Tesco pracuje na změně. Chce snížit plýtvání jídlem

Počet obyvatel planety se neustále zvyšuje, jídla ale naopak ubývá – kvůli nedostatku potravin je v současnosti v ohrožení přes 1,3 miliardy lidí; miliony tun jídla se však každoročně vyhodí. Jen v Evropské unii jde každý rok do koše 88 milionů tun potravin za 143 miliard eur.

Problém plýtvání se proto stal globální prioritou, která se v posledních letech dostává do centra pozornosti neziskových organizací, jednotlivých vlád, ale i obchodníků. Tuny jídla se totiž vyhodí i během procesu jejich zpracování, než se potravina dostane na zákazníkův talíř.

Jak plýtvání omezit? Jednotlivé sektory potravinového průmyslu od farmářů po maloobchodníky by měly víc spolupracovat, říká pro INFO.CZ Matt Simister ze společnosti Tesco.

V porovnání s ostatními globálními problémy se může plýtvání jídlem zdát jako marginálie, opak je ale pravdou.

Jenom potraviny, které do koše vyhodí lidé v Evropě, by mohly nasytit až 200 milionů obyvatel planety, kteří mají naopak jídla nedostatek.

Plýtvání však znamená také obrovskou zátěž pro životní prostředí – potravinový odpad je odpovědný za zhruba 8 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Na problém tak začaly upozorňovat neziskové organizace po celém světě a postupně se dostal i na stůl evropským úředníkům. Unijní balíček k oběhovému hospodářství počítá s tím, že by se do roku 2025 mělo plýtvání potravinami snížit o třetinu, do roku 2050 pak o polovinu. Problému si však všímají i obchodní řetězce, které se na plýtvání jídlem vysokou měrou také podílejí.

Jedním z nich se před lety stala i společnost Tesco, která si boj proti plýtvání jídlem vzala jako jednu ze svých priorit. Jak pro INFO.CZ říká generální ředitel Tesca pro střední Evropu Matt Simister, na nutnost omezit plýtvání je upozornili zákazníci i vlastní zaměstnanci, kterým tuny vyhazovaného ovoce, zeleniny, pečiva a dalších produktů přišlo jako obrovská škoda.

„Zákazníkům na omezení plýtvání potravin záleží. A uvědomili jsme si, že čím méně budeme plýtvat jídlem, tím víc bude ekonomicky udržitelný i náš byznys. Má to tedy smysl i pro nás a naše dodavatele,“ řekl Simister pro INFO.CZ u příležitosti konání mezinárodní konference o plýtvání potravinami ve střední Evropě, která se uskutečnila tento týden ve Varšavě.

Tesco začalo spolupracovat s potravinovými bankami a daruje jim neprodané jídlo, které by jinak muselo vyhodit.

V Česku spolupráce Tesca s potravinovými bankami běží od roku 2013, neprodané jídlo tak zbytečně nekončí v koši, ale na talíři lidí v nouzi.

K darování neprodaného jídla se začaly postupně přidávat i další obchodní řetězce – některé i díky novému zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, který obchodům s prodejní plochou větší než 400 m2 darování potravinových přebytků nařizuje.

„Spolupráce funguje velmi dobře. Většina řetězců se velmi snaží etablovat procesy na základě sepsané metodiky – některým to jde velmi snadno, jinde je to náročnější.

Pro Tesco je to v tomto ohledu mnohem jednodušší, protože zavedení procesu darování již dávno proběhlo,“ vysvětluje pro INFO.

CZ ředitelka Federace potravinových bank Veronika Láchová s tím, že právě Tesco je v darování potravin českým „lídrem“.

Infografika: plasty

Na nový zákon, který v Česku začal platit teprve v lednu, si potravinové banky pomalu zvykají. Stále ale přináší řadu problémů.

Poté, co povinné dárcovství neprodaného jídla vstoupilo v platnost, se v potravinových bankách sešlo obrovské množství potravin, které nebyly schopné pojmout.

V bankách totiž pracují lidé ve velmi omezeném počtu – často ve dvou nebo ve třech – a náhlý příval darovaného jídla šlo logisticky zvládnout jen stěží.

Potravinové banky tak musely přijmout další zaměstnance, což pro ně ale znamená další náklady. „Potravinové banky jsou samozřejmě rády za to, že mají více práce a více potravin pro své odběratele. Na druhou stranu více práce znamená větší finanční náročnost a dostatečná finanční podpora ze strany státu ani jiných donátorů bohužel není koncepčně zajištěna,“ komentuje nový zákon Láchová.

Podobné obavy však přicházejí také z Maďarska. Jak během konference uvedl zakladatel maďarské Potravinové banky Balász Cseh, zákon nakazující darování potravin není nutný a to, za čím na počátku stojí dobrý úmysl, může naopak přinést problémy.

„Princip dobrovolnosti je pro dárce mnohem víc motivující. Dárcovství jídla totiž probíhá i bez zákona, který by to nařizoval.

Zadruhé vidíme velký limit na straně potravinových bank – pokud legislativa k darování jídla nějakým způsobem nutí, potravinové banky to vzhledem k vlastní omezené kapacitě nezvládají a potřebují větší finanční pomoc.

Proto si myslíme, že takový zákon nepřinese pozitivní změny, ale bude mít spíš negativní efekt,“ tvrdí Cseh.

Zatímco v Česku nařizuje darování potravinových přebytků zákon, v okolních zemích zatím podobná úprava není.

Rozdíly jsou však i v dalších ohledech – například v Česku je možné, aby jídlo, které už není vhodné pro lidskou spotřebu – udali v zoologických zahradách. V Polsku však takováto zelenina nebo ovoce místo u zvířat končí v koši.

Na problém rozdílné legislativy a pravidel upozorňuje i Simister, podle kterého riziko vysokých pokut ze strany státu právě často vede k nechtěnému plýtvání.

Ani v Česku však darované potraviny včetně nápojů, luštěnin nebo rýže nemohou do všech zařízení, která by je možná uvítala, jako jsou například školy. „Bohužel většina potravin, které jdou z potravinových bank, nemůže být využita ve veřejném stravování, protože jsou po datu minimální trvanlivosti.

Dalším důvodem je, že potraviny z bank musí být poskytovány zdarma, což v konceptu školního stravování také není zcela jednoduché. Školy tedy nejsou odběrateli potravinových bank, alespoň zatím.

Mezi další patří hlavně terénní programy pro klienty i celé rodiny v nouzi nebo poradenská centra,“ říká Láchová.

Kromě darování potravin se Tesco snaží omezit plýtvání jídla i dalšími způsoby – od dodavatelů odebírá i sezónní ovoce a zeleninu nestandardních rozměrů a tvarů, které u zákazníků nebývají příliš populární a místo malé pokřivené hrušky tak raději sáhnou po rovnoměrné velké hrušce jako vystřižené z letáku. Díky nabídce produktů označovaných jako „Perfectly imperfect“, které si lidé mohou koupit za sníženou cenu, tak napomáhá omezovat hospodářský odpad. Právě výhodný prodej nelichotivě vypadající zeleniny a ovoce je také jeden z příkladů toho, jak se k boji proti plýtvání snaží motivovat i zákazníky.

Budete mít zájem:  Choroby, které přenáší komáři

„Maloobchodník nemůže zákazníkům kázat, že mají plýtvání s potravinami omezovat. Místo toho jdeme takovou cestou, že se lidem snažíme s omezováním plýtvání pomáhat – motivujeme je, aby nekupovali víc jídla, než jaké dokáží sníst.

Díky tomu ušetří peníze a zároveň méně jídla vyhodí,“ vysvětluje Simister.

Takovým příkladem je například zrušení akcí 1+1 zdarma, která právě vedla k tomu, že zákazník nakoupil větší množství jídla, které ale nestačil spotřebovat a vyhodil.

INFOGRAFIKA: české zemědělství

Díky podobným iniciativám se společnosti Tesco skutečně daří tuny vyhozeného jídla redukovat – celkově se podařilo plýtvaní potravinami snížit z 54 012 tun v roce 2016/17 na 35 054 tun v roce 2017/18, což je v porovnání s loňskem o 30 procent méně. Navzdory veškeré snaze však tisíce tun stále končí v popelnicích.

„Podle mě je důvodem to, že je potravinový průmysl poměrně dislokovaný. Jednotlivé sektory potravinářského průmyslu jako farmáři, zpracovatelé potravin, maloobchodníci nebo kuchaři nejsou propojeny, jak by ve skutečnosti mohly.

To je problém a myslím si, že pokud by potravinový průmysl vzájemně víc spolupracoval, problém by se ještě víc zmírnil,“ říká pro INFO.

CZ ředitel Tesca pro Střední Evropu s tím, že pokud by spolu jednotlivé sektory víc komunikovaly, plýtvání by se výrazně omezilo.

Plýtvání jídlem v dobách pandemie zesílilo. OSN svým cílům nedostojí

Podle skupiny Champions 12.3 při OSN, která se skládá z celosvětových lídrů potravinářského průmyslu a zabývá se právě snižováním potravinového odpadu, musí více vlád i společností přijmout akční plán pro omezení plýtvání s potravinami. Situace je o to urgentnější, jelikož na dosažení cíle zbývá už jen necelých deset let.

Ačkoliv o splnění cíle se momentálně nedá hovořit, alespoň někde se změny dějí. Například ve Spojeném království mezi roky 2017 až 2018 snížili potravinový odpad o 27 procent. Británie se tak stala první zemí, která se dostala přes půlku v cestě ke splnění cíle.

Snaží se i některé firmy. Podle OSN mají dobře nastavenou strategii například ve firmě Campbell, Arla Foods nebo v Tesku ve Střední Evropě. Od prvního zveřejnění údajů o potravinovém odpadu v letech 2016 až 2017 se totiž společnosti Tesco podařilo snížit objem potravinového odpadu o 66 procent.

Při srovnání plýtvání potravinami s celkovým prodejem potravin se plýtvání snížilo o 58 procent, což znamená, že pouze 0,69 procenta potravin, které Tesco prodává, nyní končí v odpadu. Cíle udržitelného rozvoje OSN tak společnost dosáhla již 10 let před stanoveným termínem.

Bohatší plýtvají doma

V evropských a severoamerických státech většinou nejvíce plýtvají samotné domácnosti. V Severní Americe je to zhruba 58 procent celkového potravinového odpadu. Na české domácnosti připadá podle studií čtyřicet až padesát procent potravinových odpadů.

Zbytek se dělí mezi prodej, zemědělství a zpracovatelský průmysl. Ten je na rozdíl od bohatších států právě nejméně šetrným odvětvím potravinového průmyslu v Subsaharské Africe. Ve zpracování tam totiž vznikne více než třetina odpadu.

Podle odhadů vyprodukuje Česká republika dohromady za rok zhruba 800 tisíc tun potravinového odpadu, v přepočtu na obyvatele tak v rámci Evropské unie nepatří mezi nejhorší. Lépe jsou na tom jen Řecko, Malta, Rumunsko a Slovinsko.

Zavřené restaurace a nedostatek trvanlivých potravin

Čísla se ale v letošním roce mohou změnit. Kvůli koronavirové pandemii, která uzavřela hranice a omezila provoz restaurací, totiž docházelo ke zbytečnému zaorávání úrody či vylévání mléka. V Číně zase zemědělci museli utrácet drůbež z důvodu omezeného prodeje kuřat a kachen.

Ačkoliv se podle průzkumů v době pandemii plýtvá více, kromě změny zákaznického chování řeší situaci jinak i obchodní řetězce. „Od začátku pandemie se nám rapidně zvýšila poptávka, věcí ale chodí méně,“ říká ředitelka Federace potravinových bank Veronika Láchová. Právě potravinovým bankám či dobročinným sbírkám také letos ubylo mnoho dobrovolníků, především z řad seniorů.

Zatímco dříve z potravinových bank odebíraly spíše jen sociální služby, na jaře se k nim přidala i některá města a obce. „Teď s příchodem druhé vlny cítíme velký zájem o potraviny z bank. Města či obce se totiž v krizi spojila se seniory či matkami v nouzi, kteří tuto pomoc dlouhodobě potřebují,“ vysvětluje Láchová.

Potravinové banky trápí hlavně nedostatek trvanlivých potravin. „Každoročně na jaře pořádáme sbírku, kdy nám obchodní řetězce dodají velké množství potravin. Letos se sbírka zrušila a ačkoliv jsme něco dostali, byla to zhruba polovina co v minulých letech. Chybí nám především trvanlivé zboží, pokud dojde, nebude sbírka ani teď v listopadu,“ říká Láchová.

Kromě absence sbírky přičítá Láchová méně zboží i zákazníkům a obchodům. „Lidé se naučili více nakupovat a obchody, které se především snaží prodávat a ne darovat, lépe vyřešily svou strategii,“ vysvětluje šéfka fedrace.

Třetina v koši a obrovské emise

Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství odhaduje, že přibližně třetina všech vyprodukovaných potravin na světě se nespotřebuje a vyhodí. Z ekologického hlediska způsobuje tento potravinový odpad přibližně 8 procent všech emisí skleníkových plynů.

Pokud by bylo celkové množství vyplýtvaných potravin bráno jako samostatná země, byla by třetím největším producentem skleníkových plynů po Číně a USA. Ve skutečnosti potravinový odpad produkuje více než čtyřnásobek ročních emisí skleníkových plynů než letecká doprava. 

I proto si členské státy EU odsouhlasily společnou metodiku sbírání dat ohledně potravinového odpadu. První společná data k publikování očekává Evropská komise v polovině 2022.

Tesco za rok vyhodilo 6,5 tisíce tun potravin. Proti plýtvání chce bojovat | Zboží a Prodej – zprávy z retailu

Maloobchodní řetězec Tesco zveřejnil, že v posledním finančním roce ve svých českých obchodech prodal celkově 654 tisíc tun potravin, 14,7 tisíce tun tvořily potravinové přebytky, které řetězec neprodal.

Více než polovina z toho (7,3 tisíce tun) byla ještě vhodná ke konzumaci. Neziskové organizace dostaly 779 tun, vyhodilo se 6,5 tisíce tun potravin. Tesco chce i zveřejněním těchto informací bojovat proti plýtvání potravinami.

Budete mít zájem:  Křečové Žíly Léčba Laserem?

Nejvíce neprodaných potravin tvořilo ovoce s podílem přibližně 44 procent. Na druhém místě s 31 procenty se umístilo pečivo. Osm procent tvořila hotová jídla. Ve střední Evropě (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko) se ve sledovaném období prodalo celkem 3,35 milionu tun potravin, 61 tisíc tun tvořily potravinové přebytky, ze kterých se 19 tisíc tun vyhodilo.

„Vážíme si otevřenosti a transparentnosti společnosti Tesco při zveřejňování dat o plýtvání potravin. Vnímáme to jako důležitý a nezbytný krok. Lépe se pak dá celý proces monitorovat a přijímat konkrétní opatření, která efektivně snižují plýtvání potravin,“ říká Vincent Giulbert z Evropské federace potravinových bank.

Britské Tesco se zavázalo společně se svými 24 největšími dodavateli potravin, jejichž podíl na prodejích činí přes 17 miliard liber, že do roku 2030 sníží množství svého potravinového odpadu o polovinu, dále zveřejní pro potřeby svých dodavatelů údaje o potravinovém odpadu během dvanácti měsíců a podnikne kroky ke snížení množství potravinového odpadu v dodavatelském řetězci idomácnostech zákazníků.

Účastníky dohody Tesca s dodavateli jsou: Yeo Valley, Gomez, Branston, Greencore, Icelandic Seachill, AMT, DPS, Kepak Meat Division, G’s, Allied Bakeries, Moy Park, Richard Hochfeld, Ornua, Cranswick, Samworths, 2SFG, Hilton, Espersen, Greenyard Frozen, Müller Milk & Ingredients, Kerry Foods, Bakkavor, Froneri a Noble.

„Dosáhlo se značného pokroku, ale pravda je, že potřebujeme mnoho dalších společností, zemí nebo měst, které se zavážou snížit do roku 2030 plýtvání potravinami na polovinu, měřit a zveřejňovat své údaje a zabývat se problémem, kterým plýtvání potravinami je,“ uvedl generální ředitel Tesco Group Dave Lewis v New Yorku na setkání organizace Champions 12.3, které předsedá. Organizace sdružuje vlády, firmy, mezinárodní organizace, výzkumné instituce a občanské společnosti, které bojují proti plýtvání potravinami a za udržitelný rozvoj podle Cílů udržitelného rozvoje OSN 12.3.

V březnu 2017 vydala organizace Champions 12.3 zprávu, ve které ukazuje, že téměř vždy, když společnosti investovaly do omezení plýtvání potravin, investice se jim vrátila.

Organizaca analyzovala 1 200 obchodů v rámci 700 společností v 17 zemích. Za každý investovaný dolar do snížení plýtvání potravin získala polovina analyzovaných poboček alespoň 14 dolarů.

Více informací na www.Champions123.org.

Více informací k tématu najdete v rozhovoru se šéfem Tesca pro střední Evropu Mattem Simisterem v časopisu Zboží&Prodej 10/2017.

Končí Tesco s POS Media?

Podle zainteresovaných expertů, kteří se zabývají in-store marketingem, lze v posledních měsících vypozorovat změny obchodní strategie řetězce Tesco v prodeji svých reklamních ploch. Dostupné informace z trhu potvrzují, že retailer vypověděl ke konci června smlouvu o pronájmu reklamních ploch v místě prodeje tzv. POS nosičů agentuře POS Media.

Ta pro Tesco pracuje posledních několik let, a to v celém regionu střední Evropy. Novým správcem in-store ploch Tesco sítě se stane společnost Dunnhumby. Ani jedna ze zmíněných společností tyto informace nechtěla komentovat. Reklamní investice do in-store komunikace v posledních letech pravidelně rostou a stávají se významným marketingovým nástrojem.

Jak snížit plýtvání jídlem? Potraviny by mělo být možné darovat

Pokud by bylo ve všech fázích potravinového řetězce snazší věnovat někomu potřebnému přebytečné jídlo, pomohlo by to snížit plýtvání. Diskutuje se také o tom, jestli je nutné vyznačovat minimální dobu trvanlivosti.

  • Členské země EU a europoslanci od konce loňského roku projednávají sadu opatření, která by měla pomoci k lepšímu využívání zdrojů potřebných pro rozvoj evropské ekonomiky.
  • Takzvaný balíček pro oběhové hospodářství se vedle řady jiných aspektů zaměřuje na boj proti plýtvání potravinami, kvůli kterému se v Unii podle Evropské komise každoročně ztratí jídlo za 143 miliard eur.
  • To má dopady na hospodářství, ale také na přírodu.
  • „Zbytečnou nadprodukcí ničíme půdní fond a vodní zdroje, a tak urychlujeme degradaci životního prostředí,“ říká český europoslanec Miroslav Poche, který v Evropském parlamentu spolupracuje na přípravě jedné ze směrnic zahrnutých do zmíněného balíčku – takzvané rámcové směrnici o odpadech.

Plýtvání ale není nezanedbatelné ani ze sociálního hlediska. Jídlo se totiž nedostane k lidem, kteří by ho potřebovali, ale nemohou si ho dovolit.

  1. Podle navrženého balíčku by se mělo plýtvání potravinami v EU do roku 2030 snížit o polovinu.
  2. „Preventivní opatření se přitom musí týkat celého řetězce, tedy spotřebitele, prodejců i produkce samotné, včetně ztrát po sklizních a podobně,“ říká Poche.
  3. Nebojte se minimální trvanlivosti
  4. Hodně mohou ovlivnit samotní spotřebitelé, protože míra plýtvání v domácnostech dosahuje téměř jedné čtvrtiny ze zakoupených potravin, upozorňuje manažerka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR pro cestovní ruch, sociální dialog a PR Irena Vlčková.
  5. Z celkového pohledu stojí v Česku spotřebitelé asi za polovinou vyplýtvaného jídla, dodává Anna Strejcová z nevládní organizace Zachraň jídlo, která se na toto téma dlouhodobě zaměřuje.

Nevládka poskytuje třeba tipy, jak doma s jídlem nakládat co nejúsporněji. Podobných seznamů existuje více a jeden sestavila i Evropská komise.

Strejcová: „Široká dostupnost jídla vede k tomu, že ho přestáváme chápat jako něco, s čím je potřeba šetřit.“

Kromě toho chce Komise například posoudit, jak by se dalo v potravinářském odvětví lépe pracovat s označováním data spotřeby a jak zlepšit jeho chápání ze strany spotřebitelů.

Je totiž rozdíl v označení data spotřeby, které zákazník najde na výrobcích podléhajících rychlé zkáze, a minimální trvanlivostí uvedenou na potravinách, které vydrží výrazně déle. Podle některých názorů by se přitom některé z těchto výrobků mohly prodávat i bez takového označení.

„U některých potravin se uvádění data minimální trvanlivosti již z platné legislativy nevyžaduje. Jedná se například o ovoce a zeleninu, vína, tvrdý alkohol, ocel, sůl a podobně,“ vysvětluje ředitelka Potravinářské komory ČR pro marketing a komunikaci Dana Večeřová.

U dalších kategorií potravin je to podle ní otázka k diskuzi. „Zároveň je ale potřeba vzdělávat spotřebitele. Naučit ho, že potraviny po uplynutí doby minimální trvanlivosti zpravidla konzumovat lze, ale nemůže očekávat, že budou mít stále stejné senzorické a výživové vlastnosti,“ dodává.

průzkumu Eurobarometru z loňského září se spotřebitelů ptali, jestli by kupovali rýži, těstoviny, kávu nebo čaj, které by nebyly označeny datem minimální trvanlivosti. Z tisíce dotázaných Čechů 53 % odpovědělo, že by jim taková informace chyběla.

Budete mít zájem:  Fotogalerie: Hamburger Festival v Pensylvánii

Zatím je otázkou, zda se budou nějaké změny zavádět. Už dnes je však v tomto ohledu potřebná osvěta. „Důležitý je apel na rozvážný nákup potravin s takovou dobou spotřeby, v rámci které je každý z nás schopen zakoupenou potravinu zkonzumovat,“ říká Vlčková ze Svazu obchodu.

  • Darovat jídlo
  • Nezbytné je podle ní vytvoření nízkoprahového systému, který umožní nespotřebované potraviny v rámci celého potravinového řetězce darovat.
  • To může snížit i plýtvání jídlem v restauracích a dalších podobných provozech.
  • „Pro restaurace a jiná zařízení prodávající hotová jídla vidím mnoho možných modelů, které leckde ve světě i v Evropě již fungují, jako jsou výprodeje na konci dne nebo darování jídla charitám,“ říká europoslanec Poche.
  • „To vše samozřejmě musí být v souladu s ochranou zdraví spotřebitele,“ dodává.
  • Podle Vlčkové by měla být základem řešení strukturální a finanční podpora národní sítě potravinových bank, které mají mnohaleté zkušenosti.
  • „Jsou však podfinancované, chybějí jim zaměstnanci, vhodné skladovací prostory – především ty zachlazené – a vhodné dopravní prostředky, které splňují požadavky pro přepravu potravin, tedy zachlazené dodávky,“ vysvětluje.
  • Vedle konkrétních opatření a rad je však patrně nutné změnit celkovou filozofii nahlížení na jídlo.
  • „Spotřebitelé v rozvinutých zemích si zvykli na možnost nakoupit kvalitní a levné potraviny kdykoli a kdekoli,“ říká Strejcová ze Zachraň jídlo.

„Tato široká dostupnost jídla vede k tomu, že ho přestáváme chápat jako něco, s čím je potřeba šetřit. Hustá síť velkoobchodů vede ke ztrátě zkušenosti spotřebitelů s produkcí vlastních potravin a tudíž uvědomění, co vše je zapotřebí k vypěstování jednoho pecnu chleba či ovoce,“ dodává.

Kolik jídla vyhodí Tesco, Albert a další? Tuny potravin jdou z regálů rovnou do odpadu

Česká domácnost průměrně vyhodí 37,4 kilogramu potravin za rok. U českých supermarketů však počet jídla, které putuje do odpadu, činí několik tun. Proto se snaží produkci potravinového odpadu redukovat.

Maloobchodnímu řetězci Tesco se podle vlastních údajů podařilo od roku 2016 snížit odpad o 66 procent. „Zatímco mnoho lidí trpí hladem, celosvětově se vyplýtvá více než třetina jídla.

Potravinový odpad zároveň přináší obrovskou zátěž pro planetu, protože osm procent celosvětových emisí skleníkových plynů je způsobeno potravinovým odpadem a s tím spojeným plýtváním.

Zavázali jsme se udělat vše pro to, abychom snížili toto plýtvání na minimum,“ uvedl Patrik Dojčinovič, výkonný ředitel Tesco Stores Česká republika.

Oproti loňsku vyprodukovalo české Tesco o čtvrtinu potravinového odpadu méně. Přesto v řetězci během jednoho roku vznikne kolem 11 027 tun potravinových přebytků. Z toho se 6 314 tun podařilo redistribuovat a darovat lidem a zvířatům. Zbylých 4 712 tun potravin skončilo v odpadu.

Menšímu vyhazování potravin napomáhá jejich zlevňování před koncem doby spotřeby, ale také věnování zbytků potravinovým bankám. Ty od Tesca loni získaly celkem 1 188 tun jídla.

Na zamezení plýtvání potravin dlouhodobě pracují také supermarkety Albert. „Prevence plýtvání zahrnuje systém zásobování, systém slev a darování potravin. Díky efektivně nastavenému objednávkovému systému a systému řízení zásob a znalosti potřeb zákazníka se podíl neprodaných potravin v našich obchodech pohybuje v řádu jednotek procent,“ uvedl ředitel komunikace obchodů Albert Jiří Mareček.

Řetězec Albert během prvního pololetí letošního roku poskytl potravinovým bankám přes 300 tun potravin, což je o 70 procent více než loni. Zákazníci také mohou snížit plýtvání, když si koupí produkty s blížícím se datem spotřeby, které Albert prodává se slevou 30 procent.

„Společnost Lidl v roce 2019 evidovala přes 13 tisíc tun neprodaných potravin, které však byly dále zpracovány. Neprodejné potraviny jsou využívány například k energetickému zpracování v bioplynových stanicích, k výrobě krmiv či k další spotřebě v rámci potravinových bank,“ oznámila tisková mluvčí Lidlu Iveta Barabášová.

Podle Jakuba Henniho z aplikace Nesnězeno má přílišné vyhazování potravin několik důvodů. „Je to zejména kvůli trvanlivosti, která je krátká. Zpravidla u pečiva, které se musí spotřebovat ještě ten den, musejí mít supermarkety pořád napečeno. Za plýtvání může i nadprodukce potravin. Lidé jsou zvyklí, že mají vše dostupné 24 hodin denně,“ říká Henni.

Do projektu aplikace Nesnězeno se za rok její existence zapojilo 579 potravinářských podniků, u nichž si lidé mohou za zvýhodněnou cenu zakoupit zbytky jídla. Celkem tak uživatelé zachránili přes 80 000 pokrmů před vyhozením.

„Nejvíce jídla vyhazují restaurace a supermarkety. Jsou to hlavně obědová menu a zákusky. Proto chceme začít dělat balíčky ze zbylého pečiva, mléčných výrobků a ovoce, které supermarketům zbylo,“ uvedl Henni.

Zdaleka nejvíc jídla končí v koši v USA, kde se ročně vyhodí mezi 30 a 40 procenty potravin. Tomuto množství odpovídá 161 miliard dolarů. USA tak vyhodí dvakrát tolik jídla než kterákoliv jiná země na světě.

Americká společnost Shelf Engine je jedním z několika start-upů, které se tímto problémem zabývají. Firma pomocí analytiky pomáhá maloobchodníkům zkoumat historii nákupů a údajů o prodeji svých produktů. Ti se pak mohou lépe rozhodovat o tom, které zboží objednají a v jakém množství.

Zavedením této predikativní technologie se zákazníkům podařilo snížit plýtvání potravinami přibližně z 30 procent na 16-18 procent pouhým objednáváním správného množství. „Fungujeme ve více než 1000 obchodech po celé zemi. Většina z nich jsou větší značky jako Whole Foods a Kroger,“ říká ředitel společnosti Shelf Engine Stefan Kalb.

Další podobnou firmou, která se snaží vyhazování jídla zamezit, je americká Wasteless. Funguje tak, že mění náklady na jídlo podle jeho čerstvosti. „S Wasteless umožňujeme rodinám, zejména těm s nízkými příjmy, snadno ušetřit peníze,“ řekl ředitel Wasteless Oded Omer.

Doposud by zákazníci zaplatili stejně vysokou cenu za jogurty, jimž brzy vyprší datum spotřeby, a za ty, které se musí spotřebovat rychleji. Pomocí technologie Wasteless však mohou zákazníci na produktech s kratší trvanlivostí ušetřit, protože jejich ceny půjdou dolů.

Na podobné bázi funguje i systém autodispo, který při objednávání zboží na prodejny využívá v Česku řetězec Kaufland. Díky automatickému objednávání dochází k naskladnění jen takového množství produktů, které vychází z očekávané poptávky.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector