COOP rozjíždí vlastní online prodej potravin: www.e-coop.cz
Moderní a bezpečné nakupování bude poprvé dostupné i lidem z menších měst a vesnic. Největší tuzemská maloobchodní síť prodejen potravin COOP rozjíždí on-line prodej, který jako první v Česku přinese výhody pohodlného a bezpečného nakupování lidem i z menších měst a vesnic. Nová služba pod názvem E-COOP startuje v těchto dnech. Lidem z Česka umožní nakoupit ve stejnojmenném e-shopu široký sortiment potravin a vyzvednout si je v jejich nejbližší prodejně. Do konce měsíce září bude do e-shopu zařazeno celkem 500 tuzemských obchodů ze sítě COOP zejména z jižní a východní Moravy, Vysočiny, středních, jižních, východních a západních Čech. „Z malé vesnické prodejny tak vytváříme pomocí e-shopu díky nabídnutým službám v podstatě velký supermarket,“ říká Pavel Březina, předseda představenstva Skupiny COOP. Další prodejny pak budou přibývat v následujících týdnech a síť tak postupně získá celorepublikové pokrytí. Celkem má COOP síť 2500 obchodů.
Jako první v ČR začne COOP rovněž instalovat k vybraným prodejnám externí výdejní boxy s nepřetržitým provozem, které budou mít i vlastní chladící části pro čerstvé potraviny. Boxy umožní lidem přijít si pro vybrané potraviny i mimo provozní dobu prodejen. Postupně COOP plánuje jejich rozšíření do dalších lokalit.
Nová on-line služba je reakcí COOPu na současný trend rostoucí obliby nakupování přes internet a to včetně základních potravin.
„Lidem z menších míst jsme chtěli nabídnout plnohodnotný a bezpečný způsob nakupování, který dosud v regionech chyběl.
V době s COVIDem jim odpadne zdlouhavé a nekomfortní dojíždění pro velké nákupy do větších míst,“ uvádí Pavel Březina. COOP zároveň chce prostřednictvím e-shopu podpořit ekonomiku svých menších prodejen.
E-shop nyní při svém startu nabízí několik desítek tisíc položek zboží, kromě potravin jsou to i drogerie, potřeby pro domácnost nebo potraviny pro domácí mazlíčky. Seznam se bude postupně rozšiřovat.
COOP vytvořil jednoduché nákupní prostředí, aby se v něm mohlo orientovat co nejvíce lidí. „Zákazníci si při spuštění E-COOPu nejprve zvolí konkrétní prodejnu, kde si chtějí svůj nákup vyzvednout. Následně přejdou do vlastního e-shopu a vyberou si z nabídky potravin.
Celý nákup mohou zaplatit buď on-line prostřednictvím platební karty nebo až při vyzvednutí na prodejně. Speciální boxy pak budou mít vlastními platební terminály,“ popisuje Lukáš Němčík, šéf marketingu a rozvoje skupiny COOP.
E-shop má kromě verze pro stolní počítače i verzi přizpůsobenou pro mobilní telefony a COOP zvažuje i tvorbu vlastní mobilní aplikace.
Online obchod E-COOP je příkladem úzké spolupráce mezi dodavateli i výrobci. Na provozu a vývoji platformy spolupracoval COOP s Plzeňským Prazdrojem, který je dlouholetým podporovatelem tradičních prodejců v regionech.
„V on-line nakupování vidíme velkou budoucnost a chceme našim obchodním partnerům pomoci této příležitosti využít tak,abychom je podpořili nejenom v prodeji našich oblíbených značek, ale také v celkově lepším nákupním zážitku jejich zákazníků,“ uvádí Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.
Na projektu COOP spolupracoval kromě Plzeňského Prazdroje i s dalšími firmami. Společnost Mastercard se podílí na zavádění automatických výdejních boxů, dalšími partnery pak jsou ČSOB, český výrobce boxů 3iD a výrobce pokladního systému PVA Systems. „Podporu projektu vyjádřilo i Ministerstvo průmyslu a obchodu,“ doplňuje Lukáš Němčík.
„Nouzový́ režim i další následná protikoronavirová omezení velmi výrazně urychlila přechod spotřebitelů k on-line nakupování. Ti začali v daleko větší míře na internetu pořizovat i zboží každodenní potřeby, jako jsou potraviny a drogerie.
Těší nás, že se díky skupině COOP může společnost Mastercard podílet na projektu, který zavádí dostupnost této služby i v malých obcích, a že komfort on-line nakupování potravin již nemusí být jen výsadou velkých měst,“ dodává Michal Čarný, generální ředitel Mastercard pro Českou republiku a Slovensko.
Z malé vesnické prodejny větší supermarket. COOP v českých regionech spouští vlastní e-shop s potravinami
- ByznysE-commerce
- COOP v Česku spouští vlastní e-shop s potravinami a dalším zbožím
- Foto: COOP
Obliba nakupování online neustále roste. Jedním z nejrychleji rostoucích segmentů jsou potraviny, a to se teď pokusí využít další maloobchodní hráč. Největší tuzemská síť potravin COOP představila vlastní e-shop, se kterým se plánuje zaměřit na regiony, jež jiní hráči často prohlížejí – menší města a vesnice.
Nová služba pod názvem E-COOP již funguje a do konce září by do ní mělo být zařazeno na 500 z přibližně 2 500 obchodů celorepublikové sítě, a to zejména z jižní a východní Moravy, Vysočiny a středních, jižních i západních Čech. Další prodejny budou přibývat v následujících týdnech a COOP postupně plánuje pokrýt celou republiku.
„Z malé vesnické prodejny tak vytváříme pomocí e-shopu díky nabídnutým službám v podstatě velký supermarket,“ říká Pavel Březina, předseda představenstva Skupiny COOP.
„Lidem z menších míst jsme chtěli nabídnout plnohodnotný a bezpečný způsob nakupování, který dosud v regionech chyběl.
V době s covidem jim odpadne zdlouhavé a nekomfortní dojíždění pro velké nákupy do větších míst,“ doplňuje.
Skupina COOP v Česku provozuje zhruba 2 500 prodejen
Foto: COOP
Lidé si během nákupu na E-COOP nejdříve vyberou prodejnu, kde si chtějí svůj nákup vyzvednout. Následně přejdou do e-shopu, který kromě potravin obsahuje také drogerii, potřeby pro domácnost nebo potraviny pro domácí mazlíčky. Samotný nákup je zdarma a podle vyjádření společnosti jsou k dispozici desítky tisíc položek, jejich výběr však může být omezený konkrétní provozovnou.
„Záleží na lokalitě, někde se přidává k sortimentu prodejny ještě zboží z velkoobchodu, jinde se naopak soustředí na rychlý nákup čerstvého zboží a lahůdek. Jde tak o kombinaci různých přístupů dle toho, v čem je který region a družstvo speciální,“ přibližuje pro CzechCrunch Lukáš Němčík, šéf marketingu a rozvoje Skupiny COOP, jež sdružuje celkem 47 spotřebních družstev.
Kombinuje se také samotné zboží v nákupu.
Zboží z velkoobchodu COOP připraví a na danou prodejnu ho doveze v rámci pravidelného závozu, přičemž čerstvé zboží a další dostupný sortiment jsou připraveny přímo na prodejně.
Tyto faktory pak logicky ovlivňují i čas doručení nákupu – v případě čerstvých potravin jde o dvě hodiny, doručení nákupu se zbožím z velkooobchodu trvá v řádu dnů dle závozu dané prodejny.
COOP navíc k vybraným prodejnám začne instalovat externí výdejní boxy s nepřetržitým provozem a vlastní chladící částí pro čerstvé potraviny. Vyzvednutí nákupu tak umožní i mimo provozní dobu prodejen.
COOP u svých prodejen postaví boxy na vyzvedávání objednávek z e-shopu
Foto: COOP
„Celý nákup mohou zákazníci zaplatit buď online prostřednictvím platební karty, nebo až při vyzvednutí na prodejně. Speciální boxy pak budou mít vlastními platební terminály,“ popisuje Němčík s tím, že o doručení domů síť uvažuje v další fázi rozvoje projektu a jen ve vybraných lokalitách.
Maloobchodní síť COOP vstupem do onlinu napodobuje už několik konkurenčních hráčů. Kromě tradičně internetových obchodů Rohlik.cz a Košík.cz potraviny online dlouhodobě nabízí Tesco, ve spolupráci s vybranými prodejnami potravin svůj e-shop spustilo také Makro. Možnost expresního nákupu pak nabízí Žabka ve spojení s Bolt Food a od září i Dáme jídlo společně s Tesco Expres.
Samoobsluhy na venkově získají pomoc od státu, plánuje Jurečka. Pod tisíc obyvatel jsou ztrátové
Provozovatelé venkovských obchodů chtějí státní dotace, protože více než o podnikání jde podle nich o službu. Hranice mezi výdělečností a ztrátovostí prodejny se pohybuje okolo tisíce obyvatel v dané obci. Za posledních dvacet let bylo v Česku zavřeno zhruba šest tisíc malých prodejen a samoobsluh, což je třetina jejich původního počtu.
Praha – Ministerstvo zemědělství zřídilo expertní skupinu, která se zabývá „potravinovou obslužností“ českého venkova. “Zajištění dostupnosti potravin na venkově je ve státním zájmu,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).
„Už nyní podporujeme pojízdné prodejny. Do konce letošního roku je uskutečnitelné nastavení podpory, kterou bude zajišťovat některé z ministerstev. Druhou možností je místo dotací poskytovat daňové slevy nebo bonusy,” upřesňuje ministr. Bližší podrobnosti ke zvažované podpoře ale neuvedl.
Podle Jurečky by měl stát chránit menší tuzemské obchodníky před nadnárodními řetězci. Ve spolupráci s členskými státy Evropské unie chce proto předložit návrh, který má velkým hráčům na trhu zamezit v nekalých obchodních praktikách.
Tím, jak obyvatel v menších obcích ubývá, přestává jít o podnikání a prodejny se stávají spíše službou, říká Miloslav Hlavsa, ředitel družstva Konzum v Ústí nad Orlicí. Tato družstevní síť zahrnuje přes sto prodejen.
“Hranice mezi výdělečností a ztrátovostí prodejny se pohybuje okolo tisíce obyvatel v dané obci. V malých obcích si prodejny nevydělají ani na běžný provoz, natož na důstojné mzdy,” říká Hlavsa. Nejkritičtější situace je podle něj v obcích do 500 obyvatel.
Drobné prodejny zajišťují potraviny hlavně pro starší, hůře pohyblivé obyvatele vesnic. Stát by podle Hlavsy měl dotovat vesnické samoobsluhy, podobně jako přispívá regionálním dopravcům.
“V případě uplatnění potřebných dotací pro všech 4375 obcí, které mají od sto do tisíce obyvatel, by to vyšlo na 706 milionů korun za rok.
To je méně než desetina toho, kolik se vynakládá na dopravní obslužnost,” míní Hlavsa.
Podle jeho propočtů je provoz prodejny v místě se stovkou obyvatel potřeba dotovat částkou 244 tisíc korun ročně, zatímco při 900 obyvatelích stačí na jednu prodejnu 27 tisíc.
“Někteří obchodníci své problémové prodejny dotují ze zisků těch městských. Tím ale přestávají být ve městech konkurenceschopní jak mzdově, tak cenami zboží,” vysvětluje Hlavsa.
Provozovatelé menších prodejen mají dlouhodobě problémy s nedostatkem pracovníků. Zavedením elektronické evidence tržeb se jejich situace ještě ztížila. “Starší prodavačky chtěly zprvu odejít, nechtějí se učit pracovat s novou technologií,” říká Josef Štícha, jehož síť Eso Market nyní obsahuje 35 samoobsluh.
Kvůli nutnosti pořízení nových pokladen chtěl zpočátku provoz svých prodejen ukončit. “Ve vesnických prodejnách se nedá generovat skoro žádný zisk. Nakonec jsem se domluvil se starosty, kteří o obchody ve svých obcích stojí. Díky jejich podpoře jsem potřebné pokladny nakoupil a nyní řešíme internetové připojení,” upřesňuje Štícha.
V některých lokalitách není dostatečně silný signál potřebný pro novou technologii. “Drátové připojení je kvůli zrušeným pevným linkám a neschopnosti poskytovatelů také špatné,” dodává Štícha.
Josef Štícha začal v roce 2000 provozovat prodejnu ve vesnici se 120 obyvateli. “Předchozí majitel ji chtěl zavřít. Postupně jsem přibíral další prodejny, dnes je jich 35. Každá má rozdílnou pracovní dobu podle požadavků zákazníků, některé prodavačky přejíždějí mezi několika prodejnami,” říká Štícha, který má nejvíce zákazníků mezi seniory.
Za posledních dvacet let bylo v Česku zavřeno zhruba šest tisíc malých prodejen a samoobsluh, což je třetina jejich původního počtu.
Zatímco v roce 1995 v Česku podle údajů agentury Nielsen fungovalo 19 700 malých prodejen a samoobsluh, do roku 2014 jejich počet klesl na 13 900. Ještě výraznější byl propad podílu jejich tržeb.
„V roce 1995 měly tradiční prodejny 70 procent veškerých tržeb, do roku 2014 jejich podíl klesl na necelých 20 procent,“ uvedl před rokem analytik společnosti Nielsen Maroš Staruch.
“Jen v roce 2015 zaniklo 275 prodejen do 400 metrů čtverečních. Nejohroženější kategorií jsou venkovské prodejny, které zajišťují obchodní obslužnost venkova,” říká Jan Hrdina z Asociace českého tradičního obchodu, která sdružuje sedm tisíc nezávislých prodejen.
V Česku je nyní více než 6600 prodejen s plochou do 50 metrů čtverečních, každou třetí z nich provozují vietnamští obchodníci. Podle Asociace českého tradičního obchodu je v tuzemsku 15 294 prodejen s potravinami. Z toho necelých 1400 prodejen provozují zahraniční řetězce, ale na celkových tržbách se podílejí 70 procenty.
Největší zahraniční řetězce působící v Česku nechtěly požadavek na státní dotaci menších prodejen komentovat. “Vesnické prodejny by měly nabízet více služeb než jen prodej základních potravin. Zákazníkům by mohly poskytovat také poštovní služby nebo volně prodejné lékárenské zboží. Rozšiřování služeb je cestou ke konkurenceschopnosti,” míní agrární analytik Petr Havel.
Konec vesnických prodejen v Čechách? Zachránit je mohou dotace pro prodavačky
Formulář pro opuštění okresu.
Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat Jiří Janda
Rodiny s dětmi a senioři na venkově bývají odkázáni na obchůdky, kde si mohou koupit to nejnutnější. Je jich ale stále méně.
V roce 2017 podle Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) ukončilo činnost na 750 prodejen o velikosti do 50 metrů čtverečních. Šancí, jak je udržet, jsou dotace od krajů.
Ilustrační snímek. | Foto: DENÍK/Luboš Jeníček
„Pokles pokračuje, i loni jich skončilo několik stovek,“ řekl Deníku předseda AČTO Zdeněk Juračka. Někde přežijí s obtížemi. Obec Světí s 320 obyvateli leží u Hradce Králové, prodejnu však potřebuje. „Třetina obyvatel jsou senioři a její služby využívají,“ řekla starostka Martina Saláková Šafková.
Obec využila nabídky Královéhradeckého kraje na dotaci, tak jako pět desítek dalších. Od kraje dostane 50 tisíc korun, sama zaplatí stejnou částku. „Peníze by měly jít na mzdy prodavaček,“ uvedla starostka. Kraj na dotační program Podpora provozu prodejen na venkově vyčlenil 2,3 milionu korun. Byl o ně obrovský zájem. V dubnu proto spustí druhé kolo, v němž rozdělí ještě 1,8 milionu.
Přečíst článek ›
„Podmínky zůstávají stejné a věřím, že se k dosavadním úspěšným žadatelům připojí desítky dalších,“ uvedl hejtman Jiří Štěpán (ČSSD). O dotaci může žádat obec či její místní část s méně než tisícem obyvatel. Nárok má na 20 až 50 tisíc korun, pokud stejnou částku doplatí sama. Peníze mohou sloužit také na energie.
„Mám obavy, co bude třeba za rok. Jestli prodejny dostanou znovu dotace, pokud budou ztrátové,“ uvedl Juračka. „Věřím tomu, že kraj má dlouhodobou vizi, jak by tento dotační titul udržel,“ míní Saláková Šafková. „Všichni dobře vědí, jaký je to problém, pokud prodejna ve vesnici není,“ podotkla.
Za rok zase
„Dotační podpora je pro tento rok, ale předpokládáme, že program bude vypsán i v dalších letech,“ řekl Deníku hejtman Štěpán. „Pro chod a život obce a jejích obyvatel jsou místní prodejny nesmírně důležité. Nejen jako místo nákupu, ale i jako místo setkávání,“ dodal.
Přečíst článek ›
Programy mají i kraje Pardubický, Plzeňský, Vysočina a Jihomoravský. Tam obcím dávali dotace již loni. Letos schválili peníze pro 70 obcí celkem za téměř 2,8 milionu korun.
Způsobů, jak si obce mohou pomoci, je víc. Ty s méně než tisícovkou obyvatel mohou zažádat o příspěvek ministerstvo pro místní rozvoj. Mohou dostat až dva miliony korun na výstavbu, přestavbu či rekonstrukci obchodů.
Přečíst článek ›
Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
27.3.2019
Volkswagen Touareg servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Superb první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované, v záruce Volkswagen Touran první majitel, koupeno v CZ, nehavarované, v záruce Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v A, nehavarované Kia Sorento servisní knížka Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v D Škoda Yeti servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované + PRODAT AUTO Škoda Octavia Combi 1.6 TDI 77 kW 4×4 Ambiti Peugeot 5008 2.0HDi, 7 míst 120kW Škoda Octavia 1.6TDI 77KW,COMFORT,PARK. SENZ Škoda Octavia 1,6 TDI / 85 kW Ambition Plus Hyundai i30 1.0 T-GDI, COMFORT Škoda Rapid Spaceback 1.0 TSI, ČR,1.maj Kia XCeed 1,5 T-GDi 7DCT TOP (2021) Volkswagen Passat 2.0 TDI, Serv.kniha, Klima + PRODAT AUTO
Ztrátové obchody na vesnicích si říkají o dotace, radnice vymýšlejí, jak platit. Nebo neplatit
video
Prodejnám v malých obcích se nedaří
V Nezdenicích na Uherskohradišťsku se potýká s velkými problémy tamní prodejna potravin. Lidé jsou do ní zvyklí chodit už 45 let, nejvíc je mezi nimi penzistů a maminek na mateřské dovolené. Jenže zákazníků je i tak málo. Kdo může, velký nákup si vozí z města.
Tržby vesnické samoobsluhy nerostou, náklady na mzdy a energie ano. Roční ztráta dosahuje 120 tisíc korun. Jednota proto žádá, aby ji zaplatila obec, jinak prodejna skončí. „Potřebovali bychom stanovisko do 31. prosince. Nehrozí ale, že bychom tu prodejnu uzavřeli k 1. lednu, protože to by bylo otázkou dalšího jednání,“ řekl předseda představenstva Jednoty Uherský Ostroh František Polák.
Konec obchodu by si nepřála ani starostka. „Opravu si nedovedu představit, že by najednou po tolika letech zanikl. Uvidíme, jaká budou vlastně následná jednání,“ uvedla starostka Nezdenic Libuše Bídová (Trikolóra).
Z vesnic mizí obchody. Jihomoravský kraj se je snaží zachránit dotacemi
Některé obce hledají nové obchodníky
Zda přispívat na ztrátový provoz obchodu, nebo o něj přijít, řeší i v dalších menších obcích na Slovácku. Dilema museli řešit ve Stříbrnicích už vloni a letos zase znova. Jednota nemusí platit obci nájem a energie. Vloni dostala 180 tisíc korun, teď žádá ještě víc. Stříbrnice proto zkoušejí hledat jiného obchodníka.
To v nedalekém Břestku zavřela Jednota už předloni. Neměla zaměstnance. Obec si brzy sama našla podnikavou vietnamskou rodinu a nabídla i ubytování. „Bydlí v nájemním bytě v naší obci a ukázalo se, že to byl velmi pozitivní krok,“ přiblížil starosta Břestku Jindřich Krušina (ODS).
Místní si pochvalují hlavně jejich dlouhou otevírací dobu. „Od půl sedmé až do osmé, někdy do čtvrt na devět. A svátek nesvátek. Jsme velice rádi, že jsou tu,“ svěřila se obyvatelka Břestku Marie Pelikánová.
„Protože je nikdo nekontroluje. Tady nemůže nikdo živnostníkovi nařídit, aby pracoval osm hodin,“ kontroval Polák. Konkurence vietnamských obchodníků se ale Jednota Uherský Ostroh neobává. Ve Zlínském, Jihomoravském a Olomouckém kraji provozuje víc než 120 prodejen. Dotace žádá pro 30 nejztrátovějších, očekává, že v příštím roce jich ještě přibude.
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
26.07.2017 | Redakce,
MAKRODATA A EU
Ztrátových prodejen v menších obcích v ČR přibývá. Svaz českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP) provozuje přibližně tisíc ztrátových prodejen, což je zhruba třetina z jejich sítě obchodů. Roste počet obcí, které se rozhodly prodejny dotovat. Další obce o tom začínají uvažovat. Je to konec vesnických obchodů? Nebo je zachrání dotace od obcí?
Předseda Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka uvedl: „Družstva v současné době provozují 1000 ztrátových prodejen v republice, které kdyby se zavřely, tak to bude rána. Momentálně je výhoda v tom, že jdou nahoru tržby. Ale jak to bude trvat dlouho a jak budou družstva ochotná ze zisku ostatních prodejen dotovat ty ztrátové, to je otázka budoucnosti a jednání.“
Jako jeden z důvodu ztrátovosti uvádí mluvčí skupiny COOP Lukáš Němčík tlak na růst mezd. A dodal: „S každým zvýšením minimální mzdy do ztráty spadnou další a další prodejny. Koupěschopnost v malých obcích se nezvyšuje tak rychle, jako se zvyšují mzdové nároky,“ Již nyní některé prodejny dotují obce či kraje.
Například obec Vysočina v Pardubickém kraji, která má 700 obyvatel, se podílí na provozu tří prodejen. Na obchod místní Jednoty jde 40.000 korun. „Touto sumou přispíváme a oni nám zpětně dokládají, jaká byla ztráta.
Dvě další prodejny si provozujeme sami, ale jsou ztrátové,“ uvedl starosta Tomáš Dubský. Obci podle něj přispívá Pardubický kraj. Dotace na podporu provozu obchodů a pojízdných prodejen činí v kraji maximálně 100.
000 Kč za rok.
Podle Juračky se zvyšuje počet starostů, kteří jsou ochotni venkovské prodejny dotovat. „Pochopení starostů a obecních zastupitelstev jde kupředu směrem k tomu zachovat tu obchodní obslužnost venkova. Mnozí si uvědomili nutnost sehnat ty peníze a obchod udržet,“ dodal šéf asociace.
Vláda v červnu schválila plány na podporu obslužnosti venkova, pomoci by mohl prodej potravin v partnerských pobočkách pošty nebo lepší internet. Prodej potravin v malých obcích by se pak mohl podle návrhu ministerstva zemědělství označit za veřejnou službu, která by měla nárok na veřejnou podporu.
Podle ministerstva by za splnění některých podmínek bylo možné označit zajištění potravinové obslužnosti v obcích pod 1000 obyvatel za veřejnou službu.
„Dotace by pak sloužila výhradně na částečné pokrytí vynaložených mzdových prostředků, včetně pojistného na sociální a zdravotní pojištění personálu prodejny,“ uvedlo ministerstvo. Kromě využití klasických prodejen by se mohla podporovat alternativní řešení, jako jsou pojízdné prodejny.
Další možností je spolupráce s Českou poštou, potraviny by se mohly prodávat tam, kde jsou její smluvní zástupci.
Podle průzkumu společnosti Bizerba by v případě zdražení zboží v malých prodejnách o více než deset procent, vlivem EET či růstu nákladů, neváhalo 85 procent zákazníků odejít k levnější konkurenci.
„Pro některé majitele obchodů, zejména v menších městech, je ale zdražení kvůli EET téměř nevyhnutelné. Někteří z nich už k němu přistoupili, jiní zatím drží ceny na stejné úrovni.
Bohužel je ale jen otázkou času, kdy si spočítají, že se navýšení cen nevyhnou,“ uvedl obchodní ředitel společnosti Bizerba Martin Dvořák.
Otázkou zůstává, zda dotování těchto prodejen nezamezí vzniku malých živnostenských prodejen, či pojízdných prodejen. Navíc nic nebude tlačit provozovatele dotovaných prodejen na zefektivnění provozu.
Pokud bylo došlo k dalšímu zvýšení minimální mzdy, která je jedním z hlavních faktorů ztrátovosti vesnických prodejen, tak to znamená, že by se zvýšila ztráta těchto prodejen? Je řešením podporovat prodejny, které zaměstnávají lidi za minimální mzdu, když je v ČR akutní nedostatek pracovních míst? Nevracíme se zvyšováním počtu dotací (na sucho, na deště, na obslužnost venkova a dalšími) zpět k socialismu?
- Čtěte také:
- EET pokladny
- Dotace na dešťovou vodu
- Zdroj: ČTK
Potravinová obslužnost obcí: plošná řešení neexistují
Jednak v souvislosti s blížícími se komunálními volbami, ale také vzhledem k tomu, že především v nejmenších obcích skutečně končí svou činnost místní vesnické prodejny potravin, se politici napříč stranami předhánějí v receptech, jak tento problém řešit.
Ve hře jsou tak různé plánované dotační programy, případně daňové úlevy. Všechny doposud prezentované plány mají ale jedno společné – totiž, že se o podmínkách podpor bude rozhodovat na centrální úrovni a příslušná opatření budou mít plošný charakter.
To znamená, že všichni dotčení budou mít nárok (pokud ovšem vůbec po volbách na realizaci slibů dojde) na stejné dotace, úlevy či další projekty sociálního inženýrství. To je ale přesně to, co venkov nepotřebuje.
Různorodost obcí
Stejně jako je krajina a příroda v každé své lokalitě jedinečná a nelze jí vtěsnat do úřednického šuplíku (proto také nejsou a z podstaty ani nemohou být dotace do zemědělství stoprocentně spravedlivé), platí to samé na potřeby jednotlivých obcí. Jedinou systémovou cestou je změna v zákonu o rozpočtovém určení daní s tím, že nejmenší obce budou při rozdělování vybraných daní zvýhodněny oproti současnému stavu.
Důležité ovšem také bude, co se bude rozumět pod pojmem malá obec – často se v této souvislosti mluví o obcích do 2000 obyvatel. Jenže daleko větší problémy, nejen s potravinovou obslužností, existují především v případě obcí do 500 obyvatel a méně.
Platí přitom, že čím nižší počet lidí v obci, tím je zajištění základních služeb těžší, ba nemožné.
Pokud se pak týká zmiňované potravinové obslužnosti, pak podle různých analýz, které si dělají maloobchodní sítě, se pohybuje minimální počet obyvatel k tomu, aby se mohla ekonomicky nějaká menší prodejna potravin v místě udržet, mezi 3000 až 5000 obyvateli. Jinak je třeba její provoz dotovat.
Dotovat je ale často nutné i jiné služby, pro tu či kterou obec možná důležitější, než je prodejna potravin. Záleží tak především na tom, jak daleko je nejbližší obec, která takovou prodejnu má, a především, zdali jde o místo, kde lidé z obce bez prodejny také pracují, nebo alespoň jejich značná část.
V takovém případě si samozřejmě nakoupí v místě pracoviště, a přímo v obci je pak prodejna zbytečná. I když je to samozřejmě nadsazené, vždy se najde několik buď starších nepracujících lidí v důchodu, nebo naopak mladých nepracujících lidí pečujících o malé děti.
Ty ale dostatečný odbyt ani pro malou prodejnu v místě nezajistí.
Jinými slovy, dotovat a držet v nejmenších obcích prodejny potravin, a zajistit tak místní potravinovou obslužnost, nemusí být často hlavní obecní priorita. Právě proto by měla jít změna rozpočtového určení daní ruku v ruce s umožněním většího prostoru pro vedení obcí s veřejnými prostředky svobodně nakládat.
Hlavním principem pomoci by tak mělo být „více peněz a kompetencí“, což je ovšem téměř opak toho, čeho jsme reálně svědky.
Tedy pokračující centralizace, byrokratizace a navzdory deklarativní podpoře malého a středního podnikání, které je pro menší a střední obce zcela typické (respektive spíše bylo) růst závislosti obcí a jejich vedení na centrech, ať už je to kraj nebo ministerský úřad.
Podpora malého a středního podnikání
Právě skutečný rozvoj malého a středního podnikání, do něhož lze počítat také různé typy služeb, představuje pro obce základ jak pro vytváření vlastních finančních zdrojů na své důležité programy, tak pro klientelu, která může alespoň některé základní služby v obci svou poptávkou udržet.
Důležitou součástí atraktivity obcí je pak samozřejmě turismus. Jeho potenciál v ČR zdaleka není vyčerpán, i když různé typy cyklostezek nebo naučných stezek rostou po naší zemi jako houby po dešti. I když vlastně spíš jako houby poté, co zas tak moc nepršelo.
V ČR tak existují místa turisticky zcela „profláknutá“, jako je třeba Pravčická brána nebo jižní Čechy, ale také dosud turisticky, a tedy i podnikatelsky neobjevená.
Postupně rostoucí zájem veřejnosti o přírodu a krajinu i četné historické památky (nemusí to být zrovna známé zámky a hrady) skýtá proto potenciál tohoto trendu využít.
I když to tak na první pohled nevypadá, alespoň po část roku by se tak mohla vytvořit klientela, která obci ekonomicky pomůže, třeba i se ztrátovou prodejnou potravin. Vymyslet zajímavý příběh nějaké naučné stezky přitom není zas tak složité…
S možným turismem samozřejmě ale také souvisí základní infrastruktura, kvalitní přístupové komunikace, dopravní obslužnost, restaurace a nakonec i ony cyklostezky. V určitých případech je – především pro návštěvníky, právě restaurace důležitější než prodejna potravin.
V naší zemi se totiž, i díky uzavření řady restaurací kvůli regulacím typu EET, zákazu kouření, omezování hracích automatů, rušení nočního klidu a dalších projevů byrokracie, není na řadě míst kde najíst, což v praxi opět znamená pokles ekonomického potenciálu obce pro vlastní obyvatele i její návštěvníky.
Je přitom docela varující, že nefunkční hospody najde našinec i ve větších městech a v místech, kde by absenci této gastronomické služby vůbec nepředpokládal.
Dostupnost služeb v obcích, byť se potravinové obslužnosti tolik netýkající, by bylo vhodné podpořit také moderními komunikačními prostředky. Například, a tady by byla plošnost na místě, vysokorychlostním internetem.
Primárně by to bylo přitom žádoucí hlavně z hlediska zdravotnictví. Internet lze ale také prostřednictvím e-shopů využít i při objednávkách potravin. Samozřejmě je to nákladnější, ale pokud by si ale lidé z obce zvykli na sdružené objednávky, mohli by dosáhnout na různé množstevní slevy.
Faktem totiž je, že ani potravinářské zboží v malých venkovských prodejnách není nejlevnější, náklady na provoz se musí rozpočítat do menšího objemu prodávané produkce.
Takže na obecně chudší vesnici nakupují místní lidé paradoxně jídlo za vyšší ceny, než v obecně bohatších městech. Což znamená, že nevýhodnost e-shopů je v obci o něco nižší.
Naopak teze o zásobování obcí pojízdnými prodejnami, jako tomu bylo v minulosti, je třeba opustit.
Dosavadní zkušenosti nejsou zrovna pozitivní, ani pojízdné prodejny zásobující menší obce zas tolik zboží neprodají, takže je častou praxí, že neudané zboží následně prodávají v blízkosti standardních obchodních míst, aby jej nemusela posádka vracet zpět do skladů.
To nelze donekonečna, jakákoli potravina každým transportem ztrácí něco na své kvalitě, snad s výjimkou zboží s dlouhodobou trvanlivostí. To však není zrovna typ produktů, který je učen ke každodenní a krátkodobé spotřebě, což je ovšem to, co na obcích chybí.
Naopak za úvahu stojí jiná než standardní otevírací doba obecních obchůdků.
Přijmeme-li tezi, že většina lidí z obce dojíždí za prací mimo své bydliště, protože v něm pracovní příležitosti nejsou, vychází z toho logicky, že nakoupit základní potraviny, případně něco, na co přes pracovní den zapomněli, potřebují v místě svého bydliště večer, případně o víkendu.
Což znamená, že by obecní prodejna nemusela mít otevřeno přes den, ale spíše navečer a v sobotu a v neděli, což by znamenalo zkrácený pracovní úvazek a tedy nižší náklady na plat prodavače nebo prodavačky. Problém ovšem samozřejmě je, kdo by chtěl takovou pracovní dobu akceptovat.
Multifunkční centra
Jako skutečně systémové řešení pro potravinovou obslužnost obcí se tak jeví budování multifunkčních center, která by propojovala několik typů služeb najednou.
Na některých místech v tomto duchu již funguje projekt „Pošta Partners“, spojení pouze poštovních služeb například s prodejem potravin (mimochodem tato myšlenka je stará více než 10 let, Česká pošta ale mnoho let takové spojení odmítala). To však není plně dostačující.
Jistě platí, že vyšší počet služeb v praxi znamená širší a složitější dohody jednotlivých partnerů. Přesto se zdá, že pro mnohé lokality jiné východisko, než multifunkční středisko nebude.
Takové středisko by přitom mohlo spojovat prodej potravin, poštovní služby, základní lékárenské služby, bankovní služby spolu s možností výběru z bankomatu i gastronomické služby, a dokonce by to mohlo být i místo, kde by mohly trávit alespoň část dne předškolní děti. Taková střediska fungují i v zahraničí, v našich krajích je ale taková integrace obtížnější, také proto, že se společnost mezi sebou nedokáže efektivně dohodnout.
Tam, kde to jde a kde by existovala vůle zainteresovaných stran, by bylo možné do služeb v obci zapojit třeba i místní zemědělce. Pokud jde přitom o podnikatele na bázi rodinných farem, znamená to v praxi, že v příslušné obci tráví celý den, byť jsou v sezóně často na polích a mimo obecní katastr.
Rostoucí počet zemědělců, nabízející na řadě míst v naší zemi prodej potravin „ze dvora“, je přitom také jedním z možných místních řešení při potravinové obslužnosti obcí. Místní sedláci se ostatně na potravinové obslužnosti obcí, v nichž působili, podíleli i historicky. I tady je ale dnes situace jiná.
Úspěšní sedláci jsou často (ne vždy, ale kupodivu dost často) předmětem závisti sousedů, takže nakupovat potraviny ze dvora jezdí lidé z měst, ale ne ti z obce, kde místní farmář sídlí.
K tomu lze ještě podotknout, že někteří ze zemědělců provozují také různé agropenziony – tedy vlastně místní restaurace, kam by bylo možné také třeba někdy zajít, nebo si něco nakoupit – každá restaurace musí disponovat surovinami k výrobě pokrmů. Jde jen o tu oboustrannou vůli.
Závěrem
Tak či tak je zřejmé, že možností, jak na lokální úrovni zajistit potravinovou obslužnost obcí je celá řada. Stejně tak je ale zřejmé, že některé představy se mohou zdát podle místních podmínek naivní nebo zcela bezpředmětné.
Jako vždy bude i v tomto případě záležet na aktivitě místních lidí, osvícenosti zastupitelstev a vůli obyvatel obce se mezi sebou dohodnout na nějakých „multifunkčních kompromisech“. Jak již bylo napsáno v úvodu, plošná a jednoduchá řešení neexistují.
Spíše platí a platit bude slogan, že „nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci svého ramene“. Tedy, že si s potravinovou obslužností budou muset obce poradit samy.
Vyzkoušet některé nápady by ale měly, aby si místní lidé někde a alespoň někdy mohli koupit alespoň čerstvé pečivo a mléko…
Ing. Petr Havel, agrární analytik
Pojízdná prodejna končí kvůli důchodu i nárokům státu, obce jsou bezradné
„K prvnímu lednu 2019 končím. Důvodem je stále větší šikana drobných živnostníků ze strany státní správy a také odchod do důchodu,“ oznámil Mrkvička do zhruba šesti desítek obcí, do nichž se svým skříňovým renaultem zajíždí.
Třiašedesátiletý muž je v oboru nestorem. S pojízdnou prodejnou začal jezdit v roce 1992. Už pět let předtím ovšem dělal řidiče u tehdejšího družstva Jednota. „Přišel za mnou kamarád, co tam tenkrát pracoval, že by potřeboval řidiče. Já to vzal,“ popisoval před lety své začátky.
Začínal se starou liazkou, kterou si koupil od Jednoty, později přešel na přestavěný autobus. Postupem času však musel vozidlo, s kterým za zákazníky jezdil, zmenšovat. Náklady na provoz autobusu byly příliš vysoké. Prodejna se pak vměstnala do avie, pak do renaultu. Místo tam je na všechny základní potraviny, pult, váhu i pokladnu. Dřevěné regály si sám vyráběl.
Jenže zákazníků má čím dál méně. Téměř výhradně jsou to starousedlíci, kteří berou návštěvu pojízdné prodejny i jako společenskou událost a s vrstevníky si přijdou popovídat. S většinou se Mrkvička znal. Že by přišel někdo mladý, to se už moc nestávalo. Mladší ročníky nasednou do auta a na nákup do města si zajedou samy.
„Už to beru jako takovou sociální službu pro starší obyvatele vesnic,“ postěžoval si už před jedenácti lety, kdy už chtěl s podnikáním skončit. Pokračoval jen díky příspěvkům od obcí – obvykle mu každá posílala kolem pěti tisíc korun ročně.
Nyní už končí definitivně. Do obcí rozeslal oznámení, že bude jezdit jen do konce roku. A na inzertních serverech už v nabídce visí inzerát na prodej jeho pojízdné prodejny.
„V případě zájmu předám veškeré know-how i s možností dotací od obcí. Není to podmínka. Vozidlo je možné použít k čemukoli,“ píše ve své nabídce.
Sloupno vypraví seniorům na nákup hasičskou dodávku
Svým rozhodnutím ovšem postavil šest desítek obcí před téměř neřešitelný problém.
„Starší lidé byli na prodejně závislí. Sháníme náhradu, ale jsme bezradní. Tuto službu už nikdo nedělá a zřídit ve vesnici, kde žije čtyřicet lidí, kamennou prodejnu, se nevyplatí,“ popisuje starosta vesničky Sloupno na Chotěbořsku Jaroslav Slanař. „Ideální by bylo, kdyby to někdo po panu Mrkvičkovi vzal,“ dodává.
Starosta sousedního Bezděkova Zdeněk Dvořák už případnou náhradu za prodejnu našel. „Máme tu devítimístnou hasičskou dodávku. Pokud o to bude mezi lidmi zájem, pracovník obce by občany jednou až dvakrát týdně naložil a odvezl do Chotěboře na nákup. Počkal by na ně a pak by je přivezl zpět,“ popisuje nápad bezděkovský starosta.
V Hřišti, Poříčí a Dolní Jablonné, což jsou místní části Přibyslavi, může pojízdnou prodejnou suplovat zdejší dům s pečovatelskou službou. V nabídce služeb už má rozvoz obědů a začíná i s rozvozem nákupů. Pokud si klienti cokoliv objednají, doveze jim to vůz přímo k domu.
„Lidé to využívají už teď, je to velmi žádaná služba,“ říká přibyslavský starosta Martin Kamarád. Uvědomuje si při tom ovšem, že důchodcům s pojízdnou prodejnou zmizí část společenského života. „Vím, že příjezd prodejny byla na vsích vždy událost. Babičky si při tom poklábosily, těšily se na to,“ poznamenal.
„Něco domlouváme s pekařem z Včelákova. Ten nám už teď zajíždí do Údav a Stružince. Rozhodili jsme i další sítě,“ líčí starosta Ždírce nad Doubravou Jan Martinec. Jak ale i on potvrzuje, o pojízdnou prodejnu je stále menší zájem. „Kdo má auto, jede si nakoupit do města. Ve Stružinci dřív nakupovalo dvacet lidí, teď sotva pět,“ pokrčí rameny.
I to je důvod, proč někde náhradu za pojízdnou prodejnu nebudou zatím řešit vůbec a nechají na lidech, jak se s tím sami poperou. Například v Dolním Sokolovci kousek od Chotěboře.
„Je to důležitá služba, ale zároveň je potřeba zůstat nohama na zemi. Pojízdnou prodejnu tu pravidelně využívala jedna zákaznice a něco zřizovat speciálně kvůli ní nám nepřijde hospodárné. Zvlášť když do Chotěboře jezdí autobus a každý tu má auto,“ konstatoval starosta Tomáš Frühbauer.
Pojízdné prodejny chtějí rušit i další provozovatelé
Případ Zbyňka Mrkvičky ovšem není ojedinělý. O tom, že zruší pojízdnou prodejnu, totiž uvažují i ekonomicky silnější hráči na trhu. Například Pekařství Řečice momentálně provozuje tři trasy, po nichž během týdne jejich obchod na kolech jezdí. Jde o desítky obcí, ve valné většině na Žďársku.
„Naše pojízdná prodejna ještě funguje, ale zřejmě ji budeme rušit. Zákazníků bohužel už tolik nechodí,“ přiznala Ilona Zatloukalová, koordinátorka prodejen Pekařství Řečice.
Kraj Vysočina v loňském roce poprvé vypsal dotační program, kterým si dal za cíl udržet na venkově kamenné prodejny. V prvním roce se o podíl na dvoumilionové částce přihlásilo přes devadesát obcí. Uspělo z nich 56. O tom, že by kraj přispíval obcím na zafinancování i pojízdných prodejen, se však neuvažuje.
„Mluvíme se samosprávami, obesílali jsme je i s dotazníkem, ale poptávka po příspěvku na pojízdné prodejny zde prakticky není,“ uvedl náměstek hejtmana Pavel Pacal.