První zmínka o čemsi, co mohlo vzdáleně připomínat mýdlo, sahá až do roku 2800 př.n.l., kdy naši předkové používali k mytí směsi vzniklé smícháním vývaru z kostí velblouda a popele z ohniště.
Sháníte přírodní bylinková mýdla? Zkuste mýdla od české mýdlárny Rubens (Zdroj: Mýdlárna Rubens)
Jistě zajímavější způsob mytí, zvláště pro muže, se začal používat na počátku 6. stol. př.n.l., kdy se Římané mazali olivovým olejem a nechali ho několik hodin působit. Potom přišly krásné polonahé otrokyně, které jim stíraly špínu společně s olejem z těla plochými kostmi zvířat.
V dnešní, uspěchané době se však tento způsob jeví jako problematický. Sličných dívek je určitě dostatek, ale časově je tato technika velmi náročná. Egypťané byli mnohem vynalézavější. Zjistili, že kořen rostliny mydlice lékařské je silně saponifikující a lze je využívat k očistě těla.
Ale ani tento způsob mytí neměl dlouhé trvání.
Nejvýznamnějším propagátorem mýdla a hlavně pravidelné celkové očisty těla, byl ve 2. stol.n.l. řecký lékař Claudios Galenos, který vyráběl mýdla z kozího oleje a dřevěného popela. Největší rozvoj výroby mýdla, nastal kolem roku 600 n.l.
, kdy byzanští lazebníci již vyráběli mýdla z olivového oleje, kysličníku vápenatého a louhu, který získávali z dřevěného palmového popela. V této době vznikl cech lazebnický, a tím i rozvoj tzv. „podnikatelských aktivit“.
Lazebníci se začali předhánět o zákazníka, vyráběli mýdla různých vůní a barev, začali do mýdlového základu přidávat různé byliny a vůně. Mýdlo v podobě, v jaké ho známe dnes, se vyrábí až od poloviny 18. stol.
Přijměte pozvání do jedné dnešní mýdlárny
V prodejně mýdel Rubens si vybere každý (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
Přírodní bylinková mýdlárna Rubens vznikla sice nedávno (rok 2003), ale receptury, ze kterých mýdla vyrábí, vznikly již v dobách dávno minulých. Proč Rubens? Protože mýdlárna se nachází v malebné vesničce Růžová, která je branou do Národního parku Českosaské Švýcarsko a jejíž latinský název je Rubens. Proč přírodní? Mýdla se vyrábí pouze z olejů kokosového, olivového, palmového. Jako přírodní konzervant je používán extrakt z grapefruitových jader. Proč bylinková? Protože mýdlárna Rubens se zabývá mýdly pouze bylinkovými. Tedy až na jednu výjimku – mýdlo s kozím mlékem.
A jak vyrábíme mýdla v naší mýdlárně? V podstatě úplně stejně. Snažíme se navázat na osvědčený způsob výroby kvalitního mýdla a tradice, které byly bohužel zpřetrhány a zatracovány po druhé světové válce s rozmachem chemického průmyslu.
Jak se pozná kvalitní mýdlo? Prvořadými vlastnostmi pro hodnocení kvalitního mýdla je jejich pevnost, kyprost pěny a její stabilita a samozřejmě schopnost očištění pokožky. Přesný poměr rostlinných olejů v mýdlech je zárukou kvalitního mýdla.
Pevnost mýdla a kyprost pěny zajistí kokosový olej, trvanlivost pěny palmový olej a schopnost čištění pleti a ošetření dodá olivový olej. Oleje a tuky jsou kyselinami, hydroxid sodný je bází (zásadou).
Dohromady se vytvoří mýdlo, které je solí jednotlivých zúčastněných látek.
Mýdla jsou vyráběna metodou zastudena (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
Výroba zastudena
To znamená, že se nepoužívá vnější zdroj tepla, mýdlo vzniká pouze za použití tepla vznikajícího chemickou reakcí. Byliny a jejich silice přidáváme do mýdlového základu max. do 30 °C, čímž zaručujeme, že všechny výživné látky a vitamíny zůstávají zachovány. Reakcí se uvolňuje glycerol a zůstává ve formě glycerinu.
Glycerin je vynikající přísada, která váže vlhkost k pokožce a je pro kvalitní mýdlo nezbytná. Celkové zdraví pokožky přímo závisí na schopnosti zvlhčování, tj. kolik vody si je schopna sama udržet.
Na naši pokožku působí znečištěné ovzduší, ultrafialové záření, syntetická kosmetika a další vnější jevy,které nutí naší pokožku překračovat své možnosti.
Mýdlo koupíte v dárkovém balení (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
Jestliže zajistíme naší pokožce dostatečnou vlhkost, tyto jevy nepovedou k jejímu vysoušení, předčasnému stárnutí pokožky a v neposlední řadě i k různým kožním problémům. Je tedy nezbytné používat kvalitní produkty na ošetření naší pokožky.
A právě složení našeho mýdlového základu to zaručuje. Zároveň každé mýdlo obsahuje bylinu, která svými vlastnostmi účinně napomáhá ke kvalitnímu ošetření pokožky. V průmyslové velkovýrobě se glycerin vyčleňuje nebo se mýdla vyrábějí s volnými mastnými kyselinami (bez glycerinů).
Tudíž jsou pro kvalitní ošetření naší pokožky nevhodná.
Mýdlo může být pěkným dárkem či poděkováním (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
Proč jsou přírodní mýdla příjemná a šetrnější k pokožce, než běžně průmyslově vyráběná? Přírodní mýdla jsou vyráběna čistě z rostlinných olejů a metodou zastudena, což znamená, že v mýdlech zůstávají všechny výživné látky v nezměněné podobě.
Přesné procento kokosového, palmového a olivového oleje zaručuje vláčnost mýdel, schopnost výborně vstřebávat vlhkost, výbornou pěnivost a tvrdost.
Přírodní mýdlo je složeno pouze z takových látek, které se vyskytují v přírodě a jsou vyhledávány pro své příznivé účinky na pleť.
Zajímavým produktem je mýdlenka (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
Mýdla jsou připravována z olivového oleje, který je lisován zastudena, což je důležité pro zachování výživných složek. Tyto složky nebrání pokožce v jejich přirozených funkcích, přitahují vnější vlhkost, kterou udrží na pokožce, ochraňují před ztrátou vnitřní vlhkosti. Pokožka je stále schopná pocení, produkce kožního mazu a odlupování odumřelé kůže.
Dále z palmového oleje, který velmi účinně, avšak šetrně čistí pokožku. Nechybí kokosový olej, který svým složením velmi příznivě působí na zvláčnění pokožky.
Nakonec přijde extrakt z grapefruitového jádra, který je velmi účinný při hubení bakterií, proto je velmi vhodný na ošetření pokožky při akné, trudovitost, kožní vyrážce, lupénce, ekzémech, lupech apod.
Dále se do olejového základu přidávají bylinky, čisté esenciální oleje na provonění mýdla a přírodní barviva, čímž rozumíme papriku, kari, bylinky, kakao, ovesnou vločkovou drť, aj.
, které zajišťují barevnost mýdel. Všechna mýdla jsou vyráběna zcela ručně.
Než se dostanou k vám domů, projde každé mýdlo minimálně 18x rukama výrobců a místo výstupního razítka naleznete na každém mýdle ručně vyryté R.
Produkty jsou ručně zpracovávány i baleny (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
A co ty bylinky?
Každá bylinka, která je vložena do mýdla, ovlivní mýdlo svými přirozenými vlastnostmi. Proto je každé bylinkové mýdlo na jiný typ pokožky a jiné kožní problémy. Abyste se mohli lépe zorientovat, nabízíme stručný přehled jednotlivých přísad.
Do mýdla jsou přidávané bylinky (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
- Kozí mléko – pomáhá hlavně alergikům, lidem s atopickým ekzémem, lupénkou, kojencům i lidem se suchou pokožkou. Mýdlo nevoní, proto je vhodné i pro astmatiky.
- Měsíček lékařský – pomáhá na otevřené rány, vředy, ekzémy, působí protizánětlivě, blahodárně působí při virových a bakteriálních infekcích. Je vhodný na suchou pokožku.
- Levandule – na špatně se hojící rány, při dně, revmatismu, pomáhá při ošetření spálené pokožky, uklidňuje při nervovém napětí, pomáhá navodit klidný spánek, působí při bolestech hlavy a migréně.
- Meduňka – má schopnost potlačovat viry, má antibakteriální vlastnosti a zklidňuje nervový systém, pomáhá při stavech úzkosti, depresi, působí sedativně na centrální nervový systém.
Mýdla jsou vyráběna metodou zastudena (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
- Máta peprná – účinně pomáhá při svalových a nervových bolestech, při revmatismu, kožních vyrážkách. Toto mýdlo je vhodné při nachlazení. Typická vůně máty povzbuzuje činnost mozku.
- Šalvěj – pro svůj protizánětlivý a antimykotický účinek je vhodná při zánětech, zanícených ranách, účinně pomáhá na rozpraskanou kůži na nohou i rukou, při plísňových onemocněních nehtových lůžek a meziprstí.
- Tymián – je vhodný k léčbě kožních onemocnění, hnisavých ran, vředů, má silné antiseptické a antibakteriální účinky, účinně napomáhá k léčbě plísní na nohou, povzbuzuje fyziologické funkce organismu.
- Rozmarýn – používá se k ošetření nečisté pleti, vhodný na akné, tonizuje, tradičně je účinným protiinfekčním prostředkem, mírní symptomy revmatismu a bolestí svalů. Mýdlo s rozmarýnem je vhodné na mastnou pokožku.
Rozmarýn je vhodný k ošetření nečisté pleti (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
- Mateřídouška – má silně antirevmatické a antiseptické účinky, příznivě působí na vředy a špatně se hojící rány. Je vhodná na dnu a spáleniny od slunce.
- Černý bez – přináší velkou úlevu při podráždění kůže, pohmožděninách, vymknutí kloubu a drobných poraněních, je účinným prostředkem ke zlepšení pleti a proti pihám.
- Kontryhel – velmi vhodný při gynekologických zánětech, zmírňuje zároveň svědivost sliznice, účinně působí při hemeroidech, mokvajících ekzémech, na bércové vředy.
- Bazalka – vhodná na opruzená místa, má zklidňující účinky, působí při celkové rozladěnosti a depresích.
- Šafrán – přispívá k celkové harmonii organismu, stimuluje jeho výkonnost, má regenerační a antiseptické účinky, obnovuje přirozenou barvu pokožky.
- Ovocný výtažek – obsahuje mnoho vitaminu C, má protirevmatické a protizánětlivé účinky, usnadňuje vstřebávání železa, působí proti stárnutí, zvyšuje obranyschopnost organismu.
- Med a ovesné vločky – med obsahuje mnoho aktivních složek a vitaminů, zamezuje rozmnožování bakterií, v mýdlech hydratuje a zvláčňuje pokožku. Vločková drť čistí pleť od buněčného odpadu.
Med obsahuje mnoho aktivních složek (Zdroj: Miloslava Hrachovcová)
- Heřmánek – působí při léčbě popálenin, eliminuje tvorbu jizev,vysušuje mokvající rány, léčí opary a kožní vyrážky.
- Skořice a badyán – mýdlo s těmito přísadami je vhodné jako peeling, neboť obsahuje drobné částečky, které napomáhají k odlupování odumřelé kůže a zároveň pokožku prokrvuje. Napomáhá k prokrvení a zahřívání tzv. studených končetin.
Připraveno ve spolupráci s www.mydlarnarubens.cz.
Publikováno: 20. 9. 2020, Autor: Redakce , Profil autora: Redakce
Tisíciletá historie mýdla: Kvůli dani si ho mohli dovolit jen bohatí
Zdroj: Public Domain
Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz
Mýdlo je běžnou součástí většiny domácností na celém světě. Věděli jste ale, že jeho výroba tu byla už tisíce let před naším letopočtem? Od té doby se ale značně změnilo jeho složení. Jaká byla základní ingredience mýdla a proč ho někteří považovali za důkaz bohatství a civilizovanosti?
Slovo kosmetika pochází z řeckého slova kosmea a znamená ozdobu nebo zkrášlení. Archeologické nálezy dokazují, že kosmetické výrobky existovaly už před mnoha staletími před naším letopočtem. Jedním z nich je i mýdlo. Zjistěte, jak vznikalo a kdy se stalo běžnou součástí domácností.
Čistotnost starých Babyloňanů
Nálezy archeologů ukazují, že potřebu očisty těla nějakým přípravkem měli už lidé ve starém Babylonu kolem roku 2800 před naším letopočtem. Ve hliněných nádobách pocházejících z dané doby byla totiž nalezena hmota připomínající mýdlo.
Z nápisů na vázách je možné zjistit i způsob výroby tohoto prapředka dnešního mýdla. K jeho výrobě byly používány tuky, které se povařily s popelem. Vzniklá hmota se potom podle všeho používala k mytí vlasů, což ale dosud není potvrzené.
Léčba kožních onemocnění i duchovní očista
Na souvislost hygieny se zdravím poukázali už ve starém Egyptě kolem roku 1550 před naším letopočtem. Postup výroby tehdejšího mýdla je popsán i na lékařském dokumentu pocházejícím z této doby.
Tehdy vznikalo smícháním rostlinných a živočišných olejů s alkalickými solemi. Mýdlo pak Egypťané používali také k léčbě kožních onemocnění.
Ze stejného období pochází také izraelský zákon nařizující osobní očistu jakožto důležitou součást péče o zdraví i duši.
Mohlo by Vás zajímat:
Historie řasenek: Za jejich oblibou stojí parfumérista a američtí sourozenci
Féničané poté přišli kolem roku 600 před naším letopočtem se způsobem výroby mýdla z kozího loje a dřevěného popela. Pravděpodobně tuto směs používali i při přípravě vlny na tkaní látek.
Mýdlo ale bylo nepostradatelné také v Římské říši, kde lidem sloužilo především jako lék. Hydroxid sodný neboli louh pak jako první použili při tvorbě mýdla Arabové, kteří do směsi přidali i olivový olej.
Jejich výrobek byl pak více barevný a voňavý.
Římské legendy mluví o hoře a červených vlasech
Podle jedné ze starých římských legend bylo mýdlo pojmenované podle hory Sapo, na které se při náboženských rituálech obětovávala zvěř. Směs živočišných olejů a popela ze spáleného dřeva se smývala při dešti do hlíny poblíž řeky Tibery.
Když sem pak hospodyňky přišly vyprat své oděvy, zjistily, že hlína se směsí živočišných tuků šaty lépe a snadno vyčistila. Tuto pověst ale historikové vyvracejí.
Za objevitele této směsi jsou pokládáni Germáni a Galové, kteří si s ní barvili vlasy na červeno.
Mohlo by Vás zajímat:
Z historie penicilinu: Alexander Fleming si náhodou všiml plísně v misce s bakteriemi
Ne všichni mu věřili
Pravdou je, že ne všichni věřili prospěšným účinkům mýdla. V 17. a na začátku 18. století byly totiž v některých zemích voda a mýdlo považovány za škodlivé pro zdraví. Mýdlo se zde tedy používalo výhradně na praní a někdy také při úklidu domácnosti. Jeho pověst se zlepšila až v 19. století.
Do 19. století symbolem přepychu
Řemeslem se v Evropě stalo mydlářství až v 7. století. Pro intenzivnější vůni mýdla používali naši předci při jeho výrobě popel z rostlin. Postupně pak přibývaly také různé další variace surovin.
Díky bohaté zásobě olivového oleje se staly velmocemi ve výrobě mýdla Itálie, Španělsko a Francie. Oproti tomu Angličané se k tvorbě mýdla dostali až ve 12. století. Navíc až do 19. století bylo mýdlo v některých státech považováno za symbol přepychu, protože jeho výroba a prodej byly daněny.
Po zrušení daní se zlepšila dostupnost mýdla, a tím i hygienické návyky široké veřejnosti.
Mohlo by Vás zajímat:
Z historie inzulinu: Zachránil životy statisíců lidí, za jeho objev vděčíme obětavosti psů
Centrem výroby mýdla se staly severní Čechy
V Čechách se mýdlo dlouhou dobu vyrábělo pouze doma a jeho výroba se řadila až do konce 17. století do běžných povinností hospodyněk. S nástupem rodu Lucemburků na trůn se to ale změnilo a i u nás vzniklo mydlářské řemeslo. V roce 1464 byl v Praze založený také cech mydlářů.
V roce 1848 se mýdlo začalo hojně vyrábět v severních Čechách. Jeho výrobu zahájil v Rynolticích u Liberce místní sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht. Zanedlouho dokázal mýdlem zásobovat celé severní Čechy.
V jeho šlépějích se rozhodl jít i jeden z jeho synů, Johann Schicht, a v roce 1882 vybudoval v Novosedlicích u Ústí nad Labem továrnu na výrobu mýdla. Před 1. světovou válkou se z ní stala největší továrna na zpracování tuků v Evropě.
Rodinný podnik se ale bohužel nepodařilo udržet a po 2. světové válce byl zestátněn.
Další zajímavosti se dozvíte, když kliknete zde:
Z HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB: mýdlo – Martina Sihelská
- Březen 11, 2014|Posted in: Obecné, PRO ŽENY
- Z HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB – část 1.
- KAŽDODENNÍ , TAJNÝ, INTIMNÍ SPOLEČNÍK: MÝDLO
Každý den saháme po mýdle. V dnešní době v mnoha domácnostech nahradilo mýdlo tuhé, mýdlo tekuté, ale pořád je to mýdlo, které má tytéž účinky.
Hlavním úkolem mýdla je zbavit nás špíny. Některá mýdla dezinfikují, některá ovoní, některá díky svým složkám a přídavkům léčí. Paradox je, že voda jako taková při dotyku s kůží na těle se shlukuje do kapiček a má tendenci stéci.
Mýdlo je smáčedlo, které naruší strukturu vody – jejích kapiček a spolu k pokožce jakoby přilnou. Mýdlo na sebe naváže zrníčka špíny, uzavře je do sebe a pak tekoucí vodou všechno spláchneme.
Mýdlo zároveň rozpouští tuky, které jsou součástí špíny.
Co je to mýdlo? Nejdůležitější surovinou pro výrobu mýdla staré doby byl hovězí lůj, žíravé draslo a pryskyřice. Lůj se nasekal na malé kousky do kotle a rozvařil. Do kotle se přidalo žíravé draslo a vařilo se celý den. Potom se mýdlo nalilo do forem a nechalo se 3 dny odležet.
Pak se mýdlo vyklopilo z forem a drátem rozřezalo. Mýdlo se prodávalo na váhu. Ve středověku byla voda a mýdlo považována za škodlivou pro lidský organismus. Mýdlo proto zažívá svůj velký úpadek, neboť bylo využíváno jen k praní oděvů a občas k čištění příbytků. Po přelomu 19.
století mýdlo „slaví“ svůj velký návrat.
- Dnes za pomoci průmyslových složek a esencí vypadá mýdlo jinak.
- HISTORIE MÝDLA V ČECHÁCH
Za dob Přemyslovců se mýdlo vyrábělo doma, staraly se o jeho výrobu hospodyně. Na trhu mýdla nebyla. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů a vzniklo řemeslo „mydlářství“.
O rozšíření a dá se říci o velkovýrobu mýdla se v Čechách postarali otec a syn Schichtovi. Ve svém domku v Rynolticích u Liberce v roce 1848 začali vyrábět mýdla a zásobovali své okolí severní Čechy. V roce 1882 jeden za synů vybudoval továrnu na mýdlo.
Tato továrna byla před první svět. Válkou jedna z největších, která zásobovala Evropu mýdlem. Po druhé světové válce byla rodina Schichtů odsunuta a jejich „mýdlové království“ zestátněno. Tato továrna je známá jako severočeská SETUZA.
LETEM SVĚTEM ZA HISTORIÍ MÝDLA
BABYLON – právě zde byl nalezen první recept na výrobu mýdla, a to již z doby 2800 let př.n.l. Návod byl napsán na hliněných tabulkách a zajímavé bylo, že mýdlo nebylo určeno k mytí, ale k hojení ran. Hlavní přísadou zde byl kassiový olej, louh a voda.
EGYPT –kolébka hygieny, vyspělá civilizace používala mýdlo ze směsi přírodních a zvířecích tuků a zásaditých solí. Recept byl nalezen na starém papyru a zmiňuje se i o praní prádla.
ŘECKO – má vlastní legendu o mýdle. Ta praví, žena ostrově Lesbos se přihodila významná událost. Na jedné skále stával chrám, na jehož obětních hranicích byla zpopelňována zvířata k uctění olympských bohů.
Kolem obětiště se hromadily kusy zvířecího tuku, popela a zbytky ohořelého dřeva. Když pršelo, sékala do řeky zelenožlutá hmota z těchto zbytků.
Ženy co sem chodily prát prádlo brzy zjistily, že voda s příměsí těchto zbytků pere prádlo lépe.
ŘÍMANÉ – Gaius Plinius ve své encyklopedii Historia Naturalis uvádí, že mýdlo vynalezli Galové, proto je i dodnes mýdlo značeno saipo – sapo. Zde se mýdlo vyrábělo z kozího tuku a popela.Na pergamenu řeckého lékaře z roku 164 stojí, že se s touto hmotou dá čistit – mýt.
ARABOVÉ – byli velmi chytří chemici a vyráběli mýdla jako první pomoci hydroxidu sodného. Arabská mýdla v dávných dobách byla barevná a dokonce voněla. Arabové nesou i privilegium výroby mýdla na holení a mýdla tekutého.Právě oni byli první, kdo začal mýdla vyvážet do celého Orientu a Evropy.
USA – V roce 1806 založil William Colgate newyorský koncern na výrobu mýdla Colgate&Co. Mýdlo se zde vyrábělo na základě znalostí moderní chemie. V roce 1872 pak William Colgate uvedl na trh první moderní parfémované mýdlo.
Postupně začaly vznikat další organizace na výrobu mýdla. Za zmínku stojí vznik společnosti B. J. Johnson Co. Zde se vyrábělo mýdlo ze směsi palmového a olivového oleje.
V roce 1916 se tato společnost přejmenovala na Palmolive, ale později fúzovala na Colgate-Palmolive Co.
EVROPA SOUHRN – Ve 14. Století se pokusili o výrobu mýdel Španělé a Italové. Jejich mýdla měla velkou kvalitu, byla lepší než mýdla arabská.
V 16. Století se výroby mýdel ujímá Francie a velkým střediskem produkce mýdla se stává Marseille, kde se začalo dělat mýdlo prvotřídní kvality. Dodnes je tento druh mýdla znám pod názvem MARSEILLSKÉ MÝDLO.
Anglie, Holansko a severní Francie vyráběla mýdla z olivových olejů, tuků ryb, kvalita nebyla dobrá.
Pravé Marseillské mýdlo
Jak jsem uvedla na začátku, každý den saháme po mýdle. Aniž si uvědomujeme je to naše tichá zbraň, proti okolnímu škodlivému, mikroskopickému světu plného bakteriÍ.
Ale mytí je i nejčastější příklad hygienického chování. Zásady hygieny jsou pro dnešního člověka základem, který pomáhá kráse, zdraví, ale i sociálnímu styku.
Mytí rukou a dobrá hygiena nám pomůže vyhnout se nemocím a rozšíření nákaz.
Musím však uvést i to, že přehnaná důslednost hygienických návyků může být škodlivá a to je dnes již vědecky dokázáno. Přílišným mytím můžeme poškodit přirozené mikrobiální prostředí našeho těla, tím se může zhoršit zdravotní stav a může to vest např. ke zvýšenému výskytu alergií.
- Takže rozum do hrsti a držet se hesla, že: “Všeho moc škodí”.
- Krásné dny přeje
- Hana Štollová
- Zdroj: vlastní knihovna – Knihy věnované parfémům a toaletě a internet
Zajímavosti z historie mýdla. Původně se používalo k léčení a hojení ran
Mýdlo vyráběli už staří Sumerové v dobách téměř 3000 let před naším letopočtem. Dosvědčují to archeologické nálezy babylonských keramických nádob, obsahujících látku podobnou mýdlu.
O 600 let mladší je hliněná tabulka s návodem pro výrobu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje.
Toto mýdlo se však v Sumeru nepoužívalo k hygieně či praní oděvu, jak bychom se mohli domnívat, nýbrž k léčení a hojení ran.
Znalost přípravy mýdla se později dostala z Mezopotámie do Egypta a dále do Řecka. Mýdlo používali pravidelně nejen Egypťané, ale také Féničané a ostatní starověké národy včetně Galů a Germánů. Ti však „mýdlo“ obsahující potaš a kozí lůj využívali spíše jako pomádu na vlasy.
Ostatně ani staří Římané nebyli v tomto směru výjimkou – mýdlo se v té době k očistným účelům příliš nepoužívalo. Stalo se tak až ve 2. století našeho letopočtu, kdy slavný římský lékař Galenos upozornil na jeho výborné očistné vlastnosti.
Poté nastal rozvoj mydlářství jako řemesla, které se udrželo až do novověku.
Specialisty na výrobu mýdla byli už v té době Arabové, kteří ho připravovali z olivového oleje, ale používali i oleje aromatické – například tymiánový. Již tehdy mýdla barvili a parfémovali a kromě kusového mýdla používali i mýdlo tekuté.
Evropská střediska mydlářství byla ve středověku v Itálii, Španělsku a především ve Francii; pojem marseilleské mýdlo se pro vysoce kvalitní výrobky používá dodnes. Základem mýdel byl především olivový olej místní produkce. Výroba mýdla se z jižních zemí postupně šířila na sever Evropy, kde se místo oleje používal rybí tuk, proto byla kvalita mýdel horší.
V Čechách se mýdlo vyrábělo převážně podomácku, byla to běžná starost hospodyněk až do 17. století. Mydlářství se u nás přesto dařilo, mydlářský cech v Praze existoval už od roku 1464.
Zatímco středověk používání mýdla na osobní hygienu příliš nepřál, jeho výroba se začala ohromně rozvíjet v 19. století díky průmyslovým objevům.
Dnes jsou moderní tekutá mýdla. Klasické mýdlo s jelenem asi pamatujeme všichni, ale vrátit se k němu? To bychom už asi nechtěli. Není divu, tradiční mýdla se sice obvykle vyráběla z přírodních surovin a pokožku důkladně čistila, zároveň však také vysušovala.
zdroj: Babinet.cz, vikipedia.cz
Ilustrační foto: pixabay.com
Tisícileté dějiny české – MÝDLO A JEHO CESTA
www.inadhled.cz Autorka: Jitka Čížová
Historie mýdla a jeho cesta do každé domácnosti byla nesmírně dlouhá a trnitá. Dnes si neumíme představit domácnost, kde by nebylo.
Úplný počátek mýdla pochází samozřejmě až z Egypta. Egypťané zjistili, že kořen rostliny mydlice lékařské je silně saponifikující a lze je využívat k očistě těla. Obyvatelé Egypta o sebe hodně pečovali a často se koupali s pomocí mýdla.
Dokazuje to prastarý papyrus Ebers (objeven v Egyptě 1550 let před Kristem), kde stojí, že staří Egypťané se pravidelně koupali a myli mýdlem vyrobeným ze směsi zvířecích nebo rostlinných tuků a zásaditých solí.
Ve starých papyrusech se o mýdle zmiňuje i v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.
Od Egypta už je to jen kousek do Říma. Ti to dělali takto : Římané se mazali olivovým olejem a nechali ho několik hodin působit. Potom přišly krásné polonahé otrokyně, které jim stíraly špínu společně s olejem z těla plochými kostmi zvířat. Zajímavý přístup očisty, zvláště u pánů, viďte.
Gaius Plinius ze starého Říma ve své encyklopedii Historia Naturalis uvádí, že mýdlo vynalezli Galové (galské slovo saipo, odtud sapo). Vyráběli ho z kozího oleje a popela. Sloužilo však jako pomáda na vlasy. Teprve až řecký lékař Galenos z Pergamenu v roce 164 n. l.
upozornil na čistící schopnost mýdla a mydlářství se stalo řemeslem.
Arabové, velmi chytří chemici, jako první vyráběli mýdla za pomoci hydroxidu sodného. Arabská mýdla byla parfémovaná a dokonce i barevná. Arabové využili svých znalostí a orientovali se i na výrobu mýdla tekutého a speciálního mýdla na holení. Své produkty tehdy vyváželi do celého Orientu a Evropy.
Za dob Přemyslovců se o výrobu mýdla staraly pouze hospodyňky. Ty jej musely podomácku vyrobit, protože na českém trhu nebylo k dostání žádné mýdlo. Doposud neznámé řemeslo „mydlářství“ vzniklo až za vlády Lucemburků.
V Praze roku 1464 byl založen cech mydlářů. V této době se i v našem království objevují na trhu mýdla španělská a italská. Jejich mýdla měla již mnohem lepší kvalitu než arabská mýdla, ale cena tohoto přepychu není pro každého.
Velkou milovnicí byla údajně i Blanka z Valois, manželka Karla IV.
V 16. století se pak výroby mýdla ujímá i Francie.
Velkým střediskem produkce se tehdy stala Marseille, kde se vyrábělo bělené a parfemované kusové i tekuté mýdlo prvotřídní kvality, zatímco u nás v této době naopak se mýdlo a voda považuje za naprosto nebezpečné, ba přímo zdraví škodlivé. Mýdlo proto zažívalo svůj velký úpadek, neboť bylo využíváno jen k praní oděvů a občas k čištění příbytků.
Po přelomu 19. století mýdlo „slaví“ svůj velký návrat. O velkovýrobu mýdla v 19. století se postarali otec a syn Schichtovi. Georg Schicht zahájil výrobu mýdla ve svém malém domku v roce 1848.
Již v roce 1867 mýdlem zásoboval celé severní Čechy. V roce 1882 se jeden z jeho synů Johann Schicht rozhodl, že vybuduje továrnu na výrobu mýdla. Tato novosedlická „mýdlová výrobna“ se ještě před 1.
světovou válkou stala největší továrnou na zpracování tuků v kontinentální Evropě.
Další neméně známé bylo mýdlo od firmy Hellada. Ta byla založena v roce 1920 a na trh vstoupila jádrovým mýdlem HELLADA. Úspěch byl ohromný. Hned v následujícím roce se staví továrna a sídlo firmy v Praze Michli. Sortiment se rozšiřuje a produkce stoupá. Ulice dostává jméno „U Hellady“ a tovární objekt čp. 1. Na této adrese sídlí společnost Hellada i dnes.
A do třetice další nejznámější mýdlo bylo Otto Rakovník. Firma vznikla roku 1875 v Rakovníku a zakladatelem byl František Otta. ten přišel s nápadem dávat ke každému mýdlu pro děti malou tištěnou pohádku.
Reklama : Ať jsi černý jako bota, umyje tě mýdlo Otta! A známý král komiků v té době hlásá, že : nejlepší mýdlo je Hellada!
Historie
Osídlení Ostroměřska je známé už v pravěku. Z konce starší doby kamenné pocházejí nálezy, označované jako „ostroměřská skupina“. O osídlení v době bronzové svědčí nález bronzových náramků v lese u Hrozného buku. Ale nejzřetelnější odkaz minulosti zanechalo slovanské osídlení v době hradištní.
Nedaleko říčky Javorky, v místech, kde hřbet Chlumů zakončuje rovinu táhnoucí se daleko do Polabí, vybudovali Slavníkovci z kmene Charvátů rozsáhlé hradiště v podobě nepravidelného čtyřúhelníku o rozloze 25 ha, s místy až 8 m vysokými valy.
Do této doby spadají nejcennější nálezy jako je legendární „černá perla“, nebo roku 1903 při kopání cihlářské hlíny objevený „poklad“ 415 stříbrných denárů z X. století, spojený pravděpodobně s pádem Libice roku 995.
Na slavníkovské období navazuje středověké osídlení, kdy se ostroměřské hradiště stává součástí sjednoceného českého státu. Na ploše 15 ha byl v prostoru Na zámkách postaven opevněný (v XI. století již opuštěný) přemyslovský dvorec.
Na jeho místě vzniká ves, uvedená v roce 1143 v první písemné zprávě o Ostroměři, kdy bylo Hradišťsko věnováno pražským biskupem Janem strahovskému klášteru.
To tvořilo jen jednu část dnešní Ostroměře, druhá se rozkládala u Javorky kolem starohorské tvrze a nazývala se Ostromiř (v dřívějších dobách Stará Hůra).
Prvním historicky známým rodem, sídlícím v Ostroměři, byl rod Kdulinců. U něho se setkáváme poprvé s místním názvem Ostroměř v roce 1382. Z tohoto rodu pochází vyznamný představitel politické reprezentace českého státu, hofmistr krále Jiřího z Poděbrad, Petr Kdulinec.
Další slavnou kapitolu píše zemanský rod Ostromiřských z Rokytníka. Synové velišského hejtmana Heřmana Ostromiřského si po jeho smrti roku 1553 rozdělili dědictví tak, že Václavovi připadla Ostromiř a mladšímu Janovi krátce předtím postavená tvrz hradišťská.
Za účast na protihabsburském povstání roku 1618 byl majetek Ostromiřských konfiskován a stal se součástí panství frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna. Po jeho smrti se dostává, jako celé Hořicko, pod panství italského rodu Strozziů a později kartuziánského kláštera ve Valdicích.
Po zrušení řádu Josefem II. přechází v r. 1827 Ostroměř po koupi knížetem Trautmannsdorfem pod správu Kumburského panství, kterému se vykupuje i z roboty. Do poloviny 19. století má Ostroměř vysloveně zemědělský ráz.
Vývoj po roce 1848, projevující se v politickém uvědomování národa, provází její hospodářský a kulturní rozvoj. Zásluhu na tom má i roku 1869 vybudovaná železnice z Chlumce nad Cidlinou do Staré Paky jedna z prvních tratí v našem kraji.
Postupné rozšíření o odbočku na Jičín (1871) a na Hořice (1882) povyšuje Ostroměř na důležitou železniční křižovatku. Ke kulturnímu povznesení obce přispěla stavba obecné školy v roce 1874 a čile se rozvíjející spolkový život.
Roku 1915 dostává Ostroměř i církevní stánek v podobě kaple Nejsvětější Trojice, která je jedinou stavbou během 1. světové války.
Po vzniku ČSR v roce 1918 byla rozšiřena dosavadní průmyslová výroba, založená na zpracování místních surovin (kamenoprůmysl, cihelna, výroba kávových náhražek), o továrnu na nábytek a odvětví drobného podnikání, jako byla výroba knoflíků, korkových zátek, mýdla a limonád.
V roce 1922 zahájená elektrifikace a v roce 1925 vybudovaná regulace Javorky zlepšují životní podmínky obyvatel obce. V r. 1961 byla otevřena nově vybudovaná základní a v r. 1977 mateřská škola. Po roce 1989 se obnovuje soukromé podnikání a dochází k rozšiření sítě obchodů a služeb. V r.
1991 se znovu vrátila na osiřelý podstavec v pořadí již třetí socha prezidenta T. G. Masaryka, tentokrát od ak. sochaře Ladislava Zívra (autorem předchozích byl akademický sochař Josef Bílek).
V roce 1998 bylo na památku významných rodáků otevřeno muzeum Eduarda Štorcha a Karla Zemana.
Výklad názvu Ostroměř
Ostroměř (dříve Ostromiř) odvozuje podle pověsti svůj název od zemanského rodu Ostromiřských z Rokytníka.
Erbem tohoto rodu byla stříbrná pravice se sekerou v červeném poli. Podle pověsti jej získal roku 1158 hrdina Bohdal při tažení českého krále Vladislava do Itálie. Dobytí Milána bylo umožněno jeho hrdinským činem, kdy jedinou ranou prosekl bránu a české vojsko proniklo do města. Za odměnu dostal od krále štít se sekerou a příjmení Ostromiřský.
Pravděpodobnější výklad jména Ostroměř se nabízí ve vlastním jménu Ostromír.
Historie mýdla začala popelem s velbloudími kostmi v Babylónu. Svého času jsme také byli mýdlařskou velmocí
Přestože mýdla v nejrůznějších podobách existovala již před naším letopočtem, jeden z prvních receptů na výrobu mýdla se objevil až v dokumentu ze 12. století, do něhož byla zapsána nejrůznější obchodní tajemství řemeslníků.
Během staletí se chemické postupy při výrobě mýdla ani prakticky příliš neměnily. Oleje a tuky z nejrůznějších zdrojů se vařily v žíravém zásaditém roztoku a výsledkem bylo surové mýdlo. Tomuto chemickému procesu se říká saponifikace.
První mýdla z popela a zvířecího tuku
Je evidentní, že kvalita konkrétních mýdel závisela zejména na materiálu použitém k jejich výrobě. Zpočátku byly základními surovinami popel ze spáleného dřeva, kterého všude bylo více než dost, a zvířecí tuk. První zmínka o čemsi, co mohlo vzdáleně připomínat mýdlo, sahá až podle webu soaphistory.nez do roku 2800 př. n. l.
do Babylónu, kdy naši předkové používali k mytí směsi vzniklé smícháním vývaru z kosti velblouda a popele z ohniště. Podobné směsi používali i první američtí osadníci, vyráběli hnědé mýdlo, které mělo konzistenci marmelády a bylo určeno pro každodenní potřebu.
V té době se nejen mýdlo, ale i svíčky dělaly z rozpuštěného hovězího nebo ovčího loje.
Právě takzvaní „svíčkaři“ velmi často vyráběli a následně i prodávali oba tyto produkty. Když pak při vaření mýdla přidali na konci procesu sůl, mýdlo ztvrdlo a daly se z něj udělat kostky, které se i daleko lépe prodávaly. „Svíčkaři“ mýdla již v této době začali parfémovali levandulí nebo třeba kmínem.
V Evropě, především v té jižní, se mýdla vyráběla zhruba od 14. století zejména z olivového oleje. V chladnějších oblastech pak dominovalo používání loje či rybího tuku. Tato tehdejší mýdla byla ale dobrá spíše na praní, na mytí se příliš nehodila…
Reforma hygieny a zdraví
Zhruba v letech 1870 – 1880 se postupně mýdlo dostávalo nadobro do mysli všech lidí. Bylo to totiž období nevídaných reforem, jejichž cílem bylo vzdělávat lidi zejména v otázkách zdraví a hygieny.
Mýdlo však v té době bylo stále ještě nevzhlednou hnědou hmotou s kousky alkálie, které dráždily pokožku.
Také výroba byla ještě poměrně primitivní, vařilo se ve velkých kotlích v podobě nejrůznějších „patvarů“.
K zákazníkům se ale dostávalo až v podobě kostek, které obchodník krájel na menší či větší a prodával je dle váhy. Tehdy bylo stále běžné, že ani informovanost o složení či výrobci nebyla nikterak valná.
Některá mýdla krásně pěnila, ale současně z nich kapal olej, takže člověk měl mastné prsty, s jinými se člověk zase příliš neumyl. Problémem bylo i to, že kvůli oleji mýdlo navíc začalo časem páchnout. Výrobci si také postupně začali všímat, po čem touží zákazníci.
Výsledkem bylo přidávání nejrůznějších přísad a místo nepěkného zápachu tak mýdlo začalo postupně krásně vonět.
Ani další zlepšení na sebe nenechala příliš dlouho čekat, oblíbenými se stala například mýdla z rostlinných olejů.
Převratné změny v dopravě vedly k tomu, že výrobci mýdel měli i snadnější přístup k bohatým zdrojům vynikajících přísad.
Z Tichomoří se začala například dovážet kopra neboli sušená dřeň kokosových ořechů, ze které se získává kokosový olej. Díky exotickým ingrediencím byla pověst mýdla stále lepší a lepší.
Reklama vyšvihla mýdlo mezi nezbytné i luxusní zboží
Také samotní výrobci mýdel začali využívat přirozenou touhu po lidské čistotě. Jejich cílem bylo přesvědčit zákazníky, že tento produkt je nenahraditelný.
Vznikaly rovněž nejrůznější reklamy, které prezentovaly mýdla v souvislosti se sluncem či medem. Na přelomu 19. a 20.
století se mýdlo prodávalo již po celém světě a bylo poměrně značnou hnací silou reklamního průmyslu.
Na Novém Zélandu se v roce 1894 slogany propagující mýdlo dokonce objevily na zadní straně poštovních známek. To všechno přispělo k tomu, že lidé si život bez mýdla už neuměli prakticky představit. Postupně se také mýdlo stalo jedním ze symbolů luxusu.
Od domácí výroby až po továrnu
V Čechách se až do vymření Přemyslovců mýdlo vyrábělo podomácku. Výroba mýdla byla běžnou součástí práce hospodyněk až do konce 17. století, ale již v době lucemburské vzniklo nové řemeslo, mydlářství.
V roce 1848 zahájil ve svém domku v Rynolticích u Liberce výrobu mýdla tamější sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht. V roce 1867 již zásoboval mýdlem celé severní Čechy.
Jeden z jeho synů – Johann Schicht – následně vybudoval v roce 1882 velkou továrnu na výrobu mýdla v Novosedlicích nedaleko Ústí nad Labem, z níž se již před 1. světovou válkou stala největší továrna na zpracování tuků v kontinentální Evropě.
Po 2. světové válce byla rodina Schichtů odsunuta a podnik byl zestátněn.
KAM DÁL: Zemanovo jedovaté projímadlo, Jermanové neviditelná zakázka a Babiš může lhát, protože není Pinokio.