- Zdroj: CC 2.0 Generic, Marco Verch
I když spotřeba pesticidů na hektar půdy patří v Česku ve srovnání s jinými zeměmi k těm nižším, v množství těchto látek v potravinách naopak vedeme.
S toxikologem Jiřím Patočkou jsme si povídali nejen o pesticidech, ale i dalších jedech, které na nás „čekají“ před Vánocemi v oblíbených potravinách. Příkladem mohou být ořechy, datle nebo fíky.
Čeští zemědělci aplikaci pesticidů stále snižují a v tomto smyslu patříme k zemím s nejnižší spotřebou pesticidů v rámci EU, v potravinách prodávaných v ČR se rezidua pesticidů nad zákonem povolené limity nacházejí naopak mnohem častěji, než je průměr EU. Jak je to možné?
Ze statistik Evropského statistického úřadu Eurostat vyplývá, že v ČR činí průměrná spotřeba pesticidů 1,9 kilogramu na hektar, zatímco třeba v sousedním Rakousku je to 3,1 kilogramu, v Německu 3,4 kilogramu, v Itálii 7,7 kilogramu a v Belgii dokonce 8 kilogramů pesticidů na hektar.
Potraviny z našich polí by proto měly mít obsah reziduí velmi nízký. Přesto máme v potravinách víc pesticidů než jiné země. Centrum pro zdraví, výživu a potraviny Státního zdravotního ústavu zjistilo na základě analýz, že celkem 41 % analyzovaných vzorků potravin prodávaných v ČR obsahuje rezidua pesticidů, z toho 3,6 % nad povolený limit.
Průměr v EU je přitom 2,4 %, v Německu 2,3 % a v Rakousku dokonce jen 0,6 %.
Lze těmto statistikám věřit? Kdo je na vině?
Těžko říct. Můžeme jen spekulovat.
Může za to černý trh s pesticidy, na němž se objevují neevidované nebo dokonce zakázané látky? Může za to dovoz potravin ze zemí, jako je Polsko, kde je toto procento ještě vyšší než u nás a dosahuje 4,1 procenta? Je pravda, že potraviny s pozůstatky pesticidů obvykle nejsou vyrobené v ČR? Nebo za to může fakt, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí nejrozsáhlejší testy na rezidua pesticidů z celé EU? Kdo víc hledá, ten víc najde. V roce 2018 testovala přítomnost 460 druhů reziduí pesticidů, a to na vzorku 1186 potravin.
Před Vánocemi spotřebitelé ve srovnání se zbytkem roku ve větším množství kupují sušené ovoce, rozinky a podobně, v nichž bývá vyšší obsah pesticidů. Podle čeho by je měli vybírat, aby si z obchodu odnesli ty pro zdraví nejprospěšnější bez obsahu nechtěných pesticidů?
Sušené ovoce je neodmyslitelnou součástí naší stravy a zdá se, že jeho obliba stoupá v souvislosti s propagováním zdravé výživy. V procesu sušení je v ovoci snížen obsah vody na 15–20 % a ovoce je tímto způsobem konzervováno. Moc „zdravá“ potravina to ale není.
Obsahuje velké množství cukru a do kandovaného ovoce se ještě cukr přidává. Sušené ovoce obsahuje však i řadu látek, které lidskému zdraví prospívají. Třeba vláknina, vitamíny, antioxidanty, minerály či stopové prvky, například vysoký obsah draslíku v sušených meruňkách.
Ledové čaje jsou hrozbou pro ledviny. Nepijte je, radí odborníci
Hlavní úskalí spočívá v tom, že výrobci často přidávají do sušeného ovoce různé konzervanty. Takovou látkou je třeba oxid siřičitý (SO2), který se používá také jako látka, která současně vylepšuje vzhled sušených plodů. Zabraňuje oxidaci některých látek v ovoci a ztrátě původní barvy. Proto mají sušené meruňky v bio kvalitě hnědou barvu, zatímco ty sířené jsou oranžové.
Někteří lidé jsou na siřičitany citliví a může u nich po konzumací sířeného ovoce dojít k žaludečním křečím, kožním vyrážkám či astmatickým záchvatům. Tyto případy nejsou časté, ale jsou velmi nepříjemné. Pokud se sušené ovoce nesprávně suší, skladuje nebo je s ním chybně manipulováno, může být také znečištěno houbami, mykotoxiny a jinými toxickými látkami.
Vedle sušeného ovoce najdeme pesticidy i v čerstvém ovoci a zelenině. V jakých druzích nejčastěji?
Pesticidy a herbicidy se mohou objevit ve všech zemědělských produktech. Nelze jednoznačně říct v kterém nejčastěji.
Existuje obrovské množství pesticidů a herbicidů, ale po zjištění, že mnohé jsou nebezpečné i pro člověka, se jejich spotřeba ve vyspělých zemích snižuje a nebezpečné pesticidy jsou nahrazovány bezpečnějšími.
I když se zvyšuje počet zemědělských bio farem, které pesticidy nepoužívají, zcela se bez nich zemědělská výroba neobejde. Jsou proto všudypřítomné a vyhnout se jim je nemožné.
Je na národních kontrolních orgánech, aby jejich obsah v potravinách systematicky kontrolovaly a závadné potraviny včas zadržely, aby se nedostaly na trh a ke spotřebiteli.
U mnoha těchto prostředků dosud není známo, zda opravdu škodí lidskému zdraví a jakým způsobem.
Příkladem takové látky může být herbicid glyfosát (hlavní přísada RoundUpu, hojně používaného přípravku na hubení plevele, pozn. red.).
V jakých dalších potravinách jsou vyšší koncentrace pesticidů a proč?
Množství typů vyráběných pesticidů a herbicidů je obrovské jak po stránce chemické, tak po stránce jejich užití. Mohou se proto objevovat téměř všude.
Co vlastně pesticidy a jejich konzumace ve stravě způsobují?
Při obrovském množství vyráběných a v každodenní praxi používaných pesticidů je nemožné stručně a jasně říct, jaké zdravotní problémy způsobují. Látky se liší chemickou strukturou, způsobem vstupu do organismu, mechanismem biologického účinku i klinickými příznaky.
Jaký vliv má na obsah pesticidů v potravinách jejich skladování?
Pesticidy a herbicidy se do rostlin dostávají při jejich růstu a ošetření na poli, do živočichů při jejich krmení a ošetřování. Skladování potravin již není, až na výjimky, s používáním pesticidů spojeno. Spíše v průběhu jejich skladování obsah těchto látek klesá, protože podléhají chemickému rozkladu.
Dá se z hlediska pesticidů, ale i dalších nebezpečných látek, například kadmium či rtuť nebo arsen, srovnat současnost s obdobím před padesáti či sto lety?
Exaktní srovnávání je nemožné, protože naměřená data o těchto látkách z dřívější doby neexistují. I dnes, přes vyspělou techniku a celospolečenský zájem, tyto informace mnohde chybí nebo jsou nedostatečné. Není s čím srovnávat. Lze pouze spekulovat.
Toxikolog Jiří Patočka
Lze „pesticidovou“ potravinu poznat podle vzhledu nebo pomocí olfaktorických vjemů?
Nelze. Člověk takovou rozpoznávací schopnost nemá. Domníváme se, že takovou schopnost mohou mít některá zvířata. Často přeci říkáme o nějaké podezřelé potravině, že to „ani pes nežere“.
Pesticidům se asi nelze vyhnout, může ale spotřebitel nějak jejich příjem v potravě zredukovat?
Pouze výběrem a znalostmi, ať už získanými osobně nebo z veřejných zdrojů. Funkci kontrolora musí převzít stát prostřednictvím svých kontrolních orgánů.
Kromě pesticidů se ve stravě vyskytují i další toxiny. Které potraviny jsou z vašeho pohledu nejrizikovější a proč?
V ČR je takových potravin pomálu, ale lidé se s nimi mohou setkat při cestách do zahraničí, zejména do exotických zemí.
Zde jsou velmi často používány suroviny (ovoce, zelenina i živočichové), které česká kuchyně (zatím) nezná, takže setkání s nimi může být provázeno zdravotními problémy. Občas i závažnými.
Problémem posledních let je nález velkého množství mikročástic a nanočástic plastů v potravinách.
Blíží se Vánoce a kromě sušeného ovoce roste v tomto období také prodej oříšků. Jaké máte doporučení ohledně jejich koupě, aby si spotřebitel z obchodu spolu s ořechy domů nepřinesl i nežádoucí jedy?
Různé druhy ořechů a mandlí jsou z výživového hlediska významné pro vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, důležitých bílkovin, vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K) i ve vodě (B1, B6, C) a obsahu minerálních a stopových prvků, jako jsou vápník, hořčík, fosfor, železo, zinek, mangan či bór.
Rizikem je jednak vysoký obsah energie, jednak změny, které provází jejich stárnutí (žluknutí tuků). Závažným rizikem jsou mykotoxiny, jedovaté produkty plísní. Jejich vzniku je třeba zabránit správným usušením po sklizni a skladováním, aby nedocházelo k rozvoji plísní.
Za nejnebezpečnější je považována plíseň Aspergillus flavus, která produkuje mykotoxin zvaný aflatoxin. Ten může v případě kumulace v lidském organismu způsobovat zdravotní potíže, poškozovat játra a podporovat vznik zhoubných nádorů. Aflatoxiny jsou proto při dovozu ořechů (zejména arašídů a pistácií) do ČR přísně kontrolovány Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí.
| Narodil se ve Veverské Bítýšce, vystudoval obor chemie – fyzika na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působil ve Vojenském lékařském, výzkumném a doškolovacím ústavu J.E. Purkyně v Hradci Králové na Katedře toxikologie, Univerzitě obrany či Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na katedře radiologie a toxikologie a ochrany obyvatelstva. Zde působí dodnes. Aktivní je také v Centru biomedicínského výzkumu Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Je rovněž autorem či spoluautorem více než 100 článků ve vědeckých časopisech a mnoha popularizačních článků v novinách a časopisech. |
Jak byste doporučil vybírat lidem datle a fíky, které jsou v době adventu oblíbené?
Největším zdravotním rizikem je přítomnost plísní a mykotoxinů, které tyto plísně produkují.
Proto je třeba při koupi datlí a fíků zboží dobře prohlédnout, zda má přirozenou barvu a zda není poškozený obal, dlouho je v domácnosti neskladovat a rychle zkonzumovat. Jeho doba použitelnosti je omezená.
Toto zboží je často napadáno roztoči, kteří pronikají i pevnými obaly. Nejčastěji se jedná o roztoče Carpoglyphus lactis (mlékohub obecný), který se velmi rychle množí a napadá i další druhy sušeného ovoce.
Jak je to s čokoládou?
Čokoláda patří bezesporu k nejpopulárnějším sladkostem na světě a milují ji nejen děti, ale i dospělí. Její konzumace je spojována s vysokou výživnou hodnotou danou vysokým podílem tuků a cukrů a také flavonoidů s pozitivním vlivem na lidské zdraví.
Pokud její konzumace nepřesáhne rozumné meze, představuje vítaný pamlsek. Objevují se však i varovná slova o riziku konzumace čokolád s vysokým podílem kakaa.
Kakaovník pravý, který je zdrojem kakaového prášku, je současně silným akumulátorem toxického kovu kadmia, které se tak z půdy dostává až do této sladké pochoutky.
S Vánocemi je spojena zvýšená konzumace ryb. Jaký máte názor na obsah rtuti v rybách, zvláště těch oblíbených mořských, například v tuňáku?
Dietologové na celém světě zdůrazňují, že konzumace rybího masa je zdraví vysoce prospěšná. Aktivně snižuje cholesterol, krevní tlak, tvorbu trombů, snižuje riziko infarktu, má pozitivní účinek na udržení správných funkcí nervové soustavy a mozku a snižuje riziko onemocnění kardiovaskulárního systému.
Omega-3 mastné kyseliny, které rybí maso obsahuje, se podílí na redukci hmotnosti a nadbytečného podkožního tuku. Rybí maso je lehce stravitelné, nevyžaduje dlouhou kuchyňskou přípravu, ani vysoké teploty. Má vysoký obsah kvalitních bílkovin, nízký obsah cholesterolu a nulový obsah sacharidů.
Je také bohaté na zinek, selen, železo a vitamín B12.
Konzumace rybího masa v Česko je ve srovnání se světem nízká. Zatímco průměrná roční spotřeba v zemích EU je 22 kg na osobu, v ČR je to pouhých 5,7 kg. V některých domácnostech je omezena jen na smaženou rybu na štědrovečerním stole.
Člověk svou průmyslovou činností významně zvyšuje zamoření prostředí těžkými kovy včetně rtuti. Ta je v přírodě přeměňována bakteriemi v půdě a vodním prostředí na vysoce nebezpečnou organokovovou sloučeninu – methylrtuť. Methylrtuť se koncentruje hlavně ve vodních ekosystémech, proto jsou jejím nejvýznamnějším zdrojem ryby a mořské plody.
Nejvíce ohroženi jsou lidé s vysokou spotřebou ryb a mořských produktů. Ohroženy jsou také těhotné ženy nebo ženy v produktivním věku, které plánují mít potomky. Methylrtuť snadno proniká z těla matky přes placentu do těla vyvíjejícího se plodu v děloze. Prochází také mozkovou bariérou, což může vést k narušení vývoje nervového systému u dítěte.
Kromě toho existují důkazy o škodlivých účincích methylrtuti na srdečně-cévní systém nebo imunitu.
Jak nahlížíte na tvrzení, že nejzdravější ryba je český kapr?
I když používání rtuti v běžném životě a různých průmyslových odvětvích je neustále snižováno, jsou místa, kde je její koncentrace v životním prostředí vysoká a dostává se proto i do potravin a potravinářských surovin. V ČR je takovým místem okolí Spolany Neratovice. Kapři lovení v českých rybnících, kteří se dostanou na náš vánoční stůl, obsahují podlimitní množství rtuti a strach z nich mít nemusíme.
- Dále čtěte:
- Lepek není jed. Může ochránit před cukrovkou i dalšími chorobami
- Masem a mléčnými výrobky proti infarktu. Kardiologové překvapili novou studií
- Revoluce z vládní pekárny: stát rozmělní definici kváskového chleba
- Nenápadná a výživná potravina budoucnosti. Obyčejné žaludy
-
Je soběstačnost v potravinách nesmysl, nebo jsme opět nezachytili nové trendy?
Před pár týdny poslanci v Poslanecké sněmovně parlamentu jednali o mnohých návrzích a zaznívaly interpelace k připravovaným novelám zákonů, které by měly ulehčit život nám, občanům České republiky. Vědí poslanci, co trápí obyčejné občany naší země? Mám obavu, že mnozí ztrácejí kontakt s realitou. Jinak by určitě prioritně jednali o novele zákona o potravinách a určitě by přijali návrh na zvýšení soběstačnosti v základních komoditách, které jsme si ještě před léty dokázali doma sami vyrobit a sami určit ceny, za které se prodávaly našim obyvatelům.
Dnes, když mnohé běžné komodity doma nevyrábíme, jsme zcela závislí na jejich dovozech a ceny nám určují ti, kteří k nám dovážejí ze svých zemí a prodávají zboží u nás. Určitě si pamatujete „příběh květáku“, jehož cena se vyšplhala až na 100 korun za kus. A ceny jablek? Když se naše jablka prodala, ta zahraniční dovozová stála od 50 do 70 Kč za kilo. A jak je to v jiných komoditách?
Půda, na které se hospodaří
Je třeba se zamyslet, proč země jako Španělsko produkuje 373 % vepřového masa. A není tomu tak dávno, co byla tato země sotva soběstačná. Proč v SRN ještě před deseti lety byla soběstačnost pouze na 80 % a v současné době její soběstačnost ve vepřovém mase je přibližně 122 %.
Proč Polsko, které bylo v drůbeži sotva soběstačné v roce 1990, v současné době produkuje 274 % domácí spotřeby drůbežího masa. Nebudou asi tyto země hloupé či jejich podnikatelé negramotní, když produkují na svém území více než sami spotřebovávají a zabývají se obrovským exportem do jiných zemí EU, ale i mimo EU.
Je tomu totiž tak, že úrodnost půdy se zvyšuje tehdy, pokud se na ní hospodaří a pokud je dostatečný stav hospodářských zvířat na hektar zemědělské půdy.
Půda je jedním ze základních faktorů existence lidstva. A ten, kdo půdu neužívá tak, aby ji zúrodňoval, je barbar, který si neváží vlastních obyvatel, a hlavně potomků, kteří budou v jeho zemi žít.
Nemělo by nám být jedno, že dovážíme potraviny, kde nemáme dostatečnou kontrolu nad kvalitou přírodních podmínek, kupříkladu nevíme, jaká je kvalita půdy, jestli není kontaminována například těžkými kovy či ohrožená radiací nebo spady z elektráren apod.
Nevíme, jak se produkují suroviny, z kterých se vyrábějí dovážené potraviny a kolik používají jejich producenti pesticidů, herbicidů, průmyslových hnojiv apod. Nemáme vůbec přehled, jaká je kontrola nad celou vertikálou výroby a produkcí potravin v zemích, ze kterých dovážíme.
Situace doma je úplně jiná, tady máme pod kontrolou suroviny od počátku až do konce výrobní vertikály, tedy až po prodej potravinářských výrobků.
Náš systém kontroly patří k nejlepším na světě.
Máme tedy dovážet to, co nemusí být vždy nejlepší, a přitom si ještě znečišťovat přírodní prostředí dovozem? Jen transport potravin do České republiky představuje ročně více než 100 000 kamiónů, které přivážejí do České republiky potraviny.
A kde jsou další statisíce kamiónů, které přes ČR jenom projíždějí do zemí, jako je Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a jiné? Naši krásnou zemi máme k tomu, abychom na ní pracovali, zúrodňovali ji a využívali jejích darů.
Venkov versus město
Život na venkově už dávno není tím, čím býval. Už nechovají rodiny na každém dvorku slepice, prasata, nemají zahrádku, ze které by sklízely ovoce a zeleninu. Mnohé rodiny sekají jenom trávník a na práci kolem domu či na zahradě jim nezbývá čas, a ani chuť. A tak se i na venkově potkáváme s těmi, kteří ještě hospodaří, a s těmi, kteří na venkově žijí stejným způsobem jako ve městě.
A že je situace v jiných státech jiná? Proč jsou nám předkládány pozitivní zprávy o specialitách vyráběných na farmách v Rakousku, Itálii, Španělsku či Francii a SRN, a nemluví se o celkové situaci? Určitě je pravdou, že speciální potravinářské výrobky od drobných výrobců s dlouholetou rodinnou tradicí jsou vynikající, i když ve vyšších cenových relacích. Je ale třeba znát celkovou bilanci vyráběné potravinářské produkce v jednotlivých zemích. Jde samozřejmě jen o jednotky procent z celkové zemědělské výroby, resp. spotřeby. Rozhodující výroba potravin, která zajišťuje potravinovou soběstačnost v jednotlivých regionech i vývoz výše uvedených zemí, se odehrává v nesrovnatelně větších mlékárnách či masokombinátech, než jsou u nás. I proto by čeští zákazníci měli dát přednost českým potravinám.
Rodinné farmy a trh
Tvrzení, že malé rodinné farmy dokážou nasytit národ kvalitnějšími potravinami, je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ, jsou směšné.
Vážím si každého hospodáře, který hospodaří se svou rodinou na desítkách či stovkách hektarů zemědělské půdy 365 dní v roce a produkuje tržní plodiny, živočišnou produkci či přímo potravinářské výrobky a dodává je na náš trh.
Nejsem přesvědčen, že tito hospodáři budou přibývat a výroba jejich potravin bude růst, protože je to neskonalá dřina, která v dnešní době nebude ani náhodou naší mladou generací akceptována.
Pocházím z rodinného hospodářství, kde její historie je zaznamenána již od roku 1630, a jako školák jsem práci na hospodářství s rostlinnou i nemalou živočišnou výrobou zažil. Svět se ale vyvíjí zcela jinak a je ho třeba respektovat a přizpůsobovat se mu. Určitě se nezvyšuje počet hospodářství po vzoru Rakouska či Bavorska, které nikterak nedehonestuji, ale reálně ve světě tento způsob hospodaření neroste.
To, co káže v Evropském parlamentu řada zelených, lidovců a dalších o správném směru zajišťování potravin, je přesně o tom, že „kážou vodu a pijí víno“. Uvedu reálný příklad o současném trhu s vepřovým masem v Evropě, který byl zpracován programem financovaným Technologickou agenturou ČR.
Oblast genetiky prasat v celém světě rozhodující měrou naplňují firmy: PIC, Hypor, TOPIGS a Danbred. Zpracování zajišťuje, mimo jiných, největší skupina Tönnies s kapacitou kolem 20 miliónů poražených kusů prasat za rok.
Jedna z největších kapacit je ve Wiedenbrücku, kde se denně poráží přes 30 000 kusů prasat a roční kapacita je 11,4 miliónu kusů prasat.
Oproti tomu u nás největší denní kapacita porážky prasat u největšího zpracovatele se pohybuje kolem 1500 kusů denně, to je 5 % kapacity německé porážky, a celková porážka v celé ČR za rok přestavuje cca 2,2 miliónu kusů, to je 19,3 % ve srovnání pouze s porážkou v německém Wiedenbrücku. Tato porážka v SRN by veškerá námi zpracovaná prasata za rok na desítkách našich jatek porazila za dva měsíce a deset dnů.
Zahraniční kapitál vládne
Řadu největších porážek prasat v Evropě, ale i v USA, ovládá čínský kapitál (například polský ANIMEX a AGRI-PLUS, španělskou Camprofrio či Smithfield Foods z USA a mnoho dalších).
V současné době se budují a uvádějí do provozu ve Španělsku, Německu a Francii farmy s 3000 a více kusy prasnic na jednom místě.
U nás jsou největší farmy s kapacitou prasnic 600–1200 kusů, výjimku tvoří několik farem s 1500 kusy prasnic.
Země s nejvyššími stavy prasat: Španělsko má kolem 30 miliónů zvířat, se soběstačností 374 %, SRN má kolem 29 miliónů zvířat, se soběstačností 122 % (tři zpracovatelské společnosti ovládají 60 % německého trhu spolu s korporací Danish Crown a katalánskými porážkami ovládají ceny vepřového masa v České republice). Dánsko má kolem 25 miliónů zvířat, se soběstačností 880–920 %, a Francie má kolem 16 miliónů zvířat, se soběstačností 107 %.
I tak přes zajištěnou soběstačnost v letech 2012 až 2017 skončilo ve SRN 6400 chovatelů, tj.
21,4 % chovů, a nahrazují je koncentrované podniky s vysokou produktivitou práce, obdobný vývoj v chovech prasat je ve Francii a Španělsku. V České republice jsou průměrné stavy v posledních letech kolem 1,5 mil.
kusů zvířat se soběstačností 38–39 %. To je realita vývoje zemědělství a potravinářství ve výrobě vepřového masa u nás, kterou bychom si měli zapamatovat.
A co nám z tohoto všeho vyplývá? Jestli neobhájíme české zemědělce a české potravináře, nebudeme mít české potraviny a na soběstačnost můžeme zapomenout. Když nestanovíme zákonem procenta domácích potravin, nedostanou se naše kvalitní potraviny k spotřebitelům za přijatelné ceny. A co budeme jíst?
Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc.,člen představenstva Agrární komory ČR
Dovoz ze třetích zemí
Ani k dovozu potravin z třetí země nepotřebujete žádná speciální povolení ani certifikáty, pokud jsou dovážené potraviny bezpečné a nejedná se o potraviny, na které se vztahují přímo použitelné předpisy stanovující zvláštní podmínky pro dovoz.
Všechny potraviny uváděné na trh v rámci EU splňovat obecné požadavky na označování dané nařízením (EU) č. 1169/2011, v platném znění (u nás požadavky na označování zapracovány do zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 417/2016 Sb.
, o některých způsobech označování potravin, v platném znění. Důležitým předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
178/2002, které stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ve znění pozdějších předpisů.
Stejně jako v případě obchodování v rámci EU, tak i při dovozu potravin do ČR dále záleží na tom, zda spadá potravina do harmonizované, či neharmonizované sféry. V případě sféry harmonizované musí potravina splňovat požadavky stanovené v příslušném evropském právním předpisu.
V případě sféry neharmonizované musí být splněny požadavky národního předpisu té členské země, kde byla potravina vyrobena nebo poprvé uvedena do oběhu v rámci EU (pokud chce dovozce dovézt např. nečokoládové cukrovinky z Ruska či USA a uvést je poprvé na trh v ČR, musí být splněny požadavky české vyhlášky č. 76/2003 Sb.
, kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony).
Zodpovědnost za to, že jsou dovážené potraviny bezpečné, nese dovozce. Jakým způsobem si bezpečnost svých výrobků zajistí, je na něm. Může si např. vyžádat od dodavatele v zahraničí laboratorní rozbory, nebo si je nechat udělat v některé z českých laboratoří akreditovaných pro vyšetřování potravin. Nemusí ale nic nikam ohlašovat, ani nikoho žádat o souhlas.
Evropská komise stanovuje v souladu s Článkem 53 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva formou přímo použitelných předpisů EU zvláštní podmínky pro dovoz vybraných potravin a surovin ze třetích zemí, jež mohou představovat vážné riziko pro lidské zdraví.
- pozastavit dovoz určité potraviny ze třetí země
- stanovit zvláštní podmínky pro dovoz vybraných skupin potravin:
- vymezují schválená místa vstupu pro dovoz vybraných skupin potravin na území EU,
- stanovují povinnost provozovatelům potravinářských podniků, kteří dováží vybrané potraviny a suroviny ze třetích zemí, předložit v místech vstupu zdravotní certifikát vydaný oprávněným a uznaným orgánem třetí země nebo jiné stanovené průvodní doklady
- ukládají kompetentním dozorovým orgánům členských států povinnost provádět v místech vstupu před propuštěním do volného oběhu systematické či namátkové kontroly.
Jedná se o potraviny, jejichž dovoz do Evropských společenství příslušné předpisy EU zakazují nebo dočasně pozastavují.
- Potraviny, pro jejichž dovoz do EU bezprostředně závazné předpisy EU (rozhodnutí, nařízení) vymezují schválená místa při vstupu do Unie, kde je provedena kontrola – tzv. stanoviště hraniční kontroly.
- Potraviny patřící do této kategorie mohou být navrženy do režimu volného oběhu v kterémkoli členském státě, avšak pouze na stanovištích hraniční kontroly, která byla členským státem schválena.
- Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí na stanovišti hraniční kontroly dle přímo použitelných předpisů EU systematickou či namátkovou kontrolu těchto potravin před jejich uvolněním do režimu volného oběhu.
- Do této skupiny patří např. komodity, jejichž kontroly byly zintenzivněny dle nařízení (EU) 2019/1793.
- Potraviny, pro jejichž dovoz ukládají předpisy EU mimořádná opatření jako např. povinnost dovozců předložit zdravotní certifikát vystavený pověřeným orgánem třetí země nebo jiné stanovené průvodní dokumenty, povinnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce provádět v místech vstupu před uvolněním do volného oběhu předepsané úřední kontroly
- Na rozdíl od potravin spadajících do skupiny 2 však předpisy EU neomezují místa vstupu, přes které lze potraviny do EU dovážet. Potraviny a suroviny spadající do této skupiny lze tedy předložit na kterémkoli celním úřadě na území ČR.
Předpisy EU stanovují zvláštní podmínky pro dovoz určitých potravin nejen z důvodu zabezpečení vysoké míry ochrany zdraví spotřebitelů, ale také z důvodu zajištění souladu s jakostními požadavky stanovenými přepisy EU u potravin dovážených ze třetích zemí do EU. Jedná se např. o
- dovozu čerstvého ovoce a zeleniny
- dovoz produktů v odvětví vína.
- tzv. předvývozní kontrola arašídů z USA
Přílohy
- Formular_Nahlaseni prichodu zasilky_web.xls [velikost: 66,5 KB, formát: xls]
- MANUÁL-založení hospodářského subjektu [velikost: 1,2 MB, formát: pdf]
- MANUÁL-CHED-D [velikost: 1,2 MB, formát: pdf]
- MANUÁL-administrace uživatelů [velikost: 608,2 KB, formát: pdf]
- MANUÁL-CHED-D-kontrolní místo [velikost: 612,9 KB, formát: pdf]