Cukr sice milujeme, ale u lékařů má špatnou pověst. Zvláště zubaři a pediatři dostávají při pomyšlení na něj kopřivku. V posledních letech se objevila celá řada náhražek, jsou ale lepší než ten klasický?
Kdo někdy porovnal Coca-Colu prodávanou u nás a na Slovensku, ví, že jejich chuť je rozdílná. Přitom jediný rozdíl v receptuře je v použitém cukru – slovenská verze obsahuje izoglukózu.
Cukrová alternativa, známá také jako HFCS nebo kukuřičný sirup, patřila ještě nedávno k hlavním trikům potravinářských výrobců. Vedle nižší ceny patří k jejím výhodám i fakt, že existuje výhradně v tekutém stavu.
Odpadá tedy jedna technologická fáze výroby, rozpouštění cukru.
Výrobci se sice dušují, že HFCS představuje stejnou kombinaci glukózy a fruktózy půl na půl, jako je tomu u obyčejného cukru, mezi spotřebiteli se ale zvedla vlna odporu. Ještě nedávno neporazitelná izoglukóza začala pomalu ustupovat, a důvody nejsou jen chuťové.
Desítky studií totiž dokazují, že se nástup izoglukózy v potravinách časově shoduje s vypuknutím epidemie obezity, která zachvacuje svět. Další studie navíc prokázaly, že u zvířat krmených izoglukózou se zvýšil výskyt rakoviny.
Není divu, že se tento cukr stal veřejným nepřítelem číslo jedna.
Šamani a Coca-Cola volí stevii
Sladit se ale musí, řada potravin a nápojů by bez cukru chutnala podivně. Alternativ existuje celá řada, ale ani ty většinou nejsou bez problémů. Nejstarším komerčně užívaným umělým sladidlem je sacharin, u starších generací dobře známý pod jménem cukerín. Jako většina z umělých sladidel nemá žádné kalorie a sladí nejméně 300× více nežli obyčejný cukr.
Sacharin je ale ze všech umělých sladidel nejproblematičtější. Když pomineme skutečnost, že se vyrábí z ropy, jeho užívání brání i nepříjemná chuť. Jeho pověsti přitížily i desítky vědeckých studií dokazujících přímý vliv sacharinu v potravě na výskyt nejrůznějších druhů rakoviny. Proto byl v řadě zemí zakázaný.
Bez potíží není ani sorbitol, který má poloviční sladivost než klasický cukr a vzniká uměle při výrobě fruktózy. Při spotřebě nad 50 g má ovšem projímavé účinky.
Další, splenda, sice vzniká přeměnou cukru, ale neobsahuje žádné kalorie a díky tepelné odolnosti je vhodná i pro pečení. Někoho však může odradit skutečnost, že se nejedná o přírodní přípravek.
Zapomenout nemůžeme na aspartam, sladící 200× více než obyčejný cukr. Pro výraznou chuť a nevhodnost k pečení je využíván především v limonádách. Jenže i aspartam je podle některých studií toxický, navíc zvyšuje hladinu fenylalaninu v krvi, čímž může být pro lidi s poruchou metabolismu této aminokyseliny či pro těhotné ženy značně nebezpečný.
Za nadějnou alternativu, nejen proto, že nemá žádné kalorie, ale i pro svůj přírodní původ, je považována stevia, extrakt listů stejnojmenné rostliny.
Kvůli možné zdravotní závadnosti ovšem Americký kontrolní úřad FDA desetiletí váhal s její ‚legalizací‘ a EU ji jako potravinový doplněk povolila až loni v prosinci.
Toto rozhodnutí pak výslovně přivítala i Dominique Reinicheová, prezidentka společnosti Coca-Cola Europe, která se chystá stevii zařadit mezi jí používaná sladidla.
 Jednou z nejzdravějších alternativ je slazení včelím medem. Med totiž obsahuje řadu vitaminů, bílkovin a minerálů a je zároveň považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik, protože dokáže ničit mikroorganismy způsobující řadu nemocí hned v jejich zárodku. Jeho pravidelné užívání posiluje imunitu, a někteří med považují dokonce za účinné afrodiziakum. |
Pravda o tmavém cukru
Jaký cukr je tedy nejlepší? Ty bílé se dodávají v různé hrubosti. Velikost krystalů cukru je dána výrobními procesy a určuje jejich použití, neboť menší krystaly se rychleji rozpouštějí. Zapomenout nemůžeme ani na kostkový cukr, český vynález pocházející z dačického cukrovaru, kde si jej nechal v roce 1843 patentovat tehdejší ředitel Kryštof Rad.
Trend zdravé výživy zvýšil zájem o tmavé cukry. Jenže každý, kdo s nimi někdy zkusil vařit, ví, že výsledek se liší podle toho, jaký cukr použil – je jich celá řada.
Zdravá pověst, která je provází, je ale mnohdy realitě vzdálená. I tyto cukry se totiž rafinují a součástí tohoto procesu je také čištění pomocí kolon s živočišným uhlím – do nich se ovšem někdy přidává kostní moučka.
Záplava chemikálií asistuje i v dalších fázích úpravy tmavého cukru.
Právě proto došlo v poslední době k prudkému nárůstu zájmu o přírodní cukry, do kterých se aditiva nedostanou. Odtud už byl jen krok k dalšímu trendu. Stejně jako u mnoha dalších typů potravin se také mezi cukry začaly objevovat varianty určené fajnšmekrům.
Průkopníkem tohoto trendu byly zejména cukrovary na ostrově Mauritius. Jedním z nejznámějších je demerara, krystalický cukr zlaté barvy s jemnou melasovou vůní.
Zájem je také o muscovado, tmavohnědý nečištěný cukr, ze kterého byla odstraněna melasa, nicméně její jasná vůně zůstala.
Ať už nám ‚alternativní‘ přírodní cukry připadají jakkoli zdravé, jedno je jisté: zdravé zkrátka nejsou. A totéž platí o biocukru. Každý cukr představuje prázdné kalorie, které našemu zdraví a váze neprospívají. Jenže ať děláme, co děláme, jsme ztraceni – zcela nesladit dokáže jen člověk mimořádně odolný. A ve chvíli, kdy chceme přejít na umělá sladidla, dostaneme se jen z bláta do louže.
Čím sladit? Cukr raději vyměňte za zdravější náhražky
Průměrný Čech sní ročně až 40 kilo cukru. Jeho nadbytečná konzumace vede především k nadváze a následně k obezitě, která bývá spojena s řadou zdravotních problémů – například diabetes 2. typu či kardiovaskulární onemocnění.
Pamatujte si, že denní příjem jednoduchých cukrů by neměl překročit 10 procent z celkového přijatého množství (anebo také 60 gramů pro dospělého, lehce pracujícího jedince) a náš energetický příjem by měl odpovídat výdeji.
To potvrzuje i praktická lékařka Lucie Nováková s tím, že různé studie na toto téma mimo jiné zjistily, že ve vyspělých zemích průměrný dospělý člověk překračuje denní limit příjmu cukru několikanásobně. „Dávka cukru se pohybuje někde mezi 130 až 200 gramy na osobu za jeden den.
Přitom doporučená dávka je maximálně 60 gramů denně,“ vysvětluje lékařka.
Sladidlo bychom si měli vybírat zejména podle jeho glykemického indexu, a to tak, aby byl co nejnižší. „Z těch vhodnějších a zdravějších než klasický bílý cukr bych doporučila například stévii (obecně skupina látek zvaná steviol-glykosidy), isomaltulózu a také sladidla ´nové generace´ – kokosový cukr a čekankový sirup,“ říká nutriční poradkyně a fitness trenérka Eva Dostálová.
Zároveň dodává, že za nevhodná sladidla považuje zejména glukózovo-fruktózový sirup, jenž je bohužel hojně přidáván do většiny průmyslových pochutin. „Dále bych se vyhýbala umělým sladidlům, jako jsou sacharin a cyklamát, aspartam či acesulfam K,“ zmiňuje odbornice.
Nutriční terapeutka Diana Rugavacová zase upozorňuje, abychom si dávali pozor při používání agávového sirupu, který obsahuje velké množství fruktózy. ‚Ať jde o jakýkoliv sirup, stále platí pravidlo – všeho s mírou,“ uvádí odbornice na výživu.
Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých sladidel?
Bílý cukr
Pokud vám jde o to zhubnout a také udržet svůj organismus „v pohodě“ – rozhodně byste si neměli dopřávat klasický bílý cukr, který se vyrábí z cukrové řepy procesem rafinace. Při ní ztratí původně přírodní cukr minerální látky i vitaminy a našemu tělu dodá jen mnoho prázdných kalorií. Kromě toho má i velmi negativní vliv na naši imunitu a zvyšuje krevní tlak.
Dieta a ovoce: Které si klidně dejte a se kterým při hubnutí opatrně?
Hnědý cukr
Hnědý cukr sice hezky vypadá, ale to je tak všechno. Jeho nutriční hodnota je bohužel podobná jako u bílého cukru, takže pokud si hlídáte kalorie, s touhle „hnědou dobrotou“ se rozlučte.
A jestli jste si mysleli, že když si koupíte hnědý cukr, jde automaticky o ten třtinový, tak jste se celý život pletli. Jde v podstatě o bílý řepný cukr, který je obalený nějakým speciálním sirupem.
Někdy se barví melasou či karamelem.
Třtinový cukr
Třtinový cukr má také hnědou barvu, ale ta je obsažena už v surovině, ze které se vyrábí – takže žádné přidané barvivo jako u hnědého cukru. Faktem je, že obsahuje více tělu prospěšných látek, jako jsou vitaminy, enzymy, a také vlákninu. Myslete však na to, že v pěti gramech třtinového cukru najdete 85 kalorií. Takže pro hubnutí žádná výhra.
Med
Chcete si udržet štíhlou linii, a proto si do čaje místo cukru dáváte med? Pozor, kalorie tímto způsobem vůbec neušetříte. Pořád jde v podstatě o cukr, i když v trochu sofistikovanější podobě. V jedné lžičce včelího medu najdete 42 kalorií. Toto sladidlo tedy můžeme doporučit spíše kvůli blahodárným látkám. Med má totiž cenné antioxidanty, posiluje imunitu a má protizánětlivé účinky.
Na co pomáhá ženšen: Jaké látky a vitamíny obsahuje a s čím ho kombinovat?
Sirupy
Sirupů je celá řada, ale i ty jsou poměrně kalorické. Samozřejmě záleží na druhu sirupu a na tom, z čeho je vyrobený. Faktem je, že některé obsahují i zdraví prospěšné látky, takže jsou přeci jen zdravější.
Například oblíbený javorový sirup v 10 mililitrech obsahuje 109 kalorií, což není zrovna málo. Na druhou stranu ovšem obsahuje přirozenou vlákninu, která posiluje náš imunitní systém.
Potlačuje také chronické záněty, které jsou spouštěčem mnoha nemocí, jako jsou třeba rakovina či artritida. Najdeme v něm i řadu antioxidantů a zdraví prospěšné vitaminy a minerály.
Lepší a zdravější variantou je takzvaný jakonový sirup, který se získává z vylisovaných jakonových hlíz. Je sladký a zdraví prospěšný – zlepšuje trávení a také nezvyšuje hladinu glukózy. Co se kalorií týče, je na tom také o hodně lépe.
V poslední době je také oblíbený čekankový sirup, který se získává z kořene léčivé rostliny – čekanky.
Použít se dá samozřejmě ke slazení teplých i studených nápojů, ale dá se použít i do pečení. Například oproti javorovému sirupu je na tom o dost lépe, v 10 mililitrech obsahuje 69 kalorií.
Kromě toho je tento sirup i zdravý. Má vysoký obsah vlákniny a může se pochlubit i nízkým glykemickým indexem.
7 jídel, po kterých máte pocit, že jste přibrali alespoň pět kilo
Umělá sladidla
Najdeme je v mnoha potravinách a třeba pro diabetiky jsou záchranou.
Používané je například sladilo s názvem sukralóza, které se vyrábí ze skutečného cukru, ale neobsahuje žádné kalorie a přitom je zhruba šestsetkrát sladší. Jde o jedno z nejpopulárnějších sladidel vůbec.
Třeba v pečivu či ve žvýkačkách můžete najít sacharin, který je úplně bez kalorií a je až sedmsetkrát sladší než běžný cukr.
Používaná jsou i takzvaná alkoholická sladidla, která ale nemají s alkoholem nic společného, pouze jej připomínají svou chemickou strukturou. Najdeme v nich asi o polovinu méně kalorií než v běžném cukru.
Pozor, ale ani s nimi bychom to neměli přehánět – tato sladidla obsahují umělé přísady, které tu nejsou proto, aby vyživovaly naše tělo, naopak mají naše smysly ošálit. Faktem je, že o jejich škodlivosti pro naše zdraví zatím žádné důkazy nemáme.
Jasné však je jen to, že našemu organismu neposkytují přísun žádných prospěšných látek.
Stévie
O téhle rostlině, kterou si klidně můžete vypěstovat i doma v květináči, už jste asi slyšeli. Stévie cukrová či sladká, jak je také někdy označována, pochází z Jižní a Střední Ameriky.
Pro nás je důležitá v tom, že obsahuje steviosid, což je látka, která je až třistakrát sladší než sacharóza. Výhodou je, že nemá téměř žádné kalorie. Přitom skvěle osladí například i cukroví, koláče, bábovky.
Koupit si ji můžete v podobě extraktu, který je skvělou náhradou řepného i třtinového cukru.
Nakažlivé spalničky se rychle šíří Českem. Hrozí nemoc i vám?
Autor: Daniel Mareš
Sacharin vzali odborníci na milost. Míval ale namále
„Sladím už celá léta sacharinem. Dávám si do kávy půlku malinkaté tabletky. Škodí to zdraví?“ ptá se posluchač. Sacharin je nejstarším a patrně nejvíce zkoumaným umělým sladidlem. Jeho historie velmi zajímavě ilustruje vývoj lidské společnosti i lidského poznání.
Chemickou výrobu sacharinu objevil už v roce 1879 chemik Constantin Fahlberg, který na univerzitě Johna Hopkinse experimentoval s chemikáliemi na bázi černouhelného dehtu.
Údajně si jednoho večera náhodně všiml sladkosti na svých rukou, kterou si dal do souvislosti s látkou, se kterou během dne pracoval.
Ukázalo se, že jde o látku, která je asi 200 až 700krát sladší než řepný cukr neboli sacharóza.
Od objevu k bohatství
V roce 1884 si Fahlberg podal žádost o patenty na výrobu sacharinu v několika zemích. Už v roce 1886 ho začal vyrábět v továrně na předměstí německého Magdeburku. Výroba sacharinu byla poměrně levná a technologicky nenáročná, takže se sladidlo postupně šířilo a jeho vynálezce díky tomu bohatl.
Jak si osladit válečnou bídu? No přece sacharinem!
Zlatým dolem se ale výroba sacharinu stala během první světové války, kdy nedostatek potravin vyhnal cenu potravin do výše. Umělé sladidlo se tak stalo lacinou náhražkou cukru po celém světě. Tehdy se bílým pilulkám na našem území říkalo „cukerín“ a jako nedostatkové zboží se pašovaly přes hory ze soudního Německa.
Sacharinem ke zdraví…?
Další zlatý věk pro sacharin znamenala 60. léta 20. století, kdy se lidstvo přesytilo dostatku po 2. světové válce. Bohatou část světa místo hladu začala sužovat obezita, cukrovka a další civilizační choroby, které vyplývaly z nadbytku jídla a jeho vysoké kalorické hodnoty.
Sacharin ale na rozdíl od přírodních cukrů lidskému tělu žádnou energii nedodává, a toho šikovně využil potravinářský průmysl. Do módy přicházely různé diety a výrobci limonád i dalších sladkostí začali ve velkém nahrazovat cukr sacharinem.
Nikoliv už jako náhražkou cukru pro chudé, ale jako „zdravou“ alternativou pro ty, kteří dbají o štíhlou linii.
… nebo sacharinem k rakovině?
Zdravá image sacharinu silně utrpěla v 70. letech, kdy toxikologické studie nalezly u pokusných zvířat, která konzumovala vysoké dávky umělého sladidla, zvýšený výskyt rakoviny močového měchýře.
Fanoušci zdravého životního stylu se začali od sacharinu odklánět. Kanada dokonce v roce 1977 sacharin v potravinách zakázala.
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) v roce 1980 vyhodnotila důkazy z pokusů na zvířatech jako dostatečné a zařadila sacharin mezi možné karcinogeny do skupiny 2B.
Rakovina? Ano, ale ne pro člověka …
Následně se intenzivně studovalo, jakým mechanismem sacharin vyvolává rakovinu u pokusných zvířat. Lékaři také vyhodnocovali, jestli se i u lidí konzumujících sacharin projeví vyšší výskyt rakoviny. V roce 1999 se IARC vrátila k hodnocení rakovinotvornosti sacharinu.
Výsledky studií vlivu na lidské zdraví neprokázaly zvýšený výskyt rakoviny.
A protože se ukázalo, že mechanismus vzniku nádoru močového měchýře u pokusných zvířat vystavených sodné soli sacharinu není relevantní pro člověka, byl sacharin vyřazen ze seznamu karcinogenů.
V roce 2000 pak americký Národní toxikologický program (US NTP) sacharin vyřadil ze seznamu podezřelých karcinogenů. A také Kanada zrušila zákaz používání sacharinu v potravinách.
Návrat do průmyslových potravin a kosmetiky
Očištění sacharinu od podezření z karcinogenity uvítal jak potravinářský, tak kosmetický průmysl. Dnes se s ním setkáme například v pečivu, ovocných nápojích, limonádách, cukrovinkách, ale i v zubních pastách nebo ústních vodách. V Evropské unii jsou sacharin a jeho soli schválenými potravinářskými aditivy („éčky“) a na obalech potravin je naleznete pod kódem E 954.
Sacharin a zdraví našeho střeva
Aktuálně lékaři, mikrobiologové a chemici intenzivně studují složité a komplexní vztahy mezi naším zdravím, složením potravin, které jíme, a prospěšnými mikroorganismy, které žijí v našem trávicím traktu.
V posledních letech bylo zveřejněno několik studií, které naznačují, že by umělá sladidla bez kalorické hodnoty (jako právě sacharin) mohla negativně ovlivňovat buď vlastnosti buněk našeho zažívacího traktu, nebo bakterií, které v něm žijí, tzv. biomu.
Zda budou tato zjištění počátkem dalšího zvratu v pohledu na sacharin, to se ukáže teprve v budoucnosti.
Cukr anebo sladidla? – PharmDr. Margit Slimáková
Cukrem se přejídáme. Fruktóza se díky dotacím na kukuřici stala ještě levnější surovinou než cukr, a proto se jí přejídáme ještě více. Umělá sladidla nefungují tak, jak jsou prezentována, a mohou vést k poškození zdraví. Můžeme vůbec něčím sladit? Jak se máme v záplavě přirozených a umělých sladidel orientovat?
Pro zjednodušení řadím do skupiny cukrů kromě našeho běžného bílého cukru (sacharózy) také hnědé cukry, ovocný cukr (fruktózu), hroznový cukr (glukózu), koncentrovaný kukuřičný sirup (high-fructose corn syrup), kukuřičný sirup, med, javorový a další sirupy, sladěnky a sladovity.
Do skupiny umělých sladidel řadím všechny nekalorické chemické látky nabízené jako náhrady cukru ve výrobcích, na příklad Splenda, aspartam, Acesulfan K anebo sacharin.
Naše tělo ví, co s cukrem
V průběhu milionů let vývoje se lidský organismus naučil zpracovat a využívat v přírodě se vyskytující živiny včetně cukru.
Převáděním molekul cukru pomocí inzulinu, hormonu slinivky břišní, anebo jejich rozkladem v játrech (jak je tomu u fruktózy) získává organismus z cukrů okamžitou energii.
Energii, na které jsou mnohé buňky a orgány (na příklad mozkové buňky) přímo závislé. Přebytek cukru se potom ukládá v podobě zásobního svalového nebo jaterního glykogenu.
Potíže s cukrem
Cukr je dodavatelem prázdných kalorií, kterých má většina z nás spíše nadbytek. Konzumace sladěnky, medu či javorového sirupu sice přináší malé množství minerálů a dalších živin, ale všechna sladidla jsou z hlediska živin většinou méně hodnotná než kompletní potraviny, mezi které patří ovoce, zelenina, ořechy nebo celá obilná zrna.
Nadměrný příjem cukru vede k jeho přeměně na tuky. Dlouhodobě nadbytečně vysoký příjem cukru je typický pro obyvatele vyspělých zemí a podle mnoha odborníků je základní příčinou obezity.
Mechanismus přeměny nadbytku jednoduchých cukrů na tuky také vysvětluje neustálý rozvoj obezity navzdory skutečnosti, že příjem tuků zůstává v posledním desetiletí v našich jídelníčcích poměrně stabilní.
Nadbytek cukru ve stravě vede k hyperglykémii (vysoké hladině cukru v krvi), která poškozuje cévní stěny a z hlediska rizika rozvoje srdečně cévních onemocnění je pravděpodobně nebezpečnější než cholesterol.
Opakované přejídání se cukry vysiluje slinivku břišní a vede ke snížené senzitivitě inzulinových receptorů.
Oba mechanismy postupně, ale jistě vedou k rozvoji diabetu druhého typu a podle nových studií může ovlivnění inzulinových receptorů stát i za zvyšujícími se počty postižených Alzheimerovou chorobou. Cukr je návykovou látkou, jejíž konzumace vede k touze po stále se zvyšujících dávkách.
Umělá sladidla nic nevyřešila
Umělá sladidla nepřinášejí žádné (nebo jen minimální) množství kalorií, a proto se zdají být výhodná v terapii obezity. Představa, že pomohou řešit problémy s nadváhou, byla hlavním důvodem jejich uvedení na trh.
Za několik desítek let se zvýšil počet umělých sladidel a podstatně zvýšil počet produktů, ve kterých jsou cukry úplně nebo částečně nahrazovány umělými sladidly. Po celou dobu narůstají počty obézních lidí i průměrné počty kilogramů nadváhy na osobu.
Nejvíce obézních lidí najdeme právě v těch státech, ve kterých se v nejhojnější míře konzumují dietní pokrmy, umělá sladidla a dochucované polotovary.
Sladidla: obezita a oslabení imunity
Víme pramálo o tom, jak nakládá lidský organismus s chemicky vyrobenými sladidly. Jejich dlouhodobé a kombinované užívání není z hlediska zdravotní bezpečnosti dostatečně ověřeno. Postupně přibývá studií, které zjišťují, že příjem potravin s umělými sladidly vede ke stejnému, nebo dokonce ještě většímu nárůstu hmotnosti než srovnatelný příjem potravin slazených cukry.
O tom, proč je s konzumací umělých sladidel spojen i vyšší nárůst tělesné hmotnosti, se v odborných kruzích stále debatuje; v úvahu přichází několik teorií.
Kromě nárůstu hmotnosti je s konzumací umělých sladidel spojena ještě celá řada dalších závažných zdravotních rizik. Na příklad u Splendy bylo prokázáno narušení střevní mikroflóry, jejíž rovnováha je zásadní pro správné fungování imunitního systému.
Další studie prokázala, že příjem aspartamu vede k obdobnému navýšení inzulinu jako příjem cukru.
Co je lepší: cukr, nebo sladidla?
Vždy upřednostňuji přirozené potraviny, a proto považuji cukr za mnohonásobně vhodnější než jakékoliv chemické sladidlo. Vím, že nadbytek cukrů je rizikový, vím, jak organismus poškozuje. Proto jej omezuji, jím zdravě, občas nahrazuji cukr sladkou rostlinou stevia. Umělým sladidlům se vyhýbám.
Doporučuji všem, aby se snažili celkově omezovat příjem cukru, upřednostňovat jeho přirozenější varianty (na příklad obilné sirupy) a především přijímat zdravou výživu.
Fruktóza a cukrovka
Fruktóza je nejběžnější cukr v ovoci. Na rozdíl od glukózy nepotřebuje ke svému metabolismu hormon inzulin, a proto byla po mnohá léta doporučována jako zdravá alternativa pro diabetiky.
Což je další omyl moderní medicíny.
Novější studie, totiž zjišťují, že nadměrný příjem fruktózy může podporovat vznik diabetu jinou cestou a navíc i vést k rozvoji obezity a srdečně cévních onemocnění.
Glukózu používají k zisku energie všechny naše tělesné orgány, ale fruktóza se výhradně metabolizuje v játrech.
Tento proces může vést k nadměrné tvorbě tuků (ztukovatění jater), zvyšovat hladinu kyseliny močové, podporovat rozvoj inzulinové rezistence a takto nepřímo i cukrovky.
Některé studie na zvířatech dokonce zjistily, ža fruktóza snižuje senzitivitu leptinu, hormonu, který oznamuje pocit sytosti.
Chutě na sladké omezí:
- pravidelná strava se třemi hlavními jídly, případně menšími svačinkami,
- dostatek kvalitních bílkovin, tuků a komplexních polysacharidů v každém hlavním jídle,
- pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu.
Základní doporučení pro každého:
- snažte se snižovat množství používaných sladidel celkově,
- vybírejte podle potřeby ta nejvhodnější,
- sladkosti berte jako občasné zpestření zdravého jídelníčku a ne naopak
- naučte se pít jen neslazené nápoje jako vodu, minerální vody anebo neslazené čaje.
Co si myslíte o problematice cukru a umělých sladidel a jak zvládáte své chutě na sladké?
SACHARíN – JE TOTO SLADIDLO DOBRé NEBO ŠPATNé? – ZDATNOST – 2020
acharin není výživné nebo umělé ladidlo.Vyrábí e v laboratoři oxidací chemikálií o-toluenulfonamid nebo anhydrid kyeliny ftalové. Vypadá to jako
Obsah:
Co je sacharin?
Sacharin není výživné nebo umělé sladidlo.
Vyrábí se v laboratoři oxidací chemikálií o-toluensulfonamid nebo anhydrid kyseliny ftalové. Vypadá to jako bílý krystalický prášek.
Sacharin se běžně používá jako náhražka cukru, protože neobsahuje kalorie ani sacharidy. Lidé nemohou rozložit sacharin, takže vaše tělo zůstává nezměněno.
Je asi 300–400krát sladší než běžný cukr, takže k dosažení sladké chuti potřebujete jen malé množství.
Může však mít nepříjemnou hořkou pachuť. Proto je sacharin často smíchán s jinými nízkokalorickými sladidly nebo s nízkým obsahem kalorií.
Například sacharin je někdy kombinován s aspartamem, dalším nízkokalorickým sladidlem, které se běžně vyskytuje v sycených dietních nápojích.
Výrobci potravin často používají sacharin, protože je to celkem stabilní a má dlouhou skladovatelnost. Je bezpečné ho spotřebovat i po letech skladování.
Kromě sycených dietních nápojů se sacharin také používá k oslazení nízkokalorických cukrovinek, džemů, želé a cukrovinek. Používá se také v mnoha lécích.
Sacharin lze použít podobně jako stolní cukr k posypání potravin, jako je obilí nebo ovoce, nebo použít jako náhražku cukru v kávě nebo při pečení.
souhrn Sacharin je umělé sladidlo s nulovým obsahem kalorií. Je 300–400krát sladší než cukr a běžně se používá jako náhrada.
Důkazy naznačují, že je to bezpečné
- Zdravotní úřady souhlasí s tím, že sacharin je pro lidskou spotřebu bezpečný.
- Mezi ně patří Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Správa potravin a léčiv (FDA).
- Nebylo to však vždy tak, jako v sedmdesátých letech několik studií na potkanech spojovalo sacharin s rozvojem rakoviny močového měchýře (1).
Poté byl klasifikován jako potenciálně rakovinový pro člověka.
Další výzkum však zjistil, že vývoj rakoviny u potkanů nebyl pro člověka relevantní.
Observační studie na lidech neprokázaly žádnou jasnou souvislost mezi spotřebou sacharinu a rizikem rakoviny (2, 3, 4).
Kvůli nedostatku spolehlivých důkazů, které by spojovaly sacharin s vývojem rakoviny, byla jeho klasifikace změněna na „neklasifikovatelné jako rakovinné pro člověka (5).”
Mnozí odborníci se však domnívají, že observační studie nejsou dostatečné k vyloučení, že nehrozí žádné riziko, a přesto doporučují, aby se lidé vyhýbali sacharinu.
souhrn Observační studie na lidech nezjistily žádné důkazy o tom, že by sacharin způsoboval rakovinu nebo jakékoli poškození lidského zdraví.
Potravinové zdroje sacharinu
Sacharin se nachází v široké škále dietních potravin a nápojů. Používá se také jako stolní sladidlo.
- Prodává se pod obchodními názvy Sweet 'N Low, Sweet Twin a Necta Sweet.
- Sacharin je k dispozici ve formě granulí nebo tekutin, přičemž jedna porce poskytuje sladkost srovnatelnou se dvěma čajovými lžičkami cukru.
- Dalším běžným zdrojem sacharinu jsou uměle sladené nápoje, ale FDA toto množství omezuje na nejvýše 12 mg na tekutou unci.
Kvůli zákazu sacharinu v 70. letech minulého století, mnoho výrobců dietních nápojů přešlo na aspartam jako sladidlo a nadále ho používá dodnes.
Sacharin je často používán v pečeném zboží, džemy, želé, žvýkačce, konzervovaném ovoci, bonbónech, dezertních polevách a salátových dresingech.
Najdete ji také v kosmetických prostředcích, včetně zubní pasty a ústní vody. Navíc je běžnou součástí léčiv, vitamínů a léčiv.
V Evropské unii lze sacharin přidaný do potravin nebo nápojů označit na nutričním štítku jako E954.
souhrn Sacharin je běžné stolní sladidlo. Najdete ji také v dietních nápojích a nízkokalorických potravinách, jakož i v vitaminech a lécích.
Kolik můžete jíst?
- FDA stanovil přijatelný denní příjem (ADI) sacharinu na 2,3 mg na libru (5 mg na kg) tělesné hmotnosti.
- To znamená, že pokud vážíte 154 liber (70 kg), můžete spotřebovat 350 mg denně.
- Abychom to ještě více uvedli do perspektivy, mohli byste denně konzumovat 3,7, 12-unce plechovky sody na sodě – téměř 10 porcí sacharinu.
- Žádné studie neměřily celkový příjem sacharinu v americké populaci, ale studie v evropských zemích zjistily, že je dobře v mezích (6, 7, 8).
souhrn Podle FDA mohou dospělí a děti bez rizika konzumovat až 2,3 mg sacharinu na libru (5 mg na kg) tělesné hmotnosti.
Sacharin může mít mírný úbytek na váze
- Nahrazení cukru nízkokalorickým sladidlem může prospět hubnutí a chránit před obezitou (9).
- Je to proto, že vám umožňuje konzumovat potraviny a nápoje, které si užíváte, s menším počtem kalorií (9, 10).
- V závislosti na receptu může sacharin v některých potravinářských produktech nahradit 50–100% cukru, aniž by významně narušil chuť nebo strukturu.
- Některé studie nicméně naznačují, že konzumace umělých sladidel, jako je sacharin, může zvýšit hlad, příjem potravy a přírůstek hmotnosti (11, 12).
- Jedna observační studie zahrnující 78 694 žen zjistila, že ti, kdo používají umělá sladidla, získali o 2 libry (0,9 kg) více než uživatelé, kteří neužívají (13).
- Studie vysoké kvality, která analyzovala všechny důkazy o umělých sladidlech a o tom, jak ovlivňují příjem potravy a tělesnou hmotnost, však stanovila, že nahrazení cukru nulovými nebo nízkokalorickými sladidly nezpůsobuje přírůstek hmotnosti (14).
- Naopak vede ke sníženému příjmu kalorií (průměrně o 94 kalorií na jedno jídlo) a ke snížení hmotnosti (v průměru asi 3 libry nebo 1,4 kg) (14).
souhrn Studie ukazují, že nahrazení cukru nízkokalorickými sladidly může vést k malému snížení příjmu kalorií a tělesné hmotnosti.
Jeho účinky na hladinu cukru v krvi jsou nejasné
- Sacharin je často doporučován jako náhrada cukru u lidí s diabetem.
- Je to proto, že není metabolizováno vaším tělem a neovlivňuje hladinu cukru v krvi jako rafinovaný cukr.
- Jen málo studií analyzovalo účinky samotného sacharinu na hladinu cukru v krvi, ale několik studií se zaměřilo na účinky jiných umělých sladidel.
Jedna studie zahrnující 128 lidí s diabetem 2.
typu zjistila, že konzumace umělého sladidla sukralóza (Splenda) neovlivnila hladinu cukru v krvi (15).
Stejný výsledek byl pozorován ve studiích používajících jiná umělá sladidla, jako je aspartam (16, 17, 18).
Některé krátkodobé studie navíc naznačují, že nahrazení cukru umělým sladidlem může pomoci kontrolovat hladinu cukru v krvi. Účinek je však obvykle poměrně malý (19).
Většina důkazů nicméně naznačuje, že umělá sladidla významně neovlivňují hladinu cukru v krvi u zdravých lidí ani u diabetiků (20).
souhrn Je nepravděpodobné, že by sacharin ovlivnil dlouhodobou kontrolu hladiny cukru v krvi u zdravých lidí nebo pacientů s cukrovkou.
Nahrazení cukru sacharinem může pomoci snížit riziko dutin
- Přidaný cukr je hlavní příčinou zubního kazu (21).
- Na rozdíl od cukru však umělá sladidla, jako je sacharin, nekvasí bakteriemi v ústech na kyselinu (21).
- Proto použití nízkokalorického sladidla namísto cukru může snížit riziko kavit (22).
- To je důvod, proč se často používá jako alternativa cukru v lécích (23).
- Je však důležité si uvědomit, že potraviny a nápoje obsahující umělá sladidla mohou stále obsahovat další složky, které způsobují dutiny.
- Patří sem určité kyseliny v sycených nápojích a přirozeně se vyskytující cukry v ovocných šťávách.
souhrn Nahrazování sacharidů cukrem může pomoci snížit riziko dutin, ale jiné složky mohou stále způsobit zubní kaz.
Má to nějaké negativní účinky?
- Většina zdravotnických orgánů považuje sacharin za bezpečný pro lidskou spotřebu.
- To však znamená, že stále existuje skepticismus ohledně jejich potenciálně negativních účinků na lidské zdraví.
- Nedávná studie zjistila, že použití sacharinu, sukralózy a aspartamu může narušit rovnováhu bakterií ve střevech (24).
Výzkum v této oblasti je relativně nový a omezený.
Existuje však jasný důkaz, že změny ve střevních bakteriích jsou spojeny se zvýšeným rizikem nemocí, jako je obezita, diabetes typu 2, zánětlivé onemocnění střev a rakovina (25).
V jedné 11týdenní studii myši krmily denní dávku aspartamu, sukralózy nebo sacharinu a vykazovaly neobvykle vysoké hladiny cukru v krvi. To ukazuje na glukózovou intoleranci, a proto na vyšší riziko metabolického onemocnění (24, 26).
Jakmile však byly myši léčeny antibiotiky, které ničily střevní bakterie, jejich hladina glukózy v krvi se vrátila k normálu.
Stejný experiment byl proveden ve skupině zdravých lidí, kteří konzumovali maximální doporučenou dávku sacharinu denně po dobu 5 dnů.
Čtyři ze sedmi měli abnormálně vysokou hladinu cukru v krvi a také změny ve střevních bakteriích. Ostatní nezaznamenali žádné změny ve střevních bakteriích (24).
Vědci se domnívají, že umělá sladidla, jako je sacharin, mohou povzbudit růst bakterií, které jsou lepší při přeměně potravin na energii.
To znamená, že je k dispozici více kalorií z potravin, což zvyšuje riziko obezity.
Přesto je tento výzkum velmi nový. K prozkoumání souvislosti mezi umělým sladidlem a změnami střevních bakterií je zapotřebí dalších studií.
souhrn Předběžné důkazy naznačují, že umělá sladidla, jako je sacharin, mohou ovlivňovat střevní bakterie a zvyšovat riziko některých chorob.
Sečteno a podtrženo
- Zdá se, že sacharin je obecně bezpečný pro spotřebu a je přijatelnou alternativou cukru.
- To může dokonce pomoci snížit dutiny a pomoci hubnutí, i když jen mírně.
- Jakékoli související výhody však nejsou způsobeny samotným sladidlem, ale spíše snížením nebo vyloučením cukru.
Umělá sladidla
Umělá sladidla, jejich použití a zdravotní bezpečnost jsou poslední dobou diskutovaná témata. Objevují se informace o tom, že některá umělá sladidla způsobují rakovinu, hyperaktivitu dětí a jiná závažná onemocnění.
Odpůrce umělých sladidel, paní profesorka Strunecká, informovala o škodlivosti aspartamu ve své knize Doba jedová. Odborníci přes výživu a chemii potravin naopak považují aspartam za zcela bezpečný.
Jak to vlastně je asi hned tak nedovíme.
Aspartam (E951)
Aspartam byl objeven v roce 1965 zcela náhodně při hledání léku proti žaludečním vředům. Chemik James Schlatter si omylem olízl palec potřísněný kapalinou a zjistil, že tekutina chutná sladce.
Aspartam je syntetické sladidlo, které je 200x sladší než cukr. Je složen z aminokyseliny L-fenilalaninu a aspartátu, je tedy kontraindikován pro osoby trpících onemocněním zvaným fenylketonurie.
Aspartam je tepelně nestabilní, při zahřátí aspartamu nad 30°vzniká metanol, který se v těle oxiduje na kyselinu mravenčí a toxický formaldehyd. Látka navíc ztrácí po zahřátí svou sladivost. Nehodí se tedy vůbec k vaření.
Výhodou je, že je nekalorický, je bez vedlejších chuťových pachutí a má velmi vysoké akceptovatelné denní množství (50mg/kg/den).
Značnou nevýhodou je, že se po jeho požití zvyšuje chuť k jídlu.
Aspartam byl poprvé schválen k používání jako sladidlo v roce 1974.
V tomto roce se objevily první zmínky o možném poškozování mozku (zejména riziko rakoviny mozku) a od té doby stále probíhají diskuze, týkající se jeho závadnosti.
Americká organizace FDA (Food and Drug Administration) provedla dvouletý nezávislý výzkum a prohlásila, že nemůže podpořit tvrzení, že Aspartam zabíjí mozkové buňky nebo způsobuje jiná poškození.
V roce 1984 se objevily zprávy arizonského ministerstva zdravotnictví, že se objem methylalkoholu v Aspartamu při vyšších než obvyklých teplotách zvyšuje nad přípustnou úroveň a stává se toxickým. FDA na to odpověděla, že podobné úrovně methylalkoholu se objevují přirozeně v ovocných džusech a že je tudíž riziko nepodložené.
V roce 2007 vydal časopis Critical Reviews of Toxicology přehled cca 500 studiíí, článků, zpráv za posledních 25 let sledujících bezpečnost aspartamu u lidí i u zvířat.
Výsledkem této zprávy byl závěr, že v běžných množstvích je konzumace Aspartamu bezpečná.
Podle této recenze neexistuje důvěryhodný důkaz o tom, že by látka způsobovala zdravotní problémy, byla karcinogenní nebo neurotoxická.
V roce 2008 proběhla další studie na univerzitě v Jižní Africe. Cílem bylo dokázat přímé i nepřímé efekty na vznik mentálních poruch, poruch učení nebo emočního chování.
Autoři tvrdí, že Aspartam může narušit metabolismus aminokyselin a strukturu proteinů, integritu genetického materiálu, nervové funkce, hormonální rovnováhu.
Bude nepochybně potřeba dalších studií k jednoznačnému závěru vlivu aspartamu na zdraví.
V každém případě by si měli dávat pozor lidé citliví na tuto látku – aspartam může mít některé nežádoucí účinky, např.
závratě, bolest hlavy, vyrážky, alergické reakce nebo poruchy chování u dětí i dospělých.
Určitě by se měly potravinám, obsahujícím tuto látku, vyhýbat těhotné a kojící ženy (protože se Aspartam v těle rozkládá na methanol). Zcela kontraindikován je pro pacienty s fenylketonurií.
Sacharin (E954)
Sacharin, označovaný též jako cukerín, je bezpochyby nejstarší náhradní sladidlo na světě. V roce 1879 ho objevil doktor Constantin Fahlberg. Sacharin je 300 krát sladší než běžný cukr a je nekalorický.
Je tepelně stabilní, ale vůbec se nehodí na vaření, protože zanechává hořkou pachuť. Proto se často používá ve spojení s cyklamátem, který zvyšuje jeho sladivost a maskuje jeho nepříjemnou chuť. Vyrábí se z uhlí jako vedlejší produkt.
Synteticky se vyrábí z toluenu.
Také u sacharinu se vedou diskuze o jeho zdravotní bezpečnosti. V roce 1977 byla látka sacharin zakázána v Kanadě a zákaz byl navržen i v USA (FDA) a to proto, že při studiích na zvířatech byl zjištěn vyšší výskyt rakoviny močového měchýře a potenciace účinků jiných karcinogenních látek.
Dle studií prováděných na diabeticích bylo zjištěno, že sacharin může zvýšit riziko výskytu rakoviny močového měchýře při konzumaci více než osmi tablet denně. To však bylo prokázáno pouze u mužů, ne u žen.
Vzhledem k tomu, že sacharin bylo jediné náhradní sladidlo dostupné v USA a návrh na jeho zákaz se setkal se silným nesouhlasem veřejnosti, vydal americký Kongres moratorium na zákaz sacharinu. Toto moratorium obsahovalo nařízení, že všechny potraviny obsahující sacharin musí být označeny na etiketě varováním, že sacharin může mít karcinogenní účinky. V roce 1991, tj.
po 14 letech FDA formálně stáhl svůj návrh z roku 1977 na zákaz používání sacharinu. V roce 2000 Americký Kongres zrušil zákon, který požadoval, aby výrobky s obsahem sacharinu byly opatřeny varovným zdravotním tvrzením. I přes všechny zákonná povolení sdružení CSPI (Centrum pro vědu ve veřejném zájmu) se sídlem ve Washingtonu doporučuje vyhýbat se této látce.
V ČR je používání sacharinu povoleno v omezeném množství. Sacharin se nedoporučuje těhotným ženám a malým dětem. Lidé s potížemi s močovým měchýřem, by se měli sacharinu také vyhýbat . Ve výjimečných případech může vyvolat alergické reakce. Přípustná denní dávka je 0 – 2,5 mg/kg tělesné váhy.
Acesulfam (E950)
Jedná se o bílé krystalické sladidlo a zvýrazňovač chuti. Je 200x sladší než cukr, má jemně nahořklou chuť, která je potlačena kombinací s dalšími sladidly.
Má schopnost zvýrazňovat sladivost dalších syntetických sladidel. Nemá žádné kalorie, v lidském těle se nevstřebává a vylučuje se močí.
Vyznačuje se dlouhou trvanlivostí a odolností vůči vysokým teplotám, může se tedy použít i pro vaření. Přípustná denní dávka je 0-15mg/kg/den.
Cyklamát (E952)
Používá se jako umělé sladidlo, které je 30-60x sladší než běžný cukr. Nemá žádný energetický obsah nebo pachuť na rozdíl od sacharinu, ale zanechává sladkou, lehce chemickou chuť. Většinou se pro relativě nízkou sladivost používá v kombinaci se sacharinem v poměru 10-1. Je vysoce stabilní při působení tepla, je tedy vhodný k vaření a pečení.
Americký Úrad pro bezpečnost potravin cyklamát roku 1970 zakázal poté, co laboratorní testy na potkanech se směsí cyklamátu a sacharinu vedly v podezření na jeho spojitost s vyšším výskytem rakoviny močového měchýře.
Cyklamáty se v těle metabolizují na toxický cyklohexylamin. Názor na cyklamáty je v současnosti takový, že sami o sobě rakovinu nezpůsobují, ale nelze vyloučit, že zvyšují účinky ostatních karcinogenů. V ČR a ve státech EU je toto sladidlo povoleno.
Doporučená denní dávka je 0 – 11 mg/kg/den tělesné váhy.
Sukralóza (E955)
Sukralóza je umělé nízkokalorické sladidlo, které je 500–600krát sladší než sacharóza, ze které se vyrábí. Chuťově se ze všech sladidel nejvíce blíží cukru, nemá žádnou pachuť. Při posuzování sladké chuti nápojů nebyla polovina ochutnávajících schopna odlišit nápoj slazený cukrem od nápoje slazeného sukralózou.
Je nutno zdůraznit, že kalorická hodnota sukralozy je v postatě stejná jako u klasického cukru. Sukralózy ovšem použijeme mnohosetnásobně menší množství a většina je z trávicích traktu vyloučena v nezměněné podobě (85%). Pro použití v EU byla schválena v roce 2004.
Sukralóza se používá samostatně nebo v kombinaci s ostatními sladidly, při maximálním denním příjmu je zcela bezpečná.
Podle studie z časopisu Food Chemistry je doporučeno obezřetné používání sukralozy v pekařských výrobcích obsahujících glycerol a tuk, protože zde hrozí její rozpad na toxické produkty.
Fruktoza
Fruktóza je monosacharid, přirozeně se vyskytující v řadě potravin (v ovoci, medu a dalších). V těle se metabolizuje podobně jako sacharóza a je součástí jejího metabolického cyklu, takže v těle také sama vzniká. Jako náhradní sladidlo však byla objevena teprve v nedávné době. Její sladivost je asi o třetinu vyšší než u sacharózy, kalorická hodnota je srovnatelná.
Fruktóza se často přidává do různých DIA výrobků, a mnoho lidí se proto domnívá, že je zdravější. Pravdou je, že rozdíl je téměř zanedbatelný. Naopak nadměrné užívání fruktózy může vést ke zdravotním problémům závažnějším než užívání sacharózy. Klinické studie odhalily zvýšenou plazmatickou koncentraci triglyceridů (krevních tuků) po pravidelném užívání fruktozy.
A prokázána byla také souvislost mezi vysokými hladinami fruktózy v krvi a retinopatií. V odborné literatuře se objevují také zmínky o souvislostech mezi vyšší hladinou fruktózy a karcinomem pankreatu,ovšem jiné výsledky tento názor nepotvrdily. Pokud bychom pátrali dále v literatuře, narazíme také na zmínky o snížení absorpce mědi v přítomnosti fruktózy a nárůstu volných radikálů.
Tyto účinky jsou závislé na dávce.
Sorbitol (glucitol, E420)
Sorbitol je alkoholový cukr. Vytváří se přirozeně v těle enzymem aldozo-reduktázou z glukozy. V přírodě se vyskytuje v některých bobulích např. v jeřábu, v hroznovém vínu nebo v dalším ovoci (třešně, švestky, hrušky, jablka), ale v organismu se obtížně absorbuje.
Má příjemnou sladkou lehkou chuť, je sladký ze 60% jako sacharoza, ale obsahuje o 30% méně kalorií. Není tedy bez kalorií. (energetický obsah je 10kJ/g). Sorbitol má v potravinářství velké zastoupení jako náhradní sladidlo pro diabetiky.
Bakterie v ústech ho hůře rozkládají, čehož se využívá do žvýkaček, které tak nezpůsobují vznik zubního kazu.
Sorbitol je pravděpodobně bezpečná látka. Není však příliš vhodný pro malé děti nebo ve větších dávkách; může totiž způsobovat podráždění žaludku, střevní potíže, nadýmaní nebo plynatost.
Z velké části je sorbitol metabolizován, zbytek se prozkládá fermentací v tlustém střevě, kde může vyvolat zmiňované střevní obtíže. U citlivých osob může působit jako projímadlo. Nežádoucí reakce se obvykle objevují po požití dávky větší než 25-30 mg.
Může také pozměnit absorbci některých léků, které se tak stanou méně účinné nebo naopak více toxické.
Mannitol (E421)
Mannitol je další z alkoholových cukrů. Jedná se o izomer sorbitolu. Nachází uplatnění v medicínské praxi i jako sladidlo. Protože se rozpouštěním mannitolu odčerpává teplo, používá se jako sladidlo pro pastilky k „osvěžení dechu“. Dávky vyšší než 20 g mají projímavé účinky a proto se mannitol používá jako projímadlo pro děti.
Xylitol (E967)
Xylitol působí preventivně proti vzniku zubního kazu a nejnovější výzkumy potvrzují, že má vliv na snížení zubního plaku. Toxické účinky xylitolu nebyly pozorovány, a to ani u osob s jeho vysokým příjmem (až 400 g denně).
Steviosid – steviol glykosidy (E960)
Tato látka, respektive směs látek, pochází z rostliny Stevia rebaundia. Jtato rostlina je známá již velice dlouho.
Pro svou vysokou sladivost je již po staletí užívaná jihoamerickými indiány a v posledních 20ti letech jako umělé sladidlo v Japonsku.
Tato trvalka se řadí do čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) a má původ v severovýchodní Paraguaji. V listech této rostliny se nachází několik glykosidů, z nich hlavní je sladký steviosid.
Steviosid je 200-300krát sladší než sacharóza. Je to sladidlo nekalorické, které nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodné jak pro diabetiky, tak pro osoby trpící fenylketonurií. Toxikologické studie prokázaly, že steviosid nemá karcinogenní, mutagenní ani teratogenní účinky. Rovněž nebyly pozorovány žádné alergické reakce.
V USA a v zemích EU nebyly steviosidy jako sladidla povoleny velmi dlouho – až do roku 2011. To proto, že byly podezřívány z hormonálních účinků – indiánky ho žvýkaly jako antikoncepci.
diskutovaný byl steviol – aglykon (necukerný zbytek glykosidu) steviosidu a/nebo jeho metabolity.
Bylo však zjištěno, že steviosid se špatně nebo vůbec nevstřebává v těle a trávicí enzymy řady zvířat ani člověka nedegradují steviosid na steviol.
V současné době jsou k dispozici jak přípravky přírodní – rostlinné extrakty, ale i syntetické. Nevýhodu stevie je, že má velmi nízké akceptovatelné denní množství 4mg/kg/den
Umělá sladidla jsou i přes podporu odborné veřejnosti stále ještě novinkou a jejich konzumaci bychom neměli přehánět.
V žádném případě nepřekračujte výrobcem povolenné denní množství a děti, těhotné a kojící maminky by se umělým sladidlům měly raději vyhnout úplně.
Pokud vás přepadne neovladatelná chuť na sladké, zažeňte ji čerstvým nebo sušeným ovocem, které lze místo cukru přidávat například i do kaší. Dobrou alternativou k cukru je med, javorový sirup, sirup z agáve nebo například melasa.
Částečně čerpáno z www.novasladidla.cz, www. emulgatory.cz