V 80 až 85 % případů způsobuje nemoc kouření cigaret. Foto: Profimedia.cz
Specialisté kvalifikovaně odhadují, že chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) trápí v ČR zhruba 800 000 pacientů. Léčí se však jenom 250 000 z nich. Přitom každý rok zemře na tuto chorobu 2000 až 2500 lidí. A tento počet neustále stoupá.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se CHOPN dostane po roce 2020 na třetí místo, pokud jde o úmrtí pacientů na chronické nemoci.
U CHOPN dochází k dlouhodobému chronickému zánětu průdušek a k jejich zúžení, ale také k negativním změnám v plicní tkáni.
Jejími typickými příznaky jsou například:
- Dušnost, tedy dýchavičnost, zprvu při větší a pak i při malé fyzické námaze;
- neustále zahleněné dýchací trubice;
- častý kašel;
- pocit tlaku na hrudi;
- sípání;
- nevýkonnost, chronická únava atd.
Nemoc, která obvykle postupuje pozvolna a dlouhodobě, se dá zjistit pomocí jednoduchého a bezbolestného vyšetření – díky spirometrii. Pacient při ní dýchá do speciálního přístroje, který měří základní parametry nádechu, výdechu a vůbec fungování plic.
Bohužel jde o vyšetření, jehož význam podceňují nejen pacienti, ale občas i lékaři.
Nemocní lidé pociťují problémy, které vyvolává zúžení dýchacích cest, většinou až při poklesu funkce plic zhruba na 60 % obvyklé hodnoty.
Proto by hlavně kuřáci měli podstoupit spirometrii dřív, než začnou vnímat výraznější subjektivní potíže. Nejrozumnější je, když si o tom promluví se svým praktickým lékařem.
Když plicní specialisté zjistí, že vyšetřovaný člověk má CHOPN, může pak podstoupit i další vyšetření, včetně zátěžových testů. Ty dokážou přesněji určit míru jeho postižení, případně další komplikace.
Plicní specialisté neumějí nemoc vyléčit, ale dovedou významně zabrzdit její rozvoj. To je důvod, proč bývá tak důležité, aby k nim pacienti přišli včas. Tehdy má totiž jejich léčba největší smysl a efekty. Většina nemocných však chodí pozdě, když už jim plicní specialisté nemohou zdaleka tolik pomoci.
V pokročilých stadiích lapá nemocný po dechu i při chůzi po bytě nebo tehdy, když se myje, případně obléká. V takových případech je kvalita jeho života nízká. Spíš jde o živoření.
Pacienti často končí v předčasných nebo invalidních důchodech a jejich život někdy připomíná čekání na smrt. Přitom jde obvykle o problémy zbytečné.
Nemoc, která se většinou začíná projevovat po 40. až 50. roce života, způsobuje v 80 až 85 % případů kouření cigaret. Anebo pasivní kouření, tedy pobyt v zakouřených prostorách. Podle výzkumů stačí strávit v takových prostorách 40 hodin týdně po dobu pěti let a riziko, že vás postihne CHOPN, stoupne o 48 %.
Vedle cigaret, doutníků nebo pravidelného kouření vodní dýmky jsou dalšími příčinami této choroby:
- Práce ve znečištěném prostředí (někdy jde o prach, jindy o chemické výpary, třeba ředidel z barev);
- časté infekce dýchacích cest v dětství;
- opakované vdechování spor plísní v domácnostech;
- výfukové plyny;
- práce v uhelných dolech, horníci však často mívají CHOPN kombinovanou s dalšími nemocemi dýchacích cest;
- rizikové jsou ovšem také genetické dispozice k této chorobě.
Lidé někdy mívají CHOPN zároveň s jinými chorobami. Třeba společně s astmatem, bronchitidami, rakovinou plic nebo s jinými nemocemi dýchacích cest.
Protože kouření vyvolává i další zdravotní potíže, nepřekvapí, že pacienti s CHOPN zápolí také s nejrůznějšími srdečně cévními komplikacemi a poruchami metabolismu. To je dobré vědět třeba kvůli tomu, že například astma může překrýt počínající potíže s CHOPN. Ale je potřeba léčit efektivně obě nemoci.
Stejně tak nevýkonnost srdce kvůli kornatění cév, což je častý důsledek kouření, snadno vyvolá problémy s dechem a pacienta nenapadne, že by měl zajít i do plicní ambulance a nechat si zkontrolovat, jestli nemá současně se srdečními potížemi i CHOPN.
Léčba CHOPN rozhodně nespočívá jen v polykání pilulek. Velice důležité je například to, aby pacient přestal kouřit a vyhýbal se škodlivému prostředí. Podstatná je i zdravá životospráva, tedy racionální jídelníček, zlepšení fyzické kondice nebo shození nadbytečných kil.
„Nemocným také pomáhá dechová rehabilitace a pobyty v lázních nebo plicních sanatoriích,“ upozorňuje pneumolog MUDr. Stanislav Kos, CSc., předseda Českého občanského spolku proti plicním nemocem.
Pokud jde o léky, mají podle něj jednoznačnou přednost ty inhalační. U nich je ovšem důležité, aby pacient správně zvládl techniku, jak je užívat.
„Při opakovaných kontrolách bohužel stále zjišťujeme, že více než polovina nemocných dělá při jejich užívání nějakou chybu,“ říká doktor Kos.
„V minulosti jsem byl silným kuřákem,“ říká muzikant, skladatel, textař a rozhlasový dramaturg Jan Spálený.
„S postupem let jsem začal kašlat a špatně se mi dýchalo. Nemohl jsem popadnout dech a dusil jsem se. Abych si dokázal odkašlat, musel jsem o to víc kouřit. Nakonec to dospělo do stavu, kdy jsem pomalu nedokázal zvládnout ani dva schody.
Navštívil jsem plicní lékařku a ta mi vysvětlila, že musím přestat kouřit. Podařilo se mi to. Léčil jsem si CHOPN, a nakonec mi trvalo asi patnáct let, než jsem se vrátil zpátky do normálnějšího života,“ popisuje průběh své nemoci Spálený.
Těžcí pacienti v domácí péči často potřebují dlouhodobě dostávat kyslík. U některých může být řešením transplantace plic.
„V nejtěžších stadiích nemoci končí pacienti na jednotkách intenzívní péče obvykle kvůli náhlému selhání dechu,“ říká předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP, prof. MUDr.
Vítězslav Kolek, DrSc. „Bývají pak napojeni na přístroj, který jim pomáhá dýchat. Bez něj by to nezvládli.“
Víc se o nemoci a o tom, jak s ní co nejlépe žít, dozvíte na internetových stránkách www.copn.cz. Musíte ale prokliknout rubriky Aktivity, Publikace. Tam najdete například materiál Jak žít s CHOPN.
Na webu www.pneumologie.cz naleznete v rubrice Pro veřejnost mapu ČR a na ní si klikněte na kraj. Vyjede vám seznam plicních lékařů v regionu. U nich se můžete nechat vyšetřit.
Hlavní zprávy
Pneumolog, který zkoumá následky covidu-19: Stav části pacientů se horší, mají špatně prokrvené plíce
V Hradci Králové se svým týmem pracujete na studii dlouhodobých následků, které se mohou projevit po prodělání koronaviru. Nejdříve jste zkoumali pacienty po třech měsících, nyní máte průběžná data po šesti měsících.
Co se z nich dá odvodit?Jedná se dlouhodobou prospektivní studii, na které stále pracujeme. Zatím máme kompletní data po třech měsících sledování. Další kontrolu mají pacienti šest měsíců od nemoci.
Zde máme již většinu pacientů vyšetřených, ale některé vyšetření teprve čeká, proto data ještě statisticky zpracována nejsou a můžeme se zatím bavit spíše o našich pocitech a zkušenost, než o konkrétních číslech.
‚Část kriticky nemocných si následky nese i půl roku.‘ Důležitý je přiměřený pohyb, radí lékař
Číst článek
A jaké tedy jsou vaše pocity?Začněme možná těmi fakty.
My jsme postupně oslovili všechny pacienty z Královéhradeckého kraje, kteří prodělali covid-19 v rámci „první vlny“ na jaře a v létě letošního roku.
A to jak ty, co byli léčeni ambulantně, tak i ty, co měli těžší průběh a byli hospitalizováni. Celkem se nám do studie přihlásila asi polovina všech lidí a tyto pacienty dále sledujeme.
Vzhledem k velmi mírnému průběhu první vlny covidu v Česku se jedná převážně o ambulantní pacienty. Celkově jde o pacienty, kteří nemají žádné větší komorbidity (výskyt více nemocí najednou – pozn. red.) a jejich věkový průměr je něco málo nad 45 let.
Po čtvrt roce onemocnění má více než polovina z nich obtíže, které předtím neměli. Pokud bychom se bavili pouze o respiračních symptomech, jako jsou dušnost, kašel nebo bolesti na hrudi, tak je to asi třetina.
Zatím nemáme kompletní data po šesti měsících, ale z našich dosavadních zkušeností se ukazuje, že u velké části těchto pacientů obtíže vymizely nebo se výrazně redukovaly. Je tu ale skupina pacientů, u kterých obtíže zůstávají a u některých jedinců se dokonce v čase horší.
Jaké poruchy pociťovali pacienti tři měsíce po prodělání nemoci? | Zdroj: iROZHLAS.cz
Skutečně horší? Víte, proč se to děje?To zatím s jistotou nevíme, ale ty pacienty samozřejmě dál vyšetřujeme a bedlivě sledujeme.
Dle dostupných dat i našich zkušeností se ukazuje, že dominantním problémem nemusí být nevratné poškození plicní tkáně jako takové – tedy, že v tak velké míře nevzniká jizvení a nerozvíjí se plicní fibróza.
Jde spíše o poškození drobných cév v plíci, případně přetrvávající zánětlivé změny v okolí plicních sklípků.
Postižení drobných plicních cév a okolí plicních sklípků může být způsobeno zánětem či zvýšenou srážlivostí krve. To může vést k obtížnému transportu kyslíku do krve, tím pádem se sice kyslík dostane do plic, ale již hůře se dostává z plic do buněk lidského těla.
Pokud následky neodeznívají a třeba se i zhoršují, jaké problémy u těch pacientů nejčastěji zůstávají?Nejčastěji trpí námahovou dušností, tedy že zadýchávají se při činnostech, při kterých se předtím běžně nezadýchávali. Záleží samozřejmě na tom, v jaké byli pacienti před onemocněním kondici. A samozřejmě i na tom, jak těžký průběh nemoci měli.
Pokud mám uvést příklady, tak typicky pacient říká, že vyjde dvě patra do schodů a nahoře se musí vydýchat, což dříve nemusel. Nebo že není schopný pracovat na zahradě nebo sportovat, i když obojí dříve zvládal.
Pokud se budeme bavit o mimoplicních příznacích, tak tam jednoznačně dominuje přetrvávající únava a v menší míře bolesti hlavy, porucha čichu a další.
Studie ukazuje, že u pětiny lidí má covid psychické následky. ‚Nestyďte se za ně,‘ nabádá psychiatr
Číst článek
Pokud se odkloníme od plic, pojí se s tím i další dlouhodobé problémy, třeba týkající se srdce nebo psychiky? Jsem rád, že zmiňujete právě psychiku. Ta je totiž jedním z parametrů, které se také u pacientů snažíme sledovat, a to konkrétně pomocí validovaných dotazníků. Jednoznačně nám vychází, že lidé, u kterých přetrvávají symptomy, mají větší sklon k úzkosti a depresím.
I po těch šesti měsících? Jednoznačně to víme u pacientů po třech měsících, ale předpokládám, že po šesti měsících to nebude jiné.
‚I zdraví mohou mít poškozené plíce’
Stává se i to, že během nemoci nemám žádné příznaky, ale postupně, třeba i po měsících, se projeví? Většina lidí, kteří měli minimální nebo vůbec žádné příznaky, se i teď cítí zcela normálně a příznaky nemají. Neznamená to ale, že nutně musí mít zcela normální nález na vyšetřeních plic.
Tudíž se cítí dobře, ale mají poškozené plíce?Ano, mohou. Typicky je to skupina mladých pacientů kolem dvaceti až třiceti let, kteří mají obrovské funkční rezervy. Vidíme, že někteří takoví lidé se cítí zcela zdraví a nemají dechové obtíže, přesto když jim naměříme plicní difuzi, tak je snížená.
Co to tedy pro ně znamená, když prakticky nic nepociťují, ale mají poškozené plíce? Může se to třeba projevit ve stáří? Na to je velmi obtížné odpovědět. Nelze říct, co s nimi bude za deset nebo dvacet let.
Určitě je třeba tyto lidi dále sledovat a nálezy došetřit. Což samozřejmě děláme. Předpokládáme ovšem, že tyto nálezy budou postupně mizet.
Už je obecně známé, že mezi rizikové faktory při koronaviru patří například obezita, onemocnění ledvin nebo jater, autoimunitní choroby nebo chronická obstrukční plicní nemoc.
Dá se říct, jaké patří mezi nejhorší?Pokud se budeme bavit o rizikových faktorech pro akutní fázi covidu-19, tak ty, co jste zmínila, mezi ně jistě patří.
Podle posledních prací se ukazuje, že obrovským
problémem jsou pacienti, kteří mají chronicky nemocné ledviny, jsou v dialyzačním programu nebo jsou významně imunosuprimovaní (s potlačenou imunitou, pozn. red.), třeba po transplantaci.
Jejich prognóza je výrazně horší i než u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí nebo chorobami srdce. Dalším rizikovým faktorem je samozřejmě významná obezita, ale to neplatí jen pro covid-19.
Co se týká rizikových faktorů pro chronické, tedy post-covid postižení, tak máme zatím dat velmi málo. Pokud bychom se podívali na naši studii, tak zatím je jednoznačně potvrzeným faktorem věk. Což samozřejmě není nic překvapujícího, čím je člověk starší, tím je delší i jeho uzdravování.
Co ovlivňuje následky nemoci?
Tedy tyto nemoci nejsou rizikovým faktorem pro dlouhodobé následky?Podle našeho souboru ne. Ale připomínám, že v naší studii jednoznačně převažují pacienti, kteří prodělali covid-19 doma a ve většině případů neměli žádné vážnější přidružené nemoci.
Dlouhodobé následky covidu: Ujdu 200 metrů a tep se mi zblázní, popisuje ‚vyléčený‘ muž
Číst článek
Co se týče dat od pacientů, kteří měli těžkou formu onemocnění a museli být hospitalizováni, tak máme soubor z jara relativně malý, protože covid v Královéhradeckém kraji tak silný průběh jako vidíme dnes, neměl. Podrobnější závěry budeme moct udělat až během následujícího roku, nyní máme ve vyšetřování stovky další pacientů z druhé vlny.
Je něco, co naopak příznivě ovlivňuje průběh nemoci? Co vás může trochu ochránit před dlouhodobými následky? Předpokládáme, že je to zdravý životní styl, dobrá kondice, otužování, sportování a tak dále. To je ale prevence proti jakékoli nemoci, covid v tom nebude jiný.
A nějaký jenom pro koronavirus?Nic takového se zatím neví. Samozřejmě se časem nejspíš přijde na některé genetické faktory, které hrají roli v tom, jaký průběh pacienti mají. Vídáme totiž pacienty, kteří se zdají být úplně stejní, ale průběh onemocnění mají naprosto odlišný.
Nebo mladý pacient, bez rizikových faktorů, co má velmi těžký průběh a potřebuje umělou plicní ventilaci a na druhé straně pacient pokročilého věku s mnoha závažnými chronickými nemocemi, který tu nemoc přestojí téměř „bez povšimnutí“. Je tedy patrné, že genetika a kvalita imunitní odpovědi bude hrát svou zásadní roli. Ale zatím konkrétní data nejsou.
Doporučil byste tedy lidem, kteří třeba neměli žádné příznaky, aby se šli nechat preventivně po několika měsících vyšetřit právě kvůli něčemu, co nemusí pociťovat?Myslím, že v tuhle chvíli, pokud člověk nemá obtíže, tak ke specialistovi nemusí.
Všechny zmíněné odchylky, které jsme u asymptomatický pacient zaznamenali, si myslíme, že jsou reverzibilní a spontánně odezní. Pokud tedy člověk nemá obtíže, stačí běžná preventivní prohlídka u praktického lékaře.
Pokud člověk ale dechové obtíže i po třech měsících pociťuje, měl by být vyšetřen u svého spádového plicního lékaře a dále pak u něj sledován.
Podobným principem to funguje i ve Velké Británii, kde mají podrobná doporučení na to, jak přistupovat k pacientům po covidu-19. A tam také v případě asymptomatických pacientů, žádná vyšetření nedoporučují.
Co ovlivňuje protilátky? V tiskové zprávě, kterou jste vydali poté, co nemocnice zveřejnila výsledky po třech měsících, se uvádí, že současně všem pacientům analyzujete hladiny protilátek a známky buněčné imunity.
Děláte to stále? A co v těch datech vidíme?Děláme to u všech pacientů, a jak ve studii sledující pacienty z první vlny, tak i u těch kteří jsou sledováni nyní během druhé a třetí vlny.
Kompletní data hladin tří základních tříd protilátek máme vyhodnocená po třech měsících od nemoci a zde se jednoznačně ukazuje, že protilátková odpověď je přítomna u drtivé většiny pacientů.
Pouze pár jedinců žádnou protilátkovou odpověď na koronavirovou infekci nevyvinulo, ty poté označujeme jako „non-respondéry“, kteří mohou mít dosud nepoznanou poruchu imunity.
Co se týká buněčné imunity, tak je to velmi speciální vyšetření, které neprobíhá v Česku. Vzorky budou analyzovány ve Spojených státech.
Ovlivňuje nějaký faktor nebo příznak během nemoci hladinu protilátek? O žádném konkrétním příznaku nebo faktoru z naší studie zatím nevíme. Obecně se zatím zdá, že lidé s těžším průběhem, mají vyšší protilátkovou odpověď.
Proč jste začali sledovat pacienty až po třech měsících po prodělání nemoci? Pokud si dobře vzpomínám, tak například Rakušané sledovali pacienty už dříve…Je to ze dvou důvodů.
Zaprvé v časné fázi po jakékoli nemoci, třeba po chřipkovém nebo po bakteriálním zápalu plic, je normální, že se ještě několik týdnů necítíte dobře.
Právě po zápalu plic se téměř každý zadýchává a je unavený.
Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí
Číst článek
Změny, které vidíme na rentgenu, mohou přetrvávat klidně šest až osm týdnů. Proto časné vyšetření nedává příliš smysl, pokud je klinický průběh příznivý a pacient se cítí lépe. Podobné je to i u covidu, u kterého většina lidí má právě zápal plic.
A za druhé, naše studie byla od počátku plánována jako sledování pozdních a dlouhodobých následků, které jsou i v zahraničí nejčastěji definovány jako patologie (projevy nemoci – pozn. red.) trvající tři a více měsíců od nemoci. Ostatně stejný přístup volí i Britská hrudní společnost, která o post-covid postižení hovoří také až od třetího měsíce po prodělání nemoci.
Čím si vlastně pacienti během studie musí projít?Vyšetření je komplexní a zabere asi dvě hodiny.
Pacienti podstoupí odběr krve, ze kterého stanovujeme standardní, ale velmi podrobný biochemický rozbor – to znamená rozbor minerálů, jaterní testy, parametry funkce ledvin, srdce, markery (laboratorně prokazatelné známky – pozn. red.) zánětu.
Potom je tam krevní obraz a parametry krevní srážlivosti. Další krevní vzorky jsou určeny pro zmíněné stanovení protilátek a buněčné imunity.
Pacienti poté projdou naší plicní ambulancí, kde mají kompletní fyzikální vyšetření. Lékař je podrobně vyzpovídá, jak nemoc probíhala a zda mají nějaké obtíže a komplexně je vyšetří.
Poté následuje funkční vyšetření plic a zátěžový test chůzí – to znamená, že pacient rychle chodí po chodbě šest minut tam a zpět a my u toho měříme saturaci, tedy okysličení krve během zátěže. Co se týká strukturálního vyšetření plic, tak všem pacientů při první kontrole děláme CT plic.
V rámci každé kontroly také ještě analyzujeme EKG a navíc všichni pacienti dostanou k vyplnění několik dotazníků zaměřených na respirační symptomy i na zjišťování případných psychických následků. Samozřejmě nemohu zapomenout i naší specialitu, ve formě objektivního posouzení čichu pomocí testu parfémovaných fixů.
Všechna tato vyšetření, respektive jejich vyhodnocovaní, neprovádíme sami, ale do celého projektu je zapojeno mnoho klinik a ústavů napříč celou fakultní nemocnicí a podílí se na něm mnoho sestřiček, laborantů, sanitářů a lékařů, bez nichž bychom tuto studii vůbec dělat nemohli.
Budete pacienty ve studii sledovat dál? Protože pokud tomu dobře rozumím, tak jste nabrali pacienty z obou vln a všechny sledujete po třech a šesti měsících…
Ano, máme pacienty z obou vln a zatím mají rozplánované sledování po třech, šesti a dvanácti měsících. Dále uvidíme.
Zatím to v plánu není, ale ty, kdo budou mít stále nějaké obtíže nebo patologické nálezy, tak budeme sledovat i mimo studii v našem nově vzniklém centru post-covidové péče.
Kolik pacientů nyní sledujete?Z první vlny něco málo přes sto, a to jak ambulantních, tak po hospitalizaci. Z druhé vlny máme zatím zařazeno asi sto ambulantních a dvě stě hospitalizovaných. Dohromady tedy přes 400 pacientů.
Co čekáte, že zjistíte?Samozřejmě bychom si přáli, aby po skončení sledování, tedy po dvanácti měsících, byli všichni v pořádku a neměli žádné následky. Obávám se ale, že tomu tak nebude. Nicméně uvidíme, co nám přinesou reálná data.
Pokud bychom ale hledali analogii v jiných nemocech, tak se můžeme podívat na následky po onemocnění SARS, což je také druh koronaviru, kde u některých pacientů obtíže přetrvávaly dva až tři roky.
Myslíte tedy, že u všech pacientů nakonec následky odezní? Pevně doufám, že bude jen naprosté minimum lidí, u kterých budou opravdu následky dlouhodobé nebo trvalé.
Zápal plic může prodělat i člověk, který se s covidem léčil doma, říká odbornice
Přibývá lidí, kteří mají dechové obtíže po covidu. Přitom se vůbec nemusí jednat o ty, kteří byli hospitalizováni. Někteří mohli prodělat zápal plic doma, aniž to věděli.
I takoví přicházejí na plicní rehabilitaci ke Kateřině Neumannové z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
„Pacienti říkají, že se nikdy tak špatně necítili a nikdy se jim tak špatně nedýchalo,“ říká.
Jak velké množství lidí má následně po covidu potíže s plícemi?
Podle údajů, které zveřejnili kolegové z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy z FN Olomouc, dochází k významnému snížení plicních funkcí zhruba u čtyř procent pacientů. Z této kliniky se k nám na plicní rehabilitaci dostává největší množství pacientů.
Ale ne všichni, kteří jsou na klinice vyšetřeni a mají dechové obtíže či jiné obtíže po covidu, k nám přijdou, a to třeba proto, že bydlí v jiném městě a dochází tak na rehabilitaci tam.
Nemocných, kteří prodělali covid, je velké množství, a proto i narůstá počet těch, kteří mají dechové obtíže a potřebují plicní rehabilitaci.
S čím k vám na rehabilitaci přicházejí lidé, kteří prodělali covid?
Většina pacientů, kteří k nám po covidu přicházejí, má dechové obtíže, mnoho z nich je i více unavených, než byli před onemocněním. Kromě toho říkají, že ztratili fyzickou kondici, některé bolí na hrudníku.
Říkají, že pro ně byl covid nejtěžší chřipkou v životě, že se nikdy tak špatně necítili, nikdy se jim tak špatně nedýchalo. U mladších pacientů se často dechové obtíže nebo únava vyskytují při sportovních aktivitách, a dříve je přitom při sportu vůbec neměli.
Nedaří se jim tak vrátit na sportovní úroveň, na jakou byli zvyklí před onemocněním.
Například jedna pacientka měla při covidu zvýšenou teplotu, velkou bolest svalů, hlavy.
Bolest sice zmizela, ale když se chtěla vrátit ke cvičení nebo běhání, byla velmi unavená, měla pocit, že nemá dostatek energie, že její tělo nefunguje.
Do té doby neměla při pohybových aktivitách žádné problémy, když prodělala chřipku nebo nachlazení, vždy byla schopná se k nim do čtrnácti dnů vrátit. Nicméně po covidu se jí to nedařilo ani po dvou měsících od nákazy.
K čemu všemu to může vést, když se covid dostane do plic?
Záleží, kam až se vir dostane a kde se všude množí. Pokud se dostane do plicní tkáně a tam se rozmnoží, může způsobit zánětlivou reakci.
Kvůli zánětu pak nemůže plicním sklípkem procházet kyslík do krve a oxid uhličitý z krve zpět do plic, aby mohl být vydechnut. Kvůli tomu nemají pacienti dostatek kyslíku, který putuje po těle. Tím se zvyšuje jejich dušnost.
To je i důvod, proč je používána u pacientů při hospitalizaci kyslíková terapie. Čím víc plicních sklípků zánět zasáhne, tím vážnější je průběh nemoci.
Může to vést až k oboustrannému zápalu plic. Pro pacienta může být dýchání natolik obtížné, že začne dechově selhávat, může se u něj projevit i syndrom akutní respirační tísně, což je nejzávažnější postižení plic. A právě to jsou ti pacienti, kteří bývají na jednotkách JIP či ARO.
Musí mít člověk těžký průběh covidu, aby měl následně problém s plícemi?
Není to pravidlem. Může se stát, že i pacient, který zvládl léčbu covidu doma, mohl mít mírný zápal plic. Dřív bylo běžné, že když jste se cítili špatně a nemohli jste dýchat, zašli jste k lékaři, který vás vyšetřil, a pokud výsledky ukazovaly na možný zápal plic, poslal vás na rentgen a nasadil léčbu.
Jenže teď když máte příznaky covidu, zavoláte lékaři, že vám není dobře, jdete na test a do karantény. A pokud vám není natolik zle, že byste kvůli tomu museli do nemocnice, léčíte se doma, a ne všechny pacienty tak vidí lékař. Takže je možné, že i pacienti, kteří se léčí doma, mohou mít mírný zápal plic.
A právě kvůli tomu se může stát, že má pak takový pacient po prodělané nemoci přetrvávající problémy. Je dušný, unavený, má suchý kašel.
Takového pacienta by vždy měl vyšetřit praktický lékař nebo specialista. Ten potom udělá podrobnou diagnostiku, díky čemuž někteří z těchto pacientů konečně zjistí, že prodělali zánět plic.
Takže není pravidlem, že zánět plic může mít jen ten, kdo je hospitalizovaný.
Až pocovidové vyšetření může ukázat jiné chronické onemocnění
Takže když člověk, který prodělal covid, nemůže ani pár týdnů po nemoci pořád normálně dýchat, znamená to, že nejspíš prodělal zápal plic, ale nevěděl o tom?
Může a nemusí. Dušnost nevzniká jen u těch, kteří prodělali zápal plic. Je to komplikovanější a příčin dušnosti je velké množství. Covid nemusí postihnout jenom dýchací systém nebo plíce – může dojít k postižení srdce či neurologickému postižení.
Zároveň je zejména u starších pacientů rizikové, že když leží během akutní fáze na lůžku, mají mnohem méně pohybu. Když se k tomu navíc léčí i s jiným chronickým onemocněním, mohou velmi rychle ztratit svalovou hmotu a tím přijít o fyzickou kondici.
Vedle toho se musí vyrovnat s probíhající infekcí.
Kromě snížení kondice může dojít i ke snížení síly dýchacích svalů, to pak způsobuje dechové obtíže, a přitom jsou plíce v pořádku. Následkem je právě dušnost, pocit chybějící energie, každá pohybová aktivita je pro tyto lidi namáhavá. A to samé se často děje u chronicky nemocných pacientů při úrazu či jiné infekci.
Takže ne všichni dušní pacienti po covidu musí mít nutně poškozené plíce. Kolegové proto zkoumají, z čeho pramení obtíže lidí, kteří mají po covidu plíce v pořádku – zda je důvodem jiné onemocnění, nebo přímo covid. Stává se také, že vyšetření odhalí úplně jinou nemoc, o které pacient do té doby nevěděl.
I k nám na rehabilitaci se nejvíce dostávají lidé, kteří mají dechové obtíže, ale plíce mají v pořádku.
Takže tím, že lidé prodělali covid a špatně se jim dýchá, se následně přijde na to, že měli už delší dobu třeba úplně jinou nemoc?
Ano, například se k nám dostávají kuřáci, kterým se už delší dobu špatně dýchalo, a vyšetření ukáže, že mají chronickou obstrukční plicní nemoc. Jenže dokud neprodělali covid nebo dřív třeba těžkou chřipku, po které se jejich dušnost výrazně zhoršila a začala je obtěžovat už třeba při chůzi do schodů, tak tomu nevěnovali dostatečnou pozornost.
Do té doby dechové obtíže zdůvodňovali třeba tím, že stárnou, přibrali na váze. Přitom už předtím, než onemocněli covidem, měli poškozené dýchací cesty nebo plíce. Čili bez podrobného vyšetření nelze jednoduše odpovědět na to, zda je každá dušnost po covidu způsobená pouze proděláním této infekce, nebo se na ní podílejí třeba jiná onemocnění.
Zůstaňme ještě u těch, kteří mají po covidu problém s dýcháním, ale rentgen ukáže, že mají plíce v pořádku. Říkala jste, že u starších lidí to může být spojené s jinými chronickými nemocemi či nedostatkem pohybu. Co je ale příčinou u mladších lidí?
Koronavirus může mít dopad na svalový či nervový aparát, srdce, plíce a to vše s tím může souviset. Přesný důvod vám ale nepovím, dopady nemoci se pořád analyzují, zabývá se tím mnoho odborníků. Chodí k nám mladí lidé, kteří měli těžký průběh covidu a léčili se doma.
Mají ale problém vrátit se k pohybovým aktivitám, na které byli zvyklí. Většina z nich přitom nemá poškozené plíce.
Tito pacienti jsou z toho překvapení, říkají, že když dřív prodělali chřipku, mohli pak hned jít běhat, a teď nemohou ani několik týdnů po nemoci, unavuje je to, zadýchávají se.
Může za tím být snížená kondice, snížená síla dýchacích svalů či další jiné příčiny. Já jim vždy říkám, že když jsem měla jako malá chřipku, vždycky jsem byla týden doma, pak třeba ještě další týden nesportovala a až pak se ke sportu postupně vracela, protože rekonvalescence je potřeba.
Jenže v posledních letech se často setkáváme s tím, že lidé nemoc přecházejí, nevyléčí se pořádně, nevěnují žádnou dobu rekonvalescenci.
Po běžných nachlazeních to u většiny lidí nezanechalo žádné obtíže, vše šlo po nemoci dobře, ale u covidu to najednou nejde, průběh je jiný a pacienti nečekají, že po odeznění akutní fáze mohou obtíže ještě přetrvávat.
Když ale člověk prodělá třeba angínu nebo těžkou chřipku, tak mu přece také není vůbec dobře a trvá dlouho, než se vrátí do normálního stavu…
Ano, to známe už z dřívějška – pacienti šli k lékaři s dechovými obtížemi, únavou. Lékař zjistil, že mají po těžké chřipce či angíně třeba funkční poruchu dýchání, nikoliv poškozené plíce, a poslal je k nám, abychom jim pomohli postupně se vrátit zpět do kondice.
Rozdíl je v tom, že takových pacientů bylo mnohem méně, protože počty těžkých případů chřipky či angíny byly mnohem nižší, než je nyní nemocných s covidem. Je možné, že kdyby bylo případů těžké chřipky tolik co covidu, měli bychom stejné množství pacientů s dechovými obtížemi, jako máme teď. Ne každý pacient, který prodělá covid, má však po odeznění nemoci další následky.
To bychom měli přehlcené rehabilitace a to se neděje, velké množství pacientů je bez příznaků, schopných fungovat bez problému.
Pacienta, který prodělal covid bez příznaků, jsme neléčili
To ano, nicméně výzkum ve Fakultní nemocnici Hradec Králové zjistil, že téměř polovina pacientů, kteří měli lehký průběh covidu, měla ještě tři měsíce poté problémy s dýcháním, bolestí na hrudníku. Souhlasí to s tím, co pozorujete v praxi?
To nedokážu říct, k nám na plicní rehabilitaci přicházejí pouze pacienti, kteří mají několik týdnů až měsíců po nemoci potíže a lékař u nich nenalezl žádnou jinou příčinu než prodělaný covid.
Pak jsou ale i pacienti, kteří přijdou po prodělané infekci a mají i další onemocnění, takže v jejich případě nelze jistě říct, jestli jejich potíže začaly pouze kvůli covidu, nebo se jen kvůli covidu projevily či zhoršily a způsobila je jiná nemoc.
Řada z našich pacientů měla například dechové potíže už před covidem, po jeho prodělání se však zhoršily, takže covid jim ještě přitížil.
Jak dlouho mohou problémy po covidu přetrvávat?
Je to velmi individuální. Navíc jak jsem zmínila, záleží to na mnoha faktorech, například přidružených nemocech. Mnoho pacientů, kteří k nám přijdou třeba šestý sedmý týden po infekci, se cítí lépe už třeba po čtvrté rehabilitaci. Na druhou stranu u pacientů s jiným vážným onemocněním to jde pomaleji.
Například jsem tu měla holčičku, která prodělala covid a má vrozené svalové onemocnění. Takže se u ní soustředíme na dechovou rehabilitaci, ale budeme řešit i její svalové onemocnění.
Půjde tak o úplně jiný typ rehabilitace než u lidí, kteří měli jen covid, kromě plicní rehabilitace budou do její terapie přidány i další fyzioterapeutické koncepty a metody.
Přišel k vám už nějaký pacient, který prodělal covid zcela bez příznaků?
Takového jsme neměli. U každého pacienta, který byl odeslaný na plicní rehabilitaci, tak v akutní fázi nemoci byly alespoň mírné příznaky.
Jak probíhá rehabilitace plic?
Nejdřív zjišťujeme, jak se pacientům dýchá, jaké svaly při dýchání zapojují, jaká je síla jejich dýchacích svalů, jaká je jejich fyzická kondice a podobně.
Vyplňují dotazník na únavu, dušnost, ale i úzkost, která je často vyvolána obavami, zda se jim podaří vrátit do normálního života.
Pacienti se pak učí techniky respirační fyzioterapie, snažíme se zlepšit, jak vydechují či se nadechují, některé pacienty učíme, jak snáz odkašlat, doporučujeme dechové trenažéry. Děláme s nimi i vytrvalostní a silový trénink, abychom zlepšili fyzickou kondici.
Pacienti samozřejmě musí cvičit i doma. Součástí je i trénink dýchacích svalů. Málo lidí totiž ví, že i dýchací svaly lze posilovat, a pokud je to prováděno správně, může to výrazně pomoci snížit dušnost, a to třeba i lidem, kteří mají astma či chronickou obstrukční plicní nemoc.
Po šesti týdnech bývá kontrolní vyšetření, kde zjistíme, o kolik se stav pacienta zlepšil. Léčba tedy většinou trvá šest týdnů, jako u jiných onemocnění spojených s poruchami dýchání. Ale zlepšení může nastat i dřív, pak třeba pacienti pokračují v terapii sami doma individuálně.
Naopak v některých případech to může trvat o něco déle.
Chodí k vám spíš mladší, nebo starší pacienti?
Máme i mladší pacienty, ale víc jich je staršího věku. K nám na rehabilitaci se dostanou jen pacienti, kteří mají výrazné dechové obtíže, které je omezují, normální fungování jim činí obtíže. Ti, kdo jsou možná trochu unavení, nezvládnou toho tolik co dřív, často ani nevyhledají lékaře. A to může být právě případ mnohých mladších lidí.
K čemu může vést, když někteří lidé, kterým se špatně dýchá, vůbec nejdou k lékaři?
Pokud se někomu po prodělaném covidu nedýchá dobře, tak by to vždy měl konzultovat se svým praktickým lékařem, který ho pak může odeslat i na další specializovaná vyšetření, která mohou pomoci najít příčinu dechových obtíží.
Dechové obtíže totiž nemusí být spojené jen s covidem, ale i s dalšími nemocemi a je důležité, aby lékař takového pacienta vyšetřil a určil, zda za to může covid, jiná nemoc, nebo snížená tolerance fyzické zátěže, či funkční porucha dýchání.
Je důležité, aby se nic nezanedbalo a nevedlo to tak k opoždění léčby například jiného závažného onemocnění.
Může mít vliv na to, za jak dlouho se pacient uzdraví, zda před onemocněním žil zdravě?
Určitě to hraje roli, zejména v toleranci fyzické zátěže. Pokud se pacienti před onemocněním málo hýbali, málo spali, neměli dobré stravovací návyky, jsou obézní a podobně, pak jim většinou trvá delší dobu, než se vrátí k tomu, na co byli zvyklí, a je to pro ně o to náročnější.
Důležité je, aby byl pacient motivovaný k tomu se uzdravit. Pokud u něj po covidu přetrvávají dechové obtíže, tak se u nás během plicní rehabilitace dozví, co má pro sebe udělat, co a jak cvičit, jaké pohybové aktivity má dělat, a my ho k tomu cíli postupně navádíme, ukazujeme možnou cestu.
Je to postupný proces.
Koronavirus není chřipka. Plíce zůstávají poškozené celé měsíce
Pavel Cechl
redaktor
Napište mi
Špatné dýchání, kašel, prudký pokles fyzické kondice, ale i chronické poškození plic či v některých případech smrt. I takový dopad může mít koronavirus na lidi, kteří onemocněli nemocí covid-19. A to nejenom na ty, kteří si prošli její těžkou fází v nemocnici, ale i na ty, jejichž onemocnění mělo méně těžký průběh, takže se mohli léčit doma.
Ilustrační foto | Foto: Shutterstock
„Nejtěžší případy přicházejí do nemocnice třetí nebo čtvrtý den nemoci s vysokou teplotou, únavou, kašlem nebo pocitem horšího dýchání,“ říká Vladimír Koblížek, přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Přečíst článek ›
V nemocnici pak u těžkých pacientů během několika dnů může dojít k dalšímu zhoršení, kdy u nich dominuje pocit velké dušnosti, nedostatku kyslíku při běžných činnostech. Bolí je hlava, tělo. Občas se nemohou ani posadit či otočit na posteli.
„Někdy se jim tak těžko dýchá, že potřebují nosní brýle, masku na obličej či umělou plicní ventilaci,“ vysvětluje Koblížek. Ve výjimečných případech dochází i k napojení na mimotělní podporu života ECMO.
Chronické obtíže
Po jejich vyléčení pak někdy může docházet i k chronickým potížím. „Přetrvávají kašel i zadýchávání. Lidé, kteří před nemocí byli zvyklí běhat, nejsou schopni ani pořádně vyjít jedno či dvě patra do schodů,“ říká Koblížek.
Přečíst článek ›
Problémy ale mohou mít i ti, kteří se léčili z nemoci doma, zejména pokud měli v akutní fázi výrazné klinické obtíže. Téměř polovina z nich má podle studie hradecké nemocnice porušenou funkci plic, necelá třetina pak dokonce při vyšetření na CT vykazuje zbytkové postižení plicní tkáně. „Ani po šesti měsících porucha úplně nemizí, i když se zdá, že se zmenšuje,“ říká Koblížek.
Podle plicních lékařů by se pacienti po překonané nemoci neměli bát je navštívit. Kontroly totiž dokážou další následky odhalit.
Rizikové faktory
Samozřejmě dopady mohou být těžší u jinak nemocných či starších lidí. Rizikovým faktorem pro těžší průběh jsou podle plicních lékařů věk nad 60 let, výrazná obezita, špatná imunita, přítomnost závažných kardiovaskulárních chorob, cukrovky či chronických plicních nemocí.
Přečíst článek ›
„Typickým případem, u něhož má nemoc těžší průběh, je obézní muž středního věku s cukrovkou a vysokým tlakem,“ říká Martina Vašáková, předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS).
3.11.2020
- Nebezpečný koronavirus,
- nemoc,
- nemocnice,
- Koronavirus,
- kašel,
- chřipka,
- Univerzita Karlova,
- Plíce,
- Hradec Králové,
- Martina Vašáková,
- smrt,
- fyzická kondice