Syfilis – příznaky, projevy, léčba

Původce: Treponema pallidum

Onemocnění probíhá ve 4 stádiích:

  1. Lokální infekce – primární vřed (do 90 dnů), lokalizován v oblasti rekta, genitálu nebo dutiny ústní. Typicky je solitární (mnohočetný u HIV pozitivních), nebolestivý, s indurovaným okrajem a serózním exsudátem. Léze jsou velmi infekční. Zhojí se i bez terapie v průběhu několika týdnů. Bývá přítomna nebolestivá lokální lymfadenopatie.

Syfilis – příznaky, projevy, léčba

Zdroj: Archiv autora – MUDr. H. Rozsypal, PhD., 1. LF UK.

Syfilis – příznaky, projevy, léčba

Zdroj: Archiv autora – MUDr. H. Rozsypal, PhD., 1. LF UK.

  1. Diseminovaná infekce – (3 – 6 týdnů po infekci). Typicky pozorujeme makulopapulózní exantém v oblasti trupu s postižením plosek nohou a dlaní. V axile nebo na perineu se tvoří condylomata lata, na mukóze stříbrno-šedé léze s rudým okrajem. Často se přidávají subfebrilie, únava, artralgie, meningitida, viscerální postižení a generalizovaná lymfadenopatie. Většinou vymizí do 12 měsíců.

Syfilis – příznaky, projevy, léčba

Zdroj: Zdroj: Archiv autora – MUDr. H. Rozsypal, PhD., 1. LF UK.

Syfilis – příznaky, projevy, léčba

Zdroj: Archiv autora – MUDr. H. Rozsypal, PhD., 1. LF UK.

Syfilis – příznaky, projevy, léčba

Zdroj: Celum, C.L et al., The practitioner´s handbook for the management of STDs. 3rd edition. University of Washington 2004.

  1. Latentní infekce – může být zcela asymptomatická (1 – 4 měsíce po primoinfekci)
  2. Pozdní syfilis – charakteristicky se projeví jako gumma, kardiovaskulární (aneurysma a regurgitace ascendentní aorty) a neurologické (meningitis, defekty hlavových nervů, hemiparézy, epilepsie, psychózy, demence, tremor, dysartrie, neuropatie…) postižení.

Jako gumma označujeme nebolestivé vředy lokalizované nejčastěji na kůži, v kostech, zřídka ve viscerálních orgánech.

Diagnostika

  • examinace sekretu na přítomnost pohyblivých spirochét (dark field microscopy)
  • serologické vyšetření FTA, TPHA nebo VDRL, RPR
  • rychlotesty

Při postižení CNS by měl být vyšetřen také cerebrospinální mok.

Syfilis – podmínkou úspěchu léčby je včasná diagnóza

Syfilis, lues, příjice, „francouzská nemoc“, je pohlavně přenosná choroba. Postihuje muže i ženy. Typicky probíhá v několika navazujících stádiích. Projevuje se tvrdým nebolestivým vřídkem na genitáliích, později přináší řadu komplikací.

Syfilis – příznaky, projevy, léčba Prevence spočívá v zodpovědném sexuálním chování.

Co jste možná netušili..

Podle jedné z nejrozšířenějších teorií byla syfylis zanesena do Evropy až koncem 15. století. Námořníci Kryštofa Kolumba měli nemoc přivézt z nového kontinentu. První popsaná evropská epidemie skutečně proběhla v roce 1495 v okolí italské Neapole. Propukla v řadách francouzské armády, do kterých se nechalo naverbovat i několik bývalých Kolumbových námořníků.

Archeologické nálezy z poslední doby však ukazují, že syfilis mohla v Evropě řádit již o několik staletí dříve.

Kosterní pozůstatky nalezené v augustiniánském klášteře v anglickém Kingstonu, někdejším špitále a také pohřebišti „zatracených duší“ nesou známky pokročilých stádií syfilidy. Nejstarší nálezy přitom pocházejí již ze 13. a 14. století.

Historie syfilis však sahá ještě hlouběji. Podle některých výkladů se s popisem jejích příznaků můžeme setkat již v samotné bibli.

Díky vzniku první popsané epidemie se pro syfilis vžilo označení „francouzská nemoc“. Není bez zajímavosti, že různé národy se na původce choroby dívaly velmi odlišně.

Italové ji označovali jako „španělskou nemoc“, Francouzi jí říkali „nemoc italská“, Rusové „polská“ a Arabové jednoznačně „nemoc Křesťanů“. Dnešní název pochází z poloviny 16. století od italského lékaře Girolamo Fracastrota.

Inspiroval se jménem pastevce z jedné z básní Leonarda da Vinci.

Syfilidou kromě milionů „obyčejných“ lidí trpěla i celá řada významných historických osobností a umělců. K nejznámějším patřil např. Vincent van Gogh, Paul Gaugin nebo Friedrich Nietzsche.

Jak vzniká..

Původcem onemocnění je bakterie Treponema pallidum. K přenosu obvykle dochází při vaginálním, análním nebo orálním pohlavním styku s nakaženou osobou. Bakterie vstupují do organismu drobnými rankami na sliznicích pohlavních orgánů, konečníku nebo úst. Dalším způsobem nákazy je přenos infekce z nemocné matky na plod. Vzniká vrozená syfilis má jiné projevy než získaná.

Po vstupu do organismu se Treponemy dostávají lymfatickými cestami do uzlin a poté do krevního oběhu. Krevním řečištěm se dále šíří do orgánů vzdálených od místa vstupu infekce.

Jak se projevuje syfilis

Onemocnění probíhá v několika na sebe navazujících stádiích.

Přibližně 3 týdny od nákazy se v okolí místa vstupu infekce (nejčastěji na pohlavních orgánech) objeví tvrdý nebolestivý hrbolek, který se rychle mění ve vřed.

Současně s jeho vznikem zduří lymfatické uzliny v tříslech. Ani vřed obvykle nebolí a do několika týdnů sám, i bez léčby zmizí. Stádium tvrdého vředu se označuje jako primární.

Projevy druhého stádia se objevují zhruba za dalších 6 až 12 týdnů. Po celou předchozí dobu se bakterie nepozorovaně šířily po těle a množily se. Svoji přítomnost mohou oznámit celou řadou různých projevů. K typickým příznakům patří zduření lymfatických uzlin a červená kožní vyrážka postihující celé tělo i končetiny včetně dlaní a plosek nohou.

V kožních záhybech mohou vznikat rozpadlé vřídky – condylomata lata. Ke kožním projevům se přidávají celkové příznaky v podobě bolesti hlavy a horečky. Po několika měsících obtíže opět samy vymizí. U části nemocných však již ve druhém stádiu syfilis dochází k postižení jater, ledvin, mozkových plen, očí, kostí nebo kloubů.

Druhé stádium představuje nejvyšší riziko přenosu infekce na další osobu.

Třetí stádium syfilis nastupuje po několika měsících nebo dokonce letech od posledních obtíží. Charakterizuje ho vznik tzv. gummat. Jsou to tvrdé hrboly v kůži a ve sliznicích.

Tato ložiska zánětu se mohou rozpadat a vředovatět. Kromě viditelných míst se mohou gummata vyskytovat i v kostech a v tělesných orgánech.

K nejzávažnějším projevům pokročilé syfilis patří postižení nervového a kardiovaskulárního systému.

Vrozená syfilis se projevuje poruchou vývoje zubů, lebky a kostí. Kromě znetvořeného obličeje je nápadným znakem zvětšením jater a sleziny, vyrážka a krvácení do kůže. Při postižení nervového systému trpí nemocné děti slepotou a hluchotou. Napadené kosti výrazně bolí a neumožňují pohyb.

Jak se potvrdí..

Prvním krokem při vyšetření je odběr podrobné anamnézy se zaměřením na časový vývoj obtíží nemocného. Důležitý je údaj o rizikovém chování (střídání partnerů, nechráněný pohlavní styk) v minulosti. Přitom je nutné si uvědomit, že díky pozdnímu nástupu projevů třetího stádia mohlo k infekci dojít i před několika lety. Následuje fyzikální vyšetření s určením rozsahu postižení.

Přítomnost baktérií lze přímo zjistit pomocí mikroskopu. Vyšetřuje se stěr z kožních vředů. Treponemy ale nemusí být tímto způsobem zachytitelné. Také jejich laboratorní kultivace je obtížná. Suverénní diagnostickou metodou pro syfilis prto je průkaz protilátek proti Treponemám v krvi nemocného.

Postižení srdce nebo nervového systému prokáže některá se zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, MR) a neurologické vyšetření.

Jak se léčí..

Cílem léčby je rychlé potlačení infekce a prevence rozvoje komplikací. Základem je podávání antibiotik. Nejčastějším lékem je penicilin. Při alergii na penicilinová antibiotika může lékař zvolit některý s náhradních preparátů.

Délka léčby se liší podle délky trvání choroby. Antibiotika se obvykle užívají po dobu 2 až 3 týdnů. Současně s nemocným musí být vyšetřeni a přeléčeni i všichni jeho sexuální partneři. Léčbu vždy předepisuje a řídí pouze lékař.

Co dál..

V současnosti lze syfilis pomocí antibiotik dobře léčit. Nutnou podmínkou úspěchu ale je včasná diagnóza a zahájení odpovídající terapie. Neléčená infekce může způsobit nevratné poškození mozku, nervů, kostí, kloubů a tělesných orgánů. V nejtěžších případech způsobuje úmrtí nemocného.

K postižení nervového systému dochází pomalu. Po několika letech se objeví porucha citlivosti a nervových reflexů. Současně se mění osobnost nemocného.

Je možné u něj pozorovat manicko depresivní chování s postupným rozvojem syfilitické demence. Konečným stádiem syfilitického poškození nervového systému je tzv. tabes dorsalis.

Nemocný ztrácí citlivost na bolest, má těkavé pohyby, trpí poruchou chůze a samovolným unikáním stolice a moči.

Postižení kardiovaskulárního systému se projeví zánětem srdce, vznikem výdutí aorty a nedomykavosti aortální chlopně. Nemocný je ohrožen na životě vykrvácením při prasknutí výduti nebo rozvojem infarktu přetěžovaného srdce.

Jak se tomu všemu vyhnout..

Nejúčinnějším bojem proti syfilis je prevence. Spočívá ve zodpovědném sexuálním chování. Hlavní podmínkou je omezení počtu sexuálních partnerů. Riziko získání pohlavní choroby narůstá geometricky s počtem milostných dobrodružství. Jediným spolehlivým prostředkem k zabránění přenosu Treponem je kondom. Rozhodně by jej měli používat všichni, kteří nemají stálého sexuálního partnera.

Neléčená syfilis může vést k nevratnému poškození srdce a nervového systému. V nejtěžších případech končí úmrtím nemocného. Při jakýchkoli pochybnostech nebo přímém podezření na infekci je vhodné bez otálení navštívit lékaře.

Smrtící syfilis: Poznali byste tuto infekční nemoc?

Foto: Stock-Asso, Shutterstock.com

Touto smrtící a zákeřnou pohlavní chorobou se nakazí až tisíc Čechů ročně. Jenže nemocný člověk na sobě dlouhá léta nemusí nic poznat – a nákazu roznáší dál. A když si příznaků všimne, může být na opravdu účinnou léčbu pozdě. Víte, jak syfilis poznáte?

Syfilida patřila v minulosti mezi nejrozšířenější a nejnebezpečnější choroby. Příjice se šíří nechráněným pohlavním stykem s nakaženým.

Druhou možností, méně pravděpodobnou, je přenos přes předměty (třeba ručník) a poslední je vrozená syfilida: dítě se nakazí od matky ještě v děloze, případně při porodu (nebezpečné je i mateřské mléko), a může být pak postiženo na celý život.

Proto se dělají u všech těhotných a novorozenců krevní testy na příjici a v případě pozitivního výsledku je ihned nasazena léčba.

Syfilida je nebezpečná hlavně proto, že v rané fázi připomíná obyčejnou chřipku, nad kterou většina lidí mávne rukou. Můžete mít nateklé uzliny, bolest svalů a kloubů, teplotu a být unavení. První stadium se týká všech nakažených, další stadia jen těch, kteří se neléčí.

Primární stadium: obvykle se projevuje jediným tvrdým vředem na kůži, který se často vytvoří v blízkosti místa, kudy vnikla do těla infekce. Nebolí ani nesvědí, proto ho lidé často přehlížejí. Po pár týdnech zmizí, ale infekce v těle škodí dál.

Sekundární stadium: propukne asi do dvou let od nákazy, typická je vyrážka na dlaních, chodidlech, ale také v ústech nebo na trupu. Pokud se vyrážka objeví ve vlasech, můžou vypadávat. Často zduří mízní uzliny a v ústech se tvoří infekční bílé plošky – to je takzvaná syfilitická angína. I tyto potíže samy vymizí a infekce škodí skrytě dál.

Třetí, poslední stadium: projeví se třeba až po 10 letech od nákazy. Nastupují těžké neurologické, psychické nebo kardiovaskulární problémy.

Nemocný je sice v tomto období nejméně nakažlivý, ale může ho postihnout obrna, demence, progresivní paralýza, poruchy řeči, má postižené klouby, kosti, játra a typická je tzv. skákavá chůze.

Znáte slavný film Juraje Herze Petrolejové lampy? Právě tam bravurně předvedl herec Petr Čepek (†54) poslední stadium syfilidy.

Foto: Phimchanok Sri, Shutterstock.com

Jedním z příznaků syfilis je bezdůvodné vypadávání vlasů. Dalším je vyrážka ve spojení s teplotou

Nemoc způsobuje bakterie Treponema pallidum, a čím dřív je infekce odhalena, tím lépe. Syfilis se léčí antibiotiky, nejčastěji penicilinem, tetracyklinem či erytromycinem, a to obvykle injekčně do svalu po dobu dvou týdnů (záleží na stupni nákazy), a i po zaléčení je pacient pod lékařským dohledem: následující dva roky se pravidelně testuje krev.

Budete mít zájem:  Zdravé důvody, proč se těšit z příchodu jara

Nemocní mají ze zákona povinnost nahlásit lékařům všechny své sexuální partnery – musejí se nechat vyšetřit, aby se zabránilo dalšímu šíření. Během vyšetřování a po dobu léčby je zakázán sexuální styk.

Antibiotika ve většině případů dobře zaberou. Zato neléčená nákaza postupně postihuje orgány, kardiovaskulární systém i pohybovou a centrální nervovou soustavu a končí smrtí: umírá se na všechny přidružené problémy, které s sebou toto závažné onemocnění nese.

  • Popis – Chronická infekční nemoc, kterou způsobuje bakterie Treponema pallidum. Nejčastěji se přenáší pohlavním, orálním a análním stykem, výjimečně i přes předměty. Infekci získávají i děti od nakažené matky během těhotenství či porodu. Neléčená choroba devastuje celý organismus a končí smrtí.
  • Jiné názvy – Syfilida – příjice – lues
  • Příznaky – Dva tři týdny po nákaze se objeví na kůži tzv. tvrdý vřed. Pokud se nemoc neléčí, ve druhém stadiu se objevují typické vyrážky na dlaních či v ústech. Poslední stadium propuká po letech, infekce napadá celý organismus, neléčená nemoc končí smrtí.
  • Inkubační doba – První nenápadné příznaky se objeví asi 2 týdny po nákaze.
  • Léčba – Léčí se penicilinem či jinými antibiotiky.
  • Prevence – Bezpečný sex, návštěvy těhotenských poraden, nepřehlížení vyrážek neznámého původu

Syfilis (Lues, Příjice)

Příznaky této pohlavní nemoci se dělí do vývojových stádií postupujících v určitém časovém rozestupu od prvotního projevu začínající nemoci.

Primární stádium začíná vznikem rudého, obvykle nebolestivého vředu nejčastěji v oblasti genitálií, konečníku nebo v ojedinělých případech na ústech, popřípadě také v krku na mandlích.

Nejprve se vyznačuje drobným pupínkem, který se postupně mění na tvrdý vřed.

Po týdnu od prvního projevu dochází v oblasti infekce ke zduření mízních uzlin. Vřed postupně do 6 týdnů mizí a nemoc se dostává do druhé fáze. Sekundární fáze spočívá v šíření infekce mízními uzlinami do celého těla.

Její projevy se objevují nejčastěji po devíti týdnech od začátku onemocnění. Objevuje se červená vyrážka např. na trupu, pažích nebo v ústech, která převážně nesvědí a bývá ohraničená v uskupení.

V případě výsevu vyrážky ve vlasech může docházet i k jejich vypadávání.

pohlavní orgány, kardiovaskulární systém, pohybová a centrální nervovou soustava

V této fázi onemocnění často dochází k dalším doprovodným projevům, jako jsou malátnost, zvýšená teplota, úbytek váhy, bolesti v krku a kloubech. Do dvou let všechny viditelné příznaky vymizí a nemoc se dostává pozvolna do třetí fáze. Neléčení onemocnění v prvních dvou fázích často vede k latentní fázi.

Tato fáze se vyznačuje zejména bezpříznakovým, pocitově klidným projevem, kdy je nakaženému dobře a je v nevědomosti při postupující nemoci. Nakažlivost pacienta pro své okolí je sice mnohem nižší a bakterie nejsou snadno přenosné na cizí tělo, než tomu tak bylo v předchozích fázích, ale jsou vázány k imunitním buňkám a poškozují organismus hostitele.

Latentní období končí po 10-20 letech, může však být přerušeno terciální fází. V terciální fázi dochází opětovně k aktivním projevům, především neurologickým příznakům, např.

obrně, a také psychologickým příznakům (poruše řeči, demenci) kvůli vzniku rozsáhlých zánětů a poškození nervových tkání, orgánů, kloubů, kostí a kůže. Zánět tvoří červenofialová ložiska na postižených místech.

Tato ložiska vředovatí a uvolňují hnisající hmotu.

Léčba

Po stanovení diagnózy je lékařem nasazena léčba antibiotiky – nejčastěji Penicilin. Délka léčby a její náročnost je přímo úměrná včasnosti diagnostikování nemoci. Antibiotikum je vpichováno do svalu, v některých případech je nutná hospitalizace na infekčním oddělení.

V obou případech je během celé antibiotické léčby pacient pečlivě sledován a jsou u něj pravidelně prováděny odběry krve. Kontroly se provádějí v prvním půlroce jednou za dva měsíce, v druhém půlroce zpravidla po třech měsících. Dvě kontroly jsou nutné ještě další rok od nakažení a léčby nemoci.

Vzhledem k vysoké infekčnosti se onemocnění také hlásí příslušnému hygienickému úřadu pro danou oblast.

Léky

K úspěšné léčbě je podáván injekčně penicilin G, který je nejúčinnější, v případě alergické reakce na penicilin je nejčastěji nahrazován tetracyklinem.

Vyšetření

Pro správnou diagnózu jsou prováděna sérologická vyšetření na přítomnosti protilátek v krvi nebo mozkomíšního moku. Provádí se i další specifické testy. Testování se provádí asi 4 týdny po nákaze.

Méně častou formou vyšetření je přímý odběr stěrem z postiženého místa. Odebraný vzorek se zkoumá pod mikroskopem. Pacient je během léčby a po ní následující 2 roky bedlivě sledován.

Každá žena v ČR je v průběhu gravidity vyšetřena na syfilis, tzv. BWR.

V těhotenství

K ohrožení plodu nejčastěji dochází, pokud žena otěhotní v latentní fázi, kdy nejsou zřejmé žádné příznaky vnitřně probíhající nemoci a žena se cítí dobře.

Bakterie může proniknout placentou a napadnout plod těhotné ženy, čímž se přenese na nenarozené dítě. Po porodu může být nakaženo také mateřským mlékem. Nakažení plodu dítěte nebo novorozence je diagnostikováno jako vrozená forma syfilidy.

Následky mohou být odlišné. Může dojít k potratu nebo předčasnému porodu již během těhotenství.

U novorozenců často dochází po nákaze ke zvětšení jater a sleziny. Často také dochází k abnormálním kostním srůstům, kosterním deformacím nebo tvoření mnoha zánětů u ještě oslabených orgánů. Může se jako u dospělého jedince projevovat také kožní vyrážkou s hnisáním.

Některá forma syfilidy narušuje vývoj orgánů a může způsobit hluchotu nebo zakalení rohovky s brzkou slepotou. Jiná forma vzhledem k nedostatečné obranyschopnosti dítěte způsobuje progresivní paralýzu těla, která se podobá třetímu stádiu rozvinuté nemoci u dospělého jedince.

Některé formy onemocnění jsou tak progresivní, že nezřídka dochází k úmrtí novorozence již do jednoho roku od narození.

Proto ženy, které mají syfilis, je nutné přeléčit v těhotenství, případně se provádí odběr z pupečníkové krve. Z té je možné určit, zda je nakažen i novorozenec a následně jej zaléčit penicilinem.

liší se u jednotlivých stádií nemoci

Možné komplikace

Při neodhalení nemoci a jejím neléčení může terciární fáze nemoci skončit i smrtí.

Trvalé následky

Trvalé následky se odvíjí od toho, do jaké fáze nemoc postoupila, zda byla léčena a jaké škody na orgánech a tkáních stihla způsobit.

Závažné je přenesení nemoci na plod z nakažené matky kvůli možnosti trvalých následků pro plod, možnosti potratu nebo předčasného porodu s dalšími zdravotními riziky.

Pro novorozence je velké riziko brzkého úmrtí nebo doživotních následků špatného vývoje orgánů, poruch v centru nervové soustavy a mozku.

Prevence

Obvyklou prevencí u všech pohlavních onemocnění je snížení počtu sexuálních partnerů a provozování bezpečného sexu s ochranou. Dále je důležité být ostražitý a vyhnout se možnosti nákazy krví při běžných zraněních nebo říznutí a ránu řádně vydezinfikovat a obvázat.

V těhotenství podstoupit všechna povinná vyšetření.

Kdy jít k lékaři

Pokud je podle příznaků jakékoliv podezření, že se jedná o syfilis, je nutné co nejdříve vyhledat lékaře. Vzhledem k infekčnosti je ze zákona nakažený povinen se podrobit vyšetření a absolvovat celou léčbu. Vyšetření a případné léčbě se musí podrobit také všichni současní a předchozí sexuální partneři cca půl roku před nákazou.

Syfilis, příjice

Syfilis je celosvětově rozšířené infekční onemocnění postihující různé orgány včetně kůže, oběhového systému, muskuloskeletálního systému (svalový a kosterní aparát) a centrálního nervového systému. Patří mezi nejznámější pohlavně přenosné choroby a bez včasné diagnostiky a zaléčení může skončit smrtí.

Původce

bakterie Treponema pallidum

Původcem syfilis je spirální bakterie treponema pallidum, která proniká kůží a sliznicemi v oblasti genitálií, řitního otvoru a úst.

Díky svému spirálovitému tvaru a vývrtkovitému pohybu dokáže rychle pronikat tkáněmi do lymfatických uzlin a krevního oběhu.

Specifické vlastnosti umožňují treponemě unikat imunitnímu systému, který je sice schopen potlačit tvorbu některých lézí, ale neumí treponemata zcela zahubit. Proto je nutná léčba antibiotiky za současné hospitalizace.

Přenos

Syfilis se přenáší pohlavním stykem, včetně análního a orálního. Možná je také infekce plodu během těhotenství nebo kojení – tímto způsobem vzniká u dětí vrozená syfilis.

V největším ohrožení jsou promiskuitní jedinci, drogově závislí, homosexuálové, lidé provozující nechráněný styk a osoby spojované s prostitucí.

Proto je nesmírně důležité dodržovat preventivní opatření, kam patří především pečlivý výběr sexuálních partnerů, používání kondomů a dodržování hygienických pravidel.

Příznaky a průběh

Syfilis může být vrozená nebo získaná. Získaná syfilis se dále dělí do několika stádií, z nichž každé má svá specifika – primární, sekundární, latentní a terciární. Kterým se v současnosti již v podstatě nesetkáváme díky dostupné zdravotní péči a možnosti antibiotické léčby.

Primární stádium syfilis

První příznaky syfilis se zpravidla objeví 3 týdny po rizikovém styku, ale mohou nastoupit i dříve nebo později – až 90 dní po setkání s infikovaným člověkem.

Typickým projevem primární syfilis je vřed v místě vstupu infekce – u 90 % nakažených je to oblast genitálu, méně častý bývá výskyt kolem konečníku či v ústech.

Vřed dosahuje velikosti 1mm až 2cm, má temně rudou spodinu a nejasné ohraničení, je tuhý na pohmat a při dotyku nebolí. Po zhojení po něm zůstává depigmentovaná jizva.

U některých pacientů však vzhled bývá jiný, proto je třeba každou změnu vředového charakteru považovat za syfilitickou.

Muži mívají vřed kdekoliv na penisu, u žen se může objevit buď na vnějším genitálu, ve vagíně nebo na děložním čípku, kde ho lze odhalit jen gynekologickým vyšetřením. Jeden až dva týdny po utvoření vředu dochází také k otoku spádových lymfatických uzlin (nejčastěji tříselných). Vřed se během několika týdnů sám zhojí, ať už proběhne léčba nebo ne.

Bez nasazení vhodné léčby se nemoc posouvá do sekundárního stádia.

Sekundární stádium syfilis

Projevy sekundárního stádia se začínají rozvíjet 4-10 týdnů po výskytu vředu. Nejtypičtějším projevem je vyrážka rozesetá po celém těle včetně dlaní a plosek nohou, je tvořená drobnými červenohnědými puchýřky, které jsou vysoce nakažlivé (ilustrační foto najdete v galerii).

Charakteristickým znakem jsou také tzv. condylomata lata vyskytující se ve vlhkých a teplých místech, jako je např. oblast třísel, genitálií nebo podpaží. Jedná se o vystouplé puchýře pokryté bělošedým páchnoucím povlakem, které jsou taktéž infekční (ilustrační foto v galerii). Podobné bílé povlaky můžeme objevit i na sliznici úst či genitálu.

Dalším významným projevem je alopecie – tedy vypadávání vlasů a vousů. Ve kštici se tvoří více menších okrouhlých ložisek bez ochlupení, hovoříme o tzv. alopecia areolata.

Všechny výše zmíněné projevy jsou doprovázeny systémovými příznaky – zvýšenou teplotou, bolestí svalů, kloubů, hlavy a krku, celkovou únavou a zvětšenými mízními uzlinami. Často dochází k poklesu tělesné váhy. Již v tomto stádiu se mohou začít projevovat neurologické obtíže.

V sekundárním stádiu jsou nespecifické i specifické protilátky v krvi 100 % detekovatelné.

Budete mít zájem:  Pro děti máslo nebo margarín? Ani specialisté nejsou zajedno

Latentní stádium syfilis

Pokud se nemocný neléčí, syfilis přechází v latentní formu, která může trvat od 3 až do 30 let od vzniku sekundárního stadia.

Toto dlouhé období bývá bezpříznakové, ale v krvi jsou sérologicky prokazatelné protilátky. Pacient není infekční pro své okolí, pokud ale žena v latentním stádiu syfilis otěhotní, může nakazit plod.

Přibližně u třetiny neléčených pacientů v tomto stádiu se rozvine terciární stádium.

Terciární stádium syfilis

Tericární stádium má několik forem, které se mohou projevovat jednotlivě nebo v kombinaci, ani jedna však není infekční. S terciární syfildou se dnes v našich zeměpisných šířkách již nesetkáváme.

Až 15 % nemocných v terciárním stádiu syfilidy nalézá na svém těle tzv. gummata. Jedná se o zánětlivá ložiska různé velikosti se žlutavou tekutinou, jež po perforaci vytéká ven, a vytváří se tak otevřené vředy.

Tyto hnisavé útvary se vytváří nejen na povrchu těla, ale také na vnitřních orgánech. Nejčastějšími lokacemi jsou lebka, kosti, játra, svaly a klouby.

Někdy se mohou na kůži obličeje, zad a hrudníku znovu objevit červenohnědé puchýřky charakteristické pro sekundární stádium.

Syfilis může mít také kardiovaskulární formu, jež se objevuje u 10 % pacientů a to 10-30 let po prvotní infekci. Ohroženy jsou všechny cévy a srdce, ale v největším ohrožení je aorta a koronární arterie (věnčité tepny zásobující srdeční sval).

Ve stěně aorty se usazují treponemata a vyvíjí se tak zánětlivá ložiska náchylná k prasknutí. Stěna je oslabená, tvoří se aterosklerotické pláty a zánět se může rozšířit až k ústí koronárních tepen.

Srdeční svalovina není dostatečně zásobena kyslíkem a pacient je v ohrožení vzniku infarktu myokardu.

Nejzávažnější formou je neurosyfilis postihující 7 % pacientů. Postihuje centrální nervovou soustavu a nastupuje poměrně plíživě 5-35 let po infekci. Rozlišujeme dva druhy:

První z nich – neurosyphilis meningovasculosa – se objevuje 5-10 let od ústupu sekundárního stadia. Jedná se o zánět mozkových obalů a cév, který zasahuje také míšní a mozkové nervy.

Mezi typické projevy patří částečná obrna svalů, mravenčení a pálení kůže, někdy až úplná ztráta citlivosti. Přidávají se také úporné bolesti hlavy kvůli zvýšenému nitrolebečnímu tlaku.

V pozdější fázi hrozí záchvaty mozkové mrtvice.

Druhá forma – neurosyphilis parenchymatosa – souvisí se sníženou imunitní reakcí a je spíše vzácnější komplikací, protože postihuje pouze 5 % syfilitických pacientů. Tabes dorsalis, tedy jedna z poddruhů neurosyfilis, postihuje zadní kořeny a provazce míšní a někdy také optický nerv.

To se projevuje škubavou a nejistou chůzí, nekoordinovanými pohyby, poruchami čití a vymizením reflexů dolních končetin. Přidává se inkontinence, impotence, výrazně vystřelující bolesti v oblasti břicha se zažívacími obtížemi a zvracením. Komplikací může být i částečné oslepnutí a hluchota.

Progrese této formy vede k paraplegii, tedy k ochrnutí poloviny těla. Nejzávažnějším stupněm syfilis je paralysis progressiva vyznačující se neurologickými a psychopatologickými příznaky způsobené přítomností virulentních treponemat.

Klinicky se jedná o meningoencefalitidu, která postihuje mozkovou kůru, a to především v oblasti čelních laloků. Tato forma se vyznačuje mnohočetnými komplikacemi, mezi něž patří zvýšená dráždivost, nesoustředěnost, ztráta koordinace pohybů, poruchy paměti a spánku a celkové obtíže s vegetativním fungováním organismu.

Klasickým symptomem je zvýšení citlivosti reflexů, mravenčení a štípání po těle a dočasné obrny různých nervů. Nemocný má poruchu osobnosti, přestává být kritický sám k sobě, nedbá o sebe a své okolí, zhoršují se intelektuální schopnosti.

V pozdním stádiu se objevují až maniodepresivní stavy a halucinace (nemocný může vidět známé bílé myšky, různá exotická zvířata aj.), střídají se období euforie s hlubokými depresemi. Jak neurotické, tak psychotické změny mohou vyústit v demenci a v nejtěžších případech smrt.

Vrozená syfilis

Jedná se o formu syfilis postihující plod nebo novorozence, který se nakazí přenosem treponemat z organismu matky (transplacentárně nebo během porodu). Následky mohou být různé – od spontánního potratu přes předčasný porod až po narození nemocného jedince.

Opět rozlišujeme více druhů, a to syphilis congenita praecox a syphilis congenita tarda. První z nich se projevuje v novorozeneckém věku a postihuje organismus hepatosplenomegalií (zvětšení jater a sleziny), kostními abnormalitami, zánětlivými ložisky v orgánech, syfilitickou vyrážkou po těle aj.

Tato forma zpravidla končí smrtí do jednoho roku od narození. Syphilis congenita tarda se zpravidla objevuje od pěti let až do období adolescence a je typická vznikem tzv. Hutchinsonovy trias, kam patří hluchota, slepota způsobená zakalením rohovky a deformace kostí.

Může se objevit i tabes dorsalis a progresivní paralýza známá ze třetího stadia syfilis.

Diagnostika

V diagnostice syfilis jsou v současnosti celosvětově preferována sérologická vyšetření protilátek z krve nebo mozkomíšního moku.

Mohou se zkoumat protilátky specifické proti treponematům (testy TPHA, MHA-TP) nebo nespecifické (testy VDRL, RRR), u nichž ale hrozí falešná pozitivita, proto je lepší ověřit správnost vyšetření ještě specifickým testem. Syfilis testujeme 4 týdny po potencionální nákaze.

Méně častým způsobem je přímá diagnostika syfilis ze vzorku odebraného stěrem z ložiska (vřed, puchýřky, condylomata). Vzorek se zkoumá pod mikroskopem nebo se častěji provádí metoda PCR. Tyto metody postupně ustupují, protože jsou složitější na provedení než výše zmíněná sérologie, a navíc je lze provádět jen v době, kdy má pacient viditelné léze, ze kterých se dá odebrat vzorek.

Léčba

Všechny formy syfilis léčíme penicilinem, v případě alergie na penicilin se využívá tetracyklin. Penicilin je aplikován v injekční formě do svalu. Délka léčby se u jednotlivých stádií liší.

Po zahájení léčby se v 75 % případů objeví tzv. Jarisch-Herxheimerova reakce, kdy endotoxin z rozpadajících se treponemat způsobí třesavku, horečku, bolesti hlavy a svalů a tachykardii.

Z toho důvodu bývají pacienti při léčbě hospitalizováni, ale není to vždy pravidlem.

Syfilis je vysoce infekční onemocnění, které je vždy hlášeno hygienickému úřadu v dané oblasti. Pacient je sledován po celou dobu léčby a i po jejím dokončení dochází na krevní testy. Pokud jsou klinická i sérologická vyšetření po dvou letech od zaléčení negativní, může být pacient vyřazen z evidence.

Zdroje literatury

  • Štork, Jiří et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Galén, ©2008. xv, 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
  • Vosmík, František et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 396 s. ISBN 80-7184-633-3.
  • GROSS, Gerd a Tyring, Stephen K. Sexually Transmitted Infections and Sexually Transmitted Diseases. Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14662-6.

Syfilis je zákeřná pohlavní nemoc. Jaké má příznaky?

  • Syfilis (neboli příjice či lues) je pohlavně přenosná infekce, kterou způsobuje bakterie s názvem Treponema pallidum.
  • Syfilis se přenáší sexuálním kontaktem, krevními produkty nebo z nemocné matky na plod.
  • V první fázi se syfilis projevuje vznikem šankru, což je tvrdý vřed, který se vyskytuje v oblasti genitálií a konečníku, na rtech, v krku nebo na mandlích.
  • V sekundární fázi se syfilis projevuje rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa.
  • V terciárním stádiu se objevují neurologické a kardiovaskulární symptomu, typická jsou také gummata (červenofialová ložiska na postižených místech).
  • K určení diagnózy se používá krevní test na syfilis, při jejím potvrzení je pacient ze zákona povinen nahlásit se na příslušném hygienickém úřadu.
  • Syfilis se dá účinně léčit pomocí antibiotik, pacientům se podává penicilin G, azitromycin nebo doxycyklin.

Syfilis je pohlavně přenosná infekce způsobená bakterií s názvem Treponema pallidum. Česky se toto onemocnění, které postihuje muže, ženy i děti, označuje také jako příjice nebo lues.

Nejčastějším způsobem přenosu je pohlavní styk, nemocná matka však může v průběhu těhotenství nebo při porodu nakazit také svůj plod.

Co je syfilis?

Syfilis je celosvětově se vyskytující chronické systémové onemocnění. Projevuje se pestrou škálou příznaků především na pohlavních orgánech, postižen však bývá také kardiovaskulární systém a projevy se nevyhýbají ani pohybové nebo centrální nervové soustavě. Charakteristické je střídání příznakového a bezpříznakového období, kdy se pacient cítí lépe.

Před zavedením antibiotik trápila syfilida údajně až 10 % populace.

Penicilin však později výskyt tohoto onemocnění dramaticky snížil a nové případy se většinou objevovaly v rozvojových zemích.

Postupem času se však nemoc znovu dostala do povědomí široké veřejnosti, a to hlavně kvůli zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám či provozování pohlavního styku bez jakékoliv bariérové ochrany.

Syfilis a historie

Co se týče historie, syfilis mohl být podle jedné z nejrozšířenějších teorií do Evropy zanesen až koncem 15. století, kdy námořníci Kryštofa Kolumba připlouvali z nově objeveného kontinentu. První evropská epidemie proběhla v roce 1495 v okolí Neapole.

Do francouzské armády, která tehdy táhla do Itálie, se nechalo naverbovat i několik Kolumbových námořníků. Jelikož vojáci nenechali žádnou sukni na pokoji, vzájemně si nemoc předávali a propukla epidemie. Z té doby pochází označení „francouzská nemoc“, které se pro syfilis tenkrát hojně užívalo.

V letech 1494-1514 se lékaři začali na postižení syfilidou více soustředit, snažili se pochopit mechanismus vzniku tohoto onemocnění a popsat jeho průběh. Za nebezpečný byl v této době označen například styk s prostitutkou. Jméno syfilis pak poprvé použil básník Girolamo Fracastoro, který tak označil zkázu, kterou nemoc vyvolala v Itálii.

Příčina onemocnění

Původcem syfilidy je bakterie Treponema pallidum, konkrétně poddruh pallidum z kmene spirochét. Další poddruhy této bakterie jsou zodpovědné za vznik onemocnění, jako je například frambezie nebo endemická syfilis. Oproti poddruhu pallidum však nezpůsobují neurologická onemocnění.

Jak se přenáší syfilis?

Syfilis se přenáší hlavně sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany.

Bakterie Treponema pallidum proniká do pacientova organismu skrze kůži a sliznice. Při pobytu mimo lidské tělo nicméně velmi rychle umírá, a to vlivem okolního kyslíku, dezinfekčních prostředků, ale i teploty vyšší než 39 °C. Právě proto je přenos onemocnění prostřednictvím toaletních prkének, sdíleného nádobí, příborů nebo oblečení velice nepravděpodobný.

Onemocnění se však může přenášet také z těhotné ženy na její plod, a to buď transplacentárně přímo v průběhu gravidity, nebo během porodu. Lékaři pak hovoří o takzvané kongenitální syfilis, což je nemoc, která může u malých dětí vyvolat různé vývojové vady. Pozor by si ovšem měly dát i čerstvé matky, protože je možný i přenos syfilidy skrze mateřské mléko.

Dalším způsobem, jak se syfilis může v populaci rozšířit, je přenos krevní cestou. Nejohroženější skupinu v tomto případě představují narkomani, kteří se často nebojí sdílet mezi sebou injekční jehly. Pokud ovšem máte strach, že by se k vám nákaza mohla podobně dostat skrze krevní transfuzi, žádné obavy nejsou na místě. Krev dárců je dnes totiž na syfilis přísně testována.

Budete mít zájem:  Kompenzační pomůcky pro děti – proč jsou tak důležité?

Syfilis: inkubační doba

Ačkoliv se údaje v některých lékařských publikacích mohou různit, většinou se udává, že inkubační doba syfilis je 9‒90 dnů. Prvotní příznaky syfilidy se pak většinou objeví zhruba 21 dnů poté, kdy byl organismus vystaven infekci.

Jaké má syfilis příznaky?

Pacienty obvykle nejvíce zajímá, jak se projevuje syfilis a jaké symptomy je možné v průběhu let očekávat. Příznaky syfilidy se přitom liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém stádiu se infekce zrovna nachází. Jednotlivé projevy se pak objevují vždy v určitém časovém rozestupu od vypuknutí nemoci.

Jaké má syfilis stádia?

  • primární,
  • sekundární,
  • latentní,
  • terciární.

PRIMÁRNÍ FÁZE

Zatímco zpočátku obvykle probíhá syfilis bez příznaků, později dochází k rozvoji prvotních zdravotních komplikací, které jsou patrné na první pohled.

Nejprve vzniká v rámci syfilis vřed, který se označuje jako šankr. Jedná se o tvrdý červený útvar, který nebolí ani nesvědí.

Typické je jeho zřetelné ohraničení, přičemž velikostně se tyto vředy pohybují od nepatrných skvrn až po několik centimetrů.

Postižená osoba většinou objeví šankr v oblasti genitálií a konečníku. Nejčastěji se totiž vyskytují na místech, jako je děložní hrdlo, penis nebo řitní otvor. V ojedinělých případech se ale vředy mohou nalézat také mimo genitálie, konkrétně na rtech, v krku nebo na mandlích. U pacientů souběžně trpících infekcí HIV pak dokonce mohou být léze vícečetné.

Kromě kožních lézí je pro primární stádium syfilidy typické i nebolestivé zduření spádových uzlin. Vřed pak během několika týdnů zmizí a onemocnění postupně pokračuje do dalšího stádia. U některých pacientů nicméně místo klasického šankru vzniká jakási drobná oděrka, která většinou unikne jejich pozornosti, což diagnostiku nemoci výrazně ztěžuje.

Měli jste někdy pohlavní nemoc?

  • Ne 82%, 1470 hlasů1470 hlasů 82%1470 hlasů – 82% of all votes
  • Ano 18%, 333 hlasů333 hlasů 18%333 hlasů – 18% of all votes

SEKUNDÁRNÍ FÁZE

Zhruba po týdnu od prvotních projevů syfilidy dochází ke zduření mízních uzlin a vřed postupně mizí. Nemoc po 4-10 týdnech přechází do druhé fáze, kdy se infekce šíří do celého těla a organismus je zaplaven bakteriemi. Komplikace se však mohou projevit prakticky kdykoliv v průběhu dvou let od primoinfekce.

Sekundární stádium syfilis je typické rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa.

Pokud se navíc tyto nesvědící puchýřky objeví ve vlasech, mohou začít vypadávat. Na sliznicích někdy vznikají také léze podobné bradavicím, které jsou vysoce infekční.

Kromě toho mohou pacienti zaznamenat také doprovodné projevy, kam patří například:

  • malátnost,
  • zvýšená teplota,
  • bolest v krku,
  • bolest kloubů,
  • nechutenství,
  • úbytek váhy,
  • celková únava.

Ve vzácných případech může být druhá fáze syfilis spojena také s rozvojem dalších závažných zdravotních problémů, jako je žloutenka, artritida, zánět optického nervu nebo zánět okostice. Také kožní projevy mohou být velice rozmanité včetně mokvavých puchýřků, odlupování pokožky nebo tmavých skvrn.

LATENTNÍ FÁZE

V případě, že se syfilis v prvních dvou stádiích neléčí, do dvou let zmizí viditelné příznaky a nemoc postoupí do latentní fáze.

Ta je charakteristická pouze mírnými projevy, případně je zcela bez symptomů.

Nakažlivost nemocného je pro okolí mnohem nižší než v ostatních stádiích onemocnění, syfilis však poškozuje jeho organismus. Latentní období končí zhruba po 10‒20 letech.

TERCIÁRNÍ FÁZE

Pokud nemoc postoupí až do terciárního stádia, dochází opět k aktivním projevům, ačkoliv nemocní již nejsou pro své okolí v této době infekční. Za jak dlouho se to stane, je však velice individuální. Zatímco u některých pacientů může takový přerod trvat 5 let, u jiných to může být klidně o deset let více.

Treponemy se touto dobou již v organismu pacienta nenachází a poškození orgánů souvisí čistě s reakcí vlastního imunitního systému.

Lékaři přitom v závislosti na konkrétních symptomech hovoří o třech různých formách syfilidy, což je gumatózní syfilis, neurosyfilis a kardiovaskulární syfilis.

Záleží tedy na tom, zda je primárně postižena pokožka, nervová soustava nebo kardiovaskulární systém.

U pacientů se typicky objevují gummata (červenofialová ložiska na postižených místech) způsobená zvláštním typem chronického zánětu. Nejvíce postihují kůži, kosti a játra, mohou vředovatět nebo vylučovat hnis a jejich výskyt ve spojení s poškozením nervových tkání a orgánů často vyústí v psychologické problémy (poruchy řeči nebo demence).

Jedná-li se o neurosyfilis, nejvíce postižená bývá centrální nervová soustava.

V takovém případě může mít nemoc mnoho podob, a to od asymptomatické formy přes syfilitickou meningitidu až po komplikace, jako je vysychání míchy, obliterující endarteritida či progresivní paralýza.

Kardiovaskulární syfilida se pak objevuje v rozmezí 10-30 let od prvotní infekce a mezi její typické příznaky patří syfilitická aortitida, která může způsobit rozvoj aneurysmatu.

Z celkového hlediska se syfilis projevuje pestrou škálou příznaků. Díky schopnosti napodobit celou řadu dalších nemocí je toto onemocnění známé také jako „velký imitátor“. Pokud pacient včas nezahájí léčbu, v pozdním stádiu syfilis může způsobit smrt nebo invaliditu pacienta.

Kongenitální syfilis

Nakazí-li se syfilidou těhotná žena, může dojít k přenosu onemocnění na její dítě, což se pak označuje jako kongenitální syfilis (vrozená syfilida).

Miminko se přitom může nakazit již v průběhu gravidity (transplacentárně), nebo později během probíhajícího porodu.

Vlivem nákazy pak hrozí zvýšené riziko předčasného porodu, ale může dojít i k rozvoji těžkých zdravotních komplikací a ke smrti pacienta.

Infekce ještě před početím dítěte většinou způsobí smrt plodu během 5. nebo 6. měsíce těhotenství. Pokud se matka nakazí v průběhu 1. trimestru a podstoupí vhodnou léčbu, dítě obvykle není nijak ohroženo. Nákaza v období početí bez jakékoliv terapie však vede k potratu, a to zhruba kolem 7. až 8. měsíce těhotenství.

Jestliže se nastávající matka nakazí během 2. trimestru nebo v průběhu 3.

trimestru, porodí nemocné dítě, u nějž se projeví komplikace souhrnně označované jako syfilis congenita tarda nebo syfilis congenita praecox (v takovém případě malý pacient často umírá již během prvního roku života). Pokud pak dojde k nákaze pouze několik týdnů před porodem, existuje šance, že se miminko narodí zcela zdravé.

Příznaky syfilis congenita tarda:

  • Hutchinsonova triáda,
  • Cluttonovy klouby,
  • Higoumenakisův příznak,
  • gotické patro,
  • sedlový nos,
  • progresivní paralýza,
  • tabes dorsalis,
  • šavlovitá deformace holeně.

Dvě třetiny dětí se v případě syfilis congenita tarda (pozdní vrozená syfilis) rodí bez jakýchkoliv viditelných symptomů. Projevy se většinou objeví až ve chvíli, kdy děti dosáhnou školního věku.

Typická je pak především Hutchinsonova triáda, která zahrnuje poškození zraku, sluchové problémy a soudkovité řezáky.

Příznaky syfilis congenita praecox:

  • předčasný porod,
  • deformace kostí,
  • hydrocefalus,
  • anémie,
  • zduření sleziny,
  • zduření jater,
  • postižení hlasivek,
  • postižení sliznic,
  • zánětlivé poškození orgánů.

Objeví-li se syfilis v těhotenství, je nutné přeléčit již v průběhu gravidity. Při odběru pupečníkové krve je pak možné určit i to, zda je nakažený také novorozenec.

Pokud jsou testy pozitivní, lékaři okamžitě zahájí vhodnou léčbu.

Syfilis a diagnostika

Pokud člověk podle svých příznaků pojme jakékoliv podezření, že by se mohlo jednat o syfilis, je nutné co nejrychleji vyhledat lékaře. Kvůli vysoké infekčnosti je nakažený totiž ze zákona povinen podrobit se vyšetření, nahlásit se na příslušném hygienickém úřadu a absolvovat léčbu.

Aby mohl lékař potvrdit, nebo naopak vyvrátit, že se skutečně jedná o syfilis, je nutné provést krevní testy nebo přímou vizuální kontrolu za využití mikroskopického testování.

Pokud jde o sérologické vyšetření, může se jednat o treponemový test na syfilis, který zjišťuje přítomnost nespecifických kardiolipinových protilátek, nebo o netreponemový test, který zkoumá specifické protilátky proti antigenům Treponema pallidum.

V přímé laboratorní diagnostice se využívá zástinová mikroskopie, přímý fluorescenční test na přítomnost protilátek nebo třeba test amplifikace nukleových kyselin. Každá žena v České republice je navíc v průběhu gravidity na syfilis také vyšetřena, k čemuž se používá tzv. BWR neboli Bordetova-Wassermannova reakce.

Vyšetření a léčbě syfilidy se pak musí podrobit i všichni současní a předchozí sexuální partneři nakaženého, kteří s ním byli během posledního půl roku v kontaktu. Dále je toto testování součástí obligátních schémat:

  • při hospitalizaci,
  • v rámci předoperační přípravy,
  • u dárců krve, tkání a orgánů.

Léčba syfilidy

Jaká existuje pro syfilis léčba a kdo se o pacienty s tímto onemocněním stará? Nemocné mají na starosti lékaři z dermatovenerologického oddělení. Délka léčby pak vždy závisí na tom, v jaké fázi onemocnění se pacient právě nachází a jaké zdravotní komplikace se u něj projeví. Někdy pak může být nakažený dokonce hospitalizován na infekčním oddělení.

Pokud se jedná o rané stádium, syfilis lze účinně léčit pomocí antibiotik. Do svalu se aplikuje jedna dávka penicilinu G, ale u osob se silnou alergií na penicilin to může být také orální azitromycin, tetracyklin nebo doxycyklin. Jejich podávání se nicméně nedoporučuje u těhotných žen, protože zde hrozí riziko poškození plodu.

Penicilin představuje vhodný způsob léčby pro všechna tři příznaková stádia syfilidy. Liší se ovšem doba jeho podávání. V případě primární a sekundární fáze terapie trvá zhruba dva týdny, u skryté syfilidy pak asi tři týdny. Terapie v pozdním stádiu pak může zamezit dalšímu postupu syfilidy, ale většinou nedokáže zvrátit poškození, které již nemoc napáchala.

Pokud se jedná o neurosyfilidu, která v terciárním stádiu postihuje centrální nervovou soustavu, lékaři musí zvolit jiný druh léčby.

V důsledku špatného pronikání penicilinu G do CNS se nakaženým osobám podávají vysoké dávky nitrožilního penicilinu po dobu nejméně 10 dnů. Další projevy lze léčit intramuskulárním podáváním penicilinu G.

Léčba v tomto stádiu může zamezit dalšímu šíření nemoci. Poškození organismu, které vzniklo do té doby, už však nevyléčí.

Cílem léčby je vždy dosáhnout neinfekčního stavu a zmírnit zdravotní obtíže, které tuto nemoc provázejí. Pacient je během celé léčby a také v následujících dvou letech bedlivě sledován a musí docházet na pravidelné odběry krve, kde se zjišťuje přítomnost bakterií a také množství protilátek.

Během prvního půlroku se kontroly provádějí jednou za dva měsíce, v druhém půlroce stačí návštěva lékaře po třech měsících.

Další dvě kontroly jsou nutné ještě v průběhu druhého roku od nakažení. Jsou-li v časných stádiích výsledky vyšetření negativní, pacient může být vyřazen z evidence nemocných.

Pokud jsou ovšem stále pozitivní, musí být pravidelně sledován ještě po dobu následujících 20 let.

Syfilis a prevence

U všech pohlavních nemocí je hlavní prevencí bezpečné sexuální chování, což znamená vyhnout se promiskuitě a sexu bez ochrany. Důležitá je také ostražitost, co se týče nákazy krví při běžných zraněních. Ženy by v průběhu těhotenství měly podstoupit všechna povinná vyšetření.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector