Publikováno: 19. 6. 2017, aktualizováno: 29. 1. 2020
Obsah článku
Dětí s IBD přibýváČastým projevem jsou poruchy růstuDiagnostické metodyPomáhají nejen léky, ale také psychoterapie a probiotikaEEV představuje efektivní léčbuCeloživotní záležitost
Mezi skupinu nespecifických střevních zánětů patří Crohnova choroba (CD) a ulcerózní kolitida (UC). Jedná se o chronická zánětlivá onemocnění, která se také označují souhrnným termínem idiopatické střevní záněty (IBD = Inflammatory Bowel Diseases).
Dětí s IBD přibývá
U většiny pacientů je diagnóza IBD stanovena v pozdním dětství nebo adolescenci, přibližně u 20 % pacientů s CD a 12% pacientů s UC to je před 20. rokem života. Výskyt těchto onemocnění narůstá, obzvláště u malých dětí.
Incidence (počet nově hlášených nemocných) v České republice se u ulcerózní kolitidy pohybuje kolem 6 -10 a u Crohnovy choroby 4 – 6 nových případů na 100 000 obyvatel během jednoho roku. Celkově v ČR trpí IBD asi 350 na 100 000 obyvatel.
Dospělí a děti s IBD mohou vykazovat podobné klinické příznaky. U dětí však hrozí riziko závažných komplikací, jako je porucha růstu, která se vyskytuje až u 46 % pacientů v době diagnózy.
Z tohoto důvodu je u dětí s tímto onemocněním nutné i pozorné sledování růstu, vývoje kostí a průběhu puberty.
↑ nahoru
Příčina onemocnění zatím není úplně objasněna. Podíl na vzniku IBD se přisuzuje částečně genetice, u Crohnovy nemoci z asi 40-50 %, u ulcerózní kolitidy asi 10-20 %. U dětí rodičů postižených IBD je riziko vzniku přibližně 3-5x vyšší.
Pokud jsou postiženi oba rodiče, riziko je asi 50násobné ve srovnání s dětmi zdravých rodičů. Roli hraje i vliv faktorů vnějšího prostředí jako virové infekce, nemožnost kojení, nadměrný stres, kouření, užívání antibiotik a stravovací návyky. Vliv žádného z těchto faktorů zatím nebyl potvrzen.
Význam má podle všeho i nepřiměřená agresivita imunitního systému vůči vlastnímu tělu (autoimunita).
Častým projevem jsou poruchy růstu
Podezření na IBD vzniká při kombinaci určitých symptomů a výsledků příslušných vyšetření. V rámci vyšetřovacího procesu je s pacientem (rodičem pacienta) podrobně konzultována anamnéza. Diagnóza je stanovena na základě zobrazovacích a endoskopických vyšetření,včetně biopsie. Tato vyšetření také pomáhají lokalizovat onemocnění a rozlišit UC a CD.
Crohnova choroba postihuje jakýkoliv oddíl trávicího traktu od dutiny ústní až po konečník. Typicky je lokalizována v místě napojení tenkého střeva na tlusté (ileocékální oblast) a na konci tenkého střeva (terminální ileum). Od ulcerózní kolitidy se mimo jiné liší tím, že mezi postiženými úseky jsou i úseky zdravé. Dalším rozdílem je postižení celé stěny střeva, což podmiňuje vznik píštělí a abscesů. Ulcerózní kolitida typicky postihuje konečník a zánět se plynule rozšiřuje dále do tlustého střeva, zánět postihuje pouze slizniční vrstvu střeva.Pacienti s chronickým střevním zánětem typicky vykazují jeden nebo více z následujících symptomů v závislosti na lokalizaci a aktivitě zánětu. Crohnova choroba se může projevovat bolestmi břicha, zejména v jeho pravé dolní části, zvýšenou teplotou, hubnutím a může dojít k poruše střevní pasáže. V perianální oblasti (okolí řitního otvoru) mohou vznikat píštěle nebo abscesy. Zánět tlustého střeva (kolitida) se může objevit u pacientů s UC i CD. Obvykle se projevuje průjmem, který téměř vždy obsahuje krev, dále zvýšenou únavností, chudokrevností a někdy hmotnostním úbytkem. Nástup příznaků může být pozvolný (průjmy bez příměsi krve) nebo náhlý (bolesti břicha, bolestivé a často neefektivní nucení na stolici s vyprazdňováním krve a hlenu, horečka).
↑ nahoru
Někteří pacienti, obzvláště ti s CD, mohou vykazovat další nespecifické gastrointestinální příznaky, které mohou být obtížně odlišitelné od běžných potíží, jako je funkční bolest břicha.
Nejdůležitějšími faktory naznačujícími možný chronický střevní zánět u dítěte s břišní bolestí jsou: průjem, porucha růstu, opožděná puberta, úbytek na váze, krvácení z konečníku, zvýšená únavnost, perianální postižení kůže (což může být chybně diagnostikováno jako hemoroidy), perianální píštěle nebo abscesy, hmatná rezistence v břiše a pozitivní rodinná anamnéza stran IBD.
I když je porucha růstu častým projevem, část dětí s IBD (obzvláště ti s UC) má nadváhu. Proto by obezita nebo normální růst neměly automaticky vyloučit diagnózu IBD.
Mimostřevní projevy jsou identifikovány u přibližně 10% pacientů v době stanovení diagnózy a až u 30% pacientů v průběhu onemocnění. Zahrnují postižení kůže, kloubů, jater, očí a méně obvykle i ostatních orgánů. Některé jsou více asociovány s CD než UC.
Patří mezi ně např. afty v dutině ústní, erythema nodosum (zánět podkoží), paličkovité prsty a artritida (zánětlivé onemocnění kloubů). Někdy se tyto mimostřevní potíže (jako aftózní stomatitida, artritida nebo postižení jater) objeví ještě před rozvojem příznaků střevních.
Diagnostické metody
Neexistují specifická diagnostická kritéria pro IBD.
Stanovení diagnózy je založeno na komplexním rozboru anamnézy, klinických projevech, ať už s nebo bez laboratorních abnormalit, zobrazovacích metodách a endoskopickém vyšetření zahrnující mikroskopické hodnocení odebraných vzorků. Endoskopie může také pomoci rozeznat UC a CD. Definitivní diagnóza nemůže být stanovena bez zobrazovacích a endoskopických vyšetření.
Mezi laboratorní hodnoty podporující podezření na IBD patří chudokrevnost (anémie), nejčastěji na podkladě nedostatku železa. Příčinou jsou jeho zvýšené ztráty a zhoršené vstřebávání.
U nemocných s Crohnovou chorobou, zejména po ileo-cékální resekci (chirurgický výkon, kdy se odstraní slepé střevo s asi 15 cm tenkého střeva), může být příčinou i špatné vstřebávání vitamínu B12.
Dalším projevem je zvýšení hodnot zánětlivých parametrů (rychlost sedimentace erytrocytů, C-reaktivní protein), počtu bílých krvinek a krevních destiček a snížená hladina bílkovin v krvi.
Ve stolici se hodnotí přítomnost krve a zvýšení hodnoty kalprotektinu. Stanovení fekálního kalprotektinu je neinvazivní laboratorní metoda, kdy je vyšetřen vzorek stolice. Má velký význam v diagnostice IBD, jeho zvýšená hodnota se může objevit ale i u jiných onemocnění, například infekčních zánětů střeva.
↑ nahoru
U pacientů s průjmy (zvláště s průjmy s krví) by mělo být provedeno mikrobiologické vyšetření stolice a vyšetření na Clostridium difficile. Infekce některými patogeny může působit jako IBD. Vzhledem k tomu, že mohou být také jejich spouštěčem, jejich přítomnost IBD nevylučuje. Při důvodném podezření na IBD by mělo být dítě svěřeno do péče dětského gastroenterologa.
Základním zobrazovacím vyšetřením je ultrazvuk břicha, ideálně s posouzením tloušťky střevní stěny. Toto neinvazivní vyšetření může odhalit např. i absces (opouzdřené ložisko hnisu).
Související články na portálu Šance Dětem:
Mezi endoskopické vyšetřovací metody patří gastroskopie (vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku ohebným přístrojem, který se zavádí ústy) a koloskopie (endoskop se zavede do konečníku a celým tlustým střevem až do koncové části tenkého střeva) s možným odběrem vzorků k mikroskopickému vyšetření. Před endoskopickým vyšetřením tlustého střeva je nutné minimálně 2-3 dny dodržovat bezezbytkovou dietu. V den před vyšetřením je nutné vypít 2-4 l tekutiny (v závislosti na hmotnosti a věku pacienta) ve formě připraveného roztoku (např. Fortrans, Picoprep atd.), po kterém dochází k vyprazdňování střeva.
Vhodným vyšetřením u dětských pacientů s Crohnovou chorobu je MR enteroklýza. Jedná se o zobrazení tenkého střeva pomocí magnetické rezonance. Před vyšetřením pacient popíjí kontrastní látku (mannitol) a samotné vyšetření trvá asi půl hodiny. Předností vyšetření je, že nevystavuje pacienty radiačnímu záření.
Léčba IBD vyžaduje mezioborovou komplexní péči (praktický lékař, gastroenterolog, nutriční poradce, chirurg, gynekolog, psycholog, …). Cílem léčby je nejen zmírnit, případně odstranit klinické potíže a zlepšit kvalitu života s minimalizací lékové toxicity, ale také optimalizovat růst pacienta.
V nejlepším případě pak dosáhnout slizničního hojení, které je spojeno s dlouhodobě příznivějším průběhem choroby a menším počtem komplikací (abscesy, fistuly, striktury). Volba léčebného postupu závisí na aktivitě, lokalizaci, průběhu onemocnění a na věku pacienta. Pomocnou roli má i psychoterapie.
V případě neúspěchu konzervativní léčby může mít přínos chirurgický zákrok.
Z medikamentů jsou nejčastěji podávanými léky aminosalicyláty, při jejich nedostatečné účinnosti nebo závažném průběhu onemocnění se podávají kortikosteroidy, imunosupresiva (potlačují nadměrnou imunitní reakci organismu) a biologická léčba.
Léky mohou mít formu tablet podávaných ústy, čípků nebo klyzmat podávaných do konečníku. Některé léky je nutné podávat formou injekce nebo infuze.
Po zahájení terapie a dosažení remise (vymizení příznaků a projevů onemocnění, ne však nemoci samotné) je obvykle nadále nutné užívání léků k udržení klidové fáze nemoci. Patří mezi ně aminosalicyláty (zejména u ulcerózní kolitidy), imunosupresiva a biologická léčba.
Pro své závažné nežádoucí účinky jsou pro udržovací léčbu zcela nevhodné kortikosteroidy, které mimo jiné přispívají ke vzniku osteoporózy. Neměly by být podávány déle než 3 měsíce a jejich dávku je nutné snižovat postupně.
↑ nahoru
Příznivý efekt mají také některé antibakteriální léky (antibiotika, chemoterapeutika), v pediatrii je užívaný zejména metronidazol.
Některá širokospektrá antibiotika mohou naopak způsobit akutní vzplanutí onemocnění, proto je nutné se o užívání antibiotik poradit s lékařem.
Vhodným preparátem k podpoře příznivé střevní mikroflóry jsou probiotika obsahující kmeny bakterií, např. Lactobacillus a další.
EEV představuje efektivní léčbu
Terapie CD u dětí se v některých léčebných postupech liší od léčby dospělých pacientů.
Jde především o iniciální indukční terapii nově diagnostikovaného, dříve neléčeného dětského pacienta, kde ve většině případů používáme exkluzivní enterální výživu (EEV).
EEV vyžaduje spolupráci pacienta, je nutné zamezit veškerému příjmu potravy a pacient přijímá pouze komplexní výživové roztoky popíjením nebo sondou (tenká hadička zavedená přes nos do žaludku nebo tenkého střeva).
V posledních letech EEV z velké části nahradila léčbu kortikoidy. Kortikoidy vedou u dětí k prohloubení už existujícího opoždění růstu a navíc mohou mít další známé nežádoucí účinky. U EEV je naopak prokázán dlouhodobý příznivý vliv na antropometrické ukazatele (hmotnost a body mass index) a parametry kostního metabolismu.
Mechanizmus účinku není dosud přesně znám. Zvažují se přímé protizánětlivé účinky EEV, regenerace slizniční bariéry (epitelu) a úprava střevní mikroflóry. Vliv má i úprava imunitní odpovědi doplněním některých chybějících prvků (vitamín C, D, E, zinek, selen). Formule EEV jsou bezlepkové a i tento faktor může mít vliv na terapeutický efekt. Roli zřejmě hraje i tekutá forma EEV.
EEV je efektivní především pokud CD postihuje tenké střevo, indikovaná je ale také v případě zánětu tlustého střeva u CD. EEV není účinná při mimostřevních projevech CD (postižení kloubů, kůže, atd.). Zahajovací terapie EEV je podávána 6-8 týdnů.
EEV má tekutou formu a svým složením odpovídá komplexní formuli s neštěpenou bílkovinou, sacharidy, tuky, vitamíny a stopovými prvky.
Aby mohlo dojít k terapeutickému efektu EEV, nejí dítě během celé léčebné doby (6-8 týdnů) žádnou jinou stravu a pije pouze neslazenou balenou vodu.
EEV lze podávat ústy nebo již zmiňovanou sondou. Podání ústy je upřednostňováno, ale tolerance je individuální. Chuťové vlastnosti přípravků enterální výživy se v posledních letech výrazně zlepšily, nicméně u dětí s CD, které trpí nechutenstvím z důvodů základního onemocnění, může být dosažení doporučené denní dávky živin obtížné. U těchto pacientů je nezbytné zavést nasogastrickou (do žaludku) nebo nasojejunální (do tenkého střeva) sondu. Nasojejunální sondou podáváme EEV kontinuálně (nepřetržitě). Do nasogastrické sondy je možné podávat EEV bolusově (po dávkách) nebo kontinuálně, podle tolerance dětského pacienta. S výhodou využíváme noční dobu k aplikaci větší části z celodenní předepsané dávky, kdy je EEV aplikována kontinuálně enterální pumpou (zařízení pro aplikaci roztoku). Během dne je pak EEV podávána ústy nebo opět sondou. U některých dětí může 6-8 týdenní aplikace sondové výživy přinášet sociální problémy (děti např. nechtějí „se sondou v nose“ chodit do školy mezi spolužáky). Jakkoliv se tento problém může jevit zásadní, nakonec jej většina dětí překoná. Spolupráce pacientů s aplikací EEV se zvyšuje, pokud jsou děti a jejich rodiče podrobně edukováni o přínosu léčby a sami pak sledují její příznivý efekt, zejména ústup klinických potíží. Sondovou výživou aplikovanou kontinuálně přes noc zajistíme podání podstatné části celkové denní dávky živin, a pokud je správně vypočtena, tak minimalizujeme u dítěte pocit hladu. Dítě, které má hlad, je ve vysokém riziku porušení EEV běžnou stravou. Tím se léčebný efekt EEV výrazně snižuje. V posledních dnech podávání EEV se postupně zavádí bezezbytková šetřicí strava.
Nežádoucí účinky EEV se vyskytují zřídka. Jde jednak o komplikace sondové výživy (poranění sliznice trávicího traktu při zavádění sondy, vznik otlaků v místě tlaku sondy na sliznici, neprůchodnost sondy, porucha funkce enterální pumpy) a komplikace metabolické (výkyvy hladin minerálů, glukózy, bolesti břicha, průjmy, zvracení).
↑ nahoru
EEV je doporučena jako indukční terapie první volby z důvodů výborného bezpečnostního profilu a měla by být upřednostňována před kortikoidy u všech forem CD.
Po indukční léčbě většina dětí vyžaduje dlouhodobou udržovací terapii imunomodulátory (azathioprin, 6-merkaptopurin, metotrexát) a v indikovaných případech pak biologickou léčbu (infliximab, adalimumab).
Mimo standardní klinické a laboratorní ukazatele úspěšnosti léčby je u dětí známkou dobré léčebné kontroly onemocnění také obnovení adekvátního růstu a kostního metabolismu.
V některých případech je podávána biologická léčba, obzvláště u pacientů s těžkým nebo komplikovaným průběhem onemocnění, kdy dosavadní léčba není dostačující.
Jedná se o látky, kterou jsou tělu vlastní (například protilátky, hormony) nebo od těchto látek odvozené a přizpůsobené k terapeutickému použití. V současné době se u dětí používají látky infliximab nebo adalimumab.
Působí jako protilátky proti TNF (tumor necrosis factor), který hraje důležitou roli v průběhu zánětlivého procesu. Nejčastějšími nežádoucími účinky biologické léčby jsou alergické reakce a zvýšené riziko infekce.
Celoživotní záležitost
Vzhledem k tomu, že Crohnova choroba postihuje celý trávicí trakt, nelze ji definitivně léčit chirugicky. Operace však může zmírnit nežádoucí projevy onemocnění a zvýšit kvalitu života na dlouhou dobu. K chirurgickému řešení se přistupuje, pokud žádný z konzervativních postupů neměl úspěch nebo pokud se objevily komplikace jako významné zúžení střeva nebo absces.
Idiopatická střevní onemocnění postihují pacienty po celý život, probíhají ve fázích klidu (remise) a akutních vzplanutí (relaps). Relapsům se snažíme předejít podáváním udržovací léčby.
Pokud je léčba zahájena v časném stadiu, ve většině případů se daří udržet onemocnění pod kontrolou a dosáhnout remise. U pacientů, kteří nejsou adekvátně léčeni nebo nespolupracují, je větší pravděpodobnost vzniku komplikací, které mohou výrazně omezovat každodenní život.Proto je třeba si uvědomit, že i přes některé nežádoucí účinky léčby je výhodnější dodržovat léčebný plán a docházet na pravidelné návštěvy k lékaři.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Kde hledat pomoc
Přečtěte si:
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
Literatura:
Zánětlivá onemocnění střev – příčiny, léčba a prevence
Zánětlivé onemocnění střev mají řadu příčin a ovlivňuje je mnoho faktorů, někdy ani nejsou zcela jasné – jako je tomu třeba u Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy.
Příčiny
Zánětlivá onemocnění střev nejsou až tak ojedinělé nemoci, jak by se mohlo stát. Působí na ně kromě dědičnosti také stáří člověka. Mezi další příčiny patří špatné stravovací zvyky, dochází pak ke zhoršení fungování trávicí soustavy.Poměrně časté jsou také infekční záněty střev, kde mezi původce patří bakterie, viry, chlamydie nebo třeba parazité.
K příčinám zánětlivých onemocnění střev se řadí i alergické reakce nebo psychické faktory a především kouření.
Vedle toho existují nespecifické (idiopatické) záněty střev jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida. Není totiž zcela jasné, co je přesnou příčinou těchto nemocí.
Odborníci se domnívají, že se především jedná o nadměrnou odpověď imunitního systému, výskyt bakterií, ale také o chybějící vlákninu, nadbytek cukrů v těle.
Příznaky zánětlivých onemocnění střev
Tyto příznaky jsou velmi podobné potížím trávicí soustavy. Často se objevují bolesti břicha, nevolnost, průjem nebo častá stolice, mohou vzniknout i vředy. Pacient ztrácí chuť k jídlu a často se objevuje teplota. V určitých případech provázejí záněty střev také hleny nebo sytě červená krev ve stolici.
Léčba zánětlivých onemocnění střev
Při léčbě těchto onemocnění se vždy postupuje podle příslušné choroby. Liší se v závislosti na jejím druhu. Všeobecně platí, že se podporuje imunitní systém, dodržuje odpovídající dieta.
Případně pacient dostává protizánětlivé léky.Při zvažované nadměrné reakci imunitního systému je vhodné zaměřit se na mírnění funkce imunitního systému, což umožňují například některé druhy medicinálních hub.
Prevence
Při infekčních zánětech je důležité dobře dodržovat osobní hygienu, základem jsou důkladně omyté ruce. Prevencí zánětlivých onemocnění střev je péče o silný imunitní systém.
Důležitý je pestrý jídelníček, ve kterém nebude chybět dostatek zeleniny a ovoce a další potraviny, které jsou bohaté na vlákninu, vitamíny a minerální látky. Velký význam má také dostatečný pitný režim, který obsahuje nejlépe kohoutkovou vodu.
Pokud je zapotřebí, lze imunitní systém podpořit přírodními látkami. Nevhodná je konzumace alkoholu a kouření.
Zdrojhttps://www.stefajir.cz/?q=prujem-pricinyhttp://www.ordinace.cz/clanek/muzeme-se-zdravou-stravou-vyvarovat-strevnich-zanetu/
Produkty
ČagaTriterpen Max – extrakt z Duanwood Red Reishi
Léčba zánětlivých onemocnění střeva
Žádná terapie dnes nedokáže IBD (z angl. Inflammatory Bowel Diseases) vyléčit úplně, navíc je medikamentózní léčba stále u řady pacientů málo účinná nebo spojená s velkým množstvím nežádoucích účinků.
Příčinou je hlavně neznámý původ těchto onemocnění, a tedy nemožnost použít tzv. kauzální léčbu (tedy léčbu zaměřenou na příčinu onemocnění).
Tento článek se zaměří na jednotlivé léky, postupy terapie a prozradí, na co je dobré dbát při výživě.
Terapie
Komplexní léčba zánětlivých onemocnění střeva (IBD), mezi něž patří Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, zahrnuje samozřejmě terapii léky – farmakoterapii a důležitou roli hraje také úprava životního stylu a správná dieta.
Cílem terapie je ulevit od symptomů onemocnění, navodit a udržet remisi, tedy bezpříznakovou fázi, jejíž prodloužení může předcházet mimo jiné vzniku nežádoucích komplikací onemocnění (např. rakovina tlustého střeva, krevní sraženiny).
U těžších forem onemocnění, kdy je léčba nedostačující, je často nutná operace.
Dieta
Dieta hraje klíčovou roli při kontrole IBD. Stravovací návyky mohou ovlivnit průběh onemocnění, a to zejména během vzplanutí, kdy může každá drobnost dramaticky zhoršit symptomy. Neexistuje asi žádné konkrétní stravovací schéma, které by pomohlo každému.
Každý člověk je jiný, může se tedy stát, že někomu škodí něco víc a něco zase méně, nebo vůbec. Proto musíte sami sledovat, co je pro Vás dobré, a co ne. Uvádíme příklady potravin, jejichž konzumaci byste měli omezit, a naopak potravin, které byste měli vyhledávat.
Omezit:
- mastná a smažená jídla
- pikantní jídla a koření
- jídla s vysokým obsahem vlákniny (syrové ovoce a zelenina)
- káva, čaj, čokoláda
- alkohol
- hovězí a vepřové maso
- obiloviny a ořechy
- mléčné výrobky
Vyhledávat:
- ovocné džusy
- banány, jablečné pyré
- bílá rýže
- kuřecí a rybí maso
- vařená zelenina bez slupky
- vejce
- malé a častější porce jídla
- vyšší příjem tekutin
Probiotika
Jak již bylo zmíněno v předchozím článku, u pacientů s IBD pozorujeme sníženou diverzitu ve složení střevní mikrobioty, která se pravděpodobně podílí na průběhu onemocnění.
Probiotické bakterie mohou částečně doplňovat chybějící bakterie a nahrazovat tak jejich funkce, jimiž ovlivňují správné fungování imunitního systému střev.
Probiotika, jakož i jejich metabolické produkty by se rovněž mohla podílet na ochraně střev před přemnožením patogenních bakterií, které by jinak mohly způsobit infekci a zhoršit stav onemocnění. Výzkumy ohledně užívání probiotik v terapii IBD jsou však rozporuplné.
Pro terapii Crohnovy choroby za pomoci probiotik neexistuje dostatek vědeckých důkazů, které by jednoznačně potvrdily jejich účinnost. Pro ulcerózní kolitidu jich je však více než dost, proto se přípravky s obsahem probiotických bakterií používají v běžné praxi jako pomocná léčba při udržení stavu remise ulcerózní kolitidy.
.
Farmakoterapie
Léky v terapii IBD nedokáží zcela vyléčit onemocnění, ulevují však od symptomů– od bolesti, zánětu nebo trávicích obtíží.
Protizánětlivá léčiva – používají se ke zmírnění zánětu v trávicím traktu. Pro mírnější formy onemocnění se používají tzv. aminosalicyláty, z nich se používá kyselina 5-aminosalicylová, také známá jako mesalazin.
Účinnějšími léčivy v potlačení zánětu jsou glukokortikoidy, které snižují zánět velmi rychle a efektivně.
Při jejich častějším užívání však tento účinek slábne a zvyšuje se riziko zhoršení nežádoucích účinků, proto se glukokortikoidy používají pouze krátkodobě, zejména při náhlých vzplanutích.
Imunosupresiva – jde o širší skupinu léčiv, které různými mechanismy potlačují přehnanou imunitní odpověď organismu, která je příčinou zánětu u IBD.
Někdy trvá i několik měsíců, než se účinek těchto léčiv dostaví, proto se obvykle podávají již souběžně s rychle účinkujícími glukokortikoidy. Mezi tato léčiva patří např. azathioprin nebo merkaptopurin, používají se i takzvaná biologická léčiva.
Tyto látky, proteiny velmi specifickým způsobem zasahují do procesů způsobujících onemocnění a používají se u pacientů, kteří nereagují na běžnou terapii.
Antibiotika – z důvodu častého výskytu infekcí trávicího traktu, ať už náhodného nebo zapříčiněného některými komplikacemi onemocnění, jsou různá antibiotika důležitými léčivy v léčbě pacientů s IBD. Používají se také po operacích, kdy je vysoké riziko infekce.
I když v současnosti nevíme, které mikroorganismy, respektive bakterie, se podílejí na průběhu onemocnění, někteří vědci věří, že podávání antibiotik může likvidací bakterií, které jsou zodpovědné za nežádoucí, přehnanou reakci imunitního systému, pomáhat při redukci symptomů.
Operace
Pokud v léčbě nepomohla úprava životního stylu ani léky a onemocnění se už nedá jinak účinně léčit, lékař pravděpodobně navrhne operaci.
Jelikož ulcerózní kolitida postihuje pouze tlusté střevo a konečník, jejich částečné nebo celkové operativní odstranění může onemocnění zcela vyléčit.
Při Crohnově chorobě se většinou operují jen velmi poškozené části střeva a výhody operace bývají často jen dočasné.
absolvent Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského, nyní student doktorského studia
Související
Co jsou střevní záněty
Střevní záněty (kolitidy) představují širokou skupinu onemocnění. V souvislosti s jejich příčinou je můžeme rozdělit do několika kategorií.
|
|
|
|
|
Idiopatické střevní záněty
Další část textu je věnována tzv. idiopatickým střevním zánětům. V praxi se do této skupiny onemocnění řadí zejména Crohnova nemoc (též morbus Crohn či terminální ileitida) a ulcerózní kolitida (též idiopatická proktokolitida).
Pokud se příznaky obou nemocí vzájemně překrývají a nelze jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o Crohnovu nemoc, či ulcerózní kolitidu, hovoříme o tzv. kolitidě neurčité či indeterminované nebo neklasifikovatelné.
V případě idiopatických střevních zánětů se v literatuře často setkáváme se zkratkou IBD – inflammatory bowel disease. Starší české názvosloví používalo termín nespecifické střevní záněty, toto označení se však dnes již nepoužívá.
IBD představují chronická zánětlivá onemocnění trávicí trubice, jejichž příčina je neinfekční a dosud ne zcela vyjasněná. Současnými metodami medicíny je nelze za pomoci léčivých přípravků zcela vyléčit.
Výskyt idiopatických střevních zánětů
Idiopatickými střevními záněty (IBD) trpí v zemích Evropské unie přes tři miliony lidí. Vzhledem k nízkému výskytu těchto nemocí v rozvojových zemích můžeme idiopatické střevní záněty řadit mezi tzv. civilizační onemocnění.
V České republice výskyt idiopatických střevních zánětů každoročně stoupá, a to v případě Crohnovy nemoci až o 4,5 % ročně a v případě ulcerózní kolitidy až o 3,5 % ročně.
Dle dostupných dat bylo v roce 2017 pro obě uvedená onemocnění dohromady léčeno více než 55 000 pacientů. Z toho se Crohnova nemoc se týkala 26 923 osob a ulcerózní kolitida 28 173 jedinců.
V roce 2010 se přitom s každou z těchto dvou nemocí léčilo přibližně o 10 000 pacientů méně.
Zánětlivé onemocnění střev – Inflammatory bowel disease
Zánětlivé onemocnění střev ( IBD ) je skupina zánětlivých stavů tlustého střeva a tenkého střeva . Crohnova choroba a ulcerózní kolitida jsou hlavními typy zánětlivých onemocnění střev. Crohnova choroba postihuje tenké střevo a tlusté střevo, stejně jako ústa, jícen, žaludek a konečník, zatímco ulcerózní kolitida postihuje především tlusté střevo a konečník.
Příznaky a symptomy
| Defekace | Často kaše podobné, někdy steatorea | Často jako hlen a s krví |
| Tenesmus | Méně časté | Častější |
| Horečka | Společný | Označuje závažné onemocnění |
| Píštěle | Společný | Zřídka |
| Ztráta váhy | Často | Zřídkakdy |
Navzdory tomu, že Crohnova a UC jsou velmi odlišná onemocnění, mohou se u obou projevit některé z následujících příznaků: bolest břicha, průjem , rektální krvácení , silné vnitřní křeče / svalové křeče v oblasti pánve a úbytek hmotnosti . Anémie je nejčastější extraintestinální komplikací zánětlivého onemocnění střev. Přidružené potíže nebo nemoci zahrnují artritidu , pyodermu gangrenosum , primární sklerotizující cholangitidu a syndrom onemocnění bez štítné žlázy (NTIS). Rovněž byly hlášeny asociace s hlubokou žilní trombózou (DVT) a bronchiolitis obliterans organizující pneumonii (BOOP). Diagnóza je obecně hodnocením zánětlivých markerů ve stolici s následnou kolonoskopií s biopsií patologických lézí.
| Zapojení terminálního ilea | Běžně | Zřídka |
| Zapojení tlustého střeva | Obvykle | Vždy |
| Zapojení konečníku | Zřídka | Obvykle |
| Zapojení kolem v řiti | Společný | Zřídka |
| Zapojení žlučovodů | Žádné zvýšení rychlosti primární sklerotizující cholangitidy | Vyšší sazba |
| Distribuce nemoci | Patchy oblasti zánětu (přeskočit léze) | Kontinuální oblast zánětu |
| Endoskopie | Hluboké geografické a hadovité (hadovité) vředy | Kontinuální vřed |
| Hloubka zánětu | Může být transmurální, hluboko do tkání | Mělký, slizniční |
| Stenóza | Společný | Zřídka |
| Granulomy na biopsii | Může mít nekrotizující neperrevintální kryptové granulomy | Granulómy v neperimentální kryptě nejsou vidět |
Příčiny
| Cytokinová odpověď | Souvisí s T h 17 | Nejasně spojené s T h 2 |
IBD je komplexní onemocnění, které vzniká v důsledku interakce environmentálních a genetických faktorů vedoucích k imunologickým reakcím a zánětu ve střevě.
Strava
Stravovací návyky jsou spojeny s rizikem ulcerózní kolitidy. Zejména subjekty, které byly na nejvyšší úrovni zdravé výživy, měly o 79% nižší riziko ulcerózní kolitidy.
Citlivost na lepek je u IBD běžná a souvisí s výskytem vzplanutí. Citlivost na lepek byla hlášena u 23,6% pacientů s Crohnovou chorobou a 27,3% pacientů s ulcerózní kolitidou.
Strava s vysokým obsahem bílkovin, zejména živočišných bílkovin, může být spojena se zvýšeným rizikem zánětlivých onemocnění střev a relapsů.
Mikrobiota
V důsledku mikrobiální symbiózy a imunity mohou změny ve střevním mikrobiomu přispívat k zánětlivým onemocněním střev. Bylo zjištěno, že jedinci ovlivnění IBD mají o 30–50 procent sníženou biodiverzitu komenzálních bakterií, jako je pokles Firmicutes (zejména Lachnospiraceae) a Bacteroidetes .
Dalším důkazem role střevní flóry v příčině zánětlivého onemocnění střev je, že jedincům postiženým IBD je více pravděpodobné, že jim budou předepsána antibiotika v období 2–5 let před stanovením diagnózy, než nepostiženým jedincům.
Enterální bakterie mohou být pozměněny faktory prostředí, jako jsou koncentrované mléčné tuky (běžná složka zpracovaných potravin a cukrovinek) nebo perorální léky, jako jsou antibiotika a perorální přípravky obsahující železo.
Porušení střevní bariéry
Idiopatické střevní záněty
Chronické střevní záněty, označované zkratkou IBD (z anglického Inflammatory Bowel Diseases) postihují ve vyspělých zemích čím dál více lidí, nemocí navíc trpí stále mladší lidi, dokonce i kojenci. Počet nemocných s IBD v ČR v roce 2018 přesáhl 56 tisíc. Díky vysoce inovativním léčivým přípravkům výrazně stoupla kvalita života pacientů a značně se snížila úmrtnost.
K onemocněním, které nazýváme idiopatické nebo nespecifické střevní záněty, řadíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Slovo idiopatické znamená, že není známa jejich příčina.
Jde o chronická zánětlivá (autoimunitní) onemocnění s velmi bohatými střevními i mimostřevními příznaky.
Vyskytují se v různě těžkých formách, přičemž nemocného mohou ohrožovat na životě, či drasticky zhoršit kvalitu jeho osobního, sociálního i pracovního života.
Crohnova choroba může postihovat téměř celou trávicí trubici, od úst až po konečnou část tlustého střeva. Hlavním příznakem je bolest břicha a průjem s bolestivým vyprazdňováním.
Ulcerózní kolitida postihuje tlusté střevo a konečník (ten je postižen vždy), a to bez vmezeřených zdravých segmentů. V nejtěžších případech může postihovat i konečnou část tenkého střeva.
K nejvážnějším komplikacím IBD patří vznik hlubokých vředů ve střevní sliznici, jež mohou vést (vzácně) i k proděravění střeva se všemi život ohrožujícími důsledky.
Úmrtnost pacientů je menší
Historicky se v léčbě vystřídalo mnoho přípravků a způsobů terapie, ale žádný z nich nebyl schopen onemocnění dlouhodobě stabilizovat. V nejtěžších případech nastupovala chirurgická léčba (odnětí postiženého úseku střeva). Významný pokrok přinesla biologická léčba umožňující vést nemocným (téměř) normální život.
„V posledních letech vstoupila na trh celá škála nových molekul, která pacientům s idiopatickými střevními záněty výrazně pomáhá mírnit příznaky nemoci a zároveň je nezatěžuje tolika nežádoucími účinky, a to ani při dlouhodobém užívání. Pacientům se při správné léčbě zvyšuje kvalita života, zmírňují se, nebo mizí příznaky nemoci,“ říká Mgr. Lucie Laštíková z pacientské organizace Pacienti IBD, z.s.
Moderní biologické léky ve většině případů udržují nemocné v dlouhodobé remisi, kdy jsou bez obtíží. Pacienti jsou inovativní biologickou léčbou léčeni ve specializovaných centrech, proto se těmto drahým, avšak vysoce inovativním přípravkům někdy říká centrová léčba či centrové léčivé přípravky.
Léčba nemocného je méně nákladná
I když stabilně narůstá počet pacientů s diagnózou IBD, díky inovativní medicíně se snižuje jak počet, tak délka hospitalizací. Se vstupem tzv. biosimilárních léků („napodobenin“ originálních biologik) se cena léčby snižuje, a tudíž se stává dostupnější pro více pacientů.
„Moderní biologickou léčbou se u nás nyní léčí jen asi 15 % nemocných s IBD, zatímco třeba ve Francii nebo Německu je to skoro čtvrtina. Dostupnost léčby v ČR se ale velmi zvýšila.
Počet léčených nemocných vzrůstá rychleji než růst nákladů na jejich léčbu. Nastupující generifikace navíc snižuje jednotkové náklady léčby,“ uvádí Mgr.
Jakub Dvořáček, MHA, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Léčba se tak při zvyšování kvality života pacienta stává levnější. Farmaceutické společnosti ale přicházejí s další generací léků, které mohou pomoci pacientům s těmi nejzávažnějšími formami IBD.
IBD, pověry a mýty – Pacienti IBD
Dokud si nejste plně vědom toho, co vaše nemoc obnáší, vtírají se otazníky, které v budoucnu mohou ovlivnit vaše vnímání nemoci i postoj k ní. Probereme nejčastější dotazy a pomůžeme překonat obecné nepochopení IBD. Máte už nějaké znalosti o své nemoci? Snažte se dozvědět co nejvíce! Když se dozvíte, jaké testy jsou potřebné a jak léky účinkují, budete se svým stavem lépe zacházet.
| Zapamatujte si! |
| Léčba je účinná pouze tehdy, když užíváte léky pravidelně a v souladu s předpisem! |
Podědil jsem zánětlivé onemocnění střev?
Bohužel neexistují žádné vědecké důkazy o původních příčinách IBD, takže nemůžeme vinit genetiku za nemoc. Výsledky předchozích pozorování a výzkumů však ukazují, že Crohnova nemoc i ulcerózní kolitida vykazují určitou malou míru rodiné dispozice. To znamená, že pokud se mezi členy rodiny již vyskytlo některé z těchto onemocnění, je možné, že hydra opět zvedne hlavu někde v rodině.
Mohu za svou nemoc? Může být příčinou můj životní styl?
Dříve se předpokládalo, že stres a stravovací návyky by mohly být příčinou IBD, ale to už neplatí. Neexistuje žádný důkaz, že by psychický stav nebo jisté potraviny vyvolaly chronický zánět střeva. Existují ovšem některé faktory životního stylu, které mohou být rizikové pro IBD. Významnou roli lze připsat kouření.
- Nejčastěji předpokládanou příčinou je fungování imunitního systému, který v důsledku svého narušení chrání nejen proti mikroorganismům, způsobujícím v těle záněty, ale začne bojovat proti bakteriím organizmu prospěšným nebo také potravinám, v důsledku pak dochází ke kontinuálnímu zánětu a poškození tkání (vředy).
- Je zánětlivé onemocnění střev infekční?
- Je to chronické onemocnění, ale ani Crohnova choroba, ani ulcerózní kolitida nejsou infekční, takže se nemusíte obávat nakažení zdravých lidí, nebo naopak infikování od pacientů s IBD.
- Časté omyly související s IBD
- Nulové řešení pro zánětlivé onemocnění střev – to je mýtus
Pravdou je, že je to nevyléčitelné onemocnění – stejně jako v případě cukrovky nebo vysokého krevního tlaku. Nicméně to neznamená, že neexistuje žádná terapie, která by mohla pomoci.
Léčba IBD naopak může zabránit pozdějším komplikacím, což je významné, nemoc tak může probíhat bez příznaků. To znamená, že – stejně jako u diabetes a vysokého krevního tlaku – můžete s ní prožít celý dlouhý život.
Léčba může být medikamentosní nebo chirurgická, závisí na závažnosti stavu a zahrnuje naprostou změnu životního stylu a stravovacích návyků.
- IBD je vzácné onemocnění – to je mýtus
Zánětlivá onemocnění střev jsou bohužel častější, než slýcháme. V Česku se to týká téměř 45 000 lidí a víme o milionech registrovaných pacientů na celém světě. Tedy ve skutečnosti je všeobecná neinformovanost příčinou, že tyto nemoci nevnímáme stejně, jako jiné chronické nemoci.
- Pokud symptomy zmizí, není potřeba léků – to je mýtus
Jediným prostředkem, jak zabránit opětovnému vzplanutí onemocnění, je přísné dodržování lékařem nařízeného léčebného režimu, což znamená, že pokud je předepsána medikace, je nutné v ní pokračovat, i když se vám aktuálně vede dobře a necítíte žádné příznaky nemoci. Bohužel je zánět chronický, takže nelze považovat období non-remise za vyléčení a užívání léků musí pokračovat i v tomto období.
Hledejte vlastní metody!
Zpočátku je velmi obtížné vyrovnat se s nemocí i její léčbou. Zdá se jednodušší potlačit myšlenku na ni, držet nemoc odděleně od každodenního života a nezabývat se jí. Ale je to správná metoda? Necítíte se lépe, když promluvíte se svými přáteli a rodinou o kolitidě nebo Crohnově nemoci?
Můžete si být jisti, že všechny tyto otázky a obavy jsou zcela přirozené a přispívají k procesu uvědomění si nemoci.
Nechtějte se s ní vyrovnat sami! Najděte si vlastní metodu! Někomu pomůže promluvit o akutním vzplanutí, někomu také blogování, možná i terapeut nebo podporující skupina mohou duši ulevit.
Nemůžete předem vědět, jaká bude vaše cesta, ale jak bude plynout čas, jak se poučíte při vzplanutí nemoci, před blížící se kolonoskopií, budete stále lépe vědět, jak léčit svou nemoc svým vlastním způsobem. Věřte si!
Materiál ověřil Dr. Pál Miheller, gastroenterolog, Semmelweis University II. Interní Klinika
genetikamýty