Praha 11. srpna 2020
Češi umějí plavat mnohdy lépe, než leckteré přímořské národy. Zároveň ale mnoho lidí, včetně dětí, plave technicky špatně a delší úseky uplavat vůbec nezvládne.
Nedokáže si proto plavání pořádně užít, ani správně odhadnout svoje síly. I proto dnes rodiče hledají pro své děti školu, kde by je naučili něco víc, než co pochytí při hromadné školní výuce.
Tak, aby je plavání bavilo, bezpečně je ovládly a mohly při něm rozvinout svoje individuální schopnosti.
„Plavání je jedna z nejprospěšnějších a při správném provedení i nejpříjemnějších fyzických aktivit.
Můžeme ho provozovat v každém věku, voda z nás navíc prokazatelně smývá starosti a stres,“ říká zkušená instruktorka a plavkyně Gabriela Minaříková, v České republice první a jediná licencovaná trenérka australské metody Swim Smooth, zaměřené na „hladké“ plavání v bazénu a na otevřené vodě. Ve své stejnojmenné plavecké škole začala Minaříková jako vůbec první u nás nabízet individuální plavání „na míru“ – tak, aby odpovídalo tělesným i psychickým předpokladům každého jednotlivého plavce. Jejíma rukama prošly už stovky plavců: od těch začínajících, s obavou skočit do bazénu a potopit v něm hlavu, až po sportovní plavce, juniorské reprezentanty i dospělé z kategorie Masters, toužící zlepšit si své osobní rekordy.
Tajemství spočívá v technice
„Každý jsme jiný, máme jinak dlouhé ruce a nohy, ale i jinou výdrž a povahu, každý také při plavání děláme jiné chyby. A plavecká výuka, kterou v naší plavecké škole i v našem závodním juniorském oddílu razíme, právě z těchto odlišností vychází,“ vysvětluje Gabriela Minaříková, jediná Češka zastoupená v globálním týmu Top 50 Swim Coaches, představující celosvětovou trenérskou elitu.
Tajemství dobrého, efektivního a ve výsledku i radostného plavání u dětí i dospělých podle ní spočívá v dokonale zvládnutí technice – jemném, ale důsledném opravování chybně prováděných pohybů.
„Mnohem podstatnější, než počet uplavaných bazénů, je dokonalé vypilování plavecké techniky. Základem je pečlivě sestavený výukový plán, umožňující každému plavci postupné zlepšování krok za krokem.
Trenér musí přistupovat ke svým svěřencům individuálně, s respektem a vysvětlovat jim věci uceleně a názorně,“ říká Minaříková, která je sama tím nejlepším doporučením, že individualizované plavání funguje.
Energická a cílevědomá žena se v roce 2015 dostala až na plavecké mistrovství světa Masters v Kazani. A ke všeobecnému překvapení tu obsadila výtečné 12. místo. K zaplavání výsledku v ostré mezinárodní konkurenci jí přitom stačil jediný trénink týdně.
České plavání pro děti zaujalo v Austrálii
Trenérka plavání I. třídy a bývalá i současná závodní plavkyně je zároveň autorkou hravé výukové metody Plaveme s Plavlem a Plavlínou, kterou vytvořila pro nejmenší plavce.
„K motivaci dětí při ní využíváme mimo jiné osobních plaveckých deníčků s obrázky, originálními říkankami a samolepkami a pořádáme pro ně i „příběhové závody“, na nichž vyhraje a dostane diplom každé dítě. I v našem plaveckém oddíle nám jde nejen o dobrou plaveckou techniku, ale i o dobře prožitý společný čas.
Protože když se dítě uvolní, důvěřuje si, splyne s vodou a má chuť se zlepšovat, rozvine se celkově i jako osobnost. Zbaví se stresu a ve finále se coby vynikající plavkyně či plavec dobře umístí i na závodech.
A to přesto, že u nás s kamarády nesoupeří a naplave toho méně než v jiných oddílech, takže mu zbývá čas na ostatní zájmy a koníčky, “ vysvětluje zkušená plavecká trenérka. O její metodiku teď projevili zájem v Austrálii a jednají s ní o prodeji licence.
Zejména u malých dětí je podle Minaříkové důležité nejprve vytvořit pocit důvěry a bezpečí a podpořit jejich přirozenou hravost.
„I proto si s nimi zpočátku hodně hrajeme, učíme je vnímat radost z vody a ze všeho nejdřív je učíme základním plaveckým dovednostem, k nimž patří například bezpečný nástup do vody a výstup z vody.
Výuka samotného plavání pak už postupuje rychle, snadno a správně,“ vysvětluje.
A jak můžeme dětem s plaváním pomoci my, jako jejich rodiče? „Nespěcháme na ně a nenutíme je k rychlým pokrokům, když se bojí a odmítají spolupracovat. Triky, jak děti zbavit strachu, naštěstí existují a dobří trenéři je znají.
Zároveň na děti zbytečně nepřenášíme svůj vlastní strach: za obavami dětí zkoušet něco nového často stojí úzkost jejich příliš ochranitelských rodičů. Hodně opatrným dětem se vyplatí před zahájením hromadné školní výuky zaplatit pár individuálních lekcí s vlídnou, usměvavou, v oboru vzdělanou trenérkou nebo trenérem.
A pokud už dítě plave závodně a jeho časy stagnují nebo se zhoršují, zamyslíme se, jestli nepotřebuje pomoct spíš se zlepšením techniky, než aby přidalo další bazén.
Není také vůbec špatné vlézt do vody taky, aby dítě vidělo, že jste v tom s ním: dobrá plavecká škola s rodiči spolupracuje a jejich zapojení na trénincích vítá! A pokud vás třeba z práce bolí záda, můžete se tu sami i leccos užitečného naučit,“ uzavírá Gabriela Minaříková.
www.swimsmooth.cz
Gabriela Minaříková (nar. 15.4.1974)
Gabriela Minaříková miluje plavání a lásce k němu učí i ostatní. V bazénu se cítí jako ryba ve vodě a ráda sama říká „jako v peřince“: absolventka FTVS, trenérka plavání I.
třídy, instruktorka zdravotního plavání I.
třídy a
absolventka kurzu vodní záchranář se ke své profesi dostala až po třicítce, před tím pracovala jako zdravotní sestra v několika zemích světa.Narození a výchova její dcery Viktorie ji přivedly k tomu, aby založila vlastní plaveckou školu Swim Smooth a později i stejnojmenný plavecký oddíl, kde se svými kolegy-trenéry učí a vede k závodnímu plavání děti od 4 do 18 let. Chodí k ní ale i dospělí, kteří se chtějí v plavání zdokonalit, a také sportovci – především ti juniorští – z oddílových klubů z České republiky i ze zahraničí.
Je autorkou vlastní plavecké metody Plavání s Plavlem a Plavlínou, jejíž je ona sama tím nejlepším doporučením: energická a cílevědomá žena s krásně tvarovanou postavou se v roce 2015 dostala až na plavecké mistrovství světa Masters v Kazani, kde skončila v ostré mezinárodní konkurenci na výtečném 12. místě. Stačil jí k tomu jediný, ale efektivní trénink týdně.
V České republice je první a jedinou licencovanou trenérkou australské plavecké metody Swim Smooth, využívající jedinečných dispozic každého člověka tak, aby plaval co nejsnadněji, „hladce“ a efektivně. V australském Perthu se Gabriela jako jediná Češka dostala mezi Top 50 Swim Coaches, globální tým představující celosvětovou trenérskou elitu.
Jana Bryndová
Víte, že…?
Voda je živel, který děti přirozeně baví, a naučit se dobře plavat přispívá k jejich radosti, ale i bezpečí. „Plavání je tělu celkově prospěšné a přispívá ke zdravému vývoji, růstu a rozvoji fyzické zdatnosti dítěte,“ říká Gabriela Minaříková z plavecké školy Swim Smooth.
„Plavání bývá doporučováno jako nejlepší kompenzace ostatních sportů a jeho dobré zvládnutí je nezbytné pro další krásné aktivity spojené s vodou, jako například yachting, potápění, veslování a další.
Při špatných plaveckých návycích, ale tělu a zdraví neprospějete a moc daleko ani nedoplavete,“ dodává.
Dobrý trenér se pozná podle toho, že je na lekci aktivní, nepostává na jednom místě, ale chodí s plavcem nebo je s ním ve vodě. „Důležité je, jak často plavce opravuje a jak mu věci vysvětluje, zejména s ohledem na jeho věk,“ říká Gabriela Minaříková, hlavní trenérka plavecké školy Swim Smooth.
„Na lekce chodí připraven, jeho lekce na sebe smysluplně navazují a postupují od jednoduššího ke složitějšímu. Zvládá také s rodičem i s dítětem komunikovat na odborné i hravé úrovni. Musí vědět, co a proč dělá, vést si záznamy o plavci, definovat jeho silné a slabé stránky, rozlišovat úvod, hlavní část a závěr lekce.
Zcela nepřípustné je, aby plavcům nevěnoval pozornost a hrál si například s telefonem, nebo si při práci dokonce vyřizoval hovory,“ zdůrazňuje.
- Dobrá plavecká škola se pozná i podle toho, že rodiče jsou na tréninku vítání a jsou zapojováni do dlouhodobého tréninkového plánu dítěte. K dalším kritériím, podle čeho se můžete při výběru rozhodnout, podle Gabriely Minaříkové, zkušené trenérky a plavkyně z plavecké školy Swim Smooth, patří:
- dobré reference
- hezké a aktuální webové stránky
- vstřícná komunikace s rodiči a dětmi
- schopnost odborné argumentace – proč a z jakých metod škola vychází
- kontrolovatelné výsledky
- zpracované tréninkové plány a nastavený systém motivace plavců
- supervize ze strany hlavního trenéra
- stupeň trenérského vzdělání (nejlépe magisterské v oboru tělovýchovy a sportu)
- pravidelné doškolování trenérů a instruktorů
- počet trenérů na skupinu – jeden trenér zvládne učit maximálně 5-10 dětí ve věku 5-10 let
- Počet dětí na dráhu – maximum je 10 dětí
- aktivita a soustředěnost trenéra během hodiny
- další sympatické aktivity – pořádání závodů, soustředění, táborů, rodinných lekcí apod.
Vymyslela metodu výuky plavání, zájem o ni mají až v Austrálii. Nejdůležitější je umět rozložit sílu, říká trenérka | Lidé
Praha Pracovala jako zdravotní sestra v mnoha zemích světa, mimo jiné také ve Velké Británii nebo Saúdské Arábii, ale práce ji nenaplňovala a tak se zaměřila na to, co má nejraději. Na plavání.
Dnes má plaveckou školu a vymyslela dokonce svou vlastní metodu výuky plavání malých dětí.
„Při výuce věci systematicky opakujeme a postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu,“ říká v rozhovoru plavecká trenérka Gabriela Minaříková.
Lidovky.
cz: Proč se lidé topí, když je u nás výuka plavání povinná už ve škole?Protože mají často nízkou plaveckou gramotnost.
Je to trochu podobné jako se čtením: ve škole se také naučíte číst, ale kolik lidí umí číst opravdu dobře, plynule, snadno, rychle a dynamicky, bez záseků u složitějších úseků? Tak, že „učtou“ i náročné texty a bývá krása si je poslechnout? Stejně tak plavecká gramotnost nespočívá jen v ovládnutí temp a faktu, že někdo uplave 200 metrů nebo i víc. Podstatné je zvládnutí základních plaveckých dovedností, díky nimž lze plavat správně, efektivně, krásně a také bezpečně.
Lidovky.
cz: Co jsou to základní plavecké dovednosti?
Základních plaveckých dovedností je hodně a třeba v naší plavecké škole je řadíme do osmi skupin: vstup do vody, výlez z vody, výdechy do vody, první plavecké pohyby, vznášení a splývání, skoky a pády, potápění a rozvoj citu pro vodu.
Gabriela Minaříková
Lidovky.
cz: Proč učíte něco zdánlivě tak banálního, jako je správně do vody vlézt a zase z ní vylézt?Kdepak, vstup do vody není žádná banalita.
Když neumíte slézt správně do bazénu, ať už po schůdcích nebo se do něj spustit z jeho hrany, velmi snadno se praštíte nebo zraníte.
A když si hned na začátku dáte ránu, těžko budete otevření radostem a příjemnostem, které vám může pohyb ve vodě přinést.
Lidovky.
cz: Co ještě lidé neumí – a ani nevědí, že by to umět měli – a jsou tak ve vodě ohrožení?Například člověk, který uplave bez větší námahy 300 metrů, se klidně vydá sjíždět vodu s tím, že on přece plavat umí.
Jestliže ale ovládá jen způsob prsa a navíc technicky špatně, tedy s hlavou nahoře, nedokáže se orientovat pod vodou, neumí odhadnout sílu proudu a nemá představu o nástrahách skrytých pod hladinou, po převržení lodi se může začít topit jedna dvě.
Ale ani zkušený plavec nemusí situaci zvládnout, když podcení přehřátí ze sluníčka, alkohol, plný žaludek a tíhu nasáklého oblečení.
| Gabriela Minaříková miluje plavání a lásce k němu učí i ostatní. V bazénu se cítí jako ryba ve vodě a ráda sama říká „jako v peřince“: absolventka FTVS, trenérka plavání I. třídy, instruktorka zdravotního plavání I. třídy a absolventka kurzu vodní záchranář se ke své profesi dostala až po třicítce, před tím pracovala jako zdravotní sestra v několika zemích světa.Narození a výchova její dcery Viktorie ji přivedly k tomu, aby založila vlastní plaveckou školu Swim Smooth a později i stejnojmenný plavecký oddíl, kde se svými kolegy-trenéry učí a vede k závodnímu plavání děti od 4 do 18 let. Chodí k ní ale i dospělí, kteří se chtějí v plavání zdokonalit, a také sportovci – především ti juniorští – z oddílových klubů z České republiky i ze zahraničí.Je autorkou vlastní plavecké metody Plavání s Plavlem a Plavlínou, jejíž je ona sama tím nejlepším doporučením: energická a cílevědomá žena s krásně tvarovanou postavou se v roce 2015 dostala až na plavecké mistrovství světa Masters v Kazani, kde skončila v ostré mezinárodní konkurenci na výtečném 12. místě. Stačil jí k tomu jediný, ale efektivní trénink týdně.V České republice je první a jedinou licencovanou trenérkou australské plavecké metody Swim Smooth, využívající jedinečných dispozic každého člověka tak, aby plaval co nejsnadněji, „hladce“ a efektivně. V australském Perthu se Gabriela jako jediná Češka dostala mezi Top 50 Swim Coaches, globální tým představující celosvětovou trenérskou elitu. |
Lidovky.
cz: V čem spočívá hlavní záludnost, když se místo z bazénu, kde hlídkuje plavčík s kruhem, pustíme do plavání na otevřené vodě, například v řece nebo v rybníku?
Vydáte-li se na vodu bez plavčíka, samozřejmě hrozí, že se při potížích pomoci nedovoláte vůbec, nebo k vám nedoplave včas.Nebezpečí se vystavujete i v případě, když jdete plavat do koridoru lodí a všemožných plavidel, které vás mohou přehlédnout, narazit do vás nebo vás i přejet. Ale také vás může přemoci strach z hloubky a tmy pod vámi. Ten mimochodem dokáže zaskočit i zkušeného závodního bazénového plavce.
Lidovky.
cz: Co moře, tam je to asi ještě složitější?
Umět plavat v moři je speciální kapitola: největší záludností jsou vlny, jak ty přímo na širém moři, tak ty u břehu, které nás dokážou povalit, zalít a vtáhnout dovnitř.A pak samozřejmě proudy, které plavce ženou dál a dál od břehu. Výuka dovedností, jak plavat na otevřené vodě, nebo dokonce v moři, se u nás moc nevyučuje a – s výjimkou zájmových triatlonistů – o ní ani není velký zájem.
Málokdo tak ví, jak bezpečně skákat do vln nebo jak se zachovat, když vás unáší proud.
Lidovky.
cz: Co můžeme v takovém případě dělat?
Například v naší plavecké škole děti důkladně učíme, jak si mají rozložit síly a jak se vodě můžou uvolnit a zaujmout v ní odpočinkovou polohu, která je nadnáší.Připravujeme je, aby uměly do vody bezpečně padat i jak se zorientovat pod vodou. Schválně plaveme za ztížených podmínek, například v tričku nebo zátěžových kalhotách se speciálními kapsami.
Naprostou nezbytností je schopnost vydechovat pod vodou nosem a umět vydržet v klidu na dně v takzvaném bezdeší.
Lidovky.
cz: Výuka dětí je jedna věc, ale co dospělí? Má smysl měnit jejich zažité plavecké návyky, nebo platí, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“?
Ale ano, má to smysl, a taky to dost často děláme.Náš nejstarší plavec byl dvaasedmdesátiletý pán, který se teprve v tomto věku rozhodl naučit plavat kraul – a taky se to naučil, byl moc šikovný. Plavání je totiž krásný sport, naše tělo posiluje komplexně, smývá z nás starosti a lze ho navíc provozovat v každém věku.
Takže kromě dětí – do plavecké školy, oddílu nebo na tábory a kempy – k nám tak chodí i mnoho dospělých. Mně konkrétně vyhledávají sportovci, kteří chtějí vychytat sebemenší chybičky, ale hlásí se i dost zájmových plavců.
Velmi častým typem takového „zralého“ žáka je žena nebo muž po čtyřicítce, které začnou ze sedavého zaměstnání bolet záda a chtějí si zlepšit plaveckou techniku, protože bez té si leda namůžou svaly, nejčastěji trapézy a ramena. Plavání přicházejí na chuť také rodiče, když vidí, jak radostné a rychlé udělají pokroky jejich potomci, takže pak vlezou do bazénu taky.
Lidovky.
cz: Proč nebývají rodiče ideálními učiteli plavání svých dětí, v čem dělají nejčastěji chybu?Nemají trpělivost, takže je tlačí do rychlých pokroků. A nedají jim čas, aby se s vodou sžily a mohly se jí přestat bát.
Drží je například pod břichem a nutí je provádět záběry s hlavou vyvrácenou nahoru, což je dost krkolomné a dobře je tak plavat nikdy nenaučí. Chybou je také navléct děti do mnoha plaveckých pomůcek, takže se pak vznášejí nad hladinou jako bójky.
Nemohou dělat správné pohyby, natož s vodou přirozeně splynout a zjistit, co v ní můžou a nemůžou dělat.
  |
Lidovky.
cz: I proto jste vymyslela vlastní metodu výuky plavání malých dětí?Ano. A taky proto, že mám sedmiletou dceru, kterou jsem chtěla učit plavat hezky, zábavně, co nejlépe a s možností se dál zlepšovat.
Aby si hrála a ani nevěděla, že se učí – prostě takové plavání hrou podle vzoru J. A. Komenského.
Vypracovala jsem podrobnou metodiku, kde využíváme obrázky, vlastní básničky, rytmus, hry na různá zvířátka, torpéda, ponorky a jiné legrační věci, přizpůsobené vnímání a věku dětí.
Při výuce věci systematicky opakujeme a postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu. Máme taky dvě figurky, sourozence Plavla a Plavlínu, na nichž názorně jednotlivé kroky předvádíme.
Lidovky.
cz: O Plavání s Plavlem a Plavlínou mají prý zájem až v Austrálii.
Čím tam česká výuková metoda zaujala?Australany zaujalo, že jako jediná česká trenérka plavecké výukové metody Swim Smooth, kterou jsem se právě u protinožců naučila, její principy rozšiřuji tak, aby ji šlo využít i k výuce těch úplně nejmenších plavců. Včetně už zmíněné výuky plavání na otevřené vodě a v moři, což se jim samozřejmě líbilo.
Lidovky.
cz: Jak přistupovat k bojácným dětem? A jak často se setkáváte s tím, že mají z vody hrůzu i někteří dospělí?Začít se má od těch nejjednodušších věcí: kreslení obrázků prstem do vody, pak omývání obličeje, potom polévání hlavy – a nejdřív té své, abychom dětem ukázali, že my se vody nebojíme! K nácviku patří i nabírání vody do pusy a její vypouštění ven jako když stříká fontánka, pak vydechování do vody…
Děti mívají často strach namočit si obličej, takže pak odmítají dělat další věci, proto jsme pět jednoduchých kroků, jak se obav z potopení hlavy zbavit, dali na naše webové stránky.
Také u dospělých bývá obava z ponoření hlavy docela častá. A ano, občas se vyskytne i vyložený děs a panika.
V tom případě volíme spolupráci s psychoterapeutkou, která už řadě lidem pomohla podobné bloky odstranit.
Lidovky.
cz: Proč se už dnes začátečníci neučí plavat prsa, ale v plaveckých školách se začíná kraulem?Prsa, mají-li se plavat opravdu na špičkové úrovni, jsou energeticky nejnáročnější plavecký způsob. Pohybujete při nich totiž acyklicky a dochází při nich k největšímu odporu vody, který musíte překonávat.
Já jsem například rozená prsařka a tenhle plavecký způsob mi vyhovoval od malička, v šuplíku mám za ně i hromádku medailí, které jsem takhle posbírala ještě jako žákyně: ale to je výjimka, která potvrzuje pravidlo, že naučit se perfektně plavat prsa bývá nejobtížnější.
U technicky dobře zaplaveného kraulu se nadřete mnohem méně, navíc tak plavete nejrychleji.
U znaku zase výborně posílíte zádové svaly, které má většina z nás oslabené, v poloze na zádech se dá navíc dobře odpočívat, když vás chytne křeč nebo jste unavení.
Neprávem opomíjený, ale krásný a zábavný je také motýlek – ne náhodou v našem oddílu pro děti máme skoro samé motýlkáře. A mimochodem, správně se říká plavecký způsob a ne styl.
Lidovky.
cz: Tak to si budu pamatovat. Existuje u nás něco jako vlastní trenérské know-how, nebo je pravidlem, že plavecké školy se vzájemně kopírují – jak poznat ty, kde něco opravdu umějí?Ó, to je citlivé téma! Samozřejmě, že dobrá škola má hezký web, dobře komunikuje s rodiči a zapojuje je do tréninkových plánů dítěte, má pěkné reference, odbornou metodiku, šéftrenéry vzdělané v oboru a tak dále. Platí také, že každý z nás trenérů může od jiného něco odkoukat, ale má to svoje hranice a měli bychom myslím všichni usilovat o vlastní cestu – nebo aspoň přiznat, od koho to máme! Já jsem třeba v České Republice první a stále jediná licencovaná trenérka australské metody Swim Smooth, mezinárodně uznávané trenérské techniky spočívající v výuce snadného, hladkého a efektivního plavání.
Tahle metoda jako jediná na světě využívá plavecké typologie, což je mimochodem nesmírně zajímavé: každý z nás totiž – podle stavby těla, psychiky, flexibility a svalového napětí – patří k jednomu ze šesti plaveckých typů.
A každý typ potřebuje jiný trenérský přístup, aby se zlepšil.
Stát se licencovanou trenérkou a dostat se pak v Perthu mezi Top 50 Swim Coaches, což jsou opravdu špičkoví plavečtí trenéři z celého světa, není žádná hračka, stojí to hromadu času, potu, námahy, peněz.
Takže když pak vidím, že mě někdo kopíruje a udělá si z toho živnost, je to k vzteku a i lidsky mě to mrzí. Ale všechno zlé je k něčemu dobré: vždycky mě bavilo makat, a i tohle mě nutí, abych nepolevila. V taky oddílu vedu děti, aby nesoupeřily s ostatními, ale samy se sebou. Takže se nadechnu a přidám.
Lidovky.
cz: Jak vypadá oddíl, kde spolu děti nesoutěží, neporážejí se a fandí si navzájem, a přesto pak na závodech vyhrávají medaile?To je velká radost! V plaveckých oddílech se běžně klade důraz na kvantitu plavání, děti plavou bazény sem a tam, zvyšují se jim tréninkové dávky.
Závody pro ně bývají stres, protože medailí je málo a plavců hodně. Takhle jsem to dělat nechtěla, takže v našem oddíle razíme individuální přístup – protože každé dítě je jiné, jinak plave a něco jiného na něj funguje. A sázíme na co nejlepší plaveckou techniku.
Všichni totiž děláme při plavání nějaké chyby, i mistři světa, jde jen o to je vychytat, aby jich bylo co nejméně a nebyly zásadní. S každým dítětem tedy pracujeme na jeho vlastní plavecké technice, uplaveme tak méně, ale pečlivěji, motivujeme se, vzájemně podporujeme, a hlavně se z plavání nehroutíme. A právě takové děti mohou obstát a je asi jasné, že nejen na závodech.
Lidovky.
cz: Má smysl učit plavat kojence? A bývají pak z takových dětí opravdu lepší plavci než jejich vrstevníci, kteří začnou s plaváním třeba až v šesti, sedmi letech?
Smysl to má. I když u takhle malých dětí se o skutečném plavání ještě mluvit nedá, už v raném věku se děti mohou přirozeně sžít s vodou, což jim při později výuku usnadní.Mým úkolem jako trenérky je vytáhnout je nad hladinu, protože tyhle děti sice ve vodě čile rejdí, ale zůstávají potopené.
Začít s výukou v šesti, sedmi nebo i osmi letech je myslím tak akorát, záleží na obratnosti a vyspělosti dítěte. A plaveckým šampionem se můžete stát klidně i ten, kdo začne až v devíti: podstatný je talent a samozřejmě i trenér, který ho naučí plavat technicky správně a se svěřencem se vzájemně respektují.
Lidovky.
cz: Původně jste pracovala jako zdravotní sestra v různých zemích světa, mj. ve Velké Británii a Saúdské Arábii, a teprve po třicítce jste rozhodla, že se bude věnovat plavání: co způsobilo takový zásadní životní obrat?
Necítila jsem se šťastná a musím přiznat, že mě moje bývalá práce úplně nenaplňovala.Hledala jsem v životě nový impuls, byla jsem stále svobodná a měla tak i spoustu času. Chtěla jsem pomáhat v dobročinných organizacích, ale k mému údivu mi řekli, že nikoho nepotřebují. Rozhodla jsem se tedy, že se posunu dál a udělám si vysokou, která otevírá víc možností.
Po krátkém zvažování a upřímnosti sama k sobě jsem si uvědomila, že mě stále baví plavat a sportovat a že miluju vodu – to je můj život, klid, energie, lék i láska. Vystudovala jsem FTVS, obor trenérství se specializací na plavecké sporty. Po třech letech studií a získání bakalářského titulu jsem začala mít první klienty.
Po získání magisterského titulu jsem se se zdravotnictvím rozloučila definitivně, začala trénovat naplno a budovat moji vizi plavecké školy a oddílu.
Jsem šťastná, že můžu pracovat v prostředí, kde se všichni dobře známe, panuje tu rodinná a respektující atmosféra, a hlavně učíme plavat dobře, efektivně a s úsměvem, bez nutnosti drtit kilometry.
Dají se tak vychovat špičkoví plavci, ale zrovna tak můžeme zprostředkovat zájmové plavání těm, kteří závodit nechtějí a zaplavat si jdou třeba jen jednou nebo dvakrát týdně.
Lidovky.
cz: Nelitujete někdy, že musíte trávit tolik hodin týdně u bazénů, nebo i potopená ve vodě?Ne ne, mně ten chlorový bazénový vzduch dokonce voní a připadá mi jakoby domácí! Vodní živel mám opravdu ráda, takže skáču a plavu v každé louži. S dcerou ve volném čase chodíme taky do aquaparků, abychom si tam spolu zařádily, trávíme dlouhou dobu ve vaně a jsme zkrátka pořád namočené…. Vlastně miluju i procházky v dešti. Taky po trénincích vždycky alespoň na chvíli do bazénu skočím a udělám několik délek.
A ráda si zaplavu si i s mými závodními svěřenci, ať už z hecu, nebo jen tak z legrace.
Lidovky.
cz: Koho trénujete nejčastěji: děti, dospělé, kteří si chtějí zlepšit techniku, nebo sportovce, kteří si chtějí posunout své osobní rekordy?Jako na hlavní trenérku se na mě logicky nejčastěji obracejí ti nejzkušenější plavci, s nimiž vychytáváme ty nejmenší detaily. Moje srdcovka, zdroj radosti a další inspirace, ale zůstávají děti, to jedno moje milované a s ním i ty ostatní.
10+1 rada pro bezstarostnou dovolenou s dětmi u vody | Malý dobrodruh – Dovolená s dětmi
Na co si dát pozor a jak se připravit, plánujete-li pobyt u vody s mladšími dětmi? Sestavili jsme pro vás 10+1 užitečnou radu, které vám pomohou strávit rodinnou dovolenou u vody bez vypjatých situací, hezky v klidu a pohodě.
Rodinná dovolená u vody. Foto: www.juklik.cz
1. Čím dříve se dítě naučí plavat, tím lépe
Pobývat u vody s plavcem, anebo neplavcem, je velký rozdíl. Proto – máte-li ještě nyní možnost, přihlaste potomka do kurzu plavání, kde se naučí nezbytným plaveckým základům a získá pocit jistoty.
2. Dospělí musí mít domluvená „pravidla hlídání“
Paradoxně někdy vznikají nebezpečné situace právě tehdy, kdy je dospělých na hlídání dětí hodně, ale nestanoví si mezi sebou jasná pravidla, kdo a kdy na děti dohlíží…
„Ve větší skupině dospělých vždy hrozí, že hlídají všichni a zároveň nikdo. I když malým dětem přesně pojmenujete, co smí a co nesmí, může se stát, že domluvu nedodrží. Většinou to není tím, že by byly neposlušné, ale že se v zápalu hry prostě zapomenou. Hlídat u vody předškolní děti po celou dobu pobytu ve vodě je nezbytné,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.
3. Do vody jen s doprovodem rodičů
Každé dítě musí vědět, že do vody smí jenom v doprovodu rodičů. „Tuto informaci je dítěti nutné vštěpovat co nejdříve. Je to stejné jako pohyb po chodníku po městě. Tam je to také bezpečné, ale u kraje či u přechodu musí dítě vždy počkat na rodiče,“ připomíná zkušená trenérka a také 4násobná maminka Štěpánka Štrougalová.
4. Děti hlásí každé vzdálení se z místa
Dětem bychom měli vštěpovat, že nám mají oznámit, kdykoli se chtějí vzdálit od vody. Předejdeme tak planému poplachu, když odejdou třeba na záchod či na houpačku, a my je najednou ztratíme z dohledu.
5. Nejprve osvěžení, až pak ponoření
Před samotným vstupem do vody se děti musí nejprve osvěžit. Foto: www.juklik.cz
Děti by si měly zapamatovat, že před samotným vstupem do vody se musí nejprve osvěžit, to znamená zlehka opláchnout vodou. Předejdeme tak tomu, aby se vrhly do vody uřícené ze hry nebo rozpálené od sluníčka…
6. Na matraci pozor!
Nafukovací matrace skýtá nekonečné možnosti zábavy. Může ale být i zrádná. Děti ji rády podplouvají, schovávají se pod ní… Proto je třeba být neustále ve střehu, a pokud nevidíte dětskou hlavičku na hladině, ujistit se, že jde opravdu o hru, a že dítě není schované pod matrací přece jenom nepřiměřeně dlouhou dobu.
7. Do neznámé vody raději opatrně
„Zjistěte si přesně, kde je jaká hloubka, a informujte o tom své děti. Pokud si nejste stoprocentně jisti, je vždy lepší do vody z loďky jenom slézt nebo skákat po nohách, než skočit šipku. I když je skok do neznámé vody součástí metodické řady při výuce plavání, v neznámé vodě ho nedělejte. Vždy bude bezpečnější opatrnější vstup,“ zdůrazňuje Štěpánka Štrougalová.
8. I hloubka hraje roli
Je spousta výborných plavců, kteří bravurně plavou v mělkých vodách. Stačí jim ale říci, že je pod nimi hloubka vody tři metry a všechny plavecké dovednosti se někam vytratí. Může se to stát i vašemu dítěti.
Cítíte, že je ve vodě stále nesvé? Že nemá takovou radost jako jindy? Možná ho činí nejistým právě hloubka vody. Pomozte mu nejistotu překonat tím, že ho budete doprovázet, společně zkoušet různé hloubky vody a plavat s ním.
Dítě samo pozná, kdy se už na hlubší vodu cítí.
9. Polední spánek – prevence spálení
I když děti pečlivě mažete ochranným prostředkem s vysokým faktorem, v průběhu poledních hodin by nikdy neměly pobývat na přímém slunci. Zkuste je naučit polední siestě a jděte si společně s nimi po obědě lehnout.
Možná neusnou, ale odpočinou si a největší sluneční žár přečkají v chládku. „Velké opatrnosti je třeba u nejmladších dětí. Zkušenost je taková, že s malinkým dítětem v letním období u moře se pohybujete na pláži v ranních a pak v pozdně odpoledních hodinách.
Mezi 11 až 16 hodinou je lepší být mimo dosah slunečních paprsků,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
10. Lékárničku s sebou
Pro pocit jistoty je dobré mít s sebou u vody základní zdravotnickou výbavu. Součástí lékárničky by měl být sprej na případné neodhadnutí síly slunečních paprsků, kapky do očí, vyzkoušený prostředek na průjem či zácpu, kapky na zvýšenou teplotu, chladivé gely na štípnutí komárů či medúz, tinktura na odřeniny. Vyplatí se přibalit i repelent.
…a 1 tip navíc
Rybník není bazén
Dítě může mít z tmavé vody obavy. Foto: www.juklik.cz
„Bazénové děti“ jsou fenoménem dnešní doby. Pokud tedy půjdete v létě s předškolním dítětem, které je zvyklé plavat v bazénu, k rybníku či jiné přírodní nádrži, můžete být jeho reakcí překvapeni. Dítě má ale na respekt z tmavé vody právo. Na nás pak je, abychom mu tyto obavy pomohli překonat. Ale jak? „Především tím, že nepodceníme přípravu na břehu, a také tím, že na něj nebudeme spěchat,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík a radí: „Věnujte s radostí větší časový úsek pohybu na břehu u vody. Stačí zapojit aklimatizační hry, kdy je dítě ve vodě pouze po kotníky. Můžete na sebe stříkat vodu, hrát na honěnou, vyprávět si, co je na druhém břehu, pozorovat vážky či hnízdící kachny. Nechte dítěti čas a nepopohánějte ho. Zapojujte hry postupně do hlubší vody a dítě tak formou zábavy samo udělá pokroky.“
Baby Club Juklík je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a konzultantem při tvorbě jeho hygienických norem. Dnes provozuje několik bazénů a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny.
Více na www.juklik.cz