Tady je článek na aktuální téma pro spoustu rodičů, protože konec prázdnin na dohled a za 14 dní začne školka… Podělím se s vámi o praktické rady jak zvládnout nástup do školky bez slz a scén. Většinu z nich jsme loni využili u Libuščina nástupu do školky (měla 3 roky a 4 měsíce).
- Máte miminko a váš starší se chystá do školky?
- Máte dítě, které je ještě kojené a chystá se na pár dní chodit do školky a přemýšlíte jestli by nebylo lepší odstavit před nástupem?
- Nevíte jak sebe i dítě co nejlíp na školku připravit?
Školku bereme jako velkou změnu a posun.
Do té doby byla hlavně s námi, případně s širší rodinou, ale ne sama s někým koho ani nezná! Poctivě jsme se proto připravovali a najdete tu tipy, které nám to usnadnily a my jsme nemuseli řešit, že do školky ráno nechce (když jsem doma s její mladší sestřičkou) nebo že by plakala při loučení ve školce. Věřím, že vám to může pomoct taky. ????
Co nám ty začátky zjednodušilo?
1) Otevřená komunikace předem
Tohle je asi středobod všeho. ???? S Libuškou jsme o školce mluvili podrobně a tak často jak chtěla. Nejen že si tam bude hrát s dětmi, že tam jsou paní učitelky, které jim budou pomáhat a něco je i učit a budou chodit ven. Snažili jsme se jí popsat věci co a jak, aby věděla do čeho jde.
Protože většinou je nejhorší takový to, že člověk neví, co se vlastně bude dít.. Ta nejistota. Takže jsme mluvili o všemožných drobnostech jako, že tam bude mít skříňku na vlastní oblečení až po to, že se nemusí bát říct si o pomoc od p. učitelky třeba s obutím, pokud jí to zrovna nepůjde.
Ale taky jsme jí to nemalovali jen růžově, aby věděla, že bude muset čekat než se jí p. učitelka bude věnovat, že je tam spousta dětí, že třeba některé děti věci berou z ruky, že p. učitelka je někdy třeba rázná, aby se nikomu nic nestalo (když třeba něco zakazuje dělat apod.), prostě aby to odpovídalo realitě. Pohrajou si, ale taky musí dodržovat řád co řekne učitelka…
2) Náramek
Dostali jsme se k tomu, co když jí tam bude smutno po mamince? Takže jsem se ptala, co by jí pomohlo.. No prý kdyby mě mohla obejmout. ❤
Tak jsme se domluvily, že si vyrobíme společně speciální školkové náramky (já a ona si ho ráno když jde do školky nasadíme) a když jí bude smutno, může ho pohladit a já ji na dálku pošlu pusu a objemu ji. Doma si to zkoušela nanečisto a dívala se jak ji na dálku objímám a moc se jí to líbilo, když jsem jí posílala pusu a ona ji chytala. ????
3) Fotka
Dál, že by jí ještě pomohlo vidět mně, Šári a Tatínka… Takže jsem jí do batůžku nabalila jednu naši společnou fotku. První dny ji pusinkovala než jsme odcházely do školky. Ve školce ji ale ani nepotřebovala vyndat. Bylo to hlavně pro pocit, že ji tam má a ráno to kontrolovala. ????
4) Panenka
A ještě byla důležitá její pomocnice – oblíbená panenka. Když byla menší, tak s ní jezdila v autě a na výlety s prarodiči.. Pak už ji tak nepotřebovala, třeba jí to jen povykládala kde byla a tak. A teď s ní jezdila do školky.
Zůstávala v batůžku, ale důležité je, že je tam s ní. Libuška není sama, ale má tam sebou panenku, takže má vždycky u sebe kamarádku. Pro kluky by to asi bylo oblíbené auto nebo plyšák, však vy víte, jaká hračka by mohla být ideální pro tuto roli.
5) Jasný čas vyzvednutí
Libuška ještě v tom, co ukazují hodiny docela plave, ale ví, že ručičky se hýbou a putují po číslech a určujeme tak čas. Podle ručiček už umí i počkat určitou dobu. Takže jsem jí vždy jasně řekla, kde budou mít hodiny ručičky až pro ni přijdu.
A ona v tom má jistotu, že si pro ni přijdu, že tam nezůstane a má trochu představu, kdy to bude. V praxi to fungovalo tak, že jsem jí to řekla doma a v šatně v kolik přijdu. Ona se zeptala někdy i v autě, ale ujistila se a dál to neřešila a byla v klidu.
6) Hra na školku
S tímhle nápadem přišla Libuška spontánně sama asi týden před školkou. Začala si hrát, že jako jde do školky, vzala batoh, sbalila se, jako jsem ji tam zavezla, převlíkla, rozloučily jsme se. Pak si hrála a zas jsem si pro ni přijela. Nic moc kreativního, pořád dokola to samé. Mockrát…
Další den už občas něco do hry přidala – že dnes nešli ven protože hodně pršelo a dělali něco jiného, že dnes kreslili, že dnes nepřišla Lucinka protože byla nemocná, atd.
Byl to její nápad (ale můžete to nadnést i vy), a tak jsem to nechala plně v její režii a jen se nechala vést tím co chce, abych hrála (chvílemi p. učitelku, chvílemi maminku, chvílemi kamarády,…). Ona si ozkoušela různé situace a lidi, se kterými tam přijde do styku. Taková školka nanečisto. ????
7) Trpělivost a pochopení k pocitům
Tohle souvisí s předchozím bodem i se vším dohromady. A je to občas pěkně těžký!
Protože co si budeme povídat, hrát 20x po sobě na školku, pozdravit se, rozloučit, jakože si jde hrát a pak zas pro ni přijít, není žádná velká legrace, ale jí to moc pomohlo, aby si to vyzkoušela a byla v klidu.
Taky když se pak něco ve školce dělo např. že holčička tam brečela, tak jsme to rozebraly a situaci si zahrály a ona byla v klidu.
I když třeba říkala, že to bylo nepříjemné a že se jí pak taky stýskalo, ale že jen pohladila náramek a zas v pohodě.
Vždy jsem si znovu uvědomila, jak je to pro ni velká změna a že to potřebuje zpracovat a rázem mi šlo to pochopení víc od srdce…❤
8) Vlastní klid
To je klíčový bod pro vaši osobní přípravu na nástup dítěte do školky. Pokud vy budete nervózní a budete mít strach, že to dítě bez vás určitě nezvládne, tak se tento strach na něj může jednoduše přenést. Takže se snažte být v klidu a věřit jemu i sobě, že to oba zvládnete dobře. (A ano, sama vím, že je to někdy oříšek.)
9) Tlačítko na maminku
Toto nemáme ozkoušené, ale narazila jsem na to teď nedávno v diskuzi a určitě to zní dobře pro ty co nastupují poprvé a stýská se jim. Některé školky totiž nerady vidí náramky/fotky/plyšáky/apod…
Stačí nakreslit dítěti na dlaň ruky srdíčko/telefon/oblíbeného plyšáka/autíčko/smajlíka, zkrátka něco, co si vyberete a udělat z toho pro dítě „tlačítko na maminku“. Když tlačítko ve školce zmáčkne, maminka pošle pusu a obejme ho na dálku. Je to dobrá alternativa k tomu náramku…
10) Dobré načasování
Možná jste doteď nemuseli nějak moc režim řešit. Vstali jste, když jste se vzbudili, šli jste spát, když dítě bylo unavené. Se vstáváním do školky (u nás máme předat dítě do 8 ráno), bylo dobré dostatečně brzo vstát, aby ráno nebylo hektické a já nemusela jen honit Libušku z koupelny, obléct a na snídani, ale aby se mohla aspoň trošku rozkoukat.
Taky Šári, aby ráno spolupracovala musela mít čas se aspoň probrat, jinak jen chtěla nosit na rukách a pak jsem měla co dělat vypravit se do školky…
Prostě aby to nebyly nervy a honička, ale měly jsme poklidné ráno. A občas se nám hodila i rezerva navíc, protože známe to, když se to nejmíň hodí, tak se zrovna něco nedaří… Taky večer jsme uspávali dřív, aby se Libuška dost vyspala, když musí vstávat dřív než byla zvyklá.
11) Rozloučení v šatně
Chystali jsme Libušku i na to, jak proběhne rozloučení v šatně a probrali jsme, co by potřebovala, takže byla v pohodě a nikdy to nebylo dlouhé. Mám dobrou zkušenost a pocit z toho neprodlužovat, ale ani dítě nehonit šup-šup.
V praxi to vypadlo tak, že jsem Libušce pomohla se převlíct, zopakovala jsem kde co má ve skříňce (věděla co bude potřebovat a cítila se jistější), řekla jsem kdy přijdu, dala pusu, objala, zeptala jsem se jestli ještě něco potřebuje a jestli už můžeme jít. Pak už jsme si řekly jen ahoj ve dveřích a šla.
Pokud vám loučení nebude fungovat úplně dobře, tak první pomoc je zeptat se doma v klidu dítěte, co by mu pomohlo, jestli má z něčeho obavu, nebo s ním zkuste sdílet nějakou svou starou obavu (když vy jste chodili do školky), aby se naladilo na sdílení a třeba se rozmluví. Uvidíte.
12) Kamarád
Pokud je to možné, seznamte se už dopředu s některými z dětí, které budou chodit s tím vaším do školky. Zkuste příště na hřišti nebo na dětské akci prohodit pár slov a zeptat se ostatních na školku. Třeba narazíte na kamaráda a vaše dítě se bude cítit jistější, že tam zná aspoň jedno dítě mezi x neznámými obličeji.
My jsme takhle jednou zamávali ze zahrady na kluka s maminkou v podobném věku jako Libuška, seznámili se, pohráli si a pak jsme zjistili, že budou chodit do stejné školky.
Po přijetí do školky jsme pak poprosili, aby je spolu dali do třídy. Libuška byla ráda a každý den pak hlásila, jestli kamarád dnes byl ve školce.
A teď i když už budou každý chodit jinam (o tom víc dál), tak se domlouváme na vzájemné návštěvy, aby si mohli spolu pohrát a my popovídat.
13) Pozvolnost
V neposlední řadě pomohla i pozvolnost nástupu do školky. Pro malého človíčka, který do teď byl hlavně doma s rodiči je opravdu velký skok, když má najednou být někde jinde každý den od 6 do 4.
A protože my nikam nespěcháme a máme školku opravdu jen jako doplněk, tak tam Libuška chodila jen pondělí a středy od rána (cca před 8) do 11. Má tam svačinku, dopo hraní a společné aktivity a procházku ven na hřiště.
Každopádně pokud to nejde takhle pozvolna, tak třeba nabízí školka nějaký adaptační program. Mají přece jen zkušenosti s dětmi, které mají každé různé potřeby. Hlavní je se ptát a hledat cestu, nedá se spoléhat, že budou sami nabízet nějaké alternativy, na to mají příliš mnoho dětí a starostí. ????
…Tak tohle je těch 13 tipů a já doufám, že se vám něco z nich bude hodit. Teď se s vámi ještě podělím o to, jak to máme my, a taky o pár odpovědí na otázky, které se vám třeba honí hlavou…
Poprvé míříme do školky…
Jak to bylo loni u nás a jaký je plán na letošek?
Loni… Nástup ve 3 letech a 4 měsících
První den byla Li nervózní a bylo to na ní vidět. Podruhé už to bylo o poznání lepší. Další dny už se v klidu rozloučila, ani se neotáčela a šla v klídku do třídy a hrát si. A to i přesto, že první dojem ze třídy nebyl nejlepší. A proč?
První den byl samozřejmě docela chaos, nové děti, nestíhačka, není zaběhaná rutina..
A ona se šla v podstatě hned co přišla do třídy umýt (aby mohla na svačinku) a celá se slila vodou.
A paní učitelka ještě na celou koupelnu volala „kdo to tu tak polil“ a ona tam stála jak mokrý sloup…:-( Bylo mi jí moc líto, převlíkla jsem ji, vysvětlila, v pohodě a šla svačit.
Odpo říkala, že tam už nechce, protože bude zas mokrá a že se bojí, že se polije, že se bude p. učitelka zlobit apod.
Byla z toho prostě hotová, ale vše jsme si v klidu vyříkali (že se to může stát každému, že se převleče a je po problému, že příště může říct p. učitelce o pomoc,…) a bylo to.
Taky pomohlo situaci si párkrát zahrát v rámci hry. Takže nic není ztraceno, i když start není třeba ideální. ????
Nemuseli jsme řešit žádné scény jako „mě se nechce“, pláč nebo jiné problémy. Libuška si čas ve školce užívala a našla si tam pár nových kamarádů.
A jak to bude vypadat letos, když je o rok starší?
Letos Libuška začne chodit do jiné školky, protože je to jednotřídka a nám se všem líbí ta možnost, že by tam pak poslední rok byly holky spolu. Taky bereme jako výhodu, že jsou tam všechny děti spolu bez rozdělení věku. Děti totiž rády odkoukávají od starších, takže mít je rozdělené podle roků místo smíšených skupin nám nepřijde jako nejlepší.
Navíc má školka pověst jako individuálněji zaměřené,
Jak zvládnout psychické problémy při nástupu do školky? Pomůže homeopatie
Autor: istock.com
Zkušení lékaři a homeopaté Kateřina Formánková a Jaroslav Čupera radí, jak si pomoci, aby netrpěla celá rodina. Klasickým schématem podle nich je, že děti, které nejsou ve školce šťastné, si podvědomě „zařídí nemoc“.
„Jejich stres totiž 18krát snižuje hladinu protilátek v krvi, což platí samozřejmě i pro stres u dospělých. Pak pochopitelně snadno onemocní a jsou rády, že mohou zůstat doma.
Opětovný nástup do školky je samozřejmě vždy znovu traumatizující a dítě si skutečně přeje být doma s rodiči,“ vysvětluje Formánková.
- Více o homeopatii čtěte zde.
Fixace na maminku či kamaráda
Podle doktory a homeopatky Kateřiny Formánkové může být pro některé děti nástup do školky problematický až traumatizující. „Jsou určité typy dětí, které jsou závislé na rodičích, obzvláště na mamince.
Potřebují ji mít neustále na dohled, když není nablízku, pláčou a nic je nezajímá. Adaptace takového dítěte ve školce může trvat i několik měsíců a některé děti mají stejný problém i při nástupu do školy. Často se stav zlepší, když se fixují na učitelku nebo na nějakého kamaráda.
Tento typ dětí obvykle potřebuje lék Pulsatilla,“ popisuje doktorka Formánková.
Děti typu Pulsatilla bývají podle lékařky častěji holčičky. Poznáte je podle toho, že potřebují být ujišťovány, že je mají rodiče rádi, a když něco není tak, jak potřebují, často pláčou. Lze o nich také říci, že na matce doslova visí, dlouho usínají nebo spí s rodiči, potřebují být nošeny a hlazeny.
Jsou to hotoví andílci, dokud se nenarodí sourozenec, na kterého žárlí a kontrolují, zda ho rodiče nemají raději. „Proto je rizikové, když takové dítě nastupuje do školky v době, kdy si maminka přináší z porodnice domů sourozence. Pak mívají pocit, že už ho rodiče nemilují a odkládají ho do školky.
To se projeví buď větší nemocností dítěte, nebo jeho obvykle skrytou agresivitou vůči mladšímu dítěti,“ varuje Formánková.
Lék na míru
Vždy je dobré, pokud je lék vybraný zkušeným lékařem-homeopatem pro konkrétního pacienta. Odborník totiž zváží jednak to, o jaký problém jde, zda je to strach, frustrace, žárlivost a jiné, a vezme ohled také na věk dítěte, jeho vývoj, tělesnou konstituci a celkové chování. A takových variant je hodně.
Například homeopat a anesteziolog Jaroslav Čupera ze své zkušeností ví, že největší problémy mají děti úzkostné, trémisté, kteří se pořád něčeho bojí.
Problémy ale mohou mít i děti spíš pasivní, které se bojí kolektivu a hůř navazují sociální kontakty, případně děti se sklony k pečlivosti.
Jinou léčbu potřebují zase děti, které jsou inteligentní, ambiciózní, ale špatně snáší jakékoliv změny, adaptace na nové prostředí jim trvá dlouho. Nejí moc dobře a v jídle si vybírají.
Co by mělo rodiče varovat? Kdy je třeba vyhledat pomoc? Doktor Čupera se domnívá, že samozřejmě nemůžeme čekat, že všechno bude ideální první týden, ale pokud se situace nezklidní ani například po 14 dnech či po měsíci, je na místě zvažovat, jak ji řešit. Podrobnější informace najdete na www.svethomeopatie.cz.
Autor: Marie Chmelíková
Mám hyperaktivní dítě. Co to je ADHD? / Rozhovory, články
ADHD je anglickou zkratkou neurovývojové poruchy s názvem Attention Deficit Hyperactivity Disorder. V překladu se jedná o hyperaktivitu s poruchou pozornosti.
Jedná se o neurovývojou poruchu charakteristickou především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství. ADHD je geneticky podmíněná porucha, jejíž příčinou je změněná neurobiologie mozku.
Příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Okolí je považuje za „zlobivé“. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a jsou proto vnímány jako nenápadné, „hloupé“.
Výskyt ADHD u dětí školního věku se pohybuje mezi 3-7 %. V České republice se odhaduje, že ADHD má až 20 000 dětí.
Diagnóza
ADHD je porucha, která patří do oboru dětské psychiatrie. Pokud se domníváte, že je vaše dítě hyperaktivní a pokud s tím souhlasí i pediatr, je vhodné navštívit dětského psychiatra. Ten může situaci konzultovat s neurologem, psychologem a pediatrem.
Léčba
Právě dětský psychiatr stanovuje léčbu. Může se jednat o terapii u psychologa, o návštěvy pedagogicko-psychologické poradny, cílenou rehabilitaci nebo užívání léků. Léky zabírají asi u 70 – 90% dětí.
Projevy
Chyby z nepozornosti, neschopnost postupovat podle pokynů, nedočkavost, vykřikování při výuce, mluvení si pro sebe, neposednost, zbrklost, nepořádnost, zapomínání, improvizace místo plánování, snadná vyrušitelnost a obtíže s vracením se k původní činnosti, menší schopnost „přepnout“ na jinou činnost, malá vytrvalost, nedokončování dlouhodobých úkolů, vyhýbání se domácím úlohám a povinnostem, zhoršený odhad času, ztrácení věcí, obtíže se zařazením do kolektivu vrstevníků, ukvapené navazování a ukončování vztahů, menší odolnost vůči neúspěchu a kritice, urážlivost, vnitřní neklid, poruchy spánku a další projevy.
Jak zvládnout chování dítěte s ADHD
Poruchu jde odhalit většinou už v předškolním věku, ale výrazněji se projeví po nástupu do školy. Ve školním prostředí se více projeví poruchy soustředění a neshody v kolektivu. Problémem se stává ukázněnost, neschopnost se ovládat.
- Pro zvládnutí chování dítěte s ADHD používejte stále stejnou strategii, mějte jasně daná srozumitelná pravidla. Tato pravidla musí dodržovat všichni. Doma oba rodiče, prarodiče i učiteléve škole.
- Ve škole by dítě mělo sedět tak, aby ho nic nerozptylovalo, mělo by sedět v předních lavicích, aby na něj působilo, co nejméně podnětů, na dohled u učitele, aby nerušilo souseda.
- Při učení doma, by neměla hrát hudba ani televize, na pracovním stole by měly být jen nejnutnější věci, potřebné pro školní práci.
- Mějte stále na mysli, že pozornost dítěte kolísá během dne zcela nezávisle na jeho vůli a že se výrazně zhoršuje při aktivitách, které ho nebaví.
- Zapomínání by nemělo být zdrojem kritiky, psaní poznámek a zhoršených známek.
- Většina dětí s ADHD má zhoršené grafomotorické dovednosti a dosažení upraveného písma není v jejich silách. Tyto děti je lepší zkoušet ústně. Při ústním zkoušení je snazší odlišit, zda dítě chybuje z neznalosti nebo z nepozornosti.
- Dítě s ADHD by mělo dostávat pochvalu i zato, že se snaží, bez ohledu na výsledek někdy marného úsilí.
- Pro dítě je mnohem přijatelnější fakt, že vám něco vadí („Vadí mi, že máš v pokoji nepořádek“.), než to, že něco pokazilo. („Jsi nepořádný.“)
- Hyperaktivní dítě potřebuje hodnocení, zejména kladné, mnohem častěji než jiné děti.
- Děti s ADHD někdy neumí vnímat čas a proto často nedodrží časový limit. Pomáhá, když při práci vidí na hodiny.
- Pro zmírnění častých konfliktů a nedorozumění je užitečné naučit se je předvídat a plánovat.
- Pro děti s ADHD je typické horší ovládání emocí, které může i zdánlivě bezdůvodně vyústit v záchvat vzteku. Pokud dítě dobře znáte, můžete částečně těmto záchvatům vzteku předejít. Nekřičte na dítě ani ho nebijte, ale ani mu nesplňte všechno, co chce. Řekněte dítěti, že se vám jeho chování nelíbí a pak ho ignorujte. Když dítě nemá obecenstvo, většinou samo přestane.
Nemějte pocit, že za onemocnění vašeho dítěte můžete vy. Že jste udělali chybu ve výchově, že nejste dobří rodiče. ADHD je onemocnění z větší části genetické a mohou se na něm podílet další faktory jako například porod. ADHD není možné způsobit špatnou výchovou.
Když začnete mít podezření, že dítě má příznaky ADHD, nepodceňujte to. Problém sám nezmizí. Ideální začátek léčby je ještě před nástupem do školy. ADHD často pozná i laik, ale pouze dětský psychiatr je kompetentní stanovit diagnózu ADHD a navrhnout přiměřenou léčbu.
Po určení diagnózy informujte o zdravotním stavu vašeho dítěte školku nebo školu, kterou dítě navštěvuje.
Kdy je vhodné navštívit lékaře
- Dítě je víc než šest měsíců neklidné, nepozorné, impulzivní ve větší míře, než ostatní stejně staré děti
- Rodiče jiných dětí častěji říkají, že vaše dítě má horší sebeovládání, je aktivnější, impulzivnější a nepozornější v porovnání s ostatními dětmi.
- Na uhlídání dítěte musíte vynaložit víc času a námahy, než ostatní rodiče.
- Ostatní děti si nechtějí hrát s vaším dítětem, protože je hyperaktivní, dráždivější nebo agresivnější.
- Učitelé vás informují o tom, že několik měsíců má dítě problémy s chováním.
- Často ztrácíte s dítětem trpělivost, fyzicky ho trestáte, cítíte se v souvislosti s výchovou vašeho dítěte vyčerpaní a bezradní.
- Považujete za nebezpečné nechat dítě chvilku o samotě.
Důležité je, abyste si nemysleli, že vám všechno vaše dítě dělá schválně. Dítě s ADHD naschvály nedělá.
Potřebuje větší pozornost, větší péči, trpělivost, lásku a pochopení. Pro svůj vývoj potřebuje pevný řád se zaběhlými rituály.
Důsledná léčba se vyplatí a v dospívání příznaky ADHD většinou postupně vymizí. Pokud však dítě náležitou péči nemá, pak právě v pubertě často zkouší drogy, může mít potíže začlenit se do společnosti, mívá konflikty se zákonem, s okolím a často i s vlastní rodinou.
Jak zvládnout dětské fobie a strachy? Neustupujte jim, tím všechno jen zhoršíte
Injekce, psi, hmyz, tma, bubáci, voda. Děti mívají nejrůznější, pro okolí naprosto nepochopitelné fobie. Někdy to rychle přejde a můžeme se jim zasmát, jindy se můžeme se strachem trápit déle. Melinda Wenner Moyer, novinářka z deníku New York Times a matka dvou dětí, oslovila dětské psychology s otázkou: Jak můžeme dětem pomoci zvládnout fobie?
Letos v létě byla moje pětiletá dcera poprvé na příměstském táboře, vzpomíná novinářka Melinda Wenner Moyer. Šla s partou dětí na výlet, a v jeden moment některé z dětí zakoplo o vosí hnízdo.
Rozzuřený hmyz začal útočit, a než děti zvládly utéct, dostala dcerka dvě žihadla.
Plakala a prosila vedoucí, aby mohla domů dříve, ale ve chvíli, kdy si ji její táta vyzvedával, se už zdála v pohodě a veselá.
Zhruba o tři týdny později ale začaly problémy. Napřed nechtěla večeřet venku, když poblíž létala vosa. Po pár dnech už nechtěla chodit ven a nakonec odmítala i jen přejít z domu do auta, museli jsme ji nosit. Podvolili jsme se. Koneckonců, dcera byla vždy poměrně odolné dítě, takže jsme očekávali, že se to zase za pár dnů zlepší.
Když ale strachy přetrvávaly a dcerka propadala hysterii při představě, že by měla jít do parku, požádali jsme jednu známou dětskou psycholožku o radu. Vysvětlila nám, že jsme situaci celou dobu řešili úplně špatně. Tím, že jsme poskytli dceřině fobii prostor, jsme ji jen posílili.
Evidentně jsme před sebou měli dost práce, a tak jsem zavolala několika odborníkům, abych od nich posbírala tipy, jak vyzrát na dětské strachy, říká ve svém článku Melinda.
Pochopte strach svého dítěte
Fobie je jednou z různých úzkostí, které se u dětí mohou vyvinout. Všeobecně jde o to, že fobie způsobují silný a nevysvětlitelný strach z nějakého objektu nebo situace. Tento strach je tak silný, že narušuje běžné fungování dítěte a jeho rodiny.
Některé fobie se vyvinou z náhlého traumatického zážitku, jiné vznikají a narůstají postupně, takže je složitější odhalit jejich spouštěč.
Když má dítě fobii, jeho stresový systém „bojuj nebo uteč“ je naprosto přecitlivělý a vytváří silné pocity nebezpečí a strachu. Děti můžou mít fobii prakticky ze všeho: včel, psů, jehel, mostů, výšek, hluku, zvracení atd.
Podle výzkumů jí trpí až devět procent dětí a dospívajících, a další mají nějakou mírnější formu. Některé fobie se vyvinou z náhlého traumatického zážitku, jiné vznikají a narůstají postupně, takže je složitější odhalit jejich spouštěč.
Takže, jak byste měli reagovat, pokud se vám dítě například při spatření psa vrhá v panice do náruče?
Zůstaňte v klidu, pak se o tom bavte
Za prvé: pomozte mu, aby se cítilo bezpečně.
„V prvním momentu je třeba reagovat empaticky, poskytnout podporu,“ říká Thomas Ollendick, psycholog a ředitel Centra dětských studií na univerzitě Virginia Tech. „Zkuste pochopit své dítě a přijmout jeho pocity.
“ Cílem v první chvíli je pomoci dítěti, aby se uklidnilo, protože objektivně vzato je úplně ochromené strachem.
Zjistěte co nejpřesněji, čeho se dítě bojí a jaké obrazy mu jeho mysl maluje.
Když je ale dítě klidné, je třeba začít s jeho hrůzou pracovat. Vraťte se ke kritickému momentu. „Zjistěte, jaké obrazy jim jejich mysl maluje,“ radí Tamar Chamsky, klinická psycholožka a autorka knihy Jak pomoci dětem s úzkostí.
Bojí se dítě, že umře nebo přijde o nohu, když ho kousne pes? Děti si někdy vytvoří neuvěřitelné konstrukty o tom, co všechno se jim může přihodit, a je na rodičích, aby jim je pomohli zkorigovat. Zjistěte také co nejpřesněji, čeho se dítě bojí.
Všech psů, nebo jen určitých ras? Je třeba definovat zdroj jejich strachu, abyste se mohli pohnout dál.
Nevyhýbejte se spouštěčům, naopak: vyhledávejte je
Rodiče to většinou zvládnou až do této fáze, ale pak nastane problém: začnou se přizpůsobovat strachu svého dítěte. Je to naprosto pochopitelné.
Pokud dítě dostane hysterický záchvat, kdykoliv jen zahlédne sousedovo štěně, samozřejmě se tomu setkání začnete po cestě ze školky vyhýbat. Tím se ale situace jen zhorší.
„Když mi přijdou rodiče takového dítěte do ambulance a řeknou, naštěstí jsme tento týden nepotkali žádného psa, odpovím jim – to je ale smůla! Jedině když se budete se psy setkávat, může se něco změnit,“ říká Tamara Chansky.
Když mi rodiče dítěte, které má hrůzu ze psů, řeknou: naštěstí jsme tento týden nepotkali žádného psa, odpovím jim – to je ale smůla.
To neznamená, že byste měli své dítě tlačit do situací, které ho děsí. Pokud se dítě bojí vody, není dobrý nápad hodit ho do bazénu, aby se naučilo plavat, protože tak určitě ztratíte jeho důvěru, což nikomu neprospěje. Namísto toho zkuste vymyslet nějaké způsoby, jak ho zlehka začít vystavovat tomu, čeho se bojí.
V případě mé dcery, která se bála vos a včel, jsem začala tím, že jsem o nich prostě víc mluvila, vypráví Melinda. Sdílela s dcerkou různé zajímavosti, jako třeba, že trubci nemůžou nikoho píchnout, a dívaly se společně na videa a fotky ze života vos a včel.
Cílem bylo, aby si vystrašená holčička zvykla přemýšlet o hmyzu racionálně, a nenechala se zaplavit děsem.
„Když už je vidět, že dítě reaguje rozumněji, zkuste zvyšovat zátěž – a chvalte!“ radí dr. Ollendick.
A Melinda vzpomíná, jak si poradily s dcerou: „Napřed jsme sledovaly videa, a po pár dnech jsme pak mohly přejít k zavřenému oknu a hledaly jsme venku včely a vosy.
Sledovaly jsme je a povídaly si o tom, že to vypadá, že je zajímají hlavně květiny a nic jiného. Pak jsme šly ven a stály pět metrů od keře plného včel. Viděla jsem, že má strach, ale udržela se – a tak bylo jasné, že děláme pokroky.“
Samozřejmě ne všechny případy dětské úzkosti se dají takto snadno odbourat doma, někdy je třeba vyhledat profesionálního terapeuta, který má s dětskou úzkostí zkušenosti. Pokud se fobie dítěte projevuje každý den, velmi intenzivně (tak, že nad ní dítě nemá kontrolu), nebo záchvat trvá i několik hodin v kuse, pak je načase se obrátit na odborníky.
Pokud se fobie dítěte projevuje každý den, dítě nad ní vůbec nemá kontrolu, nebo záchvat trvá i několik hodin v kuse, pak je načase se obrátit na odborníky.
Pětiletá dcera Melindy Wenner Moyer se naštěstí během měsíce vrátila do normálu; byla si opět schopná hrát venku a pyšně hlásila, že už se nebojí.
Pořád ještě nemá hmyz ráda, ale jak říká psycholožka Rachel Busman, která se specializuje na dětské úzkosti, je velmi důležité dětem ukázat, že je možné se něčeho trochu bát, ale zároveň to tolerovat: „Nemusíte si nutně zamilovat injekce, psy nebo zubaře, ale zjistíte, že zvládnete projít kolem psa, nebo že přežijete návštěvu u lékaře.“
Pozor na ústa, milí rodiče
A ještě je tu jedna věc: pokud má vaše dítě fobii nebo prostě v některých situacích reaguje úzkostně, dávejte velký pozor na to, abyste nevědomky ještě nepřikládali pod kotel.
Rodiče dětem někdy svým chováním naznačují, že jsou příliš slabé na nástrahy světa, čímž pak opět zesilují jejich úzkosti.
Takoví rodiče vycítí, že jejich dítě se necítí komfortně v přítomnosti psů, a řeknou něco jako: „Aha, koukej, támhle je pejsek! Chceš si radši vlézt do kočárku? Je vážně veliký!“ nebo se při předávání dítěte ve školce ptají: „Bojíš se, miláčku, že se ti dnes bude stýskat po mamince?“
Tím ale dítěti podsunujete, že by se vlastně mělo bát. Pokud tímto způsobem s dětmi hovoříte, raději příště zabrzděte, a než promluvíte, dobře si zformulujte myšlenky. „Soustřeďte se na zvědavost spíš než na obavy,“ radí Rachel Busman.
„Zkuste třeba říct: To by mě tedy zajímalo, co dnes ve školce podniknete! Užij si tam krásný den!“ Tímto způsobem nevyjadřujete obavy, ale zájem a nadšení, a navíc zdůrazňujete, že to určitě zvládne.
A čím víc dětem ukazujeme, že jim důvěřujeme, tím víc se nám snaží předvést, co už všechno dokážou.
Poprvé do školky a školy? Podporujte radostné očekávání, radí dětský psycholog
Nástup do školky i do první třídy představuje pro dítě úplně novou kapitolu života. Už nebude mít maminku ani tatínka kdykoliv nablízku. A to ho může stresovat. Jak zvládnout tuhle životní změnu bez pláče, radí dětský psycholog PhDr. Václav Mertin.
Celé dny si hrálo s vámi a se svými sourozenci a najednou „musí“ mezi
úplně cizí děti, kde mu maminku „nahradí“ paní učitelka.
Proč ho tam
posíláte? Opravdu si pro něj odpoledne zase přijdete? A co když si tam
nenajde žádné nové kamarády, jak jste mu slíbila? V dětské hlavičce to
jen víří podobnými otázkami. Bylo totiž zvyklé na svůj režim, a tomu je
teď konec.
Ne všechny děti velkou změnu vítají s nadšením, a tak je na
vás, rodičích, abyste mu ji ulehčili, co to jen půjde.
Pro malé dítě představuje nástup do školky první větší odloučení
od maminky a tatínka. Ano, sice jste ho občas možná „odložili“ na
hlídání k babičce nebo kamarádce, ale tohle je něco jiného – půjde
do úplně nového prostředí a mnohdy poprvé do většího kolektivu podobně
starých dětí. Klíčem k úspěchu je proto co nejvíce ho na novou
situaci dopředu připravit.
Popisujte a povzbuzujte
Snažte se dítěti co nejpodrobněji popsat, jak jeho den ve školce
bude probíhat.
Že si bude s dětmi hrát, malovat, občas půjdou
ven na hřiště nebo na procházku, dostanou oběd, po obědě jim paní
učitelka přečte pohádku, pak půjdou spát a odpoledne si pro něj zase
přijdete. Zároveň ho ujistěte, že když ho jakákoliv aktivita nebude
bavit, nemusí ji dělat.
Nic se nestane, pokud neusne nebo nesní jídlo do
posledního drobečku. Zdůrazňujte naopak ty pozitivní věci a
ujišťujte ho, že všechno bez problémů zvládne.
Neuplácejte dítě za pobyt ve školce sladkostmi nebo dárečky.
Samozřejmě ho po prvním dni ve školce můžete vzít za odměnu na zmrzlinu,
ale podobné věci by se neměly stát pravidlem.
Už od začátku budujte ke
školce kladný vztah – dítě by tam mělo chodit rádo, a těšit se do
ní.
Zapomeňte proto na výhružky typu „Paní učitelka si tě tam
srovná do latě“ nebo strašení ve smyslu „Když budeš zlobit,
nechám tě tam až do večera“.
Zdroj: DeeMPhotography / Shutterstock,
Inc.
Naučte dítě samostatnosti
Dítě by před nástupem do školky mělo samo zvládat hlavní hygienické
návyky (dojít si na záchod, umýt a usušit si ruce), samostatně se najíst
a napít, znát své celé jméno a umět si říct, co potřebuje.
Zkuste ho
kromě toho vést v co největší samostatnosti také při převlékání,
přezouvání a v dalších aktivitách.
Podpoříte tak jeho sebevědomí –
nebude mít pocit, že v jednotlivých činnostech za ostatními dětmi
zaostává.
Svůj odchod zbytečně neprodlužujte
A je to tady. První den nástupu do školky.
Vstaňte s předstihem, ať
ranní rituály zvládnete s dostatečnou rezervou, klidně dítěti pusťte
jeho oblíbenou pohádku, dejte mu ke snídani to, co má rádo a přibalte
s sebou milovaného plyšáka nebo panenku.
Připravte se na to, že nejspíš
nějaká ta slzička ukápne. Pomozte mu s přezutím, doprovoďte do třídy
k paní učitelce, dejte pusu, ale víc se s ním ve školce nezdržujte.
Někdy pomůže, když dítě odvede do školy tatínek.
Maminka z týmu eMimina popisuje svoji zkušenost s nástupem dcerky Emily do
školky takto:
Naše dcerka nemá moc ráda změny, tak jsme
k nástupu do školky přistupovali velice opatrně. Nakonec nás ale
překvapila. Nešla klasicky od září, ale v říjnu, takže do kolektivu,
kde se děti už dobře znaly. Domluvila jsem se s paní ředitelkou, že
přijdeme jen na návštěvu, ale malou po deseti minutách chytila jiná
holčička za ruku a odvedla ji mezi ostatní. Nakonec jsme tam strávily
dopoledne a druhý den už se těšila na nové kamarády. Horší bylo, když
jsem měla odejít. Neplakala, ale bylo vidět, že jí to trochu vyvádí
z míry. Pak byla dva týdny nemocná a když jsem ji vedla do školky,
brečela. V klidu jsme jí s paní učitelkami vysvětlily, že pro ni zase
přijdu, a mávala mi už v pohodě. Bohužel v následujících dnech se
situace opakovala, a tak mi jedna paní učitelka poradila, ať dceru zkusí do
školky vodit tatínek… z praxe prý ví, že loučení s maminkami je pro
dětičky obvykle náročnější. A měla pravdu! Od té doby vodí malou
manžel a vždy, když je výjimka a vodím ji já, už doma hlásí, že by
raději byla s maminkou, a pak se mě ve školce nechce pustit. A přitom,
když mi následně mává, už se ohlíží po dětech.
Nic nelámejte přes koleno
Pokud máte doma malého introverta, který na větší kolektiv není zvyklý,
nebo vaše dítko nemá rádo změny či jen není zvyklé na odloučení,
postupujte po menších krůčcích. Není problém si ve
školce domluvit jen „zkušební návštěvu“ třeba na dvě hodiny nebo
jedno dopoledne. Případně nástup o několik měsíců odložte.
Jak říká dětský psycholog:
Nástup do školky se úplně
natrénovat nedá. Rodiče vidí, jak dítě reaguje na odloučení, ale stejně
teprve praxe ukáže. Záleží hodně na trpělivosti všech dospělých.
Někdy se ovšem nepovede a s nástupem do mateřské školy je třeba
počkat.
Nástup do školky není jen o dítěti, ale i o vás,
rodičích. Malé děti totiž snadno vycítí váš stres nebo obavy, a tak
buďte silní a pozitivně naladění. Připravte se také na to, že až se
dítě ve školce rozkouká, řadu činností už zvládne samo, bez vaší
pomoci.
Prvňáček už řadu věcí zná
Nastávající školáci už to mají o poznání jednodušší. Jsou zvyklí
mít pravidelný budíček, trávit čas ve skupince dětí a uznávat paní
učitelku jako autoritu, kterou by měli poslouchat.
Snažte se ale
dítěti co nejvíce usnadnit každodenní rituály.
Vyhněte se stresu
a nestíhání, dbejte, aby se dítě každé ráno v klidu nasnídalo, mělo
vše do školy přichystané a nezapomnělo si s sebou vzít něco
důležitého.
Dětský psycholog tvrdí:
Pro většinu dětí není změna
režimu dramatická, vždyť do školky také musely vstávat. Možná víc si
budou muset zvykat rodiče – aby všechno ráno proběhlo v klidu, bez
chvatu, aby mohli dítěti všechno připravit. Samozřejmě se budou snažit,
aby dítě samo myslelo postupně na potřebné věci, ale pořád mají
odpovědnost rodiče. Jsou jako anděl strážný – co dítě zvládne samo,
nechají na něm, co by zapomnělo, nedokázalo, udělají za ně. Zbytečný
rodičovský nešvar je řešit ráno s dítětem zásadní
problémy.
Těšte se do školy společně
Stejně jako nástup do školky, i první školní den by měl pro dítě
představovat událost, na kterou by se mělo velmi těšit. Vždyť už z něj
bude velký školák! Nechejte ho (v rámci vašich finančních možností)
vybrat všechny potřebné školní potřeby a dopřejte mu i nějaké pěkné
oblečení na tu velkou slávu.
Pan psycholog dodává:
Je nepochybné, že dítě
nezačínáme připravovat teprve pár dní před zahájením školního roku.
Patrně už jsme koupili tašku, potřebné pastelky, penál, cvičky. Dělali
jsme to v klidu a pohodě a dali jsme i na názor a přání dítěte. Děti
už možná byly s mateřskou školou na návštěvě ve škole, podívaly se
do třídy, možná poznaly i paní učitelku. V dubnu byly u zápisu a
věřím, že v nich zanechal příjemné vzpomínky. Všechny tyto aktivity
podporují spíše radostné očekávání.
Sháníte školní aktovku na poslední chvíli? Podívejte se po
nějaké pěkné v Bazaru eMimina:
Zažeňte nejistoty
Povídejte si společně o tom, jaké předměty se v první třídě učí,
kolik dětí ve třídě bude, jaký ve škole funguje režim – jak dlouho
trvá vyučovací hodina a přestávka, kdy bude oběd apod. Odpovídejte
trpělivě na každou zvídavou otázku a podněcujte ho k dalším.
Čím více bude dítě připravené na to, co ho čeká, tím
sebejistěji si bude připadat.
Co dalšího doporučuje dětský psycholog?
Dítě může mít pochopitelně
rozmanité obavy – kam si bude dávat věci, s kým bude sedět, co má
udělat, když se mu bude chtít čurat atd. Rozhodně bychom neměli tyto obavy
odmítnout s tím, že mu všechno řekne paní učitelka. Protože děti
chodí do školky, můžeme využít některé zkušenosti, které již dítě
s návštěvou školy má. Pak bychom mu měli popsat, jak to ve škole bude
vypadat. Jen nesmíme zabíhat do podrobností, protože ona to paní učitelka
může mít uspořádané trochu jinak a dítě by to mohlo zmást. Takže i na
samotnou paní učitelku dojde – měli bychom vést dítě k tomu, že mu
pomůže, že mu poradí, že se tedy má na ni obracet.
Ve dvou se to lépe táhne
Některé děti se seznamují hravě, jiným to trvá déle. A právě pro ty
zakřiknutější je lepší, když jdou do první třídy s kamarádem,
kterého znají už třeba ze školky.
Podporujte, aby se malý školák
sblížil se svými spolužáky.
Bude to mít nespornou výhodu i pro vás –
s ostatními maminkami můžete chodit na kafe, a mít tak dobrý přehled
o tom, jestli ve třídě všechno probíhá tak, jak by mělo.
Je dobré, když ve třídě
dítě někoho zná. Ono to má leckdy význam pouze symbolický. Ovšem pro
dítě má známost větší význam než pro dospělého. Pokud nikoho nezná,
tak je dobré poměrně brzy pozvat některého spolužáka domů, jít
společně na nějakou akci atd. A úplně úžasné je, když zná dopředu
paní učitelku, a navíc mu je sympatická.
Buďte tu pro dítě vždy, když vás potřebuje
Se školní docházkou přicházejí první povinnosti. Domácí úkoly,
příprava na první písemku, procvičování psaní, čtení, počítání…
Nenuťte do nich malé školáky násilím, ale zároveň jim nastavte jasná
pravidla. Čím dříve si zvyknou na to, že se úkoly nenapíší samy a
jedničky nedostávají zadarmo, tím přirozenější a snadnější pro ně
zvládání školních povinností bude.
Ptejte se dětí, jak se jim ve škole líbí, co je baví, zda vykládané
látce rozumí, pomáhejte jim s úkoly (ale nedělejte je za ně), povídejte
si a podporujte je. Netrestejte je za špatné známky. Právě váš
laskavý přístup a podpora je klíčem k tomu, aby do školy chodily
rády a zvládly ji bez větších obtíží.
Dětský psycholog na závěr dodává radu z vlastní zkušenosti:
Pro mě je velmi důležité, aby
rodiče dítěti pomáhali zvládat požadavky spojené se školou, aby se
s ním připravovali, aby neřekli: „Už jsi školák, už musíš sám.“
Nemusejí mít obavy, dítě se časem všechno naučí. Jen někdy musí
prokázat až nadlidskou trpělivost a vytrvalost.
Maminky na eMiminu se už o nástupu do školky a do školy
radí
Článek vznikl ve spolupráci s dětským psychologem PhDr. Václavem
Merinem z Poradny dětského
psychologa na eMimino.cz.
Rady, jak co nejsnáze zvládnout první dny v mateřské školce – Novinky.cz
Velmi důležité je obrnit se trpělivostí. Foto: Profimedia.cz
Rodič nemusí ani nic říct a dítě vycítí, že se něco děje. Dítě si dá dvě a dvě dohromady a výsledkem je: „Bojí se máma, táta, asi bych se měl(a) bát taky.“ Ranní loučení by tak mělo probíhat v co největší pohodě. Rodiče by neměli nikam spěchat, ale ani loučení zbytečně prodlužovat. Rychlý útěk, ani hodinové scény mezi dveřmi jednoduše ničemu neprospějí.
Důležité je mluvit klidným, srozumitelným a zároveň rozhodným hlasem. Pomoci může krátký loučící rituál. Vhodný je i nějaký talisman – oblíbený plyšák či dečka. Aby se děcko mělo v případě smutku k čemu přitulit.
„Zároveň by dítě mělo dostávat pozitivní, ale především pravdivé informace. Ve školce bude spousta dětí, s některými se budeš kamarádit s jinými možná ne. Paní učitelka je prima, ale bude tam pro všechny děti. Vzpomínáš si, jak se ti v té školce líbilo to auto, i s ním si budeš moc hrát i s ostatními dětmi apod.,” vysvětluje psycholožka Eva Kneblová z Mansio.cz.
Rodiče by si měli uvědomit, že školka není jen řešením jejich času, ale že je to důležitý krok ve vývoji dítěte. Během odloučení si dítě rozvíjí mnoho různých dovedností a je to pro něj tedy velmi pozitivní zkušenost. Dítě se učí přizpůsobit se nové situaci, spolupracovat s ostatními dětmi a učiteli.
Učí se rozvíjet své dovednosti v různých činnostech a také se snaží pochopit denní režim školky. Získá nové kamarády, zájmy i povinnosti, které jej rozvíjejí. Také dochází postupně k poznání, že školní činnost končí v určitém čase, a že se opět vrátí ke svým rodičům do svého rodinného prostředí.
Velmi důležité je obrnit se trpělivostí. Podle dětské psycholožky se problémy s adaptací mohou při normálním vývoji vyskytovat až dva měsíce. Dítěti se samozřejmě může stýskat po rodičích, zejména po mamince. Může odmítat jídlo a pití, nebo třeba rušit odpolední klid. Důvodem ale mohou být i problémy s komunikací ve školce.
„Pokud dítě není schopné vyslovit a správně formulovat své přání, narazí na nepochopení. V jeho důsledku se stáhne do sebe a začne se stranit kolektivu i paní učitelky. Další častou reakcí je agrese. Dítě například uhodí kamaráda, nebo do něj kopne jen proto, že neví, jak ho vyzvat ke společné hře,“ vysvětluje psycholožka Simona Hoskovcová.
Rodiče by tedy měli zapracovat na těchto dovednostech. Zapomínat by ani neměli na plnění slibů, které ráno dítěti dávají. „Pokud řeknete, že přijdete po obědě, pak to musíte splnit. Důvěra dítěte ve vaši spolehlivost usnadní jeho odloučení,“ doporučuje Hoskovcová.
Špatné je dítěti slibovat odměny za pobyt ve školce. Psycholožka Hoskovcová pro to má několik důvodů: dítě může vnímat, že školka je něco nepříjemného, za co musí být odměněno. Může také prožívat dvojitý stres z toho, že bude plakat a tím pádem nedostane slíbenou odměnu.
Problémy může také způsobovat nevyspání dítěte. Je velmi důležité, aby dítě chodilo velmi brzy spát, tak aby spalo min. 10 hodin. Čím více bude vyspalé, tím bude ve větší pohodě. Při špatném spánku bývá pro dítě ranní buzení velmi stresující, od čehož se odvíjí i jeho další naladění.
Pokud se pláč objevuje i třetí měsíc docházky, je dobré nejprve zkusit nalézt nějaké řešení přímo s učitelkou či vedením školky, a pokud ani to nebude fungovat, pak vyhledat pomoc dětského psychologa.
Hlavní zprávy
Jak zvládnout první dny ve školce
Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
Uznávaný dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček propagoval myšlenku, že jesle by si dítě nevymyslelo, ale mateřskou školku už ano. V daném věku je dítě schopné začlenit se do kolektivu a respektovat jistá pravidla. Tomu se říká socializace. Jenže každé dítě je jiné a první dny či týdny ve školce prožívá jinak.
Rodič odvede své dítě ráno do školky, kde se o něj postarají milé paní vychovatelky. Pohraje si, dostane najíst, po obědě si může odpočinout a naučí se spoustu nového. Odpoledne si ho maminka zase vyzvedne. Zní to jako idylka, realita je bohužel zcela jiná.
Určitě se setkáte buď přímo vy nebo bezprostředně ve svém okolí s obrázkem vztekajícího se prcka taženého za ruku dospělým. Rodič není schopen dítě v šatně ani převléknout a přezout, dítě pláče a nechce se ho pustit. Odpoledne, když si pro něj rodič přijde, by naopak nejraději vůbec nešel domů a ještě by si hrál s kamarády.
V tomto období je velmi důležitá jistota. Proto potomky ani v žertu nestrašíme větami typu „když budeš zlobit, tak si pro tebe nepřijdu“. Naopak dítěti musíme vštěpovat vědomí, že si ho vždy vyzvedneme. Buď my nebo jemu známá blízká osoba.
Většinou dítě po odchodu rodiče ze školky přestane být smutné a zapojí se do kolektivu. Některé pláče demonstrativně.
Pokud bude ale dítě každé ráno vyvádět jak smyslů zbavené a nebude se chtít od vás oddělit, zkuste si s partnerem vyměnit role. Třeba právě změna doprovodu do školky pomůže v odloučení.
Jídlo na talíři
Některé děti jsou jedlíci, jiní potřebují k životu jen vzduch. Z rodiny si s sebou do školky přinášejí stravovací návyky a snaží se je tam uplatňovat. Pokud doma holdujete masným výrobkům, zasmaženým polévkám a ovoci se vyhýbáte obloukem, zvolit program zdravého stravování ve školce není nejlepší nápad.
Jako ve všem i u jídla by měla platit kladná motivace. Některé jídlo dítě nejí, protože je nezná nebo o něm nemá dostatek informací. Raději poproste personál, aby dítěti dávali menší porce, přidat si může vždy. Stejně tak můžete upozornit, aby dítěti jídlo nenutili. Pokud nechce jíst, bude o hladu až do svačiny.
Hezky se vyspinkat
Někdo chodí domů po obědě, jiný musí počkat na vyzvednutí až do odpoledních hodin. Pokud potomek už nějakou dobu po obědě spát nechce, nemusí, je ale třeba zvolit vhodnou formu odpočinku. Zkušená vychovatelka dokáže uklidnit pohádkou či vyprávěním i ty největší raubíře.
_tip_