- úprava hmotnosti a zdravý životní styl
- poruchy příjmu potravy
- úprava jídelníčku v těhotenství a po porodu
- úprava stravování jako součást léčby zdravotních komplikací
Jsou pro vás Vánoce svátky jídla, kdy se v následujících měsících snažíte zbavit nabytých kil? Nebo se nesou ve znamení klidu a pohody bez dalších kilogramů? Hlavní nástrahy vánoc jsou vánoční cukroví, stálé uzobávání laskomin a konečně tradiční štědrovečerní menu se smaženým kaprem a majonézovým salátem.
Jídlo během Štědrého dne a vánočních svátků
Traduje se, že pokud chceme vidět zlaté prasátko, celý den bychom se měli vzdát jídla. Závěr dne pak patří opulentní štědrovečerní večeři. V některých domácnostech se dodržuje jen absence masa přes den, které je určeno k večeři. Celý den se hoduje na cukroví, jednohubkách a chlebíčcích, vánočce…
U chlebíčků a jednohubek je možné pomazánky odlehčit jogurtem, žervé či tvarohem namísto majonézy. Tučný salám lze nahradit šunkou.
Pohoštění pro návštěvu může být i netradičně a zdravěji pojaté.
Neslané tortilla chipsy s několika dipy, jako jsou třeba tvarohový, avokádový nebo rajčatový, je nápaditá a rozhodně zdravější varianta než obložené chlebíčky.
K tomu ještě nakrájet zeleninu na proužky na namáčení, nebo jen samotné k zakusování. Ze salátové okurky pokrájené na plátky vytvoříte spolu s tvarohovým krémem zdravější jednohubky.
Vánoční cukroví
Každého asi napadne, že cukroví obsahuje příliš mnoho cukru a tuku. Díky nekontrolovanému zobání lehce dostupných sladkostí naroste příjem kalorií několikanásobně více, než jak je tomu během celého roku.
Již při přípravě cukroví snižte množství cukru na polovinu. Část tuku nahraďte ořechy, cukr pak rozmixovaným sušeným ovocem. Místo tučných máslových krémů použijte marmeládu.
Zdravější variantou může být nepečené cukroví ze sušeného ovoce a ořechů. Nyní přichází na řadu nejrůznější raw inspirace. Cukr není třeba, leckde ani tuk, nebo rozhodně menší množství.
Co je důležité – cukroví nenahrazuje plnohodnotné jídlo. Dobrá varianta je dát si jej dát spolu s ovocem – sníte tak výrazně menší množství. Hlídejte si svou porci, pár kousků si naložte na malý dezertní talířek a jezte jej buď místo svačiny, nebo až po jídle.
Tradiční štědrovečerní večeře
Není vhodné dohnat večeří vynechané jídlo za celý den. Tradiční večeří po celodenním půstu si navíc můžete přivodit žlučníkový záchvat.
Rybí polévka zahuštěná jíškou, navrch ještě doplněná smaženou houskou, kapr v trojobalu připravený na oleji a bramborový salát plný majonézy – to vše dodá tělu obrovskou nálož kalorií.
Večer u stromečku a televize již toto velké množství přijaté energie nezužitkujete. Výsledkem je tedy vytvoření tukových zásob, kterých se po vánocích budete hůře zbavovat.
Jaké je tedy řešení? Rybí polévku připravit bez zahuštění jíškou se spoustou zeleniny. Rybu upečte, či grilujte s malým množstvím tuku, není třeba ji obalovat a smažit. Je to velmi chutná a hlavně zdravá varianta bez množství přepáleného tuku. Tradiční bramborový salát odlehčíte nahrazením majonézy částečně, nebo zcela jogurtem.
Pár rad závěrem
Základní pravidlo boje před kilogramy navíc je vyhnout se bezmyšlenkovitému uzobávání u televize. Nejhorší je mít lákadla v dosahu – chlebíčky a cukroví přímo u ruky na stole. Pomůže pečlivé plánování porcí do jednotlivých jídel, stejně jako to děláme během zbytku roku. Získáte tak kontrolu nad množstvím i kolik jste toho za den snědli.
Alkohol také není bez viny. Jen navyšuje přijaté kalorie a do energetického příjmu se rozhodně počítá! Pijte v dostatečném množství vodu, ať předejdete dehydrataci a následnému bolení hlavy.
Na co byste neměli ani o vánocích zapomenout je pohyb. Procházka na čerstvém vzduchu vám udělá dobře a odvede vás hlavně od lákadel mlsání.
Tekuté jídlo MANA [recenze]: Dokáže nahradit pevnou stravu?
V dnešní době, kdy se každý snaží vše co nejvíce zjednodušit, získávají čím dál větší popularitu nápoje sloužící jako plnohodnotná náhrada jídla. Nemusíte nic připravovat, nosit s sebou nepraktické krabičky s jídlem a navíc ušetříte peníze (alespoň to někteří výrobci tvrdí).
Díky propracovanému marketingu stačí otevřít Instagram a už na vás vykukují reklamy na nejrůznější tekuté drinky. A já je všechny úspěšně ignoroval. Až jednou jsem se o ně začal více zajímat.
Konkrétně tedy o MANU. No a vyvrcholilo to tím, že jsem ji dokonce vyzkoušel
.Jak to změnilo můj názor? Může to být plnohodnotná náhrada stravy? Jak chutná? To a mnohem více se dozvíte v dnešní recenzi.
Na úvod zbývá ještě dodat, že pokud se nechcete tímto (poměrně dlouhým) textem pročítat a raději se podíváte na video, určitě můžeme s klidným svědomím doporučit naši videorecenzi, která obsahuje všechny důležité informace uvedené v článku. Můžete se na ni podívat přímo zde:
Z hlediska evoluce je to naprostý nesmysl
Ještě předtím, než se vůbec podíváme konkrétně na MANU, kterou jsem vyzkoušel, bychom si měli říct, jaké jsou vlastně nevýhody pravidelného přijímání tekuté stravy. Protože jak jistě chápete, naši prapředkové někde v jeskyních nepili nápoje jako je MANA a ani nemixovali různá ovocná smoothies.
No a tudíž je pevné stravě uzpůsobeno i naše trávení. Když založíte stravu na jednom konkrétním nápoji, můžete se “těšit” především na:
- Ochabnutí žvýkacích svalů.
- Ochabnutí peristaltiky střev.
- Menší sytící efekt (tudíž budete mít dříve hlad, budete muset dříve jíst, přijmete více kalorií a budete tloustnout).
- Stereotyp, který tělo nemá rádo.
- Chuť vás omrzí. Sice se nabízí možnost si neutrální variantu nějakým způsobem dochutit, nicméně pak ztratíte ten hlavní benefit, že je to rychlé, pohodlné a nenáročné na přípravu.
- Slinná amyláza nebude mít dostatek času na natrávení sacharidů.
Pokud hledáte alternativu za pevnou stravu, abyste do sebe dostali potřebné živiny narychlo v tekuté formě, je to celé špatně. Už od dob pravěkých bylo jídlo stvořeno, abychom si ho mohli vychutnat a aktivovalo nám parasympatický nervový systém. Tím, že do sebe během minuty hrknete dávku tekutého jídla, brzy vám na to vaše trávení i tělo odpoví. Určitě ne pozitivně. Když už tedy chcete Manu užívat, alespoň si v práci/škole na 10 minut oddychněte a produkt si „vychutnejte“.
Samotná Mana obsahuje ty nejlevnější dostupné suroviny
U složení je nutné podotknout, že i když suroviny (většinou) nejsou vyloženě nekvalitní, všechny je spojuje jedna věc. Nízká pořizovací cena. Pojďme se na některé konkrétní suroviny podívat trochu blíže:
1. Maltodextrin
Maltodextrin je oligosacharid/polysacharid, který se získává z pšenice. Po chemické stránce se jedná o několik molekul glukózy spojených glykosidickou vazbou. Těch jednotek glukózy bývá zpravidla 3-17, pro představu škrob (ten je v bramborách, rýži,…
) obsahuje tisíce až desetitisíce molekul glukózy. A to se projeví i na rychlosti vstřebávání. Osobně bych tedy ocenil spíše o něco komplexnější zdroj sacharidů, než je práv maltodextrin. Ale právě ten splňuje i kritérium nízké pořizovací ceny.
2. Izolát sojové bílkoviny
Ani zdroj bílkovin v Maně rozhodně není nějaká výhra. Sójová bílkovina je sice vhodná pro vegany, ale pokud jimi nejste, nemá příliš mnoho dalších benefitů. Základní problém je v nekompletním spektru aminokyselin, kvůli kterému nemůže být protein plně využitelný.
Podstatně lepší volbou z hlediska zdroje proteinů je tedy například syrovátkový koncentrát, nebo kombinace několika rostlinných zdrojů bílkovin. Ani jedno ale MANA neobsahuje.
4. Isomaltulóza
Isomaltulóza je disacharid tvořený glukózou a fruktózou. Má sice relativně pomalé vstřebávání a nižší glykemický index, ale pod obchodním názvem Palatinose ho seženete v podstatě kdekoliv a za pár korun (Například Extrifit prodává 1,5kg této suroviny za zhruba 350 Kč).
Lepší složení z této kategorie má dle našeho pohledu Anapur. Když už se tedy rozhodnete čas od času nějakého nutričního nápoje využít, rozhodně bude lepší volbou. Celou recenzi a potažmo i srovnání Mana vs. Anapur si můžete přečíst zde.
5. Vitamíny a minerály
V případě vitamínů a minerálů je MANA tak trochu diskutabilní a nicneříkající. Výrobce totiž nikde (jak na produktu, tak ani na webových stránkách) neuvádí konkrétní sloučeniny, v jakých se minerály/vitamíny vyskytují. A to je problém.
Pro ilustraci by nám mohl posloužit například hořčík, nejvíce deficientní minerál v našem těle, o kterém jsme častokrát psali i samostatný článek. Jedním z jeho zdrojů je oxid hořečnatý, druhým bisglycinát hořečnatý (existuje jich samozřejmě daleko více, ale představme si tyto dva).
Zatímco z oxidu se využijí zhruba 4% hořčíku, bisglycinát díky své chelátové vazbě je využitelný téměř ze 100%. Ale samozřejmě základní rozdíl je v ceně.
Nemůžeme tedy vědět, co konkrétně výrobce používá, ale vzhledem k tomu, že doteď byly suroviny volené podle nejnižší možné ceny, dá se očekávat, že tomu tak bude i v tomto případě.
Jak hodnotíme složení MANA Mark 6?
S příchodem MANA Mark 6 se spousta věcí změnila k lepšímu, výrobce již udává konkrétní zastoupení jednotlivých minerálů a vitamínů, místo dvou zdrojů bílkovin je jich použito hned šest a produkt rázem dostává zcela nový rozměr. Bohužel zde ale stále zůstávají suroviny jako isomaltulóza, maltodextrin, stabilizátory či aromata, o kterých jsme v dnešní recenz již jednou mluvili.
Pokud budeme zacházet do detailu, osobně bych místo vitamínu K1 rozhodně preferoval K2, protože podle mnohých vědeckých poznatků nepřesahuje využitelnost „jedničky“ 10%, což je opravdu docela málo.
Velmi podobně si stojí i srovnání vitamínu D2 a D3.
MANA stále používá vitamín D2, který je samozřejmě levnější na produkci, proto se nachází ve většině podobných jídel, ale vitamín D3 je prokazatelně efektivnější.
Problém je ale samozřejmě v tom, že tyto látky by bylo velmi obtížné (je otázkou, zda by bylo vůbec možné) získat z rostlinných zdrojů, protože je ve většině případů najdete ve zdrojích živočišných I přesto se ale s novou verzí MANA rozhodně zlepšila, což vidím jako velké pozitivum.
Kde se MANA Mark 6 prodává nejlevněji?
Chuť má velké nedostatky
Já osobně vyzkoušel MANU ve dvou ze čtyř dostupných variant. Malinovo-jahodové a banánové příchuti. A právě první zmíněná možnost mi ani trochu nechutnala, troufám si tvrdit, že to byla jedna z nejhorších věcí, které jsem za dva roky testování pro náš web ochutnal. Banánová příchuť sice taky nebyla žádný zázrak, ale určitě se pila podstatně příjemněji.
Z mého pohledu je hlavní nevýhodou to, že se příchutě musí rychle přepít. Výrobce sice radí, že si můžete variantu “natural” dochutit různým ovocem a dalšími surovinami, nicméně pak MANA ztratí svůj hlavní benefit – nenáročnou a rychlou přípravu.
Naprosto neodpovídající cena
Když se v naší dnešní recenzi znovu posunete o pár řádků výše, zjistíte, že na značný nepoměr mezi cenou surovin a cenou výsledného produktu jsme již jednou upozorňovali. Pro kompletnost této recenze se to ale hodí rozebrat i samostatně.
Za jednu lahvičku, a tedy i jednu denní dávku, totiž zaplatíte 70 Kč. A i když neříkám, že zvolené složky jsou vyloženě nekvalitní, nejsou ani zdaleka tak kvalitní, jak by mohly být. Kdybych měl vytvořit svůj vlastní produkt, použil bych ovesné vločky, syrovátkový protein a další (kvalitnější) suroviny.
Kde se MANA prodává nejlevněji?
Jak a kdy bych MANU doporučil užívat?
I když jsem se doteď na MANU díval velmi kriticky, rozhodně má své opodstatnění.
Stejně tak jako proteinové tyčinky nebo jiné potravinové doplňky se ji vyplatí užívat v situacích, kdy nestíháte pevnou stravu a nebo nemáte možnost nic jiného koupit.
Třeba v situacích, kdy máte na výběr mezi nejrůznějšími bagetami napěchovanými konzervanty a MANOU, je volba víceméně jasná.
Lahvičku opravdu stačí protřepat a můžete “jíst”, takže praktičnost se tomuto “zázračnému nápoji” upřít rozhodně nedá. Druhou otázkou je, kdo do něj chce za tuto cenu investovat.
Závěrem zbývá snad ještě podotknout, že osobně proti tomuto nápoji naprosto nic nemám, jen se mi nelíbí myšlenka nahrazení jídla nápojem. Ať by byl sebelepší.
MANA může v některých situacích přijít vhod, nicméně nahradit jí pevnou stravu, je naprosto nesmyslné a pro mě osobně i nereálné.
I když riskuji, že budu nařčen z absence tolik opěvované a v kulturistice extrémně důležité silné vůle, musím říct, že třeba pořádný hamburger s hranolkami a jedním pivem mi lichotí daleko více, než jakýkoliv pseudouniverzální nápoj.
TIP: Jak chutná umělý burger Beyond Meat? (Recenze)
Ne hladu"
Jednoduchý recept na skvělý koláč s třešněmi, který zachutná i největším milovníkům sladkého 🙂 Pokud nemáte rádi třešně, nebo se jejich sezona blíží ke konci, můžete použít jakékoli jiné ovoce. Meruňky, rybíz, borůvky … možností je spousta.
- Na koláč (velká forma nebo plech) potřebujete:
- 370 g pšeničné nebo špaldové celozrnné mouky
- 120 g másla
- 3 vejce
- 50 ml mléka
- 60 g cukru krupice
- 500 g polotučného tvarohu
- 1 balení vanilkového pudingu
- 50 g cukru moučka
- 700 g vypeckovaných třešní
- lžička prášku do pečiva
Postup:
Nejprve si připravte těsto. Mouku smíchejte s máslem, mlékem, krupicovým cukrem, práškem do pečiva a jedním vejcem a vypracujte těsto, které dejte zabalené odležet 30 minut do ledničky.
Mezitím smíchejte tvaroh s pudingovým práškem, 2 vejci a moučkový cukrem. Vychlazené těsto vyválejte, rozprostřete do formy, na těsto rozetřete tvarohovou náplň a nakonec posypejte třešněmi nebo jiným ovocem.
Koláč pečte ve vyhřáté troubě na 175% zhruba 40 minut.
Hodnoty na 1/12 koláče:1 405 kJ10 g Bílkovin45 g Sacharidů12 g Tuku Začíná nový školní rok a spoustu z vás letos čeká volba, kam jít na vysokou školu. Proto mě napadlo trochu přiblížit, jaké je studium nutriční terapie na 1. lékařské fakultě UK, co vás může překvapit a na co se připravit.
Začnu asi tím, že nutriční terapie, podobně jako ostatní specializace ve zdravotnictví (fyzioterapie, adiktologie, ergoterapie…), je poměrně úzce zaměřený obor. To znamená, že pokud ho vystudujete, máte celkem jasno, čím se můžete živit. To je asi největší rozdíl od masových oborů, kterých je určitě spousta a které snad nemusím jmenovat. Pokud se po získání titulu rozhodnete zůstat v oboru, můžete se věnovat např. stravování v nemocnici (v kuchyni, na oddělení nebo v ambulanci), školnímu stravování, výživovému poradenství, poradenství pro specifické skupiny lidí, jako jsou celiaci, diabetici nebo třeba sportovci. Můžete si otevřít vlastní ordinaci, která bude fungovat jako zdravotnické zařízení, věnovat se můžete výzkumu, uplatnění najdete i ve firmách, které vyrábějí různé potravní doplňky nebo klasické potraviny – i na složení sypaného müsli by měl dohlédnout odborník. :)Ještě v krátkosti zmíním, jak jsem se k nutriční terapii dostala já. Na střední jsem byla na ročním pobytu na jihu USA, a i když jsem výživě vůbec nerozuměla, zděsila jsem se, jaké mají místní lidé návyky a jak vypadají. Spolužáci pomalu neprošli dveřmi, sportovní aktivita žádná, chodníky neexistovaly, takže od 16 bez auta ani ránu (do té doby ani ránu bez rodiče s autem), jediná zábava bylo chození do kina, do fastfoodu a do Starbucksu. Hlávka salátu byla běžně dražší než burger v Mekáči, no vždyť to určitě znáte. Výsledkem bylo, že i když člověk nechtěl, musel se místnímu životnímu stylu trochu přizpůsobit, takže jsem přibrala asi 8 kilo. Nebylo to nic hrozného, byla jsem předtím hodně hubená, ale přeci jen jsem se trochu lekla a začala se zajímat o výživu, zdroj: internet. No a po roce jsem byla přijatá na lékařskou fakultu a těšila se, jak ze mě bude skvělý odborník na redukční dietu. Jen jsem trochu zapomněla, že jde pořád o zdravotnický obor…
První ročník je plný „kmenových“ předmětů, které jsou společné pro většinu oborů. Nejtěžší je anatomie, protože každých 14 dní píšete test z latinských pojmenování nejrůznějších zákoutí lidského těla, a je toho opravdu hodně – jestli kolem sebe máte nějakého medika, tak vám o tom určitě poví, naše anatomie se moc nelišila od té jejich. Kromě různých genetik, prvních pomocí, latin, angličtin a biochemií jsme měli také pár užitečných oborových předmětů, jako je praxe v dietním vaření, stáž v potravinářských technologiích (oba předměty učila nutriční terapeutka formou přednášek a asi třikrát jsme si něco uvařili) a chemie potravin. V prváku se člověk dozví hlavně to, jak je to s nejčastějšími mýty o potravinách, jak si stojí kokosový a řepkový olej, co mléko a pšenice. Nejvíce jsem se naučila tázáním přednášejících a čtením doporučených knížek, které se věnovaly výživě. Ale také přišlo jedno velké rozčarování, a to když jsem byla poprvé na praxi v nemocnici. Nevím, co jsem si představovala, ale určitě ne směnu od 5 od rána, kancelář vedle kuchyně a jako náplň práce vážení veky pro diabetiky a dohlížení na kuchaře, jestli osolili polévku a nespálili maso. Později jsem se do provozu nemocniční kuchyně dostala ještě jednou, a to hlavně minulou zimu, kdy jsem se takto nechala zaměstnat, abych získala praxi v oboru a nějak zaplnila životopis. Vzali mě i jako studentku, což bylo skvělé, ale musím říct, že tu práci bych nemohla dělat na plný úvazek, protože bych se asi ustresovala a nevyspalá Verča taky neni nic moc. Na druhou stranu už mi to nevadilo tolik jako v tom prváku, kdy jsem měla pocit, že jsem přišla o všechny iluze skvělé poradkyně.
(co člověk nenajde v počítači… :D)
V druhém ročníku jsem se dozvěděla asi nejvíce užitečných informací. Předmětů společných pro více oborů bylo pořád dost, ale mnohem víc mě bavily a daly mi opravdu hodně. Na mysli mám třeba patologii a patofyziologii, kde se naučíte, jak tělo vypadá a (ne)funguje, když se něco pokazí. Nejvíce času jsem strávila u poruch krevního oběhu, trávení a dýchacího systému. Možná to takhle nezní jako něco, co úzce souvisí s výživou, ale ono to tak je. (Nejen) s obezitou a podváhou se pojí spoustu přidružených onemocnění a je nutné je znát a vědět, co se při nich děje, aby se tomu přizpůsobil jídelníček. A ruku na srdce, kolik lidí, kteří potřebují pomoc nutričního terapeuta, je zdravých? I do soukromé ordinace jistě čas od času zavítá někdo, kdo není úplně fit a je škoda ho odmítnout s tím, že jeho nemoci nerozumíte. Nebo mu v horším případě poradit špatně a nezohlednit třeba fakt, že kvůli užívaným lékům nemůže jíst příliš zeleniny a kvůli problémům s ledvinami by neměl mít moc masa a vypít denně tři litry tekutin asi taky nebude úplně ideální. Tak jsem pochopila jeden z hlavních rozdílů mezi nutričním terapeutem a výživovým poradcem. Bohužel mám i jeden negativní zážitek z praxe, a to když jsem se dostala do ordinace nutriční terapeutky, která sice měla potřebné znalosti, ale i tak dávala lidem ošizené jídelníčky z šuplíku a ti odcházeli všichni se stejnou dietkou, kterou buď nevydrželi, nebo je čekal typický jojo efekt. Rychlé zhubnutí je však kolikrát přesvědčilo o tom, že paní ví, co dělá, a že nevydržení režimu a nabrání hmotnosti je přece osobní selhání. To mě trochu mrzelo, ale i motivovalo k tomu, že chci jednou svou práci dělat pořádně a lépe. Někdy během druháku vznikly naše stránky.
Takhle vypadá třeba praxe v lázních. Vlastně je to dost vystihující, protože člověk tam jede na 14 dní, docházku má povinnou denně tak na hodinu a náplň práce je pozorování hostů u snídaně. Případně jen snídaně. Vlastně to není špatné, ale nikdo neví, co s vámi a proč tam jste.
Třetí ročník už byl trochu volnější, co se týče docházky i náročnosti předmětů. Nejvíc se mi líbily předměty poruchy příjmu potravy a sportovní výživa a skoro mi bylo líto, že nebyly náročnější.V prvním semestru se člověk opravdu nemusel moc učit, takže ani nevadilo, že jsem si na tři týdny odjela do Jižní Ameriky, haha. Co mě mrzelo, bylo, že spoustu profesorů své přednášky, které by mohly být velmi zajímavé, odbylo a nebo na ně pro jistotu vůbec nedorazilo. Někde se zase docházka sice hlídala, ale tradovalo se, že zkoušku udělá opravdu každý, a člověk pak neměl moc motivaci se něco učit. Nejdůležitější však bylo napsat bakalářku, což mi taky zabralo ohromné množství času, protože jsem se pustila do hodnocení školních jídelen vzhledem k zásadám zdravého stravování. Téma to bylo moc zajímavé a pro mě přínosné, protože mě štvalo, jak média kritizují jídelny a přitom vůbec netuší, jak fungují. Horší bylo, že jsem si sama vymyslela, že budu počítat hodnoty jejich jídelníčků, a to u 16 jídelen na 20 dnů, většinou s výběrem z více jídel. Pro představu, asi dva měsíce v kuse jsem jen seděla u počítače a zadávala potraviny do tabulek. Ale vše dopadlo dobře a já si našla dokonce měsíc volna na to, abych se naučila chemii na přijímačky na VŠCHT. Státnice ani nestojí za řeč, je to jen jedna zkouška z Dietologie, měla jsem na to týden, dva dny z toho jsem rozdýchávala předchozí nával zkoušek a den předtím jsem zvracela. Kdo nepropadl nervům u zkoušky, měl vyhráno.
S tátou u promoce, to byl zrovna teplotní rekord, takže ze mě pěkně lilo 😀
Pro náš ročník se v Praze historicky poprvé otevřel magisterský program nutriční specialista, kam se část ročníku rozhodla přihlásit. Já si už v polovině posledního roku hrála s myšlenkou jít na VŠCHT, ale pořád jsem se bála matematiky. Nakonec jsem zjistila, že když přeskočím bakaláře, doučím se chemii a vezmou mě rovnou na magistra, tak se pověstné zlomatice vyhnu, hahaha. Takže bylo jasno a jen doufám, že mi to nebude moc chybět a nevyhodí mě u první zkoušky. Prezenčně jsem k nám na fakultu nechtěla jít z důvodu, který jsem už trochu načala v předchozím odstavci. Někteří profesoři jsou příliš vytížení, jiní moc neví, co by nám říkali, další mají tak nabitý program, že naši přednášku nestihnou. Prostě jsem usoudila, že by mi magistr u nás nedal tolik, kolik bych chtěla a radši budu věnovat čas něčemu novému, tedy chemii. Nakonec mi to stejně nedalo a přihlásila jsem se tam dálkově, takže bude veselo.A co se týče uplatnění? Zatím jsem nehledala nic na plný úvazek, takže to třeba taky bude jiné, ale doporučuji si najít aspoň brigádu co nejblíže oboru a pečlivě si vybírat praxe, aby se člověk podíval na místa, kde by třeba časem chtěl pracovat. Jak už jsem zmínila, před rokem jsem si našla brigádu jako výpomoc v provozu nemocniční kuchyně, kde musí být nutriční terapeut, aby dohlédl na správnost a kvalitu vydávaných jídel. Je to hodně stresu, ale pro někoho, komu nedělá problém sem tam sprdnout o 30 let staršího kuchaře, to asi bude normální práce. Mně dokonce nabídli, že po dokončení bakaláře můžu nastoupit na plný úvazek, ale studium mi je přeci jen pořád milejší… Taky jsme společně s Andy pomáhaly u vzniku projektu, jehož výsledkem mělo být zdravé a vyvážené bistro. Zakladatelky hledaly přímo studentky nutriční terapie, aby jim pomohly správně sestavit jídelníček a propočítat hodnoty jídel. A má poslední zkušenost je zatím nejčerstvější, protože se mi podařilo dostat místo v Institutu sportovního lékařství, kde budu mít od září každý pátek svou ordinaci. Zatím to vypadá jako práce snů, protože den v týdnu se ještě pořád dá zkombinovat se školou (dvěma školami :D) a tím, že budu mít cca 2-3 pacienty týdně, se jim mohu pořádně věnovat. Navíc sportovní výživa je hodně zajímavá a aspoň budu mít důvod se pořádně naučit všechny ty proteiny, když se sama jíst nechci.Takže za sebe hodnotím i uplatnění pozitivně, ale chce to snahu. Nutričních terapeutů každým rokem přibývá a všímám si, že na obor chodí čím dál tím více lidí, které to opravdu zajímá. Což je super, protože kromě větší konkurence to znamená hlavně to, že třeba jednou vystřídají výživové poradce skuteční odborníci. 🙂 Já se naučila především nebát se jídla, dát si i něco zdánlivě nezdravého s vědomím, že se nic neděje a mnohem lepší je sníst v noci na párty burger, než si nedat nic a 6 hodin hladovět. Je mi jasné, že pro spoustu poradců je jednodušší lidem napsat jídelníček ostrouhaný o veškeré požitky z jídla s tím, že nejspíš něco zhubnou, než se snažit jim příjem držet co nejvyšší, který ještě můžou mít k dosažení svých cílů a postupovat po malých krůčcích. Ráda bych se však vydala tím druhým směrem, protože se s ním mnohem více ztotožňuji a věřím mu.Mimo jiné se poslední dobou vyvíjí i školní stravování, od letošního roku musí mít jídelna dohled nutričního terapeuta, pokud chce pro některé děti vařit např. bezlepkově. Myslím, že to bude zajímavá práce, protože to je určitě méně stresu než práce v nemocnici a co jsem slyšela, i ohodnocení je výrazně lepší.
Školní stravování čelí kritice ze strany novinářů. Já zkoumala složení jídelníčku a není to vůbec špatné, vybrala jsem pro ukázku třeba graf složení tuků, 100 % je nejvyšší přípustné množství.
Je vidět, že většina jídelen ho dodržela a nejvyšší je spotřeba rostlinných tuků.
Pracovat by se tak mělo hlavně s technickým a personálním vybavením jídelen, čemuž může pomoct třeba i nutriční terapeut.
Co se týče té nemocnice, dovedu si představit pracovat na oddělení nebo v ambulanci. To vypadá tak, že nutriční terapeut chodí za pacienty, kteří mají nějaké specifické požadavky a vymýšlí s nimi individuální jídelníček. V některých nemocnicích, třeba v Motole, dokonce obchází všechny pacienty a ptá se jich, zda jsou s jídlem spokojeni a zda by si přáli nějaké úpravy. Samozřejmě nejde splnit každé přání, ale myslím, že to je dobrá cesta. Spoustu nemocnic má také svou nutriční ambulanci, kam docházejí různí pacienti, ať už děti, obézní nebo diabetici, většinou na doporučení lékaře.
Nakonec je to pořádně dlouhý článek, ale chtěla jsem to sepsat hezky pohromadě, tak se klidně ještě ještě ptejte, co by vás zajímalo. 😉
Grilovací sezóna je pořád v plném proudu a k naloženému masu patří i nějaká ta omáčka. Kdo se snaží jíst zdravě a dbát na kvalitní složení potravin, může být občas bezradný, protože většina omáček nedělá zrovna nejlepší dojem. Ten, kdo chce redukovat hmotnost, by se měl vyhnout většímu množství majonézy a tzv. „ovocným“ omáčkám a ten, kdo má problém s nadměrným solením, by zase měl vynechat různé barbecue omáčky. Výběru omáčky pro děti by měla být věnována dvojnásobná pozornost, protože děti jsou ještě náchylnější na vysoký příjem soli. HořčicePozitiva: nízký obsah cukru a tukuNegativa: vysoký obsah soliHořčice patří mezi nejzdravější běžně používané omáčky. Její energetická hustota není vysoká a hodí se proto i do redukční diety. Existuje spoustu druhů hořčic a ty se velmi liší svým složením, např. medová hořčice už tak ideální nebude. Přesto však má jedno negativum, a to poměrně vysoký obsah soli. Při použití hořčice proto s další solí šetřete.
Kečup
Pozitiva: nízký obsah tukuNegativa:
Řada lidí provádí detoxikaci špatně, říká nutriční terapeutka Věra Boháčová
Jaké zdravotní diety jsou nejčastější?Četnost diet se odvíjí od výskytu daných onemocnění, a tedy potřeby jejich dodržování.
Podíváme-li se do statistik, zjistíme, že v Česku mají tři čtvrtiny dospělých zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi, cukrovkářů je více než milion, dospělých s nadměrnou tělesnou hmotností 50–60 procent. Velmi častým problémem je vysoký krevní tlak. Řeší se také alergie, intolerance.
Všechno jsou to onemocnění, která by měla být mimo jiné léčena úpravou jídelníčku. Existují ale diety při různých specifických onemocněních, kdy mohou být i základním léčebným prostředkem.
Přečíst článek ›
Opravdu jsme si všechny tyto problémy způsobili špatnou stravou a životním stylem? Dá se trend ještě zvrátit, nebo to bude jenom horší?Ano, životní styl zde sehrává důležitou roli. Osobně se domnívám, že počty osob s těmito onemocněními se budou ještě zvyšovat, něco napovídají i statistické prognózy.
Na druhou stranu vidíme některé pozitivní změny například ve spotřebních koších během posledních několika desetiletí. Důležité je, aby výše zmíněná onemocnění nebyla brána na lehkou váhu. U samotných pacientů se setkáváme s jejich bagatelizováním, protože přece zvýšená hladina cholesterolu nebolí, nijak dramaticky nemusí být omezující ani vyšší krevní tlak nebo zvýšená hladina cukru v krvi.
Je tu tendence rizikovost těchto chorob podceňovat, a to je potřeba změnit.
Jarní detoxikační kůra:
Dá se vhodnou stravou předejít i kardiovaskulárním onemocněním?Samozřejmě. Mezi rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění patří zvýšená hladina cholesterolu v krvi, cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita, vše, na co tu trpíme. Životospráva zde sehrává zásadní roli.
Pokud už má člověk problémy se srdcem, jak by měla vypadat jeho strava?Měla by zohledňovat aktuální zdravotní stav a přítomnost rizikových faktorů. Obecně můžeme říci, že jídelníček by měl být energeticky přiměřený, při nadváze či obezitě doporučuji redukční charakter.
Důležitý je dostatek zeleniny a ovoce, ideálně jako součást každého denního jídla. Důležitá je preference tuků s převahou nenasycených mastných kyselin, a to jak ve zjevné formě (rostlinné oleje, např. olivový, řepkový, slunečnicový…), tak těch skrytých (v rybách, ořeších, semínkách…).
Omezovat je třeba tuky s převahou nasycených mastných kyselin (tučné maso, uzeniny, masné výrobky, vysokotučné mléčné výrobky a živočišné tuky, jako jsou máslo či sádlo).
Nevhodné jsou i tropické tuky, zejména kokosový olej, které najdete ve větší míře v jemném a trvanlivém pečivu, zejména pak v druzích s polevou či náplní. Výhodná je naopak pravidelná konzumace ryb, preference celozrnných variant potravin, dostatečný pitný režim s dominancí neslazených nápojů.
Doporučení by však měla vycházet také z aktuálních stravovacích zvyklostí pacienta, s přihlédnutím k jeho možnostem.
Přečíst článek ›
Řekla bych, že taková úprava jídelníčku se hodí i pro osoby se zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi, cukrovkáře i lidi s obezitou…Je to tak, výše uvedená doporučení jsou poplatná pro všechna zmíněná onemocnění. Další zásady se řeší individuálně, podle aktuálních zdravotních problémů.
Jedná-li se například o osobu, kterou trápí vysoký krevní tlak, zaměřujeme se více na tělesnou hmotnost s doporučením její redukce, konzumaci alkoholu a soli. U diabetiků, z nichž většina je těch 2. typu, z více než 80 procent také řešíme tělesnou hmotnost.
Takže ono zažité „Mám cukrovku, nesmím sladit“ opravdu nestačí.
Kolik vašich pacientů vydrží nastavenou úpravu stravy dlouhodobě?Ze svých zkušeností mohu říci, že k dietě či úpravě stravy jsou vnímavější lidé, kteří sami již pociťují zdravotní obtíže.
I v těchto případech je však někdy velice složité měnit dlouho zažité stravovací a režimové návyky, ne každému se to daří.
Důležité je proto vycházet z individuálních specifik každého člověka, aby pro něj doporučení byla co nejlépe udržitelná.
Setkávám se s velmi „rezistentními“ pacienty, kteří nejsou vnímaví k žádným doporučením, ale i s těmi, kteří si velice rychle navyknou na něco nového.
Stejně se ale snažíme, aby to v jejich očích zcela nové nebylo, třeba záměnou potravin v rámci dané kategorie, radami, jak stravu upravit, aby byla nutričně výhodnější, či jaká jídla vybírat v restauracích s ohledem na jejich chuťové preference.
Poslední skupinu tvoří pacienti, kteří po edukaci dokážou ledacos změnit, vidí pozitivní efekt, jenže pak mají pocit, že nemusí pokračovat. Při své práci se setkávám se všemi typy.
Přečíst článek ›
Existuje ve zdravotních dietách nějaký trend, ze kterého nemáte radost?V nich úplně ne, spíš ve výživových trendech a směrech, které jsou nyní velice populární a kterými se lidé snaží řešit i své zdravotní problémy.
Často se jedná o extrémní způsoby stravování, nevyváženou, jednostrannou stravu, která se zdravotními dietami není kompatibilní. V některých případech může být dokonce velmi riziková.
Pokud má někdo zdravotní obtíže, je třeba stravu řešit s odborníkem, tedy dietologem či nutričním terapeutem.
Mezi léčebné diety patří jaterní dieta, která je doporučována především osobám s nemocnými játry. Co jim nejvíce škodí?V rámci potravin jistě nadměrná spotřeba alkoholu a tuků. Vliv může mít i jejich složení, způsob úpravy a samozřejmě množství. To je třeba významně snížit a tuky používat tzv. šetřícím způsobem, tedy abychom zabránili sebemenšímu přepálení.
Je rozdíl mezi jaterní dietou zdravého člověka, který chce játra pouze detoxikovat, a nemocným člověkem?Detoxikace je velice silné slovo. A pokud se jedná o tzv. očistné kúry, tak jejich postupy jsou často velmi bizarní a se seriózní individuálně indikovanou dietou na základně změněného zdravotního stavu bych je vůbec nesrovnávala.
Přečíst článek ›
V jakém smyslu bizarní?Řada lidí řeší „detoxikaci“ různými výplachy střev, hladovkami apod. To je nebezpečné.
Jak poznám, že mám játra přetížená a neuškodila by mi lehčí jaterní dieta?Těžko. Buď máte potřebu jakéhosi odlehčení, nebo již diagnostikované onemocnění. Laikům bych ale bez odborné konzultace s lékařem či nutričním terapeutem nedoporučovala dělat v souvislosti se svým zdravotním stavem jakékoli závěry, a to se týká i případné diety.
Věra Boháčová, DiS. Je nutriční terapeutka, koordinátorka Fóra zdravé výživy a členka týmu Poradenského centra Výživa dětí. Vystudovala Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Praze, obor Diplomovaná dietní sestra (Diplomovaný nutriční terapeut).
Pracovala jako členka týmu nutričních terapeutů bezplatné poradenské linky zdravého životního stylu, spolupracovala při realizaci vzdělávacích akcích zaměřených na prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Je členkou České společnosti pro aterosklerózu a lektorkou společnosti STOB (STop OBezitě).
Nyní se zaměřuje zejména na výživu dětí, pacientů s ICHDK, těhotné a ženy kojící nebo v menopauze. Vede vzdělávací kongresy, semináře pro veřejnost, je spoluautorkou mnoha knih.