, hrudní punkce či biopsie.

Ventilový pneumotorax je životu nebezpečný. Vzniká poraněním hrudníku jako při otevřeném pneumotoraxu, ale kožní lalok nebo jiná ucpávka způsobí, že vdechovaný vzduch nemůže opustit pleurální dutinu.

Tím vzniká na postižené straně značný přetlak, který se postupně šíří i do druhé části hrudníku, což vede k hypoxii (nedostatečnému zásobování tkání kyslíkem) a tachykardii (zrychlené činnosti srdce) a bezprostředně ohrožuje člověka na životě.

Řešením je převedení ventilového pneumotoraxu na otevřený (odstranění překážky, která brání úniku vzduchu z hrudníku).

Podle mechanismu vzniku lze PNO rozdělit na spontánní, iatrogenní a traumatický.

Spontánní pneumotorax vznikne spontánně, většinou v důsledku onemocnění jako jsou cystická fibróza, astma nebo plicní emfyzém.

Iatrogenní pneumotorax vznikne v důsledku zásahu lékaře. Jedná se o komplikaci u kanylací vena subclavia, při punkcích hrudníku, apod.

  • Traumatický pneumotorax vzniká v důsledku traumatu (autonehoda, střelné nebo bodné zranění).
  • Na obrázku níže se můžete podívat jak takový otevřený pneumotorax vypadá.

Zhroucená plíce (pneumotorax, kolaps plic) – příznaky, příčiny, léčba

Obrázek 1: Otevřený pneumotorax

Příznaky pneumotoraxu

Mezi hlavní příznaky pneumotoraxu patří bolest na hrudi, záchvaty kašle a dušnost. Pokud je pneumotorax na levé straně, kde se nachází srdce, mohou příznaky napodobovat infarkt myokardu. U otevřeného pneumotoraxu může z rány vytékat také krev, která je nejčastěji jasně červená a zpěněná.

U ventilového pneumotoraxu se vyskytují také zmodrání (cyanóza) obličeje, hypoxie (nedostatečné zásobení tkání kyslíkem) a tachykardie (zrychlené bušení srdce).

První pomoc při pneumotoraxu

Než začnete cokoli podnikat, zavolejte záchranku. U pneumotoraxu je nutná hospitalizace a vyloučení vnitřního krvácení.

U uzavřeného pneumotoraxu postačí pacienta položit do stabilizované polohy (vždy tak, aby pacient ležel na postižené straně, aby se fungující plíce mohla řádně rozpínat při dýchání. Pokud jste si jisti, že nedošlo k poranění břicha či vnitřnímu krvácení, můžete pacienta položit do polosedu a podložit muzáda (Fowlerova poloha).

V případě otevřeného pneumotoraxu je dobré ránu zakrýt sterilním poloprodyšným obvazem. Jedná se o obvaz složený ze 3 vrstev – sterilního čtverce, kterým přikryjete ránu, neprodyšného igelitu nebo fólie a dalšího sterilního čtverce na vrchu.

Čtverec zajistěte tak, aby byl jeho dolní okraj volný a mohla tudy volně vytékat krev a unikat vzduch z hrudní dutiny. Pokud v ráně zůstal zabodnutý předmět, nikdy ho nevytahujte. Jen ho zajistěte proti dalšímu pohybu a vyčkejte příjezdu záchranky.

U ventilového pneumotoraxu, který je nejnebezpečnější toho laik mnoho udělat nemůže. Pokud pacient nedýchá, zahajte umělé dýchání (15 vdechů za minutu) a vyčkejte příjezdu záchranky. Ventilový pneumotorax se odstraní převodem na otevřený, a to s pomocí tlusté punkční jehly nebo rourky. Tato práce ale přísluší výhradně lékařům.

Diagnostika a léčba pneumotoraxu v nemocnici

V nemocnici je pneumotorax nejčastěji diagnostikován s pomocí rentgenu plic, který ukáže kolabovanou (smrštěnou) plíci v případě otevřeného nebo uzavřeného pneumotoraxu, respektive utlačení a posunutí srdce a nepostižené plíce, v případě ventilového pneumotoraxu.

Nekomplikované stavy uzavřených pneumotoraxů se obvykle zhojí bez zásahu lékaře a není nutné provádět zvláštní opatření.

U otevřeného pneumotoraxu je léčebným postupem první volby takzvaná drenáž, což je zjednodušeně řečeno zavedení hadičky do hrudní dutiny, která je napojena na odsávačku a slouží k odvádění vzduchu z hrudní dutiny.

Tento postup se používá v případě, kdy ke kolapsu plíce došlo v důsledku poškození plicní stěny (natržení či prasknutí tkáně). 

Pokud pneumotorax vznikl v důsledku rozsáhlejšího poranění hrudníku nebo bodnou či střelnou ranou je nutné provést řešení chirurgickou operací.

U ventilových (tenzních) pneumotoraxů je nejprve nutné s pomocí punkční jehly převést ventilový pneumotorax na otevřený a následně se postupuje stejně jako v případě otevřeného pneumotoraxu. 

Pneumotorax: příznaky, léčba a první pomoc – Zdraví.Euro.cz

Zhroucená plíce (pneumotorax, kolaps plic) – příznaky, příčiny, léčba

Pneumotorax je označení pro přítomnost vzduchu mezi plícemi a hrudní stěnou. Jedná se o nebezpečný stav, který vede ke smrštění plíce a bez včasného zásahu může končit smrtí. Příčinou obtíží může být poranění hrudníku, prasknutí hrudní stěny i chybný zákrok lékaře. Čím se pneumotorax projevuje a jaká je v jeho případě první pomoc?

Co je to pneumotorax?

Pneumotorax, jehož označení vzniklo složením slova pneumos (vzduch) a thorax (hrudník), je stav, který se vyznačuje přítomností vzduchu v hrudní dutině, konkrétně v prostoru mezi plícemi a hrudní stěnou.

Každá z plic je v hrudníku uložena v takzvané pleurální dutině, která je vystlaná tenkou blanou (pleurou).

Kolem plíce se nachází malý prostor, který obsahuje vakuum a zároveň je v něm udržován podtlak, jenž umožňuje rozpínání plíce při nádechu.

V momentě, kdy se do tohoto prostoru dostane vzduch, podtlak zmizí a vzduchový tlak způsobí, že dojde k menšímu či většímu kolapsu (smrštění) plicní tkáně. V takovém případě mluvíme o pneumotoraxu.

Příčiny pneumotoraxu

Do pleurální dutiny se vzduch může dostat pouze dvěma způsoby. Může proniknout skrze hrudní stěnu z vnějšího prostředí anebo skrze plicní stěnu z dýchacích cest. K obtížím tak dochází například v důsledku poranění hrudníku (traumatický pneumotorax), zejména pak po bodném či střelném zranění. Poměrně často bývá důvodem obtíží také poranění plic úlomkem zlomeného žebra.

Vzduch se do pleurální dutiny může dostat také v důsledku prasknutí stěny (spontánní pneumotorax), přičemž důvod může být naprosto neznámý a přijít může z plného zdraví. Tento stav o něco častěji postihuje muže.

K prasknutí může být také náchylnější plíce, která je postižena některými formami rozedmy plic.

Dojít k němu může také v důsledku napojení pacienta na přístroj umělé plicní ventilace, tedy v případě, že je přístroj nastaven tak, aby nemocnému vháněl do plic vzduch pod příliš velkým tlakem.

K pneumotoraxu někdy neúmyslně dochází i rukou lékaře (iatrogenní pneumotorax). Konkrétně pak v okamžiku, kdy zavádí nitrožilní kanylu do podklíčkové žíly.

Pneumotorax může být rovněž indukovaný, tedy záměrný. Tento postup se využívá například při toraskopii, což je označení pro endoskopické vyšetření hrudníku.

Pneumotorax byl před objevením antibiotik rovněž používán při léčbě tuberkulózy.

Typy pneumotoraxu

Lékaři rozlišují hned několik typů pneumotoraxu.

Uzavřený pneumotorax

Uzavřený pneumotorax vzniká v okamžiku, kdy do pleurální dutiny pronikne určité množství vzduchu a následně dojde k uzavření otvoru, kterým se plyn dostal dovnitř.

V případě malého množství vzduchu, které je v této situaci typické, se pneumotorax nemusí nijak projevit, případně o sobě dá znát jen malou bolestí na hrudi.

Menší množství proniklého vzduchu se rovněž může vstřebat a pneumotorax tedy sám odezní.

Otevřený pneumotorax

V případě otevřeného pneumotoraxu zůstává otvor mezi pleurální dutinou a okolím po vniknutí vzduchu i nadále otevřený. Do dutiny proniká velké množství vzduchu, což vede k narušení podtlaku a kolapsu plíce, která se při nádechu přestane rozpínat.

Tento stav se u nemocného projevuje bolestí na hrudi a následnou dušností. Dýchání v tomto případě zajišťuje jen druhá plíce, dochází k němu ale pouze v omezené míře.

Pokud byla druhá plíce poškozena jiným procesem anebo byla chirurgicky odstraněna, může otevřený pneumotorax snadno skončit udušením.

Ventilovaný pneumotorax (tenzní pneumotorax)

Jedná se o smrtelně nebezpečnou formu pneumotoraxu, kdy kus tkáně, která se nachází poblíž vzniklého otvoru, funguje jako ventil.

Budete mít zájem:  Co Delat Kdyz Mam Priznaky Covid?

Ten při nádechu umožní vstup vzduchu do pleurální dutiny, ale při výdechu se otvor uzavře a zabrání vydechnutí vzduchu ven.

Po každém nádechu se vzduch v plicích začne hromadit a pleurální dutina se nafukuje jako balon a utlačuje ostatní orgány v hrudním koši, a to včetně druhé plíce.

Zprvu se ventilový pneumotorax projevuje stejně jako předchozí dvě formy, tedy bolestí na hrudi a dušností, postupně rostoucí objem vzduchu a utlačování druhé plíce však bez pomoci vede k nevyhnutelné smrti udušením.

Příznaky pneumotoraxu

Jak už zaznělo výše, pneumotorax nemusí být na první pohled patrný. Nicméně, zejména v případě nehody s následným poraněním hrudníku je třeba s touto možností počítat. Všímáme si proto těchto projevů:

  • bolest na hrudi,
  • obtížné dýchání,
  • promodrání kůže při nedostatku vzduchu,
  • rána na hrudníku (při otevřeném pneumotoraxu může bublat),
  • rozvoj šokového stavu (při krvácení do hrudníku),
  • selhávání oběhu.

Diagnostika

Kromě klinických projevů, které mohou odborníkům napovědět, o jaký typ obtíží se jedná, je vhodným diagnostickým prostředkem rentgen plic.

Na snímku je kromě smrštěné plíce vidět také vzduch v pleurální dutině.

V případě ventilového pneumotoraxu je na snímku čitelné i přetlačení jednotlivých orgánů na druhou stranu hrudníku, což se týká hlavně srdce a průdušnice.

Léčba pneumotoraxu

Postup léčby se vždy liší na základě typu pneumotoraxu. Co mají všechny druhy obtíží společného, je klid na lůžku a zabránění jakékoli námaze. V případě dušnosti se podává kyslík.

Malý pneumotorax se se obecně nijak zvlášť řešit nemusí, pokud do dutiny vniklo pouze malé množství vzduchu, časem se samo vstřebá. V případě většího objemu plynu je vzduch možné odsát pomocí injekční jehly. Tu lékař opatrně bodne do pleurální dutiny přes hrudní stěnu a přítomný vzduch odsaje.

V případě rozsáhlejšího pneumotoraxu, přistupují lékaři k drenáži. To jinými slovy znamená, že do pleurální dutiny udělají otvor přes hrudní stěnu. Skrze tento otvor pak vedou odsávací přístroj, který přítomný vzduch kontinuálně odsává.

Pokud byl otevřený pneumotorax způsoben protržením plicní stěny, tak je třeba s odsáváním vzduchu počkat. Často totiž vede k samovolnému uzavření povrchu plíce.

V případě, že drenáž selže a pneumotorax pořád přetrvává, lze přistoupit k chirurgickému řešení, kdy se lékař snaží otvor v plíci sám uzavřít.

U tenzního neboli ventilového pneumotoraxu je to o něco složitější. Musí se totiž řešit ve dvou krocích. Nejprve jej lékař musí v rámci první pomoci převést na otevřený pneumotorax, to znamená, že do pleurální dutiny vbodne širokou dutou jehlu, čímž zabrání hromadění vzduchu uvnitř. Uměle vzniklý otevřený pneumotorax pak řeší klasickou drenáží.

Pneumotorax: první pomoc

Vzhledem k tomu, že pneumotorax často vzniká v důsledku poranění, může se stát, že se kdokoli z nás ocitne v situaci, kdy bude muset dát zraněnému první pomoc. Tušíte, jak vypadá první pomoc při pneumotoraxu? Důležité jsou následující body:

  • poraněného uložte do polosedu, umožněte mu zapřít se rukama,
  • volejte záchrannou službu (155),
  • při podezření na otevřené poranění hrudníku ponechte ránu otevřenou,
  • z rány rozhodně nevytahujte žádné těleso,
  • zajistěte poraněnému tepelnou pohodu (zabalením do izotermické folie, přikrytím dekou, izolace od země…),
  • pečlivě sledujte stav raněného,
  • při zástavě dýchání zahajte neodkladnou resuscitaci.

V případě podezření na otevřený pneumotorax doporučuje European Resuscitation Council (ERC) laické veřejnosti ránu nepřikrývat. Hrozí totiž riziko smrtelného přetlakového pneumotoraxu, který v minulosti vznikal v důsledku neúmyslného utěsnění rány přiložením chlopně nebo obvazového materiálu, který následně nasákl krví.

Za nebezpečné ERC považuje rovněž překrytí rány PVC rouškou, která se nachází v autolékárničce. A to i za předpokladu, že ránu překrývá jen ze tří stran. Až do příjezdu záchranné služby je doporučeno ponechat zranění zcela bez zakrytí a případné lokalizované krvácení kontrolovat přímým tlakem.

Zdroje: stefajir.cz, cervenykriz.cz, zzmv.cz

Pneumotorax – Wikipedie

PneumotoraxCT snímek levostranného pneumotoraxuKlasifikaceMKN-10J93., P25.1, S27.0MeSHD011030Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pneumotorax (PNO) je definován jako nahromadění vzduchu či jiného plynu v pleurální dutině. Pleurální dutina je uzavřený prostor obklopující plíce, je ohraničený nástěnnou a plicní pleurou a je v něm podtlak.

Příčinou pneumotoraxu může být prasknutí subpleurálních bul, poranění hrudníku, některé lékařské zákroky (opichy páteře, kanylace žil aj).[1]

Klinický obraz a formy

Rentgenový snímek oboustranného pneumotoraxu. Šipky ukazují hranice kolabovaných plic

Klinický obraz pneumotoraxu závisí na rychlosti jeho vzniku, přidružených chorobách, rozsahu pneumotoraxu a jeho formě (uzavřený, otevřený, ventilový, normotenzní, tenzní). Postižený má nejčastěji bolest na hrudi, kašel a dušnost. Levostranný pneumotorax může svou symptomatologií napodobovat koronární příhodu. Pokud se alespoň část plic rozvíjí, není normotenzní pneumotorax životně nebezpečný.

Ventilový(přetlakový, tenzní) pneumotorax vzniká tzv. ventilovým mechanismem, kdy při nádechu proniká do pleurální dutiny vzduch a při výdechu se defekt uzavírá, čímž se vzduch hromadí v dutině.

Tento typ pneumotoraxu je smrtelně nebezpečný, protože vzduch hromadící se v dutině hrudní postupně utlačuje všechny orgány mediastina na nepostiženou stranu, čímž se utlačují velké cévy a dochází k obstrukčnímu šoku nedostatečným návratem krve do srdce.

U ventilového pneumotoraxu vzniká život ohrožující stav s bolestí, dušností, cyanózou, zrychlení srdeční frekvence a poklesem krevního tlaku.[1]. Tenzní pneumotorax zabíjí oběhovým, nikoliv dechovým selháním.

Může vzniknout při poranění hrudníku zvenčí(otevřený) i u neporušené či druhotně ošetřené hrudní stěny (uzavřený). Okamžité uvolnění přetlaku punkcí nebo hrudní drenáží zachraňuje život.

Příčiny pneumotoraxů

  • traumatický (úrazový) pneumotorax vzniká při perforaci hrudní stěny nebo při poranění jícnu, průdušek či zlomenině žeber,
  • spontánní (samovolný) pneumotorax
    • primární idiopatický (bez známé příčiny). Někdy se může objevit u zdravých lidí (typicky vysokých mladých mužů s výskytem pneumotoraxu v rodině). Většinou se jedná o vrozené oslabení plicní tkáně. Při větší námaze (zdvihání břemena v nádechu, cvičení, …) se projeví bolest v hrudníku a dušnost.
    • sekundární vzniká následkem plicních chorob (jako je např. CHOPN nebo cystická fibróza),
  • iatrogenní (důsledkem léčby) pneumotorax vzniká při invazivních lékařských úkonech a vyšetřeních.

    Nejčastěji jde o zavádění žilního vstupu – katetrizace podklíčkové žíly, dále transparietální aspirační biopsie, akupunktura. Přístrojová mechanická ventilace používající přetlak rovněž může vést k pneumotoraxu.[2]

  • indukovaný (záměrný) pneumotorax se využívá při toraskopii, endoskopickém vyšetření hrudní dutiny.

    Léčebný pneumotorax byl používán před objevem antibiotik při léčbě tuberkulózy.

Léčba

Malý a normotenzní pneumotorax bez výrazných dechových obtíží není třeba léčit, stačí pouze pozorování s případnou oxygenoterapií, která zvyšuje absorpci vzduchu, nebo jej můžeme zmenšit odsátím vzduchu punkcí přes hrudní stěnu. Rozsáhlejší spontánní pneumotorax je třeba drénovat, tedy postupně za nízkého tlaku odsávat vzduch. Při selhání všech výše uvedených metod je na místě chirurgický zásah.

Otevřené pneumotoraxy je většinou nutné chirurgicky ošetřit včetně hrudní drenáže. Uzavřením rány totiž může vzniknout přetlak. Pacient je vždy sledován a opakovaně rentgenován.

Tenzní pneumotorax je třeba ošetřit co nejdříve – nejprve snížíme intrapleurální tlak odsátím vzduchu silnou punkční jehlou (nejlépe ve 2. mezižebří) a poté drénujeme hrudník.[3]

Před objevením antituberkulotik se používal k léčbě tuberkulózy iatrogenní pneumotorax. Jeho cílem byl kolaps plicního laloku postiženého kavernou, proto tato metoda dostala název kolapsoterapie.

Pacienti byli udržováni klidu a dobře živeni a někdy došlo k úspěšnému opouzdření pomocí vazivových vláken, která kolem tuberkulozního ložiska vytvořila obal a tím ho izolovala od okolní tkáně.

Hrozila samozřejmě infekce a krvácení z opakovaných punkcí.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ISBN 80-7262-131-9 (Galén), str. 120
  2. ↑ KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství. 3. vyd. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X. S. 416. 
  3. ↑ KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství. 3. vyd. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X. S. 417. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu pneumotorax na Wikimedia Commons
  • https://priznaky.info/pneumotorax
Autoritní data

  • BNF: cb122588766 (data)
  • GND: 4250684-0
  • LCCN: sh85103632
  • MA: 2909585663
  • NDL: 00565798

Portály: Medicína

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pneumotorax&oldid=20263874“

Pneumotorax

RTG pneumothorax vpravo, iatrogenně po zavedení CŽK

Pneumotorax (PNO) je definován jako nahromadění vzduchu či jiného plynu v pleurální dutině s částečným nebo úplným kolapsem plíce.
Pleurální dutina je uzavřený prostor obklopující plíce. Ohraničuje ji nástěnná a plicní pleura. Po část dýchacího cyklu se v pleurálním prostoru vytváří podtlak, vyrovnaný atmosférický tlak nebo při zvýšení nitrohrudního tlaku (kašel, kýchání) i přetlak.

Dělení pneumotoraxu[upravit | editovat zdroj]

Traumatický pneumotorax

Vzniká při perforaci hrudní stěny nebo při poranění jícnu, průdušek či zlomenině žeber.

Spontánní pneumotorax

  • Primární idiopatický – může se objevit u zdravých vysokých mladých mužů s výskytem pneumotoraxu v rodině;
  • sekundární – vzniká následkem plicních chorob (jako je např. CHOPN nebo cystická fibróza).

Iatrogenní pneumotorax

Vzniká při invazivních lékařských procedurách jako je transparietální aspirační biopsie, transbronchiální plicní biopsie, kanylace podklíčkové žíly, akupunktura, opichy páteře, hrudní punkce nebo mechanická ventilace s přetlakem.[1]

Prostý
Tenzní (přetlakový) neboli ventilový pneumotorax

Může vznikat u jakéhokoliv výše zmíněného typu. Vzniká tzv. ventilovým mechanismem, kdy při nádechu proniká do pleurální dutiny vzduch a při výdechu se defekt uzavírá, čímž se vzduch hromadí v dutině.

Tento typ pneumotoraxu je nejvíce nebezpečný, protože vzduch hromadící se v dutině hrudní postupně utlačuje všechny orgány mediastina na nepostiženou stranu.[1] Vzniká útlak velkých žil a nedostatečným návratem krve do srdce dochází k obstrukčnímu šoku.

U ventilového pneumotoraxu vzniká život ohrožující stav s bolestí, dušností, cyanózou, zrychlení srdeční frekvence a poklesem krevního tlaku.Tenzní pneumotorax zabíjí oběhovým, nikoliv dechovým selháním.

Etiologie spontánních PNO[upravit | editovat zdroj]

Primární PNO[upravit | editovat zdroj]

Astenický habitus, pozitivní rodinná anamnéza, subpleurální buly, kouření, abúzus marihuany, abúzus kokainu.

Sekundární PNO[upravit | editovat zdroj]

Plicní onemocnění: astma bronchiale, cystická fibróza, CHOPN.
Infekce: nekrotizující pneumonie, Pneumocystis jirovencii, pertuse.
Intersticiální plicní onemocnění: sarkoidóza, histiocytóza atd.

Onemocnění pojivové tkáně: Marfanův syndrom, Ehlersův-Danlosův syndrom, JIA, polymyozitida, dermatomyozitida, atd.
Malignity: primárně plicní či metastázy.
Aspirace: cizí těleso, chemická pneumonie.

Katameniální PNO (vzácná forma spontánního pneumotoraxu, která postihuje jen mladé ženy v průběhu menstruace; v 97% je postižena pravá strana).[2]

Patogeneze spontánního PNO[upravit | editovat zdroj]

Velký vzestup transpulmonálního tlaku způsobí distenzi alveolů, což vede k jejich ruptuře. Dochází k průniku vzduchu do pleurálního prostoru. Dále může vzniknout rupturou povrchových alveolů, kdy vzduch proniká rovnou do pleurálního prostoru. Dalším možným mechanismem je ruptura centrálních alveolů. Vzduch prochází perivaskulární tkání centrifugálně k hilu či periferně k viscerální pleuře (pneumomediastinum, podkožní emfyzém, pneumoperitoneum);[2]

Pneumothorax může vzniknout i při infekci dolních úseků respiračního traktu. Dochází k nekróze epiteliálních buněk, úbytku cilií a nadprodukci hlenu. Cytolýza infikovaných buněk spouští kaskádu zánětlivé reakce. Uvolněné mediátory zánětu přímo destruují tkáně bronchiolů a plicních sklípků, současně se vyskytují okrsky atelektázy a hyperinflace.[3]

Prostý PNO

Pleurální tlak na straně PNO je o něco vyšší než pleurální tlak kontralaterálního hemitoraxu, ale nedosahuje hodnoty atmosférického tlaku. Kolaps plíce obvykle bez závažnějšího klinického dopadu.

Tenzní PNO

V inspiriu se dostává do pleurálního prostoru vzduch a působením ventilového mechanismu narůstá pleurální tlak. V exspiriu převyšuje atmosférický tlak, čímž dochází ke kolapsu postižené plíce a komprese druhostranné plíce, dýchacích cest a horní duté žíly. Následně se objevuje hypoxie a pokles srdečního výdeje.[2]

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Klinický obraz pneumotoraxu závisí na rychlosti jeho vzniku, přidružených chorobách, rozsahu pneumotoraxu a jeho formě (uzavřený, otevřený,normotenzní, ventilový – tenzní).

  • Malý PNO – asymptomatický nebo suché dráždivé pokašlávání a difuzní bolest na postižené straně hrudníku, která může vystřelovat do ramene.
  • Větší PNO – navíc dušnost a ostrá pleurální bolest.
  • Příznaky sekundárního PNO bývají závažnější než příznaky primárního PNO.[2]
  • Levostranný pneumotorax může svou symptomatologií napodobovat koronární příhodu.
  • U ventilového pneumotoraxu vzniká život ohrožující stav s bolestí, dušností, zvýšenou náplní krčních žil, cyanózou, tachykardií a hypotenzí[1].

Objektivní nález

Malý PNO
Může mít zcela normální fyzikální nález.

Velký PNO

  • Viditelně omezené pohyby hrudníku;
  • tachypnoe, dyspnoe, event. cyanóza;
  • na postižené straně oslabené dýchání a hypersonorní poklep;
  • při přesunu středových struktur oslabení srdečních ozev;
  • vzácně podkožní emfyzém s krepiracemi, distenze břicha při pneumoperitoneu.[2]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • RTG hrudníku (zadopřední a event. bočný snímek);
  • CT plic – při obtížně hodnotitelném RTG snímku, při susp. kongenitálních cystických změnách, kong. lobárním emfyzému, kong. diafragmatické hernii apod.;
  • HRCT plic po zhojení PNO – k detekci subpleurálních bul, k posouzení plicního intersticia.
  • monitorace SpO2;
  • základní krevní testy: krevní obraz, FW, CRP, event. biochemické vyšetření a koagulace;
  • následná vyšetření ke zjištění etiologie:
    • KO, FW, CRP, imunoglobuliny, autoprotilátky, alfa-1-antitrypsin, chloridy v potu;
    • antropologické vyš., oční vyš., echokardiografie, genetické posouzení (při podezření na Marfanův syndrom);
    • plicní funkce při plné resorbi PNO přibližně za 2 měsíce.[2]

Posouzení velikosti PNO[upravit | editovat zdroj]

Malý PNO – menší nez 25 % objemu hemitoraxu; u dospělých a adolescentů tj. menší než 2 cm vzdálenosti mezi hrudní stěnou a hranicí kolabované plíce.
Velký PNO – větší než 25 % objemu hemithoraxu.

Metody výpočtu velikosti PNO:

  • metoda podle Rhea;
  • Lightův index: PNO (%) = 100 – [(šíře kolabované plíce³/průměr hemitoraxu³) x 100]; vzdálenosti se měří v úrovni plicních hilů;
  • Collinsův vzorec – vychází z měření ve 3 úrovních.[2]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Malý spontánní pneumotorax bez výrazných dechových obtíží není třeba léčit, stačí pouze pozorování s případnou oxygenoterapií, která zvyšuje absorpci vzduchu, nebo jej můžeme zmenšit odsátím vzduchu punkcí přes hrudní stěnu.

Rozsáhlejší spontánní pneumotorax je třeba drénovat, tedy postupně za nízkého tlaku odsávat vzduch. Při selhání všech výše uvedených metod je na místě chirurgický zásah.

Tenzní pneumotorax je třeba ošetřit co nejdříve, okamžitě – nejprve snížíme intrapleurální tlak odsátím vzduchu silnou punkční jehlou (nejlépe ve 2. mezižebří) a poté drénujeme hrudník[1].

  • Inhalace kyslíku – urychluje vstřebávání PNO;
  • perkutánní jednorázové odsátí vzduchu z pleurální dutiny (v ČR méně obvyklé);
  • chirurgická léčba: pasivní hrudní drenáž, hrudní drenáž s aktivním sáním (riziko reexpanzního plicního edému mechanickým poškozením plicních kapilár), intervence: thorakoskopie, thorakotomie, pleurodéza (obliterace pleurálního prostoru aplikací sklerotizující látky k prevenci recidivy PNO), pleurektomie (k prevenci recidiv PNO).[2]

Poznámka[upravit | editovat zdroj]

Před objevením antituberkulotik se používal k léčbě tuberkulózy iatrogenní pneumotorax. Jeho cílem byl kolaps plicního laloku postiženého kavernou, proto tato metoda dostala název kolapsoterapie.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 120, 416, 417. ISBN 80-7262-430-X.
  2. ↑ a b c d e f g h LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Praktická pediatrie : Obvyklé diagnostické a léčebné postupy na Pediatrické klinice v Motole. 1. vydání. Galén, 2008. 189 s. s. 51-60. ISBN 978-80-7262-578-9.
  3. ↑ NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 330-333. ISBN 978-80-7262-512-3.

Pneumotorax – Lék – 2021

U pneumotoraxu e vzduch do tane mezi vnitřní a vnější plicní pleuru (pleura).Lékaři popi ují pneumotorax, když e vzduch do tane mezi vnitřní a vnější pleuru (pleuru)

Obsah

U pneumotoraxu se vzduch dostane mezi vnitřní a vnější plicní pleuru (pleura).

definice

Lékaři popisují pneumotorax, když se vzduch dostane mezi vnitřní a vnější pleuru (pleuru). Pneumotorax se může vyvíjet a běžet nepozorovaně. V nejhorším případě vzduch již nemůže uniknout z pleurálního prostoru a vede tak ke kolapsu obou plic. Tento takzvaný tenzní pneumotorax je životu nebezpečný. Bez včasné terapie vede k šoku s kardiovaskulárním selháním.

4 formy pneumotoraxu

Lékaři rozlišují mezi 4 typy pneumotoraxu.

  1. Spontánní pneumotorax je tak pojmenován, protože u zdravých lidí se vyskytuje spontánně a bez jakékoli rozpoznatelné příčiny. Tato forma pneumotoraxu postihuje hlavně vysoké, štíhlé muže ve věku od 18 do 35 let.
  2. Pulmonologové (pulmonologové) hovoří o symptomatickém pneumotoraxu, když chronická onemocnění plic, jako je CHOPN nebo chronická bronchitida, způsobují hromadění vzduchu.
  3. Traumatický pneumotorax je způsoben zraněním hrudníku.
  4. Napínací pneumotorax nebo ventilový pneumotorax je stav nouze, který naléhavě vyžaduje intenzivní lékařské ošetření. U tenzního pneumotoraxu se pleurální prostor stále více plní vzduchem, který již nemůže uniknout. To způsobí nejen zhroucení plic. Vzduchová bublina také tlačí na srdce, které proto může jen nedostatečně udržovat svůj oběh.

Při včasné léčbě se pneumotorax hojí bez následků. Světelné tvary někdy zůstávají bez povšimnutí.

frekvence

Pneumotorax je poměrně vzácný. Na každých 100 000 obyvatel připadá každý rok v průměru pouze 7 až 9 nových případů. V poměru k celkové populaci je to více než 6500 případů ročně. Ve skutečnosti však pneumotorax postihuje velkou většinu (90 procent) kuřáků.

Příznaky

Příznaky pneumotoraxu se liší v závislosti na formě. Mírný pneumotorax někdy nezpůsobuje vůbec žádné nepohodlí nebo jen mírné nutkání kašlat. Obvykle však onemocnění začíná vážnými problémy s dýcháním. Čím více vzduchu se dostane mezi vnitřní a vnější plíce, tj.

Pleurální prostor, tím závažnější bude dušnost. Postižení mají pocit udušení. Dušnost je někdy doprovázena štěkotem, suchým a suchým kašlem. Pacient obvykle dýchá rychle a při vdechování cítí tahání špiček plic. Někdy je také pocit tlaku v hrudi.

Kůže je často bledá až namodralá.

Zhroucení plic nebo plic je téměř vždy doprovázeno velmi silnou bolestí. Bolest často vyzařuje do ramen, paží, zad nebo břicha.

V případě traumatického traumatického pneumotoraxu souvisejícího se zraněním se někdy v oblasti poraněné oblasti kůže shromažďuje vzduch. Emfyzém kůže tohoto druhu se vyskytuje především v případě malých bodných poranění.

Příznaky napínacího pneumotoraxu

Tenzní pneumotorax způsobuje příznaky, které se rychle zhoršují, protože tlak vzduchu v pleurálním prostoru rychle roste v důsledku účinku ventilu (viz příčiny). Typické příznaky napínacího pneumotoraxu jsou:

  • dušnost se velmi rychle zvyšuje
  • abnormálně vysoká srdeční frekvence nebo závodní srdce (tachykardie)
  • prudce klesající krevní tlak
  • Překrvení žil v žilách s rizikem selhání plic nebo šoku.

příčiny

Běžnou příčinou všech forem pneumotoraxu je to, že dýchací vzduch jde tam, kam nepatří, a to mezi vnitřní plicní membránu, která obklopuje plíce, a vnější plicní membránu, která leží přímo pod žebry. Tato oblast se nazývá pleurální prostor. Normálně je tam podtlak. To umožňuje plicím expandovat. Pokud se nyní vzduch dostane do této mezery, podtlak zmizí a plíce se zhroutí.

Jak se vzduch dostane do pleurálního prostoru, se liší v závislosti na tvaru pneumotoraxu.

Příčiny spontánního pneumotoraxu

Přesné příčiny spontánního pneumotoraxu nejsou známy. Proto lékaři odkazují na nejběžnější formu zdaleka jako idiopatický spontánní pneumotorax. Předpokládá se, že z neznámé příčiny jsou prasknutí alveol v bezprostřední blízkosti vnitřní plicní membrány odpovědné za vstup vzduchu do pleurálního prostoru. Lékaři také mluví o uzavřeném pneumotoraxu.

Plicní onemocnění, jako je CHOPN, cystická fibróza, emfyzém, tuberkulóza nebo bronchitida a astma, jakož i další plicní infekce jsou spojeny s podrážděním plicní tkáně a alveol. Pokud se při jednom z těchto onemocnění nahromadí vzduch, lékaři hovoří o sekundárním spontánním pneumotoraxu nebo symptomatickém pneumotoraxu.

Příčina traumatického pneumotoraxu

Traumatický pneumotorax je způsoben zraněními. Typická jsou například bodná poranění, při nichž je vnitřní plicní membrána ovlivněna hrudníkem nebo zády. Avšak pokusy o resuscitaci, příliš dlouhé umístění akupunkturních jehel nebo nesprávné umístění centrálního žilního přístupu mohou také způsobit traumatický pneumotorax.

Příčina napínacího pneumotoraxu

Ve srovnání s vnějším světem je v plicích podtlak. U některých poranění hrudníku nebo plic umožňuje ventilový mechanismus více vzduchu vstoupit do pleurálního prostoru s každým dechem. Nemůže však uniknout a vytváří se přetlak.

Čím větší je hromadění vzduchu, tím více prostoru je pro plíce a srdce mezi oběma plícemi. Znatelné jsou vypouklé a ucpané krční žíly, asymetrické pohyby dýchání, zvyšující se dušnost a oběhový kolaps. Nakonec mohou být plíce zcela stlačeny a srdce může být doslova zúžené.

Bez včasné lékařské pomoci je tento proces fatální.

zkouška

Lékaři obvykle stanoví diagnózu pneumotoraxu na základě typické dušnosti a jednoduchého fyzického vyšetření. Při klepání na hruď je typický tzv. Boxový tón. Klepání zní dutě a často se liší vlevo a vpravo, podle toho, které plíce jsou ovlivněny. Při poslechu pomocí stetoskopu se dýchací zvuky obvykle zdají slabé nebo dokonce již nejsou slyšitelné.

Nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak potvrdit diagnózu pneumotoraxu, je rentgenové nebo ultrazvukové vyšetření.

Speciální sonografická zařízení pro pulmonology nebo chirurgická oddělení dokonce automaticky rozpoznají pneumotorax.

Zejména v případě traumatického pneumotoraxu se k detekci nebo vyloučení dalších poranění často používají jiné zobrazovací metody, jako je počítačová tomografie.

léčba

Mírné případy pneumotoraxu často zůstávají bez povšimnutí a nevyžadují cílenou léčbu. Tělo samo rozkládá malé nahromadění vzduchu v pleurálním prostoru.

Tzv. Hrudní drenáž je nezbytná pro větší akumulaci vzduchu. Do pleurálního prostoru je vložena malá trubice, kterou je nasáván vzduch.V případě traumatického pneumotoraxu závisí terapie na typu poranění.

prevence

Nejlepší prevencí pneumotoraxu je nekouřit nebo přestat kouřit. Lidé s respiračními chorobami by měli urgentně dodržovat terapeutická doporučení, aby se problémy s dýcháním nezhoršily. Devadesát procent všech případů pneumotoraxu se vyskytuje u kuřáků. Podobně vysoké procento chronických onemocnění dýchacích cest lze připsat kouření.

Co je Pneumothorax?

Pneumotorax je formální lékařský termín pro zhroucené plíce. Někdy známý jako spontánní pneumotorax, plíce se zhroutí, když se vzduch hromadí v prostoru, který jej obklopuje. Léčba tohoto potenciálně závažného stavu může zahrnovat podávání kyslíku a umělé opětovné nafukování plic.

K výskytu plicního kolapsu může přispět několik situací. Poranění včetně traumatu na hrudi a zlomenin žeber mohou vést ke kolapsu plic. Některé návyky a činnosti mohou mít za následek kolaps plic, včetně kouření, potápění a létání. U jedinců, u kterých byla diagnostikována určitá plicní porucha, jako je astma, tuberkulóza a cystická fibróza, může také dojít ke kolapsu plic.

Když se plíce zhroutí bez jakékoli známé příčiny, může být označována jako spontánní pneumotorax. V některých případech může dojít k prasknutí malé vzduchové kapsy uvnitř samotné plicní tkáně, známé jako bublinka.

Vzduch, který uniká z tohoto prasklého vaku, pak může vytéct do dutiny obklopující plíce.

Hromadění unikaného vzduchu v průběhu času může vést k částečnému nebo úplnému zhroucení plic v závislosti na množství vzduchu, který proti němu tlačí.

Jedinci s pneumotoraxem se mohou postupně projevovat symptomaticky. Mezi běžné příznaky spojené se zhroucenými plicemi patří dušnost a intenzivní bolest na hrudi, která doprovází kašel nebo hluboký dech.

Někteří jedinci mohou být snadno unaveni s malou námahou nebo se mohou vyvinout zrychlená srdeční frekvence.

Mezi další příznaky může patřit namodralý nádech kůže způsobený nedostatečným kyslíkem, nízkým krevním tlakem a pocitem těsnosti v hrudi.

Pneumotorax je obvykle identifikovatelný pomocí stetoskopu, protože může dojít k oslabeným nebo neexistujícím dechovým zvukům. Diagnostické testování může být provedeno za účelem potvrzení, že došlo k pneumotoraxu, a vyhodnocení jeho závažnosti.

Může být provedeno rentgen hrudníku, aby se určilo, zda se v dutině obklopující postižené plíce hromadí vzduch. V některých případech může být provedena měření arteriálních krevních plynů (ABG) pro měření hladiny oxidu uhličitého a kyslíku v krvi.

Léčba zhroucených plic závisí na rozsahu kolapsu a celkovém zdraví jednotlivce. Pokud je kolaps malý, lze jej monitorovat a nechat léčit samostatně. Jednotlivcům, jejichž kolaps plic je považován za mírný, může být podán doplňkový kyslík a instruováni k odpočinku. Vzduch, který se nahromadil v prostoru obklopujícím plíce, může být odstraněn jehlou ke zmírnění jakéhokoli vnějšího tlaku.

Ti, kteří mají téměř úplný nebo úplný kolaps plic, mohou vyžadovat umístění hrudní trubice, aby odtékali unikající vzduch.

Hrudní trubice, umístěná mezi žebra poblíž plic, může zůstat několik dní na místě, což vyžaduje delší hospitalizaci. Doplňkový kyslík může být podáván, zatímco hrudní trubice podporuje opětovné rozšíření postižených plic.

Těžké případy pneumotoraxu mohou vyžadovat operaci plic, aby se korigoval kolaps a zabránilo se dalšímu opakování.

Prognóza jedince závisí na rozsahu kolapsu plic a jeho příčině. U pacientů s anamnézou pneumotoraxu nebo kouřů existuje zvýšené riziko budoucího kolapsu plic. Komplikace spojené s kolapsem plic zahrnují opakující se kolaps a šok.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector