Stres a jídlo – jak spolu souvisí?

Možná jste nedávno, anebo již před delším časem, udělali krok směrem ke zdravému životnímu stylu a změnili skladbu svého jídelníčku.

Možná jste svou stravu odlehčili, začali se během nákupu zamýšlet nad chemickými aditivy, navštěvovat farmářské trhy nebo nakupovat biopotraviny. Možná jste se dokonce stali přívrženci konkrétního výživového směru.

Blahopřeji! Začít o sebe pečovat a zajímat se o to, co přijímám do svého těla, je určitě chvályhodné. A pravděpodobně máte pocit, že jste pro sebe udělali maximum a teď už můžete jen sklízet plody svého uvědomělého rozhodnutí. Ale skutečně to stačí?

Marc David, americký výživový psycholog a zakladatel Institute for the Psychology of Eating, ve svém bestselleru The Slow Down Diet (česky tuto knihu letos vydává nakladatelství Maitrea pod názvem Pomalá dieta) objasňuje, jak funguje náš metabolismus.

Špatná zpráva je, že jíst kvalitní potraviny v co nejvíce přirozeném stavu, není samo o sobě dostačující. Dobrá zpráva je, že si pomocí 8 klíčových prvků, tzv. „metabolizérů“, můžeme poměrně snadno zajistit maximalizaci naší metabolické kapacity.

Díky využití plného potenciálu našeho těla tak můžeme podstatně lépe trávit, vstřebávat živiny, spalovat kalorie i budovat svalovou hmotu.

Těchto 8 metabolizérů vás možná překvapí. Jedná se o: relaxaci, kvalitu, pozornost,  rytmus, potěšení, myšlenku, příběh a posvátno.

O významu kvality naší stravy byly popsány stohy papíru (a využito mnoho virtuálního prostoru), ale zbylé prvky si obvykle s metabolismem příliš nespojujeme.

Na tomto místě bych se s vámi ráda podělila o základní informace o čtyřech z nich, které jsou nejvíc bezprostředně spjaty se stresovou fyziologickou reakcí v těle. Těmi jsou relaxace, pozornost, rytmus a potěšení.

Na úvod je třeba zmínit, že náš metabolismus funguje jenom ve stavu, kdy v autonomním nervovém systému svou aktivitou dominuje ta část, které se říká parasympatikus. K tomu dochází tehdy, kdy jsme ve stavu fyziologického klidu, jinými slovy ve stavu relaxace. V praxi to znamená, že abychom mohli řádně metabolizovat jakýkoliv pokrm, je třeba se už před jeho konzumací uvést do náležitého klidového režimu. Nejjednodušší zkratkou k tomu je práce s dechem, kdy se soustředíme na hluboké pomalé dýchání, popř. si můžeme pomoci vizualizacemi, hudbou atd.

Hltání vede ke stresu

Během jídla je důležité dbát na to, abychom jedli dostatečně pomalu, protože nadměrná rychlost tělo okamžitě katapultuje do stresového stavu.

Ve stresu naopak dominuje sympatikus – ta část našeho nervového systému, která je zodpovědná za to, že se ve vypjatých chvílích bráníme, útočíme či utíkáme.

Pokud ale v tomto adrenalinovém stavu jíme, doplácí na to náš trávicí systém, který v tu chvíli není ani zdaleka schopen naplno fungovat…

Víme už tedy, že na jídlo potřebujeme klid a pomalé tempo, jakou roli zde ale hraje pozornost? Ta je neopominutelnou součástí celého procesu proto, že více než třetina naší trávicí reakce probíhá „v hlavě“. Abychom jídlo správně využili a neleželo nám dlouho nečinně v žaludku, je třeba zapojit všechny smysly, které se na trávení podílejí, tedy zrak, chuť a vůni.

Před jídlem i během jídla se vyplatí jídlo prohlížet, očichávat a pozorně ochutnávat, protože tyto smyslové vjemy spouští v těle všechny potřebné procesy.

Velkým pozitivem je, že pokud jíme pomalu, v klidu a s plnou pozorností, funguje nám bezproblémově regulace množství potravy a přestane docházet k přejídání.

To je ve valné většině případů způsobeno tím, že jíme příliš rychle, ve stresu a nevědomě, aniž bychom mozku poskytovali všechny důležité smyslové podněty. Mozek si pak tuto chybějící zkušenost interpretuje jako hlad a nabádá nás k tomu, abychom jedli více a více…

Jídlu svědčí pravidelnost

Rytmus se stravou souvisí v tom smyslu, že v každou denní dobu je náš metabolismus jinak výkonný. Ráno se probouzí pomalu stejně jako my a pokud tehdy „nepřiložíme palivo“ do pomyslného metabolického krbu, budí se o to pomaleji.

Bez snídaně skutečně jedeme jen na půl plynu. Největším plamenem metabolismus hoří v pravé poledne, kdy je slunce nejvýše na obloze, proto je oběd příležitostí sníst největší a nejvydatnější porci dne.

Odpoledne naopak dochází k jeho poklesu a my bychom správně měli také odpočívat.

Před večeří se metabolismus opět na chvíli nabudí, abychom mohli sníst lehké večerní jídlo, ale jíst na noc je pro tělo zátěž, protože pak nedochází k nutné noční detoxikaci, opravám a hojení.

Většině lidí se vyplatí pravidelné svačiny sestavené podle individuální potřeby.

Kdykoliv se totiž octneme ve stavu, kdy tělo dlouho nebylo „nakrmeno“ a začne vydávat výrazné signály hladu, je třeba s tím něco udělat – jinak opět nastává tělesný stres.

Stresová reakce má v těle za následek i to, že si tělo začne dělat rezervy na horší časy a ukládat tuky… “Vydržet“ do dalšího jídla není nijak výhodná strategie.

V neposlední řadě nesmíme opomenout potěšení. Mnoho lidí se obává, že pokud něco opravdu dobře chutná, je to pro nás nebezpečné, protože pak toho chceme sníst co nejvíce. Opak je ale pravdou. K tomuto nešťastnému mechanismu dochází právě tehdy, když si jídlo odpíráme, vyčítáme, zkrátka se prožitku potěšení snažíme zamezit. Ve chvíli, kdy se do něj plně ponoříme a nasytíme všechny své smysly, začne naše tělo vylučovat chemické látky, které nám způsobí pocit uspokojení a přirozeně a nenásilně jídlo ukončíme. Bojovat s chutí k jídlu je asi stejně smysluplné jako bojovat s potřebou dýchat. V obou případech jde o biologické potřeby, které musí být naplněny a tělo udělá všechno proto, aby k tomu došlo. Jakékoliv násilné potlačování chuti k jídlu je pro tělo velký stresor, a my už teď víme, co to znamená.

Dopřejme tělu to, co potřebuje k tomu, aby co nejdokonaleji trávilo, vstřebávalo a spalovalo potravu, kterou ho vyživujeme! Stačí myslet na to, abychom tělo nevystavovali stresovým hormonům, jež se spouští tehdy, když jíme v nesprávném nastavení mysli. Naše trávení miluje klid, pohodu, pomalost, pozornost, smyslové prožitky, soulad s rytmy přírody a ničím nekalené potěšení z jídla.

Pokud se chcete dozvědět mnohem více o tomto tématu a o dalších zmíněných metabolizérech, určitě si nenechte ujít knihu Pomalá dieta, která bude zanedlouho k dostání na pultech knihkupectví. V případě, že máte zájem o hlubší ponor do problematiky vašeho osobního vztahu k jídlu (a k tělu), včetně emocionální roviny, můžete mne kontaktovat a domluvit se na konzultaci formou koučinku.

Michaela Pavlíková se ke směru zvanému psychologie výživy dostala po několika letech studia a praktikování různých výživových směrů, když zjistila, že zdraví a spokojenosti nelze dosáhnout, budeme-li se zabývat pouze nalezením té správné „zdravé stravy“.
Odpověď na otázku, jak maximalizovat užitek z každého jídla a zároveň si zachovat zdravý rozum, jí přineslo studium na Institute for the Psychology of Eating, škole založené americkým výživovým psychologem Marcem Davidem.
V současné době pracuje jako certifikovaný kouč psychologie výživy v rámci své soukromé praxe v Praze a okolí. Je též překladatelkou knihy Pomalá dieta od Marca Davida vydané nakladatelstvím Maitrea.

Více na www.cestaskrz.cz

Zhubnu, když jsem ve stresu?

Spousta práce, péče o děti a domácnost, a ještě k tomu snaha zhubnout? Každodenní kolotoč vás spolehlivě dostane pod tlak. Víte ale, že vás právě onen stres může pěkně přibrzdit? Jak na tělo působí a jak se s ním zaručeně vypořádat? Přijďte tomu na kloub a i hubnutí půjde snáz.

Při stresu dochází v těle k různým neurologickým a metabolickým změnám a mění se i naše chování. Tyto změny jsou velmi důležité a umožňují nám vyrovnat se s různými typy zátěže. Dlouhodobý, neboli chronický stres je však škodlivý a neprospívá ani hubnutí.

„Když se tělo dostane do stresové situace, aktivují se nervové a hormonální mechanismy, které vedou ke zvýšení napětí svalů, aby mohly pohotově reagovat, zvýší se také srdeční činnost, zrychlí se dech a utlumí se trávení“, vysvětluje pedagožka lékařské fakulty a odbornice na výzkum metabolismu Pavla Staňková. Průchod střevy se naopak zrychluje, což určitě spousta z vás ve spojení s nervozitou zná.

Dochází tedy k přesměrování krve do mozku, srdce a později do svalů a tyto změny vedou samy o sobě ke zvýšenému výdeji energie. Teď jste nejspíš zbystřili, protože vás napadlo, že díky stresu zhubnete rychleji. Na to ale pozor. Dlouhodobý stres nemá se zdravým hubnutím nic společného.

Tělo nás totiž stresovou reakcí přirozeně připravuje na „boj nebo útěk“ před nebezpečím a do krve se uvolňují živiny potřebné pro svalovou práci. Když ale k onomu úprku nedojde a tělo „neupustí páru“, organismus se přetíží.

„Při chronickém stresu vzniká v těle nerovnováha, která vede ke zvýšené koncentraci glukózy a mastných kyselin v krvi a snížení citlivosti k inzulínu. Dochází i ke změnám v imunitním systému a také se zvyšuje srážlivost krve,“ varuje odbornice.

Stres tak může zapříčinit řadu zdravotních problémů v čele s kardiovaskulárními potížemi nebo cukrovkou 2. typu.

Jak stres ovlivňuje hubnutí?

Při chronickém stresu dochází k poruchám regulace a ke změnám citlivosti stresové reakce, což může vést paradoxně ke zvýšenému ukládání tukových zásob, proto často hatí snahu hubnout.

„Tuk si při stresu tělo ukládá přednostně do oblasti břicha, a navíc dochází k úbytku svalové hmoty, protože hormon kortizol, který se při stresu vyplavuje, navozuje uvolnění aminokyselin ze svalů a v játrech se z nich tvoří cukr“, objasňuje příčinu tloustnutí ve stresu Pavla Staňková.

Stres u žen vyvolává také změny v citlivosti na další hormon – estrogen, což může vést nejen k náladovosti, ale právě i k potížím s váhou.

Stres za neúspěšné hubnutí nemůže? Pozor na úzkost nebo depresi

Nestresujete se, přesto kila nejdou dolů? Viníkem může být i úzkost či deprese. Ta někdy na dlouhodobý stres navazuje a na naše tělo působí obdobně.

Pokud úzkostí trpíte, možná na sobě pociťujete projevy, jako jsou rozbušené srdce, zrychlené dýchání, ale objevit se rovněž můžou i střevní obtíže.

Při nich sice tělo může dočasně spalovat více energie tak jako ve stresu, ale tento stav opět není ze zdravotního hlediska žádoucím. Zdravě a trvale zhubnout vám nepomůže. 

Štíhlejšího a zdravějšího těla dosáhnete pouze, když najdete vnitřní rovnováhu. Podle psychiatričky Kateřiny Šubrtové je důležité se v každém období cítit dobře a platně. Mít vždy svoji roli. Ať ženy, matky, babičky, tety, nebo třeba kolegyně, sportovkyně. Jakoukoliv.

Mít dobré zázemí, oporu svých blízkých, najít v sobě stabilitu. A hlavně žít v realitě. „Já vždy říkám svým pacientům, ať si najdou ventil. Je jedno, jestli je to sport, čtení, vyšívání, malování nebo jenom čas na přátele. Důležité je zastavit se a umět si tzv.

vyčistit hlavu,“ doporučuje odbornice na psychické zdraví.

Všimli jste si, že stres a množství jídla, které spořádáte, spolu úzce souvisí? „To, jak stres ovlivní náš apetit, závisí na intenzitě a délce trvání stresu, pohlaví i dědičných dispozicích. U náhlého nebo velkého stresu zpravidla chuť k jídlu klesá.

U chronického nebo opakovaného stresu naopak u řady lidí stoupá, a to zejména touha po jídle tučném a sladkém,“ vysvětluje odbornice na metabolický syndrom spojený s obezitou Pavla Staňková.

Účinek stresu může jednoduše vypadat takto: Při učení se na těžkou zkoušku jíme jak zjednaní, protože jsme zvyklí, že nás sladkosti či smažené pochoutky uklidní, avšak před zkouškou samotnou máme stažený žaludek a nepozřeme ani sousto.

Ani vynechávání jídla však hubnutí neprospěje. Mějte po ruce alespoň proteinovou tyčinku, která vašemu tělo dodá, co potřebuje.

Jak se při hubnutí dostat do psychické pohody?

Už víte, že stres hubnutí nenahrává, proto je potřeba dostat se do správného pozitivního rozpoložení. Jak na to? Zkuste pár našich praxí prověřených tipů.

1. Nevažte se každý den

Každé tělo hubne jinak a některé navíc skokově. To znamená, že pár dní třeba nezhubnete ani deko a další den je váhový úbytek patrný na první pohled. Vyplatí se proto vážit se pravidelně, ale ne denně. Vymezte si na zjištění, o kolik ručička na váze klesla, třeba pondělní ráno, ať se nastartujete hned na začátku nového týdne./p>

2. Sledujte úbytky centimetrů, ne kilogramů

Možná na sobě makáte tak, že vám místo tuků naskakují svaly. Proto se třeba ručička na váze nehýbe, i když je vaše postava viditelně štíhlejší a pevnější. Metr vám v těchto chvílích poslouží líp než stará „kamarádka“ váha.

3. Nehladovte

Vyhněte se zažitému omylu, že když toho sníte málo, zhubnete. Když necháte vaše tělo hladovět, přepne se do úsporného režimu a jakmile se najíte normálně, veškerou energii si uloží na příště.

Má totiž obavu, že mu hladovku co nevidět naservírujete znovu.

Jezte proto pravidelně a dbejte na jídelníček plný kvalitních bílkovin, zeleniny, zdravých tuků, ale i ovoce a komplexních sacharidů.

Jak se ke zdravému jídelníčku dopracovat? 

Nastartujte své hubnutí s oblíbenou a účinnou proteinovou dietou a zdravý životní styl vás chytí.

4. Sportujte

Že se po běhu nebo hodině pilates cítíte jako bohyně? Aby ne, když vás právě nabily endorfiny.

Hormony štěstí, vyplavené do těla při vydatné pohybové aktivitě, vás udrží ve správném rozpoložení, i když zrovna nemáte svůj den.

A věděli jste, že díky pohybu se budete konečně snažit zhubnout na 100 %? Jídelníček sice tvoří 70 % úspěchu. Zbylých 30 %, což není malé číslo, závisí na vaší aktivitě.

5. Nenechte se odradit hloupými poznámkami okolí

Může se stát, že se do vás členové rodiny nebo kolegové začnou kvůli hubnutí strefovat rádoby vtipnými poznámkami. Nic si z nich nedělejte. Nenechte se rozhodit a nechte za sebe promluvit štíhlejší postavu, ke které by se oni vtipálci také rádi dopracovali. Uvidíte, že si od vás nakonec nechají ohledně hubnutí i poradit.

6. Nezajídejte emoce

Držte se svého jídelníčku na hubnutí, nebo zakousněte kousek zeleniny či pár oříšků, když na vás jde hlad. Nepodléhejte ale nutkání zajíst smutnou chvíli zmrzlinou nebo oslavit povedenou prezentaci v práci zákuskem. Pozor taky na zobání u dojemného filmu nebo napínavé knížky. Pokud se řadíte mezi tzv. emocionální jedlíky, naučte se, jak emoční hlad hravě zvládnout.

7. Zažehněte v sobě motivaci a neztraťte ji

Bez motivace nejsou koláče. Přísloví jsme trochu upravili, protože pokud nebudete sami hubenější tělo chtít, nepřijde. Nevíte, jak si motivaci udržet? Zkuste některý z tipů z článku Nepolevujte! Známe fígle, se kterými motivaci při hubnutí neztratíte.

Odlehčení na závěr. Přestaňte se snažit, jak píše Mark Manson v oblíbené knize o tom, jak mít důmyslně všechno u p*dele. Prostě dělejte, co máte rádi, a výsledek se dostaví.

Autor: Nikola Nevečeřalová

Foto: KetoLife, Pexels

Stres už si na vás nepřijde, ale stále vás trápí nadváha? A navíc máte sedavé zaměstnání? Víme, jak zhubnout při práci v kanceláři.

Jídlo jako lék: Na únavu, stres i špatnou náladu

Zdroj: Thinkstockphotos.com

KUCHYNĚ.CZ | 25. ŘÍJNA 2013

Podzim je obdobím, kdy míváme špatnou náladu, pociťujeme smutek a jsme unavení. Je tu ale možnost, jak těmto nepříjemnostem předejít. Chce to správnou stravu. Poradíme vám, co jíst, abyste se cítili pořád dobře.

Autor: Thinkstockphotos.com
Autor: Thinkstockphotos.com

Špatná nálada hned při vstávání se může objevit bez zjevného důvodu a trpí jí každý třetí člověk.

Ztrátou energie tak dojde k bujení volných radikálů, které se jindy uvolňují jen při stresu, nebo vlivem špatných stravovacích návyků. Ty pak urychlují stárnutí, ničí buňky zevnitř a zároveň otvírají cestu nemocem.

Pokud jsou vaše chmury opravdu vážné, vyhledejte odborníka. Ještě předtím ale vyzkoušejte některé z našich léčivých receptů.

Jídlo a nálada spolu souvisejí

Hlavní roli hrají neurotransmitery, látky vznikající v nervové soustavě, které přenášejí vzruchy z jedné mozkové buňky do druhé. Ty mají zásadní vliv na to, jak se cítíme i jak se vyspíme. Jejich aktivita se dá rovněž ovlivnit například léky proti depresím, které se postarají o lepší náladu.

ČTĚTE TAKÉ:

Někdy ale postačí naordinovat si to správné jídlo bohaté na sacharidy. To povzbudí tvorbu serotoninu a vám se začne postupně nálada zlepšovat.

Balzám pro tělo i duši

• Dbejte na pravidelný přísun potravin. Doporučuje se jíst pětkrát denně, z čehož je nejdůležitější vydatná, ale zdravá snídaně.
• Omezte obědy ve fastfoodech i další tučná, nezdravá jídla jako hranolky, hamburgery, hot dogy. Neobsahují skoro žádné vitamíny a minerály, které udržují nervový systém v kondici. Kávu, čaj či kolu si dejte naposledy odpoledne.
• I když alkohol pomáhá lépe usínat, hlídejte si, kolik skleniček ho vypijete. Odpočinek stejně nenahradí a navíc působí jako spouštěč depresí.
• Pokud netrpíte nadváhou, s chutí občas zhřešte, i to vám zvedne náladu.
• Nedostatek železa má na svědomí únavu a horší soustředění. Dobrým zdrojem jsou játra, sardinky, cereálie, čokoláda, červené víno.
• K plnohodnotným výkonům mozku i nervového systému je nutné dbát také na přísun esenciální mastné kyseliny.
• Kyselina listová obsažená v cereáliích, droždí a zelené listové zelenině je dobrá nejen na pleť, ale i pro imunitní systém.

Autor: Thinkstockphotos.com
Autor: Thinkstockphotos.com

9 látek, které nám prospívají

1. Vitamin B1 (thiamin) – mnoho ho najdete v zelenině, ovoci, vejcích, vnitřnostech, mléku.

2. Vitamin B2 (riboflavin) je obsažený především v mléce či jiných mléčných výrobcích. Najdete ho ale rovněž v bramborách, cereáliích a tmavé rýži.

3. Vitamin B3 (niacin) – hlavním zdrojem je kuřecí a hovězí maso, ryby, luštěniny, kvasnice, arašídy, celozrnné výrobky.

4. Vitamin B6 se nachází hlavně v mase, rybách, hrášku a bramborách.

5. Vitamin B12 je pouze v živočišných produktech a v droždí. Obsahují ho játra, sýr, maso, ryby, mléko.

6. Vitamin C – nejlepším zdrojem tohoto vitaminu je čerstvá zelenina a ovoce. Skladováním a vařením se vitamin pak ztrácí.

7. Hořčík – jeho přísun vám zajistí zelenina, arašídy sardinky, sýry a kuřata.

8. Aminokyseliny – jezte krůtí a kuřecí maso, čokoládu a pijte mléko.

9. DHA a další kyseliny známé jako omega-3 mastné kyseliny – dopřávejte si mastné ryby, jako losos, tuňák, makrela, herink, kapr nebo sardinky.

Terapie cukrem

Autor: Thinkstockphotos.com
Autor: Thinkstockphotos.com

Pokud se stravujete více méně zdravě, nějaká ta sladkost vám může jen prospět. Takový dort nebo větší porce zmrzliny je rozhodně lepší než polykat tablety antidepresiv.

Také dobrá čokoláda má mnoho dobrých vlastností, hlavně ta hořká. Ceněna je pro vysoký obsah flavonoidů, tedy látek, které působí jako antioxidanty, ve 100 g je jich až 53 mg. Dále obsahuje kofein a theobromin, tedy látky zvyšující postřeh a schopnost soustředit se.

Čokoláda uvolňuje v těle hormony štěstí, takže zlepšuje náladu a obsahuje také několik důležitých minerálů – fluor, který zpevňuje zuby, draslík, který působí proti stresu, a hořčík, který příznivě působí na funkce mozku, zabraňuje krevním sraženinám a trombózám a podporuje dobré dýchání.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com

Nemoci způsobené stresem. Víte, jaké to jsou?

• Chronický stres může vést až k depresím, pokud není řešena příčina, která stres způsobuje. Zdroj: Shutterstock.com
• Stresové situace zvyšují srdeční tepovou frekvenci a krevní tlak, což v dlouhodobém hledisku může vést ke snížení přítoku krve do srdečního svalu. Zdroj: Shutterstock.com
• Lidské tělo má v případě psychické nerovnováhu potřebu kalorické kompenzace, často v podobě cukrů, což může vést k obezitě. Zdroj: Shutterstock.com
• Jedním z typických příznaků stresu je nespavost. Zdroj: Shutterstock.com
• Ve chvíli, kdy mozek aktivuje obraný mechanismus, dojde k omezení průtoku krve v trávicím ústrojí. Zdroj: Shutterstock.com
• Dlouhodobý stres je možné odbourat odstraněním příčiny, dostatkem odpočinku a také fyzické aktivity. Zdroj: Shutterstock.com

Za spoustou civilizačních onemocnění dnes stojí stres, a to zejména pokud přejde v chronickou podobu, neboť způsobuje neustálé vyplavování stresových hormonů, které mají degenerativní vliv na lidský organismus.

Zatímco náhlé emoční stresové situace zvyšují riziko vzniku srdečních onemocnění, dlouhodobý stres může být příčinou deprese, cukrovky, obezity nebo dokonce rakoviny. Víte, jak si se stresem poradit a jak ho léčit?

Stres a vliv na organismus

Stres lze popsat jako obrannou reakci organismu proti vnějším faktorům, které mu způsobují nadměrnou zátěž.

Pod vlivem těchto vnějších sil dochází k vychýlení organismu z vnitřní rovnováhy, v jehož důsledku jsou v lidském těle vyplavovány stresové hormony kortizol a adrenalin.

Pokud se člověk nachází v situaci, která mu způsobuje určitou zátěž v dlouhodobém měřítku, v těle neustále proudí stresové hormony v mírně zvýšeném množství, což má degenerativní vliv na organismus a způsobuje různá onemocnění.

Jaké má stres příznaky?

Stres a deprese

Dříve lidé zažívali návaly stresu vždy jen v určitých momentech života, při nichž docházelo k vyplavení vysoké dávky adrenalinu a kortizolu do těla jen po omezenou dobu, což jim umožňovalo přežít například v boji nebo na útěku.

Po zbytek času byl jejich organismus v klidovém stavu, a to bylo ve výsledku pro tělo zdravé. Dnes už takovým situacím vystavováni nejsme, nicméně novodobý styl života mnohdy vede ke stavům, kdy nám tělem neustále kolují stresové hormony.

Nízká míra stresu, pokud se objeví nárazově v určitých situacích, nemusí být pro organismus škodlivá, naopak člověku umožňuje čelit novým výzvám.

Permanentně zvýšené hladiny stresových hormonů vedou k chronickému stresu, který může způsobit úzkosti a deprese. Dochází k němu ve chvíli, kdy odmítáme řešit příčiny, které stres způsobují.

Chronický stres způsobující deprese často souvisí například s náročnou prací vykonávanou za nízký plat.

Stres a zažívací problémy

Ve chvíli, kdy lidský mozek aktivuje obrannou reakci organismu, může dojít k zastavení trávení důsledkem toho, že mozek omezí průtok krve v trávicím ústrojí i stahy trávicích svalů a sníží sekreci hormonů, které jsou potřebné pro trávení.

Z logického hlediska je trávení zastaveno z prostého důvodu: tělo potřebuje začít doplňovat živiny do orgánů, které mají při stresové situaci za úkol podat dostatečně vysoký výkon. Zatímco se tedy důležité orgány prokrvují, z trávicí soustavy je krev odváděna pryč. Zažívací projevy způsobené stresem se mohou projevit zácpou, průjmem, nadýmáním nebo také pálením žáhy.

Časté vystavování stresovým situacím může způsobovat nechuť k jídlu, což vede k nižší konzumaci jídla a poruchám trávení. Tito lidé jsou obvykle velmi vytížení a mají problém si na jídlo vůbec najít čas.

Stres a obezita

Zatímco v krátkodobých stresových situacích lidé obvykle trpí nechutí k jídlu, v případě chronického stresu je tomu většinou naopak.

Při chronickém stresu, kdy v těle neustále koluje hormon kortizol, mají lidé větší sklony k přejídání.

Tělo má v případě psychické nestability sklony ke kalorické kompenzaci zejména v podobě cukrů, což může vést v některých případech až k obezitě.

Na vině není pouze zvýšená touha po sladkém, ale také uspěchaný životní styl, který směřuje k rychlému a špatnému způsobu stravování, například ve formě fastfoodů nebo čehokoliv rychlého, co je k dostání na ulici za účelem rychlé konzumace.

Další příčinou obezity je rychlý způsob stravování. Nehledě na to, jaký typ potravin si zakoupíme, často se na jídlo nesoustředíme, tím pádem mozek neobdrží dostatečné informace o příjmu potravy, což vede k následné kompenzaci dalším jídlem. Kortizol navíc ovlivňuje ukládání tuku, konkrétně kde a jak se ukládá.

Stres a cukrovka

Jaká je spojitost mezi stresem a cukrovkou? Stres může mít vliv na kontrolu glykemie, tedy na hladiny cukru v krvi, jelikož stresové hormony zabraňují uvolňování inzulinu a snižují jeho účinky. Nedostatek inzulinu v krvi se projeví zvýšenou hladinou cukrů v krvi neboli hyperglykemií. Stresové hormony neovlivňují pouze vznik diabetu, ale také jeho průběh, proto je potřeba ho řešit spolu s léčbou.

Cukrovka neboli diabetes souvisí úzce také s obezitou, konkrétně diabetem II. typu, jelikož tělo je při chronickém stresu obvykle zásobeno vysokým obsahem cukru.

Stres a srdeční problémy

Vzhledem k tomu, že stres zvyšuje srdeční tepovou frekvenci a také krevní tlak, hrozí zde riziko vysokého krevního tlaku a dalších srdečních onemocnění. Stresové hormony mají vliv na uvolňování cholesterolu a triglyceridů (hlavní složky rostlinných olejů a živočišných tuků) do krevního oběhu, čímž ovlivňují celý kardiovaskulární systém.

Situace způsobující náhlý emoční stres mohou být příčinou vážných srdečních onemocnění, dokonce i infarktu. Z toho důvodu se musejí stresovým situacím vyhýbat zejména lidé, kteří již trpí nějakými srdečními problémy. Onemocnění kardiovaskulárního systému bývá umocňováno zejména kouřením, které může v kombinaci se stresem způsobit vážné obtíže.

V případě dlouhodobého stresu, leč v malém množství, hrozí až trojnásobné riziko poklesu přítoku krve do srdečního svalu oproti klidovému rozpoložení. Naopak situace navozující pocity radosti a štěstí snižují pravděpodobnost poklesu přítoku krve do srdečního svalu.

Stres a rakovina

Přestože prozatím nebyly objeveny žádné důkazy o tom, že by rakovinu přímo způsobil stres, existují doklady o tom, že stres má vliv na vývoj některých typů rakoviny. Vznik rakoviny způsobují pravděpodobně jiné faktory, včetně dědičného rysu, nicméně stres zde sehrává významnou roli. Jak vzniká vazba mezi stresem a rakovinou?

Chronický stres má často za následek sklony k určitým vzorcům jednání, jako jsou výše zmíněné přejídání, dále také kouření a zvýšená konzumace alkoholu, což jsou faktory zvyšující riziko vzniku rakoviny, například rakoviny plic nebo tlustého střeva. Kortizol a adrenalin dále snižují imunitní systém organismu, což vás činní náchylnější k různým onemocněním, včetně těch rakovinových.

Jak se bránit stresu?

V boji proti stresu hraje roli především vypěstování si určitých návyků, které vám pomohou zvládat určitý typ situací.

Pokud se dostanete do náhlé stresové situace, měli byste ji umět co nejdříve opustit a následně dostat pod kontrolu fyzické příznaky stresu, například zpomalit dýchání, které by mělo být hluboké a vycházet z břicha, dále si utřídit a zracionalizovat myšlenky nebo si předem připravit uklidňující myšlenky a ty si třeba předříkávat polohlasem.

Pokud se ocitnete v životní situaci způsobující dlouhodobý stres, je potřeba začít řešit jeho příčiny, ty pokud možno odstranit a změnit svůj životní styl. V případě, že se budete potýkat s depresemi a jinými psychickými obtížemi, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Jak odbourat chronický stres?

• Sdělovat svoje emoce a potřeby.
• Ujasnit si hodnoty a priority.
• Najít si dostatek času na odpočinek.
• Dodržovat pravidelný stravovací režim.
• Oddělovat práci od osobního života.
• Věnovat se vlastním zájmům ve volném čase.
• Neutíkat před konflikty, ale řešit je.
• Neodkládat nepříjemné povinnosti.
• Mít dostatek fyzické aktivity.

Homeopatika na stres

K léčbě stresu se také využívají různá homeopatika, konkrétně koncentráty obsahující určité byliny, které se nazývají rostlinné adaptageny, což jsou látky zvyšující schopnost organizmu přizpůsobovat se nadměrné psychické i fyzikální zátěži, aniž by způsobovaly návykovost. Nejúčinnějšími bylinami jsou rozchodnice růžová, arálie mandúžská, klanopraška čínská a parcha saflorová.

Většina těchto bylin pochází z dálného východu a obsahuje léčivé látky, které mají příznivý vliv na imunitu, antioxidační účinky a preventivní účinky proti kardiovaskulárním chorobám. Jejich efektivitu můžete umocnit kombinováním s vitamínem B a také kustovnicí čínskou.

Zdroj: celostnimedicina.cz, akademiestresu.cz

V zajetí jídla aneb jak strava ovlivňuje naši psychiku

Celé tělo, včetně chutí k jídlu, nám ukazuje, do jaké míry je v pohodě naše mysl. Hmotnost je tedy výsledkem duševního nastavení. Pokud budeme pracovat s reakcí na stres, touha přejídat se, podvyživení zmizí.

Všechno, co dáme do úst od jídla po pití, prášky ovlivňuje nejen tělo, ale i mysl, energii, náladu, a to díky jejich složení. Každá potravina souvisí s konkrétní emocí. Emoce, které stojí za přejídáním, jsou například strach, zlost, napětí, stud, dále pak stres, deprese, únava, nedostatek zábavy, pocity prázdnoty nebo nejistoty.

Touha po jídle vzniká právě z nenaplnění základních potřeb. Pokud emoce popíráme, zesílí a my vše řešíme bažením po jídle. Napětí je příčinou nejen přejídání se, ale i toho, že se zbavujeme těžko tuků. Lidé, kteří nedostatečně odpočívají, snědí až o 30% jídla více než ti, kdo mají stres a relax v rovnováze.

Doporučení při touze se přejídat: • Neexistuje lepší způsob ochrany a podpory zdraví, než je včasná prevence. • Stanovte si priority, vhodnou, trvalou motivaci a reálný cíl. • Skončete s automatickým jedením. Při prvním pocitu hladu si dejte sklenku vody. Pocity hladu jsou někdy důsledkem dehydratace.

Odvraťte pozornost pryč od jídla, zavolejte kamarádovi, umyjte nádobí apod.Nezbytné je rozlišit, kdy se jedná o hlad fyzický (Přichází na základě fyzické potřeby, nejedl jsem už čtyři hodiny. Vědomě rozhodujete, co sníte a kolik toho sníte.) nebo emoční (Náhlý, na konkrétní jídlo. Dostaví se na základě negativní emoce třeba hádky. Jedná se o bezmyšlenkovité jednání.

Neuvědomíte si, že jste snědli celou čokoládu aj.). • Nutno identifikovat potravinu, po které bažíme a naše emoce k ní (naštvanost, otrávení). Položte si otázky typu „Co mě tolik štve?“ • Snažte se v sobě najít pocit „šimrání v břiše“, jako když se na něco těšíte. Důsledkem toho se vaše chutě postupně vytratí.

• Při udržování si optimální váhy bývají největším problémem staré zvyky. Dojídání, dokud nebude talíř prázdný apod. Nechte vždy trochu jídla na talíři, i kdyby to měl být jen kousek. Tím dáváme nevědomí najevo, že děláme změnu. • Zpomalte tempo jedení a každé sousto důkladně rozkousejte. Mezi sousty odkládejte příbor, aby si tělo uvědomovalo, co dělá.

• Pravidelně odpočívejte. Většina z nás si však při pocitu únavy dopřeje povzbuzující nápoj jako kávu aj. Přirozený pocit uvolnění je tím pádem postupně zcela utlumen. Alespoň 2 krát denně se nesnažte těmto pocitům vzdorovat a minimálně na 5 minut zcela podlehněte. Získáte tím obnovenou energii a nové síly pro výkon další práce.

• Úžasným prostředkem k odbourání stresu je pohyb. Dodává tělu energii, endorfiny. Mnoho lidí si však nasadí laťku moc vysoko a cvičení rychle vzdají. • Buďte pozitivně naladění. Pravidelným smíchem a pozitivním myšlením se mění struktura našeho mozku, zvyšuje se hladina energie. • Jezte pravidelně, pestře, rozmanitě.

Diety zpomalují náš metabolismus, čímž bráníme efektivnímu spalování. Shazujeme místo tuku svalovou hmotu. • Stresovou odolnost si můžete nechat změřit i různými diagnostickými přístroji. Jedná se o neodmyslitelnou součást preventivních opatření.

• Jedině vy rozhodujete, jestli si dáte ještě jednu porci, když nemáte hlad, nebo se budete cítit špatně, když k tomu nemáte vůbec důvod. Základem všeho je víra a optimismus, bez nich není možné vytouženého cíle dosáhnout.

Autorka textu: Mgr. Pavlína Podloučková, Odborná pracovnice v ochraně veřejného zdraví Certifikovaný Poradce pro výživu Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Kdo může za to, co jíme?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co stojí za vaším rozhodnutím konzumovat specifické potraviny nebo určitá jídla? Hlad a oblibu jídla nebo potraviny pro tentokrát vynechme.

Mnohé z našich pohnutek jsou často neuvědomované nebo tak automatické, že je nevnímáme.

Ačkoli se lidé jeden od druhého liší, vědcům se doposud podařilo identifikovat množství faktorů, které naše rozhodnutí ovlivňují.

Kromě biologických vlivů, kam bychom mohli zařadit třeba hlad nebo to, jestli nám potravina chutná, ale také věk nebo pohlaví, můžeme další faktory shrnout do následujících skupin:

• Psychologické faktory – Jak stres, nálada a emoce ovlivňují to, co jíme?
• Sociální faktory – Jak naši volbu potravin ovlivňují lidé okolo nás?
• Ekonomické faktory – Jak s našimi stravovacími návyky souvisí cena a dostupnost potravin?

S čím vším ten stres nesouvisí. Výrazně ovlivňuje dokonce i to, jaké potraviny se rozhodujeme konzumovat.

Georgina Oliverová a Jane Wardleová z University College London prováděly studie, které se zaměřovaly na to, jak jsou naše stravovací návyky ovlivněny stresem.

Výzkumnice se zabývaly jak studiemi v laboratořích, tak v běžném životě, přičemž výsledky se od sebe příliš neliší – ve stresu máme tendenci stravovat se nezdravě a konzumovat zejména sladší a tučnější jídla mnohem více než za běžných okolností.

Zajímavý pohled nabídl také profesor Larry Christensen z University of South Alabama, jehož hlavní výzkumnou činností je zejména vztah jídla, které jíme, a nálady.

Podle profesora Christensena nám ona nezdravá jídla pomáhají zvládnout stresovou situaci, přičemž ihned po zlepšení nálady se naše sklony konzumovat tato jídla opět snižují.

Podle něj je však zlepšení nálady jen krátkodobé a poměrně rychle potom znovu pociťujeme stres… Hovoří proto o začarovaném kruhu.

Stres nás ale neovlivňuje jen v tom, že jíme více nezdravých jídel, ale i v tom, že máme tendenci jíst méně zdravých jídel. Leigh Gibson, také z University College London, spolu s Georginou Oliverovou a Jane Wardleovou zjistili, že ve stresu nejde jen o větší konzumaci nezdravých jídel, ale také o menší konzumaci například ovoce a zeleniny nebo masa a ryb.

Vliv nálady a emocí

Zkuste si představit, jaké jídlo byste si nejraději dali v situaci, kdy se cítíte šťastní. Máte?

A teď naopak. Zkuste si představit, jaké jídlo byste si nejraději dali v situaci, kdy se cítíte smutní.

Přesně tento experiment provedl profesor Christensen spolu s kolegyní Alisou Brooksovou.

Jaké výsledky jejich experiment přinesl? Potřeba najíst se následovala spíše po šťastné události, při smutné události účastníci experimentu cítili potřebu najíst se daleko méně.

Po šťastné události by si lidé nejraději dali na zub něco zdravějšího. Zejména u žen byl pak po smutné události velmi patrný sklon dát si něco sladkého.

Co nám to tedy říká? Pokud se cítíme šťastní, jíme více a zdravěji, a pokud se cítíme smutní, jíme méně a nezdravěji.

Rodina a přátelé – jíme, co u nich vidíme

Výzkumnice Jennifer Savageová, Jennifer Fischerová a Leann Birchová se snažily zdůraznit to, že děti napodobují stravovací návyky svých rodičů. Na rodičích leží podle vědkyň odpovědnost za to, jakým potravinám své děti vystavují, jakými potravinami je krmí, čímž si dítě k potravinám utváří svůj vlastní jedinečný vztah.

To potvrdili Polly Krattová a její kolegové z University of Alabama v Birminghamu, kteří zkoumali stravovací návyky dvanácti set rodičů a jejich dětí. Výsledky ukázaly, že děti z rodin, ve kterých byl snadnější přístup k ovoci a zelenině, tyto potraviny jedly raději než děti, které k nim přístup neměly. Může to tak být u jakéhokoli druhu potravin, ať už jsou to potraviny zdravé, nebo ne.

Kromě rodiny mají vliv na to, jaké potraviny volíme k jídlu, také naši přátelé a obecně lidé, kterými se v každodenním životě obklopujeme. Zejména v případech, kdy znenadání začneme více konzumovat potravinu, kterou jsme dříve rádi neměli.

Francouzští výzkumníci Christine Nuová, Patrick MacLeod a Jacques Barthelemy zjistili, že v situacích, kdy se nacházíme v kolektivu dalších lidí, s větší pravděpodobností zkusíme potraviny a jídla, která jsme nikdy předtím nezkusili. Také dáme šanci jídlům, která příliš rádi nemáme.

V mnohých případech to může vést k tomu, že si jídlo nakonec oblíbíme. Nebo ho alespoň vezmeme na milost.

Cena a dostupnost potravin

Odborník na výživu a autor více než stovky odborných publikací v této oblasti David Mela uvádí následující příklad:

Obchodní řetězec chce zjistit, která jsou nejoblíbenější jídla zákazníků a také to, jak často si je zákazníci kupují. Zákazník v dotazníku uvádí, že má nejraději humra, ale humra si nikdy nekupuje. Naopak si pravidelně kupuje tuňáka v plechovce. Co to má znamenat?

Jak si má obchodní řetězec vysvětlit tohle „zvláštní“ chování svého zákazníka? Proč si nedopřává to, co mu nejvíce chutná, ale spokojuje se s náhražkou? Je nasnadě a David Mela to potvrzuje, že za tím stojí právě to, jak jsou potraviny lidem dostupné a kolik stojí.

Pro zákazníka je jistě finančně snesitelnější, když si bude kupovat tuňáka v plechovce, kterým do jisté míry humra nahrazuje, než kdyby si se stejnou pravidelností kupoval humra.

A nabízí vůbec obchodní řetězec humra? Pokud zákazník nemá možnost si svou oblíbenou potravinu snadno koupit, pravděpodobně bude hledat způsob, jak ji nahradit něčím jiným.

Tím výčet nekončí

Zůstaňme i v závěru u příkladu s humrem a tuňákem v plechovce. Nezdá se vám to málo? Že by za rozhodnutím kupovat si tuňáka v plechovce místo humra stála jen cena a dostupnost těchto potravin? Můžeme přemýšlet i nad dalšími faktory, které mohly zákazníkovo chování ovlivnit.

Třeba nemusí umět humra připravit a raději navštíví restauraci, aby si opravdu pochutnal a nemusel se strachovat, jestli bude výsledek jeho snažení v kuchyni stát za to. Nebo je pro něj humr svátečním jídlem, kterým se jednou za čas odmění, ale nemusí ho jíst každý týden. Samotné vás může napadnout spousta dalších možností, přičemž všechny mohou být pravdivé.

To, jaké potraviny si vybíráme, je vždy ovlivněno více faktory dohromady, přičemž ani sebepropracovanější výzkumy nikdy nepostihnou úplně všechny. Ostatně o to se vědci ani nesnaží.

Takže za tím, že si k nedělnímu obědu dáme svíčkovou, může stát jednak to, že nám prostě chutná, ale také to, že je to naše rodinná tradice, kterou dodržujeme odnepaměti.

Anebo prostě chceme potěšit babičku, kterou vídáme jen zřídka.