Nežádoucí účinky vakcín jsou široce diskutovaným tématem, ale je to něco, s čím musíme počítat i u každé jiné léčivé látky. Z toho co doposud víme, jsou nové mRNA vakcíny reaktivnější než jiné vakcíny.
To znamená, že se u nich častěji můžeme setkat s krátkodobými reakcemi typu bolest kolem místa vpichu, únava, zvýšená teplota a podobně.
V
konečném důsledku však rizika komplikací plynoucí z onemocnění COVID-19 převažují nad riziky nežádoucích reakcí po očkování.
Vakcíny fungují jako jakási předloha, podle které se naše tělo učí bojovat proti infekci. Trefně by se to dalo popsat příslovím: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Po aplikaci očkovací látky na ni naše tělo reaguje a začne vytvářet protilátky.
I když tak člověk dané onemocnění nikdy neprodělal, díky vakcíně si tělo vytvoří imunitu. To si můžeme s odstupem 2–3 týdnů ověřit změřením hladiny protilátek v laboratoři.
Po setkání s virem je na něj naše tělo připraveno a umí se mu rychleji a efektivněji bránit.
Jako u každého jiného léčivého přípravku musíme i u vakcín počítat s tím, že se mohou objevit nežádoucí účinky. To znamená nějaká nepříznivá a nezamýšlená reakce těla na očkovací látku.
Tyto reakce sledují a zaznamenávají úřady pro kontrolu a bezpečnost léčiv po celém světě. Pokud by se sešlo mnoho stejných nežádoucích reakcí, které nejsou popsány v klinických studiích, musí dojít k dalšímu přezkoumání vakcíny.
Proto je důležité takové nežádoucí reakce hlásit příslušnému úřadu, u nás k tomu slouží Státní ústav pro kontrolu léčiv – SÚKL.
Krok do (ne)známa s mRNA vakcínou
Většina nežádoucích účinků se objeví během prvních hodin až dnů po očkování, jde zpravidla o nezávažné reakce, které samy brzy odezní. Jde vlastně o celkovou reakci na očkovací látku.
Tělo se chová jako by vakcína byla virus, se kterým je odhodláno bojovat, a proto se můžeme po očkování cítit jako když na nás “něco leze”.
Těmi nejčastějšími vedlejšími účinky, se kterými se můžete setkat jsou:
- reakce v místě vpichu – zarudnutí, bolestivost, otok, teplé místo vpichu, bolest ruky
- celková reakce – pocit únavy, zvýšená teplota, zimnice, pocení, bolest svalů a kloubů, malátnost, bolest hlavy, pocity na omdlení
- nevolnost, zvracení, průjem
- zvětšení a bolestivost mízních uzlin
- vyrážka, svědění kůže
Ne nutně se musí tyto reakce objevit u každého, také se může objevit jen několik z nich. Mohou se objevit u první i/nebo u druhé dávky vakcíny a jejich intenzita zřejmě vůbec nevypovídá o tom, jak moc vakcína funguje.
Tyto nežádoucí účinky jsou známé a dají se očekávat poměrně u velké části populace. Víme, že vakcíny využívající technologii mRNA patří obecně mezi reaktivnější a podle dosavadních zkušeností lze očekávat silnější reakci po druhé dávce očkování.
Většina z nich nevyžaduje žádnou speciální léčbu a samy odezní během pár dní.
Závažné reakce na mRNA vakcínu jsou opravdu velice vzácné, patří mezi ně těžké alergické reakce včetně anafylaktické reakce.
Takových reakcí bylo zjištěno pouze 11 na milion podaných dávek u vakcíny Comirnaty, u vakcíny Moderna ještě méně – 2,5 na milion dávek.
Tyto reakce nastávají velmi brzy po aplikaci očkovací látky, proto se vždy doporučuje 30 minut počkat v čekárně. I kdyby k vážné alergické reakci došlo, zdravotnický personál může včas poskytnout odbornou pomoc.
Na zhodnocení dlouhodobých účinků zatím neuplynulo dostatečné časové období, na základě klinických studií a dosavadních zkušeností s mRNA technologií však lze tyto vakcíny považovat za efektivní a bezpečnou cestou pro prevenci infekčních chorob.
Na miskách vah
Pro srovnání můžeme proti sobě postavit příznaky a možné komplikace spojeny s nemocí COVID-19 a riziko vzniku nežádoucích účinků po očkování.
Mezi nejčastěji uváděné příznaky infekce COVID-19 s lehčím průběhem patří bolesti hlavy (70.3 %), ztráta čichu, chuti (70.2 %), kašel (63.2 %), bolesti svalů (62.5 %). Podle jiných zdrojů se podobně často vyskytovaly i teploty, dušnost nebo slabost.
Příznaky přetrvávaly zhruba 6–16 dní za pomoci základní léčby proti infekci COVID-19 nebo úplně bez ní.
Nemalá část nemocných, obzvláště ze starších věkových skupin, musí být kvůli infekci hospitalizována, toto riziko se zvyšuje s přítomností přidružených chorob jako vysoký tlak, obezita nebo cukrovka.
Podle poslední publikované klinické studie, které se zúčastnilo na 40 tisíc dobrovolníků a která sledovala bezpečnost vakcíny Comirnaty, trpělo mezi 66-83 %* účastníků bolestivostí a zarudnutím místa vpichu.
Z celkových příznaků uvedlo slabost 59 % a bolesti hlavy 52 % účastníků. 16 % účastníků uvedlo horečku vyšší než 38 °C. Výše uvedené příznaky se častěji vyskytovaly u věkové kategorie do 55 let.
K vymizení těchto příznaků došlo i bez léčby během 1-2 dní.
*ve studii rozdělují účastníky do skupin dle věku a očkované dávky, proto ten rozptyl
Předběžné záznamy z Izraele ukazují výrazný pokles zachycených infekcí i hospitalizací v očkované skupině a tedy, že očkování je účinnou cestou ven, z této pandemie.
Ano, nežádoucí účinky vakcíny existují a my o nich víme, můžeme s nimi tedy počítat a předcházet jim například tím, že odložíme očkování u lidí s aktuálně probíhající infekcí, ale COVID-19 si takhle nevybírá a často postihuje o to více právě ty, kteří jsou nějakým způsobem oslabení.
LIŠKOVÁ, Petra. Vakcína proti COVID-19, co můžeme po očkování čekat? JELÍNEK, Tomáš, editor. In: Medici PRO Očkování. [online]. 2021. Dostupné z: https://www.mediciproockovani.cz/po-ockovani-covid19.
Bezpečnost vakcíny Bexsero
Bezpečnost přípravku Bexsero byla hodnocena v 17 studiích včetně 10 randomizovaných kontrolovaných klinických studií s 10 565 subjekty (od 2 měsíců věku), kterým byla podána alespoň jedna dávka přípravku Bexsero.
Ve skupině příjemců vakcíny Bexsero bylo 6 837 kojenců a dětí (mladších 2 let), 1 051 dětí (od 2 do 10 let) a 2 677 dospívajících a dospělých.
Ze skupiny subjektů, kterým byla aplikována základní očkovací série přípravku Bexsero pro děti, bylo ve druhém roce života přeočkováno 3 285 účastníků. U kojenců a dětí (mladších 2 let) byly v klinických studiích zaznamenány jako nejčastější lokální a systémové nežádoucí reakce citlivost a zarudnutí v místě vpichu, horečka a podrážděnost.
Podání samotného přípravku BEXSERO 1
- Četnost výskytu horečky byla podobná jako v případě běžných kojeneckých vakcín podávaných během klinického hodnocení.
- Případný výskyt horečky se obvykle projevoval podle předvídatelného vzorce a ve většině případů došlo k ústupu do druhého dne po očkování.
Podání přípravku BEXSERO spolu s dalšími vakcínami 1
- Klinické studie na kojencích, jimž byla podána vakcína ve věku 2, 4 a 6 měsíců, vykázaly horečku (≥ 38 °C) u 69 % až 79 % subjektů, kterým byl přípravek Bexsero podán spolu s dalšími běžnými vakcínami (s obsahem těchto antigenů: heptavalentní pneumokokový konjugát záškrt tetanus acelulární vakcína proti černému kašli hepatitida B inaktivovaný poliovirus a Heamophilus influenzae typu b) oproti 44 % až 59 % subjektů, jimž byla podána samotná běžná vakcína.
- U kojenců očkovaných přípravkem Bexsero spolu s běžnými vakcínami byla rovněž vykázána vyšší míra spotřeby antipyretik.
- Pokud je to možné, lze zvážit samostatné očkování.
Nežádoucí účinky přípravku BEXSERO 1
U dospívajících a dospělých byly jako nejčastější lokální a systémové nežádoucí reakce zaznamenány bolest v místě vpichu, malátnost a bolest hlavy. S následujícími dávkami vakcinačního schématu nebyl zaznamenán zvýšený výskyt ani vyšší závažnost nežádoucích reakcí.
Nežádoucí reakce (po základním očkování nebo po přeočkování), u nichž existovala alespoň pravděpodobnost, že mohou souviset s očkováním, byly klasifikovány podle četnosti.
Četnosti jsou definované takto:
- velmi časté: (≥1/10)
- časté: (≥1/100 až
OČKOVÁNÍ proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám
Obsah:
Promeškaný termín očkováníZdravotně stigmatizované osobyDoba použitelnosti a skladování
Původcem spalniček je virus, jehož výhradním hostitelem se stává člověk. Přenáší se kapénkami, vzdušnou cestou. Přestože se celosvětově proti spalničkám očkuje již několik desetiletí a incidence spalniček je dnes relativně nízká, zdaleka není tato infekce eliminovaná.Spalničky představují nebezpečné onemocnění, které často doprovází horečka a vyrážka.
Po uplynutí inkubace, 10-14 dnů, se objevují příznaky zánětu horních cest dýchacích, se silnou rýmou, kašlem a zánětem spojivek. Po čtyřech dnech nastupuje živě červená vyrážka, jejíž ložiska, zpravidla o průměru 3-5 mm, mohou záhy splývat ve větší červené plochy. Charakteristicky se šíří od obličeje přes horní část trupu a končetin na dolní část těla.
Minimálně tři dny na to vyrážka postupně ustupuje ve stejném směru, jako začínala, tj. nejdříve začne blednout obličej a posléze další části trupu a končetin. K nejčastějším komplikacím patří pneumonie, zánět středního ucha nebo nosních dutin. Tyto komplikace jsou většinou vyvolány přidruženou bakteriální infekcí.
K nejtěžším, často život ohrožujícím komplikacím, patří pneumonie nebo encefalitida, vyvolaná samotným virem spalniček. Pro třetinu dětí se zánětem mozku může být komplikace fatální. Další třetina může být postižena trvalými těžkými následky v podobě obrny, postižení smyslů či intelektu.
Také zánět slepého střeva probíhá u spalniček velmi prudce s rychlým protržením střeva, které vede až k zánětu pobřišnice. Nejtěžší formy onemocnění jsou pozorovány u podvyživených dětí a i dnes bývají spalničky příčinou vysoké úmrtnosti dětí v rozvojových zemích.
Příušnice jsou akutním virovým zánětem slinných žláz (příušních, podčelistních a podjazykových), často komplikovaným podrážděním slinivky břišní a nepurulentní meningitidou. Onemocnění postihuje všechny vnímavé osoby, většinou ale děti. Snadno se přenáší kapénky z jedné osoby na druhou. Jejich jediným přirozeným zdrojem je člověk.
Příušnice, jejichž doba inkubace je obvykle 14-23 dní, se projeví zpravidla horečkou a bolestivým zduřením příušních slinných žláz. Zpočátku bývá postižena jedna strana. Po 2-3 dnech zánět přechází na druhou stranu. U nekomplikovaného onemocnění všechny příznaky odezní zpravidla do jednoho týdne.
Z komplikací přichází v úvahu podráždění slinivky břišní, které se projeví bolestmi břicha a zvracením. Velmi často je průběh komplikován bolestmi hlavy jako průvodního znaku nepurulentní meningitidy. Obě komplikace jsou důvodem ke krátkodobému pobytu v nemocnici.
Pokud onemocní starší chlapci nebo dospělí muži, je nemoc často komplikovaná orchitidou, po které může dojít k dočasné sterilitě. Zarděnky jsou virové onemocnění typické pro člověka. Šíří se kapénkovým přenosem; nejčastěji se vyskytují na jaře. Zatímco získaná forma zarděnek probíhá většinou lehce, při onemocnění těhotné ženy může dojít k závažnému poškození plodu.
Inkubační doba je 14-21 dní. Klinický obraz je různý, od snadno přehlédnutelných forem s prchavou vyrážkou až po vzácné, těžké formy onemocnění, které mohou být provázeny zánětem mozku. Onemocnění zpravidla provázejí bolesti kloubů, v těžších případech také zánět kloubů. Charakteristické je zduření uzlin v šíjní krajině a za ušima.
Vyrážka je růžová, velikosti čočky a po odeznění se kůže nijak charakteristicky nešupí. Těžké formy zarděnek jsou vzácností. Naopak forma vrozená je velmi obávanou, neboť s sebou nese velmi vážné důsledky pro narozené dítě. Nákaza v prvních měsících těhotenství může vést k infekci plodu a jeho poškození.
Obvykle bývají postiženy ty orgány, které se vyvíjí během prvních třech měsíců těhotenství (oko, ucho a srdce). Pokud těhotná žena onemocní zarděnkami, v prvním měsíci těhotenství je riziko poškození plodu 50%, ve druhém 25%, ve třetím 10%. Nízké riziko existuje i v dalších měsících těhotenství. Onemocnění těhotné ženy vede často ke spontánnímu potratu.
Pravidelné očkování proti spalničkám se v bývalém Československu zařadilo do očkovacího kalendáře v roce 1969. Po šesti letech se jednodávkové schéma očkování změnilo na dvoudávkové. Od roku 1982 se rozšířilo o očkování proti zarděnkám, v té době jen dívek ve věku 12 let.
V následujících letech byl pozorován nárůst incidence zarděnek mladších dětí, především chlapců, a tak se od roku 1986 začaly plošně očkovat všechny děti ve věku dvou let. V té době se očkovalo výhradně monovakcínou proti zarděnkám, kmene RA27/3, dodávanou různými výrobci (Rudivax, Ervevax).V roce 1987, dva roky po zahájení plošného očkování proti příušnicím vakcínou Pavivac, se monovakcína proti spalničkám (Movivac) nahradila bivalentní vakcínou proti spalničkám a příušnicím, Mopavac. V Československu se zvolilo dvoudávkové očkování proti spalničkám a příušnicím v krátkodobém 6-10měsíčním intervalu. Důvodem bylo zajištění rychlé a robustní ochrany vůči oběma infekčním chorobám v dětské populaci. Navíc obě vakcíny splňovaly díky další atenuaci velmi dobrou toleranci a vysoký bezpečnostní profil.
Od roku 1995 se v České republice plošně očkuje kombinovanou vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (Trivivac).
Do roku 2000 se doočkovávaly monovalentní vakcínou proti zarděnkám všechny ženy ve fertilním věku, které nebyly dříve očkovány.
V roce 2006 se na komerčním trhu objevila další trivalentní vakcína Priorix a o rok později čtyřvalentní vakcína Priorix Tetra (obohacená o vakcínu proti planým neštovicím).
Výskyt (absolutní počet) v České republice
Očkovací látky obsah
| Název komerční vakcíny | 1) | 2) | 3) | 4) | 5) | Poznámka |
| ERVEVAX | R | 13.9.1996 | X | není k dispozici | ||
| M-M-R II | MMR |
O lécích.cz
Česká republika má za sebou první měsíc očkování proti nemoci COVID-19. Po celou dobu přijímá Státní Ústav pro kontrolu léčiv od očkovaných, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků hlášení podezření na nežádoucí účinky. Každé hlášení zaevidujeme, přidělíme mu světově unikátní číslo a dál s ním pracujeme.
Každý týden ve čtvrtek Státní ústav pro kontrolu léčiv zveřejní údaje o počtu hlášení podezření na nežádoucí účinky a také rozpis jednotlivých reakcí. Je ale třeba mít na paměti, že všechna hlášení jsou pouhými podezřeními, nikoliv prokázanými nežádoucími účinky vakcín.
Mezi vakcínami a reakcemi může existovat jen časová souvislost bez jakékoliv příčinné souvislosti. Dále mohou být nahlášeny nežádoucí účinky, které nejsou správně pojmenovány.
Výpis tedy slouží pouze pro přehled, jaké reakce byly nahlášeny, nejde o statistiku skutečně prokázaných nežádoucích účinků vakcín.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky slouží k poznávání nových aspektů bezpečnostního profilu léčivých přípravků.
Pokud se objeví větší počet hlášení určité reakce, která pro daný přípravek není dosud známa, bude zahájeno podrobné hodnocení s cílem ověřit, zda se jedná o skutečně nový nežádoucí účinek.
Při takovém hodnocení je vždy zvažováno, zda přínosy léčiva nadále převyšují jeho rizika, i přes novou informaci o nežádoucím účinku. Současně je zvažováno, zda nelze zavést opatření, která by nové riziko mohla snížit.
Nejčastější známé nežádoucí účinky
U obou zatím registrovaných vakcín proti COVID-19 patří mezi nejčastěji pozorované nežádoucí účinky bolest a zduření v místě vpichu, únava, bolest hlavy, horečka a zimnice, bolest svalů a kloubů.
U vakcíny společnosti Moderna je navíc mezi nejčastějšími nežádoucími účinky uváděna také nevolnost, zvracení, zarudnutí v místě vpichu, zduření a bolest podpažních uzlin. Tyto reakce se objevují s frekvencí velmi častou, tzn.
u více než 1 pacienta z 10 očkovaných. Jde o reakce, které patří mezi očekávané prakticky u všech vakcín.
Mnoho léčivých přípravků včetně vakcín může v ojedinělých případech vyvolat závažnou alergickou reakci (anafylaktická reakce či anafylaktický šok). Takovéto reakce byly nahlášeny i po aplikaci vakcín proti COVID- 19.
Jedná se o náhle vzniklý a potenciálně život ohrožující stav, který se projevuje rychle se rozvíjejícími příznaky na kůži (svědění, pálení kůže, zarudnutí, vyrážka, otok) spolu s příznaky dýchacího traktu (rýma, chrapot, kašel, dušnost, změna hlasu, astmatický záchvat), s příznaky oběhového traktu (bledost, studený pot, bušení srdce, zrychlení srdeční činnosti) s příznaky zažívacího traktu (křečovité bolesti břicha, zvracení, průjem, kovová chuť v ústech) a s příznaky neurologickými (mdloba, křeče, narušení vědomí). Reakce nastává během krátké doby po podání vyvolávající látky, nejčastěji do 15 minut. Právě proto je důležité, aby očkovaný hned po injekci neopouštěl zdravotnické zařízení, v případě komplikací jsou totiž lékaři schopni rychle pomoci. V blízkosti lékaře se doporučuje zůstat 15 až 30 minut.
Kdo má podezření na nežádoucí účinky hlásit?
Hlášení podezření na závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky je velmi důležité pro dokreslení bezpečnostního profilu po zaregistrování každého léčivého přípravku. Lékaři a všichni zdravotničtí pracovníci mají zákonem danou povinnost hlásit na SÚKL svá podezření na tyto závažné či neočekávané nežádoucí účinky.
Mírné nežádoucí účinky, které už jsou popsány v Souhrnu údajů o přípravku či v Příbalové informaci, není potřeba hlásit, protože nemají zásadní vliv na poměr přínosů a rizik léčivého přípravku. Pokud se u vás však po očkování objeví závažný zdravotní problém, poraďte se s lékařem, který by měl toto podezření na nežádoucí účinek nahlásit.Hlásit na SÚKL může i sám pacient, formulář je k dispozici zde.
Přehled k nahlášeným podezřením na nežádoucí účinky najdete zde.
Kontakty pro média:
Bc. Klára Brunclíková, tisková mluvčí a vedoucí tiskového oddělení
tel. 702 207 242, tiskove@suklcz
Nežádoucí účinky očkování. Jak se sledují a vyhodnocují?
Smyslem očkování je ochránit lidi před takovými infekčními nemocemi, které je obtížné léčit a které mají vysokou smrtnost nebo značné riziko vážných následků v případě prodělání choroby.
Principem očkování je to, že organismus člověka získá specifickou imunitu vůči určitému antigenu nebo organismu.
Laicky řečeno bychom po očkování už danou nemocí buď vůbec neměli onemocnět, nebo by případný průběh nemoci měl být podstatně mírnější.
Očkování povinná i doporučená
Ze zákona jsou během prvního roku života povinná očkování proti záškrtu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, hemofilu B a tetanu. Později pak očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
V minulosti se v Česku plošně očkovalo také proti tuberkulóze, nicméně dnes je toto očkování povinné jen pro rizikové novorozence. Míra rizika se zjišťuje už v porodnici formou dotazníku.
Povinné očkování se týká dětí, jejichž rodič nebo sourozenec (případně člen domácnosti) měl nebo má aktivní tuberkulózu, nebo pokud pobýval déle než 3 měsíce v zemi s vysokým výskytem této nemoci.
Kořeny očkování
Počátky očkování sahají do 18. století, kdy se zjistilo, že dojičky krav vystavené tzv. kravským neštovicím neonemocněly velmi nebezpečnými pravými nebo též černými neštovicemi (variolou). Lidé se proto záměrně infikovali látkou z boláků kravských neštovic, a tím se chránili proti smrtelným pravým neštovicím.
Později byla vyvinuta speciální vakcína, díky které se v roce 1977 podařilo černé neštovice jako první infekční nemoc celosvětově vymýtit. Nicméně nám dodnes zůstaly pojmy vakcína a vakcinace, které jsou odvozeny od latinského pojmenování pro krávu (vacca), jež poskytla předchůdkyni moderních očkovacích látek.
Rodičům je doporučováno očkování kojenců proti pneumokokům a proti rotavirovým gastroenteritidám. Nepovinné, ale možné je také očkování proti meningokokům.
Později v dětství je pak doporučována vakcína proti lidským papilomavirům (HPV), které jsou považovány za jednu významných příčin pozdější rakoviny děložního čípku. Dobrovolná jsou například očkování proti klíšťaty přenášenému virovému zánětu mozku (klíšťová encefalitida) nebo proti sezónní chřipce.
Jaké nežádoucí účinky očkování jsou hlášeny nejčastěji?
Vůbec nejčastějším nežádoucím účinkem je místní reakce jako začervenání, edém, bolestivost. Dále se jedná o zvýšenou teplotu nebo horečku, pláč nebo plačtivost, zažívací potíže, mrzutost, podrážděnost nebo nervozitu, nespavost (nebo naopak únavu) či vyrážku.
Jako „velmi časté“ se označují takové nežádoucí účinky, které se vyskytují u každé desáté aplikace vakcíny. Jako „časté“ nežádoucí účinky se označují ty, které postihují jednoho očkovaného ze sta.
„Méně časté“ nežádoucí účinky postihují jednoho ze sta až jednoho z tisíce, „vzácné“ se vyskytují v jednom případě z tisíce až z deseti tisíc a „velmi vzácné“ méně než v jednom případě z 10 000 podání očkovací látky.
Kam a jak nežádoucí účinek očkování hlásit?
V České republice hlášení o nežádoucích účincích očkování sbírá Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Hlášení je možné podat písemně, e-mailem i telefonicky.
Písemně je možné nežádoucí účinky hlásit na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv. Oddělení farmakovigilance, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10. E-mailem na adresu: [email protected].
Telefonicky na čísla: 272 185 322 nebo 272 185 885.
Podobně jako v případě léků je každé hlášené podezření na nežádoucí účinek zaevidováno pod jedinečným identifikačním číslem a zařazeno do databáze nežádoucích účinků. Česká databáze je navíc propojena evropskou a s databází Světové zdravotnické organizace. Shromážděná hlášení vyhodnocují experti a identifikuje případné rizikové faktory.
Jak se liší posuzování nežádoucích účinků léků a vakcín?
Základní rozdíl spočívá v tom, že léky užívají už nemocní lidé k tomu, aby potlačili příčinu nebo projev nemoci. V mnoha případech léky mohou rozhodovat o životě nebo smrti, a proto jsou i drastické nežádoucí účinky jako třeba vypadání vlasů v případě chemoterapie onkologicky nemocných akceptovány.
V případě očkování jde ale o masové podávání preparátu jako prevence zdravé populaci, navíc z velké části dětem. Proto jsou požadavky na bezpečnost očkovacích látek podstatně přísnější. Povinnost hlásit nežádoucí účinky jako závažné se proto v případě vakcín vztahuje například i na horečku nebo na lokální reakci v místě očkování.
Kdo hlášení podává a kolik jich za rok bývá?
Povinnost hlášení závažných nežádoucích účinků očkování mají zdravotničtí pracovníci. Ale právo ohlásit jakékoli účinky mají jak pacient, tak rodič, příbuzný nebo jiná blízká osoba.
Za rok 2019 eviduje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) 689 hlášení podezření na nežádoucí účinek očkování.
Podle statistiky SÚKL přitom počet hlášení v posledních letech klesá, neboť v roce 2015 přišlo 1156 hlášení a třeba v roce 2018 jich bylo 815.
Více než dvě třetiny hlášení zaslali zdravotníci, pouze 214 jich přišlo od pacientů nebo jejich blízkých. Z nich pak 13 hlášení bylo plně ověřeno, tedy lékař potvrdil všechny reakce uváděné v hlášení laikem.
Nejvíce došlých hlášení se týká podání tzv. hexavakcín (188), vakcín proti spalničkám a příušnicím (117) a vakcín proti záškrtu, tetanu a černému kašli (116).
Očkování proti pneumokokovým infekcím se týkalo 63 hlášení, vakcínám proti meningokokovým infekcím 43 hlášení a očkování proti tetanu 40 hlášení.
Nicméně SÚKL upozorňuje, že skutečný výskyt nežádoucích účinků, zvláště těch očekávaných se může od počtu odeslaných hlášení podstatně lišit.
Nežádoucí reakce na očkování proti pneumokokům jsou podobné jako na kterýkoli jiný druh vakcinace
Více o vakcíně Prevenar 13 Vakcína Prevenar 13 obsahuje neživé části těl 13 typů pneumokoku. Je uzpůsobena tak, aby vyvolávala imunitu i u nejmenších dětí.
Vakcína Prevenar 13 obsahuje neživé části těl 13 typů pneumokoku. Je uzpůsobena tak, aby vyvolávala imunitu i u nejmenších dětí.
Bezpečnost vakcíny, určené pro děti od 6 týdnů věku, byla hodnocena kontrolovanými klinickými studiemi.
Bezpečnost vakcíny byla hodnocena v kontrolovaných klinických studiích, v nichž bylo podáno 14 267 dávek 4 429 zdravým kojencům ve věku od 6 týdnů při prvním očkování a ve věku 11–16 měsíců v době přeočkování. Ve všech studiích s kojenci byl Prevenar 13 podáván souběžně s běžným dětským očkováním. Zároveň byla stanovena bezpečnost u 354 předtím neočkovaných dětí (věk 7 měsíců až 5 let).
A jak je to s nežádoucími účinky po vakcinaci proti pneumokokům?
Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky u dětí ve věku od 6 týdnů do 5 let patřily:
- reakce v místě vpichu,
- horečka,
- podrážděnost,
- nechutenství,
- zvýšená spavost a/nebo nespavost.
V průběhu základního očkování přípravkem Prevenar 13 byla pozorována zesílená reakce v místě podání injekce u dětí starších 12 měsíců v porovnání s mírou reakce pozorované u kojenců.
Dospělí ≥18 let a starší pacienti
S vyšším věkem byla pozorována nižší četnost nežádoucích účinků; u dospělých starších 65 let věku (bez ohledu na stav předchozího pneumokokového očkování) bylo pozorováno méně nežádoucích účinků než u mladších dospělých; nežádoucí účinky byly obecně častější u mladších dospělých ve věku od 18 do 29 let.
Pokud se u Vašeho dítěte či u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku. Protože ale nežádoucí účinky vakcinace nemohou být dopředu u všech očkovaných předem vyloučeny, musí být všechna očkování prováděna ve zdravotnickém zařízení, kde je dostupná okamžitá léčba.
Možné vedlejší účinky očkování – O klíšťové encefalitidě
Očkovací látky proti klíšťové encefalitidě jsou vysoce bezpečné a obvykle po jejich podání nedochází k projevům vedlejších účinků. Pokud se už nějaké komplikace objeví, jedná se většinou pouze o nezávažné projevy, které za krátkou dobu odezní.
Očkování se provádí vakcínou obsahující oslabené viry, které již nemají schopnost se v organismu množit. Dále obsahuje doprovodné látky (například hydroxid hlinitý, formaldehyd, sacharózu, chlorid sodný apod.), které jsou obvykle organismem dobře snášeny. Pokud tedy netrpíte alergií na některou z těchto látek (což bývá velmi ojedinělé), mělo by vše proběhnout bez problémů.
I přesto se čas od času po očkování mohou objevit nežádoucí účinky jako zarudnutí, mírná bolest nebo otok v místě vpichu. Někdy se vyskytne otok přilehlých lymfatických uzlin. Tyto příznaky jsou vlastně projevem toho, že organismus na očkování reaguje. Probíhající zánětlivá reakce zakládá budoucí imunitu a je v podstatě potřebná.
Zejména po první dávce se u některých osob mohou projevit celkové příznaky podobné chřipce. Nejčastěji se objevuje teplota kolem 38 °C doprovázená bolestmi hlavy. Občas se mohou připojit i pocity svědivosti nebo necitlivosti, zřídka také dávivé pocity nebo zvracení. Tyto příznaky obvykle zmizí do 72 hodin. V některých případech se mohou vyskytovat i u dalších dávek očkování.
Rovněž se mohou objevit celkové příznaky jako oběhové reakce, návaly pocení, zimnice, únava, bolesti svalů a kloubů. Alergické reakce nebo průjem se vyskytují ojediněle. Stejně vzácné jsou i bolesti kloubů a svalů v krční oblasti, které odezní v průběhu několika dnů.
Statisticky bylo dokázáno, že očkování ani dočasně nesnižuje obranyschopnost organismu a podle současných vědeckých poznatků vakcinace nemůže způsobit vznik autoimunních onemocnění.
Jak bylo řečeno již v úvodu, výše uvedené vedlejší účinky nebývají příliš časté. Ve studiích, které zkoumaly účinnost a bezpečnost očkování, se vždy objevovaly jen ve velmi malém množství. Celkově je tedy očkování proti klíšťové encefalitidě bezpečné a dobře snášené.
(kros)
Objednejte se na očkování právě teď
Jak očkování funguje: co se v mém těle stane? · Covid Portál
Vakcíny proti covid-19 jsou léčiva, která brání vzniku onemocnění způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 tím, že vyvolávají imunitní odpověď proti tomuto viru. Laicky lze říct, že vakcína tělo naučí virus rozpoznat a vyvolat odpovídající imunitní reakci, než stihne virus vyvolat onemocnění.
Dostupnost bezpečné a účinné vakcíny proti covid-19 je nutná za účelem zajištění ochrany před tímto onemocněním, především u zdravotníků a zranitelných skupin obyvatelstva, jako jsou senioři nebo chronicky nemocné osoby.
Jak vakcíny fungují a jak dlouho účinkují:
Vakcíny účinkují tak, že připraví imunitní systém (přirozenou ochranu organismu) dané osoby tak, aby dokázal rozpoznat konkrétního původce infekčního onemocnění a bránit se proti němu.
Výzkum vakcín proti covid-19 se zaměřuje na vyvolání odpovědi na část nebo celý protein na povrchu koronaviru (tzv. spike protein neboli protein S), který je pro tento virus jedinečný. Po očkování vakcínou se u dané osoby vyvolá imunitní odpověď.
Jestliže se tato osoba později virem nakazí, imunitní systém virus rozpozná a protože již bude připraven proti němu bojovat, danou osobu před onemocněním COVID-19 ochrání.
Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nový virus, neexistují v současné době dostatečné poznatky o tom, jak dlouho po očkování se imunita navozená vakcínou zachová, nebo zda bude potřeba pravidelného přeočkování. Údaje ze studií imunogenicity a účinnosti v dlouhodobém měřítku poslouží jako východisko pro budoucí strategie očkování.
Ochrana při mutaci viru:
Viry obvykle mutují (mění se jejich genetický materiál); u různých virů toto probíhá různě rychle, přičemž mutace nemusejí nezbytně ovlivnit to, jak bude vakcína proti viru účinkovat.
Některé vakcíny proti virovým onemocněním si zachovávají účinnost po mnoho let poté, kdy byly vyvinuty, a poskytují dlouhodobou ochranu. Tak je tomu např. u vakcíny proti spalničkám nebo příušnicím.
Na druhou stranu u takových nemocí, jako je chřipka, se kmeny virů mění tak často a v takovém rozsahu, že složení vakcíny se musí upravovat každoročně, aby bylo účinné.
Vědecká obec a regulační orgány sledují, zda se koronavirus Sars-CoV-2 bude v průběhu času měnit, a pokud ano, zda vakcína může lidi ochránit před nákazou novými variantami.
Jak vám bude po očkování a vedlejší účinky vakcíny:
Po očkování se může objevit bolest hlavy, únava nebo například bolest svalů. Není se čeho bát, nejedná se o příznaky nemoci. Očkováním se naše tělo a imunitní systém učí, jak bojovat s nemocí, proti které vakcína chrání. Tohle učení s sebou přináší i výše zmíněné nepříjemnosti.
Přibližně každý desátý člověk má po aplikaci vakcíny reakci jako je zčervenání nebo bolestivost v místě vpichu, bolest svalů, únavu, zvýšenou teplotu nebo vyrážku. Nejedná se o projevy nemoci a není důvod se bát. Právě tyto projevy se nazývají fyziologické reakce a dávají nám najevo, že náš imunitní systém pracuje tak, jak má.
Ve velmi vzácných případech se může stát, že se objeví vážnější nežádoucí účinky. Statisticky je ale bezpečnější nechat se naočkovat.