Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

Bolesti zad i hlavy může odstartovat nejen sezení u počítače a špatný životní styl, ale i stres, který způsobuje vyšší svalové napětí, a tím i blokády. Co pro sebe můžeme udělat a jak nám může pomoci fyzioterapeut? „Důležité je vést pacienta, aby si uměl pomoci sám,“ říká Kryštof Kuba, který se jako fyzioterapeut české výpravy účastnil mimo jiné zimní olympiády v Koreji.

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

LN Co je vlastně úkolem fyzioterapie? Rehabilitace?Re-habilis znamená „znovu-zručný“. Rehabilitace je tedy shrnutí komplexního návratu nemocného nebo zraněného člověka k běžnému životu.

V tomto procesu se při nejrůznějších onemocněních nebo po traumatech setkává tým z různých oborů a spolupracuje. Fyzioterapeut je jeden z členů toho týmu, rehabilituje pacienta zpět do života.

A samostatně pracující fyzioterapeut řeší převážně pohybové a různé funkční obtíže těla.

LN Jaké metody k tomu využívá?Je jich tolik, že už se v nich ztrácejí i terapeuti. Já dávám přednost vědecky podloženému přístupu před různým hlazením, míčkováním a nesystematickým mačkáním.

Je mu dvaatřicet let, je fyzioterapeut, držitel mezinárodní certifikované zkoušky MDT (mechanická diagnostika a terapie). Má zkušenosti s různými fyzioterapeutickými metodami, loni se také jako fyzioterapeut české výpravy zúčastnil zimních olympijských her v Koreji. Aktuálně působí jako vedoucí fyzioterapeut Certifikované McKenzie kliniky Kladno.

LN Podle čeho si fyzioterapeuta vybrat?Fyzioterapeut by vám měl osobnostně sedět, ale hlavně musíte odcházet s tím, že je vám vše jasné a máte úkol, který budete zvládat a dodržovat. Dobré je, když přijdete s pohybem, polohou nebo bolestí, které můžete v ordinaci předvést.

Pokud vás dokáže terapeut navést na to, co jste schopni zvládnout sami, aby se vám ulevilo, je to ideální. Zdá se mi přínosnější vést pacienta tak, aby si uměl pomoci sám a věděl, že mu daný pohyb nebo cvik ulevil bez mého zásahu.

Tak se stává samostatným a nezávislým a přebírá zodpovědnost za své tělo.

LN Proč by neměl být závislý na terapeutovi?Konzumování pasivní terapie, kdy pacient čeká, jak mu pomůžeme, je vytvářením určité závislosti.

Třeba v Ústřední vojenské nemocnici v Praze byl porovnán efekt léčby při bolestech zad nebo při spastických potížích po cévní mozkové příhodě u aktivně spolupracujících pacientů, kteří měli menší počet návštěv terapeuta, vůči pasivně konzumujícím terapii několikrát týdně. Efektivnější byla aktivní spolupráce.

LN Co mě na vyšetření u fyzioterapeuta čeká?Léčbu zahajujeme důkladným vstupním rozhovorem a vyšetřením, které trvá někdy i přes hodinu.

Nelíbí se mi, když pacienti přicházejí s tím, že už byli na fyzioterapii všude možně a mají tolik cvičení, že vlastně nevědí, co mají dělat.

U nás změníme většinou jeden pohybový návyk, jako je držení těla v práci, sed, stoj, chůzi, opakované pohyby a činnosti, případně odpočinkové polohy na gauči a v křesle. A doplníme změnu režimu jedním cvikem, který nezabere více než pět minut denně.

LN Vážně to může stačit?Při dobré spolupráci a u méně závažných stavů lze pacienta vidět jen párkrát a není potřeba víc než pět návštěv. Tím předcházíme vzniku závislosti na terapeutovi a uvolníme místo někomu dalšímu.

LN Potřebujete k práci vyšetření z dalších oborů?Jako samoplátce sice můžete přijít k fyzioterapeutovi, který smí pracovat bez odborného dohledu a má odpovídající vzdělání, a to i bez poukazu nebo zprávy od lékaře.

Ale Unie fyzioterapeutů doporučuje, abychom měli alespoň základní zprávu o zdravotním stavu pacienta od jeho praktického lékaře. Měli bychom znát stav člověka, který přijde k nám do ordinace, než s ním začneme pracovat.

LN Má smysl chodit k fyzioterapeutovi preventivně?Záleží, ke komu přijdete. Pokud se cítíte dobře, nic vás nebolí, a přitom následně dostanete u fyzioterapeuta takové vysvědčení, že je vám do pláče, je otázkou, jaký to mělo smysl.

Když člověk, který běžně sportuje, přijde na preventivní prohlídku a odejde s popisem křivé páteře, slabého břicha, nejrůznějších zkrácených syndromů, a ještě dostane doporučení, aby šel na magnetickou rezonanci, nemám z toho radost.

Nemůžeme chtít, aby všichni byli jako socha Davida.

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

LN Co byste tedy udělal vy?Hledání nálezu na magnetické rezonanci má přísná kritéria a nemá vycházet ze zvědavosti, jak to v té páteři vlastně vypadá.

Pokud mám pacienta, který sedí denně osm hodin v kanceláři, ale pravidelně jezdí na kole nebo běhá a nic ho nebolí, jen možná v práci občas záda, upravím mu sezení a vyšetřím, zda je bolest zad nějak závažná.

Určitě ale neodejde s cvičením pro posílení břicha a protahováním na 30 minut denně.

LN Fyzioterapie ale prý dokáže léčit i potíže, u nichž bychom to nečekali…Ano – a také někdy dokáže jednoduše diagnostikovat. Podle mě je nejhrozivějším trendem dnešní doby zbytečná artroskopie, tedy vnitřní vyšetření ramenních a hlavně kolenních kloubů. A nemohou za to vždy operující.

Pacienti se často domáhají, aby lékař jejich stav zlepšil. On už přitom nemusí mít jinou variantu než tento zákrok, protože konzervativní léčbě nevěří nebo s ní neměl nikdy dobrou zkušenost.

Mechanická diagnostika je naproti tomu jednoduchý, ale sofistikovaný systém běžného klinického vyšetření, který během krátké doby dokáže diagnostikovat, zda konzervativní přístup bez operace je, či není vhodnější.

LN Takže s bolestí při pohybu vždy nejdřív k fyzioterapeutovi?Víte, že v Británii již před mnoha lety zavedli pro pacienty s akutní bolestí systém první návštěvy právě u fyzioterapeuta bez doporučení lékaře? Protože zjistili, že než si pacient oběhne „kolečko“ od praktického lékaře přes čekání, zda léky zaberou, následně, pokud nezaberou, další odeslání například k ortopedovi a další čekání, jestli nastavená léčba, příkladně injekce, pomohou, přičemž až poté následuje fyzioterapie, kdy stav již nebývá pouze akutní a stává se chronickým, prodlužuje se zbytečně čas trpícího pacienta. Britové si ověřili, že zahájení péče přímo u fyzioterapeuta může akutní bolest rychle a bez následků upravit, případně daného jedince poslat ihned do péče praktického lékaře či dalšího specialisty. Pokud ovšem fyzioterapeut několik týdnů léčí pacienta, jehož projevy a bolesti se nemění, a on si není jistý příčinou a původem obtíží, musí to konzultovat s jiným specialistou. Někdy ale může být příčina úplně banální.

LN Jako třeba?Časté bolesti zad po ránu, bolesti hlavy po celodenní práci u počítače, může jít o podvrtnutí kotníku nebo kopnutí do míče, kdy následně nastanou obtíže s chůzí.

Nebo pouhé zívnutí či „křivé“ kousnutí do jablka a následné obtíže při otevírání úst. Taky hod míčem, po němž následuje ztížené oblékání pro bolest v rameni. A seznam by mohl pokračovat.

Mé pacienty zpravidla trápí právě bolesti dolní části zad, krku nebo rukou či nohou.

LN Čím to je?Hlavní příčinou je strnulost a nedostatek pohybu, který je následně doprovázen nárazovým přetížením. Máme pocit, že musíme dohnat dlouhou pauzu ve zdravé a pravidelné pohybové aktivitě.

LN Je fyzioterapie obor pro všechny?Jistě, například mou nejstarší pacientkou byla dáma ve věku 96 let. Někdy ale musíme začít s léčbou již od narození.

LN Kdy naopak nepomáhá?Jsou vážná fyzická traumata a neurologické, revmatologické, onkologické či interní i další diagnózy, se kterými za fyzioterapeutem nepůjdete. Následná péče po ošetření lékařem ale může být – a vlastně i je – doprovázena fyzioterapeutem.

LN A s čím bych naopak přijít měl?Fyzioterapie může léčit například vyhřezlou ploténku, která tlačí na nerv, přičemž bolest vystřeluje do některé končetiny. Ukazuje se, že rehabilitační metoda McKenzie může zlepšit situaci až u 78 % pacientů, a lze tak předejít operaci. Z našich pacientů jsme následně poslali na operaci jen čtyři procenta.

LN Co taková „myšitída“?Máte na mysli takzvaný syndrom počítačové myši, kdy vlivem přetížených šlach brní ruka. (Neplést se syndromem karpálního tunelu, který z „myšitídy“ může vzniknout, případně se přímo jedná o tento problém.) Důležitá je prevence v podobě krátkých přestávek nebo pozice rukou opřených o okraj stolu. Pomáhá i rychlé „vyklepání“ předloktí.

LN Na co dát pozor u dětí sedících pořád u počítače?Především sledujte, zda nesedí dlouho v jedné pozici. Například déle než půl hodiny v tureckém sedu se zakulacenými zády.

Nebo na křesle, kdy je páteř tvarovaná podle něj. Pokud mohu nějakou pozici označit za vhodnější, je to leh na břiše. Páteř je při tomto pohybu v opačném směru než při ostatních pohybových činnostech během dne.

Ale ani tato poloha není už po 15–20 minutách vhodná.

LN Většina dospělých má ale také sedavé zaměstnání…Hlavním krokem je správné sezení, kdy máte alespoň sedák o pár centimetrů výš než kolena. Dobré jsou také bederní opěrky. Nesmíte si ale myslet, že bolavá záda ze sedavého zaměstnání napravíte večer ve fitku.

LN Jak to?Mnohem lepší je několikrát denně se protáhnout, nechat svaly se nadechnout. Vstát od práce, udělat sedm až deset hlubokých předklonů a záklonů, kdy si jako oporu položíte dlaně na hýždě. K tomu si dejte pět dřepů a zakroužení rukama v ramenou pětkrát na každou stranu. A nepodléhejte stresu.

LN Ten má vliv na bolesti zad?Může mít. Způsobuje zvýšené napětí ve svalech – a to se může projevit na změněném držení těla. To má za následek blokády, které mají vliv nejen na bolest zad, ale i hlavy. Tady může fyzioterapeut také pomoci. Vybere jeden až dva pohyby, které můžete snadno provádět během dne a vyrovnávat zátěž těla.

LN Zdravotní pojišťovna ale asi vždycky fyzioterapii neproplácí…Pojišťovny hradí fyzioterapii na pracovištích, která s nimi mají smluvní vztah.

Nelze říct, zda poskytované služby jsou lepší pro samoplátce, nebo při úhradě pojišťovnou.

Pacient musí zhodnotit po třech až pěti terapiích, zda je opravdu ve svém stavu lepší, nebo zda odchází po terapii tak bolavý, že za dva dny sice přichází úleva, ale vlastně je to jen návrat k původnímu stavu, ve kterém pacient uvízl.

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

Kdy a proč rehabilitace nepomáhá? (I.): Pasivní procedury a tejpování

Už Vás někdy trápily bolesti pohybového aparátu? A stalo se Vám, že jste absolvovali rehabilitace, které pro Vás neměly žádný přínos? Pak se možná v následujících odstavcích dozvíte proč.

Fyzioterapie se bohužel některými svými metodami přibližuje spíše k šarlatánství než k medicíně založené na důkazech.

Používá celou řadu přístrojů, postupů či pomůcek, které nemají prověřený či podložený účinek, a to na úkor toho, co je skutečně prospěšné pro pacienty.

Smyslem tohoto článku je poukázat na jeden veliký nešvar.

Ten se nachází v tom, že pacientům bývá často předepisována namísto ucelené rehabilitace, která spočívá převážně v cíleném cvičení a aktivním přístupu pacienta (řekněme nejméně 80 % času stráveného v ordinaci), pouze série pasivních procedur (např. oblíbená kombinace elektroléčby, nahřátí a masáže).

Výsledkem pak není dlouhodobý úspěch léčby, ale spousta stálých „zákazníků“ či naopak skeptiků, kteří se následně obracejí raději na šarlatány, instruktory jógy nebo fitness trenéry s problematikou, jejíž řešení nespadá pod jejich kompetenci.

Budete mít zájem:  Léky Na Úzkost Pro Děti?

Podívejme se tedy konkrétně na pár příkladů toho, co (ne)funguje.

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

Přístroje a fyzikální terapie

Snad každé rehabilitační zařízení nabízí celou škálu různých přístrojů, které by údajně měly léčit působením různých druhů fyzikálních energií. Patří sem fyzikální energie od prostého působení tepla či chladu (termoterapie) až po využití magnetického pole (magnetoterapie).

Popisované účinky se v závislosti na vybrané metodě liší, avšak většinou se jedná stále o to samé dokola – snaha dosáhnout lepšího prokrvení tkáně v dané oblasti.

V jednoduchosti je však síla, a kdyby tyto přístroje pro aplikaci elektroléčby, ultrazvuku, magnetoterapie, vakuoterapie a podobně neexistovaly, tak by se bez nich pacienti i fyzioterapeuti bez újmy obešli. Naše tělo si totiž bohatě vystačí s tím, co má.

Tkáně dokáže (mnohem lépe než pomocí přístrojů) prokrvit samo a postačí k tomu cílený a dobře dávkovaný pohyb, popřípadě zpestření teplou či studenou sprchou (běžné a přirozené střídaní účinku tepla a chladu).

Většina přístrojů využívaných v rehabilitaci je pro člověka zcela zbytečná, a pokud působí, tak zejména jako placebo. Pacienti totiž po aplikaci zaznamenají občas i výrazné zlepšení. Ovšem to i přesto, že byl přístroj po celou dobu údajné aplikace vypnutý.

Co je na tom – když to neublíží, může to jenom pomoci, že? A pokud to pomůže, byť jen trochu a krátkodobě, je to samozřejmě ku prospěchu.

Bohužel, často se však setkávám s tím, že pacientům je nesmyslně předepisována POUZE tato aplikace fyzikální energie, která nemá šanci vyřešit daný problém v pohybovém aparátu.

K čemu to vede? Tím, že pacient není veden k aktivnímu přístupu, tak není využit obrovský samoúzdravný potenciál jeho organismu. Pacient pak začíná být skeptický a postupně vzniká strach z toho, že mu konzervativní léčba nepomáhá. Nezbývá než se uchýlit k radám na internetu, zázračným mastem a práškům na bolest.

V horším případě je na pacientovi provedena zbytečná ortopedická operace a v nejhorším scénáři vzniká tzv. FBSS (neboli failed back surgery syndrome), při kterém jsou pak bolest a disabilita ještě horší než před operací.

Poznamenám, že některé operace právě také fungují jako placebo (a to nejen operace zad, ale i kolen a ramene – studie 1,2,3), případně pomůže pouhý odpočinek od každodenního stresu během následné pracovní neschopnosti.

Nejčastěji jsou nesmyslně předepisovány ultrazvuk na patní ostruhy, magnetoterapie na artrózu či elektroléčba na bolesti zad. A tomuto tématu bych se právě rád věnoval.

Vždy je pro léčbu samozřejmě lepší zvolit to, co zcela jistě pomůže, než si jen házet mincí a spoléhat na nejisté placebo účinky.

Přestože se tyto přístroje zdají být prokazatelně účinné (vyspělá technologická medicína), opak je pravdou.

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

Začněme ultrazvukem, který je součástí skoro každého předpisu na rehabilitaci.

Už jste to někdy vyzkoušeli? Hlavici, na kterou terapeut nanese slizký gel a jezdí s ní krouživými pohyby po bolestivém místě? Cítili jste ten hluboký, pronikavý a hřejivý účinek… placeba? Nejenže v minulosti nebylo prokázáno, že by jeho biofyzikální účinky měly terapeutický a klinický význam,4 ale ani v současnosti nejsou přesvědčivé důkazy o jeho efektivitě.5 Je zde také zkušenost s tím, že pacienti uvádí zlepšení i po aplikaci vypnutého ultrazvuku (tedy kroužení hlavicí na kůži při vypnutém zařízení), což jednoznačně potvrzuje fakt, že ultrazvuk působí zejména jako placebo, případně i ovlivní vnímání dané oblasti. To však není nic, co by se nedalo ovlivnit párem hřejivých rukou. Za mě tedy – klidně ať je ultrazvuk jako pětiminutový doplněk půlhodinového cvičení, ale ne jako celá terapie!

Další na řadě máme magnetoterapii. Pacient se na půl hodiny položí na desky, které mají údajně zlepšit prokrvení tkání, zmírnit bolest, podpořit regeneraci a tak podobně. Asi nemá cenu to více rozebírat, stačí si dohledat (YouTube) videozáznam přednášky prof.

Jiřího Beneše (lékař a biofyzik – kdo by tomu rozuměl lépe) pro Sisyfos, kde popisuje magnetoterapii doslovně jako „čirý nesmysl“. Pokud funguje, tak obdobně jako zmíněný ultrazvuk, tedy jako placebo.

Jedná se tedy o zcela promarněnou půlhodinu, která by mohla být využita mnohem lépe!

No a poslední máme elektroléčbu, předepsanou na bolesti zad. Elektroléčba obecně má hodně možností a různých nastavení s různým cíleným účinkem, jehož potenciál umí využít kvalitně vyškolení terapeuti (přednastavené programy nejsou příliš spolehlivé).

Kromě předpokládaného placebo účinku (opět může pomoci pouhé přiložení elektrod vypnutého přístroje) však přináší i různé vjemy, které ji posouvají o kousek kupředu než výše zmíněné procedury.

Nicméně jedná se opět o doplněk terapie, která zdaleka nenahradí aktivní přístup.

Tejpování

Kineziotaping neboli tejpování se dostal do povědomí veřejnosti zejména během letních olympijských her v roce 2012.

Sportovci nastoupili „vylepšeni“ pestrobarevnými náplastmi, lepenými do různých útvarů po celém těle tak, že si toho žádný divák nemohl nevšimnout.

Nicméně i olympijští sportovci jsou jen lidé a mohou naletět módním trendům či se (překvapivě) stát reklamním maskotem. Jak je to ale s tím tejpováním doopravdy? Může barevná elastická náplast zabránit poranění, zlepšit výkon či ulevit od bolesti?

Tejpování je pro výdělek fitness trenérů, fyzioterapeutů či rehabilitačních středisek jako stvořené. Kromě kožních defektů či vzácné alergie nemá v podstatě žádné kontraindikace.

Tejpy se dají nalepit kamkoliv a na jakýkoliv problém v pohybovém aparátu. Aplikace je rychlá, snadná a přináší někdy i okamžité výsledky.

Bohužel, funguje to asi podobně, jako když zalepíte svítící kontrolku u automobilu.

Dříve jsem během studia lepil jeden tejp za druhým jako na běžícím páse. Barevný módní doplněk, který má celou řadu skvělých účinků a hlavně – pacientům to skutečně subjektivně pomáhá od bolesti.

S tím, jak jsem se snažil vzdělávat, jsem postupně přicházel na to, že je více metod a některé si vzájemně protiřečí, přitom ale pomáhá obojí! Tak mě jednoho dne napadlo udělat můj vlastní revoluční výzkum a bezmyšlenkovitě jsem nalepil pár tejpů na bolestivé místo. A světe div se, ono to taky pomohlo.

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci…

V první řadě je potřeba si uvědomit, že byť je mnoho způsobů, jak tejpovat, a každá problematika pohybového aparátu má svůj popsaný specifický způsob aplikace, tak se stále jedná pouze o náplast. Barevnou elastickou náplast, lepenou na kůži.

Na co se asi taková náplast zmůže? Bohužel ne na proklamované biomechanické či biologické účinky na tkáně, jak popisují autority. Ovšem to, jaké informace jsou z povrchu kůže v místě aplikace vedeny do mozku, už ano, což samozřejmě může mít jistý přínos.

Nalepením tejpu je prakticky možné ovlivnit jednak vnímání bolestí, ale také můžeme tahem za kůži omezit pohyblivost (což se hodí zejména u nadměrné pohyblivosti dané oblasti).

Bohužel, co se týče zlepšení výkonu, tejpování Vám objektivně nijak nepomůže. Ve studii, kde nalepili tejp na kvadriceps, nedošlo ke zlepšení jeho síly.6 Zlepšení prokrvení není také nijak podstatné.

Studie, kde porovnávali vliv tejpování na žilní nedostatečnost u žen po menopauze, došli k závěru, že tejpování je stejně účinné jako kompresní punčochy.

7 U zdravých jedinců však samozřejmě nelze předpokládat, že by jemná stimulace kůže náplastí ovlivnila metabolismus tkání. A konečně, tzv. cílené tejpování není o nic účinnější než to falešné a funguje tedy jako placebo,8 což se mi v praxi již mnohokrát potvrdilo.

Řečeno trochu s nadsázkou, nemusíte vyhledávat „odborníka“, který si každý rok dělá nový či rekvalifikační certifikát, ale postačí, když Vám známý nalepí pár tejpů na bolavá místa.

I přes všechny dezinformace a přehnané sliby o tom, jak je tejpování zázračné, má při terapii stále své místo. Tejpování nemá v podstatě žádná rizika, skoro nic nestojí a účinky na bolesti mohou být skvělé. Proč by ne, jako doplněk.

Závěr

Tímto bych ukončil zdlouhavý text prvního dílu. Rád bych, abyste si odnesli to, že zmíněné přístroje a tejpování jsou skutečně přínosné, ale pouze jako malá součást komplexní aktivní fyzioterapie.

V opačném případě, kdy tyto pasivní procedury převládají (nebo ještě hůř, když jsou předepsány namísto aktivního cvičení), dochází k selhání úlohy lékaře či fyzioterapeuta.

Ve druhém díle si popíšeme zbývající nešvary, které stojí v cestě úspěšné rehabilitační léčbě.

Použité zdroje: 1. Saltychev, Mikhail, Merja Eskola a Katri Laimi. Lumbar fusion compared with conservative treatment in patients with chronic low back pain. International Journal of Rehabilitation Research [online]. 2014, 37(1), 2-8 [cit. 2019-03-03]. DOI: 10.1097/MRR.0b013e328363ba4b. ISSN 0342-5282. Dostupné z: https://insights.ovid.com/crossref?an=00004356-201403000-00002 2. Ketola, S., J. Lehtinen, T. Rousi, M. Nissinen, H. Huhtala, Y. T. Konttinen a I. Arnala. No evidence of long-term benefits of arthroscopic acromioplasty in the treatment of shoulder impingement syndrome. Bone & Joint Research [online]. 2013, 2(7), 132-139 [cit. 2019-03-03]. DOI: 10.1302/2046-3758.27.2000163. ISSN 2046-3758. Dostupné z: http://online.boneandjoint.org.uk/doi/10.1302/2046-3758.27.2000163 3. Siemieniuk, Reed A C, Ian A Harris, Thomas Agoritsas, et al. Arthroscopic surgery for degenerative knee arthritis and meniscal tears: a clinical practice guideline. BMJ [online]. [cit. 2019-03-03]. DOI: 10.1136/bmj.j1982. ISSN 0959-8138. Dostupné z: http://www.bmj.com/lookup/doi/10.1136/bmj.j1982 4. A Review of Therapeutic Ultrasound: Biophysical Effects. Physical Therapy [online]. 2001 [cit. 2019-01-17]. DOI: 10.1093/ptj/81.7.1351. ISSN 1538-6724. Dostupné z: https://academic.oup.com/ptj/article/81/7/1351/2857699/A-Review-of-Therapeutic-Ultrasound-Biophysical 5. Xia, Peng, Xiaoju Wang, Qiang Lin, Kai Cheng a Xueping Li. Effectiveness of ultrasound therapy for myofascial pain syndrome: a systematic review and meta-analysis. Journal of Pain Research[online]. 2017, 10, 545-555 [cit. 2019-01-17]. DOI: 10.2147/JPR.S131482. ISSN 1178-7090. Dostupné z: https://www.dovepress.com/effectiveness-of-ultrasound-therapy-for-myofascial-pain-syndrome-a-sys-peer-reviewed-article-JPR 6. Vercelli, Stefano, Francesco Sartorio, Calogero Foti, Lorenzo Colletto, Domenico Virton, Gianpaolo Ronconi a Giorgio Ferriero. Immediate Effects of Kinesiotaping on Quadriceps Muscle Strength. Clinical Journal of Sport Medicine [online]. 2012, 22(4), 319-326 [cit. 2019-01-15]. DOI: 10.1097/JSM.0b013e31824c835d. ISSN 1050-642X. Dostupné z: http://content.wkhealth.com/linkback/openurl?sid=WKPTLP:landingpage&an=00042752-201207000-00003 7. Aguilar-ferrándiz, Mª Encarnación, Adelaida María Castro-sánchez, Guillermo A Matarán-peñarrocha, Rafael Guisado-barrilao, Mª Carmen García-ríos a Carmen Moreno-lorenzo. A randomized controlled trial of a mixed Kinesio taping-compression technique on venous symptoms, pain, peripheral venous flow, clinical severity and overall health status in postmenopausal women with chronic venous insufficiency. Clinical Rehabilitation [online]. 2014, 28(1), 69-81 [cit. 2019-01-15]. DOI: 10.1177/0269215512469120. ISSN 0269-2155. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0269215512469120

Pooperační bolest

Chystáte se na svou první operaci. Máte strach. Pomůže Vám to vůbec? Nebude to bolet? Co když se probudím uprostřed operace? Jaké to bude po operaci? Bude to bolet? A jak dlouho? Pravě tyto a mnoho dalších neodbytných otázek se honí člověku hlavou v předvečer operačního výkonu. Vzpomínáte na neuvěřitelné historky ze svého okolí, zkušenosti příjemné i nepříjemné.

Budete mít zájem:  Kniha Štítná Žláza A Její Léčba?

Rehabilitace po operaci pomůže lépe než léky! A nejen po operaci… pacient Chystáte se na svou první operaci. Máte strach. Pomůže Vám to vůbec? Nebude to bolet? Co když se probudím uprostřed operace? Jaké to bude po operaci?? Bude to bolet? A jak dlouho?Pravě tyto a mnoho dalších neodbytných otázek se honí člověku hlavou v předvečer operačního výkonu. Vzpomínáte na neuvěřitelné historky ze svého okolí, zkušenosti příjemné i nepříjemné. Jaké asi budou ty Vaše? #IMG#

Během vlastní operace..

O Vaši bolest je postaráno pomocí celkové nebo svodné anestézie. Dávno pryč jsou doby, kdy se operovalo „naživo“, ve válečných vřavách v lepším případě s použitím lahve alkoholu a před sto lety s éterem, po kterém bolela hlava tak, že kocovina je proti tomu procházka růžovým stavem. Léčba pooperační bolesti začíná až v momentě, kdy se po operaci pomalu probíráte.

Dřív než bude pozdě..

Pooperační bolesti patří k bolestem akutním. Proto i pro ni platí, že se musí začít léčit ihned, aby se z bolesti nestala bolest chronická. Mimo to špatně léčená pooperační bolest má i další nežádoucí projevy a účinky. V takovém případě budete mít zvýšený krevní tlak, Vaše tělo bude mít mnohem větší nároky na dodávku kyslíku. Vaše srdce bude muset zbytečně zvyšovat výkon.

Plíce nebudou pracovat tak jak mají. Nebudete si moci například dostatečně odkašlat, čímž se zvyšuje riziko zápalu plic. Váš organizmus bude spotřebovávat vlastní zásoby energie více, než je to nutné. Také Vám mnohem více hrozí embolie. A to je něco, čemu se každý Váš ošetřující lékař velmi rád vyhne.

Jednoduše je sto a jeden dobrý důvod, proč pooperační bolest co nejvíce zmírnit, nejlépe zcela utišit.

Připravme se na bolest..

S moderním přístupem k bolesti přichází i moderní postupy, jak bolesti předcházet. Jedním z nich je tzv. preemptivní analgesie . Co to je? To je opatření, které může předcházet Vašemu operačnímu výkonu.

Nejčastěji se používají analgetika (léky proti bolesti) několik minut před započetím vlastní operační anestézie. Díky nim se sníží práh vnímání bolesti, snižuje se i riziko přechodu bolesti do chronické podoby.

Důležité je i ovlivnění psychické složky, dojde k celkovému zklidnění.

Nehrajte si na hrdiny..

Máte po operaci, pomalu se probíráte z anestézie, začínáte si uvědomovat dění kolem sebe a mimo jiné pomalu začíná přicházet bolest způsobená operací. Záleží samozřejmě na typu použité anestézie. Bude-li to anestézie celková, pak Vás operované místo začne bolet o něco dříve než když máte za sebou anestézii svodnou, například tzv.

spinální blok (anestézie vedená do páteřního kanálu nebo míšních obalů).

Možností ovlivnění Vaší bolestí je mnoho. Vyžaduje to však jeden důležitý fakt – spolupráci. Samozřejmě, že o Vás bude zdravotnický personál nadále kvalitně pečovat, protože je za tím účelem proškolený. Ale kdy Vás něco bolí budete nejlépe vědět sami.

Proto neváhejte a řekněte si o prostředky na tišení bolesti.

Rozhodně se nemusíte obávat, že Vás bude někdo pokládat za hypochondra. Lepší říci si o injekci a spokojeně odpočívat a napomáhat regeneraci těla, než někde hrdinně trpět.

Potlačení pooperační bolesti má i další význam mimo ty, které jsme již jmenovali (klidný puls, normální krevní tlak, hluboké dýchání, rozumná spotřeba energie, snížené riziko embolie). Když Vás to bude méně bolet, budete se více pohybovat.

Včasná rehabilitace je velkou zárukou toho, že se Váš stav rychle upraví a předejdete možným komplikacím.

Co můžu očekávat..

Léky pro tlumení pooperační bolesti můžeme rozdělit do dvou skupin:

1) Nesteroidní protizánětlivá analgetika:Přes tento složitý název se jedná o celkem běžné leky. Mezi účinné látky těchto léků patří především kyselina acetylocalicylová (Apirin), paracetamol (například Paralen), ibuprofen, indometacin nebo dikolfenak. Jsou to léky, které si běžně bereme při chřipce.

Jejich výhodou je i jisté protizánětlivé působení. Najdou uplatnění tam, kde operační výkon nebyl tak složitý či rozsáhlý a kde je potřeba tlumit mírné až střední bolesti. Návyk na ně nevzniká. Při dlouhodobém užívání může však dojít k rozvoji vředové choroby žaludku a dvanáctníku, která Vás může ohrozit nebezpečným krvácením do zažívacího traktu.

Proto jejich užívání konzultujte vždy s lékařem.

2) Opioidní analgetika: Kuřáci opia ví své. Ne, nemusíte se bát. Pomocí těchto léků probíhá naprosto běžná a v pooperační péči nedocenitelná léčba akutní bolesti. Vždyť i vlastní tělo si podle potřeby vytváří látky ne nepodobné těmto látkám. Jejich výhoda je ve schopnosti účinně tlumit silnější bolesti a navíc mají částečně zklidňující účinky.

Díky nim můžete začít včasně rehabilitovat, díky nim budete efektivně odpočívat. Z nežádoucích účinků je to především působení na dýchací centra. Záleží však na konkrétním preparátu. Bolest však většinou velmi aktivuje dýchání, takže podáním těchto léku se působení vzájemně vyruší, Vy zůstanete bez bolesti a klidně dýcháte.

Může se objevit nevolnost i zvracení, zácpa, ospalost nebo sucho v ústech.Léky se podávají několika způsoby. Pokud jde o mírné bolesti, stačí zapít prášek. U silnějších bolesti je nutné léky podat do těla jinak. Lékař většinou volí cestu podání do svalu nebo přímo do žíly.

Máte-li ještě infuzní léčbu, pak podání léku proti bolesti ani nezaznamenáte – podá se přímo do infuzní láhve.

Kromě analgetik lez podávat ještě léky na podporu spánku a na zklidnění. Pamatujte, že nejlepší je pohyb a dobrá nálada. Deprese mohou vnímání bolesti velmi zvýraznit. Navíc jste si určitě již mnohokrát sami u sebe všimli, že při smysluplné a zajímavé práci často na menší bolesti úplně zapomenete.

Embolie plic Bolest Bolesti Sucho v ústech Akutní bolest Líbil se vám článek? ANO NE Retinovaný zub

Dobrý den. Prosím o názor od specialisty lékaře – stomatologického chirurga…

Erekce u syna

Syn mel po narozeni hydrokylu, ta uz se vstrebala, ale jeden problem od narozeni…

Vyšetrenie mozgu MR

Dobrý deň. Po vyšetrení mozgu na magnetickej rezonancií sa chcem spýtať, čo…

Hlen v kuku

Dobrý den, prosím o radu. Již skoro 4 roky mě trápí problémy s krkem. Konkrétně…

Bolest nad kotníkem

Dobrý den pane doktore, necelé dva týdny mám problém s bolestí na levé noze,…

Hustota spermatu

Dobrý den je to asi rok co mám ve spermatu takové kousky gumovité hustoty nemá…

Reference :: Fyzioterapie Dobříš

„Celý život jsem se nevyhýbala pohybovým aktivitám (atletika, krasojízda na kole, turistika). Proto jsem se domnívala, že se mě nějaká pohybová omezení nebudou týkat ani v důchodovém věku. Stačilo několik neopatrných šlápnutí a malér byl na světě.

V roce 2008 potíže začaly stále se stupňující bolestí bederní páteře, která vystřelovala do třísel a pravé mezižeberní oblasti. Ve dne jsem se nemohla rozchodit a v noci pro bolesti na pravé straně obrátit na posteli.

Po návštěvě ortopeda a následných vyšetřeních (RTG, magnetické rezonance) bylo zjištěno vychýlení v oblasti bederní páteře o několik mm. Následovaly infuze, masáže, rehabilitační cvičení, léky na bolest, pobyt 4 týdny v rehabilitačním zařízení, konzultace na spondylochirurgi v Motole s doporučením podstoupit operaci.

Náhodou jsem se doslechla o rehabilitační metodě McKenzie, získala kontakt na fyzioterapeutku paní Lachmanovou a rozhodla se ještě podstoupit tuto terapii, než kývnu na operaci.

Jsem založením optimista a když jsem se při prvním setkání přesvědčila, jak důkladně a se zájmem studuje všechny zdravotní doklady, které jsem přinesla, získala si ihned mou důvěru. Pomoci jednoduchých cviků mě doslova rozhýbala.

Největším překvapením pro mě bylo zjištění, že bolest do žeber nevychází z oblasti bederní páteře, ale viníkem je krční páteř. Dalším cvikem a masáží se podařilo paní Lachmanové tuto bolest výrazně zmírnit.

Čtyři návštěvy v její ordinaci stačili k tomu, abych odstoupila od myšlenky na operaci.

Toto píši po půlroce od poslední návštěvy a stále se cítím fit.

Pravidelně cvičím a respektuji její rady, které mi pomohly věnovat se v přijatelné míře svým koníčkům, t. j. zahrádce a pravidelným procházkám. Každý den si při cvičení na ni vzpomenu a nepřestanu být její vděčnou pacientkou.“

„Mé prvotní problémy se zády začaly po pádu z koně (rok 2009), následně stačil jeden prudký pohyb a od té doby jsem již žila jen z návštěv lékařů, infuzí, léků na bolesti, které stejně nezabíraly. Diagnóza byla výhřez ploténky v bederní části 9mm.

Zhruba po třech měsících doma, převážně ( v různých krkolomných polohách) na lůžku, protože chůze nebyla možná a sedět bylo nemyslitelné, mi bylo řečeno, že jediná varianta je operace.

Z operace jsem však měla obrovský strach i vzhledem k tomu, že nemusí být 100% a potíže se mohou vrátit, nehledě na skutečnost, že se jedná o dost zásadní zásah na páteři. Hledala jsem na internetu nějakou jinou variantu, ačkoliv mě hodně lidí od jiné varianty, než je operace, odrazovalo.

V podstatě všichni brali slovo lékařů za konečné, já se ale přesto nechtěla vzdát. Dle doporučení a diskuzí různých lidí na netu, jsem se nakonec objednala na McKenzie metodu, k paní Lachmanové .

A skutečně do 14 dnů jsem nemusela brát ani jeden jediný lék na bolesti! Stačilo jen pravidelně cvičit úplně jednoduchý cvik, který musí zvládnout každý. Do dvou měsíců jsem se mohla vrátit do zaměstnání a dokonce i na své milované koně. Vím, že to zní jako z laciné reklamy, ale je to prostá pravda. Jsem paní Lachmanové velice vděčná za vše, co pro mě udělala a jsem velice ráda, že jsem to nevzdala!

Mrzí mě jen jediná věc, že lékaři nejsou schopni svým pacientům, alespoň zmínit, že tato metoda existuje. Myslím si, že mnozí by byli ušetřeni zbytečných operací a hlavně bolesti!

Děkuji Edito a velké poděkování i pro Robina McKenzie!“

„Den před vánocemi v roce 2009 jsem stěhoval těžké břemeno a tím začal můj příběh. Druhý den jsem začal cítit občasnou bolest v rozkroku (záda mě nebolela). Bolest neustupovala a tak jsem navštívil lékaře, který mě začal léčit pro zánět prostaty. Z důvodu, že mi bylo spíš hůře než lépe, jsem po několika týdnech začal hledat příčinu svých problémů.

Naštěstí se nejednalo o zhoubnou chorobu, ale o masivní výhřez meziobratlové ploténky a to ve stavu, který zatím není na operaci, ale stačí špatný pohyb a podívám se na sál.. Na jednu stranu možná nic hrozného (o život nejde), ale na druhou stranu pro aktivního sportovce to znamenalo postupné obrácení života na ruby včetně změny povolání.

Hned na počátku jsem pravděpodobně vsadil na špatnou kartu a začal navštěvovat uznávaného odborníka v oboru neurologie, který mi dával obstřiky, předepsal silné léky na bolest, zakázal veškeré aktivity mimo chůze a zároveň mi doporučil nosit bederní korzet. Po několika měsících jsem na tom byl nejen hůře, ale daleko hůře a to jak fyzicky, tak i psychicky.

Budete mít zájem:  Nechci být kopie Jamieho Olivera, říká Martin Škoda

Léky mě trochu pomáhaly,ale hlavně vysávaly a dostávaly do depresí. Logickým řešením byla změna lékaře, který mi doporučil rehabilitovat dle metody McKenzie. Nikdy jsem o této metodě neslyšel, tak jsem pátral po internetu, ale v místě svého bydliště McKenzieho odborníka nenalezl.

Řekl jsem si, že přeci nebudu jezdit do horoucích pekel a na radu svého známého se obrátil na „špičkové“ rehabilitační oddělení při městské nemocnici. Lékař v nemocnici byl ochotný a řekl mi, že metodu McKenzie znají a že není problém u nich začít cvičit.

První cvičení bylo hrozné, rehabilitační sestra mi skoro vynadala, proč si vymýšlím McKenzieho, že se na něj nehodím.

Marně jsem se jí snažil vysvětlit, že to není můj nápad, ale doporučená léčba od mého lékaře, kterému věřím, ke své smůle jsem si cvičení prosadil, rehabilitační sestra se na chvilku vzdálila a pak si donesla nějakou vytištěnou stránku z internetu a dle obrázků mě a pravděpodobně i sebe začala „učit správně cvičit“.

Výsledkem byla okamžitá úleva, která trvala bohužel jen dva dny, tedy do doby než jsem dostal nové cviky, které jsem si možná zasloužil malým úplatkem ve formě bonboniéry a kávy.

Nové cviky, které jsem dostal (absolutně nevhodné a do dnes se je mám zakázané) mi pomohly k rapidnímu zhoršení mého stavu – nově jsem poznal necitlivost prstů na noze, brnění a pálení nohou (asi jsem byl spravedlivě potrestán za korupci).

Tento stav mě samozřejmě vylekal, ale rehabilitační sestra mi sdělila, že je to standardní průběh uzdravování a něco v tom smyslu, že chlapi nic nevydrží. Na další návštěvu jsem jí bonboniéru již raději nepřinesl, ale i tak jsem dostal nové cviky, které jsem již naštěstí necvičil (pud sebezáchovy zapracoval).

V této době jsem byl opravdu zoufalý zdravotní stav se mi zhoršoval a tak jsem v červnu roku 2010 kontaktoval paní Novákovou z McKenzie institutu a popsal jí své problémy. Ona mi obratem a rázně doporučila přestat cvičit a co nejdříve kontaktovat její kolegyni paní Lachmanovou. Později jsem zjistil, že pokud bych pokračoval ve špatně určených cvicích dál, tak by mě operace pravděpodobně neminula a mohl bych dopadnou všelijak. K tomuto si dovolím jednu radu a to „Řádně si prosím vyberte toho, komu se svěříte do rukou“ a věřte tomu, že vždy je z koho vybírat. Pokud chcete cvičit dle McKenzieho, tak vězte, že knihy a rady na internetu nemusí být vždy tou správnou cestou a každého specialistu, který se vydává za znalce McKenzie si raději prověřte na stránkách McKenzieho institutu, kde je uveřejněný jmenný seznam odborníků včetně jejich specializací a aktivit. Nutno doplnit, že výše nejmenovaná rehabilitační sestra na tomto seznamu není :-§.

Na první lekci s paní Editou jsme si nejdříve dlouho povídali, pomohlo mi, že si konečně někdo nalezl čas a vyslechl si mé problémy. Následně mě vyšetřila pomocí McKenzieho metody (nebolí to 🙂 ) a podrobně mi vysvětlila (včetně názorné ukázky na modelu) co mi je.

Poté jsem se dozvěděl základní věci, které jsem neznal a to např. jak vstávat z postele, jak sedět, ležet, jak zvedat břemena, jakým pohybům se vyhnout atd. Moc mi tyto rady pomohly a díky nim funguji dodnes.

Po vyšetření mi předvedla základní cvik, který je postavený na pravidelném opakovaní (cvičím ho stále). Několikrát se ujistila, že jej cvičím dobře a teprve poté mě pustila domů s tím, že se uvidíme za několik dní.

Zároveň jsem dostal telefonický kontakt s možností bezplatné konzultace a úkol po třech dnech se ozvat jak mi je (zrovna to vyšlo na nedělní večer a to již také o něčem hovoří&helip;…)

Od této chvíle nastala zásadní změna v mém životě, začal jsem pravidelně cvičit a chovat se ke svému tělu slušně. Konečně jsem měl možnost se vlastně léčit sám (byť pod odborným vedením – díky za něj) a ovlivnit svůj stav.

Zdravotní problémy se začaly pomalu vytrácet (doba zlepšení je asi hodně individuální, ale po pár dnech cviční je již úleva znát). Nebudu lhát, problémy se mi občas vracejí a vždy mi pokazí náladu, ale jsou v menším rozsahu a intenzitě než před tím a většinou si od nich již pomohu sám vhodnými cviky.

Zároveň mohu uvést, že jsem za poslední rok a půl neměl snad ani jeden lék na bolest a to považuji za velký úspěch. Od naší první schůzky se s paní Editou setkáváme dle potřeby zpravidla jednou za měsíc (většinou dle mého aktuálního stavu).

Paní Edita mi postupně přidává nové a nové cviky, dnes opět rekreačně sportuji (v to jsem již ani nevěřil). Poslední půlrok jsem cvičení doplnil o SM metodu, kterou mě opět učí paní Edita a musím říci, že mi také dělá dobře.

Co napsat závěrem, nejsem rád, že mě potkal můj problém, ale jsem rád, že jsem nalezl cestu k paní Editě, která mi od problémů pomáhá a to jak fyzicky tak i psychicky – cítím v ní velkou oporu. Nikdo není dokonalý a nikdo neumí činit zázraky, tedy ani paní Edita, která se „jen“ snaží dělat dobře svojí práci a pomoci od bolesti a problémů.

Samotný výsledek je postaven zejména na vlastním přístupu k celému problému, vytrvalosti a pevné vůli, bohužel i na samotném zdravotním problému – ne vše lze rozcvičit.

Dle mého názoru a vlastní zkušenosti je paní Edita Lachmanová zkušená fyzioterapeutka, která má osobní přístup ke každému pacientovi, postaví mu rehabilitační plát na míru a pomůže mu překonávat jeho problémy. Zároveň je obdarována velkou dávkou empatie a tím si získává důvěru většiny pacientů.

Smutnější stránkou věci je to, že za dobré služby se platí, ale investice není tak vysoká a já jí rozhodně nelituji, když si spočítám, kolik bych zaplatil za léky, lázně a o jaké peníze bych přišel na nemocenské, tak je ta investice vlastně zanedbatelná, ale to ať si spočítá každý sám.

Vážená paní Edito, vážený pane McKenzie, milý doktore Romane, díky vám za vše, co jste pro mě udělali.

V posledních několika letech jsem opakovaně trpěla na bolest zad v bederní oblasti. Bolest se ohlašovala s větší či menší intenzitou několikrát ročně. V březnu letošního roku mě po výletu na běžkách začaly brnět hýždě.

Domnívala jsem se, že se jedná o důsledek větší námahy na již přimrzlém jarním sněhu a proto jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Nicméně za týden bolest postoupila do stehna, za další týden do lýtka a skončilo to tím, že mi bolest nedovolila ani stát, ani chodit.

V nemocnici mi lékař diagnostikoval pravděpodobnost výhřezu ploténky, předepsal mi léky na bolest s tím, že pokud bolest neustoupí, mám přijít na kontrolu. Můj stav se zhoršil tak, že jsem bez minimálně 3 analgetik během dopoledne nebyla schopná jakéhokoliv pohybu.

Jedinou polohou, při které jsem cítila úlevu byl leh na zádech.

Další lékař, ke kterému jsem se v nemocnici dostala, reagoval na můj stav s velkou důsledností a snahou diagnostikovat skutečnou příčinu mých problémů.

Předepsal mi infúzní léčbu a okamžitě mě objednal na MR, která bohužel potvrdila výhřez ploténky.

Vzhledem k tomu, že mi infúze nepomohly (byla jsem po nich stále ve stavu, kdy jsem měla silné bolesti a nebyla jsem schopná ujít ani pár metrů), mě lékař objednal v nejbližším možném termínu na operaci – 14 dní od diagnózy.

V tomto období jsem na internetu náhodou narazila na MCKenzie metodu. Měla jsem sice 14 dní do operace, ale rozhodla jsem se, že navštívím nějakého certifikovaného fyzioterapeuta, prodiskutuji s ním své možnosti a případně cvičení zkusím.

Paní Lachmanová si při první návštěvě získala mou důvěru. Vyslechla mě, velmi zevrubně se mě na vše vyptala. Ukázala mi cvik, který mi přinesl okamžitou, ještě však ne trvalou úlevu od bolesti v dolní části nohy a objednala mě na kontrolu za týden. Cvik jsem musela cvičit každou hodinu.

Cítila jsem velkou úlevu, protože jsem byla schopna alespoň v určitých mezích s bolestí „pracovat“. I přesto, že jsem byla na samém začátku a stále jsem měla velká omezení rozhodla jsem se zrušit operaci a vsadila jsem vše na MCKenzie metodu. K paní Lachmanové jsem dojížděla na pravidelné kontroly – jejich frekvence se postupně prodlužovaly.

Ta mi vždy po vyhodnocení mého stavu ukázala další cviky, zkontrolovala jak cvičím stávající a dala doporučení týkající se pohybu při každodenních činnostech.

Veškerá její doporučení jsem se snažila dodržovat – cvičila jsem každou hodinu, jakmile mi to bolest dovolila, doplňovala jsem cvičení dle jejích rad pravidelnými, stále se prodlužujícími procházkami a plaváním. Díky jejím radám jsem si uměla ulevit od bolesti, takže jsem od té doby, co jsem jí navštívila nemusela jsem vzít jediný prášek na bolest.

Po 6 týdnech cvičení jsem byla schopná téměř neomezeného pohybu, bolest jsem cítila jen občas – při únavě, špatném pohybu či delším sezení. Někomu se může zdát, že jde o dlouhou dobu. Ne! Jak dlouho by mi trvala rehabilitace po operaci? Není lepší (pokud to jde) volit cestu bez ní?

Dnes uplynulo 5 měsíců od doby, kdy jsem prvně navštívila paní Lachmanovou. Mezitím jsem kromě jiného absolvovala dovolenou v horách (v květnu pro mě nepředstavitelné), kdy jsem zvládla poměrně náročné celodenní túry bez bolesti. Stále pravidelně, 2x denně cvičím MCKenzie – zvykla jsem si na to a cítím se nesvá pokud cvičení vynechám.

Nechci zahodit moje ani pani Lachmanové úsilí, které mi pomohlo opět žít bez bolesti. Nebylo to pro mě jednoduché období a jsem moc ráda, že jsem to s pomocí paní Lachmanové zvládla. Moc jsem jí vděčná za pomoc, psychickou podporu a naději, kterou mi hned na začátku dala.

Je vidět, že je to zkušená fyzioterapeutka, která přesně ví, čím si pacient prochází, co je potřeba v jaké fázi léčby doporučit. Paní Lachmanová, děkuji .

Pozn.: Škoda, že lékaři nemají o této metodě větší povědomí a nenabízí jí pacientům jako alternativu nejen při akutních problémech, ale i při začínajících bolestech.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector