V hospodě už nepiju…

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

za 2 eura pivo v zapadni evrope no lol -))

Pivo ani jiný alkohol nepiju a nekouřím. Co se mnou uděláte?

O Vaše politování nestojím. Osobní svobodu rozhodování a pocit nezávislosti nad konzumem je mně větším požitkem, než cigárko a „rezavá voda“.

Je mi ukradeny co delas,treba strkej neco nekam nebo nic nikam.Ja,piju a kourim,delej si co chces.Delam to taky tak,jen je mi ukradenej nazor jinejch,zjevne narozdil od tebe.

Já sice nekouřím,ale pivo si dám. Domnívám se ale,že pokud při všech plánovaných opatřeních ještě zdraží pivo v hospodách,tak jich mnoho zbankrotuje! I sebepříjemnější hospoda mě nemůže zlákat na pivo,které je již nyní 3 krát dražší,než lahvové v marketu! Pokud již mě nenabídne nic jiného,má to marné! Mám již „pár křížků“ na hrbu a dosud vždy platilo,že vláda,která dopustí zdražení piva,neměla dlouhého trvání! Odtud až potud…!!

Všichni tady diskutujete jen o pivu.To podstatné všem uniká.Ale doručil bych ,aby tento článek si alespoň dvakrát přečetl Fiala s Kalouskem,než zas budou cyntat o likvidace malých podnikatelů.Hlas odborníků je pro ně nestavitelné sousto a proto mohou národ oblbovat svými řečmi a řada našich občanů jim za to tleská.Všichni,kdo dáte minus,přečtěte si tento článek skutečného odborníka na podnikání v restauračních službách.

Vždyť právě ten váš odborník píše, že se zavře 10-30% hospod

Klídek. Stejně je u nás pivo extrémně levný, i v poměru k průměrným příjmům. Já teda nevím, ale mně „titul“ největších pijanů piva na světě nepřipadá jako něco, čím bychom se měli chlubit..

Je to lepsi, nez nejlepsi pijaci vodky.

Tak jsem si to tu pročetl… Ta nenávist vůči pivovaru, kterej se snaží zkulturnit hospody do kterých dodává pivo je neuvěřitelná. Byl jsem v pivovaru nesčetněkrát, Je tam čisto, výklad a prezentace obchodních sládků je perfektní a zábavný. Pilsner Urquell je pojem a jinde by na to byli hrdí, u nás ne, všichni plivou po Škodovce a Plzeňským pivu…proč proboha?Nenávist k hospodským je taky zarážející. Pivo u nás s přehledem nejlevnější v Evropě a to ho máme asi fakt s Bavorskem nejkvalitnější.Jsme národ zaprděnejch, závistivých křupanskejch koblihožroutů.

To je prostě české specifikum. Plive se na Škodovku – na ulici přitom skoro nic jinýho nevidíte, plive se na pivovary – pivo se tu lemtá jak nikde jinde, plive se na protikuřácký zákon – jen u nás se bude chlastat v garážích a půlka hospod zanikne – i když to všude jinde funguje, u nás nemůže být klimatizace v busech, protože by se přece chlad na příští zastávce hned vyvětral – zajímavé, že v jiných zemích se nevyvětrá… A takto by mohl člověk diskutovat do nekonečna :)Nejhorší je, že těchto koblihožroutů je cca jedna třetina a občanku jim jentak nikdo nesebere…

Naprostej 100% souhlas. Zaplaťpánbůh někdo normální a s mozkem. Děkuji!

ohledne toho koureni byste se mel ale nejdrive informovat, jak to jinde funguje a kolik provozoven tam zaniklo. slovensko, rakousko, nemecko – oddelene prostory, male provozovny mohou byt v rakousku zcela kuracke stejne jako v dansku ci rumunsku, svedsko, slovinsko, chorvatsko, irsko, finsko, estonsko – kurarny, spanelsko, litva – kluby…

To myslíte ty rakouské podniky o velikosti kočárkáren? Jo tak těm již taky zvoní hrana, protože se chystá zákaz kouření i v nich. Dokonce i věřím, že budou zakázány dřív, než u nás vznikne ten náš „paskvil“.Ale co, u nás je vždy zvykem dělat to, co se jinde už chystají dělat jinak. Vždy o krok pozadu. Asi to tak má být.

mozna bych zanechal bezmezneho obdivu a podival se na praktickou stranku veci. treba prave rakusaci nam na zacatku migracni krize vycitali nas postoj aby jej posleze sami aplikovali. takze delat neco jinak nez movitejsi soused neznamena delat to spatne. mne treba neni jasne, co je zavadneho na modelu, kdy hospoda muze mit kurarnu, uplne oddelenou a bez obsluhy. komu to muze vadit? zamestnanci budou mit cisty vzduch a profitovat z toho mohou i nekuraci, v pripade, kdy nejaky dodatecny prijem od kuraku pomuze hospodareni podniku udrzet nad vodou.

Že jsou podniky závislé na kuřácích, je jeden velký mýtus. Když si vezmu v Praze srovnatelné hospody „plzeňského typu“, tak v nekuřácké si bez rezervačky často ani nesednu a naopak. Oddělené prostory pro kuřáky jako jak? Vždy budou nějaké společné prostory. Toalety, spojovací chodba atd. Já cítím kouř na sto honů a pach kuřáka v uzavřeném prostoru mi vždy vadí, takže když půjde nějaký kuřák do kouřového doupěte, a pak se vrátí zpět a sedne si pár metrů ode mě, tak z toho nadšen nebudu. To ať už si jde radši zakouřit ven, to se alespoň trochu rozptýlí. Cítit ho budu též, ale víc už ho „omezit“ nemůžu.

nepausalizoval bych to. u nekterych se to projevi, u nekterych ne. a prave ty zahulene putyky, kde neni nic nez chlast, to jiste postihne. vy do nich ocividne nechodite, pak ale nechapu vasi potrebu omezovat jejich majitelum rozsah jimi poskytovanych sluzeb.pochybuji, ze kurak, ktery bude sedet v nekuracke casti restaurace a bude odchazet na cigaretu, poleze do zahulene kurarny, ten pujde spis ven (pokud se nebudou zrovna certi zenit).

No právěže i do podobných „pajzlů“ kolikrát zavítám, třeba na chalupě. Tedy už nezavítám, protože daní hostinští si tam tak dlouho hýčkali svých pět smradlavých štamgastů, až si nevšimli, že už tam nikdo jiný nechodí a museli zavřít, protože když to výletníci(ze kterých žili v předchozích letech) viděli, tak radši jeli o dům dál. A to ani nemluvím o místních, kteří radši pořádali domácí party, než aby tam šli. Doba se změnila a těch opravdových pajzlů, které by skutečne bylo závislých na kuřácích je naprosté minimum.

ocividne to tak zhave s temi turisty nebude, kdyz se nikdo jiny chopit nabizene prilezitosti a uvolneneho mista na trhu nechce.u nas na vesnici je to naopak, ale to bude tim, za zde zadni turisti nejezdi, takze to zatim drzi nad vodou tech 5-10 stamgastu.

JO, jo v diskusích o autech mi přijde, že všichni mají 7 bavoráky a 8 audiny

Proč je nenávist k prazdroji…. Lži, falešná reklama a klamání zákazníků. Několikrát prokázané a pořád jedou na stejné vlně… co chcete víc. A samotné pivo taky nic moc.

Tak konkrétně v čem lhali a co je falešná reklama? Konkréně a zdroj, nechci žádný vaření v Polsku atd. To je dávno pasé a do Česka nešel ani litr, kromě přeshraničního přeprodeje.Kultura v plzeňských hospodách je úplně jinde, než v hospodách jiných pivovarů. Setsakra si to hlídají a klidně vám i vezmou pivo, když nebudete dodržovat podmínky hygieny a čištěni pivních cest. Chodí kontroly a jsou nekompromisní. Pivovar má i pronajatý pole pro pěstování ječmene na Moravě, aby měl kvalitu. Při každý dodávce sondáž přímo z kamionu a rychlej chemickej rozbor, aby je neojebali…

Pane Procházka, měl by jste si zjisti opravdu z čeho vaří Prazdroj, kde nakupují suroviny a odkud dováží. Jeho postupy a možná přehodnotíte svoje psaní. Měl by jste si zjistit k čemu je ona chmelnice na Moravě. :D. Plzeň opravdu není co bývala a to poděkujte zahraničním vlastníkům, kterým jde jen o zisk a kvalita jde dolu nad kvantitou. Jinak co se týká falešné reklamy a klamání zákazníků…Kauza Kacovský Pivovar, kauza vzniku nového piva a pivovaru a přitom to byl Gambrinus, změněné přísady v pivě kvůli nižším daním a další a další věci, stačí jen pátrat na internetu…..

Oprava pole na ječmen, ne chmelnice… Chmel bohužel také není z našich končin.

Mno..pane Koško, na Moravě to není chmelnice , ale je to zemědělská půda, kde se pěstuje ječmen na slad, který si Prazdroj vyrábí sám, na rozdíl od ostatních pivovarů. Twn slad od pivovaru nakupuje spousta malých pivovarů, které jsou dnes tak chváleny. Jinak používají chmel Žatecký červeňák, který je nejkvalitnější a nejdražši na světě. Mají svou jedinečnou vodu z artézských studní. To je vše, co k výrobě potřebují.Vy negujete můj příspěvek a ani si ho pořádně nepřečtete.Co se týká piva Patron…zde se chytli přesně takoví všeználci jako jste vy. Pod značkou minipivovaru prodávali gambrinus. A všichni mečeli, jaká je to dobrota. Tomu říkáte podvod?V pivovaru Kácov podváděli, protože pivo ze zdejší produkce vydávali za Pilsner Urquell a stáčeli ho do sudů ukradených, nebo přeprodaných. Tohle je podvod Plzeňského Prazdoje?Nezlobte se, ale vy si tu ty vaše moudra vycucáváte z prstu a ještě se necháte chytit na nelogických argumentech.Máte tam ještě něco?

Zjistěte si kauzu Kácova lépe… ne to co psali media. A co se týká patrona, byl to podvod a je to u soudu. Mě se to bohudík netýkalo, pač pivo z plžeňské produkce nepiji. A mohu vás ujistit, že Plzeň rozhodně nenakupuje chmel v Žatci a už vůbec né červenák. Sice je ten top na světě, ale spousta jiných českých pivovarů jej nakupuje, ale Plzeň už řadu let ne,…..

Vy jste opravdu mimoň, já píšu, že kupují červeňák, vy, že ne,ale nenapíšete, kde ho kupují. Kácov je tak jak jsem napsal. Vy opět negujete, ale konkrétně nic, vůbec nic. Nemá smysl s vámi diskutovat.Cucáte to z prstu.

1.pivovaru, kterej se snaží zkulturnit hospody.ad1) snaží se jen přesunout do střední třídy a vymezit se skupině zákazníků s vysokou citlivostí na cenu (hlavně, že se motám).2. a jinde by na to byli hrdí, u nás nead2)jinde jsou na to hrdí, protože je to jejich a neprodali to…jinde nemusejí lhát v reklamě, že navazují na naši domácí historii když z původního piva zbyla jen ta historie bez kvality původního produktu.3.Nenávist k hospodským je taky zarážející.ad3) nenávist směruji jen k těm, kteří nabízejí jen piva z pivovarů značek, které jsme dávno prodali a jejichž dividendy tečou vlastníkům, kteří to dělají jen pro investici bez jakýchkoliv vazeb k nám.4. Jsme národ zaprděnejch, závistivých…ad4) jsme národ, který je po zkušenostech z historie schopen rozlišit co má a nemá opravdovou hodnotu.

Vy jste potvrzující element mého příspěvku. Běžte si pěkně zaprdět..Hlavně, že jste šťastnej…nenávidět hospodskýho, že prodává pivo velkopivovaru, tak to je fakt maso….Pokud vím, tak Pivovar je stále v Plzni a zaměstnává čechy, to samé Škodovka…BoleslavO složení PU už jsem psal a nechce se mi to opakovat.Jedinej argument, krom toho, že PU nepatří českým vlastníkům…tady bych s vámi souhlasil, taky bych byl raději, aby byl náš.Čest práci soudruhu!

Jsem rád, že jste se v poslední větě hrdě představil.

Ano ano poznal jste se správně….

Nekuřácké hospody kam chodí ženský, nejlíp s dětským koutkem. Jo, tam chlapi budou hrozně rádi chodit, třeba i s celou rodinou…

prichazi zmena, chlapi budou chlastat po garazich a do hospod budou chodit zeny a deti.

Pivo by klidně mohlo stát od 40 korun v zaplivané hospodě po 80 v lepší a nic by se nestalo. Lidi by trochu míň pili. Stejnak když jde člověk na pivo tak se jde s někým setkat a ne pít.

Zavání to kartelovou dohodou.

Jeste ze PU 11 v nasi hospode necepujeme, radci koupim sud poctive „normalni“ 12-12,5 prodame za stejnou cenu jako se prodava PU, nez tam tocit tuto mrtvou zlutou vodu

Prazdroj je jako pivo? Tato skoro 11

Hospody už teď zejí prázdnotou . V hypermarketech leží piva ladem. Tak si zdražujte.

Už brzo skončí. Tak jako ta předražená značka v rukou cizích majitelů , kteří jsou stále více hladoví po tučných dividendách.

No hlavně by měli hospodam zlevnit sudové pivo. Rozdíl za kolik to davaji do marketu a do hospod je značný. Ted si vymysleli oddělení produktů obchod a restaurace a to z jediného důvodu, aby to do hospod šoupali s pěknou marzi pro sebe.

No tak nech si to pivo zdraží.Na pivo zájdem max.2x do mesiaca a to ešte len vtedy keď sa dá posedieť na záhradke.Takže je mi jedno koľko to pivo stojí.

Za chvíli už nezajdete ani dvakrát do měsíce. Nebude kam a jestli bude, budete si muset k útratě zavolat Providenty.

Tak si to pivo bude muset pít pan ředitel, jinak mu klesnou tržby a konečně ho někdo vykopne.

Moc jsem se u toho „rozhovoru“ nasmál, pane řediteli Prazdroje. Moc. Vy hoši nahoře, držíte spolu, že? Jakpak se mají Babišovi? Ale co…Pro ty, kdo níže nadávají na „smrad z cigaret, kterým načichnou, když jsou v hospodě“ – vážení, milerád vás vezmu do vyhlášené nekuřácké hospody a hodinku posedíme, pak si to odneste domů a očichejte. Ten skutečný a nejnechutnější smrad totiž vůbec není způsoben cigaretovým kouřem (který ostatně je mnohem méně hnusný, než čpící, nevysypaný cigaretový popel a vajgly, když už jsme u toho), ale kuchyní. Ano, to je to, čím tak hnusně smrdíte. Přepáleným tukem a všemi těmi mňamkami, co se tam vyrábí.Tohle je obrovský deficit českých restaurací, protože doslova kdekoli v civilizovaném světě, ty restaurace z kuchyně nesmrdí.Jiný způsob, jak to zkusit je, že si tam skočíte pro nějaký smažený řízek (např.), odnesete si ho domů a ohřejete si ho třeba za hodinu. Dobrou chuť… bude vím to skvěle vonět a chutnat. Totéž dovážky.Tohle fakt není o cigaretách a myslím, že to jako nekuřák dokáži poznat.

Kam to chodíte? Já do nekuřáckých restaurací chodím běžně a nikdy z nich nenačichnu.

Sobota: Alkohol skoro nepiju, hospody jsou pro mě nebezpečná zóna

Povídáme si spolu v jedné ze smíchovských hospod, což je pro vás spíše výjimečná situace, protože o sobě tvrdíte, že do hospod už moc nechodíte.

Proč?

Když mě nikdo neznal, to jsem ještě působil v divadle Ypsilon v Liberci, tak jsem do hospod chodíval. Pak jsem se ale díky divadlu a televizi stal jednou z nejznámějších tváří v republice a lidé mě poznávali všude.

Takže když jsem přišel do hospody, hned se na mě někdo „nalepil“ a zval mě na panáka.

Každý pátek zdarma

Alkoholem posilnění štamgasti mohou být nepříjemní.Přesně tak, hroznou věc zažil třeba můj herecký kolega Josef Dvořák. Odmítl v jedné liberecké hospodě „paňáka“ od jistého řezníka. Ten se naštval a dal mu pěstí. Ale takovou, že musel do nemocnice a měl slabý otřes mozku.

Mně se nic takového naštěstí nestalo, ale stále platí, že pro mě jsou hospody nebezpečná zóna. Kromě toho teď skoro dva měsíce nepiji alkohol, ale úplným abstinentem se už asi nestanu nikdy.

Bar, kde zrovna sedíme, ale znám, protože kousek odsud chodím na masáže a občas si sem zajdu dát něco k pití.

Dal jste se tedy na zdravý životní styl?Občas si jdu dopoledne zaběhat, rád chodím na delší procházky, nedávno jsem prošel třeba přírodní rezervaci Prokopské údolí. Rád jezdím na hory na lyže, ale čím jsem starší, tím méně mě baví se na hory balit, takže stále víc přemýšlím nad cestováním za teplem. No a kromě toho si občas zahraji tenis.

Loni jste napsal divadelní hru Dvě facky a pohřeb aneb Luděk Sobota ještě žije!, která má premiéru v divadle Semafor 29. ledna. Zhostil jste se hlavní role a děj je mimo jiné o tom, jaké dvě velké facky jste od života dostal. Pohřeb je pak symbolický – váš.

Jak vás to napadlo?Jedním z mála mých kamarádů herců, kteří jsou dosud na živu, je Ivan Mládek. Nedávno jsme seděli u nás doma a on se zmínil, že pohřby ho nebaví a nechodí na ně. Pak se na mě podíval a říká: „No ale tobě bych šel.

“ Má hra měla předpremiéru v Branickém divadle a lidé přišli, takže se na lednovou premiéru těším.  

Ale to není vaše jediná současná aktivita spojená s divadlem.Kromě své hry mám ještě krátkou scénu v nové hře Jiřího Suchého Šest žen.

Jsem tam, jak se říká v Hollywoodu, guest star (slavná filmová hvězda, která se ve filmu nebo divadle objeví vždy jen na pár vteřin či minut a tím přidá dílu na popularitě, pozn. red.).

Jinak v jedné televizi připravuji nový pořad, kde budu improvizovaně povídat své historky.

Jste známý tím, že rád během natáčení, ale i naživo v divadle, improvizujete. Na druhé straně jsou herci, kteří musejí mít scénář pevně napsaný a drží se ho „zuby nehty“. Jaký je v obou přístupech rozdíl?

i60.cz: Těžký život abstinentů

Ilustrační foto: ingimage.com

3. 1. 2019

Ale tak výjimečně si dáš, ne? To bys mě urazil, kdyby sis se mnou nepřipil! Jako že nepiješ vůbec? Nikdy? Jsi nemocný? Tak s některou z těchto vět nebo jim podobnými se setká každý, kdo se rozhodně nepít alkohol.

Není to vůbec snadné rozhodnutí, ale hlavní problém je v tom, že se abstinent velmi často nesetkává s podporou okolí. Společnost je nastavená tak, že ten, kdo nepije, je spíše divný, než obdivuhodný.

Třiašedesátiletý Petr od mládí kouřil, popíjel, rád posedával v hospodách. Před šedesátkou začal mít potíže s játry a se slinivkou. „Jak se říká, utekl jsem hrobníkovi z lopaty. Vím, že si za potíže z velké části můžu sám. Jednu dobu jsem to s alkoholem poněkud přeháněl,“ říká. Poslední tři roky nepije. Často se kvůli tomu setkává s údivem, ne s obdivem.

Nedávno se vrátil ze srazu s bývalými spolužáky a líčí to takto: „Všichni se divili. Pořád se mě někdo ptal, jestli mi něco je, proč si s nimi nepřiťuknu. Nechtělo se mi vyprávět o nemocech, tak jsem říkal, že prostě nepiju, že na tom přece není nic divného. A zároveň jsem si uvědomil, jak běžné je v naší společnosti pití alkoholu.

Že je považováno za normální pít.“

Zajímavou zkušenost na toto téma má i další abstinent, jednapadesátiletý Adam: „Když si jdu posedět s přáteli do restaurace, nevím, co si dát k pití.

Vypiju čaj, kolu, nějakou limonádu a servírka pořád chodí s otázkou: co si dáte? U nealka je těžké sedět celý večer nebo dlouho do noci při večírku. Víno nebo pivo se popíjí lépe. Navíc jsem si uvědomil, že nealko je v hospodách dražší než pivo.

Od doby, co piju limonády a čaje, platím víc, než když jsem si dal pár piv nebo pár dvoudecek obyčejného vína.“

Ano, současná doba není abstinentům příliš nakloněná. Reklamy na alkohol se staly naprosto běžnými, jeho nabídka je obrovská a jeho ceny jsou mnohdy opravdu příjemnější než u nealko nápojů. Na nejednom nápojovém lístku je běžně vidět, že zatímco dvě deci vína stojí čtyřicet korun, čaj přijde na padesát a limonáda mnohdy ještě na víc.

„Ano, být abstinentem je těžké a mnozí se nesetkávají od svých blízkých a známých s podporou. Místo toho, aby byli obdivováni, jsou považováni za zvláštní, za divné,“ říká lékař Karel Nešpor, který je jedním z nejznámějších českých bojovníků proti alkoholismu.

Upozorňuje, že v Česku je nyní spotřeba alkoholu vysoko nad evropským i světovým průměrem. Zkrátka, pít alkohol je zde považováno za normální společenskou záležitost. Otázka je, jaké množství a frekvenci pití kdo považuje za normální a kdy už jde o problém.

Jenže v tomto směru má každý jiný názor a také jiné schopnosti pití zvládat. Každopádně je abstinentů v Česku méně než v okolních zemích. Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace se jen deset procent Čechů rok nenapilo alkoholu.

V okolních zemích je to přitom mnohem více, například v Rakousku přes dvaadvacet procent, v Německu přes devatenáct procent, na Slovensku přes třicet procent.

Na jedné straně totiž spotřeba alkoholu stoupá, na straně druhé přibývá lidí, kteří s ním zkoušejí skoncovat.

Pro mnohé lidi se abstinence stává životním stylem. Neskoncovali s alkoholem kvůli zdravotním potížím ani proto, že by měli pocit, že pijí příliš. Prostě chtějí zkusit nepít.

„Neměla jsem ani kapku alkoholu už rok,“ vypráví osmapadesátiletá Kamila. „V období mezi čtyřicítkou a padesátkou jsem klidně večer vypila sedmičku vína. Byly období, kdy jsem pila víno každý den. Nikdy jsem kvůli tomu neměla problém. Pak jsem se ze dne na den rozhodla, že zkusím přestat. Začátky byly kruté zejména proto, že kamarádky mě nepodpořily. Naopak.

Pořád mě zvaly na víno, do restaurace, k sobě domů. Zpočátku jsem se cítila izolovaná, protože jsem raději nikam nechodila, abych nepodlehla pokušení. Pak jsem pochopila, že takto žít nejde. Nyní jsem schopna klidně sedět s přáteli celý večer při grilování a vůbec mi nechybí, že u toho nepiju alkohol. Bavím se skvěle, cítím se skvěle.

Od doby, co nepiju, jsem zhubla šest kilo, zlepšila se mi pleť,“ tvrdí. Ale velmi jí vadí, že nikdy od svých známých neslyšela pochvalu, uznání, obdiv. Nikdy jí nikdo neřekl, že je dobrá, že obdivuje její vůli. Naopak čelí nepříjemným otázkám, údivu, vyzvídání, proč vlastně nepije. „Nepiju, takže jsem divná.

Když jsem si večer dala sedmičku vína, byla jsem normální,“ shrnuje se smíchem.

Být abstinentem na večírku či ve společnosti je velmi obtížné a právě v těchto situacích se velmi často projeví, kdo je silná osobnost. Někteří lidé v takových situacích dokonce předstírají, že se trochu napili, aby se vyhnuli otázkám typu: A ty jako fakt nepiješ vůbec? Ale tak výjimečně si dáš, ne? Tak se mnou si dáš, to bys mě urazil, cha cha cha…

„Nejhorší je, když člověk podléhá tlaku okolí a případě abstinentů to platí dvojnásob. Neposlouchejte řeči typu: sklenka nikomu neuškodí, ještě jednu do druhé nohy a podobně,“ podotýká Karel Nešpor.

Z různých průzkumů vyplývá, že úplnými dlouholetými abstinenty jsou jen tři procenta Čechů. Často jde o lidi, kteří vyrůstali v rodinách, ve kterých měl někdo s alkoholem velké problémy.

Zkrátka, nejde jen o lidi, kteří nepijí ze zdravotních důvodů, ale často o ty, kteří prostě vědí, že alkohol dokáže ničit životy.

Ale ať už nepijí z jakéhokoli důvodu, všichni vědí, že se kvůli tomu často setkávají s údivem, ba přímo s posměšky.

Hodnocení: (5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Zpět na homepage

Ministerstvo řeklo, co se může: Kávu s sebou ne, pivo v hospodě ještě ano

Foto: Radek Nohl, Seznam Zprávy

Káva s sebou – například přes výdejová okénka – se prodávat nemůže.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za hnutí ANO) uvedl, že zákazem prodeje kávy s sebou chtěli zabránit tomu, aby se lidé procházeli s kelímky a jídlem.

V hospodě nebo v restauraci se může pivo, víno nebo další alkohol dál pít. Z kavárny si ale už kávu nebo čaj s sebou odnést nemůžete.

Ministerstvo zdravotnictví tak upřesnilo, co v praxi přináší dvě věty, které jsou uvedeny v nejnovějším nařízení proti koronaviru. To schválila tento týden vláda premiéra Andreje Babiše.

V něm se uvádí, že se zakazuje „pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech“. Podle dvou renomovaných legislativců Jana Wintra a Petra Bezoušky lze za „veřejně přístupné místo“ považovat třeba i restaurace nebo hospody. Tedy i tam by se podle nich neměl alkohol pít.

Jenže Ministerstvo zdravotnictví s tím nesouhlasí. Zmíněná věta se podle mluvčí ministerstva Barbory Peterové na hospody či restaurace nevztahuje.

„Výraz veřejně přístupné místo se používá pro prostory ulic, náměstí, parků, pasáží, nádraží a tak podobně,“ uvedla Peterová. „Restaurace a hospody jsou omezeně dostupná místa, záleží na jejich provozovatelích, kdy a koho tam pustí,“ doplnila.

Podle právníka Bezoušky, který je respektovaným členem Legislativní rady vlády, je však výklad podávaný ministerskou mluvčí mylný a ministerstvo má problém s pojmy.

Není totiž pravda, říká Bezouška, že se pojem „veřejně přístupné místo“ používá pro ulice nebo náměstí. To jsou podle člena Legislativní rady vlády veřejná prostranství.

„Stačí se podívat na vyhlášky měst, které regulují pití alkoholu, tam jde vždy o veřejné prostranství,“ uvedl Bezouška, který je mimo jiné i spoluautorem občanského zákoníku.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za hnutí ANO) také v pátek potvrdil to, na co Bezouška už včera upozornil. Tedy že se nově nesmí vydávat čaj nebo káva s sebou.

Důvodem je upravená věta v usnesení, kterou schválila ve čtvrtek vláda. Píše se v ní: „zakazuje prodávat rozlévané nebo na místě připravované nápoje k okamžité konzumaci v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb zákazníkovi mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko)“.

Blatný na páteční tiskové konferenci uvedl, že tím chtěli zabránit tomu, aby se lidé procházeli s kelímky a jídlem. Káva nebo čaj v kelímku tak spadají mezi nápoje, které se nově nesmí prodávat přes okénko podobně jako alkohol.

Právník Bezouška však i na to má radu. „Kávu s sebou v kelímku kavárny dávat nesmí – holt je to na místě připravený nápoj k okamžité konzumaci –, ale mohli by vám ji nalít do termosky,“ uvedl.

Právě ministr Blatný však během této tiskové konference řekl, že navrhne vládě, aby Česko přešlo podle epidemiologického systému PES do stupně číslo 4. Což mimo jiné znamená uzavření kaváren. Ty by opět mohly fungovat jen přes výdejové okénko.

Padělá alkohol z lihu a sava. V hospodě už nepiju, říká…

S rozhovorem souhlasil jen pod podmínkou anonymity. Roky se podílí na miliardovém byznysu s nezdaněným alkoholem, zapojil se i do samotné výroby falešného alkoholu vyráběného z denaturátu.

A po této zkušenosti říká: v hospodě už si nikdy žádný tvrdý alkohol nedám.
„Kdysi jsem pil metaxu, protože tu nikdo neuměl. Ale už to taky neplatí.

Jediné, co se načerno nevyrábí, jsou takové ty sladké likéry se smetanou, je tam nízký obsah alkoholu a celkově se to nevyplácí,“ prohlašuje muž.

Tento rozhovor původně vznikl v rámci investigativního projektu o rozsáhlém pančování lihovin pro české konzumenty. V souvislosti s tragickou událostí v Havířově, kde tři lidé zemřeli po požití nekvalitní lihoviny a další skončí s trvalými následky, vám Aktuálně.cz nabízí unikátní interview v repríze.

Umí tajné recepty?
Drtivou většinu z toho, co o alkoholovém byznysu říká šedá zóna, podporují i zjištění soukromých detektivů, které si na zmapování černého trhu najali renomovaní výrobci lihovin.

Jednoznačná shoda podsvětí a oficiálních míst panuje i v tom, že stát není schopen proti daňovým únikům a podvodům s alkoholem účinně bojovat. Jedna z mála věcí, v níž se přou, je to, zda lze dokonale zfalšovat alkohol s tajnou recepturou.

Likérky tvrdí, že to možné není.

Kampak na nás s bitrexem

A.cz : Jak moc je náročné z denaturovaného lihu vyrobit láhev alkoholu a dostat to k lidem?
Nijak. Stát si myslí, že když do lihu nalije hořký bitrex nebo isopropyl, nikdo to pít nebude. Ale od těchto příměsí lze denaturát snadno očistit. Tisíc litrů denaturovaného lihu vyčistíte za hodinu a vyrobíte z něj například 2,5 tisíce litrů čtyřicetiprocentní vodky.

Celkové náklady vás vyjdou na 30 korun za litr.
A.cz: Jak líh čistíte?
Jednoduše do toho nalijete cosi jako protijed, nejčastěji chlornan sodný. To je ta chemie, kterou si lidé čistí bazény. Jde to i všeobecně známým savem, ale to je zbytečně drahé. Pak se denaturát protáhne přes oběhové čerpadlo, taky stačí to k bazénu, a nechá se to odstát.

Odpad si stejně jako při čištění bazénu sedne na dno a pak už odsajete čistý líh.
A.cz: Do jaké míry je takový líh zdravotně závadný?
Minimálně, pokud je správně vyčištěný a pokud ho ještě proženete přes vrstvu aktivního uhlí. Jsou i takoví borci, kteří čistí líp než v lihovaru.
A.cz: A co tajné receptury?
Ale prosím vás.

Na černém trhu si seženu esenci rovnou s návodem, v jakém poměru to má být.

Vždyť jsme v Česku

A.cz: Pro začátek ale musíte někde sehnat denaturát, jak moc je to těžké?
Buď si ho přivezete třeba z Polska, nebo je to o známostech – můžete ho získat například od spřízněného lihovaru. Nebo se můžete dostat i k čistému lihu, opět z lihovarů.

Ten vyrábí oficiálně vyrobené množství, na které má povolení, a co má navíc, to prodá na černý trh.
A.cz: To lze ale přece kontrolou odhalit?
Kontrola? Vždyť jsme v Česku. Kdo vám tam přijde? A když už přijde, garantuju vám, že oni už to budou dopředu vědět.

V tomhle byznyse se točí tak velké peníze, že není problém zaplatit kohokoli. A vím o řadě celníků, co odešli ze služeb státu a teď se do kšeftu sami zapojili.

… a společně zbohatneme

A.cz:Co se děje s vyčištěným lihem, do něhož přidáte esence příslušného druhu alkoholu?
Stočíte ho do lahví nebo do barelů a předáte dál. Odbyt už máte předem zajištěn. Nikdo nedělá všechno od počátku do konce, to je příliš velké riziko. Je to jako v té písničce: ten dělá to a ten zas tohle a společně zbohatneme.

Takže přijede odběratel a ten si to rozveze do hospod a obchodů. Když pak přece jen nastoupí policie, usekne jen jednu část. A ta se dá obratem nahradit.
A.cz: Ti hospodští nebo majitelé obchodů tedy ani nevědí, odkud ten alkohol je?
Vzhledem k tomu, že to je často bez papírů a lacino, vědí, že jde o černotu. Ale kdo za tím stojí, kdo to vyrábí, netuší.

Maximálně znají svého dodavatele.

Černý trh to jistí

A.cz:Láhve s alkoholem musí mít kolky. A pokud jde o pančování renomovaných nápojů, musíte mít etikety a často i typizované láhve. Jak tohle seženete?
Kolky se prodávají na černém trhu. Co se týče etiket a lahví: ty si oficiální výrobci objednávají v tiskárnách a sklárnách.

A tam vám nějakej Franta Flinta vždycky otevře a vyveze, co potřebujete. Kde mají výrobci jistotu, že ve dne tam nevyrábějí pro ně a v noci pak pro černý trh?
A.

cz: Kdo jsou největší odběratelé takového alkoholu?
Z devadesáti procent to kupují Vietnamci, do tržnic a svých sítí večerek.

Z tepláků na Floridu

A.cz: Co by proti černému trhu zafungovalo?
Jedině snížení daní, DPH a spotřebky. Čím vyšší daně, tím vyšší úniky. Když jsou daně vysoké, vyplatí se nám to. Kdyby se snížily, riziko už by za to nestálo. A pak by zabralo, kdyby měl člověk pořád za zády celníka. Což je utopie.

Při způsobu, jaký funguje teď, stát postihuje jen ty chudáky, co si vypálí pár litrů slivovice a prodají to svým známým. Na ty dosáhne, výš výjimečně.
A.cz: Kolik procent představuje černý trh v byznyse s alkoholem?
Myslím, že to je tak padesát na padesát. Jsou v tom opravdu neuvěřitelné peníze.

A zbohatnou na tom často lidi, do kterých byste to vůbec neřekli. Navenek vypadají jako chudáci, žijí na vsi, mají vytahané tepláky a sandály a přitom koupili vilu na Floridě a jezdí tam v Bentley.
A.

cz: Kde je v zemi největší koncentrace podvodů s denaturáty?
Nejvíc je to na severu Moravy a ve východních Čechách. Ale už se vozí čistit dokonce i do Prahy. Na takovém Těšínsku je už trh přesycený a v Praze je větší odpal. Taky to má tu výhodu, že jste ve větší anonymitě.

Byť na malých městech či vesnicích lze zase spoléhat na to, že se všichni znáte. Těžko vám celník, co s vámi kamarádí od školy, zavře tátu za to, že někde čistí denaturát.
 

Slovo profesora chemie

Co říkají falešní výrobci (jak „čistíme“ denaturovaný líh)	Co říká expert (prof. Karel Melzoch, rektor VŠCHT v Praze)
Jednoduše do denaturovaného lihu nalijete cosi jako protijed, nejčastěji chlornan sodný. To je ta chemie, kterou si lidé čistí bazény. Pak se denaturát protáhne přes oběhové čerpadlo, taky třeba k bazénu, a nechá se to odstát. A opět se stane to samé, jako když čistíte bazén: odpad si sedne na dno. Pak už si jen odsajete čistý líh, přidáte aromata a hotovo.	Nejde o „tradiční“ odstraňování denaturačních činidel z lihu, ale o chemickou reakci (oxidaci), při které je přídavkem chlornanu (např. savo) rozkládán bitrex (denatonium benzoát) na produkty, které nejsou hořké. Nicméně tyto rozkladné produkty zůstávají v lihu. Jde o aromatické dusíkaté sloučeniny, které jsou obecně považovány jednak za potenciální karcinogeny, za látky, které mohou vyvolat jak alergickou reakci zejména ve spojení s ethanolem, tak cíleně a nevratně poškozovat orgány v těle (játra, ledviny…). Takto „upravený“ líh nelze ze zdravotního hlediska považovat za bezpečný, naopak na reakční produkty je třeba pohlížet jako na látky daleko toxičtější, než byl původní denatonium benzoát.
Pokud denaturát očištěný třeba od toho bitrexu ještě proženete přes vrstvu aktivního uhlí a je správně vyčištěný, tak je zdravotně minimálně závadný. Jsou i takoví borci, kteří čistí líp než v lihovaru…	Líh ošetřený přes aktivní uhlí může mít lepší kvalitu, v tomto případě bych ale nemluvil o snížení zdravotní nezávadnosti. Aktivní uhlí se obecně používá ke „zušlechťování“ lihu (např. při výrobě vodky) a je schopno zachytit řadu látek. V tomto případě se ti „poctivější“ podvodníci snaží zlepšit senzorickou kvalitu lihu, aby ho mohli použít pro výrobu i méně aromatických lihovin. V tuzemáku se leccos ztratí, ale ve vodce nikoliv. V řadě případů líh použitý k denaturaci není lihem té nejvyšší kvality (velejemný, jemný, neutrální), ale bude se jednat o líh technický, který sám o sobě nesmí být použit pro výrobu potravin.

Ostrava už ráno nepije. Tedy alespoň zdaleka ne tolik

Tradice ranních piv se z Ostravy vytrácí. Zvyky se změnily.

Dát si v šest ráno pivo v běžné hospodě je čím dál obtížnější. Otvírací hodiny brzkým ránům přejí stále méně.Typická scénka v přívozské hospodě U Dlouhých: krátce po šesté čeká Jan Dlouhý za výčepním pultem a vyhlíží první zákazníky. Doby, kdy před šestou ráno už bušil na dveře zástup lidí, jsou nenávratně pryč.
„Tradiční otvírací dobu necháváme.

Ještě pořád se to vyplatí,“ vysvětluje hospodský Dlouhý, proč zůstává podnik v tomto ohledu konzervativní. Otevřeno bývá netradičně. Od šesti ráno do osmi do večera. Až na pátky a soboty, to jsou u Dlouhých déle. „Hodně cizích lidí takovou dobu nechápe. Ale v Přívoze je v osm večer už mrtvo,“ argumentuje Dlouhý.

Vzpomíná, jak ještě před dvaceti lety si řidiči tramvají skočili ráno před šichtou „na dvě“. To už dnes neexistuje. Raní klientelou se tak stávají pošťáci nebo i policisté po nočních službách. Až v šest dvacet přichází k Dlouhým první host. Po něm ještě osm raních pivařů. Číšník před muže staví pivo bez ptaní.

Nedaleká šachta je už šestnáct let zavřená, koksovna ještě jede, ale návaly z ranních a nočních šichet jsou už jen vzpomínkami. „Dnes už není normální chodit takhle po ránu pít,“ ví své Dlouhý.

Horníci a žebráci

Zatímco v Přívoze se ještě pár ranních podniků takto drží, v centru je všechno jinak. Zanikla typická ranní hospoda s opavským pivem přezdívaná pro svoji rázovitost Orient v oblasti Stodolní ulice. Zmizel i veliký bufet Opera naproti divadlu tehdy Zdeňka Nejedlého.

Opera otvírala v pět a tamní sýrové chlebíčky stejně jako místní výčepní věrně popisuje spisovatel Ota Filip ve svých memoárových románech.
Jako jakási vzpomínka na někdejší další slavnou raní hospodu zvanou U Husárka či U Mostu funguje dnes u Sýkorova mostu Atara bar. „Vyfáraní havíři splachují prach a prachy. Je chvíli po šesté, za Ostravou svítá.

V hospodě U Mostu je o něco hustší mlha, než je venku, černoocí kopáči černého uhlí jeden přes druhého hulí, dohánějí čas směny v podzemí,“ popisuje atmosféru hospody brněnská básnířka Irena Kocí v nedávno vydané Bílé knize ostravské kulturní historie. Vše je minulost. Atara bar otevírá až v sedm ráno.

„Jako první si tu chodí dát pivo sběrači šrotu, po nich přicházejí různí úředníci na něco tvrdšího před prací,“ říká barman René Balon. A dělníci? „Ti až tak po šichtě. Mají strach, že by v práci foukali,“ vysvětluje Balon.

V nevelkém baru je po ránu živo. Štamgast kuchař jménem Sváťa vzpomíná, jak všechny ty hospody ráno v Ostravě hučely. „ V šest bylo narváno, úplně mi to chybí,“ zasní se muž.

Podla Balona otevřít v sedm ráno úplně stačí „Nic už není jako kdysi,“ kýve znalecky hlavou Balon za výčepem. Pak si však na něco přece jen vzpomene. „Stále se tady ještě pijí malé panáky. To už se jinde v Ostravě ani nevidí.

Malé vodce tady odjakživa říkají žebrák. Hosté na mě často křičí, ať jim ještě přinesu tři žebráky,“ směje Balon.

RECOVERY pacientské sdružení

  Už od ranného dětství jsem byl hospodské dítě – rodiče vzali hospodu, když mi bylo 6 let. A to prostředí mě asi poznamenalo. Ve čtrnácti se naši rozvedli. Mě a bratra dal soud do výchovy otci (utáhl nás na nový barák, který jsme pomáhali stavět).

Pít jsem začal asi v šestnácti a už tenkrát tam bylo něco, čím jsem se od svých vrstevníků odlišoval. Ať už to byla placatice griotky v kapse u saka při psaní maturitní písemky, nebo potřeba dát si alespoň dva panáky před představením (hraju ochotnický divadlo), abych „zahnal trému“.

Už tehdy mi byl alkohol mnohem blíž, než všichni lidé okolo mě, a to i včetně rodiny.

  Táta byl tenkrát věčně pryč, macecha v práci (hospodská) a já, puberťák, doma s mladším bráchou a dvěma ještě mladšíma nevlastním sourozenci. A za všechno, co se doma stalo jsem mohl já.

Tak když jsem jel občas na víkend k mámě, která mně skoro všechno dovolila (byla asi ráda, že mě vůbec vidí), jsem jezdil po zábavách, chodil na mejdany a sudy.

Na vysoké jsem už byl víc v hospodě, než na přednáškách (taky jsem ji po roce a půl opustil).

A tak se mým společníkem stal alkohol, protože v jeho ojetí jsem alespoň na chvilku zapomínal na strasti svého pubertálního života. To mi pak zůstalo po celých 26 let. Není proto divu, že když jsem praštil s vysokou , tak jsem se začal živit jako číšník.

Ale nikde jsem dlouho nevydržel a střídal jsem do vojny místa jak na běžícím pásu. Některý jsem opouštěls menším průšvihem, některý  (spolu s alkoholem také díky své lenosti a naivitě) s velkým. Po vojně jsem se zamiloval do své kolegyně, která už měla dvě dcery. Vzali jsme se. A po roce se narodil Honzík.

V té době jsem v hospodě nedělal, ale stejně moje cesta vedla z práce prvně do hospody na těch svých „pár piv“ (o panácích ani nemluvě) a ne domů, k rodině.

No a pak, když se měl narodit Lukáš, jsem odešel za prací (a penězi) do Prahy – ale hlavně jsem chtěl utéct z manželství, protože mi v té době už začal být chlast bližší než rodina, která mě „nechápala“. A tak jsem si našel v sobě spoustu důvodů (a milenku) pro rozchod.

  Potom jsem se vrátil zpátky do hospody (zase útěk z práce s průšvihem) a spirála se začala roztáčet stále rychleji. Opět časté střídání míst, jak pracovních, tak bydlení, nepovedené podnikání a dluhy.

Žil jsem ve velké bublině zvané hospoda, s bohem alkoholem, ke kterému jsem utíkal vždy, když se v mém životě vyskytl nějaký vážný problém.

A který jsem pak v opilosti házel za hlavu (znáte to – „nějak bylo, nějak bude“; „vono se to vyřeší“;“ co bych si s tím lámal hlavu“ atd.). Vůbec jsem nevnímal skutečný život tam venku.

  Začal jsem chlastat čím dál víc. Dřív se mi alespoň dařilo, že když jsem toho měl dost, tak jsem „po anglicku“ zmizel. A už ani nevím, kdy se tato vlastnost vytratila. Dávky se stále zvyšovaly. Pak už mi to ani nechutnalo, ale pít jsem prostě musel.

Když jsem nepil – deprese, třas rukou, pocení, myšlenky na sebevraždu … . Z vyhlášeného kuchaře se postupem času stala troska, která nebyla schopná uvařit aspoň trochu pořádný jídlo. Troska, které hrozilo, že skončí pod mostem, bez přátel, bez práce, bez rodiny. Jen s flaškou v ruce.

Tehdy jsem si sáhl na své pomyslné dno.

  A proto dnes vůbec nechápu (a považuju to za zázrak), kde se ve mně vzala síla dojet do Bohnic (ze Zbraslavi přes celou Prahu) za primářem Nešporem a on mě přijal (další zázrak).

A tehdy jsem před ním řekl poprvé tu větu: „JSEM ALKOHOLIK“. A myslel jsem to upřímně. Poprvé mi to šlo ze srdce a poprvé v životě se mi ulevilo.

Spadl mi ze srdce jeden z velkých balvanů, které tam za léta mého chlastání byly nahromaděny.

  Primáři Nešporovi a „pětatřicítce“ vděčím za hodin. Za to že mě odstřihli od chlastu (sám bych přestat nedokázal – mnohokrát jsem to zkoušel), že mě dali po fyzické a psychické stránce alespoň trochu do kupy, že mě nasměrovali k novému životu a pomohli mi v začátcích. A tak bych mohl psát dál a dál.

Ale co bylo pro mě nejdůležitější, že mě v rámci stacionáře nasměrovali na mítink Anonymních Alkoholiků Na Poříčí. Do nástupu do Bohnic jsem o áčkách skoro nic nevěděl, ani jsem netušil, že u nás fungují. A tak, když jsem tam šel poprvé, šel jsem tam se smíšenými pocity. Co to asi bude za „lidi“?! O to větší bylo moje překvapení po mém příchodu.

Milá, přátelská atmosféra se spoustou milých, a pohodových lidiček a ve vzduchu obrovská pozitivní energie, která mě absolutně dostala. Hned od první chvíle jsem věděl, že to je cesta pro mě!  Pár dní na to, ještě před ukončením mé léčby , se v Bohnické divadle konalo Výroční setkání Pražských skupin.

A my z pětatřicítky jsme tam mohli jít (byli jsme jediný pavilon z pěti protialkoholních, který tam byl?!?). A můj dojem z áček se ještě umocnil. Společnost více jak sta střízlivých alkoholiků, to jak se dokázali bavit, jak dokázali sdílet, předávat své zkušenosti a poselství mě uchvátil a umocnil můj dojem z AA.

A tak jsem po ukončení  léčby začal dojíždět na mítinky do Prahy, Hradce a Svitav a hodně mě štvalo, že u nás – v docela velkém městě, nemáme skupinu AA. Proto jsem začal shánět místnost, kde bychom se mohli scházet. Hned na prvním místě, kam jsem zašel – u Husitů, se to povedlo!  A tak máme mítinky i u nás.

Ale to mi nebrání jezdit na mítinky do okolních měst i do Prahy a sdílet to, co jsem zadarmo dostal, s co největším počtem stejně postižených lidiček. Našel jsem si sponzora, začal pracovat na programu a od té doby se dějí jen zázraky. Narovnávají se vztahy, barvy okolo mě se rozjasňují, vůně zesilují a všímám si každé maličkosti, která dělá můj život stále hezčí.

  V době svého pití jsem si nedokázal představit, že takový život se dá žít! Je to jako jít po cestě, která je posetá balvany, které se mi daří s každou další návštěvou mítinku, s každou další nápravou, odvalovat a dělat si cestu rovnější a hezčí. Ale uvědomuji si, že balvany jsou tak velké, že bych je já sám, jen se svým egem, nemohl odvalit.

A proto denně prosím ve svých modlitbách Boha, aby mi s tou prací pomáhal. To on mi pomáhá ty balvany odvalovat. A čím dál kráčím po té cestě, tím jsou ty balvany (JEHO zásluhou) menší a menší.

Ale musím dát pozor! Protože když se na té cestě zastavím a delší čas setrvám na místě, ty balvany se začnou zvětšovat, cesta zvedat a musím dát pozor, aby mě nějaký ten balvan nepřeválcoval a nesmetl mě zpátky!

  Dále bych chtěl říci, že tohle všechno by se nepovedlo, kdyby při mně nestál jediný člověk (anděl v lidské podobě) – můj bratr, který mi i v nejtěžších chvílích VĚŘIL! A moc mi pomáhal a pomáhá. Bez něj bych nebyl tam, kde jsem teď. A tak se denně modlím za nový, lepší život, který jste mi – BŮH, VY a můj BRATR dali.

  Za to Vám patří můj velký dík. Mám Vás rád.

  Toto jsem napsal před víc, jak šesti lety, když jsem měl asi tři čtvrtě roku střízlivosti. Teď už mám za sebou těch let střízlivosti skoro sedm a pod vše se můžu znovu podepsat. Událo se za tu dobu nespočet událostí. Život si čím dál tím víc vychutnávám a těším se z každého nového dne.

I když občas přijdou chvíle, kdy mi není úplně nejlépe, ale každý okamžik mého života se dá brát z té hezčí stránky. A je to úžasný. Skoro třicet let jsem na život nadával, nechtěl jsem ho žít – buď jsem se babral v minulosti, nebo si maloval budoucnost, a to většinou černě.  Ale vůbec mě nenapadlo být v přítomnosti.

Ta se mi ani nelíbila a já raději utíkal k alkoholu, který mě – alespoň na začátku, chránil a pomáhal mi být někde jinde.

  Od té doby, co jsem střízlivý (je to velký rozdíl než jen čistá abstinence) si snažím život užívat. Stále chodím na mítinky, žiji programem AA a snažím se pracovat ve službě – ať už jeto ve skupině, nebo na jiné úrovni. To mi pomáhá brát život tak, jak jde a užívat si ho. Dnes při svých modlitbách už o nic neprosím, ale za vše děkuji.

Protože vím, že moje VYŠŠÍ MOC mi dává vše, co potřebuji a ještě mnohem víc. Za pár měsíců budu mít doplacenou insolvenci, mám kde bydlet, mám práci, co jíst a vedle své rodiny ještě rodinu druhou, která je mi možná ještě blíž, protože jsou to lidičkové, kteří si prošli podobným peklem, jako já a už se do něj také nechtějí vrátit.

A za to jim patří velký dík.