Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Vytvořeno: 23. 7. 2014 Poslední aktualizace: 23. 7. 2014

Úroveň zdravotní péče prodloužila délku života lidí v ČR, nejedná se však o léta prožitá ve zdraví. Roste totiž počet závažných onemocnění. Nadváhou a obezitou trpí více než 57 % dospělé populace, což souvisí s nárůstem onemocnění diabetem II.

typu, kterých bude do roku 2025 více než 1 milion. Trvale roste také počet pacientů s vysokým tlakem. Počet diagnostikovaných zhoubných nádorů stoupá ročně o 6 %.

Zdraví populace nejvíce ovlivňuje životní styl, zejména obezita, nedostatek pohybové aktivity, kouření, konzumace alkoholu a vysoká spotřeba soli. Významnou roli hrají i nové problémy, jako je antibiotická rezistence, nárůst výskytu černého kašle či HIV pozitivity.

V souvislosti s tím neúměrně rostou náklady na zdravotní a sociální péči. To jsou problémy, které má řešit Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí.

„Kvalita zdravotní péče prodloužila délku života mužů o 7,5 a žen o 5,5 roku. Teď se musíme soustředit na prodloužení délky života prožitého ve zdraví. Žádná ekonomika si nemůže dovolit dlouhodobě financovat náklady spojené s nezdravým životním stylem a z toho vyplývajícími nemocemi.

Proto je pro mne prevence a podpora programu Zdraví 2020 jednou z klíčových priorit. Nejdůležitější je, aby si lidé uvědomili, že své zdraví nejvíce ovlivní lepší životosprávou a zdravým životním stylem.

Pokud by se díky tomu podařilo snížit výskyt civilizačních chorob o 5 %, zdravotnictví by to uspořilo na 10 miliard korun ročně a přínos pro HDP by byl dalších 10 miliard,“ uvedl ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

„Národní strategie je souhrnem opatření pro rozvoj veřejného zdraví v ČR. Jejím účelem je především stabilizace systému prevence nemocí, ochrany a podpory zdraví,“ říká hlavní hygienik ČR a náměstek ministra zdravotnictví pro ochranu a podporu veřejného zdraví Vladimír Valenta.

Národní strategie obsahuje mimo jiné 11 prioritních témat, která budou zpracována do akčních plánů:

  1. Dostatečná pohybová aktivita
  2. Správná výživa a stravovací návyky populace, bezpečnost potravin
  3. Zvládání stresu a duševní zdraví
  4. Omezování zdravotně rizikového chování
  5. Snižování zdravotních rizik ze životního a pracovního prostředí
  6. Zvládání infekčních onemocnění, zejména nových a znovu se objevujících infekcí, infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, opatření proti antimikrobiální rezistenci a vakcinační programy
  7. Screeningové programy, jejich sledování a vyhodnocování jejich efektivity, identifikace nových možností
  8. Zlepšení dostupnosti a kvality zdravotní péče včetně následné a dlouhodobé
  9. Zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb
  10. Celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků
  11. Elektronizace zdravotnictví

Existence a schválení Národní strategie Zdraví 2020 na úrovni vlády je nezbytnou podmínkou pro využívání finančních prostředků z evropských fondů pro celé české zdravotnictví v období let 2014 – 2020. Aby tato podmínka byla splněna zcela, je třeba  do konce roku 2015 vytvořit a schválit akční plány, jinak nebude možné čerpat finanční prostředky z evropských fondů v celém systému zdravotnictví.

Základní přehled o současné úrovni zdravotního stavu obyvatel v ČR podává Zpráva o zdraví obyvatel České republiky, vydaná Ministerstvem zdravotnictví a zpracovaná Státním zdravotním ústavem.

K zajímavým zjištěním patří například skutečnost, že ačkoli se průměrný věk mužů v České republice za posledních dvacet let zvýšil o 7,5 a žen o 5,5 roku, je přesto úmrtnost naší populace výrazně horší než ve vyspělých evropských státech.

Stále větším problémem se v České republice stává také nadváha a obezita. Trpí jí více než 57 % dospělé populace u nás a narůstá také počet dětí s vyšší než normální váhou, zejména chlapců. V rámci Evropy pak ČR zaujímá po Anglii, Maltě a Maďarsku v počtu obézních lidí přední místa. Jejich počet od 90.

let stále stoupá a není bez zajímavosti, že nejvyšší nárůst výskytu obézních nastal ve věkové skupině 35-44letých mužů a 65-74letých žen. Při obezitě je riziko onemocnění vysokým krevním tlakem šestkrát a cukrovky sedmkrát vyšší než při normální hmotnosti. Obezita ovlivňuje negativně zdraví a psychiku člověka a zvyšuje potřebu lékařské péče.

Nemoci spojené s obezitou jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí, kterým  je možno předcházet.

V ČR také každoročně přibývá 20 tisíc nových případů diabetu, především 2. typu. V současné době se u nás tedy s diabetem léčí 850 tisíc lidí. Trvale vzestupný trend se týká také vysokého krevního tlaku.

Počet nově diagnostikovaných zhoubných nádorů každoročně stoupá o 6 %, úmrtnost na ně však zásluhou stoupající efektivity terapeutických metod klesá.

Vzestupný trend výskytu mají zejména zhoubné nádory tlustého střeva a konečníku, prostaty, slinivky, prsu, melanomu kůže, ledvin, mozku a nádory plic u žen.

K zajímavostem patří také fakt, že nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých a třetí nejčastější příčinou úmrtí v celé české populaci jsou úrazy. Úmrtnost následkem úrazu činí v České republice 8 % celkové úmrtnosti u mužů a 5 % celkové úmrtnosti u žen.

Největší podíl na těchto číslech mají dopravní nehody. Za povšimnutí také stojí klesající trend  ve výskytu zubního kazu u dětí, kdy polovina z nejmladší věkové skupiny má chrup bez kazu.

Kazivost zubů věkem samozřejmě stoupá a téměř 30 % lidí mezi 64-74 lety nemá vlastní chrup.

O kvalitě prožitého života nejvíce vypovídá ukazatel délky života prožitého ve zdraví, který byl v ČR roce 2010 stejný jako v roce 1962, tedy 62 let.

Prodlužování délky života tudíž u nás spočívá ve zvyšování počtu let prožitých v nemoci.

Například ve Švédsku je tomu zcela jinak, zde se za stejnou dobu prodloužila doba prožitá ve zdraví v průměru o 9 let a lidé zde prožijí ve zdraví 71 let, což je o 9 roků více, než v ČR.

V české populaci přetrvává nízká zdravotní gramotnost, nízká úroveň péče o vlastní zdraví a zodpovědnost za něj. Značná část populace podceňuje rizikové faktory životního stylu a spoléhá jen na farmakoterapii. Významnou roli při vzniku mnoha nemocí představuje nadváha a obezita, která postihuje téměř tři čtvrtiny obyvatel a neklesající užívání tabáku a alkoholu.

  • Přílohy:
  • Obr. 1: Akční plány
  • Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné
  • Zdroj: MZČR
  • Obr. 2: Příčiny úmrtí můžu a žen v roce 2012 – podíl v %
  • Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné
  • Zdroj: ÚZIS ČR
  • Obr. 3: Vývoj počtu léčených diabetiků a nových případů ČR, 2000–2012
  • Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné
  • Zdroj: ÚZIS ČR
  • Obr. 4: Dispenzarizovaní pacienti pro hypertenzní nemoc (I10–I15) celkem na 100 tisíc osob v ČR a v krajích s nejvyšší a nejnižší prevalencí v letech 2000–2011

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

  1. Zdroj: ÚZIS ČR
  2. Obr. 5: Podíl dětí ve veku 13 a 15 let s udávanou vyšší než normální hmotností ve třech etapách studie HBSC, ČR
  3. Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné
  4. Zdroj: HBSC ČR
  5. Obr. 6: Srovnání podílu mužů a žen (věk 18+) s nadváhou a obezitou v evropských zemích, 2008, v % (WHO, 2013)
  6. Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné
  7. Zdroj: WHO, 2013
  8. Obr. 7: Denní konzumace soli u dospělých ve srovnání evropského regionu WHO
  9. Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné
  10. Zdroj: WHO NOPA
  11. Obr. 8: Srovnání vývoje délky života ve zdraví a v nemoci u mužů a žen v ČR a ve Švédsku mezi roky 1962 a 2010
  12. Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

O kolik roků žijí ženatí muži a vdané ženy déle?

Ve všech třech sledovaných obdobích, konkrétně 1994 až 1996, 2004 až 2006 a 2014 až 2016, měli ženatí a vdané naprosto jednoznačně nejnižší úmrtnost. Nejvyšší úmrtnosti dosahovali muži a ženy svobodní.

Rozvedení na tom byli u obou pohlaví oproti ovdovělým hůře před dvaceti i před deseti lety. Aktuálně jsou na tom nepatrně hůře muži ovdovělí než rozvedení. Ženy rozvedené a ovdovělé mají celkovou úmrtnost obdobnou.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Naděje dožití ženatých mužů v přesném věku 30 let v období 2014 až 2016 byla o 20 % vyšší než mužů svobodných. V absolutním vyjádření představuje tento rozdíl 8,5 roku (49,3 vs. 40,8 roku). Před dvaceti, ale i deseti lety však rozdíl nadějí dožití 30letých ženatých a svobodných mužů byl dokonce více než čtvrtinový.

Absolutně to znamenalo 9,4 roku v období 1994 až 1996, resp. 9,7 v období 2004 až 2006. Diference se tedy za poslední dvě desetiletí snížila relativně o 10 %, absolutně pak o více než jeden rok. I přesto je stále velmi významná.

Ještě více se však za posledních dvacet let snížil rozdíl v úrovni úmrtnosti mezi ženatými a rozvedenými i mezi ženatými a ovdovělými. V případě rozvedených šlo o snížení rozdílu o více než čtvrtinu, u ovdovělých pak téměř o jednu pětinu.

Z pohledu absolutních hodnot to znamenalo, že rozvedení muži, kteří v letech 2014 až 2016 dosáhli 30 let, by měli v průměru šanci žít ještě bezmála 43 let, o necelý půlrok déle než ovdovělí a o dva roky více než svobodní, avšak o 6,5 roku méně než muži žijící v manželství.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Jak ukazují standardizované míry úmrtnosti vypočtené za použití standardu evropské populace Eurostatu (2013), svobodní, rozvedení i ovdovělí muži mají oproti těm ženatým vyšší úmrtnost v celém věkovém rozpětí 30 a více let. Nadúmrtnost svobodných oproti rozvedeným a ovdovělým se projevuje od věkové skupiny 55-až 59letých.

Od věku 80 let se ale snižuje a v úplně nejvyšším věku (95+) se míry úmrtnosti mužů všech rodinných stavů sbližují.
Rozdíl mezi nejnižší hodnotou naděje dožití 30letých svobodných a maximální hodnotou vdaných žen byl a je nižší než u mužů. Ve třech obdobích se v relativním vyjádření pohyboval na úrovni 18, 15 a 12 % (tj. v čase se postupně snížil).

Budete mít zájem:  Léčba Impotence Rázovou Vlnou?

Absolutně pak šlo o rozdíl ve výši 7,5, 7,0 a 6,0 roků, což znamená, že za posledních dvacet let se snížil téměř o jednu pětinu.
Stejně jako u svobodných se i u rozvedených žen snížila jejich úmrtnost výrazněji než u vdaných.

Absolutně se rozdíl nadějí dožití ve věku 30 let mezi vdanými a rozvedenými ženami v čase snížil z 5,5 roku (1994–1996) přes 4,4 roku (2004–2006) na 3,8 roku (2014–2016). Mezi krajními časovými periodami šlo o pokles rozdílu o téměř jednu čtvrtinu.

Zato pokles úmrtnosti ovdovělých žen ve věku 30 let a starších, měřený relativní změnou naděje dožití, byl v zásadě obdobně intenzivní jako pokles u vdaných. Rozdíl jejich nadějí dožití pro 30leté ženy byl na začátku i konci hodnoceného období stejný, přestože se mezi obdobími 1994 až 1996 a 2004 až 2006 přechodně mírně snížil.

I u žen je nejnižší úmrtnost vdaných ve všech pětiletých věkových skupinách.

Na příkladu posledního období je patrné, že vyšší míry úmrtnosti svobodných začínají být výraznější od věkové kategorie 50–54 let, avšak od skupiny 70–74letých se hodnotám svobodných začínají pomalu přibližovat hodnoty měr úmrtnosti rozvedených žen, když ve věkovém rozpětí 80–94 let se míry obou kategorií žen prakticky vyrovnají.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Úmrtnost sezdaných a nesezdaných mužů a žen podle příčin smrti

Velmi zajímavá zjištění poskytují i vypočtené standardizované míry úmrtnosti mužů a žen jednotlivých rodinných stavů podle příčin smrti. I analýza na základní úrovni – na úrovni nejčetněji zastoupených hlavních skupin příčin smrti (tzv.

kapitol Mezinárodní klasifikace nemocí) – nabídne oporu pro možná zdůvodnění v celkovém pohledu výrazné diferenciace úmrtnosti podle rodinného stavu. Jak v případě mužů, tak i žen platí, že u nesezdaných existuje oproti ženatým/vdaným nadúmrtnost ve všech šesti skupinách nejčastějších příčin smrti.

Sem patří nemoci oběhové soustavy, novotvary, nemoci dýchací soustavy, nemoci endokrinní soustavy, nemoci trávicí soustavy a vnější příčiny smrti.
Nejvýraznější relativní rozdíly se u mužů vyskytují u vnějších příčin smrti. Na druhém místě pak u nemocí trávicí soustavy, kde jsou nejčetněji zastoupena úmrtí na onemocnění jater.

U obou skupin příčin smrti jsou rozdíly v intenzitě úmrtnosti ostatních rodinných stavů oproti ženatým více než dvojnásobné.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

V případě žen se maximální rozpětí mezi mírou úmrtnosti 30-a víceletých vztahuje k úmrtnosti na nemoci dýchací soustavy svobodných a vdaných žen (2,6násobek). Velké rozdíly se pak vážou i k úmrtnosti na vnější příčiny smrti. Obecně nejnižší je u obou pohlaví diference úmrtnosti mezi jednotlivými rodinnými stavy u novotvarů.

Diferenciace úmrtnosti mužů a žen podle rodinného stavu, resp. rozdíly mezi osobami žijícími v manželství a těmi ostatními, je statisticky významná a přetrvává i přes určité snížení, ke kterému došlo v hodnoceném období posledních dvaceti let.

V tomto období ale docházelo i k podstatným změnám struktury obyvatel České republiky podle rodinného stavu spočívajícím zejména v rozšíření nesezdaných soužití.

Jedna skupina teorií vysvětlujících rozdíly v úmrtnosti podle rodinného stavu obecně přikládá manželství ochrannou funkci (zodpovědnější přístup ke svému zdravotnímu stavu a jeho rizikům). Jiné teorie hovoří o selekci pro vstup do manželství, tj. že horší zdravotní stav osob vede k jejich nižší sňatečnosti.

Ženy obecně na světě žijí v mnohem horších podmínkách než muži – ADRA

Ženy mají v březnu svátek. Zasloužily by si dárek. Kdyby si mohly vybrat, asi by řekly, že chtějí být zdravé. Ženy totiž celosvětově čelí horším zdravotním problémům než muži. Dokládá to statistika Světové zdravotnické organizace.

Studie uvádí, že ženy žijí déle, přestože bylo objektivně zjištěno, že se musejí vyrovnávat s více překážkami než muži. Zdaleka ne všude totiž mají ženy a muži rovný přístup k informacím a péči stejně tak jako hygienické podmínky.

Diskriminace žen má přímou souvislost se zdravotními riziky, jako jsou sexuálně přenosné infekce, malárie a chronická obstrukční plicní nemoc. V neposlední řadě vede k sexuálnímu násilí a nechtěným těhotenstvím. Existují země, kde fyzické nebo sexuální násilí zažívá až 71 procent žen.

Z dětí jsou ženy příliš brzy

Dívky jsou nuceny do sexuálních praktik ještě příliš mladé. V některých zemích je zneužito každé páté děvče mladší 15 let. Každoročně se vdá přibližně deset milionů dívek před svými osmnáctými narozeninami. Nemají informace o rizicích pohlavně přenosných chorob ani o těhotenství.

Asi čtrnáct milionů dospívajících dívek každoročně porodí dítě. Denně zemře při porodu 1 600 žen a deset tisíc novorozenců. Většinou se jedná o příliš mladé matky. 99 procent případů se týká žen a dětí v rozvojových zemích. Ženy tvoří 61 procent všech nositelů viru HIV v subsaharské Africe.

Počty stoupají v Asii a Východní Evropě.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Ženy čelí dvakrát vyššímu riziku plicních onemocnění. Ve většině rozvojových zemích vaří na otevřených ohništích a denně vdechují stovky zplodin. 1,3 milionu žen na celém světě každoročně zemře v důsledku chronické obstrukční plicní nemoci.

Abychom tyto jevy dokázali zmírnit, je důležitá především osvěta.

ADRA se prostřednictvím zdravotnických projektů v Etiopii, Keni, Barmě a taky Bangladéši snaží nejen zlepšit dostupnost zdravotní péče pro místní obyvatele, ale také poskytovat informace právě ženám a maminkám, které mají možnost ovlivnit další generace.

Zdravotnická pomoc Adry v rozvojových zemích v roce 2014

Bangladéš (centrum pro vzdělání a volný čas Čalantika):– 1 054 zdravotních prohlídek a ošetření lékařkou– 52 ucelených lekcí na téma zdraví a hygieny pro děti– 1 539 návštěv dětí a jejich rodin, 6 rodičovských schůzek

– 226 lekcí gramotnosti a základů hygieny pro maminky

Barma (Karenský stát):– podpora pro 11 lesních klinik, půlroční školení pro 37 komunitních zdravotníků

Etiopie (podpora nemocnice Leku a lékařské fakulty v Yirgalem):– dvoudenní školení na téma prevence infekcí pro 150 jednotlivců z řad nemocničního personálu– školení pro 145 lékařských a nelékařských pracovníků nemocnice– školení pro 15 učitelů lékařské fakulty. – v nemocnici se uskutečnilo cca 600 porodů, z toho deset procent bylo císařských řezů.

  • – vybavení a podpora fakulty s 96 studenty medicíny
  • Etiopie (podpora nemocnice Karat): – materiální a technické vybavení nemocnice
  • – zajištění dentálního vyšetření pro 57 pacientů
  • Keňa (zdravotní středisko Itibo): – v roce 2014 bylo ošetřeno 9 000 pacientů

Od etiopských žen se ty naše mohou ledacos naučit

Zdravotní péče je v rozvojových zemích oblastí, kde je mnoho co zlepšovat. Její kvalita ovlivňuje místní obyvatelstvo zásadním způsobem.

Jaké péče se dostává ženám například v Etiopii ve srovnání s evropskými standardy? Na to odpovídá MUDR. Dalibor Stoszek, který vede organizaci DORRA (Doctors for Africa).

DORRA se vloni zapojila do zdravotnického projektu Adry v etiopské nemocnici v Leku.

V Česku je běžné, že každá žena má svého gynekologa a navštěvuje ho jednou ročně. Jaký je standard v Etiopii?

Preventivní prohlídky zaměřené na nádorová onemocnění nejsou v rozvojových zemích běžné. Ke gynekologovi, respektive ke člověku, kterému se říká clinical officer a má středoškolské vzdělání v gyenkologii, dochází, když jsou těhotné především kvůli případnému HIV.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocnéV rozvojových zemích je obvyklé, že lidé trpí banálními nemocemi a ty jim působí větší komplikace, než si umíme představit. Jaké potíže by asi nejčastěji léčil gynekolog, který by si v Leku otevřel ordinaci?

Jednoznačně infekce, dále těhotenství nebo naopak poruchy fertility, močovou inkontinenci nebo poporodní komplikace. Každopádně gynekolog, jako lékař, je extrémně vzácnou osobou v celé subsaharské Africe.

Jakým způsobem ženy běžně v Etiopii rodí? A jaké komplikace u porodu hrozí, pokud nemají „evropskou“ péči?

Nejčastěji doma, většinou na hliněné podlaze s asistencí „porodní báby“. Hrozí jak poškození matky, tak plodu – nejčastěji přidušením během porodu. Porod v nemocnici je, pokud vím, zpoplatněný, tedy mnohdy nedostupný.

Je něco, co bychom se naopak od etiopských žen mohly my Evropanky naučit?

Trpělivosti, ostatně jako všichni čeští pacienti. A vědomí, že těhotenství není nemoc. A taky toho, že nic, a už vůbec ne ve zdravotnictví, není zadarmo.

  1. Znamená chudoba v rozvojové zemi vždycky nutně strádání?
  2. Jednoznačně ne, pokud není spojená s hladem a nemocí, jsou lidé v chudých zemích obecně šťastnější a pod menším tlakem než západní lidé.
  3. Můžeme říci, který problém můžeme v Etiopii díky našim projektům úspěšně vyřešit?

Vzdělávání zdravotnického personálu. Nestačí pouze posílat peníze a vybavení, pokud s ním pak nikdo neumí pracovat.

Přihlašte se k newsletteru ADRA

Ženy a muži mívají jiné nemoci. Proč a v čem se liší? | Zdraví

Podrobnější pohled na lékařské statistiky odhalí nejeden rozdíl mezi pacienty a pacientkami. Věděli jste například, že fatální nemoci srdce jsou u žen výrazně častější než u mužů? Naopak asi nepřekvapí, že muži se mnohem častěji zraní, a to jak v práci, tak ve volném čase.

Budete mít zájem:  Plíseň Nehtů Na Nohou Příznaky?

Zvykli jsme si, že ženy žijí déle než muži, ale nebylo tomu tak vždy. Vminulosti jich mnoho umíralo zejména kvůli těhotenství a porodu, takže ještě před jedním až dvěma sty lety to naopak byli muži, kdo žil o pět až šest let déle. Ženám škodilo i to, že v minulosti mnohdy těžce pracovaly, na což není jejich tělesná schránka stavěná.

Doktorce nic neřeknu!

Dneska se ve vyspělých zemích počítá úmrtnost v souvislosti s těhotenstvím a porodem na promile, ženy stejně jako muži nejčastěji podléhají nemocem srdce a cév. Platí to i v Česku, na tyto diagnózy podle údajů Českého statistického úřadu umírá 44 procent mužů a skoro 49 procent žen.

Po šedesátce hrozí třeba infarkt oběma pohlavím stejně, přičemž ženy jeho příznaky víc podceňují, jako by měly pocit, že je to spíše mužská nemoc. Což je omyl. Platí také, že skoro polovina mužů a skoro pětina žen se srdečně-cévním onemocněním umírá předčasně, tedy před 75. rokem života.

„Zajímavé je, že ačkoli se ženy dožívají vyššího věku, jsou častěji nemocné. Muži mají vyšší úmrtnost do padesáti let, ženy zase vyšší výskyt nemocí neohrožujících život ve většině věkových skupin.

Model „muži umírají, ženy jsou nemocné“, lze sledovat od sedmdesátých let 20.

století,“ napsala s odvoláním na zahraniční studie ve své bakalářské práci věnované rozdílům mezi mužským a ženským zdravím Karolína Vonášková z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Zaměřila se i na to, nakolik obě pohlaví chodí se svými zdravotními problémy k lékaři – ukázalo se například, že muži výrazně upřednostňují muže lékaře před ženami, svým praktickým lékařkám se se spoustou potíží vůbec svěřit nechtějí.

To by mohlo být jedním z vysvětlení toho, proč muži častěji než ženy své zdravotní problémy bagatelizují a chodí s nimi k odborníkům pozdě. Ale není to jen výsadou jejich pohlaví.

Kanadský výzkum z roku 2002 ukázal, že polovina žen s nádorem vaječníků víc než tři měsíce ignorovala signály, které upozorňovaly na to, že něco není v pořádku. Přecházely otoky, bolest v podbřišku i krvácení.

Stejně nádorů i cukrovky

Právě nádory jsou druhou nejčastější příčinou smrti – na úmrtí obou pohlaví se podílejí stejnými šestadvaceti procenty. Výskyt nových případů neustále stoupá, počet obětí naštěstí nikoliv. Poslední roky jich dokonce mírně ubývá díky novým možnostem léčby.

Roste počet nádorů tlustého střeva a konečníku jak u mužů, tak u žen, stoupá počet žen s nádory prsu (žijeme stále déle a tyhle nádory jsou s věkem častější) a prudce přibývá nádorů prostaty u mužů, bohužel i mezi mladšími ročníky. Výskyt nádorů plic mírně klesá u mužů, ale stoupá u žen, které stále více kouří.

Ženy a muži jsou si celkem rovni, pokud jde o cukrovku: druhý typ diabetu související s nesprávnou životosprávou má podle statistik skoro půl milionů mužů a skoro půl milionu žen, přičemž pánů je o necelých padesát tisíc méně. Rozdíl se dá do velké míry vysvětlit tím, že muži s cukrovkou umírají dříve než ženy s cukrovkou. Navíc ženy častěji chodí k lékaři, takže u nich je vyšší pravděpodobnost, že se na nemoc přijde.

Na vnější příčiny – tedy úrazy a podobně – umírá osm procent mužů a jen čtyři procenta žen, přičemž muži všeho věku všelijakých úrazů utrpí více než ženy.

V nemocnicích vedou ženy

Za posledních asi deset let se snížila úmrtnost u mužů i žen o celou pětinu, přičemž tendence se projevuje až na výjimky napříč všemi diagnózami a skupinami nemocí.

Je dobré podívat se také na to, kolik času stráví muži a kolik ženy v nemocnicích – nejnovější souhrnná data jsou k dispozici za rok 2012, kdy na ženy vychází o pětinu více hospitalizací než na muže.

Přesněji řečeno, je to 228,7 případů na tisíc žen oproti 189,2 případům na tisíc mužů.

Část z toho připadá na těhotenství a porody, část jde na vrub toho, že ženy žijí déle. Ženy navíc desetkrát častěji než muži doprovázejí do nemocnic nemocné děti a jsou hospitalizovány s nimi. Po odečtení těchto vlivů přesto vychází, že ženy končí ve špitálech asi o deset procent častěji než muži. To odpovídá zjištěním, že ženy sice žijí déle, ale jsou ve vyšším věku nemocnější než muži.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Statistiky ukazují i to, že ženy častěji chodí k zubaři, ačkoli to neznamená, že mají zuby v horším stavu, díky prevenci spíše naopak. Ženy podle dat Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku navštěvují stomatologa zhruba 1,5krát častěji než muži.

Ženy také častěji než muži chodí k praktikovi, tady však návštěvnost u obou pohlaví v posledních letech mírně klesla, velký vliv na to mělo zavedení poplatků za návštěvu, ačkoli byly posléze zrušeny.

Na prevenci chodí například jen pětina dospělých, přičemž mezi nimi podle zdravotních pojišťoven mírně převažují ženy, stejně jako ženy častěji chodí k praktikům s akutními potížemi.

Nějakého specialistu během roku navštíví 67 procent žen a 45 procent českých mužů.

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

BLOG

Ženy žijí déle, ale jsou více nemocné

Jednoduše proto, že to považujeme za neefektivní z hlediska boje s pandemií COVID-19, za neetické z hlediska pracovněprávního vztahu k zaměstnancům a vysloveně riskantní pro fungování malých služeb v případě rozšíření nákazy.

V prvních dvou týdnech po nástupu koronaviru do ČR nebylo jasné, jak se bude situace vyvíjet a přijímala se téměř jakákoliv doporučení, která by zamezila „italskému“ vývoji.

Mezi prvními použitelnými byl „Doporučený postup Asociace poskytovatelů sociálních služeb“ [1], který kromě praktických kroků navrhoval také čtrnáctidenní souvislý pobyt v karanténě s klienty. Posléze byl tento postup přijímán i jako preventivní ochrana před nákazou v některých službách sociální péče.

Toto na první pohled pragmatické opatření se však po dalším měsíci zkušeností s vývojem pandemie COVID-19 a zejména se zkušenostmi z prvních zasažených pobytových služeb ukazuje jako neudržitelné.

Nákaza se nešíří tak rychle, aby se během jednoho dvou dnů nakazili všichni, zavřeli se v domově, prodělali chorobu a za dva týdny opět zdraví vyšli ven. Nákaza se šíří pozvolna, inkubační doba je většinou 5-7 dnů, u různých osob má různě závažný a různě dlouhý průběh.

Zvládnutí situace od nástupu onemocnění po vyléčení všech nakažených trvá ve většině případů déle než měsíc. Dokonce dle vyjádření MUDr. Eclerové z Krajské hygienické stanice (KHS) Brno [2] vykazují někteří pacienti pozitivitu i dva měsíce.

Nonstop zavřením se s klienty na dva týdny se naopak, dle vyjádření MUDr. Eclerové, riziko vzájemné nákazy zvyšuje. KHS jako nejefektivnější postup prosazuje co nejrychlejší izolaci každého pozitivního klienta nebo zaměstnance od dalších osob, které by mohl nakazit.

Tomuto principu dvoutýdenní souvislý pobyt s klienty přímo odporuje.

Obvyklá praxe v nemocnicích na odděleních, kde pečují o COVID-19 pozitivní klienty, je taková, že jsou sice určené oddělené směny, které se personálně neprolínají, ale tito zaměstnanci chodí ze směn domů – nejsou s pacienty na oddělení zavřeni nonstop [3].

  Celá záležitost tak působí dojmem, že se sociální služby snaží být papežštější než papež.

Doporučení pro sociální služby zavírat se s klienty na souvislý čtrnáctidenní pobyt není předmětem žádného mimořádného opatření vlády ČR ani Ministerstva zdravotnictví ČR [4].

Dalším velkým problémem uvedené praxe je dodržování Zákoníku práce č. 262/2006Sb [5], zejména jeho ustanovení o pracovní době ve znění § 78 – § 94.

Při souvislém dvoutýdenním pobytu s klienty zřejmě může z logiky věci docházet k porušování všech výše zmíněných ustanovení, zejména ustanovení týdenní pracovní doby (§ 79) a směn (§ 83), přestávek mezi směnami (§ 90) a zvláště pak nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92).

Takováto praxe tedy může fungovat jen za enormního osobního nasazení, možná až sebezapření zaměstnanců a za současného rizika porušení jejich pracovních práv zaměstnavatelem.

Vzhledem k tomu, že platnost zákoníku práce žádné nařízení vlády během nouzového stavu v souvislosti s bojem proti COVID-19 nezrušilo, lze z našeho pohledu považovat tuto praxi nejen za neetickou ve vztahu k zaměstnancům, ale v některých případech možná i za nezákonnou.

Dalším důvodem, proč jsme v NADĚJI ke dvoutýdennímu zavírání se s klienty nepřistoupili a nepovažujeme to za příklad dobré praxe, je velikost služeb.

Většina domovů pro seniory či pro jiné cílové skupiny, které provozujeme, a také většina jiných typů pobytových služeb provozovaných ať už námi či někým jiným nemá, a z principu ani nemůže mít, tak naddimenzovanou personální kapacitu, aby bylo možné vytvořit minimálně dva plnohodnotné týmy, které by zabezpečily nonstop péči ve dvoutýdenních turnusech.

Budete mít zájem:  Návod, jak uplést pomlázku

Zavedením takového režimu by se naprosto zbytečně zvyšovala již tak vysoká pracovní zátěž zaměstnanců, spolu s tím rostlo na jedné straně riziko profesního vyhoření a na straně druhé problémy v jejich osobním životě. Např. dle vyjádření Mgr.

Vondráčkové [6] řada pracovníků nevyužila možnost čerpat ošetřovné, ale potřebuje mít služby tak, aby se doma v péči o děti prostřídala s partnerem. Nařízením vůči zaměstnancům ne příliš ohleduplného dvoutýdenního režimu se také zvyšuje riziko ztráty kvalitních zaměstnanců, kteří by mohli odejít do jiných služeb, které i během pandemie COVID-19 zachovávají služby v normálním režimu.

Zkušenosti se zvládáním epidemie hepatitidy v roce 2018 z NADĚJE Litoměřice také ukázaly, že i přes dodržování všech hygienických opatření a intenzivní spolupráci s KHS se tato situace protáhla na půl roku a ani tehdy ze strany KHS žádný návrh na souvislý pobyt s klienty v zařízení nepadl. Navíc např. v azylových domech je situace složitější než v domovech a dle vyjádření Mgr. Lutišanové [7] by tam při dvoutýdenních nonstop pobytech s klienty hrozil nárůst napětí a agresivity klientů, tlak na posunutí či prolomení hranic služby a mohlo by dojít i k napadení zaměstnanců.

Chápeme obavy související s šířením koronoviru na začátku března a i pohnutky, které vedly k zavedení tohoto způsobu řešení provozu.

Nyní je však začátek května a při současné znalosti situace a s nově nabytými zkušenostmi se zvládáním nákazy na různých místech ČR si myslíme, že nastala vhodná doba pro ukončení této praxe.

Je neefektivní z hlediska prevence, kontraproduktivní při propuknutí nákazy a zbytečně zatěžuje již tak zatěžované a neadekvátně doceňované zaměstnance sociálních služeb.

Jiří Valnoha je ředitelem pobočky NADĚJE v Brně

[1] Doporučený postup APSS ČR pro poskytovatele sociálních služeb v souvislosti se šířením nákazy koronavirem COVID-19 ze dne 5.3.2020 (http://www.apsscr.cz/cz/asociace/aktuality/?id=372)

[2] MUDr. Eclerová Petra, KHS JmK se sídlem v Brně, vedoucí odd. hygieny zdravotnických zařízení – telefonický rozhovor

[3] Viz např. rozhovor s MUDr. Šebkem: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/tomas-sebek-koronavirus-lekar-rozhovor-opatreni-covid-19-nemocnice-seniori_2004260600_eku

[4] https://koronavirus.mzcr.cz/category/mimoradna-opatreni/

Délka zdravého života Čechů za 50 let téměř nevzrostla. Vážná nemoc je potká po šedesátce

Žijeme déle, ale ne ve zdraví. Prodlužujeme délku stonání, Švédové délku zdravého života. Co musí Česko udělat pro to, aby se vydalo skandinávskou cestou?

Čeští muži se dnes dožívají v průměru 76 let. Zdraví je ovšem podle průzkumu Eurostatu opouští už v 61 letech. Zbylých 15 let žijí se závažnou nemocí nebo jiným zdravotním problémem, který je zásadně omezuje.

Ženy žijí déle – střední délku života mají 82 let – ale i je zdraví opouští velmi brzy, v průměru v 62 letech. V nemoci prožijí 20 let.

A právě délka života ve zdraví je u nás tradičně nízká. Přestože se od roku 2005 mírně zvýšila, v dlouhodobém horizontu spíše stagnujeme.

Délka (zdravého) dožití v Česku

„Udělali jsme si šetření, které srovnávalo českou a švédskou populaci mezi roky 1962 a 2010,“ řekla Radiožurnálu náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová. „V té době jsme měli dokonce lepší pozici než švédská populace, ta měla hodnoty kolem 62 let. Od té doby zvedli délku zdravého života o devět let, my jsme zůstali na stejné hodnotě.“

Střední délka života přitom v obou zemích od počátku šedesátých let vyrostla přibližně o devět let. „Znamená to, že ve Švédsku se podařilo prodloužit zdravý život, u nás stonání,“ glosuje Jan Holčík, profesor sociálního lékařství v penzi.

Eurostat, Mezinárodní zdravotnická organizace ani další organizace nesbíraly data o zdravé délce dožití ve srovnatelné metodice hlouběji do minulosti, proto ukazujeme až kvalitní data z let 2005 až 2017.

Omezit dostupnost alkoholu?

Důvody pro českou stagnaci jsou podle Šteflové známé.

„Je to neukázněností české populace a nerespektováním doporučení, která s rizikovým chováním souvisí,“ vysvětluje. „To platí jak u dětí, tak u dospělých. Máme 60 procent lidí s nadváhou a 30 procent s obezitou, to jsou hlavně muži. Podíl kuřáků v populaci sice v mezinárodním srovnání není nejvyšší, ale snižuje se jen pozvolna.“

„Tolerance k užívání alkoholu je už v dětském věku, naše děti vévodí svým vrstevníkům v tomto riziku. Takže i když říkáme, že zdraví je pro nás životní hodnota, úplně si ho nevážíme,“ dodává Šteflová.

Švédové podle ní uspěli i díky tomu, že omezili přístup k alkoholu a cigaretám. „Největší zdravotní zátěží jsou dnes chronická neinfekční onemocnění: kardiovaskulární, onkologická, respirační, diabetes nebo obezita,“ tvrdí Šteflová.

„A ta jsou z 80 procent ovlivněna výživou, pohybem, pitím alkoholu, kouřením a životním prostředím. Nechci říct, že jde jen o restrikci, ale možnosti nákupu alkoholu a tabáku jsou u nás a ve Švédsku prostě jiné.

Možná že tohle je cesta, kterou bychom měli jít.“

Jinde vidí příčiny Olga Marková, 1. viceprezidentka České asociace ergoterapeutů.

„Jako problém vidím primární péči, kterou v Česku zajišťuje víceméně praktický lékař,“ řekla Radiožurnálu.

„V zahraničí, dobře to funguje třeba v Nizozemsku, je do primární péče zapojený celý tým, včetně třeba terénní sestry a ergoterapeuta.

Jakmile se u člověka začnou fyzické a kognitivní funkce zhoršovat, tak jdou třeba k němu domů a řeší, jak jeho prostředí nastavit, aby mohl vykonávat svoje aktivity.“

Problém je podle ní v nedostatku podpory, kterou mohou klienti v domácím prostředí čerpat.

„V současné době není možné ze zdravotního pojištění platit třeba návštěvu ergoterapeutů u klientů doma, a to je velká škoda. S tím souvisí také neustálé návraty klientů do nemocnic.

Jakmile klient do zdravotního systému jednou vstoupí, těžko ho pak dostáváme znovu ven, neumíme ho vrátit k aktivnímu životu,“ dodává Marková.

Výše zmínění Švédové dnes žijí ve zdraví nejdéle z celé Evropy. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi jsou na tom Češi lépe, drží se přibližně uprostřed pelotonu.

Mezinárodní srovnání je nicméně třeba brát s rezervou: přímo Eurostat, podle jehož metodiky se data v šetření EU-SILC sbírají, upozorňuje, že „mohou být zatížena kulturními rozdíly“. „Závažný zdravotní problém,“ na který se výzkumníci ptají, může mít v každé zemi mírně odlišný význam. Možné metodologické problémy dobře popisuje web Demografie.

Muži své problémy ignorují déle

Otázku vyvolává malý rozdíl v délce zdravého života mezi oběma pohlavími. České ženy sice žijí v průměru o šest let déle než muži, v délce zdravého života jsou na tom ale velmi podobně. Čím to je?

U celkové délky života je odpověď převážně sociální, nikoliv biologická: muži mají ve většině zemí světa kratší život proto, že se častěji v mládí vystavují nebezpečí a později žijí nezdravě.

Náměstkyně ministra zdravotnictví naznačuje, že u zdravé délky života je příčina podobná. „Odpověď může být v tom, že hodnota zdraví je u mužů nižší, zvlášť ve srovnání se zahraničním. Nicméně odborně to neumíme vysvětlit,“ přiznává.

Jednoduchá odpověď pravděpodobně neexistuje, příčina je složitější a zahrnuje řadu faktorů. Jedním z nejvýznamnějších může být to, že muži své problémy častěji ignorují a k lékaři se vydají až v pokročilé fázi nemoci. Vnímaná délka života s nemocí je pak u mužů kratší.

Takový závěr naznačuje celosvětová studie Světové zdravotnické organizace. „Ukazuje se, že u stejné nemoci se muži vyhýbají lékaři častěji než ženy,“ zní jeden ze závěrů zprávy.

„Například u zemí s častým výskytem HIV se muži nechají méně často testovat na virus nebo podstupují léčení. Častěji také na AIDS umírají. Podobná je situace u pacientů s tuberkulózou.“

Britský Guardian zase popisuje, proč muži často dostávají lepší lékařskou péči než ženy.

To, že Češi – a muži zvlášť – své zdraví opomíjejí, chce náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová změnit.

„Zodpovědnost za vlastní zdraví by se měla dostat i do úhradového mechanismu,“ vysvětluje. „Je to hodně těžké téma; sankční opatření pro ty, kdo se nechovají zdravě, u nás asi neprojdou, i když v jiných zemích ano. Takže to je spíš o benefitech a pobídkách, které budou motivovat lidi, aby více chodili na preventivní prohlídky a využívali screeningové programy.“

„Švédský příklad ukazuje, že s lidmi jde pracovat, musíme je více motivovat, více informovat. To považuji za nadějné,“ říká náměstkyně.

Za uplynulé století se českým mužům prodloužil život průměrně o 29 let, ženám o víc než 32. Demografická data napovídají, jakou roli hrají biologie či životní styl. A proč Východ prohrál se Západem.

Kromě prostranství před hospodami, kde se po zákazu kouření uvnitř restauračních zařízení scházely hloučky lidí závislých, se nesmějí Švédové nově svému zlozvyku oddávat ani na veřejných hřištích.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector