08.03.2018 / AUTOR: citydog.cz
Velmi oblíbené jsou například u studentů.
V době, kdy nám schránky zahlcují reklamní letáky s akčními nabídkami, se snadno stane, že nakoupíme mnohem víc jídla, než jsme reálně schopni zkonzumovat. To, že můžeme nepotřebné jídlo nabídnout do potravinových bank, asi víme už všichni. Ale sdílené lednice jsou mnohem jednodušší cestou, jak jídlo poslat dál. A navíc posilují sousedské vztahy a podporují vznik komunit.
Projekty sdílení jídla neboli foodsharingu odstartovaly kdysi v Americe a i v Evropě mají zelenou. V Německu byla jedna z prvních veřejných lednic umístěna v Münsteru a brzy se k němu přidala další německá, ale i rakouská města.
Do lednic u našich sousedů nepřispívají jen jednotlivci, ale i pekárny či restaurace. V Praze se první sdílená lednice objevila v roce 2016 u kavárny Na půl cesty (centrální park Pankrác, 140 00 Praha 4).
Všeobecně by se dalo říct, že sdílené lednice najdeme nejčastěji u kaváren, vysokoškolských kolejí nebo různých komunitních center.
Tato lednice byla vůbec první, která se v Praze objevila. Na Pankráci, hned u kavárny Na půl cesty, ji zřídil Pavel Vodička. „Nápad se sdílením lednice ve veřejném prostoru jsem dostal, když jsem slyšel, kolik jídla se ročně v našich domácnostech vyhodí. Jde o desítky kilogramů.
Dal jsem tedy inzerát, opatřil starší lednici a po domluvě s kavárnou jsem ji umístil právě sem. Lidé mohou nosit potraviny, o kterých vědí, že je nespotřebují. Třeba před odjezdem na dovolenou nebo po oslavě, kde jídlo zbylo.
Anebo pokud prostě chtějí pomoci, podělit se o potraviny s tím, že jindy službu využijí zase oni,“ podotýká Pavel Vodička.
U této pankrácké lednice naleznete navíc sdílenou šatní skříň. Takže kromě jídla můžete poslat dál i něco na sebe. O sdílených šatních skříních jsme článek už psali, jestli vás toto téma zajímá, můžete si ho přečíst zde.
Pokud si myslíte, že sdílené lednice využívají jen bezdomovci, jste na velikém omylu. Stejně tak, jako je to se sdílenými skříněmi, může jejich obsah využít naprosto kdokoli.
Jdete pozdě z večírku a máte děsný hlad? Skončili jste pozdě v práci a všude mají zavřeno? Všechny tyhle problémy dokáže sdílená lednice vyřešit. Velmi populární jsou lednice i na vysokoškolských kolejích.
V Praze je konkrétně najdete na Roosveltově koleji (Strojnická 1430/7, 170 00 Praha 7) a na koleji Vltava (Chemická 953, 148 28 Praha 4).
Asi každý student zná následující situaci. V neděli si od maminky veze plnou krosnu navařeného jídla.
Ale někdy na to zkrátka není chuť nebo se zrovna přespí jinde a maminčino celovíkendové vaření by mělo přijít nazmar? Určitě ne! A řešení? Kolejní sdílená lednice. Skvělý nápad, jak neplýtvat jídlem.
A když by bylo zrovna hluboko do kapsy a poslední kilo jste utratili za levné víno, určitě tam něco k snědku také najdete.
Lednice na Roosveltově koleji funguje více než rok a podle slečny Kejtlin Šlepkovské, která se o lednici stará, si už všichni pomalu zvykli a jídlo se tam moc dlouho „neohřeje“.
Další místa, kde lednice skvěle fungují, jsou různá eko centra nebo dokonce prostory městských částí. Lednice v eko centru Toulcův dvůr (Kubatova 32/1, 102 00 Praha 10 – Hostivař) funguje přes dva roky a místní si ji nemůžou vynáchválit.
„Lednici snad nejvíce využívají místní maminky, které na Toulcově dvoře navštěvují rodinné centrum Mateřídouška, nebo jejichž děti chodí do Mateřské školy Semínko. Přicházejí sem ale i lidé z okolního sídliště. V lednici nejčastěji najdete potraviny pro malé děti (např. drahé bio kašičky), které dítě přestalo náhle jíst.
Dále zde poměrně často končí exotické potraviny, které někdo dostane jako dárek, ale zdají se mu příliš extravagantní“, vysvětluje Halina Holá, pracovnice Infocentra a lektorka rodinného centra Mateřídouška.
Městská část Suchdol zase zřídila sdílenou ledničku přímo ve vstupních prostorách radnice (Suchdolské nám. 734/3, 165 00 Praha – Suchdol) a dokonce ji i pojmenovali. Lednice se jmenuje Berta, protože byla přivezena 23. září, kdy právě Berta slaví svátek.
Pokud byste také rádi něco darovali, nezapomeňte, že jídlo nesmí být zkažené. Ale pokud je třeba prošlá doba trvanlivosti a víte, že jídlu nic není, můžete ho do lednice dát. Každý totiž jídlo konzumuje na svoji vlastní zodpovědnost.
Pravidla užívání veřejné lednice:
- Dávejte do lednice pouze jídlo, které se dá ještě sníst. Plesnivé nebo nahnilé ovoce/zeleninu dejte raději na kompost.
- Vezměte si co chcete, ale vždy zkontrolujte stav jídla. Jen vy nesete zodpovědnost za to, co sníte.
- Udržujte pořádek.
- Nalepte na lednici lísteček, pokud jste přinesli něco nového dobrého.
- Pečivo a pet lahve můžete položit pod lednici nebo na místo pro to určené.
Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.
Fotografie: FB Veřejné lednice Praha, unsplash
Díky studentkám má Brno první veřejnou lednici
Obsah lednice se několikrát denně mění. Jen za prvních pár týdnů se v ní protočilo několik desítek kilogramů jídla.
Sociální projekt Share Point pro Brno vstoupil do života.
Veřejná skříň s oblečením a lednice s jídlem zdarma stojící na Římském náměstí slouží už několik týdnů potřebným a všem, kteří chtějí pomáhat.
Za nápadem veřejné ledničky, kam může kdokoliv jídlo dát a kdokoliv si ho zase může vzít, stojí studentky Masarykovy univerzity.
Když přicházíme k veřejné lednici na Římském náměstí, stojí opodál bezdomovec a zdraví iniciátorky projektu Hanu Řádovou, Kristinu Stromkovou a Terezu Navrátilovou, které ráno přišly doplnit ledničku prvními potravinami dne. „Před chvílí jsem ji celou umyl a vyhodil jídlo, které tu někdo vyházel na zem,“ říká pán a sklízí za to poděkování studentek, které si pochvalují, jak pozitivní atmosféra kolem Share Pointu vznikla.
Hlavní motivace pro založení veřejné lednice byla snaha neplýtvat jídlem. „Asi před třemi lety jsem se dozvěděla o takzvaném dumpster divingu a začala jsem vylovovat potraviny z kontejnerů u jednoho obchodního domu v Brně.
Od té doby je pro mě téma plýtvání potravinami důležité,“ vysvětluje Hanka, která tehdy začala vnímat existenci veřejných lednic v jiných městech, jako je Berlín, ale i Praha nebo České Budějovice, a překvapilo ji, že v tak akčním městě jako Brno taková lednička není.
Právě Hanka nakonec byla první iniciátorkou veřejné lednice. „Vlastně je to shoda náhod, že jsme se sešli v podstatě samí lidé z Masarykovy univerzity,“ směje se studentka psychologie.
„Osobně jsem nikdy moc veřejně angažovaná nebyla, až jsem se jednou dostala na akci jménem Paběrkování, na níž se sbírá křivá zelenina na poli.
Tam jsem zjistila, že se v Brně někdo chystá založit veřejnou lednici,“ představuje svoji cestu k projektu studentka environmentalistiky a žurnalistiky Tereza.
Obě doplňuje ještě Kristina, která studuje zoologii na přírodovědecké fakultě. „Ve volném čase se ráda angažuju v takovýchto věcech,“ svěřuje se.
Hledání místa
Zpočátku bylo těžké najít pro lednici umístění, v jiných městech často veřejné lednice bývají v kavárnách, v Brně skupina však narazila. Za lednici totiž nese zodpovědnost podnik, ve kterém se nachází, nastávají zde i legislativní problémy s hygienou a nikdo se do toho moc nehrnul.
„Abychom myšlenku rozšířili mezi více lidí, rozhodli jsme se svépomocně natočit propagační video. Ze starých krabic z obchodu jsme si vyrobili lednici jako kostým, ve kterém jsem chodila. Byla to vlastně ústřední postava toho videa,“ představuje Kristina.
Když pak video vypustili, mělo velké ohlasy a sdílelo se. „Ozval se nám potom David Oplatek z Brna-střed, jestli bychom se nechtěli pobavit o tom, kam ledničku umístit. Na setkání jsme poznali i lidi z People in Safety, kteří zase chtěli vytvořit veřejnou skříň. Ta je teď hned vedle lednice,“ přibližuje Tereza.
Na vlastní odpovědnost
Základním pravidlem lednice je, že by do ní lidé neměli vkládat potraviny, které jsou už zkažené nebo jakkoliv závadné. „Zároveň si ale lidé vše, co si tam vezmou, berou na vlastní zodpovědnost,“ upozorňuje Tereza.
Lednice podle organizátorek slaví úspěch. „Máme informace, že se obsah několikrát denně mění. Určitě se tam už za ty tři týdny protočilo několik desítek kilogramů jídla,“ říká Hanka.
Lidé si zvykli do lednice nosit jídlo, které jim zbylo, a iniciátory několikrát samotné překvapilo, jak je lednice plná.
„Často bylo třeba v pátek poznat, že lidé na víkend odjíždějí někam mimo Brno, a tak do lednice přinesli to, co jim zbylo, místo aby to vyhodili. To je přesně to, co jsme chtěly,“ doplňuje Tereza.
Skupina tří studentek teď spřádá další plány. Nehodlají skončit jen u jedné lednice. „Další bude v jednom brněnském podniku. Kde to bude, si zatím necháme pro sebe,“ směje se Kristina.
EDIT: Zdroj Události Brno: V Brně začala fungovat už druhá sdílená lednice. Lidé můžou přebytečné potraviny nosit do kavárny Black Box Cafe v sokolském areálu v Kounicově ulici.
Třetina jídla mizí v koši! Nejvíce to dělají mladí lidé, co nezažili nedostatek
Zdroj: Foto z knihy Zachraň jídlo
Jak jsou na tom Češi s plýtváním?
Češi sice plýtvají o něco méně, než je evropský průměr, i tak ale v Česku připadá na jednoho člověka více než osmdesát kilogramů vyhozených potravin ročně. Nadměrně nakupujme nejen o svátcích a oslavách, ale i v běžném životě. Máme velké oči a hrůzu z toho, že by, nedej bože, něco došlo. A přebytky následně neumíme efektivně zpracovávat nebo přetvářet do nových variací.
Máte představu, kdy se u nás začalo plýtvat?
V době nedostatku se neplýtvalo, protože byl hlad. Ještě nedávno se běžně v rodinách dojídalo po těch, kdo jídlo nesnědli.
Kdy se to změnilo?
S moderní dobou, průmyslovou výrobou potravin a stále se zvyšujícími životními standardy pro nás jídlo začíná být relativně levnou záležitostí, takže už nemusíme přemýšlet doslova nad každým soustem.
Místo okoralého pečiva si raději koupíme čerstvé a scvrklou mrkev spíš vyhodíme, než abychom přemýšleli, jak ji zakomponovat do receptu. Zároveň se od produkce potravin čím dál víc odosobňujeme, hlavně ve městech už dnes málokdo pěstuje ovoce a zeleninu nebo chová zvířata.
V důsledku toho už si neumíme představit, kolik práce, zdrojů a úsilí za každým kusem jídla stojí. Tím pádem si ho tolik nevážíme a nevnímáme plýtvání jako velký morální problém.
Podle výzkumů plýtvají nejvíc mladí lidé z měst. Neváží si jídla tak jako starší generace. Cílíte právě na tuto skupinu?
Ano, ve výzkumech veřejného mínění se mladí lidé přiznávají k tomu, že jídlo vyhazují. Na druhou stranu je čím dál víc mladých naopak uvědomělých a mnohem lépe chápou problémy dnešního světa a různé souvislosti. K tomu se snažíme přispívat i my.
Jak vznikla iniciativa Zachraň jídlo?
Hlavním spouštěčem bylo, že jsme se navzájem znali a chtěli podniknout zajímavou akci pro veřejnost, která by na plýtvání jídlem upozornila. Nápad vznikl vlastně náhodou, když jsme si doma promítali dokumentární film, jenž se této problematice věnoval.
Jakými způsoby jídlo zachraňujete? Má větší význam nějaká mediálně atraktivní akce nebo soustavná osvěta?
Za dobu existence naší organizace jsme se posunuli od jednorázových akcí k dlouhodobějším projektům.
Všechny současné aktivity v sobě obsahují prvek vzdělávání – například s námi pojedete na pole a uvidíte, kolik potravin tam zbývá, nebo se dozvíte o výsledcích našeho výzkumu.
Vzdělávání je velmi důležité, zejména směrem ke spotřebitelům, kteří jsou podle statistik v rámci všech aktérů potravinového systému největšími „plýtvači“. Stejně tak je ale důležité prosazovat systémové změny, které vedou ke snížení plýtvání.
Vás tato pětiletá práce nějak proměnila? Předpokládám, že sama nevyhodíte ani tvrdou kůrku.
Samozřejmě že občas něco vyhodím, ale snažím se vyhazování minimalizovat. Naučila jsem se nakupovat jen takové množství jídla, které mám šanci v nejbližších dnech sníst. Nenakupuju moc do zásoby a snažím se podporovat zemědělce tím, že chodím do Pražské tržnice pro zeleninu z Polabí. Když vidím, že je něčeho moc, použiju mrazák.
A jak se díváte na lidi – třeba kamarády či známé –, když v jídelně nechají jídlo na talíři?
Chápu, že ne každý téma plýtvání jídlem vnímá jako prioritu, takže se na ně nezlobím. Snažíme se téma představit lidem tak, aby si nepřipadali poučovaní nebo káraní. Buď si najdou k myšlenkám, které prosazujeme, cestu sami, nebo ne.
Třeba ve Švýcarsku v restauraci nikdo nedojedenou porci nevrátí. Přestože jsou Švýcaři bohatí, jídla si váží.
Životní úroveň není jediný aspekt, který ovlivňuje, zda jídlem plýtváme, nebo ne. Je to samozřejmě i otázka výchovy nebo toho, jestli společnost, v níž žijeme, vůbec považuje plýtvání za problém.
Důležité je také, zda máme povědomí o všech zdrojích a energii, které jsou pro vyprodukování potřeba, a dokážeme je docenit.
A zda vůbec umíme s jídlem pracovat – správně ho skladovat, vařit či zužitkovávat zbytky… To vše jsou věci, které ovlivňují, jak s jídlem nakládáme a jak plýtváme či neplýtváme.
Existují nějaké projekty v rámci EU, které bojují proti plýtvání? Podle vašich údajů se v Evropě ročně vyhodí 88 milionů tun jídla.
Iniciativ existuje celá řada, problém plýtvání jídlem začíná čím dál více rezonovat napříč všemi evropskými státy. Asi nejznámější a největší je britská organizace Wrap, která dělá velmi kvalitní výzkum a vydala o problematice plýtvání řadu studií.
V Británii působí také iniciativa Feedback, která je velmi aktivní na mnoha úrovních. Důležitá je rozhodně síť potravinových bank, jež působí po celé EU a významným způsobem redukují množství vyhozeného jídla. V Nizozemsku dnes fungují už tři restaurace Instock, kde vaří z přebytků ze supermarketů.
I samotná EU se snaží problému plýtvání jídlem aktivně věnovat, například v rámci projektu Fusions, jenž poskytl studie a doporučení pro společnou evropskou politiku proti plýtvání. Také vzniká čím dál více firem, které se snaží zpracovávat potravinový „odpad“ a přebytky a přetvářet je v nové produkty.
Například pivo Toast Ale vyrobené z neprodaného chleba nebo džusy Get Wonky z „křivého“ ovoce a zeleniny.
Ptám se i kvůli tomu, že Evropa dnes bojuje proti klimatickým změnám, přechází na elektřinu, ale přitom právě zbytečné plýtvání jídlem, od výroby a přepravy až po likvidaci zbytků, produkuje další škodlivé emise.
Jídlo, které jsme s velkým úsilím vyrobili, ale skončilo místo na talířích v koši, má celosvětově na svědomí osm procent emisí skleníkových plynů vyprodukovaných člověkem, což je hodně vysoké číslo.
Celý zemědělský sektor pak produkuje, pokud vezmeme v potaz všechny nepřímé následky, jakým je například odlesňování, až třetinu všech skleníkových plynů.
Právě potravinový systém je proto jednou z klíčových oblastí, které musíme s ohledem na zhoršující se klimatickou změnu řešit.
Navíc přesuny potravin přes půlku světa jsou dnes norma.
Lokálnost je z pohledu emisí i celkových dopadů na životní prostředí samozřejmě důležitá. Je přece logické dát přednost mrkvi přivezené do Prahy z Litoměřic před tou z Nizozemska. V obchodech ale moc na výběr nemáme a i v sezoně jsou k dostání rajčata ze Španělska. Myslím, že je to tím, že pro většinu lidí hraje hlavní roli cena, ne původ jídla.
Pojďme ke konkrétním nástrojům. Jak Čechy naučit neplýtvat?
Určitě budovat lepší povědomí o tom, jak nakládat s potravinami. Jak chodit nakupovat tak, abychom nekupovali zbytečně moc, jak potraviny správně skladovat, aby vydržely čerstvé co nejdéle, nebo jak pracovat v kuchyni tak, abychom spotřebovali opravdu vše.
Jeden z málo rozšířených „fíglů“ je o jídlo se podělit. Třeba ho přinést do práce kolegům nebo nabídnout anonymně. Pomalu se objevují i komunitní lednice.
Podělit se o jídlo je skvělý způsob, jak řešit přebytky. Rozhodně to funguje v práci, mezi přáteli nebo v rodině. Nemyslím si však, že by veřejně sdílené lednice mohly přinést řešení s významnějším dopadem, ledaže by fungovaly opravdu v rámci určité komunity, kde máte alespoň trošku představu, s kým jídlo sdílíte. Problémem jsou desítky tisíc nedojedených obědů ve školních jídelnách.
Dříve se zbytky používaly jako krmení pro prasata. Proč to dnes nejde? To by bylo přece elegantní řešení.
Bohužel, dnes je zkrmování potravinového odpadu poměrně přísně regulováno. Konkrétně je zakázáno zkrmování veškerých odpadů z restauračních provozů, kromě zbytků rostlinného původu, které však nepřišly do kontaktu s živočišnými složkami.
Zákaz platí v rámci celé EU od roku 2002 z důvodu vypuknutí epidemie slintavky a kulhavky. Je to škoda, protože zkrmování nevyužitého jídla představuje skvělý způsob, jak jídlo zpracovat.
Určitě je zde prostor zákaz do budoucna přehodnotit, dnes již existují technologie, které dokážou rizika přenosu nákazy z potravinového odpadu na zvířata maximálně eliminovat.
Pomohlo by, kdyby se jeden den v týdnu vařilo ze zbytků nalezených v lednici?
V domácnostech by v prvé řadě pomohlo lepší plánování nákupů i vaření, aby lidé nenakupovali zbytečnosti nebo příliš velké množství jídla a nakoupené potraviny uměli následně zužitkovat beze zbytků. Pomohlo by také lepší povědomí o tom, jak potraviny správně skladovat.
Jeden den v týdnu, kdy by proběhla „revize zásob“ a zužitkovaly se zbytky, je rozhodně skvělé opatření, které můžeme doporučit všem.
Funguje také mít v lednici vyčleněné místo nebo rovnou krabičku, ve které se zbytky shromažďují průběžně a která se nachází na viditelném místě.
Ze zapomenutých potravin na konci životnosti je možné připravit spoustu zajímavých pokrmů, jak ostatně ukazuje vaše nová kuchařka Zachraň jídlo v kuchyni. Jak dlouho jste ji dávali s kolegy dohromady?
Nápad vznikl zhruba před dvěma lety, kdy už jsme na našem webu vytvořili několik desítek „záchranářských“ receptů. Říkali jsme si, že pokud v knize spojíme praktické informace a recepty, jak neplýtvat, může vzniknout zajímavá publikace, která se dostane k široké veřejnosti. A právě to chceme dělat: nejsme jen skupinka aktivistů, přinášíme lidem řešení, která jim i ušetří peníze.
Kde jste sháněli recepty? Některé jsou velmi zajímavé – třeba na houbovou slaninu.
Recepty vycházely z velké části z našich zkušeností v kuchyni, protože se jídlem nezabýváme jen teoreticky, ale také prakticky.
Inspiraci jsme nacházeli v kuchařkách i na internetu a hodně jsme přemýšleli nad tím, jaké suroviny v českých domácnostech nejvíce zbývají a vyhazují se.
S těmito podněty jsme dále pracovali, recepty jsme testovali v kuchyni i na talíři a ty nejlepší vybrali do knihy.
Co vás při přípravě knihy nejvíc překvapilo?
Kolik práce vydání knihy vlastně obnáší a nad kolika detaily se musím zamýšlet. Ale myslím, že výsledek naší práce stojí za to, že na kuchařce je znát kreativita, kterou chceme předat čtenářům.
- Vývar ze zbylé zeleniny
Zdroj: Foto z knihy Zachraň jídlo
- Když loupete cibuli, česnek nebo čistíte rajčata či papriky, nevyhazujte odpad, ale hoďte ho do hrnce. Libovolný počet přísad z následujícího seznamu:
- • cibule včetně suché zdravé slupky, ovadlé, ale zdravé kusy kterékoli zeleniny, „bubáci“ i stonky z rajčat, konce chřestu, tvrdý košťál brokolice, květáku, zelí
- • řapíky špenátu nebo kapusty
- • čisté slupky z mrkve, petržele, celeru
- • kořínky pórku
- • bylinky (stonky koriandru, petrželové stonky, tymián, rozmarýn, bobkový list, šalvěj)• koření (zázvor, česnek, nové koření, celý pepř, badyán, skořice, muškátový oříšek)
- • studená voda 2,5 l
- • zvětralé víno nebo vinný ocet 2 lžíce
1. Odkrojky zeleniny očistěte, pokrájejte na menší kousky, a vše včetně bylinek a koření vložte do velkého hrnce, zalijte studenou vodou a přiveďte k varu. 2. Křehké bylinky přidejte až v závěru.
Ztlumte teplotu na nízkou a nechte vývar takzvaně táhnout pod bodem varu alespoň 1 hodinu. Z menších kousků zeleniny přejdou minerály a živiny do vody rychleji. Čím kratší dobu vývar vaříte, tím méně energie spotřebujete. 3.
Víno nebo vinný ocet přilijte až před koncem vaření, sladkému vývaru přidá příjemnou kyselost. Tu dodají i rajčata.
4. Hotový vývar sceďte, podle chuti osolte a podávejte.
DO VAŠÍ KNIHOVNIČKY
Zdroj: Zachraň jídlo v kuchyni
První česká kuchařka věnovaná boji proti plýtvání. Naučí vás, jak kompletně zpracovat sezonní ovoce a zeleninu. Využijete mrkvovou nať, košťál brokolice, zbytky kuřete, rýže i těstovin.
Budete vědět, jak správně skladovat potraviny a zpracovávat suroviny, které nejčastěji zbývají. Navíc v ní najdete praktické tipy, jak efektivně nakupovat nebo jak se vyznat v datech na obalech potravin.
A také spoustu skvělých receptů.
Komunitní čili sdílené lednice přibývají, jedna už je i v Praze 3
Minimalizovat plýtvání potravinami a pomoci těm, kteří mají nedostatek. To jsou zásadní myšlenky, které vedly ke zřízení první sdílené lednice v Praze 3. Projekt „Beze zbytku“ je společnou aktivitou městské části a společnosti Samsung. Nová komunitní lednice Samsung je už měsíc v Komunitním centru Žižkov (Koněvova 65a).
Praha 3 vybrala místo, kde se při pravidelných programech denně setkávají senioři, rodiny a mládež, ale i příslušníci etnických menšin. V centru působí šest organizací a denně ho navštíví až desítky klientů. Mezi nimi jsou lidé, kteří budou chtít komunitní lednici plnit, a zároveň takoví, kteří budou jídlo z lednice využívat.
„V rámci projektu poskytla společnost Samsung k dispozici celkem tři lednice, z toho jedna je právě v Praze 3. Rádi bychom prostřednictvím komunitní lednice propojili jednotlivé komunity v nejbližším okolí. To, co jednomu přebývá, si jednoduše vezme ten, kdo to potřebuje,“ říká místostarosta Prahy 3 David Gregor, který nápad sdílené lednice dovedl k realizaci.
Další lednice od Samsungu funguje v Kavárně Obývák, U Výstaviště 21, Praha 7 (studio ALTA) a v Komunitním centru Kotlaska, Nad Kotlaskou 1, Praha 8.
Samsung není lhostejný k plýtvání potravinami
„My jsme mířili na komunitní centra v Praze, která jsou otevřená všem a splňují podmínky toho, že každý může přijít, tak aby tam byla splněna ta bezbariérovost, otevřenost, komunitnost, blízkost, to je asi ten hlavní cíl,“ řekla Veronika Doubnerová, manažerka projektu Samsung Bezezbytku.
Komunitní lednice také podporují a utužují sousedské vztahy.
„Je to záměr Kotlasky. Lidé, kteří k nám chodí z veřejnosti i z našich klientů, sem chodí proto, aby se tady utužovaly ty sousedské vztahy a i to propojování té naší cílové skupiny, nějaká ta osvěta,“ řekla Hana Kramlová, provozní manažerka KC Kotlaska.
„Nejsme lhostejní k obrovskému množství potravin, které se každoročně vyhodí. Věříme, že tento projekt alespoň v daných lokalitách pomůže,“ doplnil Seung Joo Shin, prezident společnosti Samsung Electronics Czech and Slovak, která projekt iniciovala.
Projekt Samsung Bezezbytku je založen na principu dárce – místní koordinátor – příjemce. Každý může do lednice vložit cokoliv a kdokoliv další si z lednice zase může vzít, co potřebuje nebo chce.
Na obsah veřejné lednice bude dbát koordinátor, který kontroluje, zda jsou potraviny v lednici v pořádku a bez problémů poživatelné. Do lednice se nesmí dávat nahnilé nebo zkažené potraviny. Všechno jídlo musí být před koncem uvedeného data spotřeby.
Potraviny musí být v originálním balení. Výjimku tvoří například ovoce a zelenina.
První veřejná lednice se v Praze objevila na Pankráci
V Praze se první sdílená lednice objevila v roce 2016 u kavárny Na půl cesty (centrální park Pankrác, Praha 4).
Velmi populární jsou lednice i na vysokoškolských kolejích. V Praze je konkrétně najdete na Roosveltově koleji (Strojnická 7, Praha 7) a na koleji Vltava (Chemická 953, Praha 4).
Lednice v eko-centru Toulcův dvůr (Kubatova 1, Praha 10) funguje přes dva roky a místní si ji nemohou vynachválit.
„Lednici snad nejvíce využívají místní maminky, které v Toulcově dvoře navštěvují rodinné centrum Mateřídouška, nebo jejichž děti chodí do Mateřské školy Semínko.
Přicházejí sem ale i lidé z okolního sídliště. V lednici nejčastěji najdete potraviny pro malé děti (např. drahé bio kašičky), které dítě přestalo náhle jíst.
Dále zde poměrně často končí exotické potraviny, které někdo dostane jako dárek, ale zdají se mu příliš extravagantní,“ vysvětluje Halina Holá, pracovnice Infocentra a lektorka rodinného centra Mateřídouška.
Městská část Suchdol zase zřídila sdílenou ledničku přímo ve vstupních prostorách radnice, a dokonce jí i dali jméno Berta, protože byla přivezena 23. září, kdy právě Berta slaví svátek.
Třeba v Británii lidé vyhodí jídlo za 13 miliard liber
Sdílené lednice se poprvé objevily kdysi v Americe, pak se objevily v roce 2012 ve Španělsku a Velké Británii, odkud se rozšířily také do Německa, Indie nebo třeba na Nový Zéland.
Například ve Velké Británii ročně lidé vyhodí jídlo za 13 miliard liber, ale díky organizaci Hubbub se toto číslo postupně snižuje. „Za období od listopadu 2017 do ledna 2018 se ve veřejných lednicích podařilo přerozdělit 21 521 kilogramů potravin.
Každý měsíc nyní putuje asi 525 kilogramů jídla k potřebným,“ uvádí Catherine Darragh, projektová manažerka Hubbubu.
Pozadu v tomto trendu není ani Česká republika, kde se první veřejná lednička poprvé objevila v roce 2015 v Českých Budějovicích. Postupně lednice přibyly také v Praze, Ostravě, Plzni, Pelhřimově, Chrudimi, Ústí nad Labem, v Litoměřicích a v Brně.