Syndrom krátkého střeva je soubor příznaků, který se objevuje v případě, kdy kvůli příliš krátkému tenkému střevu (a s tím spojené nedostatečné ploše pro vstřebávání živin), lidské tělo nedokáže vstřebávat dostatek živin z přijaté potravy.
Tenké střevo je úsek trávicí trubice mezi žaludkem a slepým střevem, ve kterém se vstřebává většina živin přijatých v potravě.
Syndrom krátkého střeva vzniká zejména v následujících případech:
- Po operačním odstranění části tenkého střeva. Mezi onemocnění, při kterých může být nutné chirurgicky odstranit (resekovat) část tenkého střeva, mimo jiné, patří Crohnova choroba, nádory tenkého střeva (jsou naštěstí velmi vzácné), nádory žaludku, poranění střev následkem úrazu, poškození střev následkem léčby nádorových onemocnění (zejména při radioterapii) a/nebo při neprůchodnosti střev (ileu).
- Při vrozených vadách trávicího traktu, kdy části tenkého střeva chybí nebo jsou poškozeny již od narození. Mezi vrozené vady trávicího traktu spojené se syndromem krátkého střeva, mimo jiné patří atrézie a stenózy tenkého střeva (atrézie znamená chybění nebo nedostatečné vyvinutí, stenóza je pak odborný termín pro zúžení tenkého střeva), malrotace střev nebo volvulus (zauzlení střev) a Mekoniový ileus.
Při syndromu krátkého střeva je většinou nutné dodržovat speciální diety a užívat vhodné doplňky stravy. V některých případech je nutné přijímat potravu nitrožilně (parenterálně), aby se předešlo malnutrici a podvýživě.
Příznaky
Mezi nejčastější příznaky syndromu krátkého střeva, mimo jiné, patří:
- Průjem
- Únava
- Hubnutí
- Podvýživa
- Mastná, silně zapáchající stolice
- Otoky dolních končetin
Příčiny
Hlavními příčinami syndromu krátkého střeva jsou vrozené vady trávicího ústrojí (například atrézie nebo stenózy částí tenkého střeva) a onemocnění či situace, při kterých je nutné chirurgicky odstranit části tenkého střeva (například nádorová onemocnění, ileus, Crohnova choroba, poranění střev následkem úrazu, komplikace radioterapie při léčbě nádorových onemocnění, apod.).
Diagnostika
V diagnostice syndromu krátkého střeva se uplatňuje řada různých vyšetření. V některých případech lékaři pacientům provádí vyšetření krve a stolice s cílem změřit koncentraci živin a vitamínů v krvi (například hladinu vitamínů B12, C nebo K, sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku, železa a dalších živin a minerálů).
Mezi další vyšetření užívaná při diagnostice syndromu krátkého střeva patří zobrazovací metody, a to zejména počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI) nebo kolonoskopie.
Mezi specializovaná vyšetření patří CT nebo MR enterografie (vyšetření střev s pomocí CT nebo MRI s podáním kontrastní látky), CT virtuální kolonoskopie nebo ultrazvukové vyšetření břicha (to má v diagnostice syndromu krátkého střeva jen orientační charakteru a slouží pro vyloučení jiných patologií, jako jsou žlučové kameny, biliární kolika nebo zánět slepého střeva).
Léčba
Způsob léčby syndromu krátkého střeva závisí na tom, jaká část tenkého střeva je postižena, na tom, zda má pacient intaktní tlusté střevo a také na rozhodnutí pacienta.
Někdy je jedinou možností léčby syndromu krátkého střeva operační zákrok
Mezi nejčastěji používané způsoby léčby syndromu krátkého střeva, mimo jiné, patří:
- Nutriční terapie: lidé se syndromem krátkého střeva musí dodržovat speciální dietu a užívat výživové doplňky. Některým lidem musí být potrava podávána nitrožilně (parenterální výživa) nebo prostřednictvím speciální sondy zavedené do střeva (enterální výživa, PEG, apod.). Smyslem nutriční terapie je dodat tělu pro život nezbytné živiny, vitamíny a minerály a zabránit tak rozvoji malnutrice (podvýživy).
- Léky: kromě nutriční podpory užívají pacienti se syndromem krátkého střeva některé léky, zejména léky na snižování kyselosti žaludečních šťáv a/nebo omezení tvorby žaludečních kyselin, léky proti průjmům a léky na zlepšování vstřebávání živin z přijaté potravy.
- Operace: v některých případech doporučují lékaři dětem i dospělým se syndromem krátkého střeva operaci. Používají se různé druhy operací, jejichž smyslem je jednak zpomalit průchod potravy přes zkrácené tenké střevo a tím zajistit vstřebání více živin a/nebo postupy umožňující prodloužení střeva (autologní gastrointestinální rekonstrukce) či transplantace tenkého střeva.
O vhodném způsobu léčby syndromu krátkého střeva se poraďte se svým lékařem.
Syndrom krátkého střeva spadá do kompetence interních lékařů – gastroenterologů.
Co si z článku odnést?
Syndrom krátkého střeva je soubor příznaků, který se objevuje u pacientů se zkráceným tenkým střevem, které je odpovědné za vstřebávání většiny živin a minerálů z přijaté potravy.
Nejčastější příčinou syndromu krátkého střeva jsou vrozené vady trávicího ústrojí a odstranění částí tenkého střeva z důvodu jiných onemocnění (například Crohnova choroba, nádory trávicího traktu, neprůchodnost střev, apod.) nebo kvůli úrazu.
Hlavními příznaky syndromu krátkého střeva jsou průjmy, hubnutí, podvýživa, únava a mastná, silně zapáchající stolice.
Léčba spočívá v dodržování speciální diety, užívání doplňků stravy (musí se užívat speciální doplňky stravy předepsané lékařem, nikoli volně prodejné potravinové doplňky v lékárnách) a léků. V některých případech se provádí i různé rekonstrukční či transplantační operace.
V případě podezření na syndrom krátkého střeva se obraťte na dětského nebo dospělého gastroenterologa.
Co je syndrom krátkého střeva a jak se projevuje?
Syndrom krátkého střeva může mít celou řadu příčin. Někdo se může s kratším střevem už narodit nebo má části střeva poškozené. Nejčastěji se však syndrom krátkého střeva vyskytuje u pacientů po operaci, při které jim lékaři odstraní velkou část tenkého střeva. Jedná se o zákrok, který je součástí léčby těchto onemocnění:
- Crohnovy choroby (celoživotní zánětlivé onemocnění střev způsobující bolesti břicha, průjem a další problémy),
- rakoviny,
- poškození způsobených léčbou rakoviny (nejčastěji ozařováním − radioterapií),
- poranění střev.
Jak ho poznáte?
K hlavním příznakům syndromu krátkého střeva patří:
- průjem,
- křeče a nadýmání,
- pálení žáhy,
- únava,
- hubnutí.
Nejdůležitější funkcí tenkého střeva je vstřebávání živin ze stravy. Při syndromu krátkého střeva se proto objevují potíže se získáváním živin, vitaminů a minerálů, což se následně projeví jako:
- anémie (chudokrevnost),
- snadnější tvorba modřin,
- ztučnělá játra,
- žlučové kameny,
- ledvinové kameny,
- osteoporóza (řídnutí kostí),
- podvýživa.
Příčinou mohou být chirurgické zákroky
Normální délka zdravého tenkého střeva je přibližně 6 metrů. Při chirurgických zákrocích, kdy lékaři musí pacientovi určitou část střeva odstranit, hrozí zvýšené riziko vzniku syndromu krátkého střeva.
Pokud je odstraněno celé tlusté střevo, zůstanou po operaci v těle méně než dva metry tenkého střeva. Když zůstane tlusté střevo zachováno, může vzniknout syndrom krátkého střeva, pokud je zachovaná délka tenkého střeva kratší než 70 cm.
Z těchto důvodů se lékaři při chirurgických zákrocích snaží pacientům zachovat co nejdelší část střev.
Léčebné cíle
Léčba syndromu krátkého střeva mívá obvykle dva hlavní cíle:
- zmírnit nežádoucí příznaky syndromu,
- dodat tělu dostatek živin, vitaminů a minerálů.
U méně závažných případů často stačí podávat nemocnému několik malých jídel denně spolu s dalšími tekutinami, vitaminy a minerály. Lékař pacientovi pravděpodobně předepíše také léky proti průjmu a případným dalším obtížím. U vážnějších případů pak bývá místo jídla podávána výživa infuzemi (tzv. parenterální výživa), a to i dlouhodobě.
(hah)
Zdroje:
https://www.webmd.com/ibd-crohns-disease/crohns-disease/short-bowel-syndrome#1
https://emedicine.medscape.com/article/193391-overview
https://nemocnicevitkovice.agel.cz/pracoviste/oddeleni/nutricni-pece/2015-odlv-x/sks.pdf
Syndrom krátkého střeva
Syndrom krátkého střeva je relativně závažný stav, který se objevuje u jedinců se ztrátou určité části střeva. Obvykle jej najdeme u pacientů po chirurgickém odstranění části střeva.
Za normálních okolností je tenké střevo dlouhé asi 6-7 metrů. Tenké střevo je nepostradatelné pro správné vstřebávání většiny živin. Od tlustého střeva je tenké střevo oddělené tzv. Bauhinskou chlopní, která zabraňuje zpětnému toku tráveniny a průniku bakterií z tlustého střeva do tenkého.
Příčiny
Příčinou je obvykle odstranění části střeva při chirurgické operaci.
Obecně řečeno závisí na tom, jak dlouhý je odstraněný úsek, o kterou část střeva přesně jde (ztráta tenkého střeva je obecně horší než ztráta tlustého), zda byla zachována Bauhinská chlopeň, atp.
Obecně platí, že syndrom pravidelně vzniká u lidí, kterým zůstane méně než 200 centimetrů tenkého střeva při současném kompletním odstranění tlustého střeva, kterým zůstane méně než 70 centimetrů tenkého střeva při současně zachovaném tlustém střevu.
Nejčastějšími indikacemi odstranění části střeva jsou střevní zánět, jako je Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida, toxické megakolon bez ohledu na jeho příčinu a obávaný cévní ileus.
Je ovšem pravdou, že syndrom krátkého střeva může vzniknout i u lidí, kterým střevo nikdo neodstraňoval. Je to možné například kvůli vzniku píštělí, obvykle střevních.
Střevní píštěl znamená abnormální spojku, která propojí část střeva s jinou částí střeva, nebo část střeva s jinou tělesnou dutinou, nebo dokonce s povrchem těla.
Ať tak nebo tak, trávenina může píštělí protéci a vyhne se části střeva, jehož absorpční plocha je de facto vyřazena.
Projevy
Základním projevem jsou průjmy a porucha vstřebávání živin s jejich následným nedostatkem a podvýživou. Stav je nadále zhoršen tím, že ztráta střeva poměrně složitými mechanizmy zvyšuje produkci kyseliny v žaludku (vlivem hormonu gastrinu), což narušuje funkci enzymů slinivky břišní a tím trávení dále zkomplikuje.
Dalším problémem je při ztrátě Bauhinské chlopně vyšší riziko průniku bakterií z tlustého střeva do tenkého (syndrom slepé kličky) a narušením metabolizmu mnoha živin bakteriemi. Narušení metabolizmu žlučových kyselin zhoršuje průjmy, narušení metabolizmu vitaminu B12 způsobuje jeho nedostatek.
Nejtěžší formy syndromu krátkého střeva jsou smrtelné.
Diagnostika
Diagnóza je poměrně jasná u jedince s výše zmíněnými příznaky po odstranění části střeva. Součástí vyšetřovacího postupu by mělo být zhodnocení stavu výživy včetně laboratorních náběrů.
Léčba
Velmi obecně řečeno závisí na tíži onemocnění. Základem terapie je kvalitní výživa a podávání léků zpomalujících hybnost střev (některé léky proti průjmu).
Kromě toho je vhodné podávat léky proti překyselení žaludku a v případě podezření na průnik bakterií do tenkého střeva nasadit některé z antibiotik účinkujících ve střevě (např. Normix).
Těžké případy mohou vyžadovat dlouhodobou parenterální výživu.
Zdrojehttps://www.webmd.comhttps://emedicine.medscape.com
Syndrom krátkého střeva u dospělých
Syndrom krátkého střeva u dospělých je souborem příznaků, které vznikají po rozsáhlé chirurgické resekci tenkého střeva. Nejčastějšími příčinami syndromu krátkého střeva jsou rozsáhlé chirurgické resekce pro Crohnovu chorobu, infarzace tenkého střeva, postiradiační postižení střeva a abdominální trauma.
Syndrom krátkého střeva je charakterizován hubnutím, malnutricí, průjmy a malabsorpcí (a následnou deplecí) vody, makroa mikronutrientů.
V tomto review je podán aktuální přehled etiologie, patofyziologie, klinického obrazu, závažných komplikací a současných možností léčby tohoto onemocnění u dospělých.
Syndrom krátkého střeva je závažným, potenciálně fatálním onemocněním, které vyžaduje komplexní léčbu (včetně prevence a terapie komplikací) a těsnou mezioborovou spolupráci gastroenterologa, nutricionisty a chirurga.
Klíčová slova
*syndrom krátkého střeva * patofyziologie * parenterální a enterální výživa * transplantace tenkého střeva
Syndrom krátkého střeva je závažným, potenciálně fatálním stavem. Klinický obraz a průběh jsou ovlivněny nejen délkou a funkčním stavem ponechaného střeva, ale i adaptačními mechanismy. Chronické onemocnění může být komplikováno řadou dalších závažných komplikací. Syndrom krátkého střeva také významně snižuje kvalitu života nemocných.
Prevalence a incidence nejsou přesně známy.
V USA je odhadováno, že pro syndrom krátkého střeva je totální parenterální výživou léčeno 10-20 tisíc nemocných (více než 80 % v domácím prostředí), v zemích západní Evropy je prevalence odhadována na 1-2 osoby/1 milión obyvatel. Počty těchto nemocných budou díky pokroku v chirurgických technikách, zlepšené perioperační péči a nutriční léčbě (včetně domácí parenterální výživy) nepochybně dále stoupat.(1)
Definice
Syndrom krátkého střeva u dospělých je souborem příznaků, které vznikají po rozsáhlé chirurgické resekci tenkého střeva.
U dětí existují i vrozené formy, které jsou dány atrézií jejuna a/nebo ilea, malrotací střeva (midgut) anebo rozsáhlou aganglionózou.
Syndrom krátkého střeva je charakterizován hubnutím, malnutricí, průjmy a malabsorpcí (a následnou deplecí) vody, makroa mikronutrientů.(2)
Etiologie a patofyziologie syndromu krátkého střeva
Etiologicky jsou u dospělých nejčastějšími příčinami syndromu krátkého střeva rozsáhlé chirurgické resekce pro Crohnovu chorobu (50-75 % všech případů syndromu krátkého střeva), infarzace tenkého střeva (akutní tepenné uzávěry, žilní trombózy), postiradiační postižení střeva, abdominální trauma, desmoidní tumory a primární (idiopatické) ulcerózní jejunoileitidy. Nekrotizující enterokolitidy, volvulus a strangulační ileus jsou u dospělých (na rozdíl od dětí) méně častými příčinami.(3-5)
U zdravého člověka intravitálně měří tenké střevo 500-700 cm a tlusté střevo 110-150 cm.
Po rozsáhlých resekčních výkonech na tenkém střevě je pro další osud nemocného určující nejen délka zbylého tenkého střeva, ale také jeho anatomická část (jejunum, ileum).
Důležitým faktorem také je, zda je ponechána ileocekální chlopeň, jaký je funkční stav zbylého střeva a zda je zachována kontinuita tenkého střeva se střevem tlustým.
Obecně je možno konstatovat, že kritickou délkou pro vznik syndromu krátkého střeva je 150-200 cm zbylého tenkého střeva, kdy chybí tlusté střevo nebo není zachována jeho kontinuita s tenkým střevem, nebo 50-70 cm tenkého střeva, pokud je zachována jeho kontinuita s tlustým střevem. Tlusté střevo se v takovém případě stává důležitým orgánem trávení a vstřebávání vody, minerálů a některých nutrientů.(3, 6-8)
Nejvíce ohrožení jsou pacienti s duodenostomií nebo s jejunoileální anastomózou s méně než 35 cm celkové délky tenkého střeva, dále nemocní s jejunonebo ileokolickou anastomózou a méně než 60 cm zbylého tenkého střeva a konečně pacienti s terminální jejunostomií a méně než 115 cm ponechaného tenkého střeva.(2) Resekce jejuna je zpravidla lépe tolerována než resekce ilea (za závažnou je považována resekce 100 a více cm ilea). Vstřebávání štěpných produktů živin se realizuje v jejunu podstatně vyšší rychlostí než v ileu.
Přesto absence jejuna vede zpravidla pouze k intoleranci laktózy. Ostatní malabsorpční symptomatologie je většinou přechodná, mírná nebo není klinicky vyjádřena. Naproti tomu po odstranění ilea dochází k deficitu vitamínu B12 a solí žlučových kyselin s rozvojem sekundární steatorey a rizikem bakteriálního přerůstání v tenkém střevě.
Ileum může převzít řadu funkcí orálnějších částí tenkého střeva, v opačném případě jejunum nemá schopnost vstřebávání vitamínu B12 a solí žlučových kyselin (vznikají sekreční průjmy – tzv. choleretická enteropatie).
Peristaltika v jejunu je mnohem intenzívnější a rychlejší než v relativně pomalejším ileu. Resekce ilea tedy vede k urychlení pasáže. Podíl na urychlení pasáže má rovněž resekce Bauhinské chlopně, regulující přechod tekutin event.
nutrientů z ilea do tračníku.(2, 4, 8)
Steatorea vede současně k poruše vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Cukry jsou dobře absorbovány celým tenkým střevem, ale rozhodujícím místem pro jejich absorpci je jejunum. Po resekci orální části tenkého střeva se může rozvinout intolerance disacharidů.
Nevstřebané cukry zvyšují osmotickou nálož v tenkém střevě, v tlustém střevě jsou fermentovány baktériemi (většinou na mastné kyseliny s krátkým řetězcem). Maximum vstřebávání elektrolytů se odehrává v tračníku, proto je tento proces resekcí tenkého střeva relativně nejméně narušen.
Proteiny jsou tolerovány zpravidla dobře.
Dietní tuky nezvyšují osmotickou zátěž ve střevě, představují denzní zdroj energie, zpomalují střevní tranzit a stimulují adaptaci ponechané části střeva. Na bilanci minerálů se podílejí rovněž kompenzační mechanismy ledvin a plic. Pouze při rozsáhlých resekcích může příliš velký příjem elektrolytů způsobit osmotický průjem.
V souvislosti se steatoreou je porušeno také vstřebávání kalcia a magnézia s možností projevů tetanie.
(3, 8) Po rozsáhlé resekci tenkého střeva dochází k řadě adaptačních mechanismů, které jsou klinicky patrné v průměru za 3-4 měsíce, někdy až za 1-2 roky (přírůstek na váze pacienta, snížení frekvence a objemu průjmových stolic, stabilizace mikronutrientů).
Mladí nemocní se adaptují lépe než starší osoby. Jejunum se adaptuje především funkčně, ileum jak funkčně, tak i strukturálně. Po rozsáhlé resekci dochází k mírnému prodloužení (u mladých nemocných) a především ke zbytnění všech vrstev ponechaného střeva.
Počet a výška klků narůstá, slizniční buňky jsou hyperplastické. Důležitější jsou však metabolické změny. Proliferace buněk je urychlena na trojnásobek v ileu a na dvojnásobek v jejunu.
Ponechané střevo je schopno z poloviny kompenzovat zmenšený povrch resorpční plochy sliznice.
Aby se tyto kompenzační mechanismy mohly rozvinout, je nutný perorální příjem potravy (normální strava nebo umělá enterální výživa stimulují adaptaci).
Zpomalená evakuace žaludku je kompenzačním mechanismem překotné pasáže zbylým tenkým střevem a rovněž tračník přejímá některé funkce tenkého střeva.
(4) Tlusté střevo má u nemocných se syndromem krátkého střeva velký význam, vstřebává vodu a elektrolyty, mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zpomaluje střevní tranzit a stimuluje adaptaci tenkého střeva.
Dráždivý tračník: příznaky, léčba (colon irritabile)
Toto onemocnění je zákeřné tím, že ač se nejedná
o organickou poruchu (to jest tělo není nijak poškozeno,
narušeno), dokáže člověku znepříjemnit život leckdy více, než
onemocnění podstaty organické.
Jde o onemocnění poměrně časté, ale ve většině případů není
vyjádřeno tak výrazně, aby člověka nutilo navštívit lékaře. Spousta
lidí se navíc o problémech spojených s touto poruchou stydí
mluvit.
Jedná se o tzv. funkční onemocnění tlustého
střeva (funkční kolopatie), pro které jsou typické
opakované nutkavé (především ranní) stolice, které se
dostavují především tehdy, když člověka čeká nějaká nepříjemná
stresující situace. Ta obtíže nevyvolává, ale často je zhoršuje.
Z dalších typických projevů jsou to nepříjemné pocity nebo
až bolesti břicha v souvislosti s defekací (vyprazdňováním
stolice) a časté nadýmání a pocity nedokonalého
vyprázdnění.
Pod pojmem dráždivý tračník se někdy shrnují, ač nesprávně,
všechny funkční poruchy motility střeva. V této souvislosti se tedy
můžete setkat ještě s dalšími jednotkami, které jsou následující.
Funkční průjem. U této poruchy převládají nutkavé
vodnaté průjmy, které ale nebývají doprovázeny bolestmi.
Funkční meteorismus. Někteří lidé si stěžují pouze
na častější pocity nadmutí zvláště v pro ně nepříjemných
situacích. Leckdy se větší tvorba plynu ve střevě neprokáže, i když
samozřejmě může být.
Funkční zácpa. Tito lidé mají opačné problémy než
lidé s dráždivým tračníkem, kdy dominuje zácpa, provázená bolestmi
především v podbřišku, které jsou doprovázeny pocity nadýmání.
Bolesti někdy pominou po defekaci, kdy je obsah střeva hlenovitý.
Naštěstí se nejedná o nemoc nijak závažnou, která by člověka
ohrožovala nebo mu mohla způsobit zdravotní obtíže a komplikace.
Onemocnění také nemá žádný vztah k rakovině tlustého střeva.
Příčiny vzniku dráždivého tračníku
Dochází k tomu, že u některých osob tlusté střevo zvýšeně reaguje
na vnější a vnitřní podněty, které zprostředkovává především
nervový systém. U některých jedinců zvyšuje dráždivost prodělaná
střevní infekce, u jiných se na příčinu nepřijde.
Neexistuje snad jediný orgán, na kterém by se neprojevoval psychický stav
jedince. Při stresu dochází k vyplavení látek,
podílejících se na řízení orgánů včetně tlustého střeva. Za
normálních okolností ale toto ovlivnění není natolik silné, aby ho
člověk pocítil a nebo ho dokáže potlačit, případně mu nepřikládá
význam.
Tak tomu ale není v případě lidí s diagnózou dráždivého
tračníku, kteří na tyto vlivy reagují přemrštěně.
U nich, z přehnané reaktivity střeva dochází k poruchám motility
(pohybu střev). To se pak projevuje častějším nutkáním na stolici, která
se postupně mění v řídkou až vodovou.
- Velice často onemocněním trpí lidé, kteří zvládají stresové situace
hůře než jejich okolí, bývají emočně labilnější,
často se jedná o neurotiky. - K těmto všem příznakům je třeba dodat, že mohou být projevem
i jiných, leckdy závažných organických
onemocnění, na které musí být dotyčný vyšetřen dříve, než
se stanoví diagnóza dráždivého tračníku. - V poslední době se uvažuje jako o možné příčině
o vyšším počtu nervových vláken v tlustém střevě
lidí s touto nemocí a dále o možném vlivu hormonálním
(často si ženy, trpící touto chorobou stěžují na zhoršení obtíží
v průběhu menstruace).
Rizikové faktory dráždivého tračníku
Již výše byla zmíněna střevní infekce, která může
zvyšovat citlivost tlustého střeva k vnějším i vnitřním vlivům. Roli
mohou hrát i genetické nebo dědičné
vlivy.
Z ostatních je to uspěchaný styl života, časté
podstupování a prožívání stresu, konfliktní situace, špatná
životospráva.
Prevence dráždivého tračníku
K prevenci patří především vyvarovat se rizikových
faktorů. Tedy dodržovat zdravý životní styl, pravidelně
odpočívat, plánovat si dopředu a plánů se držet, plnit si své
záležitosti včas.
Vyvarovat se zbytečného stresu a promyslet si, jestli vše, co nás
stresuje a trápí má opravdu takový význam, jaký tomu přikládáme.
Některé metody, uvedené v léčbě mohou být též prevencí, pokud se
začnou aplikovat ve chvíli, kdy jsou projevy ještě nevýrazné nebo
málo časté.
Příznaky a projevy dráždivého tračníku
Jde především o nutkavé a opakované ranní defekace,
kdy se stolice postupně mění z normální na řídkou až
vodnatou. Těmto stavům se říká ranní
debakly.
Ve stresových situacích se pak projevují někdy kratší, jindy delší a
intenzivnější nutkavé pocity na defekaci, které se buď
dají překonat, nebo vyžadují vyhledání toalety. Může se také stávat,
že se celá situace vyřeší pouhým navštívením záchodu bez defekace, kde
problémy absolutně pominou.
Běžně mají lidé trpící touto nemocí pocity plnosti
břicha, pocity nedostatečného vyprázdnění,
cítí se nadmutí, kručí jim
v břiše.
Stolice se střídají normální s vodnatými, někdy může být
zvýšená flatulence (únik střevních plynů). U některých jedinců bývá
bolestivost v průběhu celého tlustého střeva, nejčastěji bývá ale
v levé dolní části břicha.
Existuje ještě další forma obtíží, které se říká
postprandiální průjem. Při něm se objeví, někdy ve
velmi krátkém čase po požití potravy, bolesti až křeče
v břiše, provázené nadýmáním a rychle následované řídkou stolicí.
Ta většinou přináší úlevu, může se ale opakovat.
Z problémů mimostřevních je u tohoto onemocnění velmi výrazná
složka tvorby určitých poměrně pravidelných návyků.
Těmi se dotyčný snaží zabránit vystavení sebe sama situaci, kdy by musel
rychle na toaletu a jeho potřeba odskočit si by byla nemožná, případně by
došlo ke zdržení. Pár názorných příkladů…
Trpím nemocí zvanou dráždivý tračník. Mám dokonale zmapovány
všechny veřejné záchody na cestách, po kterých se pravidelně vydávám
(cesty do školy, do práce, do oblíbené restaurace), pro případ, že bych
si cestou někde musel odskočit. Na neznámých místech často trpím
úzkostí, která mizí ve chvíli, kdy získám informaci o nejbližším wc a
o jeho dostupnosti.
Na místa, kde tato možnost není, chodím jen velmi nerad
nebo vůbec ne, pokud vyloženě nemusím. V kině nebo v divadle si kupuji
lístky na kraj řady, abych měl v případě nutnosti možnost co nejrychleji
odběhnout. Navíc bych byl celou dobu nervózní z toho, že bych mohl rušit
ostatní svým vstáváním a případným (ne jedním, ale třeba i více)
odchody na toaletu.
Ostatním by pak bylo jasné, kde jsem byl, což by mi bylo
trapné. I to mě samozřejmě stresuje. Také moc nejím. O víkendu ano, to
si i rád přidám, když vím, že mohu být celý víkend doma a nikam
nemusím. Pokud mě čeká nějaká cesta, především delší, radši se
najím až po dojezdu a někde, kde je v blízkosti záchod.
V poslední době
jsem začal vynechávat delší cesty úplně, rozhodně ty, kde bych musel
použít prostředky veřejné dopravy. I když dnes už v některých
autobusech a ve většině vlaků záchody mají, kolem jsou lidé…
Autem je to většinou bez problémů, aspoň tehdy, pokud se nedostanu do
obydlené části komunikací.
Potom se občas potýkám s velice
nepříjemnými pocity, doprovázenými panikou a zoufale hledám nejbližší
benzínovou stanici. Díkybohu za ně.
V pozdějších fázích si dotyčný může vytvořit nepříjemnou situaci
už jen z odchodu z domu, nebo cesty do práce/školy, protože může
dojít k zafixování nepříjemných pocitů z nutkání na
stolici v průběhu cesty a pak dochází k obavám, že k tomu dojde. Potom
se tedy sama cesta stává stresorem, který zhoršuje ranní nutkání.
Pokud by na někoho tento popis působil komicky, pak si toto zkuste aspoň
do určité míry představit. Zjistíte, že pro člověka takto trpícího se
nejedná o nic zábavného, jelikož je odříznut od běžných činností a
je velmi společensky hendikepován.
Tato nemoc se může samovolně upravit, ale také se
v průběhu života zhoršovat.
Psychologická stránka tohoto onemocnění je velice důležitá, protože
může docházet k prohlubování těchto vzorů a k nemoci se, pokud už jí
člověk netrpí na začátku, přidává neuróza (k té
patří výše popsané prohlubující se problémy ve společnosti). Proto bych
chtěl všem doporučit, pokud máte takovéto problémy, které trvají delší
dobu, neváhejte a navštivte lékaře. Čím dříve to
uděláte, tím dříve se vám bude lépe a plnohodnotněji žít.
Na závěr je třeba říci, že k příznakům dráždivého tračníku
NEPATŘÍ KRVÁCENÍ Z KONEČNÍKU ANI PŘÍTOMNOST KRVE VE
STOLICI. V takovýchto případech je nutno CO NEJDŘÍVE
VYHLEDAT LÉKAŘE A TOTO MU SDĚLIT.
Pokud se tyto obtíže objeví
nově ve věku nad 50 let, případně jsou doprovázeny déletrvajícími
zvýšenými teplotami, úbytkem na váze, zvýšenou únavností, jedná se
o varovné známky, při kterých byste měli být řádně vyšetřeni pro
možné jiné příčiny střevních poruch.
Léčba dráždivého tračníku
Po vyloučení organických příčin, které je leckdy velmi svízelné a
může být i trochu nepříjemné (ale je to nutnost která má za úkol
vyloučit vážná ohrožení vašeho zdraví), nastupuje léčba funkční
poruchy.
Lékař vás po stanovení diagnózy vybaví léky na zklidnění
střev, léky proti průjmu a může vám doporučit
návštěvu psychologa nebo psychiatra. Na někoho může
působit návštěva těchto specialistů poněkud nepříjemně, protože
přeci není blázen. Tak tomu také opravdu není.
Proto se není čeho
obávat, tito doktoři mají s problémy tohoto charakteru zkušenosti a mají
praxi v optimálním výběru pro vás nejvhodnějšího řešení. Jistě vás
také může uklidnit, že podobnými problémy trpí dle odhadů do jisté
míry třetina až polovina populace.
Tito odborníci mají za úkol pomoci vám
zbavit se nadbytečného stresu a naučit vás relaxovat a na
problémy se dívat s nadhledem.
Od lékaře můžete dostat léky, které vás na přechodnou dobu zbaví
nadbytečného stresu, zmírní vaše napětí a pomohou vám překlenout
mezidobí, než vám psycholog/psychiatr pomůže vyrovnat se s problémy,
zhoršujícími vaše onemocnění. To po ukončení terapie může zmizet
nadobro.
Svépomoc může být taktéž velice prospěšná, ale neměla by nahrazovat
návštěvu lékaře. Vždy se totiž může jednat o projevy jiného, leckdy
vážného onemocnění.
Pokud víte, že jste často ve stresu a nezvládáte ho úplně optimálně, je
na místě zamyslet se, jestli není potřeba občas vysadit. Pokud se takto
rozhodnete, můžete zkusit následující.
Pravidelně cvičit a dodržovat správnou
životosprávu. Pravidelný pohyb uvolňuje v nervovém systému
látky zvané endorfiny, které navozují pocit klidu a radosti. Patří sem
i jóga.
Autogenní trénink. Jedná se o relaxační cvičení,
při kterém vědomě ovlivňujete některé své funkce. Má za úkol naučit
vás uvolnit se a ovládat svoje tělo.
Velice příjemné je občas si dopřát celkovou masáž,
kdy můžete vypnout a odreagovat se a ono je to navíc ještě velice
příjemné.
Dále máte možnost zvážit návštěvu psychologa,
u kterého se můžete vypovídat ze svých problémů a nechat si poradit, jak
se k problémům které nezvládáte stavět tak, aby pro vás nebyly
zatěžující. Ač se to může zdát zvláštní, mnoho různých lidí trpí
v podstatě stejnými problémy a proto může mít psychoterapie nemalý
úspěch, jelikož je založeny na zkušenostech se mnoha lidmi.
Nakonec bych zmínil ještě hypnózu. Ta může být velice
účinná, zvláště, když jiné metody nezabírají. V rukou odborníka se
nejedná se o nic nebezpečného ani mystického.
Hypnóza je založena
na principu sugesce, kdy vám hypnotizér v polobdělém stavu
poopraví chybné nazírání na problémy, které vás obtěžují. Hypnózou
se nedá vsugerovat nic, co byste za normálních okolností neudělali.
Každopádně je dobré najít si odborníka, který má s hypnózou
zkušenosti a jsou na něj dobré reference, aby tato léčba nebyla
zbytečná.
Komplikace dráždivého tračníku
Toto onemocnění samo o sobě komplikace nemá, život ale může
zkomplikovat výrazně. Lidé ztrácejí společenské kontakty, chodí pozdě
do práce/školy, do společnosti se často nevypravují.
Je to natolik nepříjemné, že je dobré vyhledat pomoc co nejdříve a
začít problém řešit v momentě, kdy ještě nejsou vytvořené
patologické okruhy.
Dále, pokud nemocný trpí postprandiálním průjmem, při snaze se ho
vyvarovat hrozí riziko(po určité době, kdy jí málo nebo vůbec)
podvýživy.
Když lidé často a dlouho sedají na toaletě, mohou tato sezení vést ke
tvorbě hemoroidů.
Jedinou opravdovou komplikací je možné nerozpoznání jiného
onemocnění, které se za těmito problémy skrývá. Některé
z těchto příznaků mohou být známkou velmi závažných onemocnění jako
je např.
rakovina tlustého střeva, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida,
ale i onemocnění mimostřevní, například gynekologická nebo nemoci
močových cest, jejichž včasné nerozpoznání může vést k vážným
komplikacím a mnohem obtížnější léčitelnosti.
Diskuse
- Syndrom
dráždivého tračníku - Dráždivý
tračník
Další názvy: colon irritabile, střevní neuróza, dráždivé střevo, funkční dolní dyspepsie
Průjmová onemocnění v dětském věku – úvod
Průjem je jedním z nejčastějších symptomů v dětském věku. Je charakterizován častým vyprazdňováním řídké a vodnaté stolice, která může za určitých okolností obsahovat i příměs hlenu, krve a hnisu. Může být způsoben poruchou vstřebávání vody a minerálů nebo patologickou sekrecí (choroboplodným vylučováním) vody do střevního lumen (dutiny) nebo je výsledkem kombinace obou těchto příčin.
Podle průběhu se průjem dělí na akutní a chronickou formu. Akutní průjem vzniká náhle, většinou probíhá bouřlivě a je doprovázený celkovými příznaky. Odeznívá do 14 dnů. Jeho příčinou je nejčastěji infekční onemocnění. V zimě převažují průjmy virového původu, které jsou spojené s příznaky postižení dýchacích cest.
V létě jsou nejčastějšími původci akutních průjmů bakterie a jejich toxiny, které mohou zánětlivě poškozovat střevní sliznici. Parazitický původ není v našich podmínkách příliš častý. Průjmy mohou být vyvolány ale i alimentární intoxikací (otravou z jídla), potravinovou alergií, vlivem užívání některých léků, jako je tomu např. u antibiotik.
Příčin vzniku chronického průjmu je mnoho (tab. 1) a musí být řádně vyšetřeny.
Tabulka 1: Příčiny průjmů u dětí
| infekční (bakteriální, virový, parazitický původ) |
| toxické (alimentární intoxikace) |
| polékové |
| alergenní (potravinové alergie) |
| autoimunitní (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, celiakální sprue – porucha vstřebávání živin) |
| metabolické (potravinové intolerance) (např. při intoleranci laktózy) |
| ze zvýšené motility (dráždivý tračník, thyreotoxikóza – stav, kdy jsou tkáně vystaveny vysokým hladinám cirkulujících hormonů štítné žlázy) |
| psychosomatické (anxiozita – chorobná úzkost, tíseň) |
| postresekční (po odstranění části orgánu, syndrom krátkého střeva) |
| idiopatické (z neznámé příčiny) |
Při stanovení diagnózy a následného způsobu léčby je třeba rozhodnout, zda jde o průjem akutní, nebo chronický, a posoudit přítomnost celkových příznaků, případně zjistit zvláštní okolnosti předcházející vzniku průjmu.
Akutní průjem bez systémových příznaků a bez patrných zvláštních okolností vzniku lze léčit symptomaticky (tedy příznaky), kultivace stolice obvykle není nutná.
U akutně vzniklých krvavých průjmů u malých dětí s celkovými příznaky ve formě horečky vyšší než 39 °C a hrozící nebo již přítomné dehydrataci je třeba dítě obvykle hospitalizovat, rehydratovat, provést rychlý přímý stěr stolice (kultivaci) a zvážit antimikrobiální léčbu.
Obvykle se lze řídit ještě před obdržením výsledků senzitivity (citlivosti) přítomností nebo nepřítomností polymorfů, event. parazitů. V případě záchytu polymorfů jsou pravděpodobnými původci Shigella, Campylobacter, Escherichia coli, vzácně pak Yersinia nebo Salmonella.
Jestliže v kultivaci nejsou polymorfy ani parazité, přicházejí v úvahu jako pravděpodobní infekční původci Salmonella, Escherichia coli, Clostridium difficile.
Zvláštními okolnostmi vzniku průjmu může být nedávná antibiotická terapie, otrava potravinami, cestování, imunokompromitovaný pacient, pobyt v ústavním zařízení, epidemiologický výskyt apod. V těchto případech je třeba provést rutinní kultivaci stolice a taktéž její mikroskopické vyšetření na parazity. Podle výsledku je pak podána specifická terapie.
Některé příznaky dále pomáhají v odhadu, zda je postiženo tenké, nebo převážně tlusté střevo. V případě tenkého střeva bývá stolice objemná a páchnoucí a bolest se lokalizuje spíše periumbilikálně (v okolí pupku), případně do pravé jámy kyčelní.
Diagnostika přítomnosti malabsorpce (narušené vstřebávání živin z potravy) se provádí 3–5denním sběrem stolice na tuk k potvrzení steatorey (nadměrná přítomnost tuku ve stolici, normální obsah tuku je do 6 g/24 hod.
), dále stanovením sérové koncentrace železa, vitaminu B12 a kyseliny listové v erytrocytech, které jsou obvykle při malabsorpci sníženy. Malabsorpce se po určité době projeví úbytkem hmotnosti, u dětí retardací růstu, neprospíváním a zpomalováním psychomotorického vývoje.
Jejími nejčastějšími příčinami je celiakální sprue, Crohnova choroba, insuficience pankreatu (nedostatečnost slinivky břišní) u dětí s cystickou fibrózou. Často definitivní rozřešení diagnózy přinese až biopsie střevní sliznice.
Je-li postiženo tlusté střevo, je stolice vodnatá s příměsí hlenu nebo krve. Průjem je v tomto případě provázen bolestmi v podbřišku, tenesmy (křeče v konečníku) a nucením na stolici. Při těchto projevech je třeba provést kultivaci stolice a vyšetření na parazity, při přetrvávajícím průjmu je třeba doplnit vyšetření rektoskopií a kolonoskopií.
Krvavé průjmy dyzenterického (úplavicového) charakteru mohou být následkem bakteriální infekce (Campylobacter, Shigella, Escherichia coli), amébiázy, ulcerózní kolitidy, Crohnovy choroby, pseudomembranózní a ischemické kolitidy (střevní zánět).
Průjem je často vyvolán příjmem infikovaných nebo toxicky změněných potravin. Jde pak o alimentární infekce a alimentární otravy (intoxikace). Nejčastějšími z nich jsou salmonelózy (toxoinfekce) a stafylokokové enterotoxikózy (intoxikace) (tab. 2).
Tabulka 2: Rizikové potraviny z hlediska vzniku salmonelóz
| maso | mleté masné výrobky: mazlavé salámy, játrovky, paštiky, jitrnice, tlačenky, sekaná, tatarský biftek, drůbeží maso |
| mléčné výrobky | šlehačka, sušená mléka, nepasterovaná mléka |
| vejce | vaječné pomazánky, majonézy, saláty |
| cukrářské výrobky | žloutkové věnečky, kremrole, krémy a bílkové polevy z polosyrových vajec, zmrzliny |
Nejčastější klinický obraz probíhá jako akutní gastroenteritida (zánět trávicí soustavy) s nevolností, zvracením, bolestmi v břiše, teplotou nad 39 °C a průjmem, který je bez tenesmu, bez přítomnosti krve a hlenu. U malých dětí hrozí riziko dehydratace.
U gastroenterické formy je základní léčbou rehydratace (přívod tekutin) a realimentace (obnovení výživy). Antibiotika penicilinové řady se podávají pouze v nezbytných případech.
Stafylokoková enterotoxikóza (otrava z potravin)
Je vyvolána stafylokokovým termostabilním enterotoxinem (toxin účinkující na střevo a nepodléhající varu). Typický je začátek s nauzeou (nevolností), křečemi v břiše, zvracením a průjmy.
Začátky obtíží přicházejí v průměru za 3 hodiny po požití jídla kontaminovaného stafylokoky. Léčbou je perorální rehydratace.
Příklady alimentárních intoxikací způsobených bakteriálními toxiny jsou uvedeny v tab. 3.
Tabulka 3: Příklady alimentárních intoxikací způsobených bakteriálními toxiny
| bakteriální toxiny vyprodukované v potravině před jejím požitím | Staphylococcus aureus | maso |
| Vibrio parahaemolyticus | mořské potraviny | |
| bakteriální toxiny vyprodukované až po požití kontaminované potraviny | Clostridium perfringens typ A | maso |