Urinoterapie a její účinky na zdraví – jak může pomoci? – alternativní názor

Zdroj: pixabay

Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Urinoterapie patří především k alternativní medicíně a její účinky dodnes nejsou prokázány. I tak se najdou lidé, kteří ji dnes praktikují a věří jí. Co je urinoterapie zač?

Jak už název napovídá, bude se zřejmě jednat o léčebnou metodu spojenou s močí. A je tomu skutečně tak. Pacient pije svou nebo cizí moč a potírá se jí. Společností je tato praktika vnímána jako velice kontroverzní, ale i v Česku má své velké zastánce.

Urinoterapií se dá údajně léčit úplně všechno. Přitom v lidské historii rozhodně nejde o žádnou novinku. Močí se lidé léčili již ve staré Číně či Indii. Zmiňují se o ní i staré arabské spisy a svou moč pili i staří Aztékové a Olmékové.

 Dle Římanů potírali močí svou kůži i Galové, kteří tak léčili své kožní choroby.

V různých obdobích historie se k potírání nemocných využívalo mimo jiné i směsí obsahujících moč některých zvířat, patrně s úmyslem znepříjemnit „démonu choroby“ pobyt v těle nemocného natolik, že jej raději opustí. Moč se také hojně využívala jako dezinfekce do velkých ran. Byla totiž sterilní.

Mohlo by Vás zajímat:

5 míst, kde se můžete seznámit s mužem svého života

Dnes

Co se urinoterapií léčí? Chronické opary, rýma, bolest kloubů, používá se jako prevence proti chřipce a nachlazení, pomáhá s kožními chorobami a problémy se štítnou žlázou a podobně.

Na internetu najdete nespočet návodů, jak urinoterapii provádět. Někdo moč kloktá, jiný si jí potírá tělo nebo ji dokonce píchá do těla injekční stříkačkou. Nechutná-li vám moč, urinoterapeuti vám poradí, jak ji dochutit a ochutit.

Co jíst a nejíst atd. Lékaři a odborníci však bijí na poplach.

Vše je pouhé placebo

Zatím není vědecky dokázáno, že má lidská moč uzdravující účinky. Lékaři říkají, že urinoterapie není nic jiného než jeden velký nesmysl. Když si totiž vezmeme logicky, moč obsahuje pouze odpadní látky, které tělo vyloučí. Zpátky do organismu opravdu nepatří.

Její užívání může být dokonce i nebezpečné, protože se můžete otrávit. Ne, že by člověk přímo umřel, ale otrava mu může způsobit velké zdravotní potíže. Ne všichni lékaři jsou však zajedno. Vystudovaná česká anestezioložka Vilma Partyková je o léčebných účincích moči pevně přesvědčená.

Údajně jí pití moči vyléčilo rakovinu.

Jak bojovat proti nemocem? Vlastní močí, tvrdí zastánci urinoterapie

Možná vám nahání představa požití vlastní moči husí kůži. Nicméně když zjistíte, jaké má léčebné účinky, možná zcela změníte svůj názor.

Čínská asociace urinoterapie tvrdí, že pití moči může zlepšit schopnost těla bojovat proti mnoha nemocem. Její podstatou je léčení organismu jako celku. V Japonsku a Mexiku je tato metoda dokonce vyučována na lékařských fakultách. I přes lékařské skeptiky má urinoterapie své zastánce. Co o této alternativní medicínské metodě říkají oni?

Urinoterapie je dle jejích zastánců účinnou léčebnou metodou

Denní rutina

Pro 79letého Bao Yafu, předsedu Asociace urinoterapie v Číně, představuje tato metoda každodenní rutinu. Během dne vypije tři šálky své vlastní moči, a dokonce ji používá k mytí obličeje a očí.

„Během posledních 22 let, kdy praktikuji tuto terapii, jsem nikdy nebyl nemocný. Můj zrak se zlepšil a nemám ani žádné stařecké skvrny,“ uvedl Bao novinám Wuhan Evening News.

Dodává, že během lékařské kontroly bylo zjištěno, že má hustotu kostí třicetiletého člověka.

Moč v kosmetice

Moč může být použita ve své čisté formě, kdy jedinec pije vlastní moč, může být také aplikována přímo na kůži. Močovinu lze též použít v práškové formě na kožní nádory. Močovina je dostupná i jako krém, který se využívá ke zjemnění tvrdé pokožky a odstranění mozolů.

Moč se využívá i v kosmetice. Účinná je na akné

Pomůže při akné

Trápí vás akné? Urinoterapie vám může pomoci. Tato speciální terapie se skutečně používá, aby vyléčila pokožku.

„Existuje celá řada léčby pomocí moči, o kterou se lidé v poslední době zajímají zejména proto, že i nadále hledají přírodní léčebné možnosti,“ říká Monica Schadlow, certifikovaná dermatoložka z Manhattanu, New York. „Je možné aplikovat na pokožku čerstvou moč.

Ta je sama o sobě sterilní, pokud však nejste nemocní a nemáte například infekci močových cest,“ říká Schadlow. Močovina, hlavní složka moči, je přítomna v řadě kosmetických přípravků, takže můžete využít i tuto alternativu.

Účinky jsou fascinující

Základní definicí urinoterapie je využití (vlastní) moči interně či externě k udržení zdraví. Urinoterapie zahrnuje pití, kloktání, injekce, masírování nebo koupání v moči. Jedná se o starodávnou praxi, která se v současné době používá nejen v době nemoci, ale i jako prevence. Pomáhá při velkém počtu různých onemocnění.

Moč má údajně pozitivní vliv na léčbu nádorových onemocnění, alergií, astmatu, zánětů zažívacího traktu, cukrovky, kloubů, infekce a celé řady dalších nemocí. Moč obsahuje více než 200 složek.

Mezi ně patří minerální látky, vitaminy, enzymy, hormony, nutriční substance, zbytky bílkovin a aminokyselin, antirakovinné, antivirové, antibakteriální a antimykotické látky…

foto: Shutterstock, zdroj: Sacred Valley Tribe

Vznik života je pořád ještě pro nás zahalen tajemstvím, tedy pokud nejsme…

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl…

Nejlepší lék? Vlastní moč, tvrdí zastánci urinoterapie

15.08.2012 06:45 Původní zpráva

Trápí vás chronická rýma, alergie, opary? Bolí vás klouby? Marně bojujete s chlamydiemi? Zkuste léčbu vlastní močí! Zastánců urinoterapie přibývá a na injekce, kloktání, pití či masáže urinou nedají dopustit. Lékaři jsou ale skeptičtí a varují: pozor na otravu!

„Zmobilizoval se mi imunitní systém a vrátila se mi síla. Předtím jsem bývala často nemocná, teď už ani nevím, co jsou antibiotika,“ pochvaluje si účinky urinoterapie Eva Mertová (62) z Prahy.

K užívání vlastní moči jako léku a prevenci zdravotních potíží ji před jedenácti lety přivedla rakovina prsu. Po operaci a následné chemoterapii se cítila velice oslabená, a tak hledala všude možně rady, jak zdecimovaný organismus posílit.

Zaujaly ji články o urinoterapii, absolvovala několik přednášek a kurzů a nabyté poznatky na sobě testovala.

„Měla jsem i problémy se štítnou žlázou s prognózou nadosmrti. Rok a půl poté, co jsem si začala píchat urinové injekce, potíže ustaly a jsem vyléčená,“ tvrdí Mertová. Urinu nadšeně užívá i nadále jako prevenci – ráno lžičku uriny pod jazyk, následně masáž celého těla.

Píchám si svou moč

„Urinové injekce, které skvěle fungují jako prevence v době chřipkových epidemií, si vozím s sebou i do zahraničí. Píchám si je i například při kousnutí klíštěte,“ popisuje Mertová své urinoterapeutické postupy. Močí si hojí spáleniny, i si jí vyplachuje oči. Vedle prevence očních zákalů si tak prý i vylepšila vnitrooční tlak a dokonce posílila zrak o jednu dioptrii.

Jen placebo

„Moč je odpadní záležitost, tělo v ní vylučuje látky, které nepotřebuje a chce se jich zbavit, a tudíž se tam těžko najde něco, co by mohlo být v boji proti nádorovým onemocněním prospěšné,“ podotýká Klener.

Případné pozitivní zkušenosti pacientů vysvětluje placebo efektem. „Psychika má obrovský vliv na subjektivní potíže pacienta.

I tomu, kdo začne polykat staniolové kuličky, se může načas ulevit jenom proto, že uvěří, že mu to pomáhá Ale nemá to žádné racionální opodstatnění,“ argumentuje.

Ne všichni lékaři jsou ale zajedno.

Nejznámější průkopnice urinoterapie v Česku Vilma Partyková, vystudovaná anestezioložka s dvacetiletou praxí obvodní lékařky, je o léčebných účincích moče pevně přesvědčená.

„Těch, kterým urinoterapie pomohla, je velmi mnoho, a počet lidí, kteří ji používají jako prevenci i jako léčbu narůstá,“ tvrdí lékařka, které prý užití vlastní moči pomohlo v boji s rakovinou.

Tvrzení, že moč je toxický odpad, je podle ní hloupost. „Játra působí jako detoxikační stanice. Co organizmus nespotřebuje a z energeticky úsporných důvodů neukládá, je pro něj jednodušší vyloučit. Proto jsou v urině látky, které může tělo opět použít,“ vysvětluje léčebný potenciál moče.

Jak přijít moči na chuť

Stoupenci urinoterapie vyzdvihují nejen blahodárné účinky moče, ale i fakt, že je dostupná kdykoli a navíc zadarmo. A odpor k této tělní tekutině lze prý překonat velice rychle.

„Jsem makrobiotik, nejím cukry, maso a mléčné výrobky, takže moje moč nepáchne a její požití mi nedělá žádné problémy,“ vysvětluje Mertová. Zdůrazňuje však, že urinoterapie není pro každého. „Pojí se s tím i jistý duchovní posun.

A když máte rakovinu, berete každou příležitost jako dar z nebes.“

Vedle nádorových onemocnění má moč údajně pozitivní vliv i na alergie, astma, infekce dýchacích cest, klouby, zuby, neštovice, migrény, ekzémy, záněty zažívacího traktu, roztroušenou sklerózu, cukrovku a mnohé další nemoci. Uživatelé si mimo jiné pochvalují i její „zkrášlující“ efekt při vlasových zábalech a potírání obličeje.

Proč tedy neordinují léčbu močí i ostatní lékaři, když je údajně tak prospěšná a její léčebný účinek tak široký? „Nápor farmaceutických skupin, kterému je vystaven pacient, ale i lékař, je obrovský,“ krčí rameny Partyková.

Za dvacet let užívání urinoterapie se prý nesetkala s nikým, u koho by zůstala bez účinku.

„Neznám nemoc, pokud není extrémně zastaralá, kde by urina nezabrala, ale i u zastaralé nemoci urina vždy průběh nemoci zmírní,“ tvrdí lékařka.

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

Urinoterapie v praxi

Rubrika: Zdraví Autor: Rezonance

„Důsledná praxe urinoterapie je přesně to, co jsem udělal a podívejte, že teď po čtyřech letech je ze mě jiný člověk.

Jsem více v souladu s potřebami a funkcemi vlastního těla, nejsem už anemický a nemám hypoglykémii. Výjimečně se nachladím a můžu říct, že jsem už roky nedostal chřipku. Urinoterapie mi značně pomohla ke zlepšení každodenní jogínské praxe.

Cítím se zdravý a silný“, tvrdí americký jogín Blake More. Následující text je jeho autentickým svědectvím.

Musím přiznat, že dosažení mimořádného stavu zdraví přepokládalo více než poslouchání jednoduchých rad. Osobně jsem se poprvé o urinoterapii doslechl v době, kdy jsem bydlel v Japonsku. Vzpomínám si na jeden rozhovor s respektovaným přírodním lékařem Riosuku Uryu pro článek v časopise vycházejícím v Tokiu.

Rozhovor probíhal dobře až do momentu, kdy se zmínil o »pití moče«. Vybuchl jsem smíchy, ale on se pustil do vyjmenovávání mnoha ctností urinoterapie.

O několik týdnů později, hluboce ovlivněný zápalem, s nímž doktor mluvil o svém zdaru, tak i lékařskými úspěchy, jsem se rozhodl o tomto tématu vážněji popřemýšlet.

Na jeho radu jsem terapii začal praktikovat postupně. Nejprve jsem si před usínáním přikládal moč na obličej (odmítl jsem ji používat ráno z obavy před případným zápachem). Po určité době jsem získal odvahu ji i vypít. Ještě dnes si pamatuji na úsilí nezvracet, které jsem to ráno pociťoval.

A věřte, byla to moje vlastní moč. Ptal jsem se – jestliže je moč vyměšována, proč musíme vložit takové úsilí do recyklace? V rozporu se vším, co jsem se naučil v biologii, moč není druhotný produkt procesu stravování a vyměšování.

Naopak, ve skutečnosti je to dobře použitelné sterilní fluidum vyprodukované ledvinami.

Jak chutná moč

Mám zavedený malý rituál. Ačkoli to může znít podivně, ráno vymočím první proud do záchodu a druhý do speciálního skleněného poháru, na němž je namalována Země. Dříve než moč vypiji, dám si ji před srdce a spojím se plný vděčnosti s vnitřní silou a poděkuji jí tímto způsobem za léčení. Postupuji tak každý den, takže ho začínám tajným spojením sám se sebou.

Urinoterapie nabízí nejlepší výsledky v kombinaci s vydatným spánkem, jogínskou meditací a systematickou praxí hathajógy – asán, případně jakýchkoli dalších přirozených technik. Vyžaduje disciplínu, trpělivost a lásku k sobě.

Rovněž jsem zjistil, že čím lepší je stravovací režim, tím čistší je chuť moči, nejlepší je v rámci přísné diety – vegetariánství bez rafinovaného cukru, kofeinu, nikotinu, konzervačních látek a léků (ty mohou zapříčinit intoxikaci). V závislosti na stravě se chuť moči liší.

Po polévce má silnou a slanou chuť, po kari je trochu sladká a kořeněná.

Nejčastěji má subtilní chuť, lehce slanou, a její barva připomíná Chardonnay. Osobně jsem podobnými zkušenostmi neprošel, ale u některých osob počátek praktikování urinoterapie vyvolá tzv. krizi léčení. V prvním měsíci se dostavuje určitá nepohoda, neboť se z těla ve zvýšené míře vyměšují toxiny, které v něm byly usazeny delší dobu.

Příznaky jako bolesti hlavy, pocit na zvracení, podráždění kůže, teplota, průjem či pocení patří k přirozeným reakcím na čištění a léčení, blahodárné výsledky přicházejí posléze a stojí za vynaložené úsilí.

Nejlepší způsob, jak překonat období dezintoxikace, je sestavit si seznam všech změn, které probíhají v těle, a upřesnit množství vypité moči v závislosti na příznacích.

Pestrá škála využití

Dalším účinným způsobem je vnější využití moči (nejlepší je ji nechat před aplikací dva dny odležet, protože kvasné bakterie zlepšují její léčivé vlastnosti) k masáži, koupeli nohou, kloktání, jako kapky do očí, do uší a k inhalaci. Osobně ji běžně používám jako lék na pokožku obličeje.

Našel jsem i některé studie, které dokazují, že moč – přesněji močovina – zvyšuje schopnost hydratace kůže (musím přiznat, že často sklízím komplimenty pro svoji jemnou a čistou pleť).

Ačkoli tomu asi nebudete věřit, skutečně jsem se dočetl, že směsí moče a vody lze otřít ovoce a zeleninu, tím se odstraní veškeré plísně a chemické látky použité k jejich ošetření.

Jak u vnitřního, tak vnějšího použití moč prezentuje vynikají lék na záněty, rány, zapálení, štípnutí hmyzem a kousnutí hadem. Osobně jsem se s tímto setkal mnohem dříve, než jsem vůbec kdy slyšel o urinoterapii.

V létě, při výletu na pláž, jsem s asi deseti kamarády a naším profesorem šel podél vody, když najednou jeden z přátel šlápl na mrtvou medúzu. K mému velkému překvapení profesor diskrétně (tak, aby ostatní děti nic neviděly) začal močil na jeho nateklou nohu.

Kamarád po pár vteřinách zapomněl na medúzu a začal protestovat vůči použitému způsobu léčení.

Dnes se ptám, zda nebyl tento neobyčejný akt první pomoci právě zárodkem, který mě skoro o sedmnáct let později připravil přijmout urinoterapii. Ta je kromě první pomoci nebo jako potravinový doplněk pro zdraví účinná u nejvážnějších akutních nebo chronických nemocí.

S každým novým průzkumem se urinoterapie ukazuje jako přirozený lék.

Odstraňuje volné radikály, hojí rány, léčí choroby jako artritida, vypadávání vlasů, žloutenka, ekzém, malomocenství, gangréna, malárie, pohlavní nemoci, poruchy menstruačního cyklu, candida, bradavice, prostata, obezita, astma, migrény, intoxikace, peptický vřed, skleróza a onemocnění srdce.

Někteří pokročilí praktikanti jógy tvrdí, že léta důsledné urinoterapie vyvolávají určitou duchovní vytříbenost a probouzejí paranormální síly (sidhi).

Pochopím, že přijmout urinoterapii jako životní záchranný bod nebo jako magický elixír, který jogínovi dovolí projít velkou poušť, neznamená, že jste připraveni hned druhý den ráno po probuzení začít pít vlastní moč.

Ať už jste plní zvědavosti, nebo odporu, měli byste vědět, že pokud se odvážíte pít moč důsledně a bez pochybností, čeká vás obrovská odměna.

Když jsem s urinoterapií začínal, představoval jsem si sám sebe jako malé dítě v břiše matky.

Lze také použít analogii s recyklací – pomýšlet na urinoterapii jako na účinný proces opětovného získávání, znovuvyužití a transformaci všech existujících zbytků.

Hlavní je nezapomenout, že v přírodě se s ničím neplýtvá. Jogín Blake More je básník a spisovatel. Žije v Mill Valley v Kalifornii v USA.

S předehrou, nebo bez?

Jestliže je pro někoho na začátku těžké pít vlastní moč, může být jako předehra pro urinoterapii účinná homeopatická tinktura. Nejodvážnější dobrodruzi se ale do terapie mohou pustit přímo. Začínejte postupně od 30ml k 180ml až 250ml moči denně.

Osvědčilo se urinoterapii praktikovat hned ráno po probuzení, protože přes noc, kdy je tělo úplně uvolněné a regeneruje se, hormonální sekrece značně narostou. Používejte vždy jen prostřední proud moči, který hned vypijte. Nevařte ji, ani neřeďte, protože tím se oslabují nebo ničí její nejdůležitější vlastnosti.

Někteří specialisté doporučují po pití moči téměř 30 minut nejíst ani nepít.

Tweet

Alternativní terapie

Knížku o urinoterapii jsem se rozhodla napsat po diskusích kolem publikace Ing. J. Cingroše „Urinoterapie“.

Protože jsem cítila, že by u nás mohla být tato metoda předem zavržena a zatracena, přestože je známá několik tisíciletí, přestože je praktikována v současnosti, včetně klinických aplikací, přestože je bezpečná a v převážné většině případů pomáhá.

K této léčebné metodě se u nás ve sdělovacích prostředcích vyjadřovali vesměs lidé, ať se jednalo o lékaře, nebo publicisty, kteří o ní nevědí vůbec nic.

Nebylo s kým diskutovat, protože diskuse o problému vyžaduje být do problému zasvěcený a vynášený verdikt, že urinoterapie je šarlatánství, by měl být podložen aspoň znalostí problému.

Tato publikace byla zamýšlena především pro vážně nemocné, kterým již klasická medicína nemůže nabídnout další léčbu, protože už vyčerpala všechny své možnosti a v tichosti je ponechává dožít poslední dny. Jsem přesvědčena, že jako lékaři nemáme žádné právo brát ani sebevážněji nemocnému naději, a že tuto naději urinoterapie úspěšně posílí. Naděje nesmí umírat dříve než nemocný. Přestože se lékař denně setkává s lidským utrpením, pokud není sám postižen, není schopen vcítit se do stavu vážně nemocného.

Urinoterapie je vynikající preventivní metoda a může ji samozřejmě použít i ten, kdo chce nemocem předcházet. Čtenář se dozví, jak se pravidelným proplachováním nosohltanu urinou zbaví rýmy a zánětů dutin, kloktáním angín, proplachováním dutiny ústní zánětů dásní a předejde zubním kazům, působeným mikroby.

Je to metoda ozdravující organismus jako celek. Léčí kožní nemoci, napomáhá vyplavování usazenin z těla, odstraňuje patologické procesy z organismu.Postupně se zbavíme zbytků látek konečné bílkovinové výměny, jako jsou: močovina, kyselina močová, čpavkové soli a některé jiné látky, např. kreatinin (anhydrid kreatininu).

Jeho původ je různý: endogenní (vnitřní) nebo exogenní (vnější). Endogenní se vyloučí jako bezprahová látka glomerulární filtrací. Exogenní kreatinin podléhá jednak glomerulární filtraci, jednak tubulární exkreci (na úrovni distálního tubulu).

Dále se zbavíme konečných produktů uhlovodíkové výměny, konečných metabolitů tukové výměny, minerálních látek, které organismus nedokáže přijmout, protože změnily svoji strukturu tepelným zpracováním nebo jinou úpravou. Zbavíme se solí vápníku, kuchyňské soli atd.

Mnohé je způsobeno nadměrným příjmem potravy, nesprávnou kombinací potravin, nesprávným sledem přijímaných potravin během jednoho jídla a nakonec nedodržováním biologických dob trávicích orgánů, zejména příjmem potravy na noc.

Urina není lék na jednotlivé nemoci, je to univerzální prostředek pro ozdravění celého organismu. Tím, že léčíme konkrétní nemoc, zbavujeme se však také v zárodku nemocí, které se ještě neprojevily. Organismus zbavujeme letitého nánosu v zažívacím traktu, cévách, orgánech, mozku, v buňkách a mezibuněčném prostoru.

Zajistíme tělu dostatečný přísun živin a odplavení zplodin, vznikajících při metabolismu. Lidské tělo se skládá z buněk, které jsou ve vzájemném propojení velmi složitým útvarem s neobyčejně komplikovanou organizací subcelulárních jednotek.

Je to mikrokosmos s překvapující infrastrukturou a proorganizovaností, s pokročilým systémem informací a zpětných vazeb. Proto jsem se rozhodla laickému čtenáři přiblížit vnitřní prostředí organismu a jeho udržování jednotlivými orgány.

Trošku ho zasvětit i do tvorby hormonů v lidském těle a jejího řízení, protože v lidském těle všechno navzájem souvisí a souvislosti nelze opomíjet. Právě jejich narušení, které je převážně jen projevem a důsledkem letitého nahromadění nejrůznějších nespotřebovaných i odpadních usazenin (kyselin, solí, odumřelých tkání atd.

), se projeví navenek nemocí.

Publikace by měla také vyprovokovat odborné lékařské kruhy, doufám, nejen k vyřknutí přídomků šarlatánství a úsudků typu „Já nevím, neslyšeli jsme o této metodě“, ale také k tomu, zamyslet se nad ní a týmově se přesvědčit o její neškodnosti.

Sama jsem se o urinoterapii doslechla od jednoho pacienta asi před deseti lety. Pátrala jsem v Univerzitní knihovně a v Lékařské knihovně několikrát, bohužel nenašla jsem nikde o urinoterapii ani zmínku. To bylo pro mne podnětem k dalšímu pátrání po zdrojích.

Postupně jsem se přesvědčila, že toto téma není za našimi hranicemi tak zcela neznámé.

Nejpodstatnější zkušenosti s urinoterapií, které jsem v nejrůznějších pramenech nalezla, shrnuji v kapitole o její minulosti a současnosti. Vlastní praktické jádro knížky tvoří kapitoly o druzích uriny a o jejích aplikacích.

Publikaci anglického urinoterapeuta první poloviny našeho století Johna Armstronga „Živá voda“, která byla citována v mnoha písemných, převážně lékařských zdrojích, ze kterých jsem čerpala, se věnuji dost podrobně. Není to jen z úcty k jeho dlouholetým, vesměs pozitivním výsledkům.

Byl to totiž především člověk, jenž své vědomosti a nezlomnou vůli věnoval nemocným, kteří již byli ošetřujícími lékaři odepsáni, protože klasická medicína neměla další možnost léčby. Obdivuji jeho na tehdejší dobu moderní názory. Dívá se na lidský organismus jako na celek.

Objeví-li se nemoc, je nemocné celé naše tělo, postižení jednotlivých jeho částí nebo orgánů je jen důsledek. Gangréna u nemocného cukrovkou je důsledkem onemocnění celého organismu, od postižení cév, jednotlivých orgánů, přes imunitní systém. Tak bychom mohli dál rozebírat nejrůznější nemoci.

Armstrong konzultoval své metody se známými lékaři v Evropě a Americe, uznával a podporoval jiné urinoterapeuty. Své poznatky jsem čerpala také od celé řady ruských autorů. O urinoterapii a o hladovění napsal v 90. letech několik publikací G. P. Malachov. Dalším zdrojem byla knížka L. Sosnovského a V. Mosienka „Urinoterapie včera, dnes a zítra“.

Studovala jsem velmi zajímavou knížku trojice ruských lékařů J. S. Nikolajeva, E. I. Nilova a V. G. Čerkasova „Hladovění pro zdraví“. Profesor Nikolajev, nyní vedoucí interní kliniky v Moskvě, se věnuje problému léčebného hladovění přes 30 let. V roce 1963 vydal „Léčení schizofrenie dávkovaným hladověním“, v současné době aplikuje hladovění při léčbě vnitřních nemocí. Publikace jsou to velmi zajímavé a jsou určeny lékařům.

Svou publikaci však začínám zcela záměrně tématem u nás neznámým, respektive prakticky nevyužívaným, jímž jsou biorytmy, předmět rodící se chronální medicíny. Proto nejdříve doporučuji k přečtení kapitolu o biorytmech, která vysvětluje aktivní a pasivní cykly – rytmy, probíhající v našem organismu.

Většina procesů v organismu je synchronní s periodickými vlivy Měsíce, Slunce, Země a kosmu. Určitě si každý z nás povšiml, že jsou dny, kdy zvládne hravě fyzickou zátěž, zatímco v jiných dnech je tomu naopak. Je to tím, že se v organismu periodicky mění aktivita jednotlivých orgánů a systému.

Protože biorytmů je mnoho, rozebereme nejdůležitější, týkající se lidského zdraví : na buněčné úrovni, na úrovni orgánů a na úrovni organismu jako celku, dále 24hodinové, týdenní, měsíční a sezónní rozdíly aktivity orgánů a systému.

Všimneme si, jak jednotlivé biorytmy působí na fyziologické funkce, čím jsou ovládány, co potlačují a co posilují.

Kapitolu o léčebném hladovění, vysvětlující jednak hladovění o vodě a jednak hladovění o vodě a urině, jsem zařadila nejen proto, že urinoterapie s hladověním v různých literárních pramenech vzájemně úzce souvisí, ale zejména z toho důvodu, že jsem se sama přesvědčila o silném účinku hladovění na očištění organismu.

Síla účinku hladovění není jen v délce hladovění, ale také v pravidelnosti. V závěru této publikace zhuštěně rozebereme podstatu a účinky léčebného hladovění, ačkoliv hladovění jako takové by si zasloužilo celou knihu. Hladovění „o vodě“ je určeno tomu, kdo nepřekonal odpor k pití uriny.

Pravidelné týdenní hladovění 24 až 36 hodin stačí, aby zbavilo organismus usazenin. A když změníme jídelníček a začneme včas, je to dostatečná prevence. K objasnění hladovění, doprovázeného jen pitím destilované vody, jsem vybrala knížku amerického dietologa Paula Bragga „Hladovění kvůli zdraví“, který problému hladovění věnoval více než 50 let.

Propagoval hladovění jako prevenci proti nemocem formou přednášek a psaním populárně zaměřených knížek. Nevěnoval se léčebnému hladovění u ne-mocných, i když sám se k této problematice dostal při léčbě své tuberkulózy v sanatoriu ve Švýcarsku.

Podle mého názoru a vlastní zkušenosti poskytuje shrnutí Braggovy metody dostatečné poučení pro laiky, kteří mají zájem na svém zdraví pracovat. Je to vodítko ke krátkodobému hladovění v rozsahu 24-36 hodin až do tří dnů.

Nemocné by měl vždy vést hladověním, pokud je delší než 3 dny, zkušený lékař, který má dostatečné vědomosti, nejlépe osobně získané hladověním. Hladovění o vodě s aplikací uriny je mnohem účinnější a je spíše určeno jako prevence recidiv zhoubného bujení po ozařování a cytostatické léčbě a jako prevence nemocí vůbec.

Problematice léčebného hladovění se u nás patrně rovněž nikdo z lékařů nevěnuje. Hladovění je podobné tabu jako urinoterapie, naturopatie, homeopatie atd. Přesto jsem přesvědčena, že vinu na tom nenese apriorní zaujatost, ale nedostatek informací. Je ovšem s podivem, s jakou samozřejmostí uvádí doktor Bragg, že si před druhou světovou válkou léčil TBC plic ve Švýcarsku, kde hladovění vedli lékaři, od nichž se o této metodě dozvěděl.

Jsem si jista, že v blízké době se najde také u nás řada lékařů, přístupných jinému názoru než odsudku, kteří se nad urinoterapií a léčebným hladověním zamyslí.

„Je smutná epocha, v níž je jednodušší rozbít atom než předsudek“. Albert Einstein

Zpracoval S. Flanderka, autor článku  MUDr. Vilma Partyková v časopise Meduňka

Vytvořeno 15.4.2012 13:51:57 | přečteno 9079x | Ing. Tatiana Flanderková

Urinoterapie – Wikipedie

Série článků na téma Alternativní medicína

• Všeobecné informace

• Alternativní medicína
• Pseudověda
• Evidence Based Medicine
• Antiscientismus
• Skepticismus
• Vědecký skepticismus
• Lékařství
• Bioetika

• Alternativní medicína

• Akupresura
• Akupunktura
• Alternativní metody v léčbě rakoviny
• Apiterapie
• Aplikovaná kineziologie
• Aromaterapie
• Aurikuloterapie
• Bachova květová terapie
• Baňkování
• Biomagnetismus
• Bioterapie
• Breussova dieta
• Detoxikace (alternativní medicína)
• Detoxikační náplasti
• Funkční medicína
• Gemmoterapie
• Holotropní dýchání
• Homeopatie
• Hypnoporod
• Chromoterapie
• Iridologie
• Kraniosakrální biodynamika
• Moxování
• Naprotechnologie
• Naturopatie
• Paňčakarma
• Psychotronika
• Radionika
• Reiki
• Reflexologie
• Rolfing
• Su Jok terapie
• Šiacu
• Techniky emoční svobody
• Tejpování
• Terapeutický dotek
• Urinoterapie
• Ušní svíce
• Vaginální napařování

• Tradiční medicína

• Ájurvéda
• Středověké lékařství
• Starořecké lékařství
• Šamanismus
• Tradiční čínská medicína

• Konspirační teorie

• Big Pharma
• Očkování a autismus
• Chemtrails

Urinoterapie je název pro léčbu z oblasti alternativní medicíny, při které pacient pije svou vlastní (autourinoterapie) či cizí moč, nebo se jí potírá.
Společností je převážně vnímána jako kontroverzní či založená pouze na placebo efektu. Neexistují žádné vědecké důkazy, které by potvrzovaly jakýkoli zdravotní přínost této terapie.[1][2][3][4][5]
V Česku se urinoterapií zabývali především Jiří Cingroš a MUDr. Vilma Partyková.[6]

Historie

Vzorek moči

Ačkoli se v několika tradičních systémech[7] věřilo, že moč je užitečná pro diagnostické a léčebné účely, a v některých lékařských textech se o ní píše, auto-urinoterapii jako systém alternativní medicíny zpopularizoval britský naturopat John W. Armstrong na počátku 20. století. Armstrong se inspiroval rodinnou praxí používání moči k léčbě drobných bodnutí a bolestí zubů, metaforickým výkladem Knihy přísloví 5:15 „Pij vodu z vlastní cisterny a tekoucí vodu z vlastní studny“ a vlastní zkušeností s neduhy, které léčil 45 denním půstem „jen na moči a vodovodní vodě“.[7] Od roku 1918 Armstrong předepisoval urinoterapii mnoha tisícům pacientů a v roce 1944 vydal knihu The Water of Life: A treatise on urine therapy, která se stala základním dokumentem tohoto oboru.[7][8]

Armstrongova kniha se hojně prodávala a v Indii inspirovala gándhíovského sociálního reformátora Rádžibhaie Manibhaie Pateje k napsání knihy Manav mootra (Urinoterapie; 1959) a mnoha pozdějších děl.

Tato díla se často odvolávají na Shivambu Kalpa, pojednání o farmaceutické hodnotě moči, jako na zdroj této praxe na Východě.

[7] Rovněž uvádějí letmé zmínky o vlastnostech a použití moči v jógínských textech, jako je Vayavaharasutra od Bhadrabahu a Hatha Yoga Pradapika od Svatmaramy; a ájurvédských textech, jako jsou Sushruta Samhita, Bhava Prakasha a Harit.

Podle lékařského antropologa Josepha Atlera jsou však praktiky sivambu (pití vlastní moči) a amaroli doporučované moderními indickými praktiky urinoterapie bližší těm, které hlásal Armstrong, než tradiční ájurvéda či jóga, nebo dokonce praktiky popsané v Shivambu Kalpa.[7]

Ve starověkém Římě byla moč doporučována k bělení zubů.[9] Islámský zákoník Abú Júsuf povolil používání velbloudí moči k léčebným účelům.[10] Používala se také v některých tradičních léčebných prostředcích v Mexiku[11] a v Nigérii.[12]

Na kožní potíže doporučoval pití moči i kontroverzní homeopat John Henry Clarke.[zdroj?]

V různých obdobích historie se využívalo mimo jiné i směsí obsahujících i moč některých zvířat k potírání nemocných, patrně s úmyslem znepříjemnit „démonu choroby“ pobyt v těle nemocného natolik, že jej raději opustí.[zdroj?]

Poměrně četné je v dějinách medicíny použití moči k výplachu rány. Protože je moč sterilní, výplachem kontaminované rány by se mohl snížit počet choroboplodných zárodků v ráně a tím i riziko přílišného hnisání nebo septického stavu.[zdroj?]

Kritika

Neexistují žádné vědecké důkazy o účinném terapeutickém využití neupravené moči.

[11][4][13][14]
Zastánci argumentují různě, například přítomností melatoninu v ranní moči[15], obdobnou funkcí jakou údajně mají homeopatika,[6] či přítomností jiných pro lidské tělo cenných látek.

Moč zdravého člověka je sice sterilní, ale požití moče ve větším množství může pacientův stav spíše jen zhoršit, protože odpadní látky se zažívacím systémem vracejí do krevního oběhu, odkud byly, u těžších stavů a nemocí ledvin jen obtížně, vyloučeny.[16]

Podle České lékařské komory není třeba absurdní představu o léčebném účinku vypití vlastní moči vyvracet.[17]

Podle zprávy BBC z roku 2003 thajský lékař propagující urinoterapii uvedl, že Thajci urofagii praktikují již dlouho, ale podle ministerstva thajské tradiční a alternativní medicíny o této praxi neexistují žádné záznamy.[18]

V roce 2016 byla čínská Asociace pro urinoterapii zařazena ministerstvem pro občanské záležitosti na seznam nelegálních organizací. Městský úřad pro občanské záležitosti ve Wuhanu však uvedl, že nad sdružením nemá žádnou pravomoc.[19]

Někteří lékaři tvrdí, že moč a močovina mají protirakovinný účinek, a uroterapie je nabízena spolu s dalšími formami alternativní léčby na některých klinikách pro léčbu rakoviny v Mexiku.[20] Podle Americké onkologické společnosti „dostupné vědecké důkazy nepodporují tvrzení, že moč nebo močovina podávaná pacientům s rakovinou v jakékoliv formě pomáhá“.[20]

Močení na poranění od medúzy, vosího nebo včelího žihadla, popáleniny od slunce, řezné rány a prasklé cévy je běžným „lidovým lékem“[21], nicméně Scientific American uvádí, že může být kontraproduktivní, protože může aktivovat nematocysty, které zůstaly v místě žihadla, a zhoršit tak bolest.[22]

Studie bakteriálních izolátů obsažených v moči nigerijských dětí a krav zjistila významný výskyt kmenů patogenů rezistentních vůči antibiotikům, včetně E. coli, Shigella a Salmonella. Studie došla k závěru, že tyto patogeny se mohou do těla dostat konzumací moči, zejména prostřednictvím tradičních urinoterapií prováděných některými místními jedinci.[23]

Na Arabském poloostrově prodávají prodejci velbloudí moč v lahvích jako věšteckou medicínu s její údajnou urinoterapií, která je zdraví prospěšná[24][25][26][27] Saúdská policie zatkla muže, „protože moč v lahvích byla jeho vlastní“.[28]

Odkazy

Reference

1. ↑ Christopher Middleton. A wee drop of amber nectar. The Daily Telegraph. London: 2003-02-24. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. ↑ Gardner, Martin. Did Adam and Eve Have Navels?: Debunking Pseudoscience. New York: W.W. Norton & Company, 2001. ISBN 0-393-32238-6. S. 92–101. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. ↑ Taking The Piss: Is urine drinking a good idea? [online]. Correx archives. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. ↑ a b Robert Todd Carroll. The skeptic's dictionary: a collection of strange beliefs, amusing deceptions, and dangerous delusions. illustrated. vyd. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2003. Dostupné online. ISBN 0471272426, ISBN 9780471272427. S. 391–394. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. ↑ Urine Therapy Archivováno 13. 9. 2010 na Wayback Machine, Jeff Lowe
6. ↑ a b MORNSTEIN, Vojtěch. A přece se netočí: Podvody, léčitelé šarlatáni a šejdířský byznys v kostce. Praha: KLIKA, 2012. 240 s. ISBN 978-80-87373-31-6. Heslo Urinoterapie, s. 203. 
7. ↑ a b c d e ALTER, Joseph S. Yoga in modern India : the body between science and philosophy. Princeton, NJ: Princeton University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0691118744, ISBN 9780691118741. (anglicky) 
8. ↑ ARMSTRONG, John W. The water of life : a treatise on urine therapy. London: Ebury Publishing, 2011. ISBN 978-1446489925, ISBN 1446489922. S. 144. (anglicky) 
9. ↑ GEISSBERGER, Marc. Esthetic dentistry in clinical practice. Ames, Iowa: Wiley-Blackwell, 2010. ISBN 978-0-8138-2825-1, ISBN 0-8138-2825-2. S. 344. (anglicky) 
10. ↑ WILLIAMS, John Alden. The Word of Islam. Austin: University of Texas Press, 1994. ISBN 9780292790766, ISBN 0292790767. S. 240. (anglicky) 
11. ↑ a b GARDNER, Martin. Did Adam and Eve have navels? : discourses on reflexology, numerology, urine therapy, and other dubious subjects. New York: W.W. Norton, 2000. 320 s. Dostupné online. ISBN 0-393-32238-6, ISBN 978-0393049633. Kapitola 9. Urine Therapy. (anglicky) 
12. ↑ OGUNSHE, A; FAWOLE, A; AJAYI, V. Microbial evaluation and public health implications of urine as alternative therapy in clinical pediatric cases: health implication of urine therapy. Pan African Medical Journal [online]. 2010-07-06. Roč. 5, čís. 1. DOI 10.4314/pamj.v5i1.56181. (anglicky) 
13. ↑ TARANTOLA, Andrew. Why You Definitely Shouldn't Drink Your Own Pee. Gizmodo [online]. G/O Media Inc., 22. 10. 2014. Dostupné online. (anglicky) 
14. ↑ FRITH, Maxine. Drink?. Independent [online]. 21. 2. 2006. Dostupné online. (anglicky) 
15. ↑ MILLS, M.H.; FAUNCE, T.A. Melatonin supplementation from early morning auto-urine drinking. S. 195–199. Medical Hypotheses [online]. 1991-11. Roč. 36, čís. 3, s. 195–199. DOI 10.1016/0306-9877(91)90129-M. (anglicky) 
16. ↑ HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2012-08-23]. Heslo Urinoterapie. Dostupné online.