Televize představí léčivé rostliny i slavné bylinkáře

Televize představí léčivé rostliny i slavné bylinkáře

Po letech se mi znovu zastesklo po herbářích. To už jsem je pomalu pomáhala vytvářet vlastním dětem a znovu jsem si připomněla ten úžasný svět semínek, květů, stvolů, kořenů a plodů. A i někde tady vznikla myšlenka televizního Herbáře. Seznámila jsem se s bylinářem Pavlem Váňou i Dědkem kořenářem. Potkala jsem spoustu lidových bylinářek a hodně bylin jsem si nasbírala i vypěstovala. Díky herbářům a inspirativním bylinkářům se mám stále co učit. Tenhle zelený svět a jeho historie mě nepřestává fascinovat.

Historie bylinářství je v podstatě stejně stará jako lidstvo samo. Někteří antropologové se dokonce domnívají, že aktivní látky obsažené v rostlinách nepomáhaly lidem pouze při léčbě neduhů, ale že se i podílely na utváření jejich náboženských představ.

Jihoameričtí šamani popisují, jak jim po požití ayahuasky, tedy rostliny, která navozuje silné psychoaktivní stavy doprovázené halucinacemi, rostliny samy říkají, k čemu se hodí a jak je mají lidé používat.

Pro nás je to jistě představa poněkud bláznivá, ale ať už to bylo takto, nebo metodou pokusu omylu, lidé byliny využívali ve svůj prospěch už od nepaměti. Když se řekne bába kořenářka, většinou se nám vybaví někdo trochu jako čarodějnice, maximálně tak ve středověku.

Je to výsledek dlouholeté snahy nejprve církve a poté pozitivistické lékařské vědy devatenáctého století „zamést stopy“. To se však ani přes několik staletí trvající snahu nepovedlo, neboť tyto stopy vedou až do pravěku.

Televize představí léčivé rostliny i slavné bylinkáře

Existují archeologické nálezy, které dokazují, že se bylinami lidé léčili už před více než 60 000 lety. Pyl bylin se totiž našel ve hrobech neandertálců a dalších ras pralidí, kteří obývali Evropu a Asii ještě před příchodem rodu homo sapiens. Tedy nás, lidí rozumných.

První písemná zmínka o bylinách pochází od starých Sumerů, kteří popsali vcelku uspokojivé použití vavřínu, kmínu a tymiánu. Na hliněných destičkách nalezených v dnešním Bagdádu byl nalezen popis léčby žaludečních potíží pomocí kořene lékořice. Ten je datován do doby 3 000 let př. n. l.

Také staří Egypťané byliny používali. Bez jejich skvělé znalosti bylin bychom dnes neměli například mumie, protože proces mumifikace by bez bylinných olejů nebyl možný.

Takzvaný lékařský papyrus svědčí o tom, že se ve starověkém Egyptě běžně používal k léčení česnek, opium, koriandr, máta nebo indigo. A v neposlední řadě bychom neměli zapomínat také na Bibli.

Ta je plná zmínek o bylinách, jako je mandragora, kmín nebo vavřín.

Svou unikátní vývojovou větví si prošlo bylinářství rovněž ve starověké Číně a Indii. Počátky lze datovat do podobné doby, tedy mezi 2 000–1 000 let př. n. l. Čínská tradiční medicína a ajurvéda jsou dnes jedním z pilířů takzvané alternativní medicíny. A nutno dodat, že stále populárnější.

V roce 1991 dva turisté na hranicích italských a rakouských Alp nalezli v ledovci zmrzlé tělo člověka. Později se ukázalo, že se jedná o jednu z nejstarších mumií na světě – takzvaného Ötziho. A právě u něho se nalezla houba choroše cizopasícího na kmenech břízy.

Tento choroš obsahuje kyselinu agarovou, která je silným projímadlem, a olejovitou pryskyřici, která působí silně antisepticky.

A protože později vědci nalezli v řitním otvoru mumie vajíčka hlístice s názvem tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura), který způsobuje bolesti břicha, není hloupostí domnívat se, že Ötzi o své chorobě věděl a cíleně se léčil. Toto je nejstarší zaznamenaný případ léčby bylinami. Před více než 5 000 let.

Byliny ve starém Řecku a Římě

Bylinářství jako opravdový počátek lékařství se datuje do starého Řecka.

Tam věřili, že nemoci jsou trestem bohů, a pro jejich léčení zřídili svatyně zasvěcené Aeskulapovi, kde nemocní podstoupili proceduru, která mimo jiné obsahovala také bylinné koupele, masáže a vdechování výparů z bylin.

O tyto svatyně se staraly vybrané rody a právě v jednom takovém rodě se v roce 460 př. n. l. narodil Hippokratés, zakladatel moderní medicíny.

Ta ve starém Řecku stála na celostním principu a víře, že zdraví je život člověka v harmonii s přírodou. Hippokratovi žáci sepsali jeho učení do úctyhodných 72 svazků, ve kterých popsali účinek více než 350 bylin. Ty pro řecké lékaře sbíraly buď ženy, nebo si je lékaři pěstovali sami, popřípadě je kupovali od vesnických sběračů.

Prvním římským herbalistou se stal brzy po začátku našeho tisíciletí Pedanios Dioscorides. Sloužil jako lékař u legií a v roce 78 n. l.

vydal dílo De materia medica (O předmětu lékařství), první skutečný evropský atlas léčivých rostlin. První herbář.

Tato kniha zůstala po následujících 1 500 let základem lékařství, byla jednou z prvních tištěných knih po vynálezu knihtisku a prakticky každý herbář vydaný od té doby do renesance na ni odkazoval.

Asi nejznámějším římským lékařem se ale stal Galén. Na svoji dobu byl velmi odvážným léčitelem a pro jeho shodu s Platónem v otázce existence jediného boha stvořitele byl poté akceptován také novou, křesťanskou elitou. Na elity se Galén soustředil především a vyráběl pro ně vcelku drahé všeléky – směsi velkého počtu bylin, které měly za úkol léčit všechny nemoci.

Obchod s bylinami a kořením se stal jedním z hlavních pilířů Římské říše a není náhoda, že bohaté a velké sklady koření a bylin se staly prvními místy, kam zavítali barbaři, když uskutečňovali své nájezdy na Řím, které nakonec vedly k jeho pádu.

Po pádu Říma nastal v Evropě v určitých směrech věk chaosu a prázdnoty. Ten nakonec vyplnila vzdělanost arabská. A mezi arabskými lékaři se vyjímají dva: Ibn Síná, zvaný též Avicenna, který se proslavil především tím, že vyléčil prince.

Podle Galénova vzoru sepsal Kánon medicíny, který se stal po 600 let základním lékařským pramenem.

Ve druhém díle se pak Avicenna věnoval léčivým rostlinám, mezi nimiž zmiňuje mimo jiné muškátový oříšek, sennu, santalové dřevo, skořici, hřebíček, myrtu nebo růžový olej.

Galenika ale arabští lékárníci nahradili sirupy, tinkturami a mastmi, do nichž vybírali směsi určené pro jednotlivé nemoci. Galénovy bylinné recepty zjednodušili, a tím postavili základy moderní farmacie. Totiž léčby úzkou směsí aktivních látek, která léčí jednotlivé neduhy.

Televize představí léčivé rostliny i slavné bylinkáře

Mezitím v Evropě nastupující křesťanství vrátilo lékařskou vědu do doby předantické se základní vírou v to, že nemoci jsou trestem Božím. Snad až na jedinou výjimku, kterou byly tehdejší kláštery. Tam se uchovávalo moudro antických knih, a tak se mniši raně středověkých klášterů stali nositeli tajemství léčivých rostlin. A zvláštní postavení v tom sehrál řád benediktinů. 

Jejich záliba v klášterních zahradách s bylinami dala vzniknout likéru „benediktinka“ a na císaře Karla Velikého zapůsobila natolik, že dal příkaz, aby klášterní bylinné zahrady zakládaly povinně všechny řády. Podle vzorového plánu ze Sankt Gallen ke klášteru vedle nemocnice a lázní patřila i zahrada o minimální rozloze 93 m2, na které musely růst 2 tucty léčivek.

Mezi jinými například fenykl, kmín, řecké seno, máta, růže, rozmarýn, routa, šalvěj, saturejka nebo řeřicha. A na druhé straně kláštera bylo předepsáno místo pro kuchyňské byliny, jako je například kopr. Ten se mísil se solí a používal k nakládání okurek na zimu. Odtud také pochází jeden z nejstarších receptů na nakládané okurky.

Ne nadarmo sám Karel Veliký ve svých spisech nazval byliny „přáteli kuchaře i lékaře“. 

Představu o klášterních „léčitelských“ zařízeních dává modelový plán benediktinského kláštera z asi druhého desetiletí devátého století. Právě k tomuto plánu se od roku 817 přihlíželo jako ke vzoru při zakládání benediktinských klášterů. Obsahoval takzvaný „domus medicorum“, tedy dům mediků a lékařů.

Byla v něm oddělená místnost pro nemocné a speciální místnost pro medika. Mnich léčitel zde měl knihovnu, kde byly především seznamy léčivých bylin s popisem léčebných účinků. V tomto domě také sídlila lékárna – tedy místo, kde se uchovávala sušená léčiva a tinktury a masti z bylin.

Nejprve to byla pouhá skříň, později celá místnost. Z dnešního hlediska to byly první lékárny tak, jak je známe dnes. K nim byla vždy připojena zahrada s šestnácti léčivými rostlinami.

Mezi ně patřily lilie bílá, šalvěj, routa, kosatec, máta červená, pískavice obecná, růže, sisimbria (snad ohnice), kmín římský či egyptský, libeček, fenykl, vratič, rozmarýn, saturejka, máta a fazole obecná. 

V Bavorsku bylo popsáno přes dvacet klášterů s bylinnými zahradami a lékárnou. Odtud se tento „vynález“ dostal k nám, pravděpodobně už s věrozvěstem křesťanské víry, se svatým Vojtěchem. Mniši velmi často zastávali roli lékařů vladařů, a tak se lékárny dostaly i do světského světa.

Význačné postavení mezi mnichy bylináři si pak v první polovině 12. století vydobyla Hildegarda z Bingenu, abatyše z kláštera v Rupertsburgu v dnešním Porýní. Nechala se inspirovat německým lidovým léčitelstvím a ve spojení s katolickou mystikou vytvořila jeden z prvních původních středověkých herbářů.

Na rozdíl od těch okolních byl inspirován osobní zkušeností, nikoli pouhým přepisem antických a arabských textů. Její recepty jsou jednoduché, prosté a dodnes používané. Sama Hildegarda měla ale obrovské štěstí. Kdyby se narodila jen o dvě století později, byla by nejspíše exkomunikována z církve a upálena.

V Evropě se totiž rozmohly procesy s čarodějnicemi. Čarodějnice byly spojovány s ďáblem a většinou vyobrazovány s ďábelskou bylinou – rulíkem zlomocným. Bylinářství a lidové léčitelství se stalo odvětvím tajným, provozovaným na okraji společnosti. Jak bychom dnes řekli, alternativním.

Kdyby však nemělo své nezpochybnitelné výsledky, nikdy by nemohlo přežít „v podzemí“ několik století.

Od herbáře k léčivům a zpět k herbáři

Oficiální směr lékařství, který podporovaly bohatší vrstvy, se opět vrátil ke Galénovi a jeho galenikám. Odtud již byl kousek k alchymii, jejíž zlatý věk náleží rudolfínské Praze.

Jedna z největších „herbářových“ záhad, takzvaný Voynichův rukopis, pochází z počátku 15. století. Kniha je napsaná jazykem a písmem, které nikdo nerozluštil, a zobrazuje rostliny, jež nikdy nikdo neviděl.

Původ, důvod ani obsah této knihy nám není ozřejmen.

Až v roce 1544 italský lékař a přírodovědec Pietro Andrea Mattioli sepsal nejvýznačnější herbář 16. století. První verze textu Herbáře nebo Bylináře vyšla italsky v roce 1544. Roku 1554 rozšířené latinské vydání Herbáře vydal v Benátkách Vincento Valgrisio.

Téhož roku Mattioli přišel do Prahy jako osobní lékař arciknížete a českého místodržícího Ferdinanda Tyrolského.

V Praze pak v roce 1562 vyšel u Jiřího Melantricha z Aventina český překlad Herbáře, který v rozšířené podobě do češtiny přeložil humanista Tadeáš Hájek z Hájku.

V té době již v Evropě běžně fungovaly veřejné lékárny, stejně tak jako tomu bylo v zemích českých. A také lékařská věda zažívala velký rozvoj. Až do počátku 19. století ale veškerá léčiva stále pocházela výhradně z přírody, tedy z bylin. V roce 1804 Friedrich Sertürner izoloval z opia aktivní látku morfin.

Jméno tato látka získala po řeckém bohu Morfeovi kvůli své schopnosti navodit spánek. V roce 1817 byla poprvé distribuována a v roce 1827 poprvé prodávána společností Merck, v té době to byl jen jeden malý krámek. Po vynálezu nitrožilní jehly se morfin stal zlatým standardem lékařství.

Pomáhal od bolesti po operacích. Narodila se moderní farmacie, jejíž snahou bylo docílit silnější koncentrace účinné látky pomocí její výroby syntetickou, tedy levnější a rychlejší cestou. A tento přístup zažil velké úspěchy.

Vynález aspirinu z vrbové kůry, chininu z chininovníku, efedrinu z efedry čínské, mentolu z máty peprné nebo objev penicilinu v chlebové plísni měl bezesporu velký pozitivní vliv, vedl ale také k obrovskému úpadku bylinářství. To se propadlo do nejhlubší krize ve své několik tisíc let staré historii.

Budete mít zájem:  Neolizujte mu lžičku! 5 zásad pro rodiče, kterým záleží na zdravých zubech dětí

A v něm zůstalo až do osmdesátých let dvacátého století, tedy do doby, kdy se lidé opět začali zajímat o kvalitu života a ochranu přírody.

Nebezpečí z chemie operující v potravinářském průmyslu dalo vzniknout hnutí „bio“, které se začalo vracet k původním hodnotám. A po cestě nalezlo zlatý grál. Totiž bylinky s jejich nezastupitelnou rolí v lékařství i kuchyni.

Ještě než uzavřeme kapitolu z historie bylinářství, zastavme se u třech významných českých bylinkářů současnosti.

První je Maria Trebben, rodačka z českého Žatce, která však po válce odešla z Čech do Rakouska. Tam v roce 1980 vydala knihu Zdraví z boží lékárny, které se prodalo více jak 7 milionů kusů.

Publikace vyšla i u nás a měla za následek renesanci celého bylinářství jakožto lidové metody.

Druhým je páter Ferda ze Sušice. Narodil se v roce 1915, v padesátých letech byl při procesech s kněžími zavřený na devět let do vězení. Po propuštění ho snaha pomáhat bližním přivedla k bylinářství a iridologii, tedy metodě stanovování diagnózy z očí.

Později byl schopen stanovit diagnózu na dálku a předepisoval většinou bylinnou kúru, a to výhradně ze svého arzenálu pouhých dvaceti léčivých rostlin, přičemž nejslavnější český herbář Josefa Zentricha jich obsahuje asi 500. Víme o zhruba 1 000 léčivek z Evropy, oficiální medicína jich používá zhruba 150.

Přesto byli pacienti s páterem Ferdou velmi spokojeni, patřil mezi ně například i Leonid Brežněv.

A v neposlední řadě bychom neměli zapomenout na Pavla Váňu, který od začátku 70. let s požehnáním „semilské báby“, slavné léčitelky Květoslavy Patočkové, začal byliny popularizovat a nabízet lidem. Od 90. let již byl bylinářským fenoménem a ročně k němu pro radu docházelo přes 5 000 lidí.

Byliny také sbíral a prodával. Dodnes v lékárnách najdete směsi nesoucí jeho jméno. Pavel Váňa byl tím hlavním motivem, který nás, tvůrce pořadu Herbář, k bylinářství přivedl. A my tajně doufáme, že náš pořad pomůže dalšímu obnovení a rozšíření bylinářství, které je, jak se zdá, nesmrtelné.

Přehled dílů — Kouzelné bylinky — Česká televize

Premiéra: 25. 6. 2017 na ČT1

Poslední díl série Kouzelných bylinek bude také rozloučením s naším seriálem.

Premiéra: 18. 6. 2017 na ČT1

Anglie je zemí se skvělou zahradnickou tradicí. Říká se, že na žádné anglické zahradě nesmí chybět záhon růží a bylinková zahrádka.

Premiéra: 11. 6. 2017 na ČT1

Sibiřský citronovník neboli rakytník řešetlákový. Pichlavý keř s jasně oranžovými plody je nazýván také rostlinou budoucnosti.

Premiéra: 4. 6. 2017 na ČT1

Boží dřevec, černobýl, absint, estragon. To jsou názvy různých druhů pelyňku, tajemné byliny, o které většina z nás ví pouze to, že má hořkou chuť.

Premiéra: 28. 5. 2017 na ČT1

Co je to vlastně zdravý životní styl z pohledu celostní medicíny? V našem pořadu se zabýváme hlavně léčivými bylinkami. Ty je ale třeba spojit s dalšími aktivitami, které našemu zdraví prospějí.

Premiéra: 21. 5. 2017 na ČT1

Slunce, moře a bylinky gurmánské i léčivé. Zveme vás na návštěvu Řecka, kolébky moderního evropského lékařství, do země bájného Asklepia i slavného Hippokrata.

Premiéra: 14. 5. 2017 na ČT1

Bylo nebylo jedno růžové království. Tak by mohla začínat další epizoda Kouzelných bylinek. Královna květin ale dokáže i léčit.

Premiéra: 7. 5. 2017 na ČT1

Bylinkový čaj s medem. Jeden z nejstarších přírodních léků, které lidstvo zná. Lidé už dávno vypozorovali, že tohle tekuté zlato má antibakteriální účinky.

Premiéra: 30. 4. 2017 na ČT1

Jedno jablko denně drží lékaře dál od dveří. Oběd bez ovoce je jako večírek bez hudby.

Premiéra: 23. 4. 2017 na ČT1

Tentokrát vás pozveme do tajemného světa vodních a mokřadních bylin. Vypravíme se za nimi do jižních Čech na Třeboňsko.

Premiéra: 9. 4. 2017 na ČT1

Alergie dnes patří k jevům tak běžným, že už ani nepřekvapí, když se tahle potvůrka projeví a začne nás trápit. Co to ale vlastně alergie je a jak souvisí s imunitou?

Premiéra: 2. 4. 2017 na ČT1

Jaké postupy pro detoxikaci organismu doporučují tisícileté léčebné systémy, jako je tradiční čínská medicína či indická ajurvéda.

Premiéra: 26. 3. 2017 na ČT1

„Lék od jedu odlišuje pouze podávané množství.“ Výrok slavného renesančního lékaře Paracelsa rozhodně platí i pro používání léčivých bylinek.

Premiéra: 19. 3. 2017 na ČT1

Do každé domácí lékárny patří bylinkový sirup, a my se naučíme vyrábět hned dva najednou.

Premiéra: 12. 3. 2017 na ČT1

Procházka v lese je snad nejlepší terapií, kterou si můžeme dopřát. Energii lesa načerpá naše tělo i duše.

Premiéra: 5. 3. 2017 na ČT1

Mohou bylinky pomáhat těm, kdo musí čelit nepříjemné diagnóze „diabetes“?

Premiéra: 26. 2. 2017 na ČT1

Léčivá síla stromů a keřů celou zimu spala, a právě teď nastává čas, kdy se probouzí.

Premiéra: 19. 2. 2017 na ČT1

V dnešní epizodě budeme vařit bylinkové čaje proti kašli. Řekneme si, které bylinky jsou dobré na kašel suchý a které na takzvaný vlhký.

Premiéra: 12. 2. 2017 na ČT1

Zveme vás na výpravu do země, kde je bylinářství tradicí tak uznávanou, že se stalo součástí systému zdravotní péče – do Švýcarska.

Premiéra: 5. 2. 2017 na ČT1

První díl Kouzelných bylinek přináší jarní očistu nejenom v podobě Masopustu.

Premiéra: 26. 6. 2016 na ČT1

Letním bylinkovým dílem se rozloučíme se třetí sérií.

Premiéra: 19. 6. 2016 na ČT1

Na hlívu ústřičnou se pějí hotové ódy. Tradiční čínská medicína využívá houby po tisíce let.

Premiéra: 12. 6. 2016 na ČT1

Lymfa, lymfatický oběh, lymfatické masáže. Tyhle termíny jste už určitě slyšeli. Proč je ale tahle trochu záhadná tekutina tak důležitá?

Premiéra: 5. 6. 2016 na ČT1

Téměř každý z nás má zkušenost s nějakým menším či větším trápením s kožními problémy. A ne nadarmo se říká, že kůže je obrazem našeho celkového zdraví.

Premiéra: 29. 5. 2016 na ČT1

Bylinky se mohou pro leckoho stát srdeční záležitostí, a to doslova. Představíme si totiž léčivé rostliny, které prospívají našemu srdci, udržují v kondici cévy a pomáhají snižovat cholesterol.

Premiéra: 22. 5. 2016 na ČT1

Čekání na miminko a jeho narození je čas plný radosti a naděje. Toto období ale může být i náročné na psychiku a fyzickou kondici maminky. Pomoci mohou bylinky.

Premiéra: 15. 5. 2016 na ČT1

Rakovina, nádorové onemocnění, bylo poprvé pojmenováno otcem medicíny, Hippokratem, ve čtvrtém století př. n. l. Mohou se při léčbě tohoto onemocnění uplatnit také léčivé rostliny?

Premiéra: 8. 5. 2016 na ČT1

Když se řekne „kouzelné bylinky“, pak je černý bez určitě bylinka nejkouzelnější. Jeho něžné květy a tepelně zpracované plody jsou plné léčivé síly.

Premiéra: 1. 5. 2016 na ČT1

Zveme vás na výpravu za zlatým pokladem. Musíme putovat k prastarým stromům, které rostou pod horkým středomořským sluncem. Ano, naším cílem je Itálie a pokladem její tekuté zlato, blahodárný olivový olej.

Premiéra: 24. 4. 2016 na ČT1

V poslední době se stále častěji vracíme ke zkušenostem našich babiček a ke znalostem bylinářů a kořenářů. Pokud to jde, snažíme se hledat pomoc v přírodě a znovuobjevujeme léčivou moc bylinek.

Premiéra: 17. 4. 2016 na ČT1

Pokud patříte k těm, kdo se věčně trápí s dietami, snaží se jíst i žít zdravě a přesto nehubnou – pak si tuhle epizodu Kouzelných bylinek určitě nenechte ujít.

Premiéra: 10. 4. 2016 na ČT1

Jestli existuje bylina s kontroverzní pověstí, je to konopí. Pěstitelé technického konopí tvrdí, že jde o rostlinu budoucnosti – je totiž využitelná celá, od kořenů až po typická květenství na vršku.

Premiéra: 3. 4. 2016 na ČT1

Bylinky jsou báječnými pomocníky na různé neduhy těla. Jenže tělo a duše jedno jsou… A co pak s tím, když nás trápí chmury, špatná nálada nebo úzkost?

Premiéra: 20. 3. 2016 na ČT1

Další cesta za bylinkami vede do jihofrancouzské Provence.

Premiéra: 13. 3. 2016 na ČT1

Tentokrát se zaměříme na léčivky poněkud mohutnějšího vzrůstu. Stromy mají totiž stejnou léčivou moc jako bylinky.

Premiéra: 6. 3. 2016 na ČT1

Pokud chcete ze svého těla vymést všechny škodliviny, bylinky jsou to správné koště.

Premiéra: 28. 2. 2016 na ČT1

Tentokrát vyjedeme za bylinkami do země, se kterou nás pojí kus společné historie i kulturních tradic – do Rakouska.

Premiéra: 21. 2. 2016 na ČT1

Všichni bylinkáři a bylinkářky se začínají těšit na jaro. Jenže v tomhle období nám náladu často pokazí nachlazení nebo kašel.

Premiéra: 14. 2. 2016 na ČT1

Simona se tentokrát vypraví za bylinkami k našim sousedům na Slovensko. Uhodli byste, co je to trhľava, pamajorán anebo stavikrv vtáčí?

Premiéra: 7. 2. 2016 na ČT1

Kvašené potraviny, jako je například kysané zelí, jsou nabité vitamínem C, pročišťují, prospívají našemu trávení, imunitě i dobré náladě.

Premiéra: 28. 6. 2015 na ČT1

Léto je za dveřmi. Čeká nás malá bylinková rekapitulace i plány do budoucna.

Premiéra: 21. 6. 2015 na ČT1

Čarodějné kapradí, třezalka a mateřídouška. Nechte se okouzlit bylinkami letního slunovratu.

Premiéra: 14. 6. 2015 na ČT1

Levandule, rozmarýn, bazalka, česnek a olivový olej. Přeneseme vás do italské a provensálské kuchyně.

Premiéra: 7. 6. 2015 na ČT1

Vypravíme se na šumavské louky hledat léčivou čechřici, koprníček, všedobr a arniku.

Premiéra: 31. 5. 2015 na ČT1

Lípa, lopuch, čekanka, kopřiva a heřmánek – to pravé z přírody pro naše vlasy.

Premiéra: 24. 5. 2015 na ČT1

Trápí vás nespavost? Vyzkoušejte meduňku, kozlík, třezalku, mučenku a chmel.

Premiéra: 17. 5. 2015 na ČT1

Jak spojit příjemné s užitečným, aneb bylinková vína, piva a výtečná kvašená zelenina.

Premiéra: 10. 5. 2015 na ČT1

Lázeňskou pohodu si díky bylinkám vytvoříme i doma v koupelně.

Premiéra: 3. 5. 2015 na ČT1

Potřebujete se soustředit na obtížný úkol, anebo si lépe a více pamatovat? Zkuste jinan, šalvěj anebo pelyněk.

Premiéra: 26. 4. 2015 na ČT1

Léčivé rostliny dokáží povzbudit při fyzické námaze, ulevit unaveným svalům a uvolnit při relaxaci.

Premiéra: 19. 4. 2015 na ČT1

Namíchejte si vlastní čajovou směs podle osvědčených bylinářských pravidel.

Premiéra: 12. 4. 2015 na ČT1

Kmín, jalovec, skořice, anýz a zázvor provoní další epizodu bylinkového seriálu.

Premiéra: 5. 4. 2015 na ČT1

V zahradě matky přírody rostou léčivky pro ženské zdraví, pohodu a krásu.

Premiéra: 22. 3. 2015 na ČT1

V boji s nadváhou pomůže správně sestavený jídelníček, akupunktura a léčivky pro podporu metabolismu.

Premiéra: 15. 3. 2015 na ČT1

Síla léčivek, rakytníku, omanu, pampelišky a kopřivy pročistí organismus a dodají mu energii.

Premiéra: 8. 3. 2015 na ČT1

Trápí vás jarní nachlazení? Vezměte si na pomoc šípek, diviznu, jitrocel a echinaceu.

Premiéra: 1. 3. 2015 na ČT1

Jaro klepe na dveře a probouzí přírodu i srdce každého bylinkáře. Čeká na nás sedmikráska, medvědí česnek, popenec a olše. Nastává čas naplánovat jarní bylinkové výsevy. Simona také uskutečňuje svůj velký plán – buduje přírodní zahradu.

Premiéra: 22. 2. 2015 na ČT1

Koření i bylinka, která má opravdu říz. Simona vyzkouší, které odrůdy jsou přímo ďábelsky pálivé. Marmeláda z chilli papriček, zázvoru a česneku nadchne příznivce výrazných chutí. A tradiční recept na chilli con carne zvládne i kuchař začátečník.

Premiéra: 15. 2. 2015 na ČT1

Vyžeňte z těla škodlivé látky, radí Simona. Ostropestřec spolu s křenem a proskurníkem pročistí organismus, a stejně dobře zafunguje i polévka z červené řepy.

Premiéra: 8. 2. 2015 na ČT1

Nechte si provonět domácnost. Se Simonou Tancerovou se dozvíme, jakou roli mohou léčivé rostliny hrát v péči o zdraví.

Budete mít zájem:  V době koronaviru: Jak pracovat z domova a nezbláznit se z toho?

Premiéra: 29. 6. 2014 na ČT1

Svatojánská noc je nejen synonymem letního slunovratu, tedy období nejdelších dnů a nejkratších nocí. V bylinářství je to období nejvyšší růstové fáze a říká se, že byliny nasbírané 23. června půlnoci mají největší sílu.

Premiéra: 22. 6. 2014 na ČT1

Dr. Větvička upřesní kdy a kde hledat třezalku. Simona společně se svou známou vyrobí domácí rozmarýnový oplach na vlasy a tuhý bylinkový deodorant.

Premiéra: 15. 6. 2014 na ČT1

Botanik Větvička nám řekne něco o kotvičníku zemním, a připomene i typicky česká bylinná povzbuzovadla.

Premiéra: 8. 6. 2014 na ČT1

Může víno či bylinný likér příznivě ovlivnit naše zdraví?

Premiéra: 1. 6. 2014 na ČT1

Tento díl Kouzelných bylinek je ve znamení růže. Přivoníme k ní se zahradníkem Pavlem Chloubou a budeme si povídat o jejích léčivých a uklidňujících účincích. Doporučíme vám deset bylinek, které mohou být prospěšné vašemu dítěti.

Premiéra: 25. 5. 2014 na ČT1

Může víno či bylinný likér příznivě ovlivnit naše zdraví?

Premiéra: 18. 5. 2014 na ČT1

Stará dobrá štamprlička voňavé slivovice, pěkně ráno na lačno, to byl způsob, jímž se s parazity vyrovnávali už naši předkové. My si dnes připomeneme, že nejrizikovější skupinou jsou malé děti, těhotné ženy a masožravci, neboli osoby, pro které je oběd bez masa jen nepříjemnou ztrátou času.

Premiéra: 11. 5. 2014 na ČT1

Všimli jste si někdy, jak krásně se třpytí perly ranní rosy na zelených listech kontryhelu? Tuto bylinku, nenápadnou krásku, nechala matka příroda vyrůst zejména pro ženy. Bylinky jim mohou pomoci harmonizovat hladinu hormonů a po tisíce let se užívají například při potížích s neplodností.

Premiéra: 4. 5. 2014 na ČT1

Simona se vypraví na výzvědy do centra historického Českého Krumlova, aby pro vás získala recept na báječný bazalkový drink. Podle kuchařky Evy Francové je důležité začít den výbornou snídaní, kterou je ovesná kaše s ovocem, oříšky a medem.

Premiéra: 27. 4. 2014 na ČT1

Kostival lékařský – poklad českých luhů a hájů – přináší od pradávna úlevu a pomoc bolavým zádům a kloubům. Simona nám ukáže, jak z něj vyrobit tinkturu na potírání bolavých míst.

Premiéra: 20. 4. 2014 na ČT1

Imunita je náš ochranný štít. Bez něj jsme bezbranní. Dozvíme se, jak ho během Velikonoc správně „naleštit“, aby nám byl dobrým pomocníkem. Blíže se seznámíme s rakytníkem, echinaceou a měsíčkem.

Premiéra: 13. 4. 2014 na ČT1

Říká se, že nejkrásnější období roku je jaro. Jenže probouzející se jarní příroda dokáže pěkně potrápit ty, kteří trpí pylovými alergiemi. V přírodě ale najdeme na jarní alergie také lék – bylinky.

Premiéra: 6. 4. 2014 na ČT1

Jarní pupeny jsou plné vitamínů, minerálů a enzymů. Pootevřeme dveře do světa „bylinkářství 21. století“ a dozvíme se, jak se vyrábějí tinktury, které jsou plné těchto zdraví prospěšných látek.

Premiéra: 30. 3. 2014 na ČT1

Jarní úklid potřebuje nejen náš domov, ale také tělo. Pampeliška, kopřiva a ostropestřec fungují jako bylinkové koště, které vymete z těla to, co mu neprospívá.

Premiéra: 23. 3. 2014 na ČT1

Přibyla vám o Vánocích nechtěná kila? Máta, pampeliška a břečťan nám usnadní návrat do plavek. Vařit dnes budeme dietně. Ale chutně!

Premiéra: 16. 3. 2014 na ČT1

Kašel a rýmu nemá nikdo rád. Kupte zázvor, oloupejte cibuli a žeňte nachlazení pryč ze dveří!

Fytoterapie – Wikipedie

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Popis využití kmínu a kopru v arabské herbální lékařské knize z roku 1334

Fytoterapie (z řeckých slov fyton, tj. rostlina a therapeuein, tj. pečovat, léčit) je činnost, v minulosti známá též jako bylinkářství, při které jsou k léčbě člověka využívány léčivé rostliny, tzn. především byliny (např. heřmánek, bazalka, meduňka); polokeře (např. mateřídouška, yzop, levandule); keře (např.borůvka, bez, jmelí); stromy (např. bříza, dub, lípa); dále též v omezené míře i houby a řasy,[1] atd.[2] Fytoterapie bývá označována jako druh alternativní medicíny. Osoba praktikující fytoterapii se označuje jako fytoterapeut, případně jako bylinkář. První doložená zmínka o využívání léčivých rostlin je z období 3000 př. n. l. ze sumerských hliněných tabulek.[3] V posledních zhruba 20 letech dochází k nárůstu zájmu o fytoterapii a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je fytoterapie praktikována třikrát až čtyřikrát častěji než klasická medicína.[2] Má ale i nežádoucí účinky jako je například hepatotoxicita, které často nejsou testovány.[4]

Historie

Starověk

Nejstarší dochované zmínky o fytoterapii pocházejí ze Starověkého Egypta. Jedná se o lékařské papyry z doby 2800-2700 př. n. l. Přibližně ze stejné doby pochází rozsáhlý bylinář z Číny od císaře Šen Nona. V 10. století př. n. l. se bylinářstvím zabýval také židovský král Šalamoun, který si vedl herbář, do nějž měl zanést popis více než tří tisíc rostlin.

Ve Starověkém Řecku v letech 371-278 př. n .l. se bylinářstvím zabýval Aristotelův žák Theofrastos a své poznatky uveřejnil ve spisech Příčiny rostlinného růstu a Přírodopis rostlin,
ve kterých popsal rostliny používající se v lékařství. Další významnou postavou byl řecký lékař Dioscorides, který roku 50 nebo 70 n. l.

vydal dílo De materia medica (O léčivech), které sloužilo běžným lidem jako příručka. Dílo se skládá ze čtyř knih: první pojednává o šťávách, mastech, balzámech a léčivých plodech, druhá o léčivech vyrobených z živočišných zdrojů, třetí a čtvrtá o léčivkách. Dílo obsahuje 580 druhů rostlin. O jeho obsahu víme z opisu, který byl pořízen roku 512 v Římě.

Další exemplář se nachází ve Státní knihovně v Mnichově.

Pro období středověku byl nejvýznamnější osobou řecký lékař Galenos (2. st. n. l.),
jehož poznatky o nemocech a lécích byly po celé toto období využívány a zahrnuty do dobových herbářů a spisů o léčivých účincích rostlin.

Středověk

Související informace naleznete také v článku Klášterní medicína.

Studium léčivých rostlin bylo ve středověku koncentrováno do klášterů, kde se jím zabývali především mniši.

Výjimku tvořila bingenská abatyše Hildegarda (1098-1179), která je autorkou rozsáhlého herbáře a bylinkářských děl Liber simplicis medicine a Liber composite medicine.

Poznatky čerpala jak z řeckých spisů, tak ze znalostí místního obyvatelstva. Její herbář byl taktéž používán po několik století.

Přesuneme-li se na východ, shledáme, že v 10. století n. l. zde žil významný učenec Ibn Siná (cca 980-1037) zvaný Avicenna. Jeho díla Canon medicinae (do latiny přeložen 1593) a Kitab aš-šifa (Kniha zrození) byly cennými zdroji poznatků z oborů lékařství a přírodních věd.

Novověk

V 16. století lze nalézt několik osobností, které se významným způsobem zasloužily o rozvoj bylinkářství. Prvním z nich byl lékař a přírodovědec Theophrastus Bombastus von Hohenheim zvaný Paracelsus (1493-1541).

Zasloužil se o zdokonalení výroby tehdejších léčiv a propagoval místní léčivky, které pro obyvatelstvo nebyly tak drahé jako byliny z exotických destinací. Paracelsovy poznatky byly uchovány v díle Herbarium.

Druhým byl italský lékař a přírodovědec Pietro Andrea Mattioli, který revidoval starověké Dioscoridovy spisy a na základě této revize vydal dílo vlastní. Toto dílo bylo roku 1562 vydané v českém překladu Tadeáše Hájka z Hájku.

Dalším významným přírodovědcem byl italský lékař Prosper Alpinus (1553-1617). Napsal díla De medicina Aegyptorium libri quattor (Čtyři knihy o egyptském lékařství, Benátky, 1591) a De plantia Aegypti liber (Knihy o egyptských rostlinách, 1592).

Nejstarším česky tištěným bylinářem je Knieha lékařská z roku 1517, jejímž autorem je český lékař Jan Černý. V českých zemích také vycházel od roku 1557 po 220 let známý Nový bylinář od Adama Lonicera.

Sběr bylin

Místo

Rostliny sbíráme v čistém prostředí vzdáleném minimálně 200 metrů od silničních komunikací. Dále nesbíráme podél železnic, prašných cest, na skládkách nebo v místech, kde mohou být používána umělá hnojiva nebo jiné chemikálie. Vyhnout bychom se měli místům čerstvě (ačkoli přírodně) pohnojeným a také přírodním rezervacím.

Doba

Nadzemní části rostlin sbíráme nejlépe v poledne, kdy jsou v plném rozkvětu. Lze ale sbírat po opadnutí ranní rosy až do pozdního odpoledne. Nikdy nesbíráme za deště. Podzemní části sbíráme za vlhka, nejlépe zjara nebo na podzim, kvůli maximu uložených účinných látek. Pro nejlepší výsledky je dobré řídit se Kalendářem sběru rostlin.

Další pravidla

  • Při sběru šetříme přírodu. Odlamujeme/ trháme pouze ty části rostlin, které potřebujeme, a ne více než polovinu populace na jednom stanovišti.
  • Jedovaté rostliny sbíráme a sušíme odděleně. Při manipulaci s nimi nemají být děti!
  • Při sběru jedovatých rostlin nejíme, neotíráme si rukama ústa, nemneme si oči atd.
  • Sbíráme jen zdravé, čisté a dobře vyvinuté rostliny.
  • Sbíráme pouze rostliny, které bezpečně poznáme a které nejsou vzácné nebo chráněné.

Sušení bylin

Byliny se suší na suchých, prosvětlených místech (nikoli na přímém slunci) rozprostřené na plachtě. Suší se tak dlouho, až se lehce lámou. Rychlým sušením na tepelném zdroji (topení, trouba apod.) se část účinných látek rychle ztrácí, používáme je pouze u masitých, obtížně sušitelných částí jako jsou kořeny, plody nebo květenství černého bezu.

Ukládání bylin

Ukládáme každý druh zvlášť, tak aby nedošlo k jejich zvlhnutí a tím k jejich znehodnocení, nejlépe do tmavých skleněných lahví nebo do papírových sáčků. Přechováváme ve stínu a chladu, zpravidla ne déle než jeden rok – drogy dlouhým skladováním ztrácejí účinnost.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Janča Jiří; Zentrich J. A.: Herbář léčivých rostlin 1-6. Eminent Praha 1994, 1.vyd. (1150 stran) str.2
  2. ↑ a b MÄRTL, Radek. Fytoterapie: tajemná moc rostlin [online]. iDNES.cz, 2004-12-02 [cit. 2009-10-04]. Dostupné online.

     

  3. Fytoterapie – přírodní medicína [online]. Arkokapsle [cit. 2009-10-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ http://www.osel.cz/9139-lecite-se-bylinkami-napadlo-vas-ze-by-mohly-uskodit.html – Léčíte se bylinkami? Napadlo vás, že by mohly uškodit?

Literatura

  • Jirásek Václav (Doc. RNDr. CSc.); Starý Fr. (RNDr.PhMr. CSc): Kapesní atlas léčivých rostlin – SPN Praha 1986, 1. vyd., (320 stran).
  • Geiger Fritz (Dr.med): Bylinný receptář – nakl. Dona České Budějovice 1991, 3. vyd. (130 stran).
  • Treben Maria: Zdraví z boží lékárny – nakl. Dona České Budějovice 1991, 1. vyd. (98 stran).
  • Fytoterapia pro lekárov, Karol Mika 1991

Související články

  • Bylina
  • Droga (léčivo)
  • Seznam léčivých rostlin
  • Aromaterapie

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Fytoterapie na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Fytoterapie

Autoritní data: AUT: ph120421 | PSH: 12757

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fytoterapie&oldid=19304336“

Dionýz Dugas

-55%

Poslední kus za tuto cenu!

Jak bylinky poznávat, sbírat, zpracovávat, uschovávat a potom i užívat – tohle všechno se dozvíte v knize Babiččiny nové bylinky. Jsou v ní uspořádány celoživotní zkušenosti a recepty známé bylinářky, které jinde nenajdete.

-19%

Autora tejto knihy k životu s liečivými rastlinami priviedla jeho mama. Taký život je plnší a zdravší, preto ho prostredníctvom tejto knihy ponúkam všetkým. Je na každom z nás, koľko z nej prijmeme, tvrdí autor.

-20%

Ako bylinky poznávať, zbierať, spracovávať, uschovávať a potom aj používať – toto všetko sa dozviete v knihe Babičkine nové bylinky. Sú v nej usporiadané celoživotné skúsenosti a recepty známej bylinkárky, ktoré inde nenájdete. Dozviete sa, aké ročné ..

-19%

Liečivé rastliny na prevenciu a liečbu podľa ľudovej medicíny.

  • 116 najdôležitejších liečivých rastlín s návodom na ich použitie podľa ľudovej lekárne babky bylinkárky
  • čaje, tinktúry, obklady, inhalácie, vína a mnoho ďalších receptov.

-20%

Jak bylinky poznávat, sbírat, zpracovávat, uschovávat a potom i užívat – tohle všechno se dozvíte v knize Babiččiny nové bylinky. Jsou v ní uspořádány celoživotní zkušenosti a recepty známé bylinářky, které jinde nenajdete. Dozvíte se, jaká roční obd ..

-20%

Bylinkový receptár vás prevedie pozoruhodným svetom liečivých rastlín. Spoznáte možnosti ich využitia v najstarších dobách i v súčasnej ľudovej medicíne.

Autora tejto knihy k životu s liečivými rastlinami priviedla jeho mama. Taký život je plnší a zdravší, preto ho prostredníctvom tejto knihy ponúkam všetkým. Je na každom z nás, koľko z nej prijmeme, tvrdí autor.

Bylinkový receptár vás prevedie pozoruhodným svetom liečivých rastlín. Spoznáte možnosti ich využitia v najstarších dobách i v súčasnej ľudovej medicíne.

Knížce slovenského autora – zkušeného bylinkáře a zároveň propagátora těsného soužití člověka s rostlinami, léčivými dary matky Přírody – by slušel také podtitul Kurz pro začínající i pokročilé bylinkáře.

Poznejte léčivou sílu rostlin. Přední slovenský fotograf a znalec bylinek Dionýz Dugas představuje 34 nejznámějších a nejúčinnějších bylinek, které se uplatní při prevenci i léčbě mnoha nemocí – spolehlivě a šetrně, bez chemie, v souladu s přírodou.

Reprezentatívna publikácia Dionýza Dugasa, fotografa, vydavateľa, svetobežníka, obdivovateľa a znalca prírody je nevšedným vyjadrením vzťahu k Slovensku, čo najlepšie charakterizujú jeho slová: „Slovensko je aj moja vlasť.

Ako bylinky poznávať, zbierať, spracovávať, uschovávať a potom aj používať – toto všetko sa dozviete v knihe Babičkine nové bylinky. Sú v nej usporiadané celoživotné skúsenosti a recepty známej bylinkárky, ktoré inde nenájdete.

Reprezentatívna publikácia, ktorej dominantou sú nádherné farebné fotografie, predstavuje jedno z najatraktívnejších miest na svete – krajinu súčasného Izraela a jeho historické pamiatky.

-66%

Reprezentativní publikace, jejíž dominantou jsou nádherné barevné fotografie, představuje jedno z nejatraktivnějších míst na světě – krajinu současného Izraele a jeho historické památky.

116 najdôležitejších liečivých rastlín s návodom na ich použitie podľa ľudovej lekárne babky bylinkárky čaje, tinktúry, obklady, inhalácie, vína a mnoho ďalších receptov

-20%

Knihe slovenského autora – skúseného bylinkára a zároveň propagátora tesného spolužitia človeka s rastlinami, liečivými darmi matky prírody – by prináležal tiež podtitul Kurz pre začínajúcich aj pokročilých bylinkárov. Jej zostavovateľ čitateľovi pos ..

-20%

Knížce slovenského autora – zkušeného bylinkáře a zároveň propagátora těsného soužití člověka s rostlinami, léčivými dary matky Přírody – by slušel také podtitul Kurz pro začínající i pokročilé bylinkáře. Její tvůrce čtenáři poskytuje ucelené „portré ..

-20%

Poznejte léčivou sílu rostlin. Přední slovenský fotograf a znalec bylinek Dionýz Dugas představuje 34 nejznámějších a nejúčinnějších bylinek, které se uplatní při prevenci i léčbě mnoha nemocí – spolehlivě a šetrně, bez chemie, v souladu s přírodou. ..

-20%

Reprezentatívna publikácia Dionýza Dugasa, fotografa, vydavateľa, svetobežníka, obdivovateľa a znalca prírody je nevšedným vyjadrením vzťahu k Slovensku, čo najlepšie charakterizujú jeho slová: „Slovensko je aj moja vlasť. Patrí jej preto moje vyznan ..

-20%

Poslední kus za tuto cenu!

Kostoly a kaplnky v slovenských mestách a dedinách predstavujú naozajstné duchovné, ale aj architektonické klenoty, ktoré sú živými svedkami našej národnej minulosti. Interiéry chrámov zdobia vzácne umelecké diela, medzi ktorými vynikajú oltáre. Knih ..

-19%

Reprezentatívna publikácia, ktorej dominantou sú nádherné farebné fotografie, predstavuje jedno z najatraktívnejších miest na svete – krajinu súčasného Izraela a jeho historické pamiatky. Ide najmä o biblické pamiatky späté so životom Ježiša Krista a ..

-20%

Reprezentativní publikace, jejíž dominantou jsou nádherné barevné fotografie, představuje jedno z nejatraktivnějších míst na světě – krajinu současného Izraele a jeho historické památky. Jsou to především památky biblické, spjaté se životem Ježíše Kr ..

Lidé se ptají na cizokrajné bylinky, já jsem patriotka, říká bylinkářka

Vypadá to tu skoro jako v klasické lékárně. S tím rozdílem, že místo uniformního lékárenského odéru udeří do nosu silná, ale příjemná vůně, kterou ucítíte v lese či na louce. Podobně jako do lékárny, i sem chodí lidé, které trápí zdravotní obtíže. Jen místo léků dostanou čaj, mast či jiný přírodní produkt.

Poradnu Petrklíč ve Vizovicích provozuje Jaroslava Divílková už dvacet let a je tak jednou z mála lidí, kteří navazují na kdysi známé povolání bylinkářek. „Už jako malá jsem chodívala s babičkou do lesa a sbírala bylinky, ze kterých jsme si pak vařily čaj,“ říká Divílková.

Jaký máte vztah ke klasické medicíně?Studium mě naučilo znát účinky léčivých rostlin, ale také poznatky z klasické farmacie. Zvolila jsem si takovou střední cestu. A praxi beru jako výhodu. Když například přijdou lidé od lékaře a mají předepsané léky, vím, co jim mohu doporučit, a co ne.

K léčivým rostlinám a přírodní medicíně ji to táhlo celý život. I proto po studiu ekonomiky vystudovala ještě obor botaniky na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové. Má také zdravotnické vzdělání.Dnes má 50 let a bylinkářstvím se živí. Ve Vizovicích už dvacet let provozuje poradnu Petrklíč, kde doporučuje lidem, jak své zdravotní obtíže řešit přírodní cestou. Zabývá se alternativními metodami léčby, účinky léčivých rostlin na správné fungování organismu a reflexní terapií plosky nohy. Pomáhá i s prevencí.

Nebylo ale neobvyklé otevřít si bylinkářství v období, kdy se všechny neduhy léčí přísně odbornými metodami?Je pravda, že jsem začínala v době, kdy byla moderní farmacie na vzestupu. A léky v životě hrají obrovskou roli.

Na druhou stranu, bylinky patří k tradici a lidé stále mají vztah k přírodě. Beru to tak, že bylinkářství jde s farmacií ruku v ruce. Nikomu neříkám, aby se neléčil běžnými léky, že s ním byliny provedou nějaké čáry.

Je třeba vědět, kdy už je třeba jít k lékaři a plně mu věřit.

Čemu dnes lidé vlastně věří?Jsou dvě skupiny. Jedni věří přírodě, jiní výhradně lékům. Ale víte, v čem je potíž? Prášky po čase přestanou fungovat nebo se neblaze projeví vedlejší účinky. Dochází třeba ke kožním problémům nebo dýchacím potížím. A pak se lidé obrátí k přírodní formě pomoci.

A bylinky opravdu pomohou?Ano, ale je potřeba si uvědomit, že je to trochu jiné než s léky. Ty si člověk vezme a hned čeká účinek. Tato forma je delší, vyžaduje trpělivost, ale účinek se dostaví.

Setkáváte se s tím, že se na vás lidé dívají s despektem?Občas ano. Ale já nikoho nepřesvědčuji. Dřív jsem měla takové tendence, ale nechala jsem toho. Sice vím, jaké mají rostliny účinné látky a jak fungují, ale lidem to pouze sdělím a rozhodnutí nechám na nich.

Když pomineme studium na univerzitě, odkud jste čerpala znalosti o léčivkách?Zkušenosti s bylinkami si lidé předávají z generace na generaci. Mými učiteli byli Josef Zentrich a Jiří Janča, což jsou nejvýznamnější čeští bylinkáři za poslední dobu. Ráda vyhledávám i informace ve starých herbářích či dalších dostupných pramenech.

Bylinkářů jako vy dnes už ale asi moc není, že?Bohužel. Ty typické báby bylinkářky už dnes skoro neuvidíte. Přitom Valašsko bývalo plné bylinkářů, bylo to dáno přirozeným vývojem. Lidé tu byli chudí a neměli na doktory, tak si vypomáhali přírodou.

Jak dřív rozpoznali, jaké mají jednotlivé rostliny účinky?Často to pozorovali na zvířatech. Samozřejmě metodou pokus-omyl. Třeba když měla kráva tele a nemohla se rozdojit, zkoušeli, co by pomohlo.

A když jí dávali pícninu jestřabinu, kterou běžně pěstovali na poli, najednou zjistili, že začala mít víc mléka, krásnou srst a tele bylo zdravé. To, že nemocná zvířata okusovala jarní vrbu, je zase přivedlo na to, že vrbová kůra snižuje horečku a mírní zánět.

A podobným způsobem bychom mohli postupovat u dalších rostlin.

Rostou na Valašsku nějaké vzácné byliny, které jsou jinde výjimečné?Pravda je taková, že bylinky byly chloubou Valašska, ale ten vývoj je bohužel poněkud smutný. Ještě před dvaceti lety, když jsem šla na procházku, skoro všude jsem vídávala dobromysl – a často i metrové rostliny.

Tato bylina je dobrá proti nadýmání, trávicím problémům, ale povzbuzuje i psychický stav. Dnes už na ni narazíte jen výjimečně. Podobný příklad je světlík lékařský, mimochodem velice dobrý na problémy se zrakem. Rostl blízko vesnic, ale dnes už utekl někam k horám.

Stejně tak skoro vymizela zeměžluč, petrklíč nebo rozrazil lékařský.

Čím to je?Na vině je třeba to, že se neseče ručně, ale strojově, zanikají i původní louky. Lidé také často bylinky nestříhají, ale trhají je i s kořeny, což je špatně.

Například v oblasti Moravských Kopanic ještě dnes narazíte na chráněné ohrazené louky, do nichž se nezasahuje.

Vypadají, jako by tam vše rostlo bez ladu a skladu, ale přitom to jsou jedny z posledních míst, kde ještě najdeme původní druhy těchto rostlin. Bylo by pěkné mít taková místa i na Valašsku.

Jak se tedy k těmto bylinkám dostanete?Teď je musíme dovážet, což je samozřejmě škoda, když nám dříve rostly za domem. Bohužel se to pak promítá na cenách. Jsou o hodně dražší než dříve.

Byliny byly vždy opředeny i různými pověstmi či pověrami. Držíte se jich?Myslíte, jestli chodím na třezalku vždy jen na svatého Jana o půlnoci? To ne.

(směje se) Nejsem ani posedlá tím, že bych každou nemoc musela vyřešit jen rostlinami. Samozřejmě používám věci, které nasbírám nebo si doma vypěstuji.

Každému bych doporučila dělat si domácí koření a používat je v kuchyni místo kupovaných směsí. Ale pokud jsme doma nemocní, vždy vím, kdy už je třeba svěřit se do péče lékařů.

Když lidé používají bylinky sami, nemohou si bez správné znalosti ublížit?Přímo ublížit snad ne. Ale vždy je třeba mít nějaké znalosti.

Mohou například užívat směsi rostlin, které mají protichůdné účinky. Nebo udělat chyby při skladování bylinek, které pak budou méně účinné. Jsou také rostliny, které individuálně někomu nemusí sednout.

Například snižují či zvyšují tlak. Vždy je lepší přijít se poradit.

A co jedovaté rostliny?Takové samozřejmě jsou. Laická veřejnost je nesbírá, některé z nich se však odborně zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Pro běžnou veřejnost bych připomněla starou houbařskou poučku: nesbírejte nic, co neznáte.

O co je největší zájem?To je různé. Lidé se hodně ptají na cizokrajné rostliny, o nichž se dozvěděli z internetu. Hodně poptávaná je nyní třeba graviola, list, který se dováží z Ameriky. Pomáhá čistit tělo, užívá se i u lidí, kteří onemocněli rakovinou. Jsou případy, kdy cizí název upoutá a přitom u nás roste dostupnější alternativa.

Například?Lidé ke mně chodí a chtějí góju, protože obsahuje hodně vitaminu C. A já jim řeknu: Víte, že stejně účinný je i náš šípek, který nemusíme odnikud dovážet? V tomto jsem patriotka. Podobné je to i s léky. Dnes se kupují v lékárnách drahé preparáty na potíže se slinivkou a přitom by pomohla majoránka, anýz či fenykl, které rostou všude na zahrádkách.

Nemáte strach, že lidé postupně zanevřou na byliny úplně?Upřímně nemám. Ona totiž paradoxně dnešní nastupující generace mladých tíhne k přírodě mnohem víc než třeba jejich rodiče. Je to vlastně přirozené. V historii se to opakuje. Nějakou dobu jsou lidé skeptičtí, ale pak se vždy zase k přírodě obrátí.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *