Každý alkohol na světě je typický pro nějaký národ. A každý alkohol na světě vlastně vznikl z něčeho, co původně sloužilo jako lék. Co je tedy grappa? Grappa je italský lék.
Jedná se o pálenku, která může chutnat tisíckrát jinak. Stejně jako u vína, záleží i u grappy na odrůdě, místě i podnebí.
Ve sklence grappy ucítíte sílu italského slunce i chuť italského temperamentu.
Jak grappu vlastně pít? Jak poznat kvalitní italskou brandy? Jak se dělí a kolik stojí? To a ještě mnohem víc se dozvíte v našem článku.
5 tipů na nejlepší grappu
1. Grappa Riserva Nardini 15y – nejlepší grappa pro náročné
Cena od 3 399 Kč na Alkohol.cz
Patnáct let v dubových sudech trvalo, než toto italské slunce dozrálo do aktuální chuti a podoby. A jak jinak by se tato dokonalost měla prodávat, než v lahvi uložené v elegantním dřevěném boxu. Vyrobila ji italská společnost Nardini ve slunném kraji Veneto, který znáte zřejmě díky vínům. A nyní i díky této zajímavé pálence.
Grappa Riserva má 45% obsah alkoholu, jantarově zlatou barvu a chuť? Po tabáku, vanilce a vyzrálém ovoci. V závěru je chuť komplexní, podkreslená dubovými sudy ze Slavonska. Rozhodně stojí za vyzkoušení. Doporučujeme především znalcům a fajnšmekrům, nebo jako luxusní dárek.
2. Dorange of Bonollo – nejlepší grappa do 2 000 Kč
Cena od 1 599 Kč na Alkohol.cz
Jak už název napovídá, tato grappa vzniká macerováním sicilských pomerančů v Grappa Amarone Bonollo. Je to jedinečná láhev, kterou neochutnáte jen jednou. Budete chtít víc a víc. Opravdu tomu věříme. Patří k produktům firmy Bonollo, která také působí v oblasti Veneto (a od teď už Benátsko nedostanete z hlavy).
Obsah alkoholu je 40 % a pomerančová vůně je bez přidaných aromat. Vůně pomerančů, kouzlo Vánoc, sníh, mráz a uvnitř vás hřeje tato pálenka. Představujete si to? Už nemusíte. Ochutnejte.
3. Grappa Prosecco di Valdobbiadene Bertagnolli – nejlepší grappa do 1 000 Kč
Cena od 999 Kč na Alkohol.cz
Z kraje Trentino, konkrétně z oblasti Valdobbiadene, pochází 40% Grappa Prosecco. Tahle čirá pálenka je vyrobená destilací jednodruhových čerstvých matolin (zbytkové produkty po vylisování hroznů i dalšího ovoce) vinné odrůdy Glera, která je oficiálně schválená právě pro výrobu velmi oblíbeného prosecca.
Většina produktů z Trentina nese označení Grappa Trentina a je to záruka kvality. Lihovarníci, aby mohli používat toto označení, musí dodržovat přísná pravidla. Právě díky těmto pravidlům můžete ochutnat třeba tuto zajímavou „proseccovou“ grappu.
4. Nardini alla Mandorla – nejlepší mandlová grappa
Cena od 888 Kč na Alkohol.cz
Pokud rádi zkoušíte nové chutě, tak jste narazili na to pravé ořechové, respektive mandlové. Tato grappa od značky Nardini se totiž vyznačuje, jak už by název mohl (velmi nenápadně) napovídat, mandlovou chutí. V kombinace s třešňovým destilátem tvoří vzrušující a nenapodobitelný zážitek.
Má čirou až slámově žlutou barvu. Z našich tipů má nejvíce „volume“, ale rozhodně se nemusíte bát nepříjemné síly. Grappa Mandorla je jemná, ořechovo-ovocná.
5. Paolazzi Rachele Grappa – nejlepší grappa do 500 Kč
Cena od 478 Kč na Alkohol.cz
Vyrobili ji v Dolomitech, přesně v oblasti Val de Cembra. Když zavřete oči a ochutnáte, ucítíte horské slunce a drsné podnebí, uzrálé ovoce a svěží louku plnou horských květin.
Chuť je lehce nahořklá, dohra potom intenzivní a dlouho přetrvávající. „Grappu z hor“ najdete v repertoáru značky Paolazzi, která vyrábí i další pálenky a likéry.
Doporučujeme podávat chlazenou na 12 až 14 °C.
Grappa a vše co o ni potřebujete vědět
Grappa je italská brandy, která vzniká destilací vinných výlisků neboli matoliny. A cože to je tedy vinná matolina? Jsou to zbytky po vylisování vína bez dřevnatých částí. Označení GRAPPA smí od roku 1951 používat pouze a výhradně destiláty z italské vinné matoliny.
A tady vás může napadnout, že víno jako takové, nevyrábí pouze Italové. A samozřejmě máte pravdu. Pro destilát vyrobený z vinné matoliny se v jiných zemích používají jiné názvy.
Například perský Aragh Sagi (dnes vyráběn nelegálně), balkánská Rakija, řecké Tsipouro a nebo oblíbená Terkelice – zejména na Moravě a Slovensku.
Prapragrappu pili farmáři ve středověkém severoitalském městě Bassano del Grapa, aby přečkali zimu. Na výrobu se použilo všechno, co zbylo po skončení vinařské sezóny a údajně to nebylo vůbec dobré. Ale postupem času to Italové parádně vyladili. Koukneme na to.
Jak se grapa vyrábí
Hned po vylisování hroznového vína se vezme vinná matolina. Už víme, co to je. Ještě musíme rozlišovat matoliny z bílého vína a červeného vína. Z bílého se odvážejí do lihovaru, kde probíhá řízené kvašení, aby zůstaly chutě a vůně nedotčeny. Z červeného jsou matoliny destilovány rovnou, protože proces kvašení proběhl už při přípravě.
Tyto kvasící výlisky se dají do destilačních nádob, které jsou označované jako alembic. Smíchají se s vodou, aby mohla proběhnout destilace. Typ destilace používané u výroby grappy se nazývá vodní destilace diskontinuálně poháněné parou.
Zahřívání párou by nemělo přesáhnout 105ºC. Tento způsob umožňuje pomalou destilaci a současně chrání matoliny před možným spálením. Po skončení vaření slupek stoupá pára do mezistěn kotle. Uvařené zbytky jsou nahrazené novými.
Dodržením tohoto postupu vznikne grappa s krásným a vyváženým aroma a zakulacenou chutí.
Jak se pije grappa
Doporučuje se nalévat grappu do úzkých a vyšších skleniček s mírně se rozevírajícím se hrdlem. Je to z toho důvodu, aby vás neskolilo výrazné aroma a aby se vůně krásně rozevřela. Také záleží jakou grappu pijeme.
Pokud je grappa mladší, spíše si ji nachlaďte na 8-12ºC a u těch starších ji pijte v teplotě mezi 15-18ºC. V Itálii dostanete grappu servírovanou v pokojové teplotě. Chlad brání rozvinutí vůní a chutí.
Čím vyšší teplota, tím je aroma výraznější. Ale samozřejmě způsob, jaký si vyberete, záleží opravdu jen a jen na vás. Italové jejich pálenku pijí po dobrém jídle, zejména masu a nebo ráno si jí vylepšují jejich espresso. Takže s chutí do toho! Blíží se svátky, volno a žádná práce.
Vylepšená káva může být klidně vaším startem do nového dne.
Druhy grappy
I když se může zdát, že grappa je jen jedna, a to ta čirá, opak je pravdou. Mohli bychom říci, že takové základní rozlišení je jednodruhová neboli monovitigno a vícedruhová neboli polivitigno.
Jak názvy napovídají, na výrobu grappy jednodruhové je použitá matolina pouze z jedné odrůdy vína, u vícedruhové potom logicky kombinace dvou nebo více odrůd. Jednodruhovou bychom mohli poznat i z názvu. Většinou se uvádí „Grappa di“ a druh odrůdy.
Jako například „Grappa di Moscato“ nebo „Grappa di Chardonnay“. U polivitigno jde o správné vyvážení a skloubení odrůd.
Další členění grappy. Grappa Riserva – takto označovaná grappa zrála minimálně 18 měsíců. Grappa Barique je hned po destilaci uložená do dubových sudů. Tam získává svou zlatavou barvu a vůni po dřevě, tabáku a vanilce. A zůstává tam déle než 18 měsíců.
A když grappu zlahvujete do 12 měsíců, nazývá se Affinata neboli zralá. A ještě je tady jedna možnost – lahvujete mezi 12 a 18 měsíci, takhle vypadá grappa Invecchiata nebo Vecchia.
Naopak grappa, která se po destilaci ihned lahvuje, se označuje Grappa Bianca nebo Giovane. V překladu bílá nebo mladá.
Můžete ochutnat i grappu pojmenovanou po slavném houslovém virtuózovi. Je s příjemným aroma hroznového vína, kořenitou chutí a na konci cítíte vyzrálé fíky. Taková je Grappa Paganini. A právě aromatické grappy, které jsou vyrobené z aromatických hroznů třeba Muscat blanc nebo Müller Thurgay se označují grappa Aromatica.
Už víme, že grappu můžeme pít mladou nebo stařenou. Ale můžete ochutnat i grappu ovocnou? Jasně, že jo. Italové používají grappu pro přípravu hodně zajímavých likérů.
Vznikají tak, že se destilát z výlisků naředí na požadovanou úroveň alkoholu. U likérů to bývá něco mezi 17 % až 30 %. No a pak už se to jenom doladí vhodnou kombinací ovoce a smetany.
Zkuste třeba borůvkovou grappu nebo s lesními jahodami.
Grappa je prostě nápoj neomezených možností.
5 nejznámějších výrobců grappy
Nyní si pojďme představit pět nejlepších značek, respektive výrobců grappy. Samozřejmě že po celé Itálii najdete spoustu lokálních výrobců, ale mezi nejznámější patří Nonino, Berta, Nardini, Bertagnolli, Paolazzi. Pojďme se na ně podívat trochu blíž.
Grappa Nonino
Nonino je rodinná italská firma, která se řadí mezi absolutní špičky výrobců grappy. Tato firma začala svět obohacovat o tuto italskou pálenku už v roce 1897. Manželka Antonia
Novia, Silvie Novino, byla první žena, která vedla destilérku. Také díky znalostem, které získávali po tři generace, v roce 1933 začali s výrobou Nonino likérů, které vznikaly infúzí horských bylin v grappě.
A byla to právě Silvia, která vytvořila povznášející aperitiv Aperitivo Bianco Nonino. Jejich firma vzkvétala, možná i díky ženskému citu pro bylinky a jemnost.
Jako jedni z prvních dali vzniknout grappě cru (z odrůdy picoli) a také destilát z moštu hroznů (grappa naruby).
Grappa Berta
„Záleží na lidech, záleží na čase. Je to umění!“, takto zní slogan firmy Berta Destillerie. Další rodinná firma, která se věnuje grappě už po čtyři generace.
Jejich záběr není jen destilérka, ale také farmacie. Díky otevření lékárny v Miláně, expandovala firma Berta téměř po celé Itálii.
Jejich rodinné silné pouto zvládlo překonat krizi během první světové války a jejich produkty se stávaly známější a známější.
Grappa Nardini
Firma Nardini destilérie byla založena v roce 1779. A jak už pro Italy bývá zvykem, i tato firma dělá své výrobky s vášní a láskou ke kvalitě – „My jsme Grappa.“ Byla to firma Nardini, která začala destilovat grappu pomocí páry. A od roku 1860 se grappy stávaly jemnější a chutnější. V roce 1910 přišla s další inovací.
Destilovanou grappu dali před lahvováním zrát do dubových sudů a do jejich repertoáru přibila Nardini Grappa Riserva. Nardini spolupracovali s Marcinem Millerem a společně vydali knížku, která obsahuje přes 40 receptů na koktejly z grappy. Je k dostání od roku 2006 a její účel byl, aby se grappa stala oblíbenější a známější.
Grappa Bertagnolli Destileria
Firma Bertagnolli působí v oblasti Trentino od roku 1870. Snoubí se zde respekt k tradici a láska k inovaci. Jejich milníkem ve výrobě grappy bylo používání počítačů, jako kontrola kvality a destilačního procesu.
Mělo to eliminovat chyby způsobené lidským faktorem a zaručit vysokou kvalitu vznikajících produktů. A jsou stále první v této oblasti. Nejeden výrobce grappy si nechává destilovat své výlisky právě u nich. Nesou si mezinárodní ocenění za nejlepší grappu z Trentina.
Od roku 1989 je firma vedená Livii a Bepe Bertagnolli.
Grappa Paolazzi
Další z firem v oblasti Trentino. Je vedená Ferrucciem Paolazzim po boku se svým synem Ivanem. Společně dokáží skloubit tradiční pohled s pohledem inovačním.
Výborná poloha destilérky na úpatí Dolomit v údolí Trentina dodává svěží nádech a kvalitní podmínky pro vznik vynikajících produktů.
Škála výrobků Paolazzi je široká od tradičních grapp, přes grappy z hroznů až po ovocné destiláty a likéry.
Kolik stojí grappa
Grappa je jedinečný alkohol, který chutná nejen o Vánocích. Cenu grappy určuje délka staření a použité směsy či odrůdy. Opravdu kvalitní grappy pořídíte za několik tisíc korun. Číré neboli Bianco grappy nicméně seženete i v řádu stokorun. Každý si tak najde svou cenovou kategorii. Neváhejte ji vyzkoušet. Určitě si ji zamilujete.
Kde koupit grappu
A nemusíte jezdit do Itálie. Kdepak. Grappu seženete i u nás. Ať v certifikovaných obchodech nebo na internetu z pohodlí domova, například v e-shopu alkohol.cz.
Závěrem bychom mohli ocitovat Jeana Anouilhina (jen místo vína si domyslete grappu): „S pohledy je tomu v lásce jako s doušky vína: první je lhostejný, druhý zaujme, třetí okouzlí.“ Dejte grappě šanci a ochutnejte ji aspoň třikrát.
Calvados / Jablkovice – pálenka z jablek, ale rozdílná chuť
Kód: 804
Pálenka vyráběná z jablek, se nemusí hned nazývat Calvados. Mnohdy to tak je, že domácí pálenka z jablek, kterých se nám letos urodilo nadmíru, nazývají kalvados. Z pohledu názvosloví je to špatně, ale není to ovšem na škodu. Správně slovem calvados (kalvados) mohou být nazývány pouze ty pálenky, která se podle zákona destilují z ovocné šťávy z jablek (přesně stanovený druh), jenž musí pocházet z francouzské oblasti Calvadore amusí zrát minimálně dva roky v dubových sudech.
Historie a původ calvadosu
Jak již bylo řečeno, původ ovocné pálenky calvados musí být z oblasti Calvadore, což je část jižní Normandie (Francie). Tato oblast získala své jméno podle španělské válečné fregaty El Calvador, jenž v roce 1588 ztroskotala na zdejším skalnatém pobřeží.
Nejdříve se „Calvados “ nazývala přímo skála na které loď uvízla a později se začalo říkat pobřeží a následně celé oblasti. Tento název se také vžil pro místní specifickou pálenku vyráběnou výhradně ze zdejší jablíček a název zůstal až dodnes a vžil i mino hranice Francie.
Pěstování jablek v této oblasti má dlouhou tradici spadající až dokonce do antických dob.
Výroba calvadosu
Jak vyrobit calvados? Poměrně jednoduše. Calvados se vyrábí dvoustupňovou destilací zkvašeného jablečného moštu (nikoliv zkvašených drcených jablek – jablkovice).
Na litr calvadosu je potřeba cca 18 kilogramů jablek. Po destilaci se čirá pálenka stáčí do francouzských dubových sudů a nechává zrát minimálně 2 roky. U mnohých prestižních výrobců jako např.
Chateau du Breuil se můžete setkat s calvadosy i více než 20 let starými.
Tlak na novinky a jejich výrobu v posledních letech roste a tak muže ochutnat i netradiční inovace o které se výrobci pokoušejí a nechali se inspirovat především světem whisky.
Ochutnejte například calvados zrající v sudech po portském víně (Chateau du Breuil 8 Ans d´Age Finition en Fúts de Port 42%) nebo sladkém víně Sauternes (Chateau du Breuil 8 Ans d´Age Finition en Fúts de Sauternernes 43,4%).
Od roku 1942 musí být originální francouzské calvadosy označeny původem a značkou Appellation d´Origine Controée (AOC).
Opomíjena chuť calvadosu
Calvados můžete popíjet jako aperitiv, digestiv nebo prostě jen tak na chuť. Mnohé starší calvadosy mohou skvěle konkurovat výtečným brandy a koňakům. A to jak chutí tak i pořizovací cena calvadosu může být srovnatelná s mnoha koňaky luxusních značek.
U nás můžete zakoupit především značku luxusního calvadosu Chateau du Breuil. Je výtečný.
Jabkovice
Jednoduše řečeno jabkovice je každá ovocná pálenka, pálena z jablek která nesplňuje zákon o původu, výrobě a zrání pro calvados. Většinou jsou tyto pálenky v našich krajích České republiky a Slovenska nazývané už zdomácnělím oslovením kalvados. Ale jak jsme si už řekli není calvados jako kalvados.
Jabkovice se nejčastěji pálí ze zkvašených jablek, které se před procesem kvašení drtí. Mnohdy se nenechává ani zrát (zušlechťovat) na sudech a podává se v čiré formě podobně jako např. slivovice.
Přesto mnohé jabkovice mohou být lahodné, šťavnaté a skvělé.
Z mnohých jabkovic se vyrábějí nejrůznější sladké aperitivi či likéry.
Tak co vyzkoušíte pravý calvados např. Chateau du Breuil fine 0,7l 40% nebo si dáte raději jablkovici?
Na exkurzi v indické nelegální palírně alkoholu
Alkohol si ve státě Manipur oficiálně nekoupíte. Je to „suchý stát“. Na většině jeho území je vyhlášená prohibice. Jenže tak nějak polovičatě. Ve skutečnosti se tu prodává doslova na každém kroku. Jen vědět, kde hledat.
Na ilegální palírny jsem samozřejmě narazil také. Proces výroby alkoholu z rýže je překvapivě jednoduchý a po staletí se nezměnil.
K Manipuru rýžová pálenka prostě patří
Alkohol asi není tím hlavním důvodem, proč jet do Indie. Pár dní jsem se ale toulal po severovýchodních státech Indie a nemohl jsem si nevšimnout, že místní přístup k alkoholu je poněkud jiný než ve zbytku země. Zatímco v tradiční hinduistické Indii se v horách řeší hašiš a v nížinách spíše klasické bary s indickou whisky, zde bylo populární rýžové víno.
Já alkohol nepijui, jsem abstinent, ale místní nálevny jsou tak rozšířené, že se jim na venkově prostě nedalo vyhnout.
Dáte si víno nebo whisky?
Místnímu alkoholu se běžně říká „rýžové víno“ nebo také „rýžová whisky“. Není to však ani jedno z nich. Jedná se o velmi slabou pálenku. Tak slabou, že ji místní popíjejí téměř jako my pivo. Má něco mezi 20–25 % alkoholu.
A její tradiční výroba je velmi zajímavá
Třetina místní produkce rýže je určená na vypálení
Kvalitní a chutná místní rýže se sní. Ta méně kvalitní se vypálí na pálenku. Jak jednoduché, že?
Prvním krokem v procesu výroby rýžové pálenky je uvařit rýží. Nepředstavujte si ale nějaké velké průmyslové kuchyně. V Manipuru panuje prohibice. Zároveň ale všichni tiše tolerují domácí malé vesnické palírny.
Několik takových jsem měl možnost navštívit a proces výroby sledovat.
-
V malých domcích, často s bambusovými stěnami, se ve velkých kotlech o objemu cca 30 litrů uvaří rýže.
-
Uvařená rýže se propláchne vodou, ochladí a smíchá s kvasnicemi. Jako kvasnice se tu používá místní druh sušené houby nebo prášek z lián.
-
Rýže se nechá 2–4 dny fermentovat. V létě je tepleji, proto proces fermentace trvá kratší dobu než v chladných zimních měsících. Zde jako nádoby posloužily staré plechovky od oleje.
-
Fermentovaná rýže se přepálí v destilačním zařízení. Pod kotly se topí dřevem. Někde měli novější kovové kotle a plastové trubky, jinde jsem viděl primitivní technologie z hlíny a bambusu. Pálenka se stáčí do plastových kanystrů.
-
Rýžová pálenka, neboli „Yu“, je hotová. A protože má čirou barvu, je na první pohled nerozeznatelná od běžné vody. V lahvích od balené vody se také běžně prodává.
Tradice je důležitá
Výrobou alkoholu se v Manipuru zabývají obvykle obyvatelé venkova a hlavně místní domorodé kmeny. Je to součástí jejich staleté tradice.
Rýžová pálenka je běžnou součástí náboženských obřadů a také se pálí jako obětina předkům. Z rýže se tu pálí tři typy alkoholu – „Pukyu“, „Waiyu“ a „Leiyu“. Všechny tři se nazývají souhrnným slovem „Yu“.
První dva typy jsou ale typické pro náboženské obřady a rozhodně nejsou určené k běžnému prodeji a popíjení. Teprve třetí typ, pálenka „Leiyu“, se běžně pálí a prodává v ilegálních nálevnách.
Možná i proto se také označuje slovem „Yu“.
Ale ono je vlastně úplně jedno, jak se pálenka jmenuje. V místních pokoutných nálevnách to nikoho nezajímá. Kdo do nich vkročí, ví, co hledá. Domorodé ženy mu okamžitě nalévají do kalíšků nebo přímo nesou celou půllitrovou láhev. Strávil jsem na indicko-barmském pomezí na severovýchodě Indie dost času, abych to znal z vlastní zkušenosti.
O tom, jak to v takové neoznačené a ilegální indické hospodě vypadá, si přečtete v druhém dílu.
1 / Led / 2020
Slivovice – Wikipedie
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Různé druhy slivovic (z Česka, Maďarska a Srbska)
Slivovice je destilovaný alkoholický nápoj, oblíbený ve střední Evropě v Polsku, na Slovensku a na Balkáně, v České republice hlavně na Moravě (Slovácko, Luhačovické zálesí a Valašsko, Brněnsko, Horácko). Původ je ale sporný a vede k problému o ochranné označení původu.[1] Vyrábí se například ze švestek, durancií či lepotice.
V obchodech se prodává také tzv. řezaná verze (40 % obsahu alkoholu,[2] vyrábí se ve velkém), jinak pravá slivovice vyráběná pro domácí použití v soukromých pálenicích (pro malou spotřebu) má nejčastěji okolo 51 % obsahu alkoholu. Důvodem vysokého obsahu alkoholu je skutečnost, že pokud se čistý ovocný destilát naředí na méně než 45 %, může v něm být cítit kyselost.
Kvalitní slivovice při nalití do sklenice tzv. řetízkuje (vytváří drobné praménky kondenzujícího alkoholu stékající zpět do sklenice). Kvalita slivovice se dá kontrolovat i promnutím mezi palcem a ukazováčkem ruky, kdy stupeň drhnutí (odporu) tekutiny mezi prsty také charakterizuje ovocný obsah a tím i její kvalitu.[zdroj?]
Výroba
Na výrobu slivovice se používá kvas. Ve vhodné nádobě kvasí čisté zralé ovoce nejméně 6 týdnů, při domácí výrobě se někdy část ovoce vypeckuje a pečlivě se odstraňují stopky a nahnilé plody. Výroba se provádí v pálenici.
Výroba slivovice na Valašsku: Čisté zralé plody slivoně se uloží do sudů (dřevěných, dnes většinou plastových) a nechají se zhruba 6 až 8 týdnů kvasit. Doba kvašení závisí na teplotě, cukernatosti plodů a množství v jednom sudu. Cukernatost se měří moštoměrem při založení kvasu a při jeho dokvašení. Z obsahu zkvasitelné sušiny lze odhadnout obsah alkoholu ve výsledném produktu.
Vykvašené ovoce se pálí při teplotě do 88 °C, kdy se odpařuje jen alkohol a v kvasu zůstávají silice, které jinak způsobují pachy a pachutě v konečném výrobku. Výpary se ochlazují a kondenzát vytéká do připravené nádoby.
Tento postup se opakuje dvakrát, přičemž teprve při druhém pálení teče čistý nápoj, který je možno ochutnat. Destilát má v závislosti na počáteční cukernatosti kvasu a stavu při dokvašení přibližně 32 až 76 % objemových procent alkoholu.
Ideální je ředit na 50 – 51 procent, kdy je nápoj lahodný a voňavý.
Čerstvá slivovice mívá ostřejší chuť a je lepší nechat ji uležet několik měsíců, až let. Přitom první čtyři týdny se ponechá bez zátky, chráněná je před hmyzem a prachem. Někdy se nad destilát zavěšují sušené švestky ze kterých skapává destilát, aby slivovice dostala nazlátlou barvu a více voněla.
Zralá slivovice v průmyslové výrobě je slivovice, která dlouhodobým zráním (stařením) v dubových sudech získala zlatou barvu a chuť podobající se koňaku. Někteří výrobci ovšem dobarvují svoje destiláty uměle (kulérem – např. karamelizovaným cukrem, barvivem nebo sušenou švestkou).[zdroj?] Nemá ale kvalitu slivovice vyráběné domácím pálením.
Historie a výrobci
V Bulharsku je pálení v klášterech doloženo od 14. století. Bulharské slivové rakije mají zlatavou barvu.[3]
Valašské právo pak vedlo k dosídlení oblastí jako je Valašsko na Moravě osadníky z Balkánu.
V oblasti okolo města Vizovice je pálení slivovice doloženo od 17. století (nikoli už roku 1585), kdy byl majitelem panství uherský šlechtic Emerich Dóczy.[4] Mezi nájemci pálenice byli od počátku židé a pak například i tradiční výrobce Rudolf Jelínek, jehož košér výrobky se staly světově proslulé.
Na Slovensku v oblasti Bošácká dolina je doložená v 18. století.[5]
Roku 1835 císařský patent dovoloval rolníkům pálit jedno vědro bez nutnosti odvádět daň.[6] To vedlo k rozšíření výroby slivovice mezi obyvatele.
Nyní lidé na Valašsku tradičně nechávají zkvasit svou úrodu doma v sudech a poté odvezou sudy do pálenice, kde dojde k přeměně na skupenství kapalné, a výsledný produkt si odvážejí v demižonech domů. Pálenice se na Valašsku a Luhačovickém zálesí nacházejí v každé větší vesnici nebo poblíž každého většího města.[zdroj?]
Reference
- ↑ http://www.blic.rs/vesti/ekonomija/srpska-sljivovica-protiv-ceske-slivovice-srbija-ce-sa-eu-pregovarati-o-zastiti/w701skq – Srpska šljivovica protiv češke „slivovice“: Srbija će sa EU pregovarati o zaštiti geografskog porekla
- ↑ Pálíme nejen slivovici. vareni.cz [online]. 2012-02-27 [cit. 2014-06-26]. Dostupné online. (čeština)
- ↑ http://www.slivovice.cz/vesvete.html – Slivovice ve světě
- ↑ http://www.barlife.cz/files/r-jelinek-kralovstvi-slivovice-2014-blok-plohy-nhled-final.pdf – MARCEL SLADKOWSKI: KRÁLOVSTVÍ
SLIVOVICE, Osudy palírníků a palíren ve Vizovicích - ↑ http://www.bosackapalenica.sk/palenica Archivováno 1. 1. 2017 na Wayback Machine – Bošácka slivovica
- ↑ http://www.mzv.cz/file/16436/vystava_slivovice_1.cast.pdf – výstava: O slivovici a její duši
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu slivovice na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo slivovice ve Wikislovníku
- Výukový kurs Slivovice ve Wikiverzitě
Portály: Gastronomie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slivovice&oldid=18200110“