Toxoplasma: co všechno nám provede parazit?

Před časem reagoval Ludvík Vaculík v Posledním slově Lidových novin na článek o vlivu pořadí narození na formování osobnosti (J. Havlíček, Vesmír 78, 406, 1999/7).

Pohoršoval se nad výsledky antropologických studií, jež ukazují, že pořadí narození v rámci rodiny do značné míry rozhoduje o charakteru člověka.

Zdá se, že většinu z nás poněkud znervózňuje představa, že by snad o našich zásadních životních postojích měly rozhodovat takové přízemnosti jako pořadí narození.

Rádi bychom věřili, že právě o těchto věcech rozhoduje naše svobodná vůle, respektive svobodně zvolený a dlouhodobě budovaný hodnotový systém, v nejhorším případě pak ony všemocné geny, s jejichž existencí jsme se už jakž takž smířili. Asi našeho oblíbeného spisovatele nepotěšíme, ale skutečnost je možná ještě horší.

Manipuluje prvok člověkem?

Někteří parazitičtí helminti („červi“), prvoci a snad i některé bakterie a viry ovlivňují chování svého hostitele cílenými chemickými nebo mechanickými zásahy do jeho nervového systému. Vyvolanými změnami chování zvyšují pravděpodobnost svého přenosu z jednoho hostitele na druhého.

(Cílená, účelná, aktivita samozřejmě neznamená aktivitu vědomou, nýbrž pouze to, že paraziti, kteří v důsledku náhodné mutace začali hostitelem manipulovat, se v přírodě šířili rychleji, takže nakonec v populaci daného druhu převládli.

)

Učebnicovým příkladem manipulujícího parazita je motolice Dicrocelium dendriticum, která se v rámci svého hostitelského cyklu potřebuje dostat z nakaženého mravence do žaludku některého přežvýkavce, například do ovce. Protože ovce obvykle mravence neloví, vyvinula motolice rafinovaný trik.

V nakaženém mravenci se nepohlavně namnoží na klon asi o 50 jedincích, z nichž jeden až dva vcestují do nervových uzlin hostitele.

Co zde přesně dělají, to nevíme, ale výsledkem je, že nakažený mravenec ráno vyšplhá na vrchol trávy, zakousne se do něj kusadly a v této nepřirozené poloze setrvá, dokud ho nespolkne pasoucí se ovce nebo dokud teplota nestoupne do té míry, že by mravenec mohl vyschnout (ostatně za vedra se i ovce uchýlí do stínu).

V pozdních odpoledních hodinách, kdy se zas ovce začnou pást, vyleze mravenec znova na vrchol trávy, a když se ani teď nedočká, vrátí se na noc do hnízda, kde nabírá síly k dalšímu náročnému dni.Toxoplasma: co všechno nám provede parazit?

Z prvoků je patrně nejznámějším „manipulátorem“ kokcidie Toxoplasma gondii. Tento prvok se potřebuje dostat ze svého mezihostitele, zpravidla hlodavce, do svého definitivního hostitele, jímž je výlučně kočkovitá šelma. V mezihostiteli prvok vytváří klidová stadia – tkáňové cysty (především v mozku a ve svalech).

Svému hlodavci zdánlivě neškodí, pouze čeká, zda tohoto mezihostitele nesežere definitivní hostitel, kočkovitá šelma. Pouze ve střevě kočkovité šelmy se totiž tento prvok dokáže pohlavně množit. Vytvoří odolné oocysty, a ty odcházejí s trusem do prostředí, kde se jimi nakazí nový mezihostitel (hlodavec nebo jiný teplokrevný obratlovec).

Tím se dokončí prvokův vývojový cyklus.

Výzkumy však prokázaly, že paraziti v tkáňových cystách „nelenoší“, nýbrž ovlivňují mezihostitelovo chování, čímž zvyšují svou šanci dostat se do střeva kočky.

Nakažené myši jsou méně bázlivé, mají horší nervosvalovou koordinaci a pomalejší únikové reflexy.

Mechanizmus, jímž prvok chování svého hostitele ovlivňuje, není znám, existují však doklady pro to, že se tak děje prostřednictvím některého neuromodulátoru (látky ovlivňující přenos nervového vzruchu), patrně dopaminu, v mozkové tkáni.

Mezihostitelem toxoplazmy může být kterýkoli teplokrevný obratlovec a vysokou promořenost vykazuje i lidská populace. V České republice nese tkáňové cysty tohoto prvoka přibližně každý třetí člověk, v Německu a ve Francii dokonce 70 % lidí a v mnoha afrických zemích až 90 %.

U nás se člověk nejčastěji nakazí syrovým či nedostatečně teplotně upraveným masem, někdy také potravou znečistěnou oocystami, které s trusem vylučuje kočka. Lidská toxoplazmóza probíhá většinou jako velmi lehké onemocnění, takže bývá mylně považována za běžnou virózu.

Imunitní systém zdravého člověka se s akutní nákazou velmi rychle vyrovná, lidé se uzdraví, ovšem zůstanou už do smrti nositeli tkáňových cyst. Za normálních okolností se o svém doživotním společníkovi vůbec nedovědí. Při závažném selhání imunity (například při aidsu) nebo uměle navozené imunosupresi (např.

při transplantacích orgánů) se paraziti v jejich těle začnou rychle množit a mohou svého hostitele i zabít. Za hlavní zdravotní riziko toxoplazmózy se však považuje možnost přenosu parazita z matky na plod v průběhu těhotenství. Nákaza plodu může být v některých případech provázena vznikem vážných vývojových poruch.

Nebezpečí přenosu se však poněkud přeceňuje (viz rámeček 1).Toxoplasma: co všechno nám provede parazit?

Vysoká promořenost lidské populace a fakt, že po krátkém akutním onemocnění nevykazují osoby s latentní toxoplazmózou známky nemoci, činí systém toxoplazma-člověk ideálním modelem pro výzkum manipulační hypotézy.

Člověka samozřejmě nemůžeme nakazit parazitem a zjišťovat, jaké změny v jeho chování nákaza vyvolá.

Vzhledem k nedostatku velkých kočkovitých šelem v našich luzích a hájích s ním ani nemůžeme provést predační pokus (nemůžeme sledovat, zda jsou infikovaní lidé častěji kořistí dravce). V tomto směru je lepším pokusným modelem systém hlodavec-kočka.

Na druhou stranu pokusné osoby nemusíme kupovat za drahý peníz od specializovaných firem a jejich chování v různých situacích nemusíme zjišťovat složitými etologickými pokusy, ale na mnohé se jich můžeme zeptat.

Tyto technické výhody byly jedním z důvodů, proč jsme si před sedmi lety zvolili lidskou latentní toxoplazmózu jako model pro studium manipulační hypotézy.

(Hlavním důvodem ovšem bylo, že u člověka – na rozdíl od hlodavců – trvá akutní fáze toxoplazmózy jen velmi krátce ve srovnání s délkou následné doživotní latentní fáze.

To znamená, že změny v chování osob, které zjistíme například deset let po nákaze, nebudou patrně vedlejším důsledkem akutního onemocnění, ale spíše projevem manipulační aktivity parazita.)Toxoplasma: co všechno nám provede parazit?

Náš výzkum zahrnoval měření reakčních dob infikovaných osob, studium změn jejich psychiky a predační pokus, v němž však místo šelem figurovaly automobily.

Zpomalené reakce nakažených osob

Pokusné osoby sledovaly bílý čtverec na obrazovce počítače. Jejich úkolem bylo stisknout tlačítko v okamžiku, kdy se čtverec objeví. Reakční dobu počítač měřil s přesností na tisícinu sekundy.

Výsledek ukázal, že po celou dobu pokusu, trvajícího tři minuty, reagovaly nakažené osoby statisticky významně pomaleji než nenakažené. Zhoršení výkonů bylo výrazné zejména ve druhé a třetí minutě, což by ukazovalo, že nakažené osoby mají zhoršenou schopnost dlouhodobého soustředění.

Horší výsledky nakažených osob mohly být způsobeny buď aktivitou parazita během latentní toxoplazmózy, nebo tím, že některé testované osoby prodělaly toxoplazmózu nedávno a dosud se plně nezotavily. O tom, které vysvětlení je správné, lze snadno rozhodnout.

Kdyby totiž zhoršení reakční doby bylo důsledkem nedávno prodělané choroby, musely by se reakční časy s odstupem od infekce zlepšovat.

V našem souboru osob jsme však zjistili, že s přibývající dobou od infekce (přesněji řečeno se snižující se hladinou specifických protilátek) se reakční časy infikovaných osob prodlužují. To ukazuje, že zhoršování neuromotorické výkonnosti je spíše projevem aktivity parazita v průběhu latentní toxoplazmózy než průvodním jevem toxoplazmózy akutní.

Změny v psychice

Toxoplasma gondii zřejmě manipuluje svým hostitelem také prostřednictvím některých neuromodulátorů. Hladiny mnohých neuromodulátorů ovlivňují lidskou psychiku, a proto lze očekávat, že se zásahy do neuromodulátorových hladin způsobené prvokem projeví u infikovaných osob. Tuto hypotézu jsme postupně ověřovali na pěti nezávislých souborech pokusných osob.

Ve všech případech jsme zjistili, že mezi nenakaženými a nakaženými osobami existují statisticky významné rozdíly v některých psychologických faktorech, které jsme zjišťovali Cattellovým osobnostním dotazníkem. U nakažených mužů byl zjištěn pokles síly superega, tj. ochoty respektovat společenské normy, vzestup podezřívavosti či žárlivosti a vnitřní nejistota.

U nakažených žen byl naopak zjištěn vzestup společenskosti, srdečnosti či otevřenosti a také o něco větší síla superega, síla vůle, a naopak pokles podezřívavosti a žárlivosti. U žen, které byly testovány v průběhu těhotenství, byla navíc zjištěna vyšší inteligence a větší vnitřní nejistota.

Pro odborníky podotýkáme, že jsme vždy prováděli korekci na vícenásobné testy a vždy odfiltrovávali vliv stáří osob i případných dalších rušivých proměnných.

Zjištěné rozdíly mezi nakaženými a nenakaženými mohou mít dvě protichůdné příčiny.

Mohou za ně být odpovědné změny způsobené parazitem, ale také je možné, že naopak osoby s určitým typem psychiky mohou být náchylnější k činnostem, při kterých se lze nakazit.

Například muži s nízkou ochotou respektovat společenské normy mohou častěji jíst syrové maso nebo společenštější a srdečnější ženy mohou častěji chovat kočku.

Odpověď na to, které vysvětlení je správné, tedy zda změna psychiky nákaze předcházela, nebo ji následovala, může poskytnout analýza dat. Naše výsledky (existence závislosti mezi délkou nákazy a intenzitou psychických změn) nakonec jednoznačně potvrdily platnost hypotézy, že změny psychiky nastávají teprve po nákaze, a to postupně, v období latentní toxoplazmózy.

Budete mít zájem:  Nejlepší bramborový knedlík: vždycky s vejcem a raději na páře

Skutečnost, že posuny ve většině psychologických faktorů jsou u mužů a u žen opačné, zatím nedokážeme vysvětlit.

Je snad možno uvažovat o tom, že posuny jsou ve skutečnosti u obou pohlaví stejné, ale buďto muži, nebo ženy se snaží příslušné změny při vyplňování dotazníků utajit.

Nelze však přehlédnout ani fakt, že i v našich pokusech s laboratorními myšmi toxoplazmóza ovlivňovala frekvenci některých vzorců chování u samců opačně než u samic.

Menší ostražitost vůči predátorovi

Klíčovou úlohu při ověřování manipulační hypotézy hrají predační testy. Jsou založeny na porovnávání, jaký je podíl nakažených jedinců v kořisti dravce a jaký v normální populaci žijící v daném místě. U člověka klasický predační test nelze provést, lze však najít jeho analogii.

Vyšli jsme z představy, že změny v chování infikovaných jedinců, které u hlodavců zvyšují pravděpodobnost jejich ulovení (zvýšená ochota riskovat, prodloužená reakční doba, snížená schopnost dlouhodobého soustředění), mohou u člověka zvyšovat pravděpodobnost úrazu při dopravní nehodě.

Jestliže je naše hypotéza správná, potom by frekvence nakažených jedinců mezi oběťmi dopravních nehod měla být významně vyšší než v normální populaci osob žijících v dané lokalitě.Toxoplasma: co všechno nám provede parazit?

Sledovali jsme proto frekvenci nakažených osob mezi řidiči a chodci, kteří se stali účastníky dopravní nehody. Z pokusu jsme vyloučili cizince, řidiče, kteří nehodu evidentně nezavinili, spolujezdce i všechny osoby, u nichž byl v krvi nalezen alkohol nebo které byly starší než 70 let. Mezi 106 osobami v našem souboru bylo 66 jedinců nenakažených a u 40 jedinců jsme nalezli hladiny protilátek charakteristické pro latentní toxoplazmózu. V Praze se v 90. letech prováděly podrobné serologické průzkumy, při nichž se mimo jiné sledovala i frekvence latentní toxoplazmózy. Tato data jsme použili jako kontrolní soubor, s nímž jsme porovnávali (po odfiltrování vlivu nestejné věkové struktury našeho a kontrolního souboru) frekvenci latentní toxoplazmózy u obětí dopravních nehod. Výsledek ukázal, že riziko dopravní nehody je u nakažené osoby zhruba 2,5krát vyšší než u osoby nenakažené, přičemž v nejmladší sledované věkové kategorii od 15 do 29 let je riziko dokonce 3,7krát vyšší. Latentní toxoplazmóza v Praze tedy statisticky významně zvyšuje pravděpodobnost dopravní nehody.

Na podkladě našich dat a údajů o nehodovosti ve světě, jež jsou k dispozici na WWW stránce Autoklubu ČR, lze velmi zhruba odhadnout množství smrtelných dopravních úrazů, které má na svědomí toxoplazma.

Předpokládejme, že počet smrtelných úrazů na 1 000 000 obyvatel za rok je v celosvětovém průměru 100 (u nás to bylo v roce 1998 132 a například v USA 155). Počet obyvatel na zeměkouli dosáhl 6 miliard, průměrná prevalence latentní toxoplazmózy činí 30 %.

Vliv latentní toxoplazmózy na riziko smrtelného úrazu při autonehodě je stejný jako její vliv na riziko vážného zranění při autonehodě a odpovídá přibližně zdvojnásobení pravděpodobnosti.

Z těchto předpokladů by vyplývalo, že celosvětově zahyne ročně při automobilových nehodách v důsledku latentní toxoplazmózy asi 150 000 lidí (v České republice zhruba 275 osob). Znamenalo by to, že zdánlivě zcela neškodná latentní toxoplazmóza je po malárii druhým nejnebezpečnějším parazitickým onemocněním (a v rozvinutých zemích prvním).

Cílená manipulace, nebo vedlejší projev nemoci?

Na podkladě dosavadních výsledků se zdá, že latentní toxoplazmóza se projevuje změnami v chování a v psychice infikovaných osob. Nemůžeme zatím rozhodnout, zda jsou tyto změny důsledkem prvokovy cílené manipulační aktivity, nebo zda jde pouze o vedlejší průvodní projev parazitárního onemocnění.

Naše nejnovější výsledky, které jsme získali porovnáváním klinických dat těhotných žen s latentní toxoplazmózou a bez toxoplazmózy, naznačují, že druhá možnost je pravděpodobnější. Z hlediska fungování vědy nám však naše zkušenost nabízí ještě jeden závěr.

Projekt, který začínal jako čistě akademický výzkum zaměřený na testování manipulační hypotézy, tedy hypotézy stojící někde na rozhraní obecné parazitologie a evoluční biologie, nás nakonec přivedl až k jevům, jež by mohly být mimořádně významné ze zdravotního i ekonomického hlediska.

1)

Může k ní dojít pouze tehdy, když se žena nakazí v průběhu těhotenství (ženy, které se nakazily již dříve, jsou proti další nákaze imunní a kongenitální toxoplazmóza už jejich dětem nehrozí). Jestliže se nakazí během prvních měsíců těhotenství, je pravděpodobnost přenosu parazitů na dítě poměrně nízká.

Ke konci těhotenství je pravděpodobnost přenosu na dítě sice vyšší, avšak vývojové poruchy, ke kterým v takovém případě dochází, bývají většinou spíše mírné.

Lékař, který by v době dnešních dokonalých metod prenatální diagnostiky budoucí mamince doporučil potrat jen z toho důvodu, že se během těhotenství nakazila toxoplazmózou (a nemá potvrzen přenos nákazy na plod ani existenci vývojových poruch u dítěte), by měl být podle mého názoru pohnán před lékařskou komoru.

Toxoplasma gondii – Wikipedie

Toxoplasma gondii Toxoplasma: co všechno nám provede parazit? Vysporulovaná oocysta Toxoplasma: co všechno nám provede parazit? Tachyzoiti Vědecká klasifikace Doména

Eukaryota (nekategorizováno)

Chromalveolata Podkmen

výtrusovci (Apicomplexa) Třída

Conoidasida Podtřída

kokcidie (Coccidiasina) Řád

Eucoccidiorida Podřád

Eimeriorina Čeleď

Sarcocystidae Podčeleď

Toxoplasmatinae Rod

Toxoplasma Binomické jméno
Toxoplasma gondiiNicolle et Manceaux, 1908 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toxoplasma gondii (Nicolle et Manceaux, 1908, česky kokcidie kočičí[1]) je vnitrobuněčný parazitický prvok, vícehostitelská kokcidie, která parazituje v buňkách člověka i zvířat. Jejím definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy, mezihostitelem se může stát většina teplokrevných živočichů včetně člověka.[2] Způsobuje toxoplazmózu, u těhotných žen hrozí při infekci tímto prvokem narození postiženého dítěte. U HIV pacientů může způsobit akutní zánět mozku.[3] Rovněž může způsobit aborty u ovcí a koz.[4]

Životní cyklus

Stručný nákres životního cyklu

V trusu koček se ven dostávají tzv. oocysty, které následně sporulují a vydrží v prostředí velmi dlouhou dobu. Když je však požije s kontaminovanou potravou nějaký teplokrevný živočich, z oocyst vzniknou tzv. tachyzoiti (řec. tachos – rychlost), kteří rychle zaplaví nervovou a svalovou tkáň a postupně z nich vzniknou bradyzoiti (řec. brady – pomalý), kteří v mezihostiteli vydrží pravděpodobně celý život v zapouzdřeném stavu. Kočka (definitivní hostitel) se může nakazit několika způsoby: buď tím, že sežere maso obsahující bradyzoity, nebo někdy i potravou obsahující oocysty. Ve střevě kočky dochází k množení a tvorbě oocyst ve střevních buňkách.[2][5]

Pohyb

Toxoplasma gondii využívá specifický způsob pohybu (lze pozorovat například i u jiného druhu z kmene Apicomplexa Plasmodium falciparum), nazývaný „gliding motility“, v překladu klouzání.

Tento druh pohybu je založený na aktino-myosinovém komplexu zakotveném v tzv. „inner membrane complex“, což je dvojice membrán situovaná pod parazitovu plazmatickou membránu.

Tento komplex se přes transmembránové proteiny vylučované z jeho sekrečních organel váže na substrát a umožňuje dynamický pohyb beze změny tvaru parazita.[6]

Morfologie

Tachyzoit je oproti bradyzoitu mohutnější a má centrálně situované, dobře patrné jádro. Bradyzoit má jádro spíše v posteriorní části.

Klíčová je přítomnost apikálního komplexu, což je soubor organel na anteriorním pólu zoitu, který hraje nezastupitelnou roli v invazi do hostitelských buněk.

Zahrnuje konoid, což je trubicovitá mikrotubulární struktura, jejíž báze je obkroužena apikálními prstenci a středem prochází dva mikrotubuly. Mezi sekreční organely patří mikronemy a kyjovité rhoptrie.

Pro Toxoplasmu je typická přítomnost organely zvané apikoplast, která vznikla endosymbiózou a obsahuje vlastní kruhovou DNA.[7]

Čerstvý oocyst se v mikroskopu jeví jako koule s mnoha jemnými skvrnkami. Přibližně za 48-72 hodin dozraje do podoby kuličky velké 10-12 mikrometrů, ve které jsou dobře zřetelné dvě sporocysty.

V hostiteli se vylíhne podlouhlý prvok dlouhý 4-8 a silný 2-3 mikrometry, se zužujícím se předním koncem a tupým zadním. Uvnitř je dobře patrné jádro.

Zralé cysty ve tkáni jsou 5-50 mikrometrů velké. V mozku mají kulový tvar, v srdečních a kosterních svalech podlouhlý.

Nákaza člověka

Podrobnější informace naleznete v článku toxoplazmóza.

Člověk je pro Toxoplasmu náhodným mezihostitelem a v podstatě se Toxoplasma z člověka nemá šanci dostat do kočky jako definitivního hostitele a zakončit tak svůj životní cyklus.

Lidé se obvykle nakazí nedostatečně tepelně zpracovaným masem (požitím bradyzoitů) nebo požitím oocyst z prostředí.[2] Infekce prvokem T. gondii není u lidí nijak vzácná: např.

ve Francii nebo v Německu se Toxoplasmou v průběhu života nakazí 80 % populace, v Česku asi třetina obyvatel, v rámci celého světa přibližně 50 %.[8] Toxoplasmóza je však obvykle bez viditelných příznaků, může se vyskytnout asymptomatická generalizovaná lymfadenopatie.

V největším nebezpečí jsou těhotné ženy, které se do té doby s parazitem nesetkaly – hrozí riziko poškození plodu.[2] U imunokompromitovaných osob (např. AIDS) může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození CNS.

Udává se, že T. gondii může manipulovat s lidským chováním. Lidé s Toxoplasmou reagují pomaleji v kritických situacích – pramení to z prosté skutečnosti, že Toxoplasma „ví“, že myši s pomalejšími reakcemi se snadno stanou úlovkem koček.

Budete mít zájem:  Co do hygieny jsme papežštější než papež

Toxoplazmóza (především u Rh-negativních lidí) podle některých výzkumů zvyšuje pravděpodobnost, že nakažený člověk se – v důsledku pomalejších reakcí – stane např. účastníkem dopravní nehody[8][9] apod. Tomuto výzkumu však odporují jiné studie, která souvislosti mezi nákazou toxoplazmózou a např.

právě účastí v dopravních nehodách (a řadou dalších způsobů chování a osobnostních charakteristik) neprokázaly[10], jiné byly z větší části bez pozitivních výsledků.[11][12] Nelze proto tyto teorie považovat za stoprocentně spolehlivé.

Jednou z možných příčin vzniku gliomu může být nákaza tímto parazitem.[13]

Reference

  1. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318. 
  3. ↑ BASAVARAJU, Anuradha.

    Toxoplasmosis in HIV infection: An overview. Tropical Parasitology. 2016, roč. 6, čís. 2, s. 129–135. PMID: 27722101
    PMCID: PMC5048699. Dostupné online [cit. 2017-06-02]. ISSN 2229-5070. DOI:10.4103/2229-5070.190817. PMID 27722101. 

  4. ↑ DOS SANTOS, Thaís Rabelo; FARIA, Gabriela da Silva Magalhães; GUERREIRO, Bruna Martins.

    Congenital Toxoplasmosis in Chronically Infected and Subsequently Challenged Ewes. PLoS ONE. 2016-10-27, roč. 11, čís. 10. PMID: 27788185
    PMCID: PMC5082944. Dostupné online [cit. 2017-06-02]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0165124. PMID 27788185. 

  5. DPDx – Tosoplasmosis [online].

    National Center for for Zoonotic, Vector-Borne, and Enteric Diseases; Division of Parasitic Diseases. Dostupné online. 

  6. ↑ CARRUTHERS, Vern; BOOTHROYD, John C. Pulling together: an integrated model of Toxoplasma cell invasion. Current Opinion in Microbiology. Roč. 10, čís. 1, s. 83–89. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. DOI:10.1016/j.mib.2006.06.017.

     

  7. Paraziti a jejich biologie. [s.l.]: Triton ISBN 9788073870089. OCLC 190778657 
  8. ↑ a b Stanislav Mihulka. Toxoplasma vládcem lidských myslí [online]. 2006. Dostupné online. 
  9. ↑ Flegr J., Havlíček J., Kodym P., Malý M., Šmahel Z.

    Increased risk of traffic accidents in subjects with latent toxoplasmosis: a retrospective case-control study. BMC Infect Dis. 2002, roč. 2, s. 11. DOI:10.1186/1471-2334-2-11. PMID 12095427. 

  10. ↑ SUGDEN, Karen; MOFFITT, Terrie E.; PINTO, Lauriane, a kol.

    Is Toxoplasma Gondii Infection Related to Brain and Behavior Impairments in Humans? Evidence from a Population-Representative Birth Cohort. PLOS one [online]. 2016. Dostupné online. DOI:http://www.plosone.org/article/authors/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0148435. 

  11. ↑ PEARCE, BD; KRUSZON-MORAN, D; JONES, JL. The relationship between Toxoplasma gondii infection and mood disorders in the third National Health and Nutrition Survey. S. 290-295. Biological Psychiatry [online]. 2012. Roč. 72, čís. 4, s. 290-295. Dostupné online. DOI:10.1016/j.biopsych.2012.01.003. 
  12. ↑ K, Sugden; TE, Moffitt; L, Pinto. Is Toxoplasma Gondii Infection Related to Brain and Behavior Impairments in Humans? Evidence from a Population-Representative Birth Cohort.. PloS one. 2016, roč. 11, čís. 2. Dostupné online [cit. 2019-10-23]. 
  13. ↑ https://www.novinky.cz/zena/zdravi/clanek/vedci-nasli-spojitost-mezi-beznou-bakterii-a-rozvojem-agresivnich-druhu-rakoviny-40347694 – Vědci našli spojitost mezi běžným parazitem a rozvojem agresivních druhů rakoviny

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Toxoplasma gondii na Wikimedia Commons
  • Toxoplasmosis – Recent advances (2012) – volně přístupná kniha o toxoplazmóze
  • Jak parazit Toxoplasma řídí naše osudy (Záznam popularizační přednášky Jaroslav Flegr)

Portály: Biologie | Medicína

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Toxoplasma_gondii&oldid=19462989“

Parazit, kterého má v sobě až polovina populace, ovlivňuje náš vzhled i chování více, než jsme si dosud mysleli

Toxoplazmóza mění naši osobnost a svádí nás k sebevraždě.

  • Sdílet
  • Uložit Uložené
  • Sdílet Sdílet článek
  1. Sdílet
  2. Uložit Uložené
  3. Sdílet Sdílet článek

Ovlivňuje naši osobnost i vzhled a postupně si nás mění k obrazu svému. Řeč je o toxoplazmóze, infekčním onemocnění, jehož původcem je prvek Toxoplasma gondii a infikovat se jím dá různými způsoby. Nejrozšířenějšími jsou požití syrového masa, špatně umyté zeleniny nebo přímým kontaktem s kočičím trusem.

Důležité je také vědět, že jakmile jste toxoplasmózou infikováni, už se jí nikdy nezbavíte. Infekce je totiž dosud neléčitelná a neexistuje proti ní žádná vakcína. Paradoxní ale je, že se nejedná o nějaké nepodstatné, druhořadé onemocnění, kterým je nakaženo mizivé procento populace. Odhaduje se, že prvek Toxoplasma gondii má v sobě 30 až 50 % lidské populace.

Polovička z nás tak může být tímto onemocněním infikována, aniž bychom o tom vůbec tušili. 

O toxoplazmóze se hovoří zejména v souvislosti s těhotenstvím a potenciálním nebezpečím, které může nastat pro ještě nenarozeného potomka. Jen pro připomenutí, může dojít k poškození centrální nervové soustavy a v horších případech až k potratu.

O existenci tohoto onemocnění se tedy ví poměrně dlouho, ví se také i o značné přítomnosti u lidí. Celá desetiletí byla ale vědecká obec přesvědčena o její neškodné povaze.

To se však změnilo s řadou výzkumů, které odstartovaly už v polovině minulého století a jejich metody a informace se stále více zdokonalují.

Podobné výzkumy probíhaly i na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde biologové a přírodovědci zjistili, že onemocnění není tak úplně neškodné, za jaké jsme ho dosud považovali. Objevy byly jasné. Prvek si nás postupem života převychovává ke svému obrazu, narušuje naši osobnost a psychické rozpoložení a dokonce mění vzhled naší tváře.

Toxoplasma: co všechno nám provede parazit? Zdroj: flickr.com/ Yale Rosen

Ideální podmínky pro nakažení máte při odtržení a následné konzumaci vaší „fresh, bio“ zeleniny ze zahrádky, ve které vám podezřele často pobíhá sousedova kočka. Infikovaná kočka totiž spolu se svým trusem vylučuje i stovky milionů odolných cyst, které v půdě přežijí v infekčním stavu další měsíce, někdy až roky.

K rozmnožování toxoplazmózy dochází sice jen ve střevech koček, většinou kočky domácí, ale k dokonalému usídlení jim stačí i lidské tělo, ve kterém se po infekci tvoří tkáňové cysty. Ptáte se, jaké jsou tedy dopady na lidské chování? Projevy onemocnění se liší podle doby přítomnosti parazita v těle a pohlaví hostitele, je jich ovšem hned několik.

Nejzřetelnější je navýšení reakčního času, což úzce souvisí se vznikem dopravních nehod. Podle studií mají lidé nakažení toxoplazmózou třikrát větší pravděpodobnost havárie než lidé zdraví.

Souviset to však může i s přehnanou arogancí a agresivitou (link na studii zabývající se tímto problémem), která se zřetelně ukazuje i v silničním provozu, zejména u mužského pohlaví. Ženy se zase jeví jako společenštější, vroucnější a lehkomyslnější.

Rády se líbí a nezávazně flirtují, a to může mít co do činění s úmyslem organismu šířit se, protože nakazit se dá i nepohlavní cestou. Výzkumy také objevily souvislost mezi infikovanou ženou a pohlavím potomka. Pokud žena otěhotní v prvních letech po onemocnění, rodí se většinou chlapci, pokud však onemocnění trvá déle pravděpodobnější je narození dcery.

Toxoplasma: co všechno nám provede parazit? Zdroj: pixbay.com/ FotoshopTofs  

S tím ale příznaky ani zdaleka nekončí. Už v minulém století se totiž vědělo, že velká část populace trpící schizofrenií je současně nakažena toxoplasmózou. K tomu se teprve nedávno připojily další důkazy, které vypovídají o vážnější formě schizofrenie v případě přítomného parazita.

Znamenalo by to tedy, že existují dvě formy tohoto závažného psychického onemocnění, přičemž za vážnější druh může právě toxoplazmóza. Krátký sumář pojednávající o studii vlivu toxoplazmózy na schizofrenii najdete zde. Co se týče změny našeho vzhledu, důkazy hovoří jasně.

Muži bývají v průměru o 2-3 centimetry vyšší, jejich obličej je ženami hodnocen jako mužnější a přitažlivější a odrazit se to může i na změněném poměru délek u prstů na rukou. Na první pohled nezávažné a jen těžko identifikovatelné příznaky se nám dokonce mohou zdát jako přínosné.

Nicméně hned změníte názor, když řeknu, že nakažení jedinci mají také blíže k sebevražedným sklonům. 

Jak se tedy před onemocněním chránit? V první řadě nedělat zbytečnou paniku a nezbavovat se okamžitě své kočky, protože pokud je krmena z konzerv a většinu času je v domácnosti, bát se nemusíte.

V první řadě se nedoporučuje krmit sebe ani kočku syrovým nebo nedostatečně upraveným masem (na zničení parazitů se připouští i zmrazení pod -20 stupňů Celsia), důležité je pak samozřejmě dodržování hygienických návyků, dostatečné mytí zeleniny a ovoce, což už každý dobře zná.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že Toxoplasma gondii není jediný parazit, který může ovlivňovat naše chování a osobnost. Pokud by vás téma zaujalo více, doporučuji i rozhovor s předním českým odborníkem na parazitologii a evoluční psychologii Jaroslavem Flegrem.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.

Dostávej nejlepší obsah mailem

Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.

Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.

Kočičí parazit ovlivňuje nejen lidský sex, ale také hospodářský růst. Nejspíše ho máte i vy

Toxoplazma gondii je rozšířená po celém světě a v globálním měřítku je jí promořena až polovina lidstva. Počet nakažených lidí se země od země liší, například pro Francii se uvádí až 90 %, v Česku je to přibližně třetina obyvatel.

Většina z nich (z nás) o tom neví, protože akutní forma onemocnění – toxoplazmóza – probíhá jako chřipka. Po odeznění či vyléčení příznaků však parazit v člověku zůstává ve formě tkáňových cyst většinou až do konce života.

A podle dlouholetých výzkumů mimo jiných také českého parazitologa profesora Jaroslava Flegra námi slušně manipuluje.

Jak se člověk stal myší

Člověk není konečným hostitelem parazita. Tím je kočka (přesněji šelmy kočkovité), v jejíchž střevech dochází k pohlavnímu rozmnožování parazita. Vtip je v tom, že parazit dělá všechno možné, aby se do kočky dostal.

Původně byla typickým mezihostitelem myš. Teprve když kočka sežere myš, přenese se parazit do svého konečného hostitele. Podle takzvané manipulační hypotézy ale parazit v myši nečeká úplně nečinně – naopak, snaží se manipulovat chování svého mezihostitele tak, aby se co nejrychleji stal kořistí.

Jinak řečeno, nakažení hlodavci ztrácejí přirozenou ostražitost z dravců a někteří jsou dokonce kočičím pachem přitahováni. Pak se stane, co se stát musí: kočka sežere nakaženou myš, v jejím těle se parazit rozmnožuje a s kočičími výkaly se do půdy dostávají jeho vajíčka.

Kontaktem s kontaminovanou půdou se nakazí další hlodavci a tak stále dokola…

Do zaběhnutého kolečka vstoupil člověk ve chvíli, kdy se jeho domácím miláčkem stala kočka. A člověk se stal mezihostitelem. Triky, které parazit používal na mozek myší, zkouší také na nás. A podle odborníků mu to vychází víc, než by nám bylo milé.

Schizofreničtí potkani

Podle Jaroslava Flegra, který se vlivem toxoplazmózy na člověka zabývá už přes čtvrt století, mění přítomnost parazita v těle člověka jeho povahu. Bylo například prokázáno, že nakažení reagují pomaleji a jsou tedy častěji účastníky dopravních nehod.

Pravděpodobnost, že bude mít nakažený člověk nehodu, je skoro třikrát větší než u nenakaženého! Parazit také ovlivňuje těhotné ženy, respektive jejich potomky – v prvních letech života se vyvíjejí v průměru pomaleji. Mladí muži nakažení toxoplasmou jsou podle těchto výzkumů v průměru vyšší a vypadají mužněji.

Mají více testosteronu, což by mohlo souviset s možným přenosem toxoplasmózy pohlavním stykem – to ale ještě není prokázáno.

Pokud by se to potvrdilo, samozřejmě by to zapadlo do obrazu parazita jako schopného manipulátora: více testosteronu znamená větší sexuální aktivita a tudíž více nakažených žen… Závažné je ale hlavně zjištění pražského týmu profesora Flegra, že toxoplazmóza silně zvyšuje riziko některých závažných diagnóz, jako jsou srdeční, imunitní a psychická onemocnění.

Souvislost mezi toxoplazmózou a schizofrenií je známa už déle. Silně infikované ženy mají větší pravděpodobnost, že porodí dítě se schizofrenií. Přišlo se i na to, že některé léky podávané schizofrenikům zároveň blokují růst toxoplazmy v laboratorních buněčných kulturách.

Prokázal to se svým týmem Fuller Torrey ze Stanley Medical Research Institute v Marylandu. Při pokusu nakazili 50 potkanů toxoplazmou. Ti podle očekávání ztratili strach z koček. Když jim pak podávali léky určené schizofrenikům, potkani se začali zase bát.

Nemocní podnikatelé

Ze samých špatných zpráv v souvislosti s toxoplazmózou trochu vybočuje studie profesorky Stefanie Johnson, psycholožky na University of Colorado v Boulderu (USA).

Podle ní jsou lidé nakažení parazitem „náchylnější“ k tomu začít podnikat a být v podnikání úspěšní. Profesorka Johnson do své studie zahrnula téměř 1500 studentů vysokých škol, z nichž někteří začali podnikat ve velkém.

V průměru to byli mnohem více ti nakažení toxoplazmou. Navíc se orientovali na riskantnější obchody, než je třeba bezpečné účetnictví.

Podle vědců to souvisí s tím, že nakažení lidé mají menší strach z neúspěchu a selhání – a jsou proto ochotní více riskovat. Stefanie Johnson věří, že toxoplazmóza v mozku mimo jiné zvyšuje hladinu testosteronu a dopaminu, což zvyšuje agresivitu a sklon k riskování.

Výzkumníci nakonec porovnali výskyt toxoplazmózy a stav podnikání ve 42 různých zemích. Míra promoření infekcí se totiž ve světě dost liší, od přibližně 9 % v Norsku po 60 % v Brazílii. Zjistilo se, že v zemích s vysokou promořeností toxoplazmózou lidé více podnikají nebo se chystají podnikat – a neovlivňuje je tolik strach z neúspěchu.

Jak se (ne)nakazit

Je až neskutečné, jak moc člověka i lidstvo jako celek ovlivňuje maličký parazit. Účinný lék proti němu (tedy proti latentní formě onemocnění) zatím neexistuje, tím méně vakcína.

Každý se ale může zaměřit na prevenci: onemocnění se totiž přenáší hlavně nedostatečně tepelně upraveným masem nebo potravinami, které přišly do styku s kočičím trusem. Nakazit se tak můžete třeba neumytou zeleninou z vlastní zahrádky. Pozor, potraviny mohou kontaminovat také mouchy, které oocysty parazita přenášejí.

Riziková jsou také pískoviště plná kočičích výkalů, vzácně může dojít k nákaze i transplantací orgánu od infikovaného dárce. K přenosu dochází u těhotných žen také z matky na dítě.

Dobrá zpráva je, že v Evropě – tedy i u nás – a v Severní Americe výskyt toxoplazmózy neustále klesá. Pravděpodobně proto, že stále častěji jíme zmražené či podchlazené maso a stále méně přicházíme do styku s půdou. Snad tím nezmrazíme naši chuť podnikat…

Text: Jana Patková

Toxoplasma může být i užitečná – chrání před rakovinou

Biologie | 03.09.2014

O parazitovi Toxolasma gondii se u nás píše často, samozřejmě především díky tomu, že příslušné výzkumy probíhají i v ČR.

Známe tedy souvislosti toxoplazmy s úmrtností na dopravní nehody i podezřívavostí, sexuálním chováním i rizikem sebevraždy. Prvoka prakticky ve všech případech pokládáme za škůdce, který odhadem promořuje až třetinu populace – neškodí ale obvykle (výjimky: nákaza během těhotenství) zase tolik, aby probíhala selekce na větší imunitu proti nákaze.

David J. Bzik a Barbara Fox z Geisel School of Medicine v Dartmouthu ale nyní přišli s tím, že toxoplasma může svému hostiteli i prospívat. U zdravého člověka vyvolá takovou odpověď imunitního systému, která zvyšuje odolnost proti rakovině.

Vznik a šíření nádoru může být totiž spojeno s vypnutím obranných reakcí organismu, toxoplasma ale imunitní systém zase nastartuje, protože tělo začne ve zvýšené míře produkovat např. T lymfocyty, které fungují jako zabijáci podezřelých buněk.

Experimenty probíhaly na myších s agresivním kožním melanonem a rakovinou vaječníku. Nebyl jim aplikován živý parazit, ale spíše odpovídající „očkovací vakcína“ zvaná CPS. Jde o parazita modifikovaného tak, aby se v hostiteli nemohl replikovat – mimo laboratorní kultivační médium není schopen ani růst.

Při aplikaci běžné toxoplasmy může živočicha s rakovinou akutní fáze infekce dorazit, CPS ale prý vyvolá příslušnou imunitní odpověď bez dalších negativních účinků.

Až 90 % pokusných myší následně jinak téměř bezvýhradně smrtelnou rakovinu přežily… Můžeme jen doufat, že příslušná technika se rychle začne testovat i na lidech.

Zůstává řada nejasností a námětů pro další výzkum:

– Čím je vlastně toxoplasma tak speciální? Nejde o bakterii, ale eukaryta, nicméně jiní parazitičtí prvoci či kvasinky s imunitním systémem hostitele nic podobného podle všeho neprovádějí? (Poznámka: Jak se to liší od vlivu jiných parazitů na imunitní systém? Viz např. myšlenky potlačovat alergické reakce tasemnicí.)

– Uvažuje se dokonce o tom, že získaná imunita proti rakovině by mohla být trvalá. (Proč? Mají snad něco takového lidé infikovaní běžnou toxoplasmou?) Možná jednou u člověka bude vakcína podobná CPS aplikována i preventivně.

– Jednou z možností je provést příslušnou infekci CPS mimo tělo pacienta na jeho vlastních předtím odebraných buňkách, tyto buňky pak namnožit a aplikovat je přímo na místo nádoru nebo do krve.

Zdroj: MedicalXpress.com

Poznámka: Obvykle se uvádí, že toxoplazma chce zmanipulovat např. myš tak, aby se zvýšila pravděpodobnost jejího sežrání kočkou (zpomalení reakcí atd.).

U člověka se prostě jedná o parazitův omyl a slepou uličku, nás kočka nesežere (a smrtící automobil toxoplasma infikovat nedokáže); toxoplasma ovšem nepozná, v jakém je hostiteli.

Nicméně příslušné „jednání“ toxoplasmy mohlo mít v minulosti svůj smysl i v případě člověka – on takový autralopitékus se určitě stával kořistí lvů a tygrů.

Úvodní foto: historicair, wikipedia, licence obrázku GFDL, Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector