Úskalí vztahů v Česku: Peníze a tchýně

• Jste po uši zamilovaná a těšíte se, až vaši lásku zpečetíte svatbou? To je skvělé! Jen byste pro samé poblouznění neměla zapomínat na jedno staré pořekadlo, které říká, že spolu s partnerem si berete i jeho rodinu. I ta totiž umí někdy pěkně potrápit, a váš vztah tak podrobit velké zkoušce…Najít skvělého chlapa a přivdat se do rodiny, kde vás všichni od prvního okamžiku zbožňují, je samozřejmě ideální varianta, ale ne vždy se tolik štěstí najednou dočkáme. A nemusí jít jen o žárlivou či nepřející tchyni, která se nedokáže smířit s tím, že jejího milovaného chlapečka získala jiná. Podle vašich reakcí na toto téma je jasné, že i další členové nové rodiny dokážou ohrozit vaši lásku. Proto než se pustíte do vážnějších vztahů či sňatku, zajímejte se o rodinné poměry vašeho partnera! Seznamte se s prostředím, ze kterého pochází, i s příbuznými, se kterými se stýká. Mnohé vám to napoví. Pokud jsou u něj vztahy komplikované, je možné, že to zasáhne i do vašeho vztahu. Neznamená to, že byste kvůli protivné švagrové nebo prudícímu tchánovi měla uvažovat o rozchodu. Ale je lepší být dopředu připravena. Vědět, jak se ke všem rodinným problémům váš vyvolený staví a co od něj můžete v případě nějakého „boje“ čekat. Zda je pasivní a všemu se raději vyhýbá a nechce nic řešit, nebo s jeho – velmi důležitou – podporou můžete počítat za každých okolností…
  Jakými zkouškami někdy musí projít vztahy kvůli příbuzným? Přečtěte si příběhy tří žen, které se nám svěřily… 

• Zatímco Vaškovi rodiče byli od začátku zlatí a přijali mě jako vlastní, problém se objevil nečekaně u mé nové švagrové. Už na svatbě jsem si všimla, že je odměřená a baví se se mnou jen z nutnosti. Ale neměla jsem čas ani chuť to řešit. Když jsem se ptala Vaška na jeho sestru, jen odpověděl, že je prostě jen náladová a že si toho nemám všímat. Jenže mně to vadilo. Jelikož s rodiči ještě bydlela, musela jsem se s ní pokaždé u nich setkat a koukat na to, jak mě pořád propichuje vražedným pohledem. I tchyně ji několikrát napomenula, že nechápe, proč je na mě tak hubatá, ale ona jen uraženě odešla. Dlouho mě to fakt trápilo. Pořád jsem přemýšlela, co jí na mně může tak vadit. Vím, že se nikdy nemůžete zalíbit všem, ale jednou už jsme byli rodina, tak jsem chtěla, abychom se aspoň respektovali. Jednou o víkendu, který jsme všichni strávili u Vaškových rodičů na chalupě, mi došla trpělivost. Za Zuzanou jsem zašla a chtěla jsem si s ní v klidu promluvit. Nejdřív mi odsekla, že nemá čas nic řešit. Ale pak jsme si sedly u kafe a konečně se trochu rozpovídala. Celý problém byl nečekaně v tom, že se stále hodně kamarádila s Vaškovou bývalou přítelkyní. A prostě jen z principu i kvůli ní mě nedokázala přijmout. Přitom přiznala, že se jí zdám fajn. Ale nechce si udělat zle u své kámošky. Přišlo mi to absurdní, ale snažila jsem se to pochopit. Ona zas uznala to, že dělat zbytečné dusno je kravina. Kámošky z nás asi nikdy nebudou, ale já jsem ráda, že jsme si to aspoň vyříkaly a chováme se k sobě slušně.
  Iveta, 30

• Mně dělají pěkné peklo manželovy děti z prvního manželství. Jasně že jsem o nich věděla a znala jsem je i před svatbou. Nijak extra ze mě nadšené nikdy nebyly, ale myslím si, že jsme byly na dobré cestě a začaly si na sebe hezky zvykat. Jenže úderem svatby se naše vztahy úplně vyhrotily. A velkou roli v tom nejspíš sehrála jeho bývalá žena, která náš sňatek nerozdýchala a děti proti mně naočkovala. Nejspíš tak, že si teď budu hrát na jejich novou maminku a že jim jejich tatínka definitivně vezmu. Jejich chování bylo k vzteku i k pláči. Schválně vše sabotovaly. Moje jídlo, dárky i jakoukoli snahu spolu nějak normálně vycházet. Nejdříve jsem to s nimi řešila sama, ale nakonec jsem se před Honzou rozbrečela s tím, že už to nedám, že mě to zničí. Snažil se jim rázně domluvit, ale jediné, co se změnilo, je to, že v jeho přítomnosti se snaží a přetvařují se. Ale jen co táta odejde, jsou zas zlé a zákeřné. Jsem zoufalá a vážně nevím, co s tím. Ten víkend jednou za čtrnáct dní se snažím nějak přežít, ale nevím, jak to bude dál. Nedokážu si představit, co přijde, až budu s jejich tátou čekat dítě…
  Veronika, 33

• Já jsem si zažila pěkné nervy s manželovou tetou, která nejdřív vypadala jako moc milá bytost. A já se za ní na návštěvu vždy těšila. Jenže to by se do toho nesměl zamíchat boj o majetek. Přesně řečeno o rodinnou chalupu. Podle dědického práva měla polovina připadnout jí a druhá manželovi, a tedy i mně. Jenže s tím se milá tetička asi nechtěla smířit. I když jsme přišli s návrhem, jak tuto situaci vyřešit, jak se tam budeme střídat, o co se kdo bude starat… Bylo to na nic. Ona žila sama, a tak nás pořád jen citově vydírala, že nemá peníze na nějaké dovolené, a tak má právo tam trávit víc času. Navíc byla hrozně nepořádná, a tak když jsme tam náhodou měli možnost jet, byla jsem v šoku, v jakém stavu to zanechala. Bohužel kolikrát jsme se kvůli tomu s Milanem pohádali. Často se jí zastával, že to nemá lehké, že jí brzy umřel manžel, má zdravotní problémy atd. A tak tam Milan i několik víkendů makal vlastně jen pro ni a my z toho vlastně neměli nic. Nebavilo mě se pořád doprošovat a vůbec jsem se tam necítila dobře. Ale Milan se dlouhou dobu nechtěl vzdát a pořád s ní bojoval. Jenže nakonec pochopil, že pokud jsou někde dva majitelé, málokdy to funguje. A neustálé hádky s tetou i se mnou ho donutily k rozhodnutí, že bude nejlepší chalupu prodat. Jelikož ani ona nemá na to, aby nás vyplatila, a Milan se svého podílu nechce vzdát. Jenže ona s prodejem nesouhlasí. A tak jsem zoufalá. Kdyby to bylo jen na mně, klidně jí tu chalupu nechám, hlavně ať už je klid. Nikdy by mě nenapadlo, kolik zla může vzniknout ve vlastní rodině…
  Tereza, 36
  Našel si milenku? Šest obvyklých důvodů, proč to muži udělají Lže vám? Podle těchto znamení to spolehlivě poznáte

Diskuze Tchýně nevrací peníze

Velikost písma:

Tak hlavně aby to manžel tentokrát dodržel…
Mmmch. těch 800 jí dnes půjčil?

@me2dova Snad dodrží.
Nepůjčil, měl u sebe díkybohu jen 200,– na nákup, jinak by určitě zase
podlehl.

Dala jsem mu dneska jasně na jevo, že už mě to vytáčí do běla,
že s tím musíme konečně něco udělat. Řekl, že jeho taky, že jí
nezajímají naše problémy a myslí jen na sebe.

Tak jí napsal zprávu, ve
které jí vysvětlil, že dokud nevrátí co má, tak nemůže čekat od nás
nějakou podporu. Snad to pomůže.

@Anonymní píše:
Holky, ja mam zas opacny problem . Muj manzel byl dat auto do servisu a zpatky
chtel jet mhd a zjistil, ze mu v drobnych chybi 5 Kc a pobliz autoservisu
bydli moje mamka, tak jsem ji volala, ze tam prijde, ze mu chybi petikoruna a at
mu ji da. A dnes treti den uz mi mama vola, ze ji chce vratit… Upozornuji, ze
moje mama neni zrovna ten pripad, ze by ji chybely penize…

No to si delas srandu ne? to je matinka teda za vsechny prachy 

–

Příspěvek upraven
31.12.15 v 11:14

@Anonymní píše:
Ahoj holky, předem se omlouvám za anonym. Mám problém s tchýní, je to
hodná ženská, mám jí ráda, poradí, pohlídá atd., ale… Je zadlužená
až na půdu, za dluhy si může sama a bohužel je flink a nikdy to neřešila.
Já jsem teď na mateřské, manžel nebere nějaký závratný plat, takže
sami máme co dělat, abychom vystačili od výplaty k výplatě. To jí však
nebrání v tom, aby neustále chodila, že potřebuje půjčit. Jednou chce
1000,– podruhé 500,– vždycky se dušuje, že to po výplatě vrátí, ale
skutek utekl. Vrací to jak se jí chce, třeba po třech měsících a ještě
na třikrát (někdy se neobtěžuje vůbec a ani nedá vědět). Neměla bych
problém jí pomoct, kdybych věděla, že je na ní spoleh a vrátí to včas.
Přitom kouří jak fabrika, mohla by ušetřit na cigaretách, ale ona řekne,
že radši nebude jít, než aby nekouřila. Nevím si s tím rady, protože manžel řekne,
že už jí nepůjčí a ona zavolá a on jde a dá jí to za mými zády.
Nevím jestli je na to nějaký řešení, spíš jsem se potřebovala
vypovídat, protože už mě to štve a nemám komu se vypovídat.

@Anonymní píše:
Holt mi asi nezbyde nic jinýho, než být na ní tvrdá, možná to nabourá
naše vztahy, ale připadám si už fakt jak blbec.

@Koza-Dereza
píše:
@me2dova @kacenka8 No já mám na to
prostě jiný názor, od maminky mého muže by jsem peníze nevzala, i kdyby
si od nás pujčila.. To v takové situaci by jsem raději pujčila a pomohla
ji naučit se hospodařit.. A pokud kouříte, je to pro vás někdy opravdu
důležité mnohem víc než jídlo.. Kupte ji třeba elektrickou cigaretu, ať
to kombinuje..

Mám ten samý názor, mě by bylo blbé od matky chtít vrátit peníze…
Jako kdyby jim chyběli citelně, tak by ji
nepůjčovali, protože by na to neměli. Takže spíš se jim nechce dávat, ale to je na
každém. Já bych mámě ty peníze dávala, když by je potřebovala 

1468

84

@Koza-Dereza
píše:
@me2dova @kacenka8 No já mám na to
prostě jiný názor, od maminky mého muže by jsem peníze nevzala, i kdyby
si od nás pujčila.. To v takové situaci by jsem raději pujčila a pomohla
ji naučit se hospodařit.. A pokud kouříte, je to pro vás někdy opravdu
důležité mnohem víc než jídlo.. Kupte ji třeba elektrickou cigaretu, ať
to kombinuje..

Tak tys mě tedy rozštípla děvče. Naučit hospodařit tchyni? To si tedy
dost fandíš.  

@Anonymní píše:
Holky, ja mam zas opacny problem . Muj manzel byl dat auto do servisu a zpatky
chtel jet mhd a zjistil, ze mu v drobnych chybi 5 Kc a pobliz autoservisu
bydli moje mamka, tak jsem ji volala, ze tam prijde, ze mu chybi petikoruna a at
mu ji da. A dnes treti den uz mi mama vola, ze ji chce vratit… Upozornuji, ze
moje mama neni zrovna ten pripad, ze by ji chybely penize…

no jo, ale pět korun je pět korun  

1468

84

@bozska-mrcha
píše:
no jo, ale pět korun je pět korun

Co všechno se za ně dá koupit

U nás je to opačně. Moje máma vždycky začne větou „jak jsi na tom
finančně “ no samo, že řekne vrátím až budu moct, ani
nepočítám kolik už jsem do ní za poslední dva roky její nesamostatnosti (
od doby kdy zemřel její partner ) narvala peněz.

Dokud jsem žila ještě
s přítelem a pokaždé prohodil něco ve smyslu, že jí prostě peníze
dávat nemám, protože ona si nikdy na nás nevzpomněla a vnoučata jí taky
nijak nezajímali, prostě jsem řekla že jsou to i moje peníze a chtěla
bych vidět jeho jak on svoji mámě nepomůže…ano měl jednoznačně pravdu,
ale měla jsem svůj příjem a nešlo o nijak horentní sumy, tedy pokud se to
nesečetlo za celý rok, to už by dalo na menší dovču
a pak, ne nadarmo se říká, že o co člověk chce přijít, to
půjčí 

@Bellatrix
Lestrange píše:
Tak tys mě tedy rozštípla děvče. Naučit hospodařit tchyni? To si tedy
dost fandíš.

když bude chytrá, dá to formou placeného doučování a ještě na tom
něco trhne Už to vidím, manžel tajně cpe mamce
koruny, aby mohla platit snaše za kurz šetření a ona to pak obratem doma
udává jako příjem ale zase by spokojenost byla na všech
stranách 

@Koza-Dereza
Elektronickou má a nepoužívá. Ono je těžké někoho v jejím věku něco
učit když nechce a má 1000 důvodů proč.

Když jsme tam byli 14 dní
zpátky my, tak mi ukazovala, jak si koupila dvoje nové boty, sluneční
brýle, vykouří krabičku denně a pak přijde, že potřebuje 800,–
protože už před třemi týdny měla dát někam splátku. My jsme oba dva
bývalí kuřáci a kvůli penězům jsme přestali, jde to, když se chce.

Ale
tady v tom případě se prostě nechce nic a to mě štve víc, než ty
peníze. Neříkám, že ty peníze chybí nějak výrazně, ale musíme se
přiškrtit někde my a ona na to spoléhá.

@Bellatrix
Lestrange píše:
Co všechno se za ně dá koupit

no hlavně na co všechno člověk nemá, když mu těch pět kaček
chybí 

Dlouhodobé ošetřovné – Česká správa sociálního zabezpečení

Dlouhodobé ošetřovné je jednou z šesti dávek českého systému nemocenského pojištění (vedle nemocenského, ošetřovného, peněžité pomoci v mateřství, otcovské a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství).

Dávka umožňuje občanům zůstat doma v situaci, kdy budou pečovat o člena rodiny, u kterého ošetřující lékař zdravotnického zařízení poskytujícího lůžkovou péči (zpravidla nemocnice) rozhodl, že jeho zdravotní stav potřebuje po propuštění z hospitalizace domácí celodenní péči. Dlouhodobé ošetřovné rovněž poskytne prostor pro případné následné rozhodnutí rodiny, jak se o svého blízkého postarat v případě, kdy lze očekávat, že bude nadále vyžadovat péči. Jednou z možností by byla žádost o příspěvek na péči dle zákona o sociálních službách.

Okruh osob, kterým může za splnění podmínek vzniknout nárok na dlouhodobé ošetřovné z důvodu poskytování dlouhodobé péče je poměrně široký. Mohou jimi být příbuzní (např. manželka, dospělý potomek, tchyně, švagr, neteř nebo snacha apod.

) osoby vyžadující dlouhodobou péči. Dále to také může být druh nebo družka ošetřované osoby anebo osoba žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti.

U osob bez přímého příbuzenského vztahu je zákonem stanovena podmínka společného místa trvalého pobytu s osobou, které je poskytována celodenní péče.

Aby mohla být dávka ošetřující osobě vyplácena, je základní podmínkou její účast na nemocenském pojištění, tj. např. trvání zaměstnání, které založilo účast na pojištění v době nástupu na tuto dávku (z příjmu ze zaměstnání je odváděno pojistné na sociální zabezpečení).

Přitom platí, že před začátkem čerpání dávky trvala účast na nemocenském pojištění u zaměstnance alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v posledních 4 měsících.

U osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) musí být pro nárok na dávku splněna podmínka dobrovolné účasti na nemocenském pojištění OSVČ alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni nástupu na dlouhodobé ošetřovné. OSVČ nesmí v době pobírání této dávky vykonávat osobně samostatnou výdělečnou činnost.

Současně také musí být u ošetřované osoby splněna podmínka hospitalizace, která trvala minimálně 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů (počítá se i první a poslední den hospitalizace), a předpokladu, že zdravotní stav ošetřované osoby po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu dalších alespoň 30 kalendářních dnů. Při splnění podmínek vystaví ošetřující lékař zdravotnického zařízení poskytujícího lůžkovou péči rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, a to v den propuštění z hospitalizace. Později vydat předmětné rozhodnutí nelze. Ošetřované osobě musí být vydáno rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, a to ošetřujícím lékařem zdravotnického zařízení poskytujícího lůžkovou péči.

Specifickou podmínkou pro nárok na dlouhodobé ošetřovné je, že ošetřovaná osoba udělila souhlas s poskytováním dlouhodobé péče ošetřující osobě, a to na žádosti o dávku.

Ošetřovaná osoba může tento svůj souhlas písemně odvolat a informovat o tom ošetřující osobu, která písemné odvolání souhlasu podepíše a tím potvrdí, že o odvolání byla informována.

Písemné odvolání souhlasu ošetřující osoba bezodkladně předá OSSZ, která jí vyplácí dávku. U nezletilých osob se udělení souhlasu s poskytováním dlouhodobé péče nevyžaduje.

U dlouhodobého ošetřovného neplyne ochranná lhůta. Nárok na dávku proto nevznikne, jestliže k nástupu na ni dojde až po zániku pojištění.

Nárok na dlouhodobé ošetřovné se bude uplatňovat prostřednictvím několika předepsaných tiskopisů, některé vystavuje pouze ošetřující lékař zdravotnického zařízení lůžkové či ambulantní péče, jiné vyplní žadatel o dávku spolu s osobou, o kterou bude pečovat. Zaměstnanec předá doklady svému zaměstnavateli a ten je spolu s dalšími podklady odešle na OSSZ. OSVČ je předávají přímo „své“ OSSZ, u které jsou registrovány.

Podle zákoníku práce uděluje zaměstnavatel svému zaměstnanci souhlas s nepřítomností v práci k poskytování dlouhodobé péče. Zpravidla tak učiní na základě předloženého tiskopisu Žádost o dlouhodobé ošetřovné.

Zaměstnavatel není povinen tento souhlas udělit jen v případě, že tomu brání vážné provozní problémy. Neudělení souhlasu musí zaměstnavatel oznámit zaměstnanci písemně a důvody neudělení prokázat.

Pokud zaměstnanec bude mít za to, že zaměstnavatelem uvedené provozní důvody by udělení souhlasu neměly bránit, má možnost obrátit se na oblastní inspektorát práce.

Zaměstnavateli bude třeba předložit vyplněný tiskopis Žádost o dlouhodobé ošetřovné, který obsahuje i souhlas s ošetřováním potvrzený podpisem ošetřované osoby (souhlas se nevyžaduje u nezletilých osob). Tiskopis žádosti, kterou vyplňuje ošetřující osoba, je k dispozici i v papírové podobě na OSSZ.

Zaměstnanec k žádosti o dávku poskytne zaměstnavateli k nahlédnutí anebo připojí kopii III. dílu tiskopisu Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče. Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče na základě svého odborného posouzení a na vyžádání vydá ošetřující lékař zdravotnického zařízení poskytujícího lůžkovou péči v den propuštění; nemůže jej vystavit zpětně.

Obdobně jako při dlouhodobé nemoci, po kterou se na základě tzv. lístku na peníze průběžně vyplácí nemocenské, si ošetřující osoba bude moci vyžádat potvrzení o trvání potřeby dlouhodobé péče (lékař by jej však měl vystavit minimálně 1x za měsíc).

Pouze na jeho základě bude moci OSSZ zajistit průběžnou výplatu dlouhodobého ošetřovného (samotná žádost o dávku spolu s rozhodnutím o potřebě dlouhodobé péče k výplatě nestačí).

Tiskopis Potvrzení o trvání/Rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče vystaví ošetřující lékař zdravotnického zařízení poskytujícího ambulantní péči (zpravidla ordinace praktického či odborného lékaře), který má ve své péči ošetřovanou osobu.

Ošetřující osoba do něj poté vyplní potřebné údaje (jako např. vztah k ošetřované osobě, v jakých dnech ošetřovala atd.) a předá jej zaměstnavateli, který jej po doplnění dalších nezbytných údajů zašle příslušné OSSZ k zajištění výplaty dávky.

O ukončení potřeby dlouhodobé péče rozhodne praktický či odborný lékař, který má ošetřovanou osobu po skončení hospitalizace ve své péči. Datum ukončení potřeby dlouhodobé péče vyznačí lékař na II. dílu tiskopisu Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče a odešle příslušné OSSZ (ošetřovaná osoba tento díl obdržela při propuštění z hospitalizace).

Dále tento lékař vystaví tiskopis Potvrzení o trvání/Rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče, ve kterém vyznačí datum ukončení. Ošetřující osoba do něj poté vyplní potřebné údaje (jako např. vztah k ošetřované osobě, v jakých dnech ošetřovala atd.

) a předá jej zaměstnavateli, který jej po doplnění dalších nezbytných údajů zašle příslušné OSSZ k zajištění výplaty dávky.

Ukončení potřeby dlouhodobé péče ze strany pečující/ošetřované osoby

Může také nastat situace, že před vydáním rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče přestane ošetřující osoba o ošetřovanou osobu pečovat. Důvody můžou být různé – vystřídání se s jinou osobou, odvolání souhlasu s ošetřováním ze strany ošetřované osoby aj.

V tomto případě je třeba, aby ošetřující nebo ošetřovaná osoba vyplnila tiskopis Oznámení o ukončení poskytování dlouhodobé péče/Odvolání souhlasu s ošetřováním, ve kterém uvede vedle dalších údajů také důvod ukončení poskytování péče.

Ošetřující osoba poté vyplněný tiskopis zašle OSSZ, která jí vyplácí dávku.

O nároku na dávku rozhoduje příslušná OSSZ. Jsou-li podmínky pro přiznání dávky splněny, je dávka pojištěnci vyplacena a žádné rozhodnutí se pojištěnci nezasílá.

Současně s dávkou obdrží občan písemné oznámení o druhu vyplácené dávky, její denní výši, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vyplacena. Oznámení se uvádí formou sdělení příjemci na výpisu z účtu nebo formou sdělení na poštovní poukázce (tzv. zpráva pro příjemce).

V případě, že oznámení bude delší než je povolený počet znaků na zprávě pro příjemce, zašle OSSZ písemné oznámení formou dopisu (jde o vydání oznámení v tzv. zkráceném řízení).

Pokud nebyly podmínky pro nárok na ošetřovné splněny, je žadateli zasláno rozhodnutí o zamítnutí žádosti, v jehož odůvodnění jsou důvody zamítnutí specifikovány.

Nárok na další dlouhodobé ošetřovné může vzniknout nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl občan (přesněji pojištěnec) naposledy při téže potřebě dlouhodobé péče nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.

Základem pro výpočet ošetřovného je denní vyměřovací základ. To je zjednodušeně řečeno průměrný denní příjem za rozhodné období – zpravidla za 12 kalendářních měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost (např. potřeba péče).

Příjmy (vyměřovací základy) v tomto období se sečtou, vydělí se počtem kalendářních dnů (do tohoto počtu se nezapočítávají tzv. vyloučené dny, to jsou např. dny, kdy náležela některá z dávek nemocenského pojištění) a získaná částka tvoří denní vyměřovací základ.

Ten se dále podle zákona o nemocenském pojištění redukuje prostřednictvím tří redukčních hranic, tím se získá tzv. redukovaný denní vyměřovací základ.

Výše dlouhodobého ošetřovného:

• od prvního kalendářního dne činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den.

Orientační výši dávky spočítá příslušná kalkulačka MPSV.

Maximálně lze ošetřovné čerpat 90 dnů.

Dávku vyplácí OSSZ (příslušná podle sídla zaměstnavatele či jeho účtárny), a to nejpozději do 1 měsíce následujícího po dni, v němž jí byly doručeny řádně vyplněné podklady.

Způsob výplaty si určuje příjemce dávky. Peníze se vyplácejí buď na bankovní účet, nebo v hotovosti prostřednictvím pošty. V případě hotovostní výplaty hradí pojištěnec náklady za doručení.

Do zahraničí se dávky nemocenského pojištění vyplácejí pouze na účet příjemce u peněžního ústavu, a to na jeho náklady. Při změně čísla účtu, na který jsou dávky nemocenského pojištění vypláceny, je třeba změnu písemně nebo osobně oznámit příslušné OSSZ.

Také změnu adresy pro výplatu nemocenských dávek poštou je nutné OSSZ neprodleně oznámit.

Pojištěnec nebo jiný oprávněný, popřípadě příjemce dávky, je povinen hlásit jak důvod zániku nároku na dávku, tak i jiné skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, a to bez zbytečného odkladu.

Ve sporu o nárok na dávku nebo její výši, o jejím snížení nebo odnětí, o zastavení její výplaty, rozhoduje příslušná OSSZ. Proti jejímu rozhodnutí je možno do 15 dnů podat odvolání k OSSZ, která rozhodnutí vydala. O odvolání rozhoduje ČSSZ.

Důležité je, neplést si nemocenské pojištění se zdravotním pojištěním. Jejich účel je odlišný. Nemocenské pojištění slouží k finančnímu zajištění v případě nemoci či mateřství v zásadě pracujícím lidem. Tuto agendu zajišťují v součinnosti se zaměstnavateli OSSZ.

Zdravotní pojištění však slouží k úhradě zdravotní péče, jako je lékařské ošetření, ambulantní či nemocniční léčba, pohotovostní a záchranná služba aj., a je v působnosti zdravotních pojišťoven.

Principy zdravotního pojištění jsou jiné než v sociálním pojištění, proto je nutné se na práva a povinnosti s ním související informovat vždy u zdravotní pojišťovny, u které je dotyčný registrován.

Místní příslušnost OSSZ k výplatě dávek nemocenského pojištění se určuje sídlem zaměstnavatele, pokud je toto sídlo shodné s místem mzdové účtárny (nebo pokud zaměstnavatel nemá mzdovou účtárnu).

Má-li zaměstnavatel mzdovou účtárnu v místě, které není shodné se sídlem zaměstnavatele, řídí se místní příslušnost OSSZ podle místa mzdové účtárny.

Zaměstnanci se při vyřízení žádosti o dávku obracejí na svého zaměstnavatele (a to i bývalého), který zajistí předání žádosti a dalších podkladů důležitých pro rozhodnutí o dávce příslušné OSSZ.

Nárok na dlouhodobé ošetřovné nebude mít osoba během péče o dítě, jestliže jiná osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo na rodičovský příspěvek. To neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, porodila, byla přijata do ústavní nebo lázeňské péče, a nemůže tak o dítě pečovat.

Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají např. studenti (samotné studium se totiž za dobu pojištění nepovažuje) ani osoby vedené v evidenci úřadu práce. Zaměstnancům, kteří vykonávají tzv. zaměstnání malého rozsahu (sjednaný příjem do 3 000 Kč) či jsou zaměstnáni na základě dohody o provedení práce (bez ohledu na výši zúčtovaného příjmu), nárok na dávku nevzniká.

Odbornou pomoc a informace vztahující se ke konkrétní situaci občana poskytnou odborníci OSSZ v místě jeho bydliště a call centra na telefonním čísle 800 050 248.

Těžký uděl macechy. Jak získat důvěru dítěte? Nepouštějte se s ním do boje

S nevlastními rodiči mám bohaté zkušenosti. Život mi zpestřily dvě právoplatné macechy (a nemálo žen, které na tu roli aspirovalo) a dva partneři mé matky. Macecha číslo jedna mi připadala skutečně jako z pohádky: stejně zlá a zákeřná.

Celých těch 11 let, co jsem s ní musela trávit každý sudý víkend, část Vánoc a dva týdny prázdnin, dávala jasně najevo, že by byla nejradši, kdyby mě a sestru otec zavedl do hlubokého lesa a tam nás nechal napospas divé zvěři.

Vždy pečlivě hlídala, aby se nám otec nijak extra nevěnoval, jinak žárlila.

Přečíst článek ›

Dohlížela, aby alimenty byly co možná nejnižší, kapesné jednou za uherák se nám otec odvážil dát jen v její nepřítomnosti. A k té bohužel docházelo málokdy.

Peníze, které jí dal otec na dárky k mým patnáctinám, si nechala a já dostala skleničky po babičce a reklamní ubrus od Coca Coly. O mně, mé sestře a naší mámě nedokázala říct nic hezkého. Byla jsem pro ni Ivana (jmenuju se Iva), já jsem jí musela říkat „teto“.

„Na to, abys mě oslovovala jménem, se necítím,“ vysvětlila mi „tetička“. Dny, kdy jsme byly „u táty“, byly jak za trest (jistě i pro ni).

A pak milou „tetu“ vyšoupla macecha číslo 2, která byla přece jen méně „pohádková“ a dalo se s ní vyjít. A tak jsem postupně upravovala své nevalné mínění o macechách. Dokonce jsem poznala holku, která svoji macechu milovala, rozuměla si s ní víc než s vlastní mámou, byly „kámošky“.

A pak jsem dospěla do věku, ve kterém byly mé macechy, když mi vstoupily do života, a začala jsem věci vidět i jejich očima. Došlo mi, jak těžká a nevděčná role to musí být. Vždycky už bude doba „před vámi“, na kterou budou ostatní vzpomínat, a vy se budete cítit jako outsider. Do života vám bude pravidelně přímo či nepřímo skrze děti zasahovat ex vašeho partnera.

Děti vás budou trpět jako vetřelce a rády vám dají sežrat, že „za jejich mámy“ to bylo mnohem lepší.

Workshop pro macechy

„Přesto, když mi kamarádka-novopečená macecha poslala pro zajímavost pozvánku na podpůrný workshop pro nevlastní rodiče, ušklíbla jsem se. „Cítíte se nejistě? Nevíte, kde je vaše místo v nové rodině? Jak nevlastním dětem nastavit hranice? Přijďte si pro inspiraci, praktická řešení, úlevu, nadhled a podporu“, stálo v letáčku.

„Macechy chuděrky potřebují úlevu a podporu, no to je gól,“ říkala jsem si s notnou dávkou sarkasmu. V mých očích totiž vždycky trpělo dítě (nejvíc samozřejmě já).

To si přece danou situaci nevybralo, nikdo se ho na nic neptal, zato všichni chtějí, aby novou rodinnou konstelaci akceptovalo, bylo hodné, milé, poslušné a už tak nelehkou situaci dál nekomplikovalo.

Přečíst článek ›

Nora Vlášková, psychoterapeutka a koučka, která má s patchvworkovou rodinou vlastní zkušenost, ale upozorňuje, že podporu a pochopení potřebují všichni zúčastnění.

„Tahle situace je změna, která není pro nikoho zcela příjemná. Ano, děti potřebují podpořit v získávání nového pocitu bezpečí. Potřebuji cítit, že jsou jejich pocity respektovány a mají právo i na hněv a vzdor.

Ale i nový rodič je pod obrovským tlakem, zvenku i zevnitř,“ upozorňuje.

Podle Kamily Petrovské, zakladatelky platformy Třetí rodič a autorky stejnojmenné knihy, která nese podtitul „Praktický průvodce nevlastním rodičovstvím“, je práce na harmonickém soužití v komponované rodině nejtěžší právě pro nového, nevlastního, nebo-li třetího rodiče. Ze začátku tápe (stejně jako ostatní členové rodiny), kde je jeho místo, co má dělat, jak reagovat. „Nevyjasněné vztahy v komponovaných rodinách přinášejí mnoho otazníků, nejasností a potenciálně konfliktních situací. Má se třetí rodič nějak zapojovat do výchovy? Jak se má vypořádat s tím, když ho nevlastní dítě nemá rádo? Jak by měl komunikovat s bývalým partnerem (prvním rodičem dětí) na společných akcích? Jak může říci partnerovi, že se mu jeho děti zdají nevychované?,“ vypočítává matka jednoho vlastního a dvou „vyvdaných“ dětí.

Přečíst článek ›

A nebo ještě jinak. Představte si, že vy jste zvyklá večeřet společně u jednoho stolu, zatímco děti partnera mají z domova zažito, že každý si něco vezme, když má hlad, a sní si to u televize nebo s mobilem v ruce.

Budete po nich požadovat váš způsob, když jsou u vás jen na víkend jednou za čtrnáct dní? Budete chtít po partnerovi, aby jim to vysvětlil? V tom případě vás rovnou upozorním, že děti bezpečně poznají, odkud vítr vane.

Ale když nic neuděláte, bude vás to po několika víkendech tak štvát, že jednou vybuchnete a řeknete třeba i věci, kterých pak budete litovat.

Nevlastní děti vás můžou tak usilovně přehlížet, že vás nebudou zdravit, nepopřejou dobrou noc nebo při sbírání nádobí ze stolu jaksi opomenou váš talíř. Taky se můžete těšit na zavilý bojkot každého vašeho nápadu na trávení volného času nebo snahu o sblížení.

Zkrátka, i macechy a otčímové mohou být z výzev, které pro ně v nové rodině čekají, zralí na psychologa. Však se s nimi doktoři duše ve svých ordinacích často setkávají, jak potvrzuje Vlášková. Obrovská vlna zájmu zavalila v roce 2015 i Kamilu Petrovskou, když spouštěla platformu Třetí rodič.

Nevlastní rodičovství a vztahy v komponované rodině jsou zkrátka velké téma. „S klienty ho řešíme velmi často. V zásadě jde o špatně nastavená očekávání. Lidé do toho jdou plnou vervou, s vírou, že to bude skvělé, a ono to tak úplně nejde.

Na to nebývají připraveni a z toho vyplývají problémy,“ komentuje to Vlášková.

Netlačit na pilu

Podle Petrovské je potřeba vzájemnému sžívání dát čas, hodně času. „Často chceme všechno hned. Aby nás děti co nejdříve braly a respektovaly. Aby si vlastní a nevlastní sourozenci rozuměli. Abychom uměli dobře řešit konfliktní situace.

Abychom trávili společně víkendy a dovolené. Ono to všechno přijde, ale většinou ne hned,“ píše v knize Třetí rodič. Této klasické chyby nevlastních rodičů se ze začátku dopouštěla i Kristýna, když před šesti lety začala dělat macechu tehdy osmiletému klukovi.

„Ze začátku jsem se až moc snažila, a nedělalo to dobrotu, přinášelo to konflikty s ním i s partnerem. Lety jsem zjistila jednu věc.

Nemá cenu ho vychovávat, snažit se ho něco naučit, něco mu ukázat, pokud to on sám nechce,“ vzpomíná na dobu, kdy se snažila plánovat společné sportovní a kulturní akce.

Přečíst článek ›

Podle psycholožky Vláškové je dětský vzdor vůči nevlastnímu rodiči reakcí dítěte, které ztratilo pocit bezpečí, cítí se ohroženo (navzdory tomu, jak chápaví jsou dospělí okolo něj) a neví, co ho čeká.

„V jeho životě se objevil nový člověk, o kterém ví, že chce mámu nebo tátu, ale není si jisté, že chce i jeho. Proto ho testuje. Dítě může být nepříjemné, útočné, vyčítavé. Teprve když to třetí rodič v klidu ustojí a nepustí se do boje s dítětem, získá důvěru.

Na třetího rodiče to je obrovský tlak,“ upozorňuje. Dodejme, že podle většiny psychologů je k tomu, aby se nová rodina sžila a sladila, potřeba 2—5 let.

Pozor na slovíčka

Co lze naopak udělat hned na začátku, je pojmenovat si vzájemné vztahy tak, aby se v nich zúčastnění cítili dobře.

Kamila Petrovská nechtěla být ani „macecha“, ani „nevlastní matka“, a tak vymyslela nový pojem – třetí rodič. Dnes už se v českém kontextu vžil natolik, že ho používají jak ostatní třetí (nevlastní) rodiče, tak odborníci.

Zrovna tak „nevlastním dětem“ lze říkat přívětivěji „bonusové děti“ a místo sešívaná rodina „komponovaná”.

Že způsob, jakým o sobě mluvíme, skutečně má vliv na to, jak se vnímáme, potvrzuje i „třetí rodička“ Katka, která žije ve Švédsku. „České označení macecha je velmi negativní, vyvolává obraz zlých macech z pohádek.

Tady se užívá výraz „bonusmama“ a pro děti „bonusbarn“, nová rodina se označuje jako „bonusfamilj“.

A to je mnohem milejší a pozitivnější,“ říká Katka, která se díky švédskému přístupu naučila brát svou roli třetího rodiče pozitivněji.

Podle jejího pozorování je na severu komponovaná rodina mnohem běžnějším modelem soužití než u nás. Jejímu společenskému přijetí a porozumění pomáhá i oblíbený „nekonečný“ televizní seriál Bonusfamilj, který vtipně popisuje situace, do kterých se členové bonusových rodin dostávají. „Tady se různá přeskupování rodin nepovažuje za tak traumatizující jako v Česku,“ dodává.

Přečíst článek ›

Dopracovat se k nadhledu na své „macešství“ ale bylo i tak těžké. „Vztah s otcem mých synů byl pro mě velmi bolestná zkušenost. Nerespektoval mě jako ženu, partnerku ani matku.

To děti velmi rychle vycítí a pak nerespektovaly ani ony mě,“ vzpomíná na nelehké budování vztahu s dětmi z expartnerových dvou předchozích manželství.

„K holkám, kterým je jen o deset a třináct let méně než mně, jsem se snažila chovat jako kamarádka a tehdy jsem vůbec nechápala, proč na to nepřistoupily. K jejich bratrovi jsem se chovala jako další dospělý a ze začátku to šlo.

Pak ale přišla puberta a nakonec se to celé nějak pokazilo,“ vypráví. Role macechy má podle ní spoustu proměnných. Jednou z těch naprosto zásadních je vztah mezi partnery, důvod, kvůli kterým nová rodina vůbec vznikla. Když ten nefunguje, odráží se to v atmosféře celé rodiny i vztazích mezi jejími členy.

Vztah ve třech

Jedním z úskalí vztahů s partnerem-rodičem je, že v něm člověk nežije sám. Kromě dítěte z předchozího vztahu se v něm objevuje také druhý rodič, partnerův ex. V lepším případě se v domácnosti zjevuje jen nepřímo ve vypravování dětí, v tom horším může třeba dělat problémy s předáváním dítěte nebo ho různě ponoukat. S tím má zkušenosti bonusmama Lucie.

„Ze začátku mě nevlastní děti doslova zbožňovaly, protože jsme spolu všichni včetně mě a jejich matky vycházeli. Katastrofa nastala, když vážně onemocněla. Protože já s dětmi pekla vánoční cukroví, chodila sáňkovat, a ona byla ráda, že jim zvládla přečíst minutovou pohádku na dobrou noc,“ líčí matka dvou nevlastních a dvou vlastních dětí.

Krize se prohlubovala, až maminka hochům zakázala o Lucii doma hovořit, její jméno se stalo tabu. „Děti to velmi rozhodilo a nerozuměly, co se děje. A protože každé dítě je přirozeně loajální k matce, vážně se tím narušil jejich vztah ke mně. Nejstarší chlapec se i teď, po čtyřech letech, bojí mě obejmout, aby se to náhodou nedozvěděla maminka.

„

Psychoterapeutka Vlášková radí, dát si na vztahu s ex partnerem skutečně záležet. Právě ten určuje pocit bezpečí a spokojenosti dětí v nových rodinách.

A pokud nefunguje vstřícnost, je třeba vymezit pevné hranice („Jasně že se o děti postaráme, když máš na večer program, ale musíš nám to říct týden dopředu, ano?“) „O tom, kudy ty hranice povedou, by se měli noví partneři domlouvat společně. Když se expartneři budou domlouvat sami, bude si nový partner připadat odstrčený a nerespektovaný,“ varuje psycholožka.

Petrovská, která se díky Třetímu rodiči seznámila s desítkami příběhů komponovaných rodin, varuje: nevyjasněné vztahy s expartnery i bonusovými dětmi mohou být tak vysilující zkouškou vztahu, že ho můžou vztah i „zabít“ a vést k rozchodu.

Přečíst článek ›

IVA VOKURKOVÁ

Kvůli tchyni jsme na mizině!

Tchyně se ukázala jako naprostý sobec

Některé tchyně rády pohlídají děti, když je potřeba, jiné se snaží řídit domácnost svých snach, i když je o to nikdo neprosil, a ty nejhorší dokonce dokáží utéct před dluhy a nechat je za sebe zaplatit vlastního syna a jeho ženu. Čtenářku Marcelu taková kauza stála pět let strachu a balík peněz!

„Svoji tchyni jsem nikdy osobně neviděla. O svého syna, mého manžela, nejeví zájem, nestýká se s ním, respektive si ho umí najít, jen když potřebuje peníze,“ zahajuje své vyprávění Marcela, maminka na mateřské dovolené z jednoho severočeského města. Manžel to s ní prý neměl lehké už od samotného dětství.

„Problémy mezi ním a jeho matkou začaly velmi brzy, a tak po smrti táty a babičky odešel z domova za prací na druhý konec republiky hned, jak měl příležitost,“ popisuje Marcela. Možná by se zdálo, že se tak osud jedné nepříliš spokojené rodiny naplnil a cesty jejích členů se rozešly.

Jenže „maminka“ zdaleka neřekla poslední slovo.

„Před více jak pěti lety, těsně před naší svatbou, jsme přišli na to, že manželovi obstavil exekutor bankovní účet. Začali jsme se pídit po tom, co se vlastně stalo, kde je problém. Doteď si vzpomínám, jak bylo složité dozvědět se pravdu,“ vzpomíná novopečená maminka. A dodává, že v žádném případě nešlo o jednoduché domlouvání a hledání. Nakonec se ale pravda ukázala.

„Výsledkem byla tchyně žijící v bytě po manželově babičce, za který celou tu dobu, co se manžel odstěhoval, nic neplatila. Bohužel manžel tam měl nahlášený trvalý pobyt a přehlášení do současného podnájmu možné nebylo.

Hrozilo tedy, že bude muset všechno zaplatit,“ vrací se v myšlenkách naše čtenářka do doby o pár let zpátky. Pochopitelně začal kolotoč dokazování a dokládání, že její manžel už v tom bytě nežije spousty let.

Jediný, kdo mu to mohl dosvědčit a pomoct mu, byla jeho maminka, která se najednou někam „ztratila“. Marcela na to zareagovala slovy: „Zůstali jsme v tom sami.“

Tahanice trvaly víc jak pět let. „Platili jsme právníky, neměli peníze, protože exekutor obstavil plat. Pořád bylo nutné zaplatit tenhle poplatek, pak zase další a další. Každý den jsem se bála, že přijde exekutor a všechno si vezme. Do toho jsme objížděli různé soudy, absolvovali mnoho jednání.“

Nakonec to nedopadlo tak dobře, jak Marcela čekala. Tchyně stále nebyla k nalezení, a tak nezbývalo nic jiného, než se k situaci postavit čelem. „S manželem jsme rezignovalia nejprve doplatili celý dluh.

Pak jsme si šli stoupnout před zastupitelstvo s prosbou, ať nám aspoň odpustí úroky z prodlení. Měli jsme štěstí. Vyhověli nám, ale i tak dlužná částka za tchyni přesahovala 700 tisíc korun,“ upřesňuje konkrétní částku, o kterou se jednalo.

Manželé si proto půjčili peníze od banky.

Marcelu hrozně mrzí, že její tchyně pro svého vlastního syna nehnula ani prstem. „Už předtím jsem o ní měla špatné mínění, ale těch pět let života, které nám vzala, a to splácení jí neodpustím nikdy. Nedokážu pochopit, jak máma může synovi takhle zničit život.“

V závěru vzkazuje, že největšího podrazu se člověk dočká od někoho z rodiny. „Nevěřila jsem, ale je to prostě tak,“ uzavírá svůj příběh smutná Marcela.

Taky vás někdo z rodiny nechal ve štychu? Říká se, že jakkoli obchodovat a dohadovat se s vlastní rodinou je cesta do pekla. Proto jestli máte podobný příběh, napište nám ho do diskuse nebo na [email protected].