Nemusíme být závislí na systému a lékařích. Na krevní testy můžeme chodit sami. A když už nám krevní testy udělá lékař, můžeme se nad výsledky zamyslet kriticky: „Co mně ten člověk změřil? Jak to vyhodnotil? Jak ví, co je pro mě dobré?“ Přední český biohacker Jan Hovad vysvětluje, co si nechat v krvi měřit, jak často, kde a za kolik. Aneb rady pro úplné začátečníky. ????
Jak s krevními testy začít
Z minulého režimu jsme zvyklí, že když jdeme k lékaři na preventivní prohlídku a krevní testy, a uslyšíme „Paciente, všechno je v pořádku, běžte domů,“ tak dáme lékaři plnou důvěru – že to je tak, jak říká.
Ale když se nad tím zamyslíme trochu víc, zjistíme, že nám nezměřil skoro nic, co je potřeba změřit. Že se řídí jenom nějakou směrnicí (co změřit, když je pacientovi 40, 50, 60 let…). Krevní test pak vůbec není komplexní.
Každý měsíc platíme drahé zdravotní pojištění a za své peníze dostaneme test v přepočtu za 200 – 300 Kč. Tomu se v Čechách říká prevence.
Krevní testy jsou ale mnohem rozsáhlejší.
Jak si může každý udělat test na samoplátce, popisuje Jan Hovad (více o Honzovi v prvním díle seriálu o biohackingu): „Není nutné chodit kvůli tomu k doktorovi, kterého je navíc často složité se doprosit.
Můžeme jít sami do laboratoře a udělat si test na samoplátce. Funguje to tak, že si vyškrtáme sami žádanku a řekneme, že to není na pojišťovnu, ale na samoplátce. Vytáhneme peněženku a podle ceníku jednotlivých ošetření to zaplatíme jako v supermarketu.“
Jaká je cena a po jaké době testy opakovat?
„U většiny testů, které běžný člověk potřebuje, se částky pohybují od desetikorun po stokoruny,“ vysvětluje Hovad a pokračuje: „Pak jsou samozřejmě hodně specializovaná vyšetření, například rakovinotvorné markery nebo imunologické věci, kde se ceny mohou pohybovat od několika tisíc korun.
Kvalitní testy na boreliózu mohou stát šest, sedm, osm tisíc. Na tyto ale jiné specifické testy se už vyplatí odborníka, který vám to na pojišťovnu napíše, protože částky i interpretace mohou být nedostupné. Na většinu základních testů ale běžný člověk normálně dosáhne.“
Honza si nechává dělat vybrané krevní testy na samo-plátce 2 – 3 x do roka: „Ve většině případů mě to vyjde na 2 200 – 2 500 Kč. Pokládám to za úplně minimální částku, naše tělo máme totiž jenom jedno.
A pokud se o něho nebudeme starat, tak nám všechny peníze, které někde máme, budou k ničemu.“ Podle Honzy se v celé problematice dá zorientovat základně velmi rychle, je zbytečné odpovědnost za svoje zdraví převádět plně na systém a na stát.
To ale neznamená, že jsou odborníci k ničemu, jen je důležité myslet i na svoji roli v péči o své tělo a být proaktivní.
Kam na krevní testy zajít?
„Ideální je zadat do vyhledávače slova „laboratoř“ a „samoplátce“, říká Honza. „V laboratořích jsou zvyklí, že minimálně jeden, dva lidi tam za den přijdou právě jako samoplátci.“
V Praze má zkušenost s Aeskulabem a Poliklinikou Budějovická. V Hradci Králové nebo Pardubicích doporučuje zase laboratoř – Medilla: „Většina laboratoří má ceníky na webu, nebo dokonce interaktivní žádanky. Člověk si vykliká na webu všechno, co potřebuje, vytiskne a donese to do laboratoře.“
Co je podle Honzy v žádankách často zbytečné zaškrtávat
Prvky jako železo, hořčík, sodík, vápník… „Spíš dávám důraz na to, abych měl kvalitní stravu, dostatek makro a mikro nutrientů. Jako samoplátce si většinou tyto prvky měřit nenechávám, v žádankách je většinou přeskakuji, protože mi je vždy někdo změří při běžných kontrolách. Jejich hladiny navíc v čase hodně kolísají mezi minimy a maximy.“
Kterých sedm věcí má naopak smysl nechat si změřit
Jan Hovad doporučuje především těchto sedm následujících věcí:
- CRP a rozbor bílých krvinek
„Za posledních deset let slýchám od svých přátel i klientů několikrát do roka stále stejný příběh: „Měl jsem chřipku, šel jsem k doktorovi, on se na mě podíval a řekl: „To je jasný“ a dal mi antibiotika.
“ Jak Honza říká, „antibiotika jsou atomová bomba do střev. Zlikvidují vše, co tam mají, celou mikroflóru. Šest měsíců se pak z toho imunitní systém regeneruje.
“ Oslabení lidé podle něj znovu často onemocní, znovu jdou k lékaři, který jim znovu předepíše antibiotika, aniž by se na ně lékař před tím podíval.
Takže podle Honzy první věc, když někdo dostane chřipku nebo angínu, je udělat si určitě CRP a krevní rozbor a zjistit, jak na tom jsou bílé krvinky.
„Když lékař předepisuje antibiotika, je dobré si pohlídat, aby udělal CRP a krevní obraz. Nikdy nic bez toho nepolykat. Jsou to dnes velmi dostupné věci.“ CRP stojí 100-115 Kč. Krevní obraz cca 20 Kč. Sérum další dvacetikorunu.
Přinejhorším se dá CRP koupit i v lékárně a člověk si test může udělat i sám doma.
- Hormony štítné žlázy – TSH, fT4 a fT3, aTPO, aTG
„Štítná žláza je v Čechách i ve světě špatně diagnostikována a špatně léčena. Navíc v českých laboratořích nemají tak úplně dobře nastavené normy, kdy je ještě člověk v pořádku,“ říká Honza. „U diagnózy je problém, že pokud jdete k doktorovi, změří vám z žádanky TSH a volné T4, označované v žádance jako volné fT4.
To jsou dva údaje, které nekorelují s tím, jak se člověk cítí. T4 je zásobní hormon, který je potřeba přetvořit na aktivní verzi hormonu, který je v žádance označen jako fT3. Lékaři ale fT3 málokdy změří. Dělá se jen TSH.
Pokud je vysoké, znamená to, že štítná žláza nefunguje člověku dostatečně, a pokud je nízké, funguje přespříliš,“ vysvětluje Honza.
Jenomže je potřeba změřit všechny tři ukazatele a ideálně v jeden okamžik. A k tomu i jednou za pár let protilátky. To znamená – aTPO a aTG.
Snížená funkce lidem způsobuje úzkosti, přibírání na váze, vypadávání vlasů, srdeční arytmie, zimomřivost. Naopak zvýšená má opačný efekt, metabolismus je rychlejší. Lidé více hubnou, mají vyšší srdeční tep, mohou mít opět arytmie a tak dále.
„A léčba – jestli tomu vůbec říkat léčba – je spíše udržování v určitých statisticky stanovených mezích a podporování farmaceutického průmyslu. V Čechách se štítná žláza léčí pomocí syntetických přípravků jako je Euthyrox/Leprax, který obsahuje neaktivní T4, který je teprve v těle potřeba konvertovat na T3.
Ale ne všem lidem tato konverze v těle funguje. Takže doporučuji sledovat hodnotu fT3, a případně si v zahraničí sehnat přípravek, který T3 obsahuje,“ je znovu kritický Honza. „Zmiňuji to takto podrobně, protože onemocnění štítné žlázy se dnes stává doslova epidemií a jeho příčina je opět komplexní záležitostí.
“
- Krevní cukr – HbA1C a orální glukózový toleranční test (OGGT)
Dobré je znát nejen cukr měřený na lačno (15 Kč), ale především hodnotu hemoglobinu A1c. „V žádankách je to HbA1c a stojí to okolo dvou stovek,“ vysvětluje Honza.
„Můžeme si to představit jako jakýsi klouzavý průměr cukru za šest týdnů až cirka tři měsíce. Je to mnohem přesnější ukazatel toho, jak se naše tělo s cukrem popere.
Ukáže nám, zda nemáme sklon jít do cukrovky nebo do stavu inzulinové rezistence.“
Můžeme si udělat i orální glukózový toleranční test (v žádankách OGTT). „Člověk vypije, zjednodušeně řečeno, sladké nápoje a oni mu během toho časového okna (cca dvou hodin) udělají dva až tři odběry. Zjistí se, jak funguje inzulin.“
- Jaterní testy, ledviny – ALT, AST, ALP, ACR, GFR
„Celá sekce jaterních testů a ledvin je obvykle levná a je fajn si je čas od času nechat udělat.“
- Cholesterol, tuky – lipoprotein A, Apo(B), Triacylglyceroly
„Většina praktických lékařů vám změří cholesterol, tedy jeho transportér, lipoprotein. Ten o vysoké hustotě – HDL, a také o nízké, LDL. A pokud je LDL větší, často vám předepíší prášky na „cholesterol“. Cholesterol nebezpečný ale není, ucpávat cévy ale může právě ona LDL částice. Je hrozný tohle sledovat, protože bez cholesterolu člověk zemře,“ nebere si Honza opět servítky.
„Samozřejmě, že pro úzkou skupinu lidí může být počet určitých částic opravdu nebezpečný,“ pokračuje. „Ale většinou je potřeba změřit nejen HDL a LDL, ale udělat si i například detailní rozbor počtu/koncentrace částic, tedy lp(A)[-P] a ApoB.
Případně si zajít na specializované pracoviště a vše dořešit s odborníky, změnit mnoho dalších provázaných aspektů v životě. Hodnoty všech ukazatelů mohou korelovat s různými dalšími onemocněními.
“ Jak ale Jan Hovad říká, není třeba z cholesterolu dělat bubáka, jakého z něj dělají v současnosti lékaři a farmaceutický průmysl.
Vlasy padají na podzim víc a další mýty. Co je pravda a co lež?
Autor: istock.com
LEŽ
Je sice pravda, že pod čepicí se vlasy rychleji mastí a může neblaze působit na vytvořený účes, zároveň však pokrývka hlavy kštici chrání před nepříznivými povětrnostními vlivy a chladem.
A když máte zrovna „bad hair day“, snadno vlasy pod čepicí schováte… Pokud chcete přílišné maštění eliminovat, nezapomeňte však při vstupu do místnosti čepici či klobouk sundat, aby se vlasy nepřehřívaly a pokožka nepotila.
A také nenoste příliš těsné čepice.
Na podzim vypadávají vlasy více
PRAVDA
Skutečně je možné, že v tomto ročním období budete na svém kartáči nacházet více vlasů, než tomu bylo v létě. Nemusíte panikařit – jedná se o přirozený cyklus, podobně jako například zvířata mění srst.
Příroda zkrátka vlasy „naprogramovala“ tak, aby chránily pokožku hlavy před letními ostrými slunečními paprsky, na podzim pak dojdou do fáze, kdy se obměňují. Běžný počet vlasů, které za den člověk ztratí, je přibližně 50 až 100, v tomto období to však může být i více.
V případě, že by úbytek vlasů přetrvával anebo byl enormní, poraďte se s lékařem. Na vině mohou být také hormonální změny, onemocnění (např. alopecie) či stres.
Jak bojovat s vypadáváním vlasů? Více čtěte zde.Padání vlasů může být i důsledek prodělaného koronaviru. Další informace najdete zde.
Nemůžu nosit svetry, aby mi vlasy nelétaly
LEŽ
Některé svetry a čepice vlasy elektrizují, ale to neznamená, že musíte v zimě mrznout. Vznik statické elektřiny má na svědomí především tření umělých vláken.
„Například merino vlna statické elektřině odolává – je to jedna z řady skvělých vlastností tohoto přírodního materiálu,“ říká Žaneta Fidrantová ze společnosti Norská móda.
Snížit létání vlasů lze i používáním kondicionéru, který vytváří na jejich povrchu povlak a tím snižuje tření. Pomoci může také zábal z olivového oleje – vlasy nejen zpevní, ale i uhladí.
Vlasům škodí výkyvy teplot
PRAVDA
Silný vítr, dešťové kapky, které máčejí kštici, k tomu mrazíky, sníh… Vlasy zkrátka v podzimních a zimních měsících trpí. „Vlivem mechanického poškození pak slábnou, třepí se, lámou a ztrácejí lesk.
Dobře jim nedělají ani výkyvy teplot, kdy z chladného počasí venku přicházíme do vyhřátých místností se suchým vzduchem,“ upozorňuje kadeřnice Martina Přívratská.
Nezapomeňte jim proto věnovat potřebnou péči a dopřejte jim regeneraci.
V zimě je používání kulmy a žehličky zakázáno
LEŽ
Vysoké teploty vlasy opravdu poškozují – přesto se nemusíte používání stylingových pomocníků, jako jsou žehlička či kulma, anebo vysoušení fénem vzdávat! Volte však takové přístroje, které jsou k vlasům šetrné. Projděte si na internetu všechny recenze a především pečlivě čtěte, co o přístrojích píšou jejich výrobci, případně i nezávislé testy. Pak nemůžete sáhnout vedle.
Jak na suché vlasy? Rady a tipy najdete zde.
Podzimní splín může ovlivnit i vlasy
PRAVDA
Psychická pohoda ovlivňuje celý organismus – a ani vlasy nejsou výjimkou. Silný stres může způsobit dokonce vypadávání vlasů nebo jejich šedivění.
Ne nadarmo se při problémech říká: „Já z toho snad zešedivím!“ Podzimní splíny tak mohou opravdu zhoršit i zdraví vlasů. Snažte se proto zajistit tělu dostatek spánku i fyzickou aktivitu.
Dopřejte si pravidelnou masáž hlavy, vyzkoušejte dechová cvičení, choďte na procházky do přírody… Zkrátka se udržujte v pohodě – a na vašich vlasech se to odrazí.
Kosmetické přípravky stačí
LEŽ
Používání přípravků v podobě vlasových masek, kondicionérů či výživových sér je samozřejmě prospěšné. Krásu a zdravý vzhled vlasů ovšem lze ovlivnit nejen zvnějšku, ale i zevnitř.
Dbejte proto na pestrý jídelníček, čas od času si dopřejte detoxikační kúru a také své hřívě můžete pomoci doplňky stravy, jako je například GS Eladen Premium, který obsahuje L-methionin, olej ze světlice barvířské bohatý na kyselinu linolovou, kyselinu křemičitou, biotin a další vitamíny skupiny B, vitamín A a stopové prvky.
„Díky tomu se při pravidelném dlouhodobém užívání – ideálně po dobu alespoň tří měsíců – zesiluje a zpevňuje struktura vlasů, zvyšuje jejich odolnost a získají zářivý lesk,“ vysvětluje kadeřnice Martina Přívratská.
Autor: Marie Bezděková
Svrab u člověka: příznaky, foto a léčba
- Svrab je kožní onemocnění způsobené roztočem zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei), která žije v kůži člověka.
- Hlavními příznaky nemoci jsou zarudlé nebo bělošedé linky na kůži a svědění, především pak v noci.
- Na kůži se objevují chodbičky esovitého tvaru o délce 0,5 – 1 cm, které jsou zakončené drobným puchýřem nebo pupínkem.
- Svědění je často nesnesitelné, a proto dochází ke škrábání, čímž se stav pacienta ještě zhoršuje.
- Sekundární příznaky svrabu zahrnují oděrky, zhrubění kůže a změnu její pigmentace.
- Svrab se šíří v uzavřených kolektivech, přímým kontaktem s nemocným, často při pohlavním styku, při spaní v jedné posteli, nebo při kontaktu s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oblečení).
- Cílem léčby je likvidace parazitů v kůži, používá se k tomu terapie sírou a synteticky vyráběnými přípravky.
Svrab je kožní onemocnění způsobené roztočem zákožky svrabové (Sarcoptes scabiei), který žije v kůži člověka.
Hlavními příznaky této nemoci jsou zarudlé nebo bělošedé linky na kůži a svědění, především pak v noci. K přenosu dochází blízkým kontaktem s nakaženou osobou, ne však běžným denním stykem, jako je podání ruky či obyčejný dotyk.
Jak se přenáší svrab?
Svrab je svědivé parazitární kožní onemocnění, které se šíří v uzavřených kolektivech. K tomu dochází přímým kontaktem s nemocným, často třeba při pohlavním styku, při spaní v jedné posteli nebo pomocí kontaminovaných předmětů (ložní prádlo, oblečení).Není však možná nákaza běžným denním stykem, jako je například podání ruky či dotyk.
Zákožka svrabová je velká cca 300-500 mikrometrů a žije v poslední vrstvě kůže, kde vytváří chodbičky a klade vajíčka. Za svůj krátký život (4-6 týdnů) samička naklade v průměru 40-50 vajíček, ale jen z desetiny se během 72-96 hodin vyvinou dospělí jedinci. Neprospívá jí sucho ani vlhko, a pokud je vystavena teplotám kolem 50 °C, zahyne do 10 minut.
Čím více roztočů nakažený v kůži má, tím stoupá pravděpodobnost přenosu choroby. Zákožka svrabová se dostává pod kůži během 2,5 minuty a inkubační doba svrabu se pohybuje kolem 21 dnů při první infekci. Při opakované infekci se jedná o 1–3 dny. Onemocnění svrabem se hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví – epidemiologovi.
Příznaky: Jak poznat svrab?
Charakteristickým projevem svrabu je intenzivní svědění celého těla, především pak v noci, kdy je člověk přikrytý peřinou a je více zahřátý, což umožňuje zákožce lepší vitalitu.
Na pokožce se objevují chodbičky esovitého tvaru o délce 0,5–1 cm, které jsou zakončené drobným puchýřem nebo pupínkem.
Nejčastěji se vyskytují vyskytují na místech s jemnou kůží, jako jsou:
- Meziprstní prostory rukou
- Zápěstí
- Lokty
- Podpaží
- Kůže kolem pupíku
- Kůže kolem prsních bradavek
- Genitálie
- Hýždě
- Klenby nohou
Svědění bývá obvykle zcela nesnesitelné a dochází ke škrábání, čímž si pacienti stav ještě zhoršují. Někdy dochází ke změně pigmentace kůže a objevují se také sekundární příznaky svrabu, které zahrnují různé oděrky a zhrubění kůže.
Další varianty svrabu
Kromě klasické formy svrabu existují i méně obvyklé varianty tohoto onemocnění. Jedná se například o svrab norský, který se vyskytuje u osob s poruchou imunity, sníženou vnímavostí svědění nebo také u mentálně retardovaných osob.
Co se týče klasické formy svrabu, na kůži se vyskytuje kolem 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Svrab je v tomto případě vysoce nakažlivý, projevuje se velkými pupeny a odlupující se kůží a může se objevit také na hlavě, krku i nehtech.
Další forma svrabu je tzv. svrab mytých. Ten se vyskytuje u lidí s vysokými hygienickými standardy, není pro něj typické tak zřetelné postižení kůže, ale pacienti naopak pociťují úporné noční svědění. Existuje také forma s názvem scabies nodularis, která se vyznačuje přítomností velkých pupenů a uzlů na kůži.
Slyšeli jste o svrabu také ve spojení s domácími mazlíčky? Toto onemocnění může potrápit také zvířata, a to především psy, koně, kozy nebo třeba fretky.
Výjimkou není ani sarkoptový svrab u koček nebo svrab u morčat. Kromě toho existuje také ušní svrab, za jehož vznik není zodpovědná zákožka svrabová, ale parazit jménem strupovka ušní.
Typický je třeba ušní svrab u psů, koček, lišek a dalších malých šelem.
Diagnostika svrabu
Pokud pociťujete jakékoliv z výše popsaných příznaků, je nutné co nejdříve vyhledat lékaře. U neléčených pacientů trvají projevy měsíce a někdy dokonce i roky. Neléčený svrab navíc může přejít do vysoce nakažlivé formy a způsobit tak epidemii.
Existují tři možnosti vyšetření svrabu: vyšetření chodbičky pomocí mikroskopu či dermatoskopem (osvětlenou lupou), kdy výsledek znáte ihned, nebo také odebrání vzorku kůže, kdy je výsledek známý do týdne.
Léčba: Jak se svrabu zbavit?
Cílem léčby svrabu je likvidace parazitů v kůži. K tomu se používá terapie sírou a synteticky vyráběnými přípravky. Jedná se například o Permethrin, který je vhodný pro dospělé a děti od 2 let, aplikuje se na 8-12 hodin a hned po jedné jeho dávce uhyne 95 % parazitů. Léčba se opakuje opět po týdnu (nebo v intervalu, který určí lékař).
Dále to je také síra v masti. U dospělých se používá 10–20 % sirné vazelíny, u dětí pouze 2,5 % z důvodu vyšší citlivosti pokožky. Mast na svrab se aplikuje 1x denně na dobu 24 hodin. Síru v masti je možné použít dokonce i u dětí do dvou let a u těhotných žen. Tato mast je levná a účinná, nevýhodou je však její zápach a možnost podráždění kůže při vyšších koncentracích.
Léčivo se aplikuje na celé tělo (kromě hlavy a krku u dospělých) a následně se po uplynutí dané doby provede očistná koupel. I po léčbě může dalších několik dnů přetrvávat svědění, proto se doporučuje následně kůži mazat změkčujícími mastmi či mastmi s kortikoidy.
Součástí léčby je zavedení hygienických opatření:
- Denně měnit spodní prádlo
- Denně měnit ložní prádlo
- Prát vše při teplotě 60 °C
- Vyžehlené věci alespoň 3 dny nepoužívat
- Důkladně větrat
Svrab foto
odborný časopis
Zpátky do školy – rizika ve školních lavicích: vši
Přítomnost vší u dětí navštěvujících školní a předškolní zařízení zůstává dlouhodobě aktuálním problémem, který narůstá společně se zjištěním, že vši jsou proti běžným prostředkům odolné a chemické insekticidy ztrácejí na své účinnosti. Spolehlivé řešení nabízí použití esenciálních olejů, které způsobují zadušení vší. Nová metoda se jeví jako velice nadějná, neboť nedochází ke vzniku rezistence.
Druhy vší
Vši jsou parazité s těsným vztahem ke svému hostiteli – člověku. Všechna vývojová stádia od vajíčka po dospělý hmyz žijí na člověku. Živí se výhradně krví, kterou sají několikrát denně ústním ústrojím přizpůsobeným k bodání. Delší hladovění nesnášejí, bez potravy hynou do 24 hodin.
Celosvětově se vyskytuje na 500 druhů vší. U nás je známo 26 druhů. Z medicínského hlediska jsou pro nás důležité tyto druhy:
Pediculus humanus capitis – nejčastější typ, který se vyskytuje ve vlasech, na které lepí svoje vajíčka, tzv. hnidy.
Phtirius pubis (veš muňka) – žije v ochlupení genitálu a přenáší se převážně pohlavním stykem. Po jejích bodnutích zůstávají na kůži zhruba půlcentimetrové modrošedé skvrny.
Pediculus humanus (veš šatní) – žije v oděvech, na které lepí hnidy. Do kontaktu s lidskou kůží se dostává jen při sání krve. V našich podmínkách se vyskytuje vzácně, vyšší zastoupení má v zemích a společenstvích s nízkou hygienickou úrovní. Nebezpečí tohoto druhu vši spočívá zejména v přenosu skvrnitého tyfu, jehož původcem je bakterie Rickettsia prowazekii.
Veš hlavová (dětská)
U dětí se setkáváme se vší hlavovou (dětskou), proto se zaměříme na tento druh. Parazituje ve kštici, nejvíce na spáncích, za ušními boltci a na zátylku. Bodnutí silně svědí a škrábáním se mohou ranky infikovat. V místech pobodání vznikají stroupky a ekzém, hlavně kolem uší.
Ve vlasech se objevují šedobělavé oválné útvary podobné lupům, které však pevně lpí na vlasech. Při odrůstání vlasů se oddalují od povrchu kůže. Na základě této vzdálenosti lze usuzovat dobu napadení parazity, tzv. infestaci, vzdálenost jednoho centimetru ve kštici odpovídá přibližně jednomu měsíci.
U tmavovlasých jsou vši pigmentovanější než u blonďatých vlasů, což je dáno schopností vší změnit barvu své chitinové schránky. Tato adaptace ztěžuje diagnózu.
Navzdory svému názvu může veš dětská parazitovat nejen na dětech, ale i na dospělém člověku. V našich podmínkách není nositelem žádných závažných infekčních onemocnění, po rozškrábání svědivých ranek může dojít k druhotné infekci, popřípadě k ekzému či alergickým reakcím.
Výraznější dopad je v rovině psychologické a sociální, jelikož převládá mýtus, že výskyt vši dětské souvisí s nedostatečnou hygienou, což má za následek pocity viny nebo studu.
Tato veš však bez problémů přežívá běžné úkony hygieny jako je pravidelné mytí hlavy a vlasů či česání běžným hřebenem. Dokonce můžeme říct, že vši preferují vlasy umyté oproti mastným.
Na hladkých lesklých vlasech jsou téměř bezmocné.
Vzhled – jak poznat veš dětskou
Stavba těla vší odpovídá morfologii samotného druhu vší – má relativně velký protáhlý zadeček, menší ploché tělo a malou hlavu. Z těla vyrůstají tři páry krátkých, silných nohou, které jsou na konci opatřeny zahnutými drápky, jež umožňují uchycení na vlasy či chlupy hostitele. Velikost vši dětské je 2 až 4 mm.
V počátečních fázích vývoje jsou vši téměř průsvitné a velmi špatně viditelné, proto bývají zaměňovány za drobné mušky. Později jejich barva lehce ztmavne. Přisátá veš může připomínat pevně přilepené černé smítko, které je nutné odloupnout. Veš, která přisátá není, se dokáže v suchých vlasech poměrně rychle pohybovat.
Veš dětská je parazitický hmyz, který může žít pouze ve vlasech lidí bez rozdílu věku, nejčastěji se však vyskytuje u dětí. Nelze ji přenést na zvířata, podobně jako zvířecí druhy nejsou přenosné na člověka. Nedospělé i dospělé vši se živí sáním krve. Nepříjemné svědivé pocity vši vyvolávají při pohybu ve vlasech, zejména když napadený člověk ulehne na lůžko.
Výskyt vší
Jak je zřejmé z pojmenování, nejčastěji se šíří v dětských kolektivech – ve školkách, školách, na letních táborech nebo jiných rekreačních pobytech apod. Veš dětská nelétá ani neskáče – k přenosu dochází těsným kontaktem s napadenými osobami, při půjčování nebo používání společných pokrývek hlavy, hřebenů, přileb apod.
Nejsnáze se veš přenáší mezi sourozenci a rodinnými příslušníky, mezi dětmi ve škole nebo při jejich společné rekreaci apod. Nejčastěji vši napadají děti ve věku cca 5 – 12 let, přičemž 4x náchylnější jsou dívky, protože se na delších vlasech veš snáze zachytí. Dospělí se nakazí od dětí, výj. při zkoušení čepic nebo klobouků v obchodech.
Přítomnost živých vší či hnid v 95% případů odhalí rodiče, zbývajících 5% připadá na školu, pediatra či kadeřnici.
- Příznaky pedikulózy
- • pruritus (svědění),
- • papuly, krusty, mokvání,
- • lehké zvýšení teploty nebo zvětšení lymfatických uzlin,
- • sekundární impetiginizace (zanícení) nejčastěji streptokokem, stafylokokem,
- • neklid, nesoustředěnost, nespavost.
- Preventivní opatření
Bezpečnou prevencí proti vši dětské jsou časté a důkladné prohlídky vlasů dětí. Bělavé hnidy, necelý 1 mm dlouhé, lze najít nejčastěji na vlasech rostoucích za ušima. Rovněž lezoucí vši se zdržují na vlasech těsně u pokožky. Zjistíme je, jestliže vlasy až ke kořenům postupně rozhrnujeme.
Spolehlivěji je najdeme při vyčesávání vlhkých vlasů hustým hřebenem, zvaným „všiváček“. Při tom dítě skloní hlavu nad velký bílý papír rozložený na stole. Hřeben táhneme ve vlasech směrem od temene hlavy dopředu, opatrně a těsně při pokožce. Vyčesané vši padají na papír nebo zůstávají na hřebeni.
Vyčesávání musí trvat 3 až 5 min a hřeben stále oplachujeme, abychom je nezanášeli zase zpět. Délka těla dospělých vší a starších larev je 2 – 3 mm. Nejmladší larvy jsou jen 1 mm dlouhé, světle zbarvené a snadno se přehlédnou.
Vyčesané vši musíme usmrtit zamáčknutím nebo postříkáním odvšivovacím přípravkem, jinak mohou vlézt zpět do vlasů.
Hnidy je možné zčásti vyčesat a zbytek je nutno stáhnout z vlasů ručně. Zásahy proti vši dětské se snadněji a účinněji provádějí na vlasech kratších a upravených. V nich také přítomnost vší dříve zjistíme.
Léčba pedikulózy
Při výskytu vší u dětí je nutné nahlásit tuto skutečnost ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období posledních dvou týdnů pohybovalo. Dítě se pak musí dočasně stranit dětského kolektivu.
Léčbu napadení vší dětskou, je nutné provádět komplexně, aby se zabránilo návratu vší nebo jejich rozšíření na jiné členy rodiny nebo kolektivu. Při výskytu vší v rodině s více dětmi je vhodné provést zásah proti vším současně u všech sourozenců, prohlídce se nutně musí podrobit i dospělé osoby. V domácnosti je nutné ošetřit veškeré textilie, s kterými postižené osoby přišly do styku.
Odvšivit napadené děti je povinností rodičů. Ti také musí okamžitě nahlásit třídnímu učiteli výskyt vší či hnid u dítěte. Dítě se může vrátit do kolektivu až po úplném odvšivení.
Přípravky proti vším
Antipedikulóza jsou přípravky působící proti vším. Při odvšivení se léky aplikují do vlasů ve formě šampónu, spreje nebo gelu. Používají se přípravky působící fyzikálně nebo chemicky.
U zvlášť intenzivního napadení je poslední možností radikální zkrácení vlasů, protože na vlasech kratších než 1 cm se veš neudrží. U chemických insekticidů vznikla v ČR v poslední době značná rezistence a spolehlivost odstranění vší se snížila.
U fyzikálně působících přípravků vznik rezistence není možný.
• Fyzikálně působící přípravky
Přírodní a silikonové oleje
– působí na fyzikálním principu. Po nanesení na zavšivené vlasy pronikají do respiračního systému vší, které následně umírají na zadušení a dehydrataci. Při správném používání jsou oleje bez nežádoucích účinků, tudíž jsou vhodné jak pro malé děti, tak pro těhotné nebo kojící.
- • Chemicky působící přípravky
- Carbaryl působí jako inhibitor cholinesterázy a při nadměrném používání může být potencionálně toxická také k lidským tkáním, i když tento případ zatím nebyl zaznamenán.
- Fenothrin je syntetická látka působící proti hmyzu, již v nízkých koncentracích jej odpuzuje a usmrcuje.
- • Elektronický odvšivovač
Další možností je odvšivovací hřeben k vyčesávání vší a jejich vajíček (hnid), pomocí elektrického impulsu. Přístroj používá napětí mezi zuby, které při doteku ničí jak vajíčka, tak i samotné vši. Použité elektrické napětí je natolik nízké, že ho uživatel necítí. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena.
- Zajímavosti o vši dětské
- •
- První zmínky o lidské vši, odvšivovacích hřebenech či prostředcích jsou zaznamenány již v historických materiálech či archeologických nálezech z oblasti středního východu, Egypta a antické oblasti.
- • Nejstarším nálezem jsou vajíčka vši dětské, nalezená ve zbytcích vlasů člověka, který žil před 9 000 lety.
- • Odvšivovací hřebeny byly v okolí Mrtvého moře používány již nejméně 3 500 let před naším letopočtem.
• V 16. stol. př. n. l. se používal na odvšivení prostředek připravovaný z mouky a datlí.
• Morfologii vší popsal v knize Micrografia v roce 1665 Robert HOOK.
• Ze 17. století je známo asi 20 olejomaleb holandských mistrů, zachycujících odvšivování.
• V 19. století byli v Lisabonu lidé, kteří za úplatu půjčovali cvičené opice, které zákazníkům vybíraly vši.
Shrnutí
Jestliže objevíte vši, denně kontrolujte čistotu vlasů a odstraňujte nové hnidy. Dbejte na čistotu hřebenu, každý den měňte ručníky a povlečení na polštáři. Rovněž hlídejte čistotu čepic, šál a límců.
Vyčesávání vší je účinnější na mokrých vlasech, neboť na suchých vlasech veš dokáže kličkovat a hřebenu se úspěšně vyhýbat. U děvčátek s dlouhými vlásky pomáhá proti hnidám žehlička na vlasy, hnidy popraskají a zkracuje se náročné ruční vytahování. U antipedikulózních přípravků je nutné dodržet přesný postup podle pokynů výrobce a na základě jeho doporučení po stanoveném čase zopakovat.
Pokud rodiče zjistí, že jejich dítě má vši, musí tuto skutečnost nahlásit ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období posledních dvou týdnů pohybovalo. Nemocné dítě nesmí být odesláno do dětského kolektivu do doby, než se podaří úplně odstranit všechny lezoucí vši a také hnidy. A naopak školy a jiné dětské instituce jsou povinny o výskytu vší v kolektivu informovat rodiče ostatních dětí.
Účinnost léčby můžete ověřit pouze důkladnou kontrolou vlasů a pokožky hlavy. Často je třeba odvšivovací kúru po sedmi až deseti dnech zopakovat.
V této době se totiž může z případné neobjevené živé hnidy vylíhnout larva, ta pak dozrát v dospělou veš a opět klást vajíčka. I v případě, že jste se vší zbavili, se vyplatí ještě zhruba tři týdny vlasy kontrolovat a pročesávat všiváčkem.
Je zároveň nutné ošetřit dezinfekčními přípravky hřebeny a kartáče, které jste používali a vyprat a vyžehlit textil, hlavně ložní prádlo.
Lucie Zímová
Vši: příznaky, léčba (pedikulóza)
Zavšivení neboli pedikulóza Dva
druhy vší Veš dětská a její životní cyklus
Šíření vší Rodiče a dítě
s pedikulózou
Zavšivení neboli pedikulóza
Při napadení vší mluvíme o parazitárním přenosném
onemocnění. Postihnout může člověka bez ohledu na jeho věk či
pohlaví.
Typicky se napadení vší však objevuje u dětí
povinných základní školní docházkou, přičemž více jsou k němu
náchylná děvčata.
Onemocnění je při dodržení všeobecně platných
zásad odvšivování obvykle nekomplikované a jeho zvládnutí je otázkou
14 dnů. Nejsou však vyloučeny některé komplikace, o kterých je
pojednáno níže.
Nepříjemným aspektem je pro nemocného, tedy především pro dítě,
izolace od dětského kolektivu do doby zvládnutí problému, zdlouhavé
procedury mechanického odstraňování (vyčesávání) vší a jejich
vajíček, tzv. hnid, a pocity svědění
působené pohybem a bodáním parazita.
Z důvodu nedostatečné informovanosti laické veřejnosti o problému
vší má toto onemocnění i psychologickou stránku, zahrnující pocity
viny, studu a vyloučení ze společnosti. Jak však napoví následující
text, s úrovní hygieny konkrétního jedince či rodiny pedikulóza rozhodně
nesouvisí.
Onemocnění je rozšířené celosvětově bez vztahu k vyspělosti
konkrétních zemí. Jen mizivý počet skutečně onemocnělých je evidován
dětskými a jinými lékaři.
Přípravky na hubení vší jsou k dostání bez lékařského
předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto
přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních
letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc.
V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně
i několik stovek tisíc přípravků.
Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly
na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně
užívaným léčivům (zde insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu).
Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo,
pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů
rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po
10-15 letech.
Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých
účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na
jiném principu, než insekticidy (viz. dále).
Dva druhy vší
Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se
o Veš dětskou (Pediculus capitis) žijící ve vlasaté
části hlavy a o Veš šatní (Pediculus humanus), která
žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla.
Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické
informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy
parazituje na té lokalitě (vlasech či naopak ohanbí a spodním prádle),
která je pro něj typická a nepřelézá do lokality druhé.
Pouze Veš šatní má spojitost s nedostatečnou
hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou
spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané.
Oproti tomu Veš dětská přežívá spolehlivě veškeré úkony hygieny,
tedy mytí hlavy a česání běžným hřebenem. Mimo vlasy (např. na
tkaninách) nepřežívá obvykle déle než jeden den. Z toho je skutečně
patrné, že s úrovní hygieny výskyt vší nesouvisí. S tímto faktem je
nemocného a jeho okolí seznámit.
Veš dětská a její životní cyklus
Samička dospělé vši pohybující se ve vlasech začne
několik hodin po kopulaci klást vajíčka (hnidy).
Tyto hnidy
lepí na vlasy těsně při pokožce speciálním, velmi účinným lepidlem,
které je bílkovinné povahy. Odolává působení vody, šamponů a česání
vlasů běžným hřebenem.
Tvrzení, že hnidy se nelepí na barvené vlasy, je
mylné, lépe řečeno ne vždy pravdivé. Proto se likvidace vší obarvením
vlasů nepokládá za dostatečné opatření.
Hnidy lze nalézt obvykle v krajinách za ušními boltci a na
týle. Z hnid se za 8-10 dní líhnou larvy (nymfy),
které jsou již podobné dospělým vším. Jsou ihned schopné bodat a sát
krev. Po trojím svlékání se nymfa opět za cca 8 dní promění
v dospělou veš. Ta se dožívá maximálně dalších 30 dní, za které
ovšem dokáže naklást několik desítek hnid.
Šíření vší
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je
neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt
vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména
u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách, apod.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele,
kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem
není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech,
např.
na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně
nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic,
ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí.
Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto
osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit
ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy.
V řádu několika hodin se
dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne do
cca 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však
tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské
kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou
činnost nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních
výcviků.
Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami
dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku
od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a
přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy.
Obvyklý, a
v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud
sdílejí společné lůžko.
Rodiče a dítě s pedikulózou
Pokud rodiče zjistí, že jejich dítě má vši, musí tuto skutečnost
nahlásit ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období
posledních dvou týdnů pohybovalo.
Nemocné dítě nesmí být odesláno do
dětského kolektivu (škola, dětský tábor) do doby, než rodiče provedou
odstranění všech lezoucích vší a také hnid (zlikvidovány musejí být
všechny hnidy ulpělé na vlasech ve vzdálenosti 0-10 mm od pokožky).
Školy a jiné instituce jsou povinny o výskytu vší v kolektivu
informovat rodiče ostatních dětí. U těch je na místě provádět
pravidelnou kontrolu ve vlasaté části hlavy v intervalu
2 dnů po dobu cca 3 týdnů.
Příznaky nákazou vší, vzhled hnid a vší
V období jednoho až čtyř týdnů po nákaze (kontaktu s nemocným) se
projeví svědění a pálení pokožky hlavy.
Tyto pocity jsou vyvolány bodáním, sáním a pohybem nymf a dospělých
vší. Dráždivě působí i rozpouštědlo, které veš vypouští do kůže
při sání.
Může navodit různé alergické reakce, od
místních (vyrážka, celkové zarudnutí a silné svědění) až po celkové
(alergické asthma).
Nemocný je neklidný a nesoustředěný,
neustále se škrábe. Rozdrásání pokožky může vést ke
vstupu bakterií do jejích hlubších vrstev a způsobit tak zánětlivé
onemocnění kůže (impetigo aj.). Vzácně je možno pozorovat mírný vzestup
tělesné teploty a zvětšení místních uzlin.
Hnidy se jeví jako miniaturní váčky připojené k vlasům, většinou
bělavě lesklé. Jejich velikost se pohybuje okolo 1 mm. Na
rozdíl od lupů je nelze smýt či odfouknout. Odstranitelné
jsou pouze mechanicky.
Hnidy nacházející se na vlasu dále než 1 cm od
pokožky jsou vylíhlé nebo mrtvé, neboť vlas roste o cca 1 cm za měsíc a
tato doba přesahuje dobu trvání životního cyklu vší.
Naopak nález hnid
blíže k pokožce znamená, že ve vlasech jsou pravděpodobně
i pohybující se dospělé vši.
Dospělá veš má hnědé,
kapkovitě protáhlé tělo o délce pouze 2-4 mm s třemi
páry končetin, kterými se přichycuje k vlasu. V časném stádiu rozvoje
nemoci bude možno nalézt ve vlasech maximálně na dvě desítky lezoucích
vší, v případě pokračování bez léčby pak až několik stovek
jedinců.
Léčba vší
Léčbu zahájíme pouze v případě, že ve vlasech najdeme
dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na
jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny
hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce.
Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského
kolektivu.
Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení,
tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto
krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, např. u dívek, postupujeme takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je
k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr
v podstatě ze dvou možností.
První z nich je koupě šampónu nebo spreje
s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí
ochromením jejich nervové činnosti.
Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými
látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době
se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné,
aby na ně byly vši rezistentní a jejich používáním se rezistence
nezvyšuje (viz. výše). Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy.
Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8-10 dnech, protože
většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je
likvidace vší, které by se eventuelně mohly vylíhnout z nepoškozených
hnid (viz. životní cyklus vši).
Dále léčbu podpoříme vyčesáváním vlasů tzv.
všiváčkem, což je velmi hustý hřeben, který je k dostání
v lékárně nebo je přibalen k přípravku proti vším.
Vyčesané vši a hnidy necháme padat na bílý papír nebo do umyvadla a
poté likvidujeme (spláchneme).
Hnidy, které nebylo možné vyčesat, můžeme odstranit malými nůžkami
i s vlasem. Vajíčka připevněná daleko od pokožky (nad 1 cm se jedná
o mrtvé či vylíhlé hnidy) necháme s vlasy odrůst. Teprve po odstranění
všech podezřelých hnid a lezoucích vší je možné dítě poslat do
kolektivu.
Pozor! Insekticidní přípravky jsou agresivní látky. Je
nutné je používat přesně dle návodu výrobce, zejména dodržet
dávkování.
Nehynou-li vši po aplikaci přípravku, pak se zřejmě jedná
o vši rezistentní na tuto chemikálii. Oznamte to svému lékárníkovi,
který vám prodá přípravek obsahující jinou účinnou láku.
V žádném
případě nezvyšujte dávky, tak byste škodili nemocnému, ne vším.
K léčbě zásadně nesmí být použit petrolej! Je sice
účinný, ale případná alergická reakce na něj může ohrozit život
nemocného.
Komplikace vší
Děti jsou obvykle neklidné a nemohou
usnout, u malých dětí mohou nastat i hysterické
záchvaty se škrábáním.
Lékař vám může předepsat léčivo, které dítěti uleví od svědění
a uklidní je. Na prvním místě je však co nejrychlejší odvšivení, které
samo působí úlevu.
Rozdrásáním pokožky při škrábání je vytvořena vstupní brána pro
infekci. Ta se může projevit jako místní zánět kůže.
Ačkoliv je to neobvyklé, může veš přenášet bakteriální nebo virové
onemocnění, které se projeví místně nebo jako celkové onemocnění
organizmu. Při pochybách se vždy poraďte s lékařem.
Diskuse
- Jak na
vši? - Jak zbavit děti
vší? - Co
přírodního na vši?
Další názvy: pedikulóza, zavšivení, nákaza vešmi