V době koronaviru: Jak pracovat z domova a nezbláznit se z toho?

Deloitte živě 

V úterý 17. 3. 2020 to byl přesně týden, kdy mi starší dcera v rámci pravidelných hovorů po konci vyučování s nadšením oznámila, že jí začínají prázdniny. Její skandování „škola nebude, máme prázdniny“, bylo i přes telefon slyšet na druhou stranu místnosti a nutno podotknout, že na první dobrou tak trochu pobavila mě i mé kolegy. Záhy ale bylo jasné, že sranda skončila. V souvislosti s dalšími opatřeními se ze mě přes noc kromě mámy a manažerky stala ještě učitelka, šéfka takové té domácí operativy a plánovačka, která zajišťuje běžné procesy. Jaké nároky klade doba koronavirová na rodiče? A jak zkombinovat domácí školu s prací na plný úvazek?

První dny byly totálním chaosem. Pro nás pro všechny. Děti se odmítaly smířit s tím, že prázdniny opravdu nemají. Práce se valila ze všech stran a logicky bylo nutné na všechny úkoly bezprostředně reagovat. A do toho nám paní učitelky začaly posílat přeplněné A4 s úkoly – žádné jedno dvě cvičení z jednoho předmětu, ale kompletní probrání látky dle rozvrhu včetně odpolední „domácí přípravy“.

Naše představa, že obě děti budou v klidu sedět a samy pracovat na zadání a my se budeme moci věnovat své práci, jaksi brzy vzala za své.

Snažili jsme se v chaoticky zadávaných úkolech najít nějaký systém, rychle pro sebe pobrat látku a v jednom momentu předávat zadání druhačce i páťačce. A do toho všeho samozřejmě pracovat.

V manželském souboji jsem to nakonec „vyhrála“ já při skóre 1:0 pro práci a tak jsem mohla místo vyučování zasednout na střídačku ke svému pracovnímu počítači.

Tak se nám zavřely základní školy. Ze dne na den. Bez přípravy. A nikdo neví, na jak dlouho. V dětském světě se slaví, v tom rodičovské vládne zděšení. Jak bezprostředně přejet na krizový scénář a vyřešit péči o dvě školou povinné děti? To kouzelné slovo se jmenuje home office

V době koronaviru: Jak pracovat z domova a nezbláznit se z toho?

Stejné předměty pro obě děti. Když to nejde, jedno si dá pauzu

Holky byly zpočátku iniciativní a chtěly jet podle svého školního rozvrhu, v rámci zachování našeho zdravého rozumu jsme ale najeli na spojení stejných předmětů (matika – matika). Pro nás totiž bylo mnohem lepší, když jsme řešili příklady 2×3 vs. zlomky a desetinná čísla, než kombinaci počítání vs. doplňování měkkých a tvrdých souhlásek.

Pokud to kvůli odlišným třídám a předmětům zkombinovat nešlo, přišel na jedné straně nárok na pauzu (tu během dne potřeboval každý z nás). Jestli jsme ale někde našli 100% shodu, pak v tělocviku.

Zadání pro páťačku „500m běhu v nerovném terénu“ jsme sice s ohledem na aktuální doporučení do výukového plánu nezařadili, zato skok do dálky jsme k velké radosti sousedů úspěšně zrealizovali. Během dne několikrát.

Nutno doplnit, že po týdnu si to celkem sedlo. Děti sice stále remcají, ale to už je takový jejich národní sport.

O online výuce iniciované školou si ale stále můžeme nechat jen zdát, pokud tedy pomineme zadávání úkolů přes aplikaci Bakaláře (pouze ale pro jedno dítě a mnohdy ještě úsměvně). Kromě již zmíněného běhu v nerovném terénu máme do 23. 3.

sehnat „voskovaný podklad dostatečně tuhý a vhodný pro nátěr tuší“. Až ho dcera tou tuší potáhne, zvolí techniku proškrabování a vyškrábe si… třeba kraslici? Může být, Velikonoce jsou za dveřmi, těm rádi otevřeme!

Zkoušela jsem manžela poslat do obchodu, aby se šel poptat po voskovaném podkladu dostatečně tuhém a vhodném pro nátěr tuší, nebo alespoň pro karton a svíčky, abychom si ho podomácku vyrobili, ale jen v šátku nenašel odvahu… roušky jsme nesehnali.

Naštěstí (!!!) ale máme zručnou dceru a předmět Praktické činnosti – pondělní úkol zněl jasně: vytvořte si s maminkou roušku! Dcera neváhala a sama si takovou tu domácí roušku seckvakala, pogumičkovala a nasadila.

Nenechala si vymluvit, že doma ji nepotřebuje, a raději v ní absolvovala i celou Prvouku.

V době koronaviru: Jak pracovat z domova a nezbláznit se z toho?

Tenhle úkol dával smysl a je zase fajn, že ho paní učitelka zařadila. Děti od reality odtrhovat nemůžete a tak jsme to rovnou spojili s popisem aktuální situace a výkladem o době koronavirové.

Podařilo se nám tak v rámci jednoho tématu zabrousit do Přírodovědy (lidský organismus a jeho boj s infekcí), Vlastivědy (kde nemoc propukla a jak jsou na tom sousedící státy s ČR) i Prvouky (nutná opatření mezi lidmi, role státu, solidarita).

Najeli jsme na pět základních pravidel. Třeba pomohou i vám:

  1. Koutek pro práci i studium
    Každý by měl mít svůj vlastní prostor – třeba jen stejné místo u stolu, kde by mohl sám pracovat, učit se nebo odpočívat. Pomáhá to vytvářet režim a bojovat proti ponorce.
  2. Škola začíná v 9. A přes to prostě nejede vlak!
    Nasnídat, vyčistit zuby, převléknout. Pravidelnost je základ. Dcera mi ale právě kouká přes rameno a říká, že „to s tím vlakem je blbost, protože s ním nejezdíme, takže nám nikdy neujede!“
  3. Evidujeme si to, co jsme udělali, a co je ještě před námi
    Škola úkoly zadává chaoticky, proto jsme najeli na vlastní tabulkový systém, kam si píšeme všechny nové úkoly, datum zadání a jeho splnění. To do list dcery baví a dále motivuje.
  4. Právo na odpočinek, pravidelné stravování
    Pauzy jsou potřeba, stejně jako svačiny. S ohledem na efektivní plánování zásob jedeme podle jídelníčku a s humorem jídlo proti pípnutí čipu vydáváme: „To máme zase jedničku? Ach jo!“
  5. Využití her jako názorná pomůcka
    Snažíme se propojovat výuku s tím, co doma máme. Prvouka – hra s kartičkami se zeleninou a ovocem – jejich třídění a diskuze. Pro starší se osvědčují on-line kurzy (doplňování i/y, počítání).

Štěstí v neštěstí aneb nesporné výhody individuální výuky

Všechno to má pochopitelně i nějaká ta pozitiva. Individuální výuka je k nezaplacení, o to více, že na běžných základkách ji děti nezažijí. Dcery teď tak chápou novou látku bez problémů a ihned ji úspěšně aplikují. No a já mám pak obrovské štěstí nejen v tom, že jsme na domácí výuku dva, ale že pracuji v Deloitte, kde je home office prověřený nástroj a benefit pro všechny.

V technologické éře jsme běžně zvyklí na komunikaci s kolegy přes Skype, máme video konference. Jen to teď znamená, že když si dáváme online schůzku přes oběd, s největší pravděpodobností u toho míchám rajskou a posunky dávám dcerám najevo, že za 10…9…8… a tak dále se ze mě stane paní učitelka, která ještě před nandáním rajské rozdá pochvaly za splněné úkoly.

Závěrem nutno doplnit, že veškerá opatření státu kvituji, byť to na nás i na byznys klade obrovské nároky. Chráníme sebe a své rodiny, chráníme chronicky nemocné lidi, chráníme zdravotníky a celý systém, aby nezkolaboval. A to je prostě povinností každého z nás…

Aktuální situace je náročná. Pro všechny. O tom není sporu. Pochopitelně se to absolutně nedá srovnávat s tím, co zažívají právě lékaři a zdravotní sestry. Ti se zavřít doma a učit své děti nemohou, spolu s nimi ani další záchranáři… Před všemi smekám a přeji jim hodně sil!

PS: Jaké rady a tipy se v domácím vzdělávaní v kombinaci s prací na plný úvazek osvědčili vám? A co děláte pro to, abyste se doma nezbláznili? Budu ráda, když mi napíšete.

Home office Online vzdělávání Práce z domova Koronavirus

Jak zvládnout strach z koronaviru ???? Rozhovor s koučkou

Pandemie otřásla naším světem a my se prakticky přes noc ocitli
v nejistotě. Všechno se změnilo a nikdo nemá ani tušení, jak dlouho to
potrvá. To v řadě z nás vyvolává strach z budoucnosti a úzkost. Jak se s děním kolem covidu vypořádat a najít i v nejisté době pevnou půdu
pod nohama? To vám prozradí akreditovaná koučka a personalistka
Věra Pražanová
.

Dnešní doba je pro všechny hodně složitá. Nevíme, co bude
dál, jestli budeme mít práci, zda zůstaneme zdraví. Co je podle vás
v takové chvíli nejdůležitější pro to, aby se člověk takříkajíc
nezbláznil?

Důležité je nepropadat panice a být aktivní. Každý si může najít
nějakou činnost, která ho baví, naplňuje, zajímá a pomůže mu zaměstnat
mysl pozitivně. Převezmeme tím také alespoň částečně kontrolu nad tím,
co můžeme ovlivnit. To pomáhá k lepšímu zvládání nestandardních a nepředvídatelných situací. Dělejte cokoliv, hlavně nevymýšlejte, co vše
se může stát.

Slevomatí tip: Najděte si aktivity, u kterých si
vyčistíte hlavu. Zkuste třeba létání ve větrném tunelu nebo skákání
trampolínách.

Ukázat
zážitky ve vašem okolí

Tomu se asi nejde úplně ubránit. Spoustě lidem se teď honí
hlavou černé scénáře vyvolávající řadu silných emocí, které nás
ovlivňují. Jak by měl člověk pracovat s tím, co nemůže ovlivnit, aby ho
pak emoce nezavalily?

Pro náš mozek je přirozené, že na jakoukoliv změnu reaguje negativně,
znamená to nejistotu a potenciální riziko. V těchto případech je velmi
důležité si uvědomit, co mi vyvolává ty negativní emoce, stres nebo
nervozitu. S tím pak už můžu pracovat, vyhnout se zdroji.

Klíčové je
zaměřit se dále na to, co mám ve sféře svého vlivu, i kdyby to měly
být zdánlivé maličkosti. Každá činnost, která naši mysl zaměstná,
pomůže. U zvlášť citlivých lidí je obzvlášť důležité mít každý
den nějaký program a zaměřit se na to, co můžu ovlivnit, aby mě
nepohltily právě ty negativní zprávy a okolnosti, které ovlivnit nemůžu.

I v situacích, kdy máme na dění kolem sebe minimální vliv, můžeme
dobře vytvořit sféru, kterou kontrolujeme. 

Spousta lidí si zvykla žít nad své reálné možnosti a nemysleli přitom
na “zadní vrátka”. Konzumní styl života vybízí k tomu si užívat,
nakupovat, spotřebovávat, klidně i na dluh. Zrovna před pár dny mě
překvapila zpráva, že jen čtvrtina lidí v ČR zná své výdaje. To je
hodně nízké číslo.

Budete mít zájem:  Bentonitový jíl (aztécký jíl, aztécká hlína) – jeho použití a účinky na zdraví a krásu

Dá se tento čas nějak využít i v náš prospěch?

Určitě ano. Pokud jste dosud odkládali své plány a koníčky, teď máte
prostor se na ně vrhnout. Vzpomeňte si, na co všechno nemáte normálně čas
a čemu jste se chtěli věnovat. Je to skvělá příležitost třeba pro další studium. Například Coursera zpřístupnila zdarma řadu skvělých
kurzů, stačí si vybrat. Zrovna investice do vzdělání se vyplatí vždy.
Znalosti vám již nikdo nevezme.

Podívejte
se, kde najít online kurz

Máte pocit, že se společnost stihla během karantény změnit?
Pokud ano, jakých změn si všímáte nejvíc?

Společnost se mění pomalu. Každá velká změna se ale ve společnosti
dříve či později projeví. Tato “koronakrize” ukázala hodně
o lidském charakteru. A to jak v pozitivním, tak negativním smyslu.

Mile
mě překvapilo, jak se zvedla velká vlna solidarity a hodně lidí to
stmelilo. Spousta lidí začala přemýšlet, jak by mohla pomoci tím, co umí.

Já jsem se třeba spolu s dalšími kolegy kouči zapojila do dobrovolné
iniciativy #nejstenatosami, kde nabízíme zdarma své služby veřejnosti.

Říká se, že my Češi si pořád stěžujeme. Vidíme spíš
negativa než pozitiva, přitom se ale nemáme ani zdaleka tak špatně, dokonce
ani v karanténě. Někdo díky ní začal víc cvičit, nakupovat
u lokálních prodejců, péct chleba, hrát si s dětmi víc v přírodě…
Jak se člověk dokáže naučit vnímat hlavně ty hezké věci a nesoustředit
se jen na to, kde se zas co nepovedlo?

Člověk to dělá na vědomé úrovni. Buď je optimista a přirozeně se zaměřuje na pozitivní aspekty v životě, nebo si to potřebuje uvědomit a cíleně se zaměřit na to pozitivní. V každé životní situaci máme
možnost volby a nyní také. Minimálně v postoji, jaký zaujmeme.

Pokud
někomu automaticky naskakují negativní scénáře, je potřeba, aby si to
v první fázi uvědomil a rozhodl se, že to chce změnit. Cest je pak
několik.

Třeba si každý den řeknu, co se mi za daný den povedlo, co mě
potěšilo a na co se chci soustředit další den a zároveň kdy, abych se na to vědomě nastavila. 

Důležité je nenechat se strachem pohltit. K tomu pomáhá být v dobré
psychické kondici – hýbejte se, relaxujte, smějte se, komunikujte
s druhými a nebojte se vaši obavu sdílet.

Jaká pozitiva na této situaci vidíte vy?

Lidé spolu teď tráví hodně času doma a to prověří vztahy. Vidím to
jako příležitost, jak si optimalizovat fungování v tom nejužším
rodinném kruhu. Dále vidím díky moderním technologiím velkou
příležitost pro podnikatele, firmy, úřady, školy apod.

Teď se nacházíme
v extrému, ale až se vrátíme do normálu, věřím, že to pomůže
k hledání nových cest tam, kde by to spoustu lidí dříve ani nenapadlo.
Řada firem a podnikatelů se pustila do vývoje, hledání nových cest a příležitostí.

Ti, kteří tento čas využijí efektivně, budou ve výhodě.

Jak je možné, že už po dvou třech týdnech karantény se objevilo spoustu případů, kdy lidem docházely peníze, a to po tak dlouhém
období konjunktury? Jak jsme na tom s finanční gramotností?

Vypovídá to o tom, že si spousta lidí zvykla žít nad své reálné
možnosti a nemysleli přitom na “zadní vrátka”. Konzumní styl života
vybízí k tomu si užívat, nakupovat, spotřebovávat, klidně i na dluh.
Zrovna před pár dny mě překvapila zpráva, že jen čtvrtina lidí v ČR
zná své výdaje.

To je hodně nízké číslo. Finanční gramotnost je
u nás bohužel velmi nízká a projevuje se to nejvíc v období
hospodářského poklesu nebo krize.

Na to, aby si člověk spočítal své
čisté příjmy a všechny výdaje, stačí základní znalosti a trocha času
si nad tím sednout a udělat si ve svých osobních nebo rodinných financích
pořádek.

  • Profesionální akreditovaná koučka a personalistka
  • Specializace: životní koučink, osobní rozvoj, kariérový a firemní
    koučink
  • Zajímá se o motivaci lidí, fungování naší mysli a fotografování
  • Potřebujete pomoct? Věra se zapojila do dobrovolné iniciativy
    #nejstenatosami, kde nabízí zdarma své služby veřejnosti, více na www.koucove.cz

Pro mě bylo na mimořádných opatřeních asi nejtěžší vyrovnat
se s pocitem, že některým lidem na ostatních nezáleží, že
upřednostňují své vlastní zájmy nad zdravím jiných. Například běžci
bez roušky v parku nedodržovali odstup. Dá se nějak ubránit pocitům
vzteku vůči v podobných situacích?

Pocity vzteku jsou přirozenou reakcí a lepší než je potlačovat je si
uvědomit, co se se mnou děje, co cítím a tyto nálady přijmout.
Psychologové často používají pojem akceptace.

Přijetí vlastních pocitů
pomáhá k tomu, abychom se nedostali do ještě většího vzteku, úzkosti
nebo strachu. Bránit se můžeme tak, že když víme, jaké situace, informace
nebo lidé nám způsobují tyto negativní pocity, přizpůsobíme tomu své
chování.

Pokud například vím, že ve mně bezohlední běžci v parku
vyvolávají vztek, půjdu příště na procházku třeba do lesa za
město.

Pořád platí doporučení nesdružovat se ve větším počtu osob,
ale venku můžeme stále častěji vidět početnější skupinky. Opravdu si
nedokážeme odepřít sdružování, ani když hrozí nákaza?

Každý k této situaci zaujal jiný postoj. Ti, kteří se sdružují,
zaujali postoj, že jim nákaza nehrozí nebo že jsou zdraví a nikoho tak
neohrožují. Další část společnosti buď plně respektuje nařízení
vlády a nesdružuje se, nebo dodržuje odstup a hygienická opatření.

Pro spoustu lidí je obtížné si představit, že nějaká rizika jsou, když ve svém okolí neznají nikoho, kdo by byl nakažený, takže se chovají, jako by
se nic nedělo.

A v dnešní přeinformované době si můžeme najít
informace a tedy i argumenty pro všechny varianty a zdůvodnit tak náš
přístup.

Řadu rodin to stmelí a pro řadu to bude zatěžkávací zkouška, ale
třeba také zároveň příležitost si vyjasnit potřeby všech členů a nastavit pravidla, za jakých budou společně dále fungovat.

Jak současná situace otřásla rodinnými vztahy? S čím se teď
vaši klienti nejčastěji potýkají?

Současná situace vztahy určitě prověří, a pokud v rodinném soužití
něco nefungovalo, je hodně pravděpodobné, že to nyní vyplave na povrch.

Řadu rodin to stmelí a pro řadu to bude zatěžkávací zkouška, ale třeba
také zároveň příležitost si vyjasnit potřeby všech členů a nastavit
pravidla, za jakých budou společně dále fungovat.

Mí klienti teď
v souvislosti s covidem nejčastěji řeší rodinné nebo pracovní
fungování – jak skloubit práci z domu se vzděláváním dětí a nezbláznit se z toho, dále ztrátu zaměstnání nebo naopak přehlcení
prací či povinnostmi. Společným jmenovatelem u všech je nějaká změna,
se kterou potřebují pomoci.

Co můžeme udělat pro to, aby současný stav neotřásl i našimi
vztahy? Dá se vůbec karanténou narušené vztahy zase spravit?

Klíčové je komunikovat a v současné situaci to platí dvojnásobně.
Kdo jiný než naši nejbližší mohou pochopit naše pocity a podpořit nás
minimálně tím, že nás vyslechnou. Nebojme se popsat naše obavy a pocity.
Společné sdílení a vědomí, že na to nejsme sami, pomáhá. 

Říká se, že zdraví je na prvním místě. Řada firem teď
postupně ruší home office a vrací zaměstnance zpět do kanceláře.

Často
jde o administrativní pozice, které se dají bez větších problémů dělat
i z domu.

Co byste poradila někomu, kdo má strach o své zdraví, raději
by byl doma, ale bojí se, že by při vznesení svého nároku mohl přijít
o práci nebo byl v kolektivu za potížistu?

Tady je těžké radit. Sama za sebe bych zvážila potenciální rizika
práce v kanceláři za daných podmínek, a pokud by u mě i přes
opatření ze strany zaměstnavatele převládl strach z možné nákazy,
otevřeně bych to řešila se svým nadřízeným.

Všechny firmy dnes velmi
intenzivně řeší, kdy a za jakých podmínek budou nabíhat na normální
provoz a zvažují mnoho aspektů. V zájmu všech je, aby byla práce
v kanceláři bezpečná pro všechny zaměstnance a fungování firmy nebylo
nijak ohroženo.

Jak s kolegy komunikovat na dálku, když se v e‑mailu špatně
vyjadřují emoce nebo si je každý vyloží jinak? Jsou na to nějaké
fígle?

Záleží, co s kolegy řešíte. Běžné operativní záležitosti jdou
bez problémů řešit e‑mailem. V případech, kdy víte, že byste se za
normálních okolností raději osobně potkali, bych volila telefonický nebo
video kontakt. Možnosti dnes naštěstí máme. 

Obavy si nebojte připustit, ale nevyčítejte si je, ať se nedostanete do spirály “obávám se svých obav”, ze které je obtížnější se dostat.

Některým lidem se teď z úsporných důvodů zkrátily úvazky,
takže mají víc času na své koníčky. Jak si odnést pozitivní návyky
z pandemie i do normálního života a nevrátit se do původního
kolotoče?

Věřím, že většina lidí bude chtít udržet v životě to pozitivní,
co v době pandemie změnili, i kdyby jen částečně, a způsob si najde.
Důležitá je motivace a aktivní přístup. Jak by řekl pan Werich: “Kdo
chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

” Častými tématy
klientů, kteří vyhledávají kouče, je jak mít více času pro sebe nebo na své koníčky, work-life balance, jak začít s nějakou aktivitou, jak
udělat změnu… Koučování je v těchto případech velmi účinné,
samozřejmě pokud klient chce hledat cesty.

Jak člověk obecně dokáže v životě udělat velkou změnu
(odejít žít na samotu, změnit práci atd.)? Co k tomu odhodlání
pomáhá?

V případě velkých změn je klíčová naše motivace. Pomáhá mít
dobře promyšlené, proč to chci udělat, co od změny očekávám a být si
jistý, že to je mé rozhodnutí. Dále je důležité mít promyšlené
konkrétní kroky vedoucí ke kýžené změně a naplánovat si, kdy je
udělám.

Vládní nařízení se víc a víc uvolňují. Jak se vypořádat se strachem z toho, že virus někde chytím, nebudu o tom vědět a někoho tak
nakazím?

Takováhle obava je nyní přirozená. Důležité je nenechat se strachem
pohltit. K tomu pomáhá být v dobré psychické kondici – hýbejte se,
relaxujte, smějte se, komunikujte s druhými a nebojte se vaši obavu sdílet.

Náš mozek evolučně upřednostňuje předvídatelnost, která nás
uklidňuje. Naopak nestejnost a změna nás stresuje. Proto pomáhá mít plán,
třeba týdenní nebo klidně i denní rozvrh.

Budete mít zájem:  Místo kuřete kupujete jen živočišnou bílkovinu

Ten nám v této nejisté době
dá pocit, že alespoň něco kontrolujeme (svůj den, aktivity) a směřuje
naši pozornost tam, kam chceme.

Podívejte
se na podrobný přehled vládních uvolnění

A jak si poradit s obavami z hromadných akcí? Mně třeba trochu
děsí, že mám jít na svatbu, kde budou desítky cizích lidí. Nemám
k tomu ještě moc důvěru.

Obavy si nebojte připustit, ale nevyčítejte si je, ať se nedostanete do spirály “obávám se svých obav”, ze které je obtížnější se dostat.
Pokud nemáte např. k hromadným akcím důvěru, vyhněte se jim, omluvte se ze svatby. Buďte si jistí, že v dnešní době nejste sami.

Nerozebírejte s přáteli, jak dlouho potrvá krize. Řešte jen to, co ovlivníte, radí psycholog

V minulosti byly rodiny zvyklé trávit spolu většinu času. Společně pracovaly na poli, vařily, jedly, dělaly domácí práce i trávily večery. Moderní doba nás ale rodinné pospolitosti odnaučila.

Děti jsou přes den ve škole, rodiče v práci a doma se potkávají každý den jen pár hodin. „Odvykli jsme si být spolu a teď se to musíme znovu naučit,“ říká profesor lékařské psychologie Radek Ptáček.

Kvůli koronavirové karanténě podle něj rodiny často zažívají totální „ponorku“. Ty, kteří žijí sami, zase v době, kdy by se neměli setkávat s blízkými, trápí samota. Řada lidí se navíc kvůli koronaviru dostala do složité životní situace, ať už jde o živnostníky či matky samoživitelky. „Psychicky náročné je to pro všechny. Ale vždy se s tím dá něco dělat,“ uklidňuje psycholog.

Jak trávíte karanténu vy?

Mám převážně home office. Pracuji na různých grantech, dokončuji knihy, dělám rozhovory pro média a psychologické poradenství. To lze i na dálku. Snažím se hodně času trávit také s rodinou. Máme tři děti a intenzivně se věnujeme jejich vzdělávání i domácí zábavě. Je to náročnější, než jsme si původně mysleli, ale dá se to zvládnout.

Z domova dnes pracuje řada lidí. Ne každý je na to ale zvyklý. Jak se s tím vyrovnat?

Základ je dát svým dnům řád.

To, co nás dovede nejlépe stáhnout do stresu, zoufalství a beznaděje, je, když se potloukáme mezi čtyřmi zdmi bez jasného cíle.

Pokud pracujete z domova, měli byste proto začít den jako každý jiný. Vstát přibližně ve stejnou hodinu jako normálně, umýt se, obléci a naplánovat si den. Mozek potřebuje předvídatelnost.

V denním rozvrhu by neměly být jen pracovní úkoly, ale také odpočinkové aktivity. Najednou nám totiž zbývá volný čas, který bychom jinak trávili s přáteli nebo šli do kina či posilovny. A i ten je potřeba vyplnit nějakou konkrétní činností.

Spousta lidí má toho času opravdu hodně, protože jejich firmy zavřely provoz a na dálku pracovat nemohou. Jak se z toho nezbláznit?

Obvykle žehráme na to, že nemáme dostatek volného času. Teď ho máme nadbytek a nevíme, co s ním. Profitovat z toho mohou nejlépe ti, kdo mají své koníčky. Podle našich výzkumů jsou lidé, kteří se pravidelně věnují nějakému hobby, lépe odolní vůči stresu. A to teď platí dvojnásob.

Jestliže žádné konkrétní zájmy nemáte, je ideální příležitost si nějaké najít. Můžete zkusit malování, pletení nebo lepení letadýlek. Zásilkové služby pořád fungují, takže stačí si jen vybrat, co nového se chcete naučit. Jestliže místo toho proležíte celý den u televize, vaší psychice to opravdu nepřidá.

Obzvlášť pokud se nacházíte v tíživé situaci, je neaktivita neuvěřitelně škodlivá pro fyzické i psychické zdraví.

Lidem při práci z domova může situaci komplikovat také přítomnost dětí, které nemohou do školy. Jak to skloubit?

Je to často extrémně náročné. Ale dá se to zvládnout pomocí řádu a pravidel. Stejný denní rozvrh jako dospělí by měly mít i děti.

Aby věděly, že ráno se vstane jako obvykle, pak mají například dvě hodiny školu, následuje přestávka, kdy rodiče pracují a děti se zabaví samy, a pak se všichni odmění třeba společnou zábavou.

Stejně tak si čas na děti musí do svého plánu zařadit i rodiče. Když dáte dnům řád, vše poběží daleko lépe, než pokud je dění náhodné a nepředvídatelné.

Děti se ale doma mnohdy nudí a nechtějí se učit. Co dělat, aby tuto situaci zvládly?

Rodič má při učení obvykle mnohem menší autoritu než učitel ve škole. I z vlastní zkušenosti vím, že to může být velmi obtížné. Jestliže se dětské hry i povinnosti rozplynou bez jakékoliv struktury, děti začnou být otrávené. Je proto dobré nastavit si systém, který je bude motivovat.

Aby viděly, že je za splněné povinnosti čeká nějaká odměna. Mohou si například za určité činnosti vydělávat virtuální peníze, za které po čase něco dostanou. Motivace však musí být konkrétní a uchopitelná. V denním plánu může třeba být, že když zvládnou školu, mohou na půl hodiny na tablet.

Jak předcházet vzniku ponorkové nemoci mezi členy rodiny po delší době společně strávené doma?

Stejně jako je důležité, abychom byli spolu, je občas potřeba být i sami. Proto by si do denního plánu každý měl zanést určitý čas jen pro sebe. Také děti by měly mít jasně stanovené, že v danou hodinu si hrají samy a máma s tátou odpočívají. Složité to může být v malém bytě, kde žije více lidí. Ale i tam se dají nastavit pravidla, že kdo sedí v tomhle rohu, nechce být rušen.

Naopak lidé, kteří žijí sami, teď trpí samotou. Co jim může pomoci?

Samota je velký problém. Celá řada lidí je osamělá, i když není karanténa. Každý, kdo se cítí sám, by měl využívat komunikačních prostředků, jako je telefon, internet a sociální sítě. Základem je zůstat v kontaktu s blízkými.

Jestliže voláte svým rodičům jednou denně, teď bych doporučil mluvit s nimi klidně třikrát denně, pokud jsou sami a nemají si s kým povídat.

Je samozřejmě nutné dodržovat veškerá karanténní opatření, ale i drobná procházka s rouškou nebo cesta na nákup může být pro takového člověka významnou událostí.

Psychiku podle vás značně ovlivňuje i životní styl. Jak se udržet v kondici, když jsou omezené možnosti pohybu nebo návštěv sportovních zařízení?

Pohyb je velice důležitý jak pro fyzické, tak pro psychické zdraví. A cvičit se dá snadno také doma. I tuto aktivitu je dobré zařadit do svého plánu, abychom na ni nezapomínali. Nemusíte tomu přitom obětovat moc času.

Může to být třeba třikrát denně 10 až 15 minut cvičení. Vyzkoušet můžete rovněž meditaci nebo jógu. Dnes je řada návodů na internetu, kterými se může inspirovat i úplný začátečník.

Lze to brát jako příležitost naučit se něco nového, na co jste dosud neměli čas.

Mnoho lidí pociťuje kvůli dění okolo koronaviru stres a strach. Jak to překonat?

Jsou věci, které můžeme a které nemůžeme ovlivnit. O tom, jestli mám poloplnou, nebo poloprázdnou sklenici, rozhoduji pouze já sám. Také proto není dobré rozebírat se svými známými, jestli koronavirus potrvá měsíc, či rok. To je cesta do pekel. Mozek potřebuje jistotu.

Čím víc nejasných informací dostanete, tím víc se budete utápět v depresi. Člověk by měl být informovaný o tom, co se děje a jak se má chovat, ale u toho skončit. Doporučuji dívat se třeba jen na večerní zprávy, kde je souhrn toho, co se za daný den stalo a co je nutné udělat další den.

Ale nemá cenu pitvat se zbytečně v přemíře informací na sociálních sítích, které jsou často zmatečné a vzájemně si odporují.

Na řadu lidí má aktuální situace drtivé dopady, ať už jde o živnostníky nebo třeba matky samoživitelky. Jak se vyrovnat s tím, že se vám život rozpadá pod rukama?

Jestliže se dostanete do obtížné životní situace, kdy vám docházejí příjmy a není vidina, že byste v blízké době získali jiné, tak vám psycholog radit nemůže.

V takové chvíli je nezbytné obrátit se na své blízké a na instituce, které vám s tím mohou pomoci. Hlavní je nezůstávat sám. I když se třeba stydím, je důležité nebát se vyhledat pomoc u okolí.

Jestliže propadám beznaději, měl bych nejprve vyřešit věcné jádro problému. Ačkoliv psychologická nebo psychiatrická pomoc může být též namístě.

Přibude podle vás lidí, kteří budou v blízké době vyhledávat psychology či psychiatry?

Lze to předpokládat. Otázkou samozřejmě je dostupnost péče. Česká psychiatrická společnost vydala doporučení pro své členy, aby byli dosažitelní ke konzultacím na dálku. Totéž platí pro řadu psychologů. Spousta ordinací na to ale nemá prostředky. Nemají žádné technologie pro videokonference, často jen telefony. Takže nabídka distančních služeb může být nižší.

V jednom rozhovoru jste řekl, že přibývá bezcitných lidí. Ale během aktuální situace řada lidí šije roušky pro seniory, firmy dávají služby zadarmo, lidé si vzájemně vypomáhají. Probouzejí tedy krize v lidech skryté dobro?

Všechno zlé je pro něco dobré. A já v téhle situaci s potěšením vidím, že dobra mezi lidmi je skutečně hodně. Takovou vlnu solidarity jsem si ani nedovedl představit. I my doma hledáme jakékoliv kusy látky a šijeme roušky. Věřím, že to, co si ze současné krize odneseme, je vědomí, že máme nějaké hodnoty a že dobra v naší společnosti je více, než si myslíme.

Může být pomoc druhým i formou psychické úlevy?

Jednoznačně. Také v běžném životě platí, že konání dobrých skutků a dobrovolnictví velmi pozitivně ovlivňují somatické i psychické zdraví. Pokud využijete svůj volnější den k pomoci druhým, tak váš život, který se vám v současné situaci může trochu rozpadat pod rukama, zase získá smysl.

Práce z domova: jak být efektivní a na co máte od zaměstnavatele nárok

Foto: Shutterstock, fizkes

Ilustrační foto.

Jak pracovat na dálku a zachovat si jasnou mysl a vysokou kvalitu práce? A na co máte od svého zaměstnavatele na home office nárok? Poradíme.

Pokles produktivity, pocit odloučení, zmatek v prioritách, nárůst úzkosti a dalších psychických poruch, vyhoření. Takové mohou být následky práce z domova.

Proto je dnes potřeba víc než ve „starých dobrých kancelářských časech“ umět svoje podřízené motivovat a zadávat jim práci tak, aby se v ní neztratili.

A pracovníci sami si musí plánovat svou práci tak, aby byli efektivní a spokojení jak v pracovním, tak osobním životě. Doma se totiž oba často prolínají.

Klíčová je komunikace. Nejenom formou zadávání úkolů, řešení problémů, ale i neformální zájem o druhého. Komunikace pozitivních posunů a sdílení důležitosti spolupráce.

Budete mít zájem:  Bílé jogurty podle obsahu bílkovin

Přeorientovat zpětnou vazbu z pochvaly za výkony jednotlivce, ale ocenění přístupu kolektivu. Manažeři by měli v první řadě projevit svým lidem respekt a pořádnou dávku empatie.

Otázka „Jak se máš?“ by neměla být jen frází, ale skutečným vybídnutím ke sdílení osobních pocitů.

Nápor na psychiku jednotlivce je totiž veliký. Pracovník může v domácím prostředí zažívat odloučení, nebo dokonce pocit, že není tak důležitý. Ukazuje se, že lidé umí dělat svoji práci, ale častokrát bezohledná komunikace či špatné sdílení informací vedou k zahlcenosti či deprioritizaci. Člověk se pak sám ztratí.

„Negativním příkladem nám může být vláda, kdy dost velká většina populace již jejich porady, diskuse či výměny názorů ani nesleduje, protože je to více chaos než řízení.

Proto by se firmy z toho měly poučit a průhledněji komunikovat. Vědět, proč jejich firma existuje a kam směřuje.

Dávat lidem najevo, že nejsou jen číslo, ale kolegové, kteří jsou určitou měrou pro tým důležitý,“ míní lektor a terapeut Matěj Krejčí.

Odlišné podmínky znamenají také různou angažovanost i další povinnosti v „pracovní době“.

„Určitě se proto vyplatí dát zaměstnancům více flexibility a volnosti při rozhodování – kdy, kde a případně jak mohou svůj úkol naplnit.

Tímto podpoříte v lidech kreativitu a zodpovědnost za odvedenou práci, současně posílíte naplnění jejich primární sociální potřeby autonomie,“ doporučuje kouč Vladimír Tuka, šéf společnosti NeuroLeadership.

Velmi sužující může být i nejistota ohledně toho, co bude následovat. Jestli a kdy koronavirus odejde. Lidský mozek podle Tuky nerozlišuje obecnou a neobecnou jistotu, zkrátka potřebuje jistotu.

Správný lídr ji svým lidem poskytne dobře vedenou komunikací a předvídatelností, které pomohou k návratu mentální síly nezbytné pro promyšlené konání a plnění úkolů.

Zcela klíčová je přitom transparentnost.

„Manažer by měl hovořit i o věcech, které často zůstávají skryté, ale lidé o nich stejně přemýšlejí: ať už jde o propouštění či jiné personální změny, zmrazení odměn, nebo přenastavení komunikace v týmech. I když to mohou být nepříjemné zprávy, lidé ocení jasnost a srozumitelnost – a tak i negativní informace přijmou lépe a s větší dávkou pochopení,“ říká Vladimír Tuka.

Pro udržení funkčních týmů je rovněž nezbytné, aby jejich členové měli společné hodnoty, vize a záměry. Zaměstnanci by měli rozumět svým rolím a ztotožnit se s posláním svého týmu, resp. celé firmy.

Přijmou-li totiž cíl týmu za svůj, budou mít větší potřebu podílet se na jeho úspěších a dokážou pak i snáze odolávat rušivým prvkům či rozptylování, které s prací z domova mnohdy souvisejí. „Společné cíle vytváří tzv. „in group“ motivaci (pocit, že někam patříme), která je zásadní pro udržení talentů ve firmě.

Z výzkumů NeuroLeadership Institutu v USA zároveň vyplývá, že zaměstnanci, kteří se cítí být součástí týmu, prožívají významně méně úzkosti,“ tvrdí Tuka.

Dětem snídani, sobě kafe, ranní videoporada s kolegy, začít plnit nové pracovní úkoly, přičemž ty staré ještě nejsou hotové, dohlížet na děti na distanční výuce, uvařit oběd… Je poledne a zaměstnanec se – pořád v županu – nachází v totálním chaosu.

Situaci, kdy přeskakujeme z jednoho na druhé, ale mentálnímu (či jinému) nepořádku je však potřeba se vyhnout.

„Co zaručeně pomůže, je vytvořit si nové užitečné denní rutiny, které nahradí ty předchozí související s každodenním docházením do kanceláře,“ radí kouč Vladimír Tuka.

Ten doporučuje si nejdříve podrobně zmapovat svůj den. „Zjistěte, které rutiny si uchováte a které je naopak zapotřebí změnit.

Buďte přitom k sobě naprosto upřímní a otevření – pojmenujte si veškerý čas, i ten strávený na sociálních sítích, povídáním si s kolegy či sledováním televize,“ podotýká kouč.

Důležité je také si označit čas, který nyní uspoříte například tím, že necestujete do práce, cvičíte v domácím prostředí a nakupujete převážně online.

S takovouto mapou se už dá velmi dobře pracovat. Ohodnoťte si všechny aktivity podle důležitosti – co se musí každý den udělat, co je v kategorii „rád/ráda bych“ a bez čeho se klidně obejdete. „Myslete při tom na sebe a své fyzické i mentální zdraví,“ zdůrazňuje Tuka.

Ze všech aktivit pak vytvořte plán, který obsáhne činnosti s pevně stanoveným časem (například nezbytná opora dětem během distanční výuky), pak jiné aktivity s časovým rámcem, do nichž se zapojují i další lidé (například porady a jednání s kolegy).

Zbylý čas pak rozdělte mezi činnosti, které mohou být do značné míry flexibilní.

Nejde jen o to, aby vám nově vytvořený řád dával smysl, musí být hlavně proveditelný. „Budete-li při plánování až příliš ambiciózní, může se dostavit pocit marnosti a beznaděje, že nic nestíháte.

Určitě se tak vyplatí mít nejen časovou rezervu, ale i být k sobě tolerantní a vlídný,“ radí majitel firmy NeuroLeadership.

Pak už zbývá „jen“ dohodnout se na řádu se zbylými členy domácnosti, rozdělit si společně práci a důsledně vše dodržovat.

Rodina přitom nesmí být váš nepřítel. „Doporučuji si s rodinou z toho udělat kooperativní hru. Každý má určité povinnosti, které si během dne musí splnit, abychom jako rodina vyhráli společný čas.

Osobně mě to nejvíce naučila hra Pandemic, ale existují i další kooperativní hry, které učí spolupráci, komunikaci a hledání řešení. Není to o tom, vyhrát jako jednotlivec, protože to není možné, ale vyhrát a porazit hru jako tým.

Členové rodiny nemusí být záškodníci naší efektivity, ale naopak důležití spoluhráči. Hrajte spolu, a ne proti sobě,“ zdůrazňuje lektor Matěj Krejčí.

Díky podloženému dennímu programu získáte větší jistotou jak při jednání se svými nadřízenými, tak při účasti na poradách, domlouvání online schůzek i dodržování termínů odevzdání práce. Budete mít snazší vyjednávání, více argumentů a zároveň pocit větší volnosti – dokážete pak smysluplně rozdělit svých 24 hodin v 7 dnech týdne mezi rodinu, práci, sebe i své přátele.

Důležité je připustit si, že člověk čas od času prokrastinuje.

Tedy odkládá důležité úkoly na později a místo práce na nich dělá něco v tu chvíli nedůležitého, například zuřivě uklízí kout v bytě, který ležel dlouho netknutý a nikomu to nevadilo. Dělají to všichni.

„Důležité je si to přiznat a následně snižovat prokrastinační čas na úroveň, která neškodí naší práci, pozornosti, spokojenosti a efektivitě,“ radí terapeut Matěj Krejčí.

„Doporučuji si dát tři priority dne, které je potřeba splnit, abychom se co nejblíže posunuli k nějakému výsledku práce, a na ty se co nejvíce soustředit.

Zároveň si dovolit odpočívat, ale uvědomovat si, zda druh odpočinku, který jsme zvolili, je opravdu odpočinek, nebo jen ukonejšení.

Proto doporučuji si odpočinek měřit například na 5 až 10 minut, aby vás budík upozornil, že je zase potřeba vrátit se do práce,“ radí.

Home office je náročný nejen psychicky, ale také finančně. Lidé utrácejí víc za energie, vodu, ale třeba i toaletní papír.

Podle advokátky kanceláře Squire Patton Boggs Petry Věžníkové je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci náklady, které mu prokazatelně vzniknou při výkonu práce.

To se vztahuje i na práci z domova a může to zahrnovat například výdaje na kancelářské potřeby, na zvýšenou spotřebu elektřiny, na pracovní hovory ze soukromého telefonu atp.

Druhou skupinou nákladů jsou pak náklady na opotřebení vlastního majetku zaměstnance – když pro práci používá například svůj vlastní počítač, tiskárnu, ale i kancelářskou židli.

„Na náhradu za opotřebení má zaměstnanec nárok jenom v případě, že to bylo předem sjednáno dohodou se zaměstnavatelem, stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele nebo na základě individuálně písemně určených podmínek zaměstnavatele,“ vysvětlila právnička.

I u práce z domova je třeba řešit bezpečnost práce. Zaměstnavatel má totiž povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a podmínky. Proto musí aktivně vyhledávat rizika home office a přijímat odpovídající opatření.

„Ideálně by měl zaměstnavatel místo výkonu práce zkontrolovat – ať už osobní prohlídkou, vyplněním dotazníku zaměstnancem, nebo např.

pomocí fotodokumentace – a pak upozornit zaměstnance na existující rizika a navrhnout vhodná opatření,“ konstatuje Věžníková.

„Například pro zlepšení ergonomie domácího pracoviště, ať už pomocí poskytnutí potřebných prostředků jako stůl nebo židle, nebo příspěvku na jejich pořízení,“ doplnila.

I doma se člověku může stát při práci úraz. Aby ale mohl být uznán jako pracovní, je třeba splnit několik předpokladů. Minimálně to, že zaměstnanec neporušil zásady bezpečnosti a ochrany při práci (BOZP).

„Zaměstnavatel má povinnost nahradit zaměstnanci újmu v případě, že újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s jejich plněním. Například když zaměstnanec pospíchá z jiné místnosti na videokonferenci, protože slyší zvonění, a poraní se na schodech,“ uvádí advokátka Petra Věžníková.

Zaměstnanec musí prokázat, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním. Tedy okamžitě po nehodě musí například nafotit zranění a místo, kde k němu došlo, na mobilní telefon a situaci popsat.

Za pracovní úraz by měl zaměstnavatel pracovníkovi kompenzovat ztrátu výdělku, uhradit bolestné, náklady na léčení a případnou věcnou škodu. Peníze mohou dostat i blízcí, a to při zvlášť závažném ublížení na zdraví. Tehdy mají právo na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy.

„Zaměstnavatel se může zprostit povinnosti nahradit zaměstnanci škodu v případě, že zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Nebo pokud byl pod vlivem alkoholu či návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit,“ popisuje právnička.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector