Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici  2. února 2021 (Út) jsem se poprvé za sezónu vydala na led, samozřejmě jsem si vzala i hokejku. Když jsem přišla na 1. přehradu bylo tam už hodně lidí.

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

       Podzimní individuální trenink ve složení Vojta, Voko, Fanda, Mako a Vašek

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

12.-14.6.2020 jsme se sešli u loděnice natěšení na canoe polo v Harrachově.

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

Dohráli jsme poslední kanupólový zápas, tak je na čase, abychom to tak nějak shrnuli, že…
Troufám si tvrdit, že bychom na tento rok mohli náš oddíl Vodní turistiky s klidným svědomím přejmenovat na oddíl Kanoepola. Alespoň podle počtu aktivních vodáků, dětí, lodí, dnů na vodě i napádlovaných kilometrů.

Jedu po klidné dálnici z Jablonce. Nikde ani auto.

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

    Ano, bylo to mokré, studené, blátivé a ještě ty vtípky s výsledky

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici      Petr Haubold CZE-61

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

  Co se naučili Vojta J., Vojta B., Jaromír a Fanda v kajakářské přípravce?

   Ve středu 17.6.2020 ve 13:20 hod. odjíždíme od loděnice ve složení Jirka K., Brouk a Eda W. Přibližně ve stejnou dobu vyráží z Jablonce i auto s Bobem a  Honzou M. Naše auto přijíždí do Wildalpenu v 19:45 hod., Bob o něco později. V kempu na levém břehu nás už čeká Franta Mrázek, který nám rezervoval i místa pro naše stany.

V sobotu večer zabalený vlek a nedělní včasný příjezd všech účastníků byl příjemným začátkem sportovní neděle.

 V pátek ráno přišel e-mail od Vaška, že jede na Kamenici ještě s veltruskejma kanoepolistama-slalomářema, a že v 15:00 bude u loděnice, tak doma pomůžu a vydám se na vodu. 

Tak nám už poněkolikáté letos začíná zima. Má to jednu velikou výhodu – pořád se dá pádlovat na přehradě. Tak jsme opět vyrazili na černou hladinu lemovanou bílým kabátem čerstvého sněhu. Není ani zima, takže se dá pádlovat dlouho a dlouho, prozkoumávat nepoznané opuštěné zátoky, měřit hloubku, projíždět za věžičkama, hrát kanupolo a vůbec všechno, co si jen vodák usmyslí.

  Lyžovat jsem letos začala později, tak jako většina, po příletu po vánocích. Na klasiku to bylo málokdy na tuhý, takže spíše skate, takže připravenost slabá,  ale po těch rošádách s počasím týden před závodem a konečným rozhodnutím, že se Jizerská pojede na původní trase  radost umocněná předpovědí na hezké počasí.

Nedá se nic dělat, došly výmluvy, voda pořád teče, tak já teda pojedu. Kdo ví, jestli ještě bude nějaký další jarní tání. Z Veltrus přifrčel TD, aby si po mnoha letech připomněl severské klasiky, tak jsme dva. Několik dnů byly vichřice, uvidíme, jestli nás nečekají nějaký stromy.

Vodácká sezona na Moravici začíná už o víkendu

Sjezd řeky je rozdělen do dvou skupin. „V dubnu, květnu a v září se začíná v Kružberku a končí v Brance u Opavy. V letních měsících je pak výchozím bodem Podhradí,“ řekl Adam Šindler z organizace Campanula vodáci, která sjezdy Moravice pořádá.

V létě je vodácký úsek kratší. Bývá to z důvodu vypouštění vody. Zatímco v dubnu, květnu a v září teče voda přímo z přehrady Kružberk, v červnu, červenci a v srpnu pak z vyrovnávací hráze v Podhradí.

„Kružberk primárně slouží jako zásobárna pitné vody a s tím je spojen i manipulační řád. Vodácké sjezdy jsou na samém chvostu priorit nádrže. Hráz v Podhradí primárně slouží k výrobě elektrické energie,“ sdělil Adam Šindler.

Zároveň pozoruje, že vodáctví se u nás stává stále oblíbenějším. „Dá se konstatovat, že na vodu vyráží více lidí, než v minulých letech. Mezi lidmi je také velký zájem o půjčování vybavení,“ pokračoval. Výhodou Moravice je také to, že ani pro začínající vodáky není její sjezd nijak náročný. „Doporučil bych ji i začátečníkům, pokud mají zkušený doprovod,“ uvedl.

Trasa sjezdu

V dubnu, květnu a v září začíná sjezd Moravice v Kružberku a končí v Brance u Opavy. Délka trasy je 36 kilometrů a na vodáky čeká celkem šest jezů. Dva z nich jsou nesjízdné a sice v Podhradí a v Brance.

Při letních sjezdech v červnu, červenci a v srpnu je trasa zkrácena na 17 kilometrů. Její začátek je v Podhradí a končí se opět v Brance u Opavy. Vodáci se musí vyhnout jednomu jezu a to tomu braneckému.

Letošní sjezdy9. a 10. dubna: Otevření Moravice21. a 22. května: Májová Moravice25. a 26. června: Letní kanoistický sjezd23. a 24. července: Maškarní sjezd20. a 21. srpna: Letní kanoistický sjezd

17. a 18. září: Rozloučení s Moravicí

Jedna z nejkrásnějších řek u nás

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

Adam Šindler považuje řeku Moravici za jednu z nejhezčích u nás. „Je jedinečná místem, kterým protéká. Romantická zákoutí a nezastavěné okolí jsou důvodem toho, že Moravice patří mezi nejkrásnější řeky v České republice,“ řekl.

Splutí řeky vždy absolvují nejen zkušení vodáci, ale i ti, kteří zatím na vodě nemají zas až tolik zkušeností. Pokud by se přeci jen něco stalo, je lidem na několika místech po trase k dispozici první pomoc. Adam Šindler přiznal, že je jí někdy potřeba. Najdou se totiž tací, kteří mají sjezd řeky spojen s konzumací alkoholu.

„Na rizikových místech je pochopitelně zajištěna záchrana. Bohužel evidujeme i vážná zranění. K těm vždy došlo v kombinaci s alkoholem, kdy lidé naprosto ignorovali nařízení zákazu sjezdu nebezpečných jezů,“ poznamenal.

Na celé trase z Kružberka do Branky u Opavy je celkem šest jezů, z nichž nesjízdné jsou dva. Jeden v Podhradí a druhý v Brance. Tam je vždy potřeba vystoupit na břeh a přenést loď či raft pod jez, odkud se může zase pokračovat v plavbě. V letních měsících, kdy je trasa zkrácena, je pak nesjízdný pouze ten branecký.

Adam Šindler však vodácký sport za nebezpečný nepovažuje. „Když to vezmeme kolem a kolem, je každý sport potenciálně nebezpečný. Ve srovnání třeba s délkou lyžařské sezony méně úskalí určitě skýtá ten vodácký,“ uvedl.

Několik stanic na občerstvení

Na trase mají vodáci možnost využít hned několika míst, kde si mohou dát něco k jídlu či pití. „K těm nejoblíbenějším patří Penzion Velké sedlo v Kružberku, bufet v Jánských Koupelích, kemp v Podhradí nebo bufet a Areál Dobré Pohody v Žimrovicích,“ vyjmenoval Adam Šindler.

Při pouštění vody se pochopitelně také zvedá hladina řeky. „Obvyklý průtok je kolem dvou metrů krychlových za sekundu. Pro potřebu sjezdu z Kružberku je potřeba přibližně třinácti metrů krychlových.

V létě pak asi devíti.

Hladina Moravice se přitom zvedne třeba o čtyřicet centimetrů, záleží na šířce koryta, nelze to paušalizovat,“ doplnil a zároveň dodal, že na přípravě termínů spolupracují s Povodím Odry už od podzimu.

„Spolupráce je výborná, vycházíme si maximálně vstříc,“ poznamenal Adam Šindler.

Někteří vodáci mají sebevědomí

Při vodáckých sjezdech čas od času narazíte také na ty, kteří se považují za někoho, kdo se doslova narodil s pádlem v ruce. „Na vodu se vydávají i úplní začátečníci a to s velkou mírou sebevědomí. To má za příčinu, že občas lze spatřit, jak posádka sedí v lodi naopak, tedy zádí napřed, má naruby vestu i helmu a pádlo drží skutečně jako prase kost.

Budete mít zájem:  Probiotické tampóny jsou účinnější než jogurt v pochvě

Proto bych všem nováčkům doporučil, ať se na vodu vydají v doprovodu těch zkušenějších, zúčastní se vodáckého kurzu nebo si zajistí služby instruktora,“ uzavřel Adam Šindler.

Sjezd Moravice je tradicí

Každoročně vyrazí sjíždět Moravici mnoho lidí. Patří mezi ně také Kristýna Krahulcová z Opavy. „Na Moravici se dostanu vždy alespoň jednou, dvakrát ročně, a sice na jarní odemykání a podzimní zamykání řeky. Snažím se, aby mi to neuteklo. Poprvé jsem se sjezdu zúčastnila asi před deseti lety,“ řekla.

K vodě měla dobrý vztah už odmala. „V dětství jsem byla členkou vodáckého a turistického oddílu KADAO při Středisku mladých turistů a přírodovědců v Opavě. Později jsem už začala jezdit s vlastní partou.

Momentálně máme vytvořenou jakousi vodáckou skupinu, složenou z kajakářů a dvojek. K jejímu pevnému jádru se vždy přidá i nějaký nový nadšenec,“ pokračovala Kristýna Krahulcová.

Ta si loni pořídila také svůj vlastní kajak.

Vyloženě oblíbenou část trasy nemá. „To nedokážu jednoznačně říci. Líbí se mi však zalesněný úsek, kde je člověk s řekou více sám,“ dodala.

Moravice je pro ni srdeční záležitostí. „Jezdíme i jiné řeky u nás i v zahraničí, ale Moravici mám ráda kvůli tradici. Na tomto sportu mě baví jakási vodní filozofie, kontakt člověka s vodou a s okolím. Myslím, že je to něco jako pro koňáka pohled ze sedla,“ uvedla.

Na sjezd řeky má mnoho vzpomínek. „Mám moc pěkné zážitky, které jsou ale nepřenositelné. Mohu říci, že pokud se vodáctví někdo začne věnovat, brzy pozná tu chvíli, kdy se mu řeka odmění. Bude to jen mezi ním a ní ale zaručeně to pozná,“ uzavřela Kristýna Krahulcová.

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

Historie sjezdu

Sjezdy Moravice jsou spojeny s trampy a především se Stanislavem Bujnochem, dlouholetým členem kanoistického klubu v Kravařích. Pořádaly se vícedenní akce nad přehradou Kružberk i pod ní, jako třeba Velikonoční sjezd.

V 80. letech se do programu zapojili také svazarmovští vodáci (branná organizace Svazu pro spolupráci s armádou). Stanislav Bujnoch byl hlavním organizátorem sjezdu horního toku a Spolek vodáků Campanula (SVC) toho dolního. Po stavbě Slezské Harty se sjezd ustálil jen na dolní tok Moravice.

Zájem lidí byl ale stále větší a vše vyvrcholilo v roce 2003, kdy se účast vodáků odhadovala téměř na šest tisíc v jednom dni. Byl proto přijat projekt sjezdů řeky, za účelem rozmělnit počty lidí do vícero akcí a dní. Jednalo se o spolupráci SVC a obcí. Vše bylo dovršeno v roce 2008 vznikem jakéhosi seriálu sjezdů Moravice.

Veronika Bernardová

Moravice 2012

SJÍŽDĚNÍ MORAVICE 23. 6. 2012

Ráno vstáváme v půl šesté, nachystali jsme se, nasnídali a v
půl sedmé vyrážíme k Opavě na řeku Moravici, která se dnes
bude sjíždět. Mě už se to sjíždění až zas tak netýká, ale
doma se mně být nechce a aspoň to mám jako nějaký výletík.
Navíc tam budou holky, se kterými si splkneme, takže to bude
rozhodně příjemně strávený den, i když budeme jen na břehu.

Jede se dobře, protože v sobotu ráno jsou silnice prázdné a
vymetené. Kousek před Ostravou sjíždíme z dálnice, abychom se
do kempu v Podhradí, kde už jsou všichni od včerejška a odkud se bude
odjíždět, nechali navést GPS. I zde se jede dobře, i když
silničky jsou už pěkně klikaté a hrbaté.

V kempu je pořádně živo, protože na Moravici dorazilo hodně
lidí. Ono upouštění přehrady si asi místní vodáci dost
hlídají, neboť jinak to tu přes léto asi moc neteče a sjízdné
to moc není. Parkujeme u ostatních, kteří se už balí a pomalu
chystají na vodu. 

 

kemp v Podhradí

 
balení v kempu

Po desáté jsou všichni sbalení, nachystaní a
převlečení, aby se popojelo kousek po proudu, kde se bude nasedat
pod velkým splavem.

I zde je slušný mumraj, kdy je tu spousta
vodáků, motajících se aut, vyloženého materiálu a
naskládaných lodí.

Je to tu i organizované, kdy se platí drobný
poplatek za sjetí řeky a nějaký obecní policista řídí na
silnici dopravu, aby se tu dalo vůbec nějak projíždět a nedošlo
ke zbytečné kolizi.

Kluci rychle vyndávají z aut všechen materiál, který bude
potřeba, věci na cestu a nějaké to občerstvení a chystají se
auta na převoz do cíle. Většina kluků tu zůstává, aby zatím
napumpovali lodě a nachystali vše k vyplutí a ostatní jedeme
převést auta na konec dnešní etapy.

Kolonu vede Dan dle navigace,
takže vůbec ostatní nestíháme a nevnímáme kudy jedeme a jak
zpátky. Ale naštěstí se asi budeme i později orientovat dle
navigace, takže není důvod si to pamatovat. Jede nás sedm aut,
kdy já jsem předposlední a docela si jízdu v koloně užívám.

Nikdy jsem asi takto nejela a Dan na druhou stranu zrovna taky
nejpomaleji nejede, takže to bylo jako malé závody. Vím, že na
konci kolony se jezdí rychleji než vepředu, ač to fyzikálně
nechápu, ale občas to byl docela šupec.

Naštěstí jsem nemusela
hlídat moc terén, protože jsem jela dle toho přede mnou, takže
aspoň všechny zatáčky, odbočky či nerovnosti byly včas vidět.

I přes tu rychlost nám přejezd trval skoro 40 minut. Nebylo to
zrovna nejblíž, i když po řece je to samozřejmě mnohem méně.
V Brance u Opavy zajíždíme k řece, kde se bude končit a kde
většinu aut odstavíme. 

 

cíl dnešní vodácké etapy v Brance u Opavy

Ostatní řidiči nasedají ke mně nebo k
Adéle, abychom se s nimi vrátili zpět. Pro matení nepřítele
jedeme jinou cestou, takže nějakou myšlenku na zapamatování si
cesty naprosto vzdávám a jedu úplně odevzdaně dle prvního auta.

Vracíme se do Podhradí až kolem půl dvanácté, takže odjezd po
desáté se jaksi protáhl. Ale aspoň už jsou všechny lodě
napumpované a přichystané. Sice tu na nás ostatní také už
hodnou chvíli čekali, ale spíš to prostě nešlo.

 

 
mladá vodácká generace

  no taky vás to čeká, taky budete rodičové a už hodně brzy

 
budoucí otcové

Aspoň tu ubylo
vodáků a celkově lidí, kteří už vyrazili. Než se bude nasedat
na řeku, tak Dan dává nezbytné instrukce jak ohledně řeky,
která je v pohodě, tak ohledně samotného pádlování a řízení
lodi. Aby každý tušit, co má dělat, jak má pádlovat a jak se
na řece chovat. 

 

základní instruktáž ještě na suchu

 
základní instruktáž ještě na suchu

Poté děláme poslední snímky a také jeden
společný, aby bylo vidět, kolik lidí vyplouvalo a kolik by se
jich mělo také v cíli napočítat a už se může na vodu. 

Budete mít zájem:  5 mobilních aplikací, co vám pohlídají zdraví
 
Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

společná fotografie pro konečný přepočet po dojezdu

Posádky si odnáší své lodi ke břehu, kde je pozvolné nasedání
na vodu pod velkým splavem. Ten se nesjíždí, ale za to vypadá
moc pěkně. 

 

nasedání na vodu pod splavem

Postupně se tam dostali na vodu snad všichni, kdy se
ještě chvíli sžívají na této klidné laguně jak s řekou, tak
také posádky samy mezi sebou. 

 
úvodní sžívání se s řekou

Dá se tam vyzkoušet nějaké to
manévrování, ale protože to jsou skoro všechno profíci, tak se
zbytečně nezdržují a vyráží na to.

O pár desítek metrů níž je lávka, pod kterou se podplouvá a
pak nějaká ta vlnka na rozehřátí. Když se tomu nechá volný
průběh, tak jim místní vrbičky pročísnou účes, ale nic
dramatického. Zvládají to všichni a v pohodě. Někteří extra
profíci dokonce tak, jak bychom to nečekali od těch největších
amatérů.

Jet řeku, aby měl kormidelní i háček pádla na stejné
straně, to už chce skutečně profi zkušenosti a nebo jisté
zatmění mysli. No snad jim to brzy dojde – ještě než se
cvaknou.

Volaly jsem na ně …, ale raději pěkně zapózovali pro
fotografy, než aby poslouchali nějaké halekání svých ženských
na břehu … Tak pak uslyšíme, jak se jim jelo a kam až tak
dojeli. 

 
takto jedou jen „profíci“ – pádla na stejné straně

Když odjela poslední naše loď, tak sbíráme zbylé věci, foťáky
a děti a přesouváme se k autu. 

 

musíme se postarat o veškeré zbylé věci

Tam se ještě přebalí děti, dá
se jim něco k snědku, pokud mají hlad a nachystáme se k přesunu.
V podstatě ještě než jsme vyjeli, tak prckové už to zalomili a
usli v sedačkách. Tak aspoň cestu zvládnou v pohodě a bude klid.

Pomalu odjíždíme, kdy kolonu vede Adéla s navigací a bere to tou
první cestou. Cesta je asi delší a horší, ale ty aleje třešní
kolem silnic, které tam byly, jsou pádným argumentem. 

 

od řeky odjíždíme pěknými serpentinami rovnou na třešně

V podstatě
hned jsme se shodly, že nás tam ty třešně nesmírně zaujaly,
takže proč si tam nezajet. Tu správnou silnici snad s pěti
kilometrovou alejí jsme bez problémů našly, jen byl trochu
problém najít i vhodné místo na zaparkování.

Bylo to tu úzké,
samá zatáčka a navíc i hluboké příkopy, takže se jen tak
někde zaparkovat nedalo. Jely jsme tady tak 40 km/hod a hledaly
nějaké vhodné místo, kde zastavíme.

Asi to působilo podezřele
nebo spíš provokativně, když se tu po silnici courají tři
oktávky těsně za sebou s pražskými poznávacími značkami,
řízené všechny ženskýma a nedají se moc předjet … Ale bylo
nám to jedno. My jedeme na třešně.

To se ale zjevně nelíbilo
jakémusi nervóznímu chlápkovi za náma, který si neodpustil
troubení a když nás konečně předjel, tak věřím tomu, že
utrousil i nějakou jadrnou poznámku … Tu jsme ale stejně
neslyšely a rozhodně bychom si z ní nic nedělaly. 

 

časem se nám podřilo i trochu rozumně zaparkovat

Konečně jsem auta odstavily na kraj, zaply blikačky a mohly jsme
vyrazit na třešně. Stromy tu byly tak šikovně rostlé, že větve
sahaly skoro až k zemi, takže jsme se nemusely ani moc natahovat,
natož někam lézt.

Třešně nebyly nějak extra tmavé, ale možná
to byly i nějaké ty bělice, protože ač světlé, tak byly sladké
a chutné. No my si to tu neskutečně užívaly. Naše auto stálo
jako poslední, takže veškeré úlovky navíc jsme rovnou házely
dovnitř.

Třešně i na větvičkách tak byly v kufru, na kufru, na
sedačkách nebo i na zemi … prostě kam se zrovna odložily tam
byly. Ty se budou ještě hodit. 

Na třešních jsme se zdržely asi jen přes čtvrt hodiny, ale i
tak jsme byly úspěšné a rozhodně jsme si maximálně pochutnaly.
Dál pokračujeme už do Hradce nad Moravicí, kde parkujeme dole u
řeky. Chceme jít na zámek, který je tak trochu výš a dál než
jsme myslely.

Tedy nebylo to tak hrozné, ale s kočárkem, taškami
s věcmi pro děti a jedním cvrčkem ve věku akorát tak na
hlídání, aby někam nevběhl, neutekl nebo nespadl, je to přeci
jen náročný výstup. Ale už jsme vyrazily, takže to nějak
pomalu a v klidu dojdeme až nahoru.

Není třeba zastírat, že jsme
byly rády, že už jsme nahoře.

 

výšlap k zámku v Hradci nad Moravicí

 
výšlap k zámku v Hradci nad Moravicí

Hradec nad Moravicí je pěkný a zajímavý zámek, kdy my si
tentokrát ale chceme užít spíš jen posezení v trávě v
zámeckém parku než nějaké prohlídky. Navíc pro samou nevěstu
a spousty svatebčanů, kteří tu čekají v podstatě ve frontě na
obřad venku, se nedá skoro ani kam šlápnout.

No trochu s rozpaky
na to koukáme, protože jaksi z toho potencionálně hezkého se dík
stepující další svatbě v zádech a zevlujícím čumilům z řad
náhodných kolemjdoucích nejspíš vše to hezké vytrácí. Aspoň
nám to tak přijde a vůbec by se nám do něčeho takového
nechtělo.

Taky jsme objektivně zhodnotily, že žádná nevěsta
nebyla tak nějak přímo hezká, ale to je náš problém nebo
pocit.

Usazujeme se na trávě za velkou věží a snažíme se trochu si
oddechnout. Adéla mezi tím kojí a druhé dítko je naopak extrémně
čilé, takže se náš odpočinek mění hlavně ve snahu ho
uhlídat, aby někam nespadl. A opravdu je tady kam. Kousek dál je
pěkný výhled na hluboké údolí a vůbec je to tu moc pěkné.

Před půl druhou se balíme a pomalu se vracíme přes zámek dolů
k autům. 

Tam nasedáme a přejíždíme do Branky u Opavy, kam mají
dorazit naše lodě. Je tam naštěstí dost místa, tak parkujeme
pěkně ve stínu a necháváme dospat oba prcky, kteří to opět
zalomili. Zatím tu nikdo z našich není a těžko odhadnout, kdy
dorazí, neboť se už samotné nasedání na vodu hodně opozdilo.

Zatímco matky dětí si hlídají své spící ratolesti v autech,
tak my s Lenkou, obě zatím jen těhotné, tudíž zatím bez
závazku, jdeme vyhlížet sapáckou flotilu vodáků. Došli jsme
proti proudu Moravice až k lávce přes řeku, kde uprostřed pěkně
nad vodou zaujímáme strategickou pozici, abychom měly dobrý
výhled.

Ten je sice opravdu pěkný, dokonce občas pluje nějaká
ta loď, ale z našich stále nikdo. Je zde hezky, ale pořádné
parno, kdy slunko pálí, jako by bylo najaté, takže tu dlouho
nevydržíme. Po 20 minutách to balíme, ač jsme se našich vodáků
nedočkaly, a vracíme se pěkně do stínu.

Budete mít zájem:  Retinitis pigmentosa (pigmentová retinitida) – příznaky, příčiny a léčba

Tam se schováváme pod
vzrostlý strom a vyčkávat budeme odsud.

Zatím koukáme na ostatní, kteří i přes zákaz sjíždění
místního splavu si nedají říct. Sice jsem původně myslela, že
jsou to je náfukové, kteří na to dojedou, ale kupodivu to
zvládli. Překvapili tím, ale na druhou stranu to za to nestálo,
protože dole byla spousta kamenů a málo vody, takže to bylo spíš
na zničení lodi.

Tak nějak jsme se zapovídaly, že když jsme pak koukly na hladinu,
tak se právě snažil zakotvit Martin s Marťasem.

Naštěstí
oproti nasedání, kdy byli poslední, teď přijížděli jako
první, takže ostatní jsme už nepropásly. Postupně připlouvají
další, obratně přiráží ke břehu a se vzájemnou pomocí
držení lodí či jejich vytahování na břeh se dostávají
všichni suchou nohou z lodí. Nepočítaje ty, co už sem mokří
přijeli.

Sluníčko pěkně hřálo, řeka pomalu tekla dál a některým bylo
zjevně líto, že těch mokrých zážitků asi nebylo tolik, jak si
představovali. Pedrose jsem zatím ze sapácké bandičky neznala,
ale jak o něm všichni mluvili, tak nemohlo být pochyb a nikdo
neváhal, že tuto koupací akci zosnoval a vyprovokoval on.

Než se
kdo nadál, tak se řeka plnila jedním vodníkem či potápkou za
druhou. Hned tam byli oba Martinové, hned Pedros a hned také
ostatní.

Tyto hrátky se zatím ale týkají jen dospěláků, což
obzvlášť Danovi odrostlejší děti těžce nesly. Okamžitě s
velkou lítostí, že jsou mimo tyto vodní aktivity, začly loudit,
jestli se můžou taky házet do vody a nebo jestli se můžou jít
aspoň vykoupat. No Adéla nejdřív vzdorovala, ale brzy k velké
radosti kluků podlehla a koupání povolila.

Postupně je těch mokrých stále víc, až už není skoro koho
máčet, takže zábava přestává být zábavou a vše spěje k
jejímu konci. Z vody se vytahují lodě i ti mokří, všichni a
všechno se trochu suší, aby se to mohlo začít balit a skládat.

Veškeré věci jsou do půl hodinky spakované, kdy většina z nich
končí u nás v autě. Je to docela logické, protože jedeme jen
dva, nemáme žádné věci, děti a kočárky s sebou a v oktávce
je hodně místa.

Pohodlně se nám tak k mé tašce do porodnice
vejdou dvě lodě, 14 vest, pádla, pumpy, loďáky a další vodácký
materiál, který by celkem vyšel dráž než 50.000,- Kč.

Jak jsme všichni sbalení a naložení, tak se ještě domlouvá
hromadný přesun na společné jídlo do nějaké hospůdky s rybími
specialitami. Sice nikdo neví, kde by to mělo být, ale Dan to brzy
u nějakých místní starousedlíků zjišťuje, a tak můžeme
vyrazit směr Davidův mlýn.

Je to dobrých 15 km odsud, ale v
podstatě našim směrem, takže není co řešit. Navíc když jsme
tam dorazili, tak nás vysloveně mile překvapil celý zdejší
areál. Vše bylo totiž upravené, udržované a moc pěkné.

Krom
opraveného samotného mlýna zde byl zřízen hotel, restaurace,
rybářská bašta, velké a pěkné venkovní posezení, vlastní
elektrárna, rybí sádky se pstruhama, možnost zakoupení živých
ryb nebo jejich chycení ve zdejším rybníce, bylo zde i velké
dětské hřiště a lanové centrum.

No rozhodně na zdejší trochu
zapadlé končiny nás to zde víc než překvapilo a úplně
potěšilo.

Usazujeme se na venkovní posezení, kde si brzy objednáváme
všichni něco ze zdejších specialit, kterých tu mají opravdu víc
než dost. S Martinem nás zaujal grilovaný rybí talíř pro dva, a
tak máme vybráno.

Je tam mimo kapra, pstruha a i pořádný kus
candáta, takže výběr opravdu pěkný a navíc chutný. Výborně
jsme se tam najedli všichni, kdy z toho bylo skutečně dobré a
takové tématické zakončení dnešní vodácké akce.

Všichni jsme se tu rozloučili, popřáli si (nám těhotným)
pohodové těhotenství a bezproblémové narození prcků a vydali
jsme se na cestu zpět. Ta se zásobou třešní v našem autě a
jednou občerstvovací pauzou na benzince ubíhá v klidu a pohodě.

Kolem sedmé jsme doma, kde vyskládáváme a rozvěšujeme veškerý
vodácký materiál, který jsme dovezli, aby pokud možno uschl.
Počasí je ideální, takže to nebude problém. Navíc to u nás po
celý zbytek víkendu vypadá spíš jako ve vodácké půjčovně,
ale to skutečně ničemu nevadí.

Celkově to byla moc fajn a pohoda akce.

Domovská stránka

Na řece Moravici se o víkendu očekává přes 3000 vodáků

Ostravský Vodácký klub Kaskády ve spolupráci s Klubem českých turistů Moravská Ostrava pořádají v sobotu 23. a v neděli 24. května už 12. ročník májového sjezdu Moravice. „Jejich historie je však daleko starší – s nápadem přišel před třiceti lety M.

Bujnoch a jezdilo se vždy jednou ročně, vždy v dubnu,“ řekl předseda VK Kaskády Adam Šindler a dodal: „Zájem o vodácký sport a turistiku však rostl, počet sjezdů se zvyšoval, až se zastavil na dnešních šesti, které od dubna do září tvoří seriál Veřejných sjezdů Moravskoslezského kraje 2015.

V průměru se jich účastní přes 3000 vodáků.“

Vodáci o víkendu vyrazí na Moravici

Turistické splutí řeky Moravice začíná u přehradní hráze Kružberk, v Podhradí u Vítkova do Žimrovic nebo od Branky u Opavy. Prezentace účastníků je po oba dny od 7 do 11 hodin pod hrází Kružberk a od 11 do 15 hodin v Podhradí u Vítkova, odpoledne pak pod vyrovnávací hrázkou.

Bude se zda vybírat třicetikorunové startovné za osobu, na některých místech budou některé obce chtít 40 korun za vjezd a parkovné u řeky .

„Na vodu mohou lodě vyrazit nejpozději půl hodiny před zastavení průtoku vody – Kružberk ji bude vypouštět v sobotu i neděli od 7 do 11 hodin,“ informoval Adam Šindler.

Pořadatelé stanovili tato nástupní a výstupní místa – pod hrází Kružberk a u restaurace Velké sedlo a pod skálou, dále to jsou Davidlv mlýn, točna autobusů v obci Kružberk, jez v Janských lázních, na Rosolech, u mostu v Podhradí u Vítkova, točna pod hrází vyrovnávací nádrže Vítkov-Podhradí, výstup před a pod jezem Žimrovice, vpravo před jezem Branka u Opavy, vlevo a vpravo pod mostem v Brance u Opavy. Na Rosolech a v posledních dvou místech je možnost o očerstvení. K povinné výbavě patří vesty a lodě zajištěné proti potopení. „Nikomu z účastníků nezajišťujeme nocleh, na vlastní náklady mohou využít nabídky uvedené v našich propozicích. Pro všechny platí zákaz sjezdu jezů v Podhradí a v Brance,“ upozornil Adam Šindler.

Patnáctičlenný organizační sbor očekává hojnou účast vodáků z Polska. Všichni, kteří májový sjezd řeky Moravice úspěšně zdolají, dostanou od pořadatelů upomínku ve formě nálepky.

Kontakt: Adam Šindler, tel. +420 731 600 333, e-mail: [email protected]

web: www.vkkaskady.cz a www.kct-ostrava.wz.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector