Řetězce šikanují farmářské obchody

Jedna ze sítí farmářských obchodů se pokusila v posledních měsících pronajmout si plochu v několika velkých nákupních centrech, ve všech případech ale potravinářský řetězec jejich vstup zablokoval.

„Šlo např. o velké nákupní centrum v centru Prahy.

Naše možnosti v obchodních centrech existují, ale jsou omezené dohodami mezi potravinářskými řetězci a majiteli obchodních center,“ řekl majitel sítě farmářských prodejen.

„Máme podobnou zkušenost,“ potvrdil jednatel společnosti Náš Grunt Aleš Kotěra. Firma, které patří stejnojmenný koncept 28 farmářských obchodů, plánuje do roku zvýšení jejich počtu na 40. 

Žádný z obchodů Našeho Gruntu není zatím v prostorách nákupního centra. Je tomu tak především proto, že majiteli center požadované nájmy a další investice byly podle Kotěry zatím příliš vysoké na to, aby se vyplatilo prodejnu do centra umístit.

Velké obchodní řetězce si navíc přítomnost konkurentů, byť nesrovnatelně menších, nepřejí. „Když je tam něco podobného, oni to mohou zarazit. Obchodní centrum tam tím pádem nemá šanci dát další obchod, i když je takhle malý,“ poznamenal.

Způsob, jakým lidé nakupují potraviny, se podle Kotěry v poslední době mění. Kromě farmářských prodeje přibývají další malé specializované obchody. „Vznikají malá pekařství, malá řeznictví,“ poznamenal.

„Svaz obchodu se nikdy neplete do obchodní politiky jednotlivých řetězců,“ uvedl k tomu na dotaz ČTK prezident Svazu obchodu s cestovního ruchu Zdeněk Juračka. Řetězce, kterých se problém týká, se odmítly vyjádřit.

Farmářské trhy jsou pro bohatší Čechy

Podle výsledků aktuální studie Incoma Shopping Triggers navštívilo farmářský trh, prodejnu nebo běžnou tržnici aspoň jednou za poslední půlrok přibližně 20 procent českých spotřebitelů kupujících potraviny. 

V hypermarketech utrácí za potraviny největší část výdajů 36 procent českých domácností. Jsme v tomto ohledu rekordmani i ve srovnání s nejbližšími sousedy – na Slovensku je to 29 procent domácností, píše iHned.cz. Stále oblíbenější jsou také diskonty, které preferuje 17 procent českých domácností (a 14 procent domácností slovenských).

Obliba farmářských tržišť je podle výzkumu GfK v celku jasně vymezena geograficky i demograficky. „Tento typ obchodů k nákupu potravin využívají především lidé do padesáti let.

Farmářské trhy se stávají významným místem nákupu potravin především ve městech nad 20 000 obyvatel. Tento kanál je volen významně častěji lidmi s příjmem domácnosti nad 50 000 korun.

To nasvědčuje, že farmářské trhy jsou trendovou záležitostí,“ říká Monika Bodorová ze společnosti GfK Czech.

Pro čerstvé potraviny si na farmářský trh místo do supermarketu alespoň jednou za měsíc dojde polovina obyvatel Prahy. Očekávají tu vyšší kvalitu, čerstvost a lokální zboží, cena při nákupu na farmářských trzích nehraje podle nich až takovou roli.

Glosa: Řepka v řetězcích nepofrčí. Požadavek agrární lobby je mimo mísu – Asociace soukromého zemědělství ČR

Dvě třetiny až 80 procent potravinářského zboží v obchodech má být české. Vláda to má zařídit. S tímto požadavkem přišla agrární a potravinářská lobby na agrosalonu Země živitelka. Nekonečný seriál o vyděračských obchodních řetězcích a nebohých dodavatelích se tímto definitivně zařadil mezi filmy pro pamětníky z éry bolševika.

Šéf Agrární a Potravinářské komory Miroslav Toman nemohl svá slova o 80procentním podílu českých potravin v obchodech myslet vážně.

Přece ví, že budovu někdejší Státní plánovací komise na vltavském nábřeží v Holešovicích už dávno obsadili úředníci z místní radnice a finanční správa. Berňák se rozhodně nemíní uskromňovat, naopak posiluje armádu svých úředníků.

Nabírá i ministerstvo zemědělství, ale na to, jak ukočírovat zásobování prodejen českým zbožím a jak to všechno ukontrolovat, by se klotových rukávů zoufale nedostávalo.

Nebo je Miroslav Toman dobře vychovaný syn. Naslouchá svému otci, který byl ministrem zemědělství ve Štrougalově vládě a ještě dříve náměstkem šéfa Státní plánovací komise.

Spočítat jde všechno: kolik prasat vykrmit, aby českého vepřového bylo na pultech zase dost a nemuseli bychom být závislí na spolehlivém dovozu masa z Německa. Kolik vajec mají snést české slípky, aby Češi nemuseli kupovat levnější vajíčka z Polska.

V praxi je to složitější, jak bylo za komunistů vidět na poloprázdných pultech. Děkujme za jednotný evropský trh.

Agrární a Potravinářská komora je od toho, aby kopala za zájmy svých členů. Tím největším je s desítkami zemědělských podniků, masokombinátů, mlékáren, mlýnů a pekáren zpracovatel řepky Andrej Babiš. Řepka je komodita, v níž Česko vyniká. Do supermarketů se ale takový dar naší země moc nehodí. Nebo řepkový olej vytlačí z regálů oblíbený olivový?

Vláda, v níž je majitel Agrofertu vicepremiérem, nám dnes a denně předvádí, že nic není nemožné. Ale uzákonit, že až 80 procent trh s jídlem bude patřit českým potravinářům, je i pro socialisticko-populistickou vládu příliš velké sousto.

A tak se aspoň ustavičně nasazuje psí hlava cizím obchodním řetězcům. Slouží tomu politici a státní aparát.

Ministerstvo zemědělství si nechalo za 475 tisíc korun bez DPH vypracovat studii o tom, jak řetězce šikanují dodavatele.

Vznikla jednak na základě 10 rozhovorů se zástupci středních a velkých dodavatelů, a také „kvantitativního výzkumu“, do kterého se zapojilo 164 dodavatelů. Výsledek?

Čtyři z pěti dodavatelů se domnívají, že maloobchodní řetězce zneužívají své dominantní postavení na trhu. Nejhůř ze studie vyšly německé sítě Kaufland a Lidl, které jsou naopak nejoblíbenější u zákazníků.

Řetězce nejsou žádní dobrodinci, obchod je obchod. Ministerstvo zemědělství vyhodilo půl milionu z našich kapes, aby zjistilo, že zákon o významné tržní síle, který měl převychovat zlotřilé řetězce, se za šest let ukázal jako neúčinný. Novela, která platí od letošního jara, dá práci více lidem na antimonopolním úřadu a přihraje další kšefty právníkům. Obchod zůstane obchodem.

Možná však, že půl milionu za studii neutratilo ministerstvo úplně zbytečně. Tři čtvrtiny dotazovaných totiž přiznaly, že na ně velké řetězce v posledních dvou letech netlačily, aby snížily kvalitu. Navíc prý řada řetězců projevuje zvýšený zájem o české potraviny. Ejhle! I bez povinného podílu. Třeba někdo pochopí, že to, co mají supermarkety prodávat, nenadiktuje žádný zákon, ale kupující.

Táňa Králová

Zdroj: Dotyk.cz

1.9.2016 12:15:34 | přečteno 377x | gorgonova

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.

Vliv supermarketů na ceny potravin

Host (Václav Hlaváček): Dobré odpoledne.

Moderátor (Barbora Kroužková): A poslanec ODS, Martin Kocourek, místopředseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Dobrý den.

Host (Martin Kocourek): Dobrý den.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane Hlaváčku, zemědělcům nevyhovuje dosavadní praxe. Do jaké míry nadnárodní obchodní řetězce určují ceny, za jaké nakupují výrobky od zemědělců?

Host (Václav Hlaváček): Tak, je potřeba říct, že nadnárodní obchodní řetězce zneužívají svého dominantního postavení a je potřeba říct, že na území České republiky jich působí řádově pět, šest, těch rozhodujících.

Proti nim stojí několik desítek zpracovatelů a proti těm zpracovatelům stojí několik tisíc zemědělských producentů.

A z toho vyplývá jejich postavení, hospodářské postavení a supermarkety toho jsou si vědomy a plně toho zneužívají.

  • Moderátor (Barbora Kroužková): Které komodity jsou podle vás nejproblémovější?
  • Host (Václav Hlaváček): Myslím si, že jsou to komodity živočišného původu, jestli je to mléko nebo maso, maso červené nebo bílé a samozřejmě i produkty rostlinného původu, od mouky počínaje, přes rostlinné oleje, myslím si, že to celá škála výrobků, ovoce, zelenina.
  • Moderátor (Barbora Kroužková): Pane poslanče, umožňuje stát ničení zemědělců tím, jako umožňuje činnost těm nadnárodním řetězcům?

Host (Martin Kocourek): Tak já myslím, že ta samotná činnost těchto řetězců proti ničemu není a myslím, že kdyby řetězce se chovaly nějakým podivným způsobem, tak by v nich lidé tolik nenakupovali, ale já se domnívám, že již současná legislativa umožňuje zakročit příslušným orgánům, pokud se dějí ty jevy, na které pan prezident komory upozorňuje a v tomto ohledu mám pocit, že stačí vynucovat současnou legislativou právo a tydlety problémy mohou být odstraněny. Takže já teď necítím potřebu jakýkoliv dalších legislativních úprav.

Moderátor (Barbora Kroužková): To znamená, nezasahovat do volné soutěže a zkrátka nechat situaci tak, jak je. Co si řetězce vymohou, ať mají.

Host (Martin Kocourek): Já myslím, že z tohoto pohledu nebo v kontextu toho návrhu, který známe a který je poslaneckou iniciativou v současné době, to znamená jakási regulace těch smluvních vztahů, tak já se domnívám, že jednak, jednak, pokud má někdo pocit, že je porušováno soutěžní právo a tak, lze se odvolat k Antimonopolnímu úřadu do Brna a za druhé, musíme opravdu dát prostor té volné soutěži a příležitost těm, těm, kteří budou schopni v této soutěži obstát.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane Hlaváčku, jak si představujete, řekněme, omezení nebo zásah do volné soutěže a do té praxe, o které mluvíme? Zákazník vždy bude chtít přece nakupovat za co možná nejnižší ceny.

Host (Václav Hlaváček): To je logické a my tomu nechceme bránit a ani nehodláme bránit. To přeci je princip trhu, ale musí ten trh mít nějaké mantinely, nějaká pravidla.

A ta pravidla musí být definována, jsou-li definována v okolním světě a jsou dodržována, tak by měly být i definovány na území České republiky. Mám na mysli takový záležitosti, jako je lhůta splatnosti. Přeci není možné, aby zemědělec úvěroval ty odběratele, protože uvedu příklad.

Sklidím-li letos zeleninu, v říjnu ji uvedu do supermarketu, tak supermarket za tu zeleninu během října dostane platbu.

Moderátor (Barbora Kroužková): To znamená podle vás nedostatečná legislativa.

Host (Václav Hlaváček): Ale já jako dodavatel, já jako dodavatel dostanu za 90 nebo 120 nebo 180 dnů, a to je, si myslím, nenormální stav a to nemůže žádný dodavatel zkrátka vydržet.

Další věc, která je v rozporu s tržními pravidly, je otázka vymáhání si a vynucování různých poplatků, takzvaný zalistování, regálný, pak zase vynucování si protislužeb. Podíl na nějaké reklamě a tak dále.

A to jsou věci, který si myslím, že nejsou v pořádku a který je potřeba narovnat a definovat.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane poslanče, stále trváte na tom, že legislativa je dostatečná?

Host (Martin Kocourek): Já na tom trvat musím a co se týká toho poslaneckého návrhu, který se snaží tento vztah nějak regulovat, zakazovat některé věci ze strany těch supermarketů a hypermarketů, mě tady zaujalo stanovisko vlády, která říká, že naše legislativa v oblasti soutěžního práva je dostatečně moderní, že odpovídá právu Evropské unie a že naopak, takový to návrh, který by navíc se pokoušel ještě o nové definice, o nové regulace, by už byl skoro proti , proti těm evropským pravidlům, které, které Evropská unie v tomto ohledu nastolila, takže, já jsem přesvědčen o tom, že ta legislativa je dostačující, ty problémy, které, o kterých mluví pan prezident já vnímám, ale myslím, že tady prostě ti dodavatelé do těch hypermarketů budou muset zaujmout nějaký svůj koncentrovanější postoj a já myslím, že ty věci by se neděly, kdyby je někdo z těch dodavatelů neakceptoval. Že ty hypermarkety si mohou dovolit pouze to, co jim někdo dovolí.

Moderátor (Barbora Kroužková): To znamená, když je někdo ochoten prodat své výrobky za nižší ceny, tak tyto výrobky se do supermarketu dostanou?

Budete mít zájem:  Okinawská dieta a její zdravotní výhody – co jíst a co ne?

Host (Martin Kocourek): Když je někdo ochoten, tak se to prostě projevuje, ano, ano, že by, kdyby tyto podmínky, o kterých tady mluvil pan prezident Hlaváček, neakceptoval, tak prostě hypermarkety by je nemohly prosazovat, protože by zase neměly ve svých prodejnách zboží. Takže, já si myslím, že je to opravdu o koncentrovanějším, koncentrovanějším postoji Agrární komory jednotlivých dodavatelů a já nepovažuju za dobré si zjednodušovat situaci tím, že přijmeme nějaký zákon.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane Hlaváčku, farmáři se rozhodli žádat za svou produkci víc a právě chtějí iniciovat zákonné změny. Jakým způsobem, zkuste přesněji vymezit, co byste si přáli a jak by normy měly vypadat?

Host (Václav Hlaváček): Já, jestli dovolíte, bych se ještě vrátil k tomu, co tady řekl pan poslanec.

Já si myslím, že my nechceme nic nad rámec pravidel volnýho trhu, ale jestliže ve Francii je od roku 1957 zákon, který definuje, co kdo v té obchodní vertikále může a nemůže, tak si myslím, že v Německu to není potřeba, protože Němci to mají v genech, tam je smysl pro pořádek, ti se s tím rodí, ale v Česku je zkrátka, kde neexistuje dohoda a možnost dohody, musí nastoupit nějaká norma a já si myslím, že tady ta záležitost skutečně chybí a jestliže je umožněno obchodním řetězcům zkoncentrovat svůj vliv, tak musí být totéž umožněno těm účastníkům té obchodní vertikály, totéž zpracovatelům a totéž těm zemědělským producentům. A to nám zatím ta legislativa neumožňuje, čili tam je díra.

Moderátor (Barbora Kroužková): A jak konkrétně by takový zákon mohl podle vás být napsán?

Host (Václav Hlaváček): No tak, jak je napsán všude jinde.

Moderátor (Barbora Kroužková): To znamená, měly by se určit minimální ceny. Jak řešit ten problém s produkcí pod výrobními náklady?

Host (Václav Hlaváček): Otázka, to je totiž důvod, proč se zemědělci zkrátka už, řekl bych, odmítli na této záležitosti spolupodílet a prodávat, odbytovat své produkty pod úroveň nezbytně vynaložených nákladů. To je likvidační záležitost.

A tady nejde o to, abychom definovali minimální ceny pro veškeré výrobky, to nikdo nechce, ani nikdo nepožaduje, ale jestliže je na území České republiky definována vládním nařízením minimální cena, tak ta minimální cena je nepřekročitelná, to je definice zákona o cenách a ta je z roku 92, novelovaná, já nevím, 94 nebo 96, to pan poslanec bude vědět přesněji, ale víme všichni, že ta minimální cena není dodržovaná. Jestliže je u mléka sedm korun šedesát, tak jak je možné, že každý z nás má možnost koupit ten litr mléka za devět korun čtyřicet. Obal, ve kterém to mléko je, stojí v průměru tři koruny padesát, zpracovatelský náklady na to mléko jsou někde dvě koruny, dvě třicet plus, mínus nebo dvě padesát, takže když to sečteme, tak to mléko tam není za sedm šedesát, ale to mléko je tam potom za čtyři koruny padesát. Jak je možný, že ten stát, který tuto záležitost jako dovolí a potom se vyčítá zemědělcům, že chodí a natahují ruky a že chtějí pořád nějaký peníze. A my nechceme po státu peníze, my chceme, aby za ten výrobek, který odpovídá požadavkům spotřebitele, který jim garantuje ten dodavatel, bezpečnost té potraviny, aby zaplatil cenu, která pokryje nezbytně vynaložený náklady a ještě vytvoří nějakou míru zisku. Přiměřenou míru zisku.

Moderátor (Barbora Kroužková): Má toto stát kontrolovat a má toto stát garantovat, pokud víme, že je tu také možnost dovozu, chystáme se do Evropské unie, jak řešit problém s výrobními náklady?

Host (Martin Kocourek): No, já myslím, že teď jsme narazili na, na, na jednu důležitou věc. Že my tady neřešíme pouze problém zemědělských producentů, my se díváme také na druhou stranu, kde jsou zase spotřebitelé.

Těch spotřebitelů u nás je 10 milionů a na druhé straně jim tahle ta situace velmi vyhovuje, protože, protože prostě ty potraviny v hypermarketech jsou levné a z tohoto pohledu zase kdybych já měl prezentovat svoje stanovisko, tak já se musím dívat také na stranu těch spotřebitelů a z tohoto pohledu já zas ten problém vidím trošku jinak.

Otázka zemědělství je opravdu komplikovaná tím, že se tam objevuje ten systém dotací. Naši zemědělci konkurují v rámci svých dotací, které dostávají od českého státu, dotacím, které dostávají zahraniční producenti, kteří zase mají dotace ze svých států. Je to v tom obrovsky nepřehledné a já se obávám opravdu, že tím, že my nějakým zákonem vstoupíme do této hry, tomu nepomůžeme.

Já myslím, že jediná cesta je projasňovat tu nákladovost v tom zemědělství, ale v kontextu už Evropské unie a ukázat opravdu, kteří, kteří producenti jsou efektivnější a k tomu opravdu musíme tomu trhu dát do nejvíce prostoru.

Moderátor (Barbora Kroužková): Agrární komora podala u Ministerstva financí stížnost na nadnárodní obchodní řetězce právě kvůli cenám zemědělských komodit. Jaká je v tuto chvíli situace, už máte odpověď a jaké budou vaše další kroky?

Host (Václav Hlaváček): Musím to dopřesnit, my jsme nedali stížnost, my jsme dali podnět a nejenom na národní řetězce, ale na všechny účastníky obchodní vertikály, protože musíme ten problém řešit spravedlivě a kompletně, nemůžeme nikoho vynechat.

Moderátor (Barbora Kroužková): Co na to Ministerstvo financí?

Host (Václav Hlaváček): A co se týká odpovědi, zatím jsme nedostali konkrétní odpověď, pouze nám bylo řečeno, že se na té otázce pracuje a že bude tedy řešena. A já si myslím, že z toho vyplývá jedna věc.

Zda bude mít nebo nebude mít ten stát, potažmo ministerstvo, odvahu. My jsme jednali s obchodními řetězci, je to měsíc a ty obchodní řetězce přiznaly zcela veřejně, že mají strach z kontrol.

Ale ne na území České republiky.

Moderátor (Barbora Kroužková): Vy si říkáte stále o vyšší ceny, to znamená, že možná potraviny budou dražší.

Jak toho ale dosáhnout, mluví se právě také o tom, že kdyby byl nějaký konsensus, což vy tu naznačujete, tak by obchody nakonec nemusely zdražovat.

Jakby ta situace vypadala? Tam by šlo o nákup od farmářů za vyšší ceny, ale nepromítnutí těch ostatních záležitostí, které jste zmiňoval, do finální ceny výrobku?

Host (Václav Hlaváček): To je potřeba rozkrýt, kdo jaký má podíl na té konečné spotřebitelské ceně.

Já tady, to co říkal pan poslanec, já jsem v jedné osobě dodavatel, ale současně i spotřebitel a já taky rád chodím nakupovat a když vidím přijatelný ceny a nebo nízký ceny, je to, je to příjemná záležitost, ale současně to na mě působí, že pokud ta cena nepokryje nezbytně vynaložený náklad, tak je to jenom dočasná záležitost, ta není jako nekonečná.

A tady nejde o to neustále zvyšovat ceny, my jsme výrobními náklady někde na 80 procentech nákladů zemědělců Evropské unie, ale ceny nám spadly v průběhu minulýho roku o 15 procent a padají v letošním roce o dalších 15 procent, takže nemáte šanci za těchto podmínek zkrátka dál vyrábět, protože vám vzniká obrovská ztráta.

Moderátor (Barbora Kroužková): A je to také ještě počasí, do cen se jistě promítne například neúroda brambor, obilovin a tak dále. Pane poslanče, vy osobně připravujete se na růst cen potravin v nejbližší době?

Host (Martin Kocourek): Já osobně, já myslím, že znovu opět rozhodne trh. Samozřejmě, mohou zemědělci promítat nejrůznější vlivy do svých cen, otázka je, jak to budou lidé akceptovat.

Pokud to lidé nebudou akceptovat, tak nezbude nic jiného, než ty ceny upravovat, popřípadě se zjistí, že lidé jsou ochotni zvýšené ceny akceptovat, tak ty ceny prostě takto narostou. Tady prostě rozhoduje poptávka, s tím nic nenaděláme.

Ale já bych chtěl ještě k tomu, co říká pan prezident Hlaváček podotknout, že já nezpochybňuju legitimnost jejich kroků, které oni podnikají na obranu, obranu svých zájmů, já jenom za sebe říkám, že bych do toho nerad vstupoval jakýmkoliv zákonem a tento spor mezi hypermarkety a dodavateli rozhodoval nějakým zákonem, protože to já nepovažuju za vhodné. Jinak nechť Ministerstvo financí řekne svůj názor, nechť Antimonopolní úřad řekne svůj názor a myslím, že tento tlak povede k tomu, že hypermarkety s těmi dodavateli snad uzavřou nějaké férové podmínky, které budou vyhovovat oběma stranám, ale znovu opakuji. Není potřeba do toho zatahovat Parlament, protože se obávám, že jednak ten spor neumí rozhodnout a v případě, že by ho rozhodoval, by ho nemusel rozhodnout správně.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane prezidente, jaký bude podzim, pokud jde o ceny? Máme se připravit na růst cen některých komodit a u kterých to předpokládáte, pokud ano?

Host (Václav Hlaváček): Já si myslím, že obecně se dá říct, že lze očekávat nárůst cen u všech komodit, který se tady produkují. To ne proto, abychom šikanovali spotřebitele a já jsem rád a tady bych chtěl poděkovat našim spotřebitelům, že vnímají tu nezbytnost toho kroku navýšení cen, víme to u vajíček.

Moderátor (Barbora Kroužková): Když budem konkrétní, vajíčka se řešila, o bramborách jsme mluvili, o obilovinách.

Host (Václav Hlaváček): Když jsme, já řeknu konkrétně u vajíček, ale jenom chci uvést, jestli dovolíte, tu reakci toho spotřebitele u těch vajíček.

My jsme tam řekli o nějakých 30 halířů a ti spotřebitelé nás napadli, proč hovoříme o navýšení cen, když hovoříme o nějakých desetníkách, proč si to nezvedneme rovnou na ty dvě koruny padesát nebo na tři koruny, protože je to cena, kterou považují za normální.

Vůbec nereagovali podrážděně, odmítavě a dneska máme největší problémy u mléka a ty budou ještě násobeny v tom nadcházejícím období.

Moderátor (Barbora Kroužková): Obecně teď na závěr k zemědělství. Pan Hlaváček zmínil, že tržby zemědělců stále klesají rok od roku, ale zároveň stoupají dotace. Pokud jde o Evropskou unii, ta nám radí, vyrobte jen to, co prodáte. Pane poslanče, jak řešit naše zemědělství?

Budete mít zájem:  Léky Proti Suchému Kašli?

Host (Martin Kocourek): Jak řešit naše zemědělství? No já jsem se to pokoušel naznačit. Já myslím, že potřebujeme maximálně ty vztahy projasnit, protože je to opravdu komplikováno těmi dotacemi, to znamená, ty náklady z toho nejsou zřejmé, ale je to problém celé Evropské unie, kde ta dotační politika je historicky zakořeněna.

Moderátor (Barbora Kroužková): Pane prezidente, teď pro vás pohled do vlastních řad. Jaké typy zemědělských podniků podle vás mohou ekonomicky přežít v Evropské unii?

Host (Václav Hlaváček): Já si myslím, že všecky typy zemědělců mají stejnou šanci. O tom jsem přesvědčen a myslím si, že tomu tak je a o tom se přesvědčujeme, protože typ nerozhoduje. Rozhoduje ten fenomén toho lidskýho faktoru.

Moderátor (Barbora Kroužková): Duel Radiožurnálu je u konce. Diskutovali Václav Hlaváček, prezident Agrární komory České republiky a poslanec ODS, Martin Kocourek. Díky a na shledanou.

  1. Host (Martin Kocourek): Na shledanou.
  2. Host (Václav Hlaváček): Na shledanou.
  3. Moderátor (Barbora Kroužková): Pěkný zbytek víkendu přeje Barbora Kroužková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: bak

Sněmovna schválila kvóty na potraviny české produkce v obchodech

Nová povinnost se bude vztahovat třeba na vejce, med, květák, zelí nebo česnek. Spadat pod ni bude například čerstvé i chlazené maso hovězí, vepřové, skopové. Kvóta se bude vztahovat i na řepkový nebo slunečnicový olej, mléko, sýry nebo tvaroh.Foto | estelheitz / Pixabay Sněmovna v novele zákona o potravinách schválila návrh poslanců SPD, aby prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních musely od příštího roku prodávat povinný minimální podíl stanovených potravin vyprodukovaných v tuzemsku. Osm zemí EU podle Hospodářských novin přitom varovalo Česko, aby nezaváděla kvóty na podíl českých potravin v obchodech. Šlo by podle nich o diskriminaci zahraničních výrobků. Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek tento návrh už dříve označil za vítězství populismu.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) však vyzval poslance, aby byli trochu nacionalisty, pokud jde o české potraviny. Jako příklad uvedl, že když si dávají ve Sněmovně kávu, přidávají si do ní německé mléko, což podle něj dosvědčuje, že zákon je potřeba.

Před návrhem na zavedení kvót varovali poslance již dříve zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, Hospodářské komory ČR a Svazu průmyslu a dopravy ČR. Návrh ale podporuje Agrární komora ČR. Podle ní se sortiment nesníží a nenavýší cena pro konečného spotřebitele.

Kvóta se nebude týkat maloobchodních prodejen do 400 metrů čtverečních a specializovaných prodejen. Přesnou definici specializované prodejny by mělo určit ministerstvo zemědělství. Kvóty se mají týkat potravin, které se dají v ČR vyprodukovat. V mnoha případech v nich ale ČR není soběstačná, jde například o květák, brokolici, jahody nebo vepřové maso.

Od příštího roku má povinná minimální kvóta činit 55 procent. Má postupně růst až na 73 procent v roce 2028. Zastánci kvót argumentují například tím, že i koronavirová krize ukázala, že je žádoucí, aby ČR byla soběstačnější v produkci potravin, které místní zemědělci dokážou vyrobit za stejných či nižších nákladů jako ti zahraniční.

Nová povinnost se bude vztahovat třeba na vejce, med, květák, zelí nebo česnek. Spadat pod ni bude například čerstvé i chlazené maso hovězí, vepřové, skopové. Kvóta se bude vztahovat i na řepkový nebo slunečnicový olej, mléko, sýry nebo tvaroh.

Novela také předpokládá, že za prodej potravin dvojí kvality, tedy zaměnitelných s výrobky v jiných státech EU, ale s jiným složením, bude hrozit pokuta až 50 milionů korun. Původní vládní návrh ale poslanci zmírnili tak, že bude muset jít o podstatně odlišné složení nebo vlastnosti. Výjimky budou muset být odůvodněny a spotřebitel o nich bude muset být informován.

Zákaz prodeje potravin dvojí kvality kritizoval bývalý ministr zemědělství Petr Bendl (ODS). Vadí mu na něm, že svaluje odpovědnost na prodejce za kvalitu zabaleného výrobku. Navržené pokuty jsou podle něj likvidační. „Kdyby se to takto použilo, tak můžeme zavírat jeden malý obchod za druhým,“ varoval.

Poslanci přijali pozměňovací návrh trojice poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, Josefa Kotta a Davida Pražáka, který umožní veřejným zadavatelům v zadávacím řízení zvýhodnit tuzemské potraviny.

Veřejní zadavatelé budou moci stanovit jako podmínku účasti v řízení na dodávku potravin například místní nebo regionální potraviny z krátkého dodavatelského řetězce.

„Veřejní zadavatelé tak budou moci dávat přednost sice dražším, ale zároveň kvalitnějším potravinám,“ uvádějí předkladatelé návrhu. Zvýhodnění v zakázkách se bude týkat i potravin z ekologického zemědělství.

reklama

Jurečka: Buď se obchodní řetězce samy napraví, nebo budeme válčit

Ministr zemědělství Marian Jurečka
Foto: Jan Handrejch, Právo

Budu chtít tento problém řádně analyzovat a pak to téma otevřít na radě ministrů EU a pokud se ukáže, že je to skutečný problém, tak k tomu přijmout legislativní řešení. Pokud je na etiketě pravdivé složení, tak je to legislativně v pořádku, ale je na debatu, jestli nejde o klamání spotřebitele, protože když někdo kupuje různě v Evropě stejnou značku zboží, tak už nečte složení.

Chování řetězců koresponduje s naším chováním; pokud většina spotřebitelů dává přednost výrobkům v akcích, tak je logické, že to obchodníci využijí. Proto dlouhodobě apeluji na spotřebitele, aby nakupovali potraviny z ČR, které mohou být i dražší, ale podpoří tak celou ekonomiku. Když ta poroste, tak se nám to všem vrátí.

Lidé mi občas vyčítají, že se mi to mluví, když mám jako ministr dobrý plat.

Když jsem ale po vysoké škole nastoupil do prvního zaměstnání, tak jsem bral 12 tisíc hrubého, a přesto jsem nakupoval od místního výrobce masa a uzenin, mléčné výrobky od místního farmáře.

Když si to totiž přepočítáte, tak zjistíte, že v levném zboží je základního přírodního tuku či bílkoviny méně než v poctivém a dražším výrobu, a tím pádem je mnohem dražší.

Panu Kellerovi nedali správné informace. Určitě nejsou ohroženy farmářské trhy ani prodej farmářských výrobků ze dvora.

Velký kapitál má schopné lobbisty. V nejbližší době plánuji setkání se zástupci obchodních řetězců a chci se jich zeptat, jak prospívají českým zemědělcům a potravinářům a jakou kvalitu nabízejí českým zákazníkům.

Ministr zemědělství Marian Jurečka

Foto: Jan Handrejch, Právo

Já si myslím, že chování řetězců není v pořádku, a buď se shodneme na nápravě, anebo budeme válčit. To lze např. tím, že zpřísníme novelu zákona o významné tržní síle, kde můžeme více postihovat praktiky vůči dodavatelům.

Také můžu jako ministr mediálně natvrdo říkat, kde inspekce našla něco závadného, který supermarket byl zavřen a proč apod.

Když také zjistíme, že pokuty nevedou k nápravě, protože řetězce s nimi často počítají ve svých byznysplánech, tak se nebudu bát jít tak daleko a prosadit, aby takovému řetězci byla na území zakázána činnost.

To máme v koaliční smlouvě. Sankční systém nemá šikanovat, ale vychovávat. Když ale nepomůže ani třetí pokuta, tak se musíme začít bavit o zvýšení pokut až do padesáti miliónů.

Samozřejmě ho ctím jako silného partnera do diskuse. Pan ministr Babiš se mnou v oblasti zemědělství ale vůbec nediskutuje, dává si velký pozor na to, aby nedal ani náznakem prostor spekulaci, že on tady lobbuje pro Agrofert. Ve vládě, když se to týká zemědělství, se zdržuje hlasování. Jsem z toho překvapený, možná i příjemně. S panem Faltýnkem probíhá standardní komunikace.

Pan Faltýnek i kolegové z ANO brzy pochopili, že buď nám ­ustoupí, nebo koalice nevznikne. Bylo by zajímavé se všech, kteří mě kritizovali, zeptat dnes, jak mě hodnotí.

Než se nechat zatáhnout do žabomyších válek ČSSD a ANO, tak je lepší zůstat vzadu.

My jsme u té diskuse byli, ale nepanikařili jsme a neštěkali na sebe přes média. Počkali jsme na diskusi ve vládě nad materiálem ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Pak jsme řekli, že nejsme ochotni dát peníze soukromé firmě, ale jen je investovat do udržení práce pro horníky.

Ministr zemědělství Marian Jurečka

Foto: Jan Handrejch, Právo

To se mi vůbec nelíbí, ale pan Babiš se za své mediální výroky na vládě omluvil a řekl, že to nebylo šťastné. Otázka je, jestli to nebyla pouze póza a do příště se poučí. Takovýmto způsobem to může fungovat jen chvíli.

Byl to návrh ministerstva financí, aby se příliš nezatěžoval státní rozpočet. Ale je to první krok, uvidíme, jak se bude ekonomice dařit. V roce 2016 či 2017 třeba budeme moci sazbu snížit na pět procent.

Představil jsem tam náš návrh. V koaliční smlouvě je, že podstatně zvýšíme slevu na dítě. První návrh kolegů z ministerstva financí byla stokoruna za měsíc. Na to jsem řekl, že je to spíš symbolické než podstatné.

Navrhli jsme, aby se sleva na druhé dítě zvýšila o 500 korun, na třetí a další o 983 korun, což je dorovnání na hodnotu dospělého poplatníka. Mluvilo se o dalších deseti opatřeních, např. o DPH u aut či o paušálech pro živnostníky. Ke všem návrhům ministerstvo financí připraví kalkulace. Až budeme mít tvrdá čísla, tak se domluvíme, co zavedeme.

Přijde nám to zbytečné, aby na úrovni vlády vznikl nový výbor. Navrhli jsme, když je poptávka něco s církvemi řešit, ať to řeší vládní monitorovací výbor, když už vznikl a má tajemníka.

Já jsem partnerům řekl, že pokud jednání mají mít za cíl měnit zákon, smlouvy či navrhnout dodatečné zdanění finančních náhrad bez dohody s církvemi, tak je to začátek konce koalice.

Nemáme nic proti tomu, aby církve občany informovaly, jak s penězi naloží. Požádal jsem, aby se sešli předsedové koalice a řekli si, co by mělo být cílem dalších debat s církví. My nejsme ochotni sedět v týmu, který bude na církve tlačit.

To si musí vyhodnotit soc. demokracie. Jestli je víc dvě miliardy ročně církvím, nebo řada pozitivních kroků, které může vláda udělat. Jestli si myslí, že církevní restituce nejvíce pálí společnost a že tím vyřeší nezaměstnanost, nedostatek peněz v zdravotnictví či problémy s OKD, tak ať se touto cestou vydají.

Jsem si vědom, že to vázne. Hodně o tom s vedení Státního pozemkového úřadu a Lesů ČR diskutujeme, ale musíme si uvědomit, že je to největší restituce od 90. let. Většina žádostí přišla v prosinci a my bychom se měli k žádostem vyjádřit do června.

Budete mít zájem:  Hraniční porucha osobnosti nezvládá vztahy a emoce

Už teď víme, že to v termínu nestihneme. Jednáme s církvemi a říkáme jim, aby byly shovívavé, protože by bylo dobré, aby se úředníci nedostali pod tlak, aby nedošlo k chybám a nebylo vydáno, co se vydávat nemá.

Živnost převzala manželka. Na konkrétní práce mám domluvu s bratrem. Když ale přijedu o víkendu domů, tak na poli pracuji, vyčistím si přitom krásně hlavu.

Myslím si, že rok se má hodnotit až na podzim po sklizni, když je prodáno. Jaké budou výnosy, je jedna věc, ale důležité je i to, jaké budou ceny. Máme problémy se suchem, ale řekl bych, že na poli je zatím rok nadprůměrný, ozimy přežily ve výborné kondici. Je sice pár okresů, kde deficit srážek evidentně je, ale zatím v globálu, jestli bude brzy pršet, tak by to mohlo být dobré.

Celý rozhovor s Marianem Jurečkou si můžete přečíst v sobotním Právu

Hlavní zprávy

Kávový řetězec

Každé zrnko kávy, které skončí ve vašem šálku, má za sebou cestu přes půl zeměkoule a svůj vlastní příběh. Kávoví profesionálové popisují takovou cestu jako nepřerušený kávový řetězec. Každá zastávka je jedno oko řetězu, které rozhoduje o osudu kávy – od kávové plantáže až po přípravu šálku u vás doma.

  • I když na to u kávy nejsme moc zvyklí, můžeme její produkci klidně přirovnat k vínu, které vnímáme jako ušlechtilý přírodní nápoj. O všem, co je v dobré kávě obsaženo, se totiž rozhoduje na samotném počátku u keřů kávovníku na plantáži. Kávové třešně jsou v plné zralosti krásně sladké a zrnka ukrytá pod dužinou a ve slupce obsahují jen to, co dokázala rostlina nasbírat v průběhu jedné sezóny. Každá kávová plantáž se v průběhu let mění a kávový farmář každý rok bojuje o co nejlepší sklizeň.
  • O tom, co všechno v kávě ucítíme a ochutnáme, rozhoduje odrůda kávovníku a místo původu. Vedle Robusty a Arabiky je po celém světě roztroušeno na tisíce kávových odrůd. Spolu s kombinací s různými podmínkami v zemi původu nám vzniká nekonečný počet možností. Brazílie, Mexiko, Etiopie nebo Honduras? Sluncem zalitá káva z nížiny nebo vysokohorská káva z hustého pralesa? To všechno rozhoduje o tom, jestli v  šálku ucítíme vůni citrusů, oříšků nebo čokolády.

Vypěstováním špičkové kávy to ale ještě nekončí. Od sklizně k suchému zelenému zrnku, které je připraveno na export je na farmě ještě dlouhá cesta. Ze sklizených kávových třešní se musí vybrat jen ty zralé a pak se z nich musí získat zrnka, ukrytá ve sladké dužině a slupkách.

Farmáři a zpracovatelé kávy používají různé metody s použitím vody i sušením na slunci – všechny mají opět obrovský vliv na chuť kávy v šálku. Cílem zpracovatelů je vždy získat ta nejlepší a nejzralejší zelená zrnka, která jsou připravena na export a pražení v cílových zemích.

  • Pouze 3 % kávy na světě skončí jako výběrová káva. Produkuje se na malých farmách ve vysoké kvalitě a nejčastěji se obchoduje přímo k zájemcům nebo výběrovým pražírnám za nemalé ceny. Zbytek světové produkce kávy končí na komoditní burze, kde se obchoduje v obrovských objemech do celého světa.
  • O tom, kolik bude káva stát, jak bude chutnat a kde ji budete moct koupit, se rozhoduje v cílových zemích, kde se káva praží. Malé i velké pražírny nakupují výběrovou a komoditní kávu, seřazují ji podle kvality a praží ji podle potřeb na trhu. Káva může být zachována jako jednodruhová nebo se kombinuje do směsí, kde se jednotlivé druhy kávy spojují do harmonického celku. Světlejší pražení dává kávu s lehčími ovocnými tóny a zachovanou kyselostí kávy. Čím je pražení tmavší, tím je káva tělnatější a převládají v ní spíše oříškové a čokoládové tóny. Nejméně kvalitní kávy se zpracují na kávu instantní.

Jak na cappucino DOMA

  • Alternativa pro všechny, kteří se chtějí ke kávě dostat stisknutím jediného knoflíku a bez složité údržby.
    • Potřebujete jenom kávovarkávové kapsle.
    • Šálek je hotový za jednu minutu.
    • Údržba je nulová — doplňujete jenom vodu a vyhazujete použité kapsle.
    • Kávovar patří k nejlevnějším, platíte pouze za kávové kapsle.

    Zobrazit produkty

  • Zlatý střed pro kvalitní espresso – čerstvá káva z mlýnku, správný postup a káva jako z kavárny.

    • Budete potřebovat espresso kávovar, kvalitní mlýnek a čerstvou kávu.
    • Máte absolutní svobodu ve výběru čerstvé kávy.
    • Dvě espressa stihnete i s namletím a extrakcí do do tří minut.
    • Pokud vám nevadí počáteční investice do kávovaru a mlýnku, samotnou zrnkovou kávu pořídíte velmi výhodně.

    Zobrazit produkty

  • Plnohodnotná čerstvá káva pro fajnšmekry, kteří si nechtějí zdržovat ruční přípravou.

    • Espresso se připravuje stejně jako na ručním kávovaru.
    • Zabudovaný mlýnek a automatické dávkování ale zaručuje přípravu bez práce.
    • Pro přípravu espressa můžete vybrat jakoukoliv zrnkovou kávu na trhu.
    • Automatické kávovary patří k těm dražším, výměnou ale získáte absolutní komfort a espresso na úrovni.

    Zobrazit produkty

  • Pro všechny, kteří se chtějí dostat k mléčné pěně do kávy a neumí to s pěnící tryskou kávovaru.

    • Nejsou závislé na kávovaru ani metodě přípravy, takže je můžete libovolně kombinovat
    • Našlehání zvládne každý a není tak náročné jak trysce s párou
    • Velmi snadno se čistí a udržují

    Zobrazit produkty

Žádné Divy Super Prodejen Neumírají – Byli Nemocní A Unavení Z Jejich Kultury Joanna Blythmanová – Názory 2021

Dlouhodobý exkluzivní vztah Británie se supermarkety upadá

Před deseti lety jsem publikoval svou knihu proti supermarketu Shopped k příjemnému přijetí. V tištěné podobě, na vzduchu, při živých událostech, publikum ukázalo překvapivou ochotu přijmout listinu poplatků sestavenou proti našim velkým řetězcům.

Supermarkety uzavíraly malé obchody, provozovaly feudální systém se svými dodavateli, šikanovaly cestu do komunit, povzbuzovaly spotřebu odpadků, vytvářely bezprecedentní množství potravinového a obalového odpadu a zajišťovaly ekologicky ničivé potravinové míle; toto hodně bylo relativně nekontroverzní.

Kámen úrazu přišel, když jsem řekl, že jsem úspěšně organizoval vlastní nakupování potravin, takže jsem je jen zřídka použil.

Zatímco perzistentní menšina vždy věděla z osobní zkušenosti, že to bylo dokonale proveditelné, častější reakcí bylo, že myšlenka napsat jednodenní nákupní výlet do supermarketu z vašeho života, jakkoli přitažlivá a chvályhodně idealistická, byla stejně nepraktická jako výroba vlastní oblečení. I když bychom mohli naříkat škodu, kterou supermarkety způsobily, a nesnášet skličující, jednotné tedium z nakupování, supermarkety byly nedílnou součástí moderního života.

A přesto po deseti letech se sektor supermarketů rozpadá. Přeceňování? Stěží. V hodnocení chladného časopisu Grocer, nejuznávanějšího hlasu o maloobchodním prodeji potravin ve Velké Británii, „spotřebitelé v supermarketu opouštějí supermarkety“. Tesco, kdysi drahoušek na akciovém trhu, britská společnost provádějící domácí mazlíčky, je v nejnaléhavější nouzi.

Od ledna do června letošního roku její zisk klesl o 92%. Vyšetřovatelé musí ještě ve svých knihách prohloubit hloubku velké černé díry. Morrisons je také špatným způsobem – jeho zisk před zdaněním za šest měsíců do srpna se snížil na polovinu. Cena akcií Sainsbury klesla.

Ani údajně vzbuzující trend Waitrose nemůže uspokojit: její zisky za první pololetí letošního roku poklesly o 9, 4%.

Podle nových údajů Úřadu pro národní statistiku od loňského května tržby v supermarketech „velké čtyři“- Tesco, Asda, Sainsbury a Morrisons stagnují nebo klesají. Ratingová agentura Moody's předpovídá, že jejich ziskové marže a tržby se budou dále snižovat.

Dva německé diskontní řetězce, Aldi a Lidl, fungovaly jako okamžitá nemesis tuku, samolibého, chamtivého status quo britského maloobchodního prodeje potravin. Vyřídili smrtící ránu našim známým řetězcům tím, že odhalili, jak jsou skutečně drahé, a nadále jim oholí podíl na trhu s potravinami.

Než se objevily slevy, většina britských spotřebitelů spolkla atraktivní tvrzení, že britské supermarkety nabízejí bezkonkurenční hodnotu za peníze.

Po pravdě řečeno, běžně se přebíjejí, přičemž na všechno, co prodávají, přidávají minimální 30% přirážku, i když nejzávažnější marže jsou systematicky vytlačovány z prodeje ovoce a zeleniny.

Náš oligopol domorodého britského supermarketu s tím unikl, protože hovořil labyrintovým jazykem „věrohodných karet“, voucherů a bodů „laskrintu“, který je zárukou vázání i nejnáročnějšího porovnávače cen v uzlech. Když německé řetězce dorazily do města s jasnými, jednoznačně nízkými cenami, byly naše rodné řetězce vystaveny jako uchopující oportunisty.

Jakmile víte, že Lidl může prodat tři granátová jablka za 1, 25 liber, proč byste na zemi vsadil 1 libru jinde?

A když kapka klesne, že vám Aldi účtuje 98p za kilo satsumů, v mozku se objeví žíravý červ s podezřením, proč Tesco chce, abyste za stejnou věc zaplatili 2, 50 liber.

Spotřebitel, který za posledních 30 let považovali velké čtyři za samozřejmost, nebyl založen na emoční loajalitě, ale na pragmatismu. Jaká je alternativa? Jsou levné. Jsou v mé oblasti.

Ale nyní, když byl mýtus o nízkých cenách zbořen, jsme připraveni vyzvednout strupu vytvořenou kvůli dlouho potlačeným stížnostem. Frustrovaná společenství, délka a šířka Británie se zhrozila, protože supermarkety využívaly svou šikanovací sílu k tomu, aby na ně naléhaly nepotřebné obchody.

Když však loni v září poslalo malé město Sherborne v Dorsetu Tesco balení, ukázalo se, že komunita může tomuto řetězci říci ne a vyhrát.

Supersize supermarket formátů, „extra“ -typ obchody jsou nyní odepsány analytiky jako bílí sloni, přehnané nadšení minulého století. Velké čtyři špendlíky, které jejich zotavení doufají v menších obchodech, ale dlouho zavedená kritika homogenity nákupního zážitku, který nabízejí, rezonuje více.

Britský trh s potravinami začal odpovídat standardní kritice maloobchodního prodeje potravin v Sovětském svazu: všichni nakupují na stejných místech a veškeré jídlo, které prodávají, je stejné. V tomto ohledu je nepravděpodobné, že ti, kteří jsou rozčarovaní z našich velkých řetězců, jednoduše převedou své podnikání na fádní, omezené a funkční Aldi nebo Lidl.

Diskontéři však ve Velké Británii provedli službu otřesem našich nákupních zvyklostí. Mnozí z nás nyní nakupují jídlo častěji a nečekají, že si vše zakoupí na jednom místě. A to je dobrá zpráva pro živý, stále vzkvétající a kreativní nezávislý maloobchodní sektor, který po třech temných desetiletích nabral dech a nyní přechází ze síly na sílu.

Falešně charakterizovaní obránci systému supermarketů jako shovívavost pro ty, kteří by raději žili v padesátých letech, je pravda, že zde nyní najdeme nejzajímavější a skutečně rozmanité jídlo.

Tradiční trhy, malé obchody, farmářské trhy, krabicové systémy, chlébové kluby, potravinářské družstva a online podniky drží své vlastní nebo se daří lépe než dříve.

Alternativy k supermarketům nejenže vypadají atraktivnější, ale stále chytřejší a praktičtější.

Dlouhodobý exkluzivní vztah Británie se supermarkety upadá, protože více lidí dochází k závěru, že mají dost času na to, aby se ráno věnovali jízdě do obchodu s dušemi, každý týden kupovali stejné věci a platili za ně stále více.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector