Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku
Vytisknout Odeslat emailem
Ke hřibovitým houbám patří i klouzci. Někdo je rád sbírá a konzumuje, někdo zatracuje pro jejich dost pracné zpracování v kuchyni. Klobouk většiny druhů klouzků je totiž pokrytý slizkou pokožkou, která bývá často znečištěna od jehličí a jiných rostlinných zbytků.
Pokožku klouzků je nejlépe sloupnout při sběru už v lese a domů si přinést krásně čisté houby, ušetříme si tak práci, v opačném případě se nalepí na lepkavý povrch ještě více špíny a čištění bude o to pracnější.
Někdo klouzky neloupe vůbec, povrch jen otře vlhkým hadříkem nebo houbičkou, což také není na závadu, protože pokožka klobouku je také jedlá, mimochodem všechny druhů klouzků jsou jedlé.
Nejznámější je klouzek obecný – Suillus luteus, za příznivých podmínek se objevuje po deštích už v květnu a roste až do října. Roste hojně ve skupinách pod borovicemi, které mají dvě jehlice ve svazečku, nejčastěji pod borovicí lesní – Pinus sylvestris.
Klobouk má většinou čokoládově hnědý, za vlhka silně lepkavý, za sucha lesklý, pokožka klobouku jde velmi dobře sloupnout. Póry jsou žluté, ve stáří až okrově žluté, třeň je válcovitý, bělavý až žlutý, v mládí je spojen třeň s kloboukem závojem, který se brzy roztrhá a vytváří na třeni hnědofialový prsten.
Patří k nejchutnějším druhům klouzků, má příjemnou chuť a v kuchyni je všestranně použitelný. Mladé plodnice lze nakládat do octového nálevu, zde je však lepší pokožku z klobouku stáhnout, nálev by byl příliš slizský.
Klouzek obecný se sbírá hojně a má i lidové názvy jako loupák, máselník, máselka, smetánka, podborůvka a další.
Velmi podobný je klouzek zrnitý – Suillus granulatus, opět roste pod borovicemi, které mají dvě jehlice ve svazečku, má však klobouk zbarvený okrově oranžově až hnědookrově a třeň bez prstenu. Třeň je světle žlutý, pokrytý drobnými kapičkami, které jsou nejprve bělavé, později načervenalé a nakonec zasychají v podobě hnědých zrníček.
Doba růstu je od června do října. Lidové názvy jsou například klouzek ovčí, podmásník zrnitý, másník, podmásník a další.
Klouzku zrnitému je velmi podobný nehojný klouzek žíhaný – Suillus collinatus, který se liší žíhaným povrchem klobouku a narůžovělým zbarvením mycelia na bázi třeně. Vyrůstá nejvíce pod borovicí černou – Pinus nigra a to od července do října.
Poslední běžný druh rostoucí pod borovicemi (Pinus), je klouzek kravský – Suillus bovinus, ten roste od června do října v početných skupinách nejčastěji pod borovicí lesní – Pinus sylvestris.
Klobouk je zbarvený okrově oranžově, nebývá tak slizský jako předešlé druhy a jeho pokožka jde i špatně sloupnout. Dužnina je tuhá, pružná a po uvaření má fialovou barvu. Je jedlý, ale není příliš kvalitní, nejlépe se hodí do směsí, pár plodnic a mladé plodnice lze zavařovat do octového nálevu. Lidové názvy jsou husí pupek, kravinec, plička, švec a další.
Pod modříny (Larix) rostou další druhy klouzků. Nejznámější je klouzek sličný – Suillus grevillei, je zbarvený oranžově, žlutě až hnědě oranžově, třeň má také žlutý, pokrytý jemnými, rezavě nahnědlými zrníčky, v mládí je spojený s kloboukem závojem, který se brzy trhá a zanechává na třeni prsten, podobně jako u klouzka obecného.
Jde o jeden z nejchutnějších klouzků, který nebývá tak často červivý, jako klouzek obecný a zrnitý, v kuchyni je všestranně použitelný. Roste hojně od června do listopadu.
Další druh tvořící mykorhizu s modříny je klouzek slizský – Suillus viscidus, klobouk je šedavě bělavý, šedý až šedohnědý, póry jsou šedé, na otlačených místech tmavnou, třeň je našedlý, pokrytý hnědými zrníčky s prstenem, dužnina je měkká a chuť slabě nakyslá. Je jedlý, ale horší kvality.
Třetí druh rostoucí pod modříny je vzácný klouzek tridentský – Suillus tridentinus. Klobouk má žlutooranžový, oranžový, hnědooranžový, radiálně žíhaný, někdy až s hnědými šupinkami. Póry jsou žlutooranžové, poměrně velké, třeň je v mládí spojený s kloboukem závojem, který se brzy trhá a zanechává na třeni prsten, zbarvený je žlutě až naoranžověle.
Je jedlý, ale neměl by se sbírat, v Červeném seznamu je uveden jako ohrožený druh a jeho nálezy by se měly hlásit mykologickým pracovištím. Roste vzácně od června do října.
Pod borovicemi, které mají pět jehlic ve svazečku, nejčastěji pod borovicí vejmutovkou – Pinus strobus, roste klouzek bílý – Suillus placidus.
Klobouk má zbarvený bělavě až šedobělavě, póry jsou bělavě nažloutlé, třeň je bílý, pokrytý vínově červenými až nafialovělými kapičkami. Jedlý druh, ovšem horší kvality.
Jeho dužnina je příliš měkká, nejlépe využijeme jen pár plodnic do směsí.
Další vzácný klouzek roste pod douglaskou tisolistou – Pseudotsuga menziesii, jehličnan, jehož domovinou je Severní Amerika a u nás se také místy v našich lesích vyskytuje. Jde o klouzek douglasový – Suillus lakei.
Klobouk má pokrytý červenohnědou až hnědou plstí, která se trhá na malé šupinky, póry jsou žluté, zlatožluté.
Třeň je v mládí s kloboukem spojený závojem, který se časem opět trhá a zanechává na třeni prsten, zbarvený je žlutě, je pokrytý jemnými hnědými zrníčky.
Roste velmi vzácně pod douglaskou a v červeném seznamu je uveden jako ohrožený druh, jeho nálezy by se měly oznámit mykologickým pracovištím. Roste od června do listopadu.
Mezi chráněné druhy podle vyhlášky č.395/92 sb. patří klouzek žlutavý – Suillus flavidus.
Klobouk má špinavě žlutý, žlutohnědý a roste na podmáčených stanovištích pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku, pod borovicí lesní – Pinus sylvestris, borovicí blatkou – Pinus sylvestris a v horských polohách pod borovicí klečí – Pinus mugo. Nálezy by se měly oznámit mykologickým pracovištím.
Slizáci
Slizský a lepkavý klobouk mají také slizáci. Na rozdíl od klouzků ovšem nemají póry, ale lupeny. Rod obsahuje 5 druhů, které se vyskytují na našem území a všechny jsou jedlé.
Nejhojnější je slizák lepkavý – Chroogomphus rutilus, rostoucí od června do října nejčastěji pod borovicí lesní, často se s ním můžete setkat při sběru klouzků obecných nebo zrnitých.
Klobouk je kuželovitý až vyklenutý se širokým tupým hrbolkem, měďově červenavý až hnědooranžový lupeny, velmi řídké, v mládí žlutooranžové, ve stáří špinavě fialové až černohnědé.
Dužnina je žlutá s nevýraznou vůní i chutí.
Jedná se o chutný druh houby všestranně použitelný v kuchyni. Dužnina se při vaření zbarvuje do fialova a při sušení do vínově červené, což není na závadu.
Druhý hojný druh slizáků je slizák mazlavý – Gomphidius glutinosus. Roste od srpna do listopadu ve smrčinách. Klobouk má mírně vyklenutý, později na středu vmáčklý, za vlhka výrazně slizský, fialově šedý, šedohnědý až čokoládově hnědý, lupeny jsou bílé, řídké, v mládí zakryté slizovitou blankou, později našedlé, ve stáří černající.
V kuchyni všestranně použitelný před kuchyňskou úpravou, je dobré stáhnout jeho slizkou pokožku klobouku.
Slizák růžový – Gomphidius roseus, roste nehojně až vzácně v borových lesích, méně často smrkových, od července do října. Klobouk má v mládí polokulovitý, později až plochý, mírně slizský, růžový až šedorůžový, lupeny jsou řídké, bělavé, ve stáří šednoucí. Lupeny zakrývá v mládí závoj, který se brzy trhá a na bílém třeni vytváří prsten.
Je jedlý, ale pro svoji vzácnost ho raději chráníme. Na Slovensku patří mezi chráněné druhy a za jeho sběr hrozí pokuta.
Slizáky nejde zaměnit za žádný jiný druh, lepkavý až slizský klobouk, řídké lupeny, naučit se je poznat je jednoduché a můžeme tak obohatit náš koš v lese o další jedlý druh. V příštím díle si uvedeme nejchutnější holubinky.
Text i foto: D. Marounek, foto – klouzek žlutavý – M. Kříž
Použitá literatura: Hřibovité houby – J. Šutara, M. Mikšík, V. Janda – Academia 2009, Atlas tržních a jedovatých hub – M. Smotlacha, J. Malý – SZN 1986
- Předcházející články:
- Letní houby – první hřibovité houby – 1.díl
- Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 2.díl
- Letní houby – chráněné, ohrožené a vzácné hřiby – 3.díl
- Letní houby – hřib smrkový a další jedlé a nejedlé hřiby – 4. díl
- Letní houby – méně běžné druhy hřibů – 5. díl
- Letní houby – křemenáče a kozáci
- Další články z naší školy začínajícího houbaře: Jarní houby
- Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku
Houby v kuchyni vítané | Prima nápady
19.9.2017
Vydal jsem se za houbami do mého oblíbeného Českého středohoří a lze říci, že zde, v lesnaté pahorkatině mezi Českou Lípou a Ústím nad Labem nyní hojně rostou i houby nejvíce ceněné, včetně praváků.
Dle svědectví mykologů se výskyt hub především v severních horských a podhorských oblastech našeho státu pomalu zvyšuje, úměrně s větším množstvím srážek a s prodlužující se nocí – tedy i s větším podílem vzdušné vlhkosti.
Podhoubí totiž příznivě reaguje třeba jen na výskyt ranní rosy… S velkou pravděpodobností najdeme trojici hub ve složení hřib dutonohý (Boletus cavipes), klouzek sličný (Boletus grevillei) a slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus). Mrkněte se, co můžeme s houbami v kuchyni provádět za kouzla.
Hřib dutonohý (Boletus cavipes)
Ve velkém množství se nyní vyskytuje hřibovitý druh, nad nímž se nezkušený houbař pozastaví: vypadá to jako klouzek, ale klobouk to nemá slizký, ale rezavý a plstnatě šupinatý, co je to? Nezvyklé jsou navíc i velké, protáhlé póry na jeho spodku, jež se sbíhají až do horní části třeně.
Důležitým určovacím znakem je i třeň samotný, je totiž dutý a za deště je tato dutina dokonce naplněna vodou. A právě tato anatomická zvláštnost dala houbě i jméno. V některých atlasech ji ještě najdete pod rodovým jménem klouzek či dokonce hřibovec; správný název je však hřib dutonohý (Boletus cavipes), mezi houbaři obecně nazývaný dutonožka.
Vyskytuje se jen místy, zato však ve větším počtu plodnic pod modříny, s nimiž je svázán vzájemně výhodným vztahem, tedy mykorrhizou.
Hřib dutonohý (Boletus cavipes) (Zdroj: Jaroslav Vanča)
Klouzek sličný (Boletus grevillei)
Ve společnosti hřibu dutonohého, tedy také pod modříny, můžete najít snad nejhezčího a nejzářivějšího reprezentanta rodiny opravdových klouzků, jehož půvabům odpovídá i jeho pojmenování.
Klouzek sličný je nevelkou, přesto dosti masitou houbou se živě oranžovou až cihlově žlutou barvou a také s charakteristickým žlutým závojem, spojující třeň s kloboukem. Často pro houbařovu potěchu roste v početných shlucích, počátkem podzimu a za příznivého počasí ho bývá takové množství, že jej houbaři nestačí ani vysbírat.
Čištění kluzkých, slizkých a poměrně malých plodnic může být nevděčným úkolem; částečně tomu odpomůže speciální houbařský nůž se štětečkem a čistícími ozuby na hřbetu čepele.
Klouzek sličný je nevelkou, přesto masitou houbou (Zdroj: Jaroslav Vanča)
Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus)
Pokud možno ještě náročnější na domácí čištění je houba, jejíž pojmenování již „slizštější“ být nemůže. Je jí klouzkům na první pohled velmi podobný slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus). Slizká je v jeho případě celá plodnice, výhodou je alespoň to, že pokožku klobouku je možno sloupnout zároveň se slizovitou vrstvou.
Na rozdíl od hřibovitých klouzků má však slizák na spodu klobouku poměrně tlusté a řídké lupeny. Dalším výrazným znakem slizáků je nápadná citrónově žlutá barva spodní části třeně. Především v horských a podhorských lesích jde o velice hojnou houbu, jejíž dužina je velice jemná, a chutí tak překonává i ty nejlepší druhy klouzků.
Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) (Zdroj: Jaroslav Vanča)
Prima tip
Klouzky, dutonožky i slizáky jsou houbami v kuchyni obzvláště vítanými a ceněnými. Jejich specifická konzistence je přímo předurčuje třeba do smetanového rizota. Poněkud hůře se suší, o to lépe se však hodí do octového nálevu.
Ve směsi, třeba v klasické smaženici, je vhodné kombinovat je s houbami tvrdšími a suššími, např. s holubinkami či liškami. Co se týče samotného hřibu dutonohého, je s výhodou použitelný do „falešné“ dršťkové polévky – na proužky nakrájené klobouky totiž připomínají dršťky.
Velmi dobré jsou smažené jako řízek.
Slizák mazlavý a slizák lepkavý, na pohled příliš nevzhledné, přesto velice chutné houby
Již dle svého názvu nemá slizák atraktivní vzhled, ale nenechte se odradit! Tato jedlá houba nabízí příjemnou chuť a praktické kulinářské využití, a další její bezespornou výhodou je, že ji prakticky nemůžete s ničím zaměnit a tahle jistota se prostě vždycky hodí. Kvůli nevábnému vzhledu a silné vrstvě slizu sbírá houbu jen minimum houbařů, o to větší úrodu si ale můžete z lesa přinést.
Jak ho poznat
Masité a pevné plodnice této houby mají klobouky v průměru 5 – 12 cm široké, pokryté typickou rosolovitou vrstvou slizu. Lepkavá pokožka klobouku je však dobře elastická a snadno se dá sloupnout i s vrstvou slizu.
Zbarvení klobouku může nabývat různých odstínů hnědé a šedé barvy, neobvyklý není ani fialový nádech. Stářím bledne a objevují se na něm početné hnědočerné skvrny.
V mládí má klobouk polokulovitý tvar, který se postupně rozkládá do plochy a může být až vmáčklý.
Naspodu klobouku jsou sbíhavé, zprvu bělavé, potom šedočernající lupeny, které jsou u mladých plodnic zastřené průsvitným bílým, následně zašedlým závojem. Dužnina je v klobouku bílá, ve třeni žlutá.
Kde se vyskytuje
Roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, zejména v jehličnatých lesích, nejvíce pod smrky. První plodnice se objevují v červenci a rostou až do října.
Víme, kde aktuálně v ČR rostou houby. Podívejte se na naše tipy
Využití v kuchyni
Nebojte se vyzkoušet slizáka v kuchyni. Před tím, než ho ale přinesete domů, ho musíte očistit, což jde poměrně snadno. Třeň oškrábete nožem a slizkou slupku z klobouku jedním tahem stáhnete. Budete překvapeni, jaká se ze slizáka stane úhledná houba.
Vynikající je například do směsí s jinými houbami a nejlepší způsob konzervace je naložení do octového nálevu. Jeho nakyslou chuť můžete také dobře využít například v kulajdě.
Houba při tepelné úpravě svou tmavou barvu pouští do pokrmu, takže slizáka příliš nedoporučujeme do světlých smetanových omáček.
Možná záměna
Díky jeho vzhledu si slizáka mazlavého téměř nemůžete splést, neboť je dole na třeni sytě žlutý a jediná záměna hrozí snad jen s klouzkem obecným, pro nejž je také typický slizký vzhled. Ten je také jedlý, jeho třeň je celý bílý a namísto lupenů má rourky.
Slizák lepkavý
Jak ho poznat
Klobouk této houby je 3 -10 cm široký, za vlhka slizký, za sucha lesklý, barvy žlutohnědé až červenohnědé. Lupeny jsou řídké, na třeň sbíhavé, žlutooranžové, později až nahnědlé. Prsten nafialovělé barvy je umístěný v horní části, brzy však mizí.
Nebaví Vás chodit do lesa? Vypěstujte si vlastní houby
Kde se vyskytuje
Slizáka lepkavého najdete v létě i na podzim v jehličnatých lesích, především pod borovicemi.
Využití v kuchyni
Hodí se především k přípravě různých směsí a na nakládání. Dužnina varem mění barvu na fialovou.
Mohlo by Vás také zajímat:
Nejlepší recepty z hub
Jak poznat, jestli už rostou houby
Jak by měla vypadat správná houbařská výbava
Jak rozpoznat nejběžnější klouzky | atlas hub
volný čas příznivé počasí dobrá nálada
Klouzek obecný
Klouzek obecný, neboli klouzek pravý má krátký třeň s tmavě zbarveným spodkem prstenu. Klobouk je v odstínech hnědé barvy a pokožka na něm je snadno loupatelná. Ústí rourek jsou žlutá. Dužnina je bílá s ovocnou vůní.
Roste obvykle pod borovicemi ve skupinkách. Dává přednost chudým, kyselým, písečným půdám. Roste v období od září do listopadu. Houba je vhodná pro všechny typy úprav a sušení.
Houba údajně způsobuje u citlivých jedinců alergickou reakci.
Klouzek modřínový (sličný)
Klouzek modřínový je místem výskytu vázaný na modříny. Je poměrně hojný, roste od června do listopadu, často ve skupinách. Houba má slizký, jasně žlutý až oranžový klobouk, drobné citronově žluté póry, které pomačkáním tmavnou. Třeň má pevnou žlutou dužninu a na horní části výrazný slizký prsten. Houba téměř nečerviví a má široké využití v kuchyni.
Klouzek kravský
V lesích ho najdeme od července do října, často ve velkém množství. Tvoří malé plodnice. Klobouk je v různých odstínech žlutohnědé, za vlhka slizký, jinak suchý a je téměř nemožné ho sloupnout. Rourky jsou žluté až hnědé. Třeň má podobnou barvu jako klobouk a nemá prsten.
Klouzek kravský je opomíjená houba, jen málo houbařů si ji vloží do košíku. Je to škoda, protože v období růstu je jí opravdu hodně a příjemně chutná. Navíc lékařské výzkumy ukazují, že obsahují látky zabraňující růstu některých nádorů.
Při tepelné úpravě i sušení zrůžoví, je to ve směsi s jinými druhy hub efektní. Hodí se téměř všude.
Klouzek bílý
Tento druh nejčastěji najdeme od července do října a to výhradně pod borovicí vejmutovkou nebo limbou. Klobouk je bílý se sloupatelnou pokožkou, za vlhkého počasí lepivý. Třeň je bílý s tmavými šupinkami, válcovitý, plný. Rourky jsou bělavé, v dospělosti citronově žluté. Výborná houba s všestranným využitím, chuť je mírná, vůně nevýrazná.
Hřib (klouzek) peprný
Drobný červenohnědý klouzek rostoucí v létě a na podzim. Je celý skořicově zbarvený a má silně palčivou chuť. Není považován za jedlý, v malém množství se používá jako koření. Zkuste malý kousek ochutnat, budete si to dlouho pamatovat (opět vlastní zkušenost).
Strakoš
Strakoš je masitý klouzek s dlouhým třeněm, bez slizkého povrchu klobouku, který je pro klouzky typický. Klobouk je plstnatý, výtrusná vrstva hnědá. Po otlačení rourky i dužina modrají.
Roste na podzim, často ve velkém množství ve skupinách. Je popisován jako nepříliš chutný druh. Podle mě se ale jedná o houbu chutnou a voňavou. Má velmi výraznou houbovou vůni.
Je vhodný na přípravu všech houbových jídel, k nakládání i sušení. Jeho nevýhodou je, že velmi často červiví.
Klobouky klouzků se nemusejí loupat, stačí je otřít suchým hadříkem. I pokožka klobouku je jedlá.
- Vždy sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe!
Varování
Tento článek a jeho jednotlivé body mají pouze informativní charakter. Společnost Solex Services s.r.o. neručí a není odpovědná za škody vzniklé užitím informací (částečným nebo úplným), které jsou uvedeny v článku. Zároveň společnost neručí a není odpovědna za škody vzniklé užitím informací (úplných nebo částečných) obsažených v článku třetí osobou.
Teď už vám neuteče žádný recept nebo návod.
Všechny nové recepty, sezónní rady, tipy a návody najdete v pravidelném JakTak zpravodaji ve své e-mailové schránce. ZDARMA.
Klouzek sličný (máslák, žluťák) / Masliak smrekovcový
Klouzek sličný (Suillus grevillei) je chutná jedlá houba vhodná ke konzumaci ve všech úpravách kromě sušení.
Vzhled
Klobouk má v průměru 3-15 cm. V mládí zpočátku téměř kulovitý, pak polokulovity až sklenutý, poté polštářovitý a ve stáří někdy až téměř plochý, občas s tupým hrbolem uprostřed.
Barevně bývá dost proměnlivý, citronově žlutý, zlatožlutý, zlatohnědý až oranžový. Pokožka klobouku je za vlhka pokryta silnou vrstvou průhledného, někdy až žlutavého slizu, za sucha je klobouk lesklý a hladký.
Oloupatelný je v mládí a za vlhka téměř celý klobouk, ve stáří je loupatelný zpravidla do poloviny, za sucha téměř vůbec.
Rourky jsou 6-11 mm dlouhé, v mládí světle žluté, poté šedožluté, ve stáří až olivově žluté, sbíhající se na třeň. Póry jsou v mládí zakryté běložlutým závojem, kruhové, někdy slabě elipsovité, v dospělosti pak hranaté, stejné barvy jako rourky. Poraněním nebo pomačkáním dostávají špinavě žlutou až hnědou barvu. Rourky pomačkáním mění barvu
Třeň je 45-120 mm dlouhý a 10-25 mm široký, válcovitý nebo směrem k bázi trochu kyjovitý, plný, za vlhka slizký. V horní třetině třeně bývá prsten jako zbytek vela, za sucha bývá i bez prstenu. Barva je nad prstenem citrónově žlutá až zlatožlutá, pod ním žlutohnědá až hnědá. Třeň je v dolních dvou třetinách plstnatě skvrnitý až vláknitý.
Dužnina je žlutá, měkká, jakoby máslová, ve třeni hlavně v dospělosti jakoby vláknitá. Na řezu klobouku dostává růžovofialový odstín, nemodrá, ve třeni trochu zelená. Při reakci se zelenou skalicí nejprve hnědošedne, posléze zešerá, čpavkem ihned růžoví. Chuť je lahodná občas mírně nakyslá, jakoby ovocná. Vůně příjemná, ovocná nebo pryskyřičná, někdy hřibovitá.
Výskyt
Roste od června do listopadu v lesích všech typů pod modříny nebo v jejich blízkosti, na holém jehličí nebo v trávě, jednotlivě nebo v menších trsech, obyčejně ve více jedincích ve skupině.
Roste hlavně pod modřínem opadavým na prosvětlených stanovištích, na okraji lesa nebo podél cest.
Je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule, všude tam, kde jsou přirozené modřínové porosty, ale i mimo tento areál, kde byly modříny uměle vysazeny.
Nejčastější záměny
- klouzek slizký (Suillus viscidus), velmi podobný a taktéž pod modříny rostoucí, má však klobouk i třeň v odstínech šedší barvy.
- klouzek tridentský (Suillus tridentinus), který však má klobouk a rourky spíše oranžové až oranžovoskořicové barvy.
- Hřib (klouzek) peprný (Chalciporus piperatus), je jedlý ale odlišuje se chutí po pepři, proto se přidává jen jako koření. Roste více pod jehličnany. Doporučujeme hřiby jemně ochutnat, než je budete zpracovávat.
Klouzky: Bez výjimky jedlé a dobré podzimní houby
Klouzek obecný (Suillus luteus), lidově např. loupák, máselník čipodborůvka, roste hojně ve skupinách na světlých místech v borových lesích, na loukách u lesa, v parcích a zahradách vždy v blízkosti borovic. Za příznivých podmínek se objevuje po deštích už v květnu a roste až do listopadu.
Klouzek obecný (Suillus luteus), lidově např. loupák, máselník, podborůvka
Jak klouzek obecný vypadá
Poznáme ho podle čokoládově hnědého, ve stáří až žlutohnědého klobouku, drobných žlutých až žlutoolivových rourek a válcovitého, bělavého až hnědavého třeně, v mládí je spojen třeň s kloboukem závojem, který se brzy roztrhá a vytváří na třeni hnědofialový prsten. Dužina je bělavá až bledě žlutá. Plodnice dosahují až 12 cm v průměru klobouku, který je za vlhka silně lepkavý, za sucha lesklý, pokožka klobouku jde velmi dobře sloupnout. Bývá dost často červivý.
Klouzek obecný poznáme ho podle čokoládově hnědého, ve stáří až žlutohnědého klobouku
Nejhezčí: klouzek sličný
Klouzek sličný (Suillus grevillei či Boletus grevillei) nebo taky klouzek modřínový, lidově např. podmáslík a loupáček, roste v listnatých a smíšených lesích, hlavně na jejich okrajích a podél cest.
Najdeme ho především pod modříny a v jejich okolí, často v početných shlucích; za příznivého počasí ho bývá takové množství, že všechny ani nestačíme vysbírat. Roste od června až do listopadu, nejhojněji počátkem podzimu.
Klouzek sličný (Suillus grevillei či Boletus grevillei) nebo taky klouzek modřínový, lidově např. podmáslík a loupáček
Jak klouzek sličný vypadá
Klouzek sličný je nevelkou, přesto masitou houbou s nepřehlédnutelným oranžovým, žlutooranžovým až cihlově žlutým kloboukem. Povrch klobouku, který má v průměru jen 3–12 centimetrů, je hladký, za sucha lesklý, za vlhka hoděn slizký.
Třeň má také žlutý, pokrytý jemnými, rezavě nahnědlými zrníčky, v mládí je spojený s kloboukem charakteristickým žlutým závojem, který se brzy trhá a zanechává na třeni prsten.
Jde o jeden z nejchutnějších klouzků, který nebývá tak často červivý jako klouzek obecný.
Klouzek sličný je nevelká houba s oranžovým, žlutooranžovým až cihlově žlutým kloboukem
Nejhojnější: klouzek kravský
Klouzek kravský (Suillus bovinus), lidově např. kravinec, plička a švec, je navzdory druhovému jménu dobrá jedlá houba, vyskytující se v písčitých borových lesích, dává přednost spíše mladším lesním porostům a chudým, kyselejších půdám. Často roste mezi borůvčím či vřesem od srpna do října velmi hojně v početných skupinách.
Klouzek kravský (Suillus bovinus), lidově např. kravinec, plička či švec
Jak klouzek kravský vypadá
Klouzek kravský poznáme podle klobouku žemlové, plavohnědé až okrově oranžové barvy a nápadně velkých a protáhlých rourek na jeho spodku. Klobouk nebývá tak slizký jako u klouzků sličného a obecného a jde i hůře sloupnout. Okrová dužina je tuhá, pružná a po uvaření je míně nafialovělá.
Klouzek kravský poznáme podle klobouku žemlové barvy a nápadně velkých a protáhlých rourek
Prima tip: jak klouzky zbavit slizu
Klouzky mnozí houbaři zbytečně zatracují pro jejich dost pracné zpracování v kuchyni. Klobouk většiny druhů klouzků je totiž pokrytý slizkou pokožkou, která bývá často znečištěna od jehličí a jiných nečistot. Slizkou vrstvu klouzků je nejlépe sloupnout hned v lese a domů si přinést krásně čisté houby.
Ušetříme si tak práci, v opačném případě se nalepí na lepkavý povrch ještě více špíny a čištění doma bude o to pracnější. Čištění kluzkých, slizkých a poměrně malých plodnic může být nevděčný úkol; částečně nám pomůže speciální houbařský nůž se štětečkem a čisticími ozuby na hřbetu čepele.
Někdo klouzky neloupe vůbec, povrch jen otře vlhkým hadříkem nebo houbičkou.
Klobouk většiny druhů klouzků je pokrytý slizkou pokožkou, která bývá často znečištěna
Co s klouzky v kuchyni
Klouzky patří k chuťově atraktivním houbám, v kuchyni obzvláště vítaným a ceněným. Klouzek je dobře stravitelná houba, je vynikající ve všech běžných houbových pokrmech (smaženice, polévky, omáčky), výborně se doplňuje s masem, Lze ho přidávat do nádivek, leča i slaných koláčů. Jeho specifická „klouzavá“ konzistence ho přímo předurčuje do smetanového rizota.
Špatně se suší, o to lépe se však hodí do octového nálevu a jiných sladkokyselých nálevů. Ve směsi, třeba v klasické smaženici, je vhodné kombinovat je s houbami tvrdšími a suššími, např. s holubinkami. Klouzky obecný i sličný patří k nejchutnějším druhům klouzků, mají příjemnou chuť a jsou všestranně použitelné.
Klouzek kravský se nejlépe se hodí do směsí, mladé plodnice jsou fantastické v octovém nálevu.
Specifická „klouzavá“ konzistence klouzků je přímo předurčuje do smetanového rizota
Klouzkové halušky
Kdo chce okusit něco originálnějšího, může si připravit klouzkové halušky.
Na másle osmahneme nadrobno pokrájenou cibuli a trochu na kostičky pokrájené prorostlé slaniny, stačí jen malé množství, ať nedominuje nad houbami!!! Restujeme dozlatova, pak přidáme na větší kousky pokrájené klouzky, kmín a bílý pepř.
Podusíme do změknutí, přidáme sladkou smetanu na vaření, prohřejeme a sejmeme z plotýnky. Nakonec do omáčky rozdrobíme brynzu – už nevaříme! Osolíme podle chuti. Promícháme s horkými haluškami a na talíři ozdobíme kopečkem zakysané smetany.