Tay-Sachsova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrálního nervového systému, které postihuje zejména děti. Jedná se o progredující onemocnění, které u dětí prakticky vždy končí smrtí. Vzácně se může se vyskytnout i u dospívajících a dospělých osob, kdy příznaky onemocnění bývají méně závažné.
Příznaky Tay-Sachsovy choroby lze rozdělit do 3 skupin, a to na příznaky u dětí, život ohrožující příznaky a příznaky ostatních forem Tay-Sachsovy choroby (chronická forma a forma onemocnění postihující dospělé osoby).
Příznaky infantilní (dětské) formy Tay-Sachsovy choroby
Ve většině případů dochází k poškození centrálního nervového systému již v děloze (před narozením), přičemž první příznaky se u většiny dětí začínají projevovat ve věku 3 až 6 měsíců. Progrese dětské formy Tay-Sachsovy choroby je obvykle velice rychlá a většina dětí umírá do 4. až 5. let
Mezi hlavní příznaky Tay-Sachsovy nemoci u dětí, mimo jiné, patří:
- hluchota
- zhoršování zraku, které vede až k úplnému oslepnutí
- svalová slabost
- úleková reakce na zvuk s extenzí paží (příliš ostré slyšení – hyperakuze)
- svalové obrny (paréza či plegie)
- křeče
- ztuhlost svalů (spasticita)
- zpomalení duševního a tělesného rozvoje
- zpomalení růstu
- červená skvrna na sítnici v blízkosti místa nejostřejšího vidění (macula lutea)
Příznaky ostatních forem Tay-Sachsovy nemoci
Kromě dětské (infantilní) formy Tay-Sachsovy choroby existují ještě juvenilní, chronická a dospělá forma, které jsou mnohem méně častější a jejich příznaky bývají podstatně mírnější.
Juvenilní forma Tay-Sachsovy choroby se projeví prvními příznaky zhruba ve věku 2 – 10 let a postižené dítě obvykle umírá do 15. let věku.
První příznaky u chronické formy Tay-Sachsovy choroby se nejčastěji objeví do 10 let věku, nicméně onemocnění progreduje pomalu a pacienti se dožívají vyššího věku, někteří mají dokonce normální dobu dožití. Mezi časté příznaky chronické formy Tay-Sachsovy choroby patří zejména mumlavá řeč (huhňání), svalové křeče a třes.
Nejmírnější formou Tay-Sachsovy choroby je její dospělá forma, jejíž první příznaky se objeví během dospívání nebo až v dospělosti.
Mezi příznaky spojené s dospělou formou Tay-Sachsovy choroby, mimo jiné, patří:
- svalová slabost
- huhňání (mumlavá řeč)
- nestabilní postoj
- třes
Závažnost příznaků a doba dožití se u každé postižené osoby liší.
Příznaky, při kterých je nutné okamžitě volat záchranku
V případě, že se objeví dušnost, křeče nebo bezvědomí, je nutné okamžitě zavolat záchranku.
Co způsobuje Tay-Sachsovu chorobu?
Příčinou Tay-Sachsovy choroby je vadný gen na chromozómu číslo 15 (HEX-A). Při poškození tohoto genu tělu neumí vyrábět bílkovinu zvanou hexosaminidáza A, které je důležitá pro štěpení gangliosidu GM2. Pokud tento protein chybí, tělo se nedokáže gangliosidu GM2 zbavit a ten se hromadí v nervových buňkách mozku, což časem vede k jejich zániku.
Toto onemocnění je dědičné, což znamená, že v rodinách přechází na potomstvo. Dědí se takzvaně autozomálně recesivně, což znamená, že k tomu,aby se příznaky Tay-Sachsovy choroby projevily musí dítě získat vadný gen od obou rodičů. Pokud má jen jeden vadný gen, onemocnění se navenek u něj neprojeví, ale stává se takzvaným přenašečem a může chorobu přenést na své potomky.
Jaké jsou rizikové faktory pro vznik Tay-Sachsovy choroby?
Tay-Sachsova choroba nejvíce postihuje Aškenázské židy, jejichž rodiny pochází z židovských komunit v zemích střední a východní Evropy. Podle Centra pro židovskou genetiku (Center for Jewish Genetics) zhruba 30% amerických Aškenázských židů jsou přenašeči Tay-Sachsovy choroby (1).
Prevence Tay-Sachsovy choroby není možná a jediným způsobem jak zjistit, zda jste vy nebo váš partner přenašeči tohoto onemocnění je genetické vyšetření.
Na základě zjištěných výsledků se pak můžete rozhodnout, zda chcete nebo nechcete mít děti.
Jak se Tay-Sachsova choroba diagnostikuje?
Kromě genetického vyšetření, které se provádí v případě, kdy se Tay-Sachsova choroba vyskytuje v rodině obou budoucích rodičů, lze toto onemocnění diagnostikovat z plodové vody (například z odběru choriových klků nebo z amniocentézy – odběru plodové vody).
Odběr choriových klků z placenty se provádí zhruba v 10 – 12. týdnu těhotenství přes břicho nebo pochvu. Amniocentéza (odběr plodové vody) se provádí mezi 15. až 20. týdnem těhotenství tenkou jehlou přes břicho matky.
Pokud se příznaky Tay-Sachsovy choroby objeví až po narození u dítěte, provede lékař fyzikální vyšetření a stanoví hladinu enzymů v krvi nebo vzorku tkáně dítěte. Někdy lze u pacientů s Tay-Sachsovou chorobou při očním vyšetření odhalit červenou skvrnu na sítnici oka.
Léčba Tay-Sachsovy choroby
Tay-Sachsova choroba je nevyléčitelná a jediné co medicína dokáže pacientům nabídnout je paliativní péče, jejíž součástí je užívání léků (na zmírnění bolesti a křečí), fyzioterapie, dechová podpora a odsávání nahromaděného hlenu z plic.
Důležité je také poskytování psychologické podpory rodinám. Je vhodné začlenit se do skupin, které sdružují rodiče s podobně postiženými dětmi, abyste na to nebyli sami.
Skríning
Protože je Tay-Sachsova choroba dědičná, je jedinou možností určité prevence skríning, tedy genetické testování přenašečů Tay-Sachsovy choroby předtím než založí rodinu. Skríning na Tay-Sachsovu chorobu se provádí od 70. let minulého století a díky němu se počet nově narozených Aškenázských židů s touto chorobou snížil o 90% (2).
Pokud se ve vaší rodině nebo v rodině vašeho partnera vyskytly nebo vyskytují případy Tay-Sachsovy choroby, vyhledejte před otěhotněním specializovanou pomoc (obraťte se na lékaře genetika ve vaší nemocnici).
Co si z článku odnést?
Tay-Sachsova choroba je dědičné onemocnění způsobené defektem genu HEX-A na chromozómu 15.
Patří mezi takzvaná střádavá onemocnění, kdy tělo v důsledku chybění některého enzymu (v případě Tay-Sachsovy choroby se jedná o enzym hexosaminidáza A) neumí rozložit některé produkty metabolismu (v případě Tay-Sachsovy choroby se jedná o gangliosid GM2), které se pak ukládají v těle a způsobují poškození orgánů (u Tay-Sachsovy choroby se gangliosid GM2 ukládá v mozku a způsobuje postupnou destrukci jeho buněk).
Existuje několik forem Tay-Sachsovy choroby, přičemž nejzávažnější je takzvaná infantilní forma, kdy se první příznaky projeví již ve věku 3. až 6. měsíců a postižené dítě umírá obvykle do 6. let věku.
Tay-Sachsova choroba je neléčitelná a jedinou prevencí je genetické vyšetření před otěhotněním v případě, že se ve vaší rodině nebo v rodině vašeho partnera tato nemoc vyskytuje.
Nejčastějšími přenašeči Tay-Sachsovy choroby jsou potomci Aškenázských židů.
Příznaky, příčiny a léčba Tay-Sachsovy choroby / Neuropsychologie
Tay-Sachsova choroba Je to patologie genetické dědičnosti, která ovlivňuje centrální nervový systém. Také známý jako GM2 gangliosidóza, je způsoben nedostatkem esenciálního enzymu zvaného beta-hexosaminidáza A.
Tento enzym je zodpovědný za rozklad a eliminaci toxického odpadu produkovaného mozkovou aktivitou. V nepřítomnosti enzymu se zbytky akumulují ve formě gangliosidů a způsobují zhoršení centrální nervové soustavy..
Poškození způsobené Tay-Sachsovou chorobou na neuronech je nevratné a postihuje hlavně mozek a míchu. Degradace neuronů vede k progresivním neurologickým poruchám.
Symptomy jsou obvykle charakterizovány třesem ruky, poruchami řeči, svalovou slabostí a ztrátou rovnováhy.
Dalším typickým příznakem jsou hluchota, ztráta zrakových schopností, epileptické záchvaty, retardace růstu, podrážděnost, apatie a mentální retardace..
V současné době neexistuje léčba k vyléčení nemoci. Lidé, kteří trpí, obvykle zemřou mezi 4 a 5 lety po diagnóze. Lék Tay-Sachs je jednou z hlavních výzev současného vědeckého výzkumu.
Charakteristiky Tay-Sachsovy choroby
Tay-Sachsova choroba je zahrnuta v Glangliosidóze GM2. Jedná se o skupinu lysozomálních onemocnění, u kterých dochází k hromadění GM2 gagliosidů, které nejsou metabolizovány.
Důvody, proč nejsou metabolizovány, mohou být způsobeny nedostatkem enzymů nazývaných hexosaminidáza A a hexosaminidáza B. Nebo kvůli nedostatku aktivačního proteinu GM2.
V současné době byly popsány tři mutace ve třech různých genech, které mohou produkovat GM2 Glangliosidózu: Tay-Sachsovu chorobu, Sandhoffovu chorobu a deficit aktivátoru GM2..
Patologie lisomálního ložiska patří do skupiny vrozených metabolických onemocnění, z nichž je známo asi 70 onemocnění. Všechny tyto změny jsou charakterizovány nedostatkem vitálního enzymu.
Ne všechny z nich ovlivňují mozek, ale mnoho z nich. Toto je případ Tay-Sachs, který je definován jako GM2 gagliosidóza způsobená nedostatkem hexosaminidázy A.
Nedostatek tohoto enzymu je produkován mutacemi v alfa podjednotce uvedeného enzymu. Z tohoto důvodu je Tay-Sachs považován za genetickou patologii.
Příznaky
Tay-Sachsova choroba představuje řadu společných příznaků, které se projevují ve všech případech. Symptomatologie se však může u každého pacienta projevit různými způsoby.
Variabilita přijaté klinické formy závisí především na mutaci dědičné z patologie. Podobně, progrese onemocnění přímo souvisí s množstvím hexosaminidázy, kterou má postižená osoba Tay-Sachs.
Čím nižší je množství hexosaminidázy, tím větší je akumulace gangliosidózy a tím závažnější poškození mozku a přítomné symptomy. V reakci na tato kritéria byly stanoveny tři klinické formy Tay-Sachs.
Dítě Tay-Sachs
Tato varianta onemocnění, známá také jako Tay-Sachs předčasného nebo akutního kojence, je klasickou formou patologie. Stejně tak je to také nejagresivnější a nejúspěšnější.
Děti postižené Tay-Sachs obvykle nemají hexosaminidasu, takže destrukce mozku začíná ve velmi raném stádiu. Nejběžnější je, že začíná již během těhotenství.
Při narození dítě představuje zdravý stav bez jakéhokoliv symptomatologie. Mezi třemi a šesti měsíci života se však začínají objevovat první projevy.
V té době je to konotováno, protože normální vývoj zpomaluje a objevují se problémy s viděním. Zejména se snižuje kontakt s očima a vizuální ostření.
Zvýšený pocit sluchu, způsobující přehnanou odezvu na určité sluchové podněty (hyperacusis) je dalším z hlavních příznaků v těchto stadiích..
Podobně dalším patognomonickým příznakem onemocnění je červená barva makuly, oblasti blízké optickému nervu. Tento projev je obvykle jedním z hlavních znaků, které umožňují diagnózu, protože může být detekován prostým oftalmologickým vyšetřením..
Postupem času se postupně zvyšuje ztráta psychomotorických schopností. Rovněž dochází ke snížení svalového tonusu (hypotonie), který způsobuje generalizovanou slabost.
Následně se dítě stane neschopným otáčet, procházet, sedět a chytit předměty. Stejně jako se jeví neschopnost polykat a komplikace v dýchání, spasticitě a ztuhlosti končetin.
Ve věku 2 let má dítě již spastickou tetraplegii, epileptické záchvaty a recidivující záchvaty. Mobilita svalů, zrak a většina duševních schopností jsou zcela ztraceny.
Ve většině případů dochází k výraznému nárůstu lebeční velikosti a masivnímu poškození nervového systému. Úmrtnost této klinické formy Tay-Sachsovy choroby se obvykle vyskytuje mezi 2 a 4 roky života.
Juvenilní Tay-Sachsová
Na rozdíl od kojenců Tay-Sachs se postižené subjekty juvenilní Tay-Sachs nenarodí s naprostou absencí hexosaminidázy. V tomto případě mají děti obvykle nízkou produkci tohoto enzymu, který se rozpadá během prvních let života.
Tímto způsobem je symptomatologie obvykle o něco pozdější a obvykle nepředstavuje projevy až do přibližně 2-5 let života. Existují však určité spory ohledně stanovení věku nástupu této klinické formy Tay-Sachs.
Někteří autoři předpokládají, že začíná mezi prvním a desátým rokem života, zatímco druhý se pohybuje mezi 2 a 18 lety. Nicméně, navzdory skutečnosti, že vývoj příznaků je obvykle zpožděn, ve velmi malém počtu případů se objevují po dospívání.
Prezentovaná symptomatologie je velmi podobná té, kterou jsme komentovali kojenci Tay-Sachs. Vývoj však může být pomalejší, zejména v případech, kdy se projevy projeví po 5 letech života.
Přežití této klinické formy je také variabilní. Většina postižených lidí obvykle zemře mezi 2 a 4 roky po diagnóze onemocnění. V některých případech však lze překonat první a dokonce i druhé desetiletí života.
Tay-Sachas pozdě
Tay-Sachsova choroba může také debutovat v dospělosti. V těchto případech může být jak symptomatologie, tak i věk nástupu velmi variabilní.
Obecně platí, že první příznaky se objevují v období dospívání, což představuje dysartrii, ataxii, třes a hypotonii. Křeče a svalové křeče jsou také častými příznaky v raném stadiu.
V každém případě se mohou objevit různé symptomy, ale ve všech z nich se objeví slabost v proximálních svalech. Typickými projevy jsou obvykle problémy se seděním, vystupování z postele nebo ztráta rovnováhy.
Depresivní epizody, psychotické epidemie a další psychologické změny se objevují až u 30% případů pozdní Tay-Sachsové. Věk smrti této klinické formy onemocnění může být velmi variabilní, ale jen zřídka přesahuje čtvrtou dekádu života.
Diagnóza
Aby bylo možné diagnostikovat Tay-Sachsovu chorobu, musí být analyzovány hladiny hexosaminidázy. Vyhodnocení projevené symptomatologie tak není pro její diagnózu dostačující a vyžaduje se biochemická analýza.
U kojenců Tay-Sachs vykazují děti absenci hexosaminidázy a v juvenilní a pozdní Tay-Sachs jsou v krvi přítomny velmi nízké hladiny tohoto enzymu..
V tomto smyslu je velmi užitečným nástrojem pro diagnostiku patologie provedení genetické analýzy pro potvrzení onemocnění a identifikaci mutací v genu HEX-A, které způsobují nedostatek hexosaminidázy..
Konečně, nositelé patologie, progenitori, mohou provést analýzu k měření hladiny hexosaminidázy v krvi. Tento poslední test se obvykle doporučuje rozšířit na rodinnou skupinu a najít další možné nosiče Tay-Sachs.
Příčiny
Příčinou této patologie je mutace genu, genu HEX-A. Tento gen se nachází na dlouhém ramenu chromozomu 15 a mutace v něm způsobuje Tay-Sachsovu chorobu.
Gen HEX-A obsahuje instrukce pro generování velmi důležité části enzymu beta-hexosaminidázy A. Když je gen HEX-A mutován, tento enzym není generován.
Hexosaminidáza A se nachází v lismoech, strukturách, které se nacházejí uvnitř buněk. Hlavní funkcí enzymu je rozklad toxických látek neuronů.
Konkrétně beta-hexosaminidáza A je zodpovědná za rozpad mastné látky zvané gangliosidosid GM2. Když tělo není schopné produkovat tento enzym (kvůli genetické mutaci) tam je hromadění toxinů v neurons mozku. Tato skutečnost vyvolává progresivní destrukci neuronů a výskyt příznaků Tay-Sachse.
Přenos této patologie je prováděn na základě autosomálně recesivní dědičnosti. Pro vývoj patologie je proto nutné, aby oba rodiče byli nositeli kopie genové mutace. Pokud je jen jeden, dítě nevyviní Tay-Sachs.
Nosiče onemocnění mohou mít mírně nižší produkci hexosaminidázy než obvykle, ale žádné symptomy. Podobně, když jsou oba rodiče dopravci, dítě může mít 3 možnosti:
- Pokud ani jeden z rodičů nepřenáší genetickou mutaci, dítě se narodí zdravé a je nepravděpodobné, že by se vyvinula Tay-Sachs.
- Pokud pouze jeden z rodičů dopravce předá genetickou mutaci k dítěti, dítě se nevyvine, ale bude nositelem. Jako vaši rodiče.
- Pokud oba rodiče přenesou mutovaný gen na dítě, dítě bude postiženo Tay-Sachsovou. V závislosti na mutacích, které jste zdědili, můžete uvést některé z klinických variant. Ale dříve nebo později bude vyvíjet Tay-Sachs.
Prevalence
Původ Tay-Sachs se nachází v populaci židovského původu Ashkenzi. Jeho původ reaguje na mutaci genu Hex-A, který je v této etnické skupině vysoce převládající.
Tak, převaha Tay-Sachs je také hodně vyšší mezi potomky Ashkenzi židovského původu. To znamená, že tato patologie se vyskytuje zejména ve střední Evropě a ve východní Evropě.
Konkrétně se odhaduje, že prevalence Tay-Sachs u této populace bude 27%..
Co se týče zbytku etnických skupin, Tay-Sachs může být také rozvinutý, ale jeho prevalence je výrazně nižší.
Odhaduje se, že v obecné populaci by Tay-Sachs postihl 1 z každých 360 000 lidí a jeden z 250 by byl nositelem patologie..
Léčba
V současné době neexistuje léčba, která by vyléčila tuto patologii nebo nemoci spojené s Tay-Sachs. Ve skutečnosti, postižené děti nemají žádnou naději na život dnes.
Léčba této patologie je nepochybně jednou z hlavních výzev vědy, která stále více iniciuje další výzkum zaměřený na dosažení léků, které mohou léčit Tay-Sachsovu nemoc..
Lék na tuto patologii by ve skutečnosti byl lékem na více než 70 onemocnění lyosomálního ložiska. Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba nebo roztroušená skleróza jsou nejznámější a převažující.
Lidé postižení Tay-Sachs dnes dostávají pouze terapie a paliativní péči. Ty jsou obvykle běžné u jiných degenerativních nebo neuromuskulárních onemocnění.
Včasná stimulace, fyzioterapie, ergoterapie, logopedie, polykání, respirační fyzioterapie, hydroterapie nebo hudební stimulace jsou nejpoužívanějšími léčbami..
Tyto zákroky však pouze zlepšují pohodu osoby postižené Tay-Sachsem a zpomalují nástup symptomů, ale neumožňují vyléčení nemoci..
Na druhé straně, léky jako baklofen a levetiracetam, kyselina valproová nebo benzodiazepiny se používají k potírání příznaků onemocnění, jako je svalová ztuhlost, spasticita a záchvaty..
Odkazy
- Cachon-Gonzalez MB, Wang SZ, Lynch A, Ziegler R, Cheng SH, Cox TM. Účinná genová terapie v autentickém modelu onemocnění souvisejících s Tay-Sachs. Proc Natl Acad Sci USA 2006; 103: 10373-8.
- Gravel R, Kaback M, Proia R, Sandhoff K, Suzuki K, Gm2 Gangliosides. In: Scriver, Beaudet, Valle, Sly (redaktoři) Metabolic & Molecular Bases of Inherited Disease 8. McGraw Hill 2001, pp3827-76.
- López Marín, Laura; González Gutiérrez-Solana. Luis ‚Pokroky v léčbě lysozomálních onemocnění v dětství‘. AEEECM, Mayo Editions S.A., 2011.
- Myerowitz R, Lawson D, Mizukami H, Mi Y, Tifft CJ, Proia RL. Molekulární patofyziologie u Tay-Sachsových a Sandhoffových nemocí, jak bylo prokázáno profilováním genové exprese. Hum Mol Genet 2002; 11: 1343-50.
Tay-Sachsova choroba
Tay-Sachsova choroba (TSD, GM2 gangliosidóza) patří mezi autosomálně recesivně dědičná onemocnění. Její průběh je zpravidla časně letální.
Výskyt a dědičnost[upravit | editovat zdroj]
Autosomálně recesivní dědičnost
Tato choroba je ve většině populací vzácná, výjimku tvoří Aškenázové (středoevropská židovská větev). Choroba v této populaci postihuje 1:3 600[1] narozených dětí, každý 30.[1] dospělý je heterozygotní pro mutantní alelu.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Příčinou choroby je defekt v genu HEXA, který kóduje lysozomální enzym hexozaminidázu-A. Úlohou enzymu je štěpit gangliosid GM2 na menší části: gangliosid GM3 a N-acetyl-D-galaktozamin.
Gangliosid GM2 je komplex lipidů, který za normálních okolností chrání nervové buňky a izoluje je od okolních vzruchů, čímž urychluje přenos nervových impulsů. Hexozaminidáza-A umožňuje jeho dynamickou obnovu.
Absence enzymu způsobuje hromadění GM2 na povrchu nervových buněk, dochází k blokaci jejich funkcí a tím i k postupné degeneraci nervového systému.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Novorozenci jsou při porodu normální, během prvních měsíců života se objevuje hypersenzitivita na hlasité zvuky. Na sítnici oka se vytváří červená skvrna (důsledek hromadění gangliosidů). Tyto počáteční symptomy nejsou často registrovány rodiči ani lékařem.
V rozmezí od šestého měsíce do jednoho roku života dochází k postupné neurologické degeneraci. Rozvíjí se mentální retardace, hluchota, slepota a celková ztráta kontroly tělesných funkcí (paralýza).
Během druhého roku života přestávají být jedinci schopni pohybu, trpí častými infekcemi dýchacích cest, které se později rozvíjejí do chronické podoby. Smrt obvykle nastává během třetího až čtvrtého roku života.
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
- Infantilní TSD se objevuje mezi šestým měsícem a čtvrtým rokem života a je smrtelné. Jedná se o nejčastější formu této choroby, klinický obraz byl popsán výše.
- Juvenilní TSD je nejvzácnější formou. Rozvíjí se mezi druhým až desátým rokem života. Pacienti mají narušený pohybový aparát, motoriku a nemohou polykat (nebo obtížně). Smrt těchto pacientů nastává mezi pátým a patnáctým rokem života.
- Adultní (pozdní) TSD se objevuje mezi 20–30. rokem života. Jedinci mají zpravidla špatné funkce pohybového ústrojí, mají zpomalený vývoj a trpí na psychické poruchy, z nichž nejběžnější je schizofrenie. TSD v tomto období života není smrtelná. Postižení jsou většinou upoutáni na vozík, psychické poruchy mohou být tlumeny medikací, což umožňuje vést relativně běžný život.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Tay-Sachsovu chorobu diagnostikujeme pomocí cílené molekulárně genetické diagnostiky. Chorobu lze diagnostikovat již v rámci prenatální diagnostiky z materiálu získaného pomocí CVS či aminocentézy. Po narození provádíme cílenou diagnostiku z periferní krve.
Existuje také možnost preimplantační genetické diagnostiky, která je vázaná na in vitro fertilizaci, kdy můžeme vyšetřit příslušný gen v blastomerách odebraných z jednotlivých embryí. Následně se implantují pouze embrya, která nejsou homozygotní pro gen Tay-Sachsovy choroby.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
V současnosti neexistuje účinná terapie tohoto onemocnění. Substituční léčba (dodávání funkčního enzymu) není bohužel možná, protože enzym neprochází hematoencefalickou bariérou.
Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- SNUSTAD, D. Peter a Michael J SIMMONS. Genetika. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4852-2.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c SNUSTAD, D. Peter a Michael J. SIMMONS. Genetika. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 871 s. s. 356. ISBN 978-80-210-4852-2.
Tayova–Sachsova choroba
Tayova–Sachsova choroba Oftalmoskopická fotografie zachycující změny na sítnici související s Tayovou–Sachsovou chorobouKlasifikace MKN-10 E75.0 Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tayova–Sachsova choroba či GM2 gangliozidóza (anglicky: Tay-Sachs disease, odtud zkratka TSD) je velmi vzácná dědičná metabolická choroba s autosomálně recesivním typem dědičnosti,[1] způsobená nedostatkem lyzozomálních hydroláz.
Symptomy onemocnění se projevují v nervových buňkách mozku při nahromaděni vyššího množství gangliosidů (derivátů mastných kyselin). Projevuje se třešňovo-červenou skvrnou na sítnici oka.
Nemoc je pojmenována po britském oftalmologovi Warrenu Tayovi, který v roce 1881 jako první popsal červenou skvrnu na oční sítnici, a americkém neurologovi Bernardu Sachsovi z newyorské nemocnice Mount Sinai, který v roce 1887 popsal buněčné změny provázející chorobu a zaznamenal zvýšený výskyt u aškenázské židovské populace.[2][3]
Neexistuje žádný způsob léčby, avšak existuje krevní test, který pomáhá onemocnění předcházet.
Klasifikace a symptomy
- Infantilní TSD – Klinické projevy se objevují už během šestého měsíce života; onemocnění je smrtelné. Nervové buňky se pod vlivem množství gangliozidií rozšiřují a zpomaluje se mentální i fyzický vývin. Pacienti jsou převážně slepí a hluší, neschopní polykat a pohybovat se. Smrt obyčejně nastává do pěti let života.
- Juvenilní TSD – Klinické projevy se objevují ve věku 2 až 10 let. Jedná se o velmi vzácnou formu. Pacienti mají problém s pohybem, mají nejistou chůzi, problémy s polykáním a mluvením. Smrt nastává mezi pátým až patnáctým rokem života.
- Adultní/Pozdní TSD někdy též LOTS (zkratka anglického Late Onset Tay-Sachs Syndrome) – Nastupuje ve věku 20 až 30 let a není smrtelná. Projevuje se nejistou chůzí, zpomaleným vývinem a psychickými poruchami (hlavně schizofrenií). Pacienti jsou převážně připoutaní na invalidní vozík, ale psychické poruchy se dají kontrolovat léky, a tak mohou pacienti vést relativně normální život.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tayov-Sachsov syndróm na slovenské Wikipedii a Tay-Sachs disease na anglické Wikipedii.
- ↑ DVOŘÁK, Karel. Atlas patologie pro studenty medicíny – 16.9.2.1 GM2 gangliozidóza (Tayova–Sachsova amaurotická familiární idiocie) [online]. Masarykova univerzita [cit. 2009-06-22]. Dostupné online.
- ↑ WARREN, Tay. Symmetrical changes in the region of the yellow spot in each eye of an infant. Transactions of the Opthalmological Society. 1881, roč. 1, s. 55–57. (anglicky)
- ↑ SACHS, Bernard. On arrested cerebral development with special reference to cortical pathology. Journal of Nervous Mental Disease. 1887, roč. 14, čís. 9, s. 541–554. DOI:10.1097/00005053-188714090-00001. (anglicky)
Literatura
- POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tay-Sachsova choroba ve Wikimedia Commons
- (anglicky) NCBI – Tayova–Sachsova choroba
- (anglicky) Tay-Sachs and Canavan Diseases – Tayova–Sachsova choroba
- (anglicky) Tayova–Sachsova choroba v databázi Who Named It?
| Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Medicína Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tayova–Sachsova_choroba&oldid=16421419“
Mám Tay-Sachsovu chorobu. Lidé si často myslí, že jsem opilý
Vše začalo už v mládí, kdy jsem hodně sportoval. Bylo mi divné, že začínám mít postupně potíže se slábnoucími dolními končetinami, orientací, odhadem vzdáleností či rovnováhou. Podobné problémy se začaly projevovat i u mého mladšího bratra.
| Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [email protected].Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Těžko se to lidem vysvětluje, že jste nemocní, zvláště když má tato nemoc zvláštní příznaky.
Jako příklad mohu uvést mou příhodu, když jsem přecházel silnici a najednou se objevila sanitka, která chtěla projet přes přechod, kde jsem právě šel. Myslel jsem si, že to stihnu přejít, ale při zrychlení nebo změně směru okamžitě padám. To se stalo i tehdy.
Najednou jsem se válel v prostředku silnice a sanitka se řítila přímo na mě. Kvůli slabosti v nohách se nedokážu sám rychle postavit, a tak jsem se odplazil ke kraji cesty, aby mohla sanitka projet. Kolemjdoucí to pak komentovali, že jsem opilec, že se ani neudržím na nohách.
Těžko někomu vysvětlujete, že to tak není, že jste nemocný. Takových pádů jsem měl nespočet.
Když jsem byl kvůli potížím před devíti lety odeslán do brněnské nemocnice na vyšetření, lékaři konstatovali, že se asi opravdu jedná o postižení, ale nevěděli jaké.
| Tay-Sachsova choroba je velmi vzácná dědičná metabolická choroba způsobená nedostatkem lyzozomálních hydroláz. Typ, který se začíná projevovat v dospělosti, se nazývá Adultní/Pozdní. Nastupuje ve věku 20 až 30 let. Projevuje se nejistou chůzí, zpomaleným vývinem a psychickými poruchami (hlavně schizofrenií). Pacienti jsou převážně připoutaní na invalidní vozík.Zdroj: www.wikipedia.cz |
Byl jsem proto i s bratrem odeslán na vyšetření do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Po rozborech krve nám lékaři sdělili velice neradostnou diagnózu, která zněla Tay-Sachsova choroba.
Léčba neexistuje
Tuto dědičnou nemoc máme zřejmě po matce. Bohužel zatím neexistuje žádná léčba, a tak se snažím nemoci alespoň nějak vzdorovat.
Každé ráno začínám cvičením. Snažím se hlavně posilovat nohy a koordinaci. Obden šlapu na rotopedu a posiluji také zádové svalstvo. V zimních měsících chodím jednou týdně na rehabilitaci v nemocnici.
Na jaře trávím čtyři týdny v některých lázních, které jsou zaměřené na nemoci pohybového aparátu.
Ve volném čase se věnuji vaření a vymýšlím recepty na buchty pro lidi, kteří nesnášejí v potravě lepek. Stále doufám, že se nedočkám fáze, kdy můj pohyb bude možný jen s pomocí invalidního vozíčku.
Tay-Sachsova choroba: příčiny, diagnostika a prevence
Tay-Sachova choroba je vzácná genetická porucha, která je typicky omezena na určité etnické skupiny. Je charakterizován ničením nervových buněk v centrálním nervovém systému a může vést ke slepotě, hluchotě a ztrátě duševních a fyzických funkcí.
Tay-Sachs je recesivní autozomální porucha, což znamená, že jde o onemocnění zděděnou od rodičů. Toto onemocnění je spojeno s mutacemi v HEXA gen, který obsahuje více než 100 variací. V závislosti na tom, které mutace jsou spárovány, může nemoc trvat velmi odlišnými formami, což způsobuje onemocnění během dětství, dětství nebo dospělosti.
Smrt se obvykle vyskytuje u dětí během několika let od prvních příznaků, neboť zničení nervových buněk jim neumožňuje pohyb nebo dokonce polknutí. V pokročilých stádiích budou děti stále častěji náchylné k infekci. Většina zemře na komplikace pneumonie nebo jiných infekcí dýchacích cest.
Zatímco v obyčejné populaci je vzácný, Tay-Sachs je častěji viděn u židů Ashkenazi, Cajuns z jižní Louisiany, francouzských Kanaďanů z jižního Quebeku a irských Američanů.
Jak způsobuje onemocnění
The HEXA gen poskytuje pokyny pro přípravu typu enzymu známého jako hexosaminidáza A. Tento enzym je zodpovědný za rozpad tukové látky známé jako GM2 gangliosid.
U osob s Tay-Sachovou chorobou již hexosaminidáza A nefunguje tak, jak by měla. Bez prostředků na rozpad těchto tuků se začínají hromadit toxické hladiny v nervových buňkách mozku a míchy a nakonec je zničit a vést k symptomům onemocnění.
Infantilní Tay-Sachův onemocnění
Příznaky a symptomy onemocnění Tay-Sachse se liší podle toho, kdy se příznaky nejprve vyvinou.
Nejběžnějším typem je dětská nemoc Tay-Sachs, jejíž první známky se objeví ve věku od tří do šesti měsíců. Toto je čas, kdy si rodiče všimnou, že jejich vývoj a pohyb dítěte se výrazně zpomalil.
V této fázi může být dítě schopno se obrátit nebo se posadit. Pokud je dítě starší, může mít potíže s plazením nebo zvednutím paže. Budou také projevovat přehnanou, překvapenou reakci na hlasité zvuky a mohou se zdát bezvýznamný nebo letargický. Odtud je zhoršování duševních a fyzických funkcí obvykle neúprosné a hluboké.
Symptomy obvykle zahrnují:
- Záchvaty
- Ztráta zraku a slepota
- Úbytek sluchu a hluchota
- Drážkování a potíže s polykáním (dysfagie)
- Svalová ztuhlost a spasticita
- Svalová atrofie
- Ztráta intelektuální a kognitivní funkce
- Ochrnutí
- Smrt
Smrt, dokonce i s nejlepšími lékařské péči, se obvykle vyskytuje před čtyřmi lety.
Méně časté formy
Zatímco infantilní Tay-Sachs je převládající formou onemocnění, u dětí a dospělých jsou méně obvyklé typy. Načasování nástupu onemocnění je do značné míry spojené s kombinací genů zděděných od rodičů.
Ze dvou méně běžných forem:
- Juvenilní Tay-Sachův onemocnění obvykle se projevuje příznaky kdekoli od dvou do deseti let. Stejně jako u dětského Tay-Sachse, progrese onemocnění je neustálá, což vede ke zhoršení kognitivních schopností, řeči a koordinace svalů, stejně jako dysfagie a spasticity. Smrt obvykle trvá od pěti do patnácti let.
- Pozdní onemocnění Tay-Sachsovy nemoci (také známý jako dospělý Tay-Sachs) je extrémně vzácný a obvykle se rozvíjí u dospělých mezi 30 a 40 lety. Na rozdíl od jiných forem onemocnění obvykle není fatální a přestane postupovat po určitém čase. Během této doby může člověk zaznamenat pokles mentálních schopností, nestabilitu, řečové problémy, dysfágii, spasticitu a dokonce i schizofrenní psychózu. Osoby s pozdně-nástupem Tay Sachs mohou často být trvale postiženy a vyžadují plný úvazek invalidní vozík.
Genetika a dědictví
Stejně jako u každé autozomálně recesivní poruchy se Tay-Sachs vyskytuje tehdy, když dva rodiče, kteří nemají tuto chorobu, přispívají ke svým potomkům recesivnímu genu.
Rodiče jsou považováni za ‚nosiče‘, protože každý z nich má jednu dominantní (normální) kopii genu a jednu recesivní (mutovanou) kopii genu.
Teprve tehdy, když má člověk dva recesivní geny, které mohou nastat Tay-Sachs.
Jsou-li oba rodiče nositeli, má dítě 25% šanci na dělení dvou recesivních genů (a získání Tay-Sachs), 50% šance získat jeden dominantní a jeden recesivní gen (a stát se nosičem) a 25% získání dvou dominantních genů (a nezmění se).
Protože existuje více než 100 variací HEXA mutace, různé recesivní kombinace mohou znamenat nesmírně odlišné věci. V některých případech kombinace přinese časnější nástup a rychlejší průběh onemocnění a v jiných případech pozdější nástup a zpomalení progrese onemocnění.
Zatímco vědci jsou blíže k pochopení, které kombinace se vztahují ke kterým formám onemocnění, stále existují velké mezery v našem genetickém chápání Tay-Sachs ve všech jeho podobách.
Riziko
Vzácná, jako je Tay-Sachs v celkové populaci – se vyskytuje u jednoho z 320 000 narozených dětí – existují určité populace, kde je riziko výrazně vyšší.
Riziko je do značné míry omezeno na tzv. ‚Zakladatele populace‘, ve kterých skupiny mohou vystopovat kořeny této nemoci zpět na určitého společného předka. Kvůli nedostatku genetické rozmanitosti v rámci těchto skupin dochází k snadnějšímu přenosu určitých mutací na potomstvo, což vede k vyšší míře autozomálních onemocnění.
S Tay-Sachsem to vidíme se čtyřmi specifickými skupinami:
- Ashkenazi Židé mají nejvyšší riziko Tay-Sachs, přičemž jeden z 30 osob je nositelem. Konkrétní typ mutace v populaci (nazvaný 1278inTATC) vede k infantilní Tay-Sachsově nemoci. Ve Spojených státech bude postiženo jedno z každých 3.500 aškenázských dětí.
- Cajuns v jižní Louisianě jsou postiženy stejnou mutací a mají více či méně stejnou míru rizika. Vědci byli schopni vystopovat původy dopravců zpět do 18. století jedinému zakládajícímu páru ve Francii, který nebyl židovský.
- Francouzští Kanaďané v Quebecu mají stejné riziko jako Cajuns a Ashkenazi Židé, ale jsou ovlivněny dvěmi zcela nesouvisejícími mutacemi. V rámci této populace se předpokládá, že jedna nebo obě mutace byly přivezeny z Normandie nebo Perche do kolonie Nové Francie někdy kolem 17. století.
- Irští Američané jsou méně častěji postiženy, ale přesto mají asi šanci na to, aby byli dopravci. Riziko se zdá být největší mezi páry, které mezi sebou mají alespoň tři irské prarodiče.
Diagnóza
Kromě motorických a kognitivních symptomů onemocnění je jedním z příznaků příznaků u dětí oční porucha nazývaná ‚třešňová skvrna‘. Stav, charakterizovaný oválným, červeným zbarvením na sítnici, je snadno zjištěn během rutinního očního vyšetření. Třešeň je vidět u všech kojenců s Tay-Sachovou chorobou stejně jako u některých dětí. Není vidět u dospělých.
Na základě rodinné anamnézy a výskytu příznaků lékař potvrdí diagnózu tím, že objedná krevní testy pro stanovení hladiny hexosaminidázy A, která bude buď nízká, nebo neexistuje. Pokud existují nějaké pochybnosti o diagnóze, doktor může provést genetický test, který potvrdí HEXA mutace.
Léčba
Léčba Tay-Sachsovy choroby neexistuje. Léčba je primárně zaměřena na zvládnutí příznaků, které mohou zahrnovat:
- Přípravky proti záchvatům, jako je gabapentin nebo lamotrigin
- Antibiotika k prevenci nebo léčbě aspirační pneumonie
- Fyzioterapie hrudníku k léčbě přetížení dýchacích cest
- Fyzikální terapie k udržení pružnosti kloubů
- Léky, jako je trihexyfenidyl nebo glykopyrolát, slouží k regulaci tvorby slin a předcházení slintování
- Používání dětských lahví určených pro děti s rozštěpenými patry, které pomáhají při polykání
- Svalové relaxanci jako diazepam k léčbě tuhosti a křečí
- Krmné zkumavky, které jsou podávány nosem (nasogastricky) nebo chirurgicky implantovány do žaludku (perkutánní endoskopická gastrostomie nebo PEG trubice)
Zatímco výzkum génové terapie a enzymové substituční terapie je zkoumán jako prostředek k léčení nebo zpomalení progrese onemocnění Tay-Sachs, většina z nich je ve velmi rané fázi výzkumu.
Prevence
Jediným způsobem, jak zabránit společnosti Tay-Sachs, je identifikovat páry, které jsou vystaveny vysokému riziku, a pomáhat jim při vytváření vhodných možností reprodukce. V závislosti na situaci může dojít k zásahu před nebo během těhotenství. V některých případech mohou být zváženy etické nebo morální dilemy.
Mezi možnosti:
- Během těhotenství lze použít vzorek amniocentézy nebo chorionického vilu (CVS) k získání fetálních buněk pro genetické testování. Páry pak mohou rozhodnout, zda mají být potraty založeny na výsledcích.
- Páry, které podstupují oplodnění in vitro (IVF), mohou geneticky testovat oplodněné vajíčka před implantací. Tímto způsobem může pár zajistit, že pouze zdravé embrya budou převedeny do dělohy. Zatímco účinná, IVF je velmi nákladná volba.
- V ortodoxních židovských komunitách skupina Dor Yeshorim provádí anonymní projekce Tay-Sachsovy nemoci u středoškolských studentů. Osobám, které podstoupily testování, je uveden šestimístný identifikační kód. Když naleznou potenciálního partnera, může pár zavolat na telefonní linku a pomocí identifikačních čísel posoudit jejich ‚kompatibilitu‘. Pokud jsou oběma nositeli, označují se za ‚neslučitelné‘.
Slovo z Velmi dobře
Pokud se setkáte s pozitivním výsledkem Tay-Sachsovy choroby – ať už jako nosič nebo rodič – je důležité mluvit se specialistou, abyste plně porozuměli, co znamená diagnóza a jaké jsou vaše možnosti. Neexistují žádné nesprávné nebo správné volby, jen osobní, pro které vy a váš partner máte veškeré právo na důvěrnost a respekt.