Možná jste podobnou větu také slyšeli z úst někoho blízkého, kdo byl na konci své životní pouti. Neville Smith se ve své knize Šedesátka není hřích zabývá nejrůznějšími situacemi, do kterých se můžeme dostat. Mimo jiné se svěřuje se svojí zkušeností s vlastním otcem a nabádá, abychom se pokud možno snažili vyvarovat nedořešených záležitostí a snažili se je vysvětlit, dokud je čas.
více
Štítky: naslouchání, smíření, smrt, vztahy Sekce: Povzbuzení, Úmrtí partnera (1.11.2020)
Jaké to je, když někdo umře? Proč musejí lidi umírat? Takové nebo podobné otázky na nás čekají zvlášť v čase podzimních svátků, tzv. dušiček. Děti by měly dostat jasnou a srozumitelnou odpověď a cítit blízkost matky nebo jiné blízké osoby. Problém často nastává u nás dospělých, když v důsledku vlastního strachu před skutečností smrti zavíráme oči.
více
Štítky: bolest, děti, smrt, výchova, život Sekce: Rodina s dětmi, Úmrtí partnera (7.11.2019)
Téměř každou vdovu zaskočí, když je po mnoha letech v manželství najednou zase svobodná jako dřív, jenže mnohem smutnějším způsobem. Už samotné slovo „vdova“ člověku evokuje beztvaré černé šaty, žal a celoživotní truchlení. Žádná žena nechce být vdovou, a navíc nás na takovou roli v životě nikdo nepřipravuje. Člověk si nepředstavuje, že jednou zůstane sám nebo ovdovělý.
více
Štítky: manželka, manželství – etapy, smrt Sekce: Úmrtí partnera (2.11.2019)
V každé volbě se učíme něčeho se zříci. Manželství je také velkou školou ztrácení a odříkání. Ať už je to volba partnera, přijetí dětí i jejich odcházení. Zmiňuje to Franz Jalics ve své knize věnované úvodu do kontemplativního postoje. Cestu ztrácení musí nastoupit všichni lidé.
více
Štítky: děti, láska, manželství, rodina Sekce: Láska, Rodina s dětmi, Úmrtí partnera (12.8.2019)
Veronika Hurdová byla ve čtvrtém měsíci těhotenství s třetím dítětem, když jí náhle zemřel manžel. Rok sbírala odvahu, aby svoje prožitky a myšlenky zachytila. A tak vznikla její kniha Moje milá smrti. Skrze svůj osobní příběh by chtěla zprostředkovat, že smrt se dá vnímat i jinak než ztráta. Že vedle hlubokého zármutku lze zažívat i hluboké, dechberoucí štěstí.
více
Štítky: manželství, partnerský vztah, smrt Sekce: Povzbuzení, Úmrtí partnera (5.11.2018)
„Zase to může být pěkné, ale jinak.“ Ten kdo truchlí pro milovanou osobu něčemu takovému těžko věří. Člověk někdy musí urazit dlouhou a bolestnou cestu, než dokáže dát prostor legitimnímu zármutku a začne hledat cestu zpátky k životu.
více
Štítek: smrt Sekce: Úmrtí partnera (24.10.2018)
K životu v rodině neodmyslitelně patří nejen začátek života, ale i jeho konec. Právě v péči o své nejbližší, býváme často nejistí.
Nezanedbáme něco podstatného? Budeme to umět? Vydržíme se silami? Poznáme, až nastane konec? Nabízíme odpovědi odborníků na nejčastější otázky a jejich zkušenost, že nejde jen o smutek, bolest a ztrátu: Umírání, stejně jako zrození, je pro celou rodinu velkou příležitostí k pozitivním prožitkům.
více
Štítky: nemoc, obtíže v manželství, rodina, smrt Sekce: Povzbuzení, Úcta, Úmrtí partnera, Věrnost (24.10.2018)
Manželské páry, které si navzájem slíbily věrnost v dobrém i zlém až do smrti, potkávají také pracovníci služeb Domácí péče. Jejich příběhy najdeme mezi mnoha dalšími, které zachytila ředitelka Charity-Chodov Eva Černá v milé knížce Sestřičky na cestách.
více
Štítky: láska v manželství, stárnutí, úcta, věrnost Sekce: Láska, Povzbuzení, Úcta, Úmrtí partnera, Věrnost (4.8.2016)
Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa.
Poslední sedmé manželství se na závěr dotýká smrti, vdovství a problematiky, jak se vyrovnat se ztrátou životního partnera.
Prorok Ezechiel se musel vypořádat nejen s úmrtím manželky, ale po ovdovění i se smyslem vlastního prorockého poslání a života.
více
Štítky: bible, Ezechiel, samota, smrt, zátěžové situace Sekce: Manželství a Bible, Úmrtí partnera (5.9.2007)
Vytvořit nový vztah po smrti partnera bude těžké. Kdy začít chodit na rande?
Zdroj: Pixabay
Ztráta manžela, nebo manželky patří podle odborníků mezi jednu z nejtěžších situací, která vás může potkat. S postupem času se ale budete vracet zpátky do běžného života a k tomu často náleží i hledání nového partnera. Kdy je ale dobrý čas začít znovu randit?
Další 2 fotkyDalší 3 fotky 
Každý prožívá svoji ztrátu jinak. Někomu pomáhá se rychle opět vrátit zpátky do práce, jiní po svém partnerovi teskní v klidu domova. Po ztrátě milovaného partnera je zcela normální truchlit, je to dokonce nutné, jelikož tímto způsobem se pozůstalý snaží vyrovnat se složitou situací.
Je možné truchlit rok, dva, nebo i více, avšak dříve nebo později nastane chvíle, kdy stesk po zesnulém začne pomalu ustupovat. V takové chvíli je třeba si uvědomit, že na tom není nic špatného. Koneckonců jednou jste byli zvyklí žít s partnerem a dělit se s ním o svůj život.
Proč by tomu tedy mělo být v budoucnu jinak?
Tlak na pozůstalého také mohou vytvářet příbuzní a přátelé, kteří se s postupem času začnou ptát, zda byste nechtěli se opět začít s někým vídat. Vaši nejbližší mohou mít například pocit, že truchlíte příliš dlouho a že byste se měli jít dál. Jejich starost je samozřejmě chvályhodná, jelikož to často myslí dobře.
Někdy se ale stává, že se vaše okolí může cítit kvůli vaší ztrátě a smutku nepohodlně a jednoduše nebude vědět, jak vám jinak pomoci, než vás doslova dotáhnout na jiné rande, nebo rovnou před další oltář.
Ale množství času, který se rozhodnete věnovat vzpomínkám po zesnulém, je jenom na vás a neměli byste si nikoho nechat do toho zasahovat.
To ale neznamená, že si nemůžete říct o radu nebo pomoc. Pokud cítíte, že vám přátelé ani příbuzní nedokáží poradit, zkuste se obrátit na odborníka. Pokud tuto cestu volit nechcete, zkuste se pomocí online světa seznámit s lidmi, kteří si prošli podobnou ztrátou a mohou díky svým zkušenostem poradit.
Kdy ale začít chodit na první rande a jaká úskalí vás mohou potkat? Tady je nutné říct, že v každém případě se časové rozmezí liší.
Někomu to trvá rok, jiný se zase rozhodne nikdy opět neinvestovat své city do dalšího vztahu. Kdy skutečně opět začít randit si musí zodpovědět každý sám, aby zbytečně nevznikaly pocity viny.
Nejtěžší chvíle vás mohou čekat na začátku při prvním seznámení, kdy nejistota, výčitky a smutek budou samozřejmostí.
Připravte se také na to, že první rande, ani první vztah vám nemusí vyjít. Bohužel se stává, že období hledání jiného, vhodného partnera může trvat delší dobu. Rozhodně byste to ale neměli vzdávat.
I když se vám to může zdát nespravedlivé, že vy stále žijete svůj život, zatímco milovaný partner již tuto možnost nemá, nezahazujte možnost být opět šťastný a udělat tak šťastným i dalšího člověka, který by vás například za jiných okolností vůbec neměl možnost poznat.
Další 2 fotkyDalší 3 fotky
Napadlo nás, že se budeme muset vzít na dálku, říká Češka, kterou virus odřízl od partnera ve Francii | Domov
PRAHA, PAŘÍŽ, BERLÍN Bára má přítele ve Francii, Klára v Berlíně. To jsou dnes vzdálenosti, které z Česka pokoříte v řádu pouhých hodin.
Uzavřené hranice v rámci opatření proti šíření koronaviru ale obě dívky od jejich protějšků odřízly na několik měsíců.
Jak čelily náhlé realitě, že je setkání s partnerem v nedohlednu? A jak teď vypadá cesta za hranice s účelem cesty: „za přítelem“? To prozradily Lidovkám.cz.
Bára i Klára sledovaly v březnu letošního roku vývoj pandemie s obavou, že zásadně ohrozí nejen jejich zdraví, ale především jejich vztahy. Obě musely zrušit plánované výlety za svými partnery. Klára plánovanou cestu do Berlína musela odpískat ze dne na den a přítele, kterého byla zvyklá vídat co víkend a na společných dovolených, neviděla přes čtvrt roku.
  |
„Německo patří k zemím s vyšším počtem nakažených, a i když mají na druhou stranu vysokou úspěšnost vyléčených a nízký počet úmrtí, podmínky pro návštěvu se nijak nezměnily,” popisuje z praxe Klára situaci v posledních dnech května.
Zato Báře se povedlo do Francie vycestovat hned prvním letadlem, které do Paříže z Prahy po znovuzavedení některých leteckých linek vzlétlo. Epizodu odloučení si pamatuje s přesností na hodiny.
„Naposledy jsme se viděli 25. února a opět se setkali až 18. května, kdy jsem v 7 ráno využila první let s pouhými deseti cestujícími z Prahy do Paříže. To ještě nikdo netušil, jak nás ve Francii přijmou,“ vzpomíná Bára dnes už s úsměvem na nejistotu, s kterou cestu do Francie podnikla. Podmínky pro vycestování se totiž jevily dost zmateně.
„Celou karanténu jsme pracovali na papírech pro ambasádu. Vyplnila jsem tzv. Attestation, které nebylo úředně potvrzeno, neměla jsem tím pádem žádné ambasádní razítko a oficiální povolení vycestovat. Absolvovala jsem tedy pro jistotu test na covid-19, kterým bych mávala pro případ, že by mě odmítali vpustit do země. Také jsem měla při sobě kopii pasu přítele a jeho syna.
Na letišti jsem pak zjistila, že spolucestující nemají papíry žádné a attestation vyplňovali na letišti na koleni. Letecká společnost nám dala k podpisu jen prohlášení ve francouzštině, že nemáme žádné příznaky nákazy. Ve Francii po nás ale nakonec nikdo nic nepožadoval,” divila se Bára.
Bondovský scénář, že bude muset utíkat ve Francii před policií do náručí svojí lásky, se naštěstí nevyplnil. Setkání s přítelem proběhlo za mnoha polibků a objetí, zato bez účasti policie žádající jakékoli zvláštní dokumenty. Slzy dojetí vytěsnilo vyčerpání z cesty a obav, jestli letadlo vůbec opravdu za hranice vzlétne.
Nejste svoji? Tak neexistujete
Koronavirová opatření přišla ve Francii o něco později než u nás, zato byla razantnější. „Vybavuji si především začátek pandemie, kdy jsem nervózně volala příteli se zprávou o uzavření hranic Česka na jeden měsíc.
V tu dobu Francie neměla ještě žádná opatření, takže se podivoval nad tím, proč Česko reaguje tak přehnaně. Asi 5 dní nato přišla Francie s nemilosrdnou karanténou pro všechny.
Zavřeli hranice, přestala létat letadla, lidé se museli zavřít ve svých domovech a mohli se vzdálit maximálně jeden kilometr od bydliště,” vzpomíná Bára.
Fakt, že ani jeden ze zmíněných párů nebyl oficiálně sezdaný, jim v době pandemie zkomplikoval život.
„Nejsme sezdaní, tudíž dle definice naší vlády spadáme do škatulky běžných turistů a není mi tedy udělena výjimka k vycestování do Německa,” podotýká Klára.
Bára začala díky viru dokonce uvažovat o svatbě. „Jsme s přítelem dva roky, vídáme se každý měsíc minimálně dvakrát.
Nejsme ale oficiálními partnery (ve francii PACS), nejsme sezdaní, a tím pádem jsme pro úřady v této situaci neexistovali. Zprávy o otevření hranic se nás proto dlouho vůbec netýkaly,“ vysvětluje Bára.
„Opatření by nás možná dovedla i ke svatbě, pokud by to bylo možné provést na dálku. Naštěstí pro přítele se ale hranice otevřely, a mohli jsme se setkat.”
Mít kameře co říct je klíč
Obě respondentky se shodnou, že díky současným technologiím se jim povedlo vztah udržet a dokonce utužit. „Voláme a píšeme si denně, využíváme FaceTime a vzhledem k postrádání jeden druhého na tom dokážeme trávit i hodiny,“ potvrzuje Klára.
„Dva měsíce a půl se díváte na svého přítele do kamery a víte, že vám to za to čekání stojí. Hlavně když si i po dvou měsících trávení v prostoru mezi čtyřmi stěnami máte o čem povídat. Navíc, v dějinách byli lidé vystavení horším situacím,“ podotýká Bára skromně.
„My jsme měli možnost si každý den volat, vidět se na dálku. Jelikož měl přítel v době karantény narozeniny, podařilo se mi doručit mu i dopis s přáním.
Ten sice obdržel asi měsíc po narozeninách, ale přišel, a to byla známka toho, že svět ještě alespoň nějak funguje”, uzavírá Bára.
Zároveň děkuje rodině i přátelům, že vydržely poslouchat její žalozpěvy odloučení.
Koronavirus nám připomněl, co vše v životě nemáme pod kontrolou, říká psycholog
Město Havlíčkův Brod upozorňovalo na svém webu, že vaše ambulance je v době koronaviru ochotna pomoci lidem, kterým tento stav působí duševní útrapy.
Kontaktují vás pacienti? Přibývá dotazů? Co ty pacienty trápí, co jim dělá starost?V ambulanci jsme nezaznamenali žádosti o psychologickou pomoc v souvislosti s koronavirem, zvýšeným strachem z onemocnění.
Čas ukáže, zda současné pozastavení povede k přeskupení hodnot a zklidnění nebo přinese více úzkostí, potíží, konfliktů
Přečíst článek ›
Někteří lidé mají pocit, že nás zasáhl bič boží, trest za naše chování. Jiní v tom vidí zásahy mocných tohoto světa, k čemu se kloníte vy?Covid 19 je jako kámen hozený do vody a všichni zjišťujeme, kam až sahají jeho kola.
Připomenul nám, co vše v životě nemáme pod kontrolou, nemoc, věk, strach, smrt, naději. Naučil nás myslet na druhé, nosit roušky kvůli druhým. Také se učíme spoustu nového, trávit více času doma, v rodině, školní výuku přes internet, home office, také jiný způsob nakupování.
Učíme se žít se strachem. Učíme se zvažovat kam až jsou dobrá omezení svobody.
Přestože novinář by měl být v uvozovkách otrlý, některé informace o nákaze jsou bohužel šokující, bulvární, za hranicí vkusu. Stejně jako způsob, kterým se vyjadřují dospělí, předpokládám že svéprávní, leckdy vysokoškolsky vzdělaní lidé na adresu svých bližních, především dříve narozených.
Že umírání „nepotřebných starců“ není žádná škoda, protože oni to mají stejně „za pár“, tak proč by měli trpět omezováním svobody pohybu ti mladí a statní.Krize vždy ukazuje naše lepší i horší stránky. Věk se stal významným fenoménem. Strach a péče o blízké vyššího věku samozřejmostí.
Mladí lidé, dobrovolníci začali pomáhat důchodcům. Všichni jsme soucítili s Itálií, s těžkými zdravotními komplikacemi a úmrtími starších lidí. Vlna vzájemné pomoci ve všech možných oblastech byla neuvěřitelná, vyvolávala dojetí. Zvýšila se citlivost k věku, ohleduplnost ke starším lidem.
S tím jsme se dovídali i zneužívání této situace, těchto zpráv byl zlomek.
Novinář má díky praxi možnost se v té záplavě informací nějak orientovat a odhadnout co je možné a co už zavání lacinou senzací. Ale co si má má počít člověk, který neumí s mediálním světem dost dobře naložit.
Co byste tedy poradil? Jak si zachovat v době krize aspoň trochu optimismu a jak pěstovat duševní hygienu, aby se z toho lidově řečeno, člověk s prominutím nezbláznil?V takovýchto obdobích je důležité dodržovat denní řád. Denní řád je opora života a dává nám pocit stability v nejisté době.
Péče o rodinu, blízké, o sousedy pomáhá snížit obavy a dělat smysluplné aktivity.
Přečíst článek ›
Jaká bude podle vás společnost DEN POTÉ, neboli změní se nějak naše myšlení a jednání po takových zkušenostech?Den poté ukáže, co dobrého nám tato krize přinesla a jak dlouho nám mnohé dobré změny vydrží.
Jak vy vnímáte tento zvláštní stav? Když se začalo hovořit o viru v Číně, napadlo vás, že nás to brzy postihne také?Když se podívám zpětně, tak je očividné, že nás nákaza virem musela postihnout.
Pro mě je to otázka, proč jsme to tak mnozí nevnímali, jak silné je přísloví „Přání je otcem myšlenky.“ Jak jsme si přivykli a bereme za samozřejmost, že žijeme ve velmi bezpečné zemi a ještě bezpečnějším regionu.
Když jste slyšel o prvních opatřeních, nošení roušek a podobně, tušil jste že to bude tak vážné a nebo jste to bral na lehkou váhu?Při nošení roušky jsem si musel opakovaně uvědomovat, že rouška hlavně chrání druhé. Jistě mi pomohlo, že od nějakého okamžiku jsme roušku nosili všichni, rouška se stala symbolem doby a odpovědnosti.
Přečíst článek ›
Jak jste reagoval na zprávu, že koronavirus je i tady na Vysočině a když jste sledoval první náznaky paniky, kdy lidé někde doslova vykupovali obchody?Měl jsem možnost mluvit s lidmi z Izraele.
Ti říkali, že když je u nich vyhlášen nouzový stav, nakoupí si velmi rozumně potraviny na tři dny, ale také čtvrtky a pastelky pro děti. My se nyní učíme žít s pocitem nebezpečí, musíme se naučit, jak se rozumně zásobit a to nejenom potravinami.
Je to proces učení, do kterého i krátkodobé vykoupení obchodů patří.
Není ta naše společnost trochu rozmazlená? Naši dědové museli prožít pět let ve válečném stavu. Mazali si na chleba marmeládu z řepy, měli málo jídla, v noci nesměli ven. Hrozilo jim na každém kroku vězení, koncentrák nebo smrt. A zvládli to.
A my se hroutíme za jediný měsíc, protože nesmíme do hospody, do kina, ke kadeřníkovi a propadáme hysterii, že nemůžeme na jeden rok zájezd do ciziny. To nevypadá zrovna jako důkaz naší duševní dospělosti.Pandemie nás zastavila. Dál vidíme, jenom když se zastavíme. Heidegger říká, že jenom někteří lidé jsou schopni autentického života.
Autentický život (bytí) znamená naplňovat život opravdově s vědomím, že jednou skončí. Přechod z povrchního života do autentického bytí je možný jenom skrze krizi. Krizi nyní zažíváme. Ve shodě s Heideggrem si myslím, že pro některé z nás současná mimořádná situace bude znamenat zásadní změnu. Spolu s Nietzschem se můžeme stát tím, kým jsme.
Pro mnohé však bude den poté znamenat návrat k předchozímu stylu života, stereotypní každodennosti. Krize je vždy šance, krize odemyká budoucnost.
Jak trávíte tento zvláštní čas vy, vaše rodina, vaši přáteléVětšina z nás tráví více času doma, v rodině. Více spolu mluvíme. To často vztah prohloubí, jinde přinese více konfliktů. Současná doba určitě kromě jiného testuje kvalitu partnerských, manželských vztahů
Přečíst článek ›
Myslíte že lidská společnost po koronaviru bude lepší nebo naopak ještě víc tvrdá a bezohledná?Covid 19 se dotýká každého z nás, každého z nás jinak. Významným událostem stavíme pomníky. Bylo by zajímavé se zamyslet, co tato situace přinesla nám, jaký symbol bychom viru postavili.
Psycholožka: Každý dobře ví, co dělá partner špatně. Změnit druhého je pohodlnější než změnit sebe
„Je pravda, že manželství existuje strašně dlouho. Ale možná právě proto plní potřeby, které jsou všelidské. Také není náhodou, že většina lidí naší planety žije v rodinách,“ uvedla v pořadu Leonardo Plus psychoterapeutka Magdalena Frouzová.
Rodiny sice budou založeny na různých hodnotách, ale to základní, tedy že patříme k sobě a jsme pokrevně spojeni, posíláme další generaci do budoucnosti a přežíváme v myslích našich následovníků, to zůstane. Protože málokdo je tak schopný, aby mohl přežívat sám ve většinové komunitě, proto obvykle přežíváme v našich rodinách. Magdalena Frouzová
Podle ní manželství posledních dekád nabývá různých hodnot. „Máme různé hodnoty a podle toho si volíme partnery. Buď máme štěstí, nebo jsme prozíraví a volíme dobře, nebo se musíme přizpůsobovat. Schopnost výběru je zásadní, ale to, že kupujeme zajíce v pytli, je tomu procesu vlastní.“
„Můžeme se sice dívat na otce nebo matku svého partnera a říkat, ti budou jednou takoví, ale můžeme být i překvapeni. Je tu proto hodně věcí, které se musíme učit, a proto také nemůžeme přemýšlet o jednom modelu manželství a rodiny.“
Proto je důležité, aby to lidé uměli komunikovat se svým partnerem a brali ho vážně. „Často narážím na to, že se žena nepřizná, že chce, aby si jí muž vzal, nebo že muž mlčky tlačí ženu k něčemu a nepřizná se, že to vysloveně chce. Tak vzniká nedorozumění a spousta problémů.“
Ve 20 letech se tomu říká antiscénář. Chceme se lišit od svých rodičů, proto děláme všechno opačně, než nás naučili, ale pak se vracíme zase zpátky. A když si v tomto období najdeme někoho, kdo má také antiscénář, tak je to vlastně setkání dvou lhářů a z toho obvykle manželství postavené na hodnotách a souznění nefunguje. Magdalena Frouzová
„Když člověk něco chce říct, musí to nejdřív vědět. Ale kdo z nás ví, co chce žít? Někdy si lidé nechtějí přiznat, kdo jsou, co potřebují a staví se jako někdo úplně jiný… I to je přirozené, protože my zkoušíme všechno možné,“ soudí psycholožka.
Potíž vznikne, když se domníváme, že jsme oběti našeho myšlení a citů
Vztahy samozřejmě souvisí i se sociální inteligencí. „Musíme poznat, kdy co říct. Ale vím jedno: když přijdou lidé, kteří mají potíže ve vztahu, tak vždycky přesně vědí, co má ten druhý udělat, aby se oni měli dobře. Ale nevědí, co mají udělat oni, a dokonce veškerou svou energii vydávají na změnu toho druhého.“
„Ono je také lehčí přizpůsobovat objekt, zatímco lidé ani nevědí, že mohou pracovat na sobě. Lidé si myslí, že když si něco myslí, že to jsou oni. Ale naše myšlenky nejsme my, stejně jako naše pocity. Lidé ani nevědí, že se mohou rozhodnout, o čem budou přemýšlet nebo do jakého mentálního, citového vztahu se v partnerství položí.“
Ve vztahu záleží na tom, jaké představy si lidé vytváří. Když si budou o druhém vytvářet ošklivé představy, tak do roka je konec s partnerstvím. Třeba to i vědí, ale myslí si, že to nedokážou… Potíže nám dělá to, když se domníváme, že jsme oběti našeho myšlení a našich citů. Magdalena Frouzová
Lidé prý láskou často omlouvají hrozné věci. „Ale já se mohu rozhodnout, jestli se do nějakého vztahu položím, budu milovat a jestli si tím pořídím nešťastný život, protože jde o naprosto nevhodného partnera, nebo jestli udělám něco ve svém vnitřku a se svými myšlenkami a pocity, abych si to nepřivodil.“
Mnoho vztahů také vzniká na pracovišti nebo v sousedství. „Lidé jako by nepočítali, že to může skončit za dva měsíce nebo půl roku a pak dalších 8 let nebo celý život musíte žít vedle člověka, s nímž vztah končil třeba velkým zraněním.“
„Nikdy nebudeme o vztazích vědět dost. Ale to je ten zázrak zrození. Sami jsme se narodili do vztahu a se snahou a potřebou propojenosti s druhým. Ta je kosmická, zásadní a nikdy o ní nebudeme vědět dost. Ale je vidět, že o to všichni strašně stojíme a dává nám to radost ze života,“ konstatovala Magdalena Frouzová.
Jaký je rozdíl mezi manželstvím a partnerstvím? Jak oba dva typy soužití vnímají ženy a jak muži? Poslechněte si celé Leonardo Plus!
Rakovina děložního čípku, HPV infekce
HPV je celosvětově rozšířená nákaza, 70–80 procent populace se s ní v průběhu života setká. Existuje více než sto typů těchto virů, přičemž přibližně 40 typů HPV postihuje oblast pohlavních orgánů.
Dělí se na skupinu s vysokým rizikem způsobující zhoubné bujení a skupinu s nízkým rizikem, které způsobují např. genitální bradavice a léze na čípku.
HPV viry se přenáší na ženy i na muže, a to i z bezpříznakových infikovaných osob.
Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.
K šíření HPV dochází prostřednictvím sexuálního styku (včetně orálního a análního).
Nejen pohlavní styk, ale i jiné, zejména u mladých lidí běžné sexuální aktivity (petting a necking) jsou z pohledu přenosu sexuálně přenosných nemocí rizikové.
Méně pravděpodobný, i když možný, je nepřímý přenos sdílením kontaminovaných ručníků nebo prádla. Závažný je také přenos z matky na dítě při průchodu porodními cestami u HPV pozitivních žen.
Zdroj nákazy
Zdrojem nákazy je infikovaný člověk.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Inkubační doba je dlouhá 2–3 měsíce, s rozpětím 1–20 měsíců.
Příznaky
U většiny nemocných proběhne infekce zcela bez příznaků a po určitém čase (roce či dvou) sama zcela odezní. Pokud infekce přetrvává, vytvářejí se na děložním čípku, příp.
konečníku nebo penisu abnormální změny (léze), které se buď samy zhojí, nebo zhoršují.
U většiny jedinců obranné mechanismy organismu virus zlikvidují, u některých se ale mohou rozvinout prekancerózy a nádorová bujení.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Primární prevence spočívá v dodržování zdravého životního stylu a omezení rizikových faktorů (stres, konzumace alkoholu, tabáku a jiných návykových látek, dlouhodobá hormonální antikoncepce, nechráněný sex, pohlavní aktivita v nízkém věku, větší počet sexuálních partnerů apod.). Nejspolehlivější metodou primární prevence je očkování proti HPV infekci, které je určeno pro ženy i muže. Podporu tohoto velmi potřebného očkování naleznete i u zdravotních pojišťoven.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Umřel mi táta, máma nemá chuť do života. Nevím, jak pomoct
Foto: fizkes, Shutterstock.com
Smrt blízkého člověka je jednou z nejhorších situací, která člověka v životě potká. Čtenářka Martina přišla v době pandemie o prarodiče i tatínka. A do toho musí být oporou své mamince, která celou situaci zvládá velice těžko. Kde hledat sílu a útěchu? Jak to vidí Josef Hausmann?
Čtenářka Martina nám poslala na [email protected] svůj dotaz:
nikdy jsem si nemyslela, že budu Vaši radu potřebovat, ale je to tak. Maminka měla do doby korony šťastný život. Měla milujícího manžela, našeho tátu, rodiče a nás, děti. A „jen“ my, děti, jsme jí zůstaly.
Tahle šílená doba mamince vzala oba rodiče, zemřeli v odstupu třech měsíců, a před dvěma měsíci na potíže s covidem zemřel i náš tatínek.
Bylo mu 65 let, těšili se na dobu, kdy budou spolu v důchodu a budou si užívat zaslouženého klidu a pohody.
Víte, on to byl v dnešní době opravdu zázrak, protože oni byli spolu opravdu šťastni. I po 35 letech manželství se milovali, trávili spolu hodně času, jezdili na chatu, kterou společně vybudovali, vychovali dvě děti, my máme své partnery a rodiny.
A já jsem, pane Hausmanne, v koncích. Maminka se zhroutila, není schopna ničeho, jen doma brečí a brečí a brečí.
Já se u ní střídám s bratrem a s několika kamarádkami, které ji navštěvují, ale ona nikoho vlastně nechce.
Stále jen opakuje, že jí nikdo nemůže nikdy nahradit jejího manžela, že jí odešla životní láska, člověk, kterého před dvěma měsíci držela za ruku. A má takové divně řeči, že to tu už pro ni nemá žádný smysl.
Pohled na moji maminku mě hrozně bolí, byla vždy tak usměvavá, vždy měla radu pro kohokoli, tohle se prostě nemělo stát. Vždyť táta byl na svůj věk zdravý člověk, sportoval, nekouřil, občas si dal skleničku piva. Prosím, poraďte mi, co mám dělat, abych mamince pomohla, strašně se bojím, že odejde také, že tu bolest neunese. Přeji všem moc sil. Děkuji Vám moc, Martina
smutek Vaší maminky i Vaše obavy chápu. Myslím, že Váš způsob prevence proti „má takové divné řeči, že život nemá žádný smysl“ spočívající ve střídání se u ní s bratrem, je správný. V těchto případech je nejlepším lékařem čas. V prvních okamžicích po ztrátě někoho (nebo něčeho) nenahraditelného by se člověk nejraději odpravil. S časem se tento pocit zmírní, až vymizí.
Zastavím se u Vaší věty: má „jen“ nás. Mamince jistě časem dojde, že to není žádné „jen“.
Vaše a bratrova ochota věnovat jí drahocenný čas – to nejcennější, co jí můžete dát – ji každodenně přesvědčuje, že je stále součástí rodiny, v níž je milována, a že rodina, v níž sice ona utrpěla největší osobní ztráty, přesto žije pohromadě dál. Za to stojí žít (co by za to mnozí dali) a co víc, tohle vzdát znamená urážku a nedocenění drahých a blízkých.
Prarodiče jsou pro vnoučata důležitější, než si myslíte
Jde ale o čas, překlenout období jejího největšího smutku. Vy svou větou „…máme své partnery a rodiny“ zřejmě kulantně sdělujete (chápu-li dobře), že vnoučat se maminka zatím nedožila. Kdybych se mýlil (sláva!), vnoučata jí přivádějte co nejčastěji, ať vidí, že geny jejího manžela tady žijí dál.
A vůbec – vnoučata jsou pro starší paní další životní vzpruhou. Jestli vnoučata nejsou, dopustil bych se na Vašem místě milosrdné lži o tom, že se plánují, že se na nich pracuje, že už jsou na cestě. Maminka by se vnoučat dožít jistě chtěla. A než se to celé ukáže jako planý poplach (třeba ne!), bude maminka z největší krize venku.
A když bude veškerá snaha marná, Vaše svědomí bude čisté, udělala jste, co jste mohla.
Přeji Vám, aby – až to budete potřebovat – jste se i Vy mohla nadít tak příkladné starostlivosti ze strany potomstva. Ta Nerudova „Dědova mísa“ je od školních lavic mementem nás všech.
Smrt vytěsňujeme, ale k životu patří. Proč bychom o ní měli umět mluvit?
Nejčastější omyly a mýty | HPV College
ZÁKLADNÍ (A STÁLE SE OPAKUJÍCÍ) OMYLY
Pravdou je, že nákaza HPV se týká stejnou měrou žen i mužů. Muži jsou navíc nejčastějšími přenašeči HPV infekcí na své partnerky či partnery. Stejně jako pro ženy ale existuje možnost vakcinace proti HPV (nonavalentní vakcínou).
HPV způsobuje rakovinu děložního čípku
HPV může způsobit celou řadu závažných onemocnění u žen i u mužů – rakovinu děložního čípku, vulvy, vaginy, či penisu. Pro obě pohlaví společně platí riziko onemocnění rakovinou v oblasti hlavy a krku, rakovinou análního otvoru, papilomatózou hrtanu a HPV infekce způsobuje také genitální bradavice.
Očkovat se mohou jen ti, co nezapočali sexuální život
Vakcína proti HPV má největší efekt, když je aplikována před zahájením sexuálního života, tj. v době, kdy se jedinec ještě nesetkal s žádným z HPV virů. Účinnost vakcíny je ale prokázána i pro ženy a muže, kteří jsou již sexuálně aktivní. Vakcína snižuje riziko recidivy onemocnění a již sexuálně aktivní jedince:
- chrání proti dalším typům HPV obsaženými ve vakcíně, se kterými se ještě nesetkali,
- chrání proti opakované infekci.
Vakcíny proti HPV způsobují vážné komplikace a úmrtí
Ve světě již bylo podáno přes 206 miliónů dávek vakcíny proti HPV. Četnost výskytu nežádoucích účinků je zcela srovnatelná nebo nižší než u jiných běžně používaných vakcín.
Vakcíny neobsahují virový genom, a to ani „oslabený“ (jak se často nepravdivě uvádí). Vakcíny schválily a jejich bezpečnost opakovaně potvrdily FDA (USA), EMA (EU), WHO i české lékařské odborné společnosti.
Členové HPV College a další lékaři obeznámeni s problematikou HPV očkují nejen své pacienty, ale také sebe a své blízké.
(NE)VHODNOST VAKCINACE
Nemohu se nechat očkovat, již jsem prodělal konizaci
Vždy je důležité doporučení lékaře, který zná přesnou anamnézu, ale Česká gynekologická a porodnické společnost ČLS JEP a další odborné společnosti doporučují očkování konizovaných žen -> vakcína je chrání proti dalším typům HPV a snižuje nebo zmírňuje riziko recidivy onemocnění.
Nemohu se nechat očkovat, mám sníženou imunitu
Problémy se sníženou imunitou většinou nebrání v očkování proti HPV. Očkování proti HPV naopak podpoří organizmus v boji s případnou nákazou HPV infekcí
Nemohu se nechat očkovat, plánuji totiž otěhotnět
V průběhu očkování otěhotnělo několik tisíc žen, v průběhu zavádějících studií také. Nebyly zaznamenány žádné vedlejší účinky. Pokud je žena již těhotná, doporučuje se počkat s očkováním po porodu – v těhotenství je vždy snaha minimalizovat veškeré léky. Očkování po porodu se doporučuje po šestinedělí.
MECHANIZMUS HPV INFEKCE
Zjistili mi HPV pozitivitu / HPV onemocnění – partner mi musel být nevěrný
Nositelem HPV infekce je v nějakém momentu života až 80 % z nás. U někoho HPV infekce vymizí, u někoho může roky přetrvávat a až po několika letech se projevit rozvojem HPV onemocnění. Nelze tedy s určitostí říct, kdy a od koho se jedinec nakazil.
Nemám HPV onemocnění, nemám HPV
HPV infekce může v těle setrvávat řadu let a nijak se neprojevit. Proto se HPV infekce tak rychle šíří a je v současnosti nejčastější sexuálně přenosnou infekcí. Od chvíle nákazy do rozvoje genitálních bradavic nebo papilomatózy hrtanu uplyne několik měsíců. V případě karcinomů je to několik (i desítek) let.
Není třeba se obávat nákazy HPV při civilním kontaktu. HPV na vzduchu vydrží jen velmi krátce, není třeba se bát nákazy na toaletách apod.
Infekce HPV se přenáší intimním kontaktem – pro přenos je nutný kontakt kůže/sliznice s anogenitální oblastí nositele (tedy při pohlavním styku nebo orálně-genitálním styku).
Infekce HPV se nepřenáší krví. HPV se v krvi nevyskytuje, je pouze v postižených tkáních.
Mám HPV onemocnění. Mohu ho přenést na své miminko?
HPV se může přenést při porodu – u novorozence může způsobit respirační papilomatózu nebo genitální bradavice. Další možnosti přenosu jsou téměř vyloučené
Mám/měl jsem genitální bradavice. Jak dlouho budu rizikový pro svou partnerku?
Neexistuje žádné časové omezení a nic nelze s určitostí předpovědět. Největší riziko nákazy je při výsevu onemocnění. Odstranění projevů onemocnění neznamená, že již pacient není nositelem HPV infekce, ale to je v určitě chvíli 80 % populace. Proto není důvod k celibátu.
Doporučuje se:
- Posilovat imunitu, nekouřit.
- Pacient/ka i partner/ka by se měli naočkovat proti HPV
- U pacienta snižuje očkování riziko recidivy onemocnění.
- U partnera očkování chrání proti nákaze a rozvoji onemocnění.
LÉČBA A DIAGNOSTIKA HPV INFEKCE
Jak mohu vyléčit HPV infekci??
Léčit lze pouze projevy onemocnění, které se rozvinulo na základě nákazy infekcí HPV. Samotnou infekci HPV LÉČIT NELZE. S HPV infekcí si ve většině případů poradí autoimunitní systém člověka. Přibližně u 20 % nakažených osob ale vede perzistence infekce k rozvoji některého z HPV onemocnění.
Zjistili mi HPV onemocnění. Má jít můj partner také na vyšetření nebo HPV testaci?
Pokud partner/ka nemá projevy některého z HPV onemocnění, není třeba podstupovat žádná vyšetření nebo HPV testaci.
Doporučuje se:
- vakcinace proti HPV obou partnerů, posilování imunity, nekouření apod.
- ženy by měly pravidelně docházet na preventivní gynekologické prohlídky.
Mám pozitivní / negativní test na HPV. Co to znamená?
Zdravý, běžný pacientExistence nebo absence infekce HPV nemá vypovídající hodnotu pro budoucí vývoj. Znamená pouze, že v tento moment je jedinec HPV pozitivní (což neznamená, že u něj dojde k rozvoji HPV onemocnění) nebo HPV negativní (což neznamená, že u něj již nikdy nemůže dojít k rozvoji HPV onemocnění).
Pacient/ka se zdravotními obtížemiHPV testace se používá jako doplňující vyšetření při rozhodování o budoucí léčbě / nutnosti sledování.