PRAHA Anorexie spojená s odmítáním jídla a chorobnou vyzáblostí se řadí k psychiatrickým onemocněním. Nejčastěji se s ní léčí dospívající dívky, mezi pacientkami jsou ale i školačky a zralé ženy.
Muži tvoří jedno procento, jejich počet roste. Ročně evidují statistici v České republice 400 až 500 hospitalizací na psychiatrii, přes polovinu kvůli mentální anorexii, čtvrtinu kvůli bulimii spojené se záchvatovitým přejídáním a zvracením. Často se obě poruchy prolínají. Pět procent případů končí smrtí.
V roce 2010 zemřela na anorexii francouzská modelka a herečka Isabelle Carová, která se narodila 12. září před 30 lety. Problémy s anorexií se objevují ve všech zemích, kde média propagují ideál štíhlosti. Až 80 procent vlivu na vznik nemoci je v genech.
V Česku podle nejnovějších dat za rok 2010 bylo 363 hospitalizací u 303 osob s poruchou příjmu potravy. K těmto poruchám se řadí vedle mentální anorexie a bulimie také noční a nárazovité přejídání spojené se stresem.
Typické jsou obavy z tloušťky a zkreslené vnímání vlastní postavy, snaha vyhnout se jídlu a maskovat hladovění. Nemoc provází ztráta zájmu o kontakt s ostatními lidmi, nesoustředěnost a náladovost. Středem zájmu je jídlo a vlastní postava.
S anorexií se léčí lidé různých profesí, hlavně studenti a děti, ale i zdravotníci, dělníci a řemeslníci, vědci či manažeři. Statistici nemají kolonku pro modelky a herečky, i když právě v těchto profesích zaměřených na vzhled je velké riziko anorexie a úmrtí na ni.
Zatímco u pubertálních dívek bývá v pozadí odmítání změny v ženu, a tedy ženských tvarů, s nimiž souvisí i převzetí dospělé role, pro zralé ženy se stává hladovění životním stylem, kterým se brání strachu ze stáří. Poruchu u nich mohou spustit problémy v rodině, třeba rozvod, řekla profesorka Hana Papežová z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice.
Podle odhadu trpí anorexií či bulimií šest procent lidí, nezdravý postoj k jídlu má podle Františka Krcha z téhož pracoviště deset procent mladých žen, mentální anorexií trpí jedna dívka ze 200. Třetina se vyléčí, třetině se problémy s jídlem občas vracejí a třetina se jich nezbaví nikdy.
Problém při návratu k normálnímu jídelníčku bývá v tom, že i když už pacientky dál hubnout nechtějí, nevědí, kolik mohou sníst, aby zase nepřibraly. Pohybují se v extrémech, po přejedení následuje zvracení, užívání projímadel a tvrdé hladovky. Léčba je tedy založena na tom, že se pacientky učí znovu normálně jíst a přijímat své tělo, jaké je.
Zbavit se anorexie bývá bez odborné pomoci téměř nemožné, v průměru trvá léčba šest let, je drahá a bez spolupráce pacientky neúspěšná.
Léčba totiž musí začít právě tam, kde je to pacientům nejnepříjemnější, změnou jídelních zvyklostí. „Dívky se zpočátku brání. Pokud se léčba daří, nejenže přiberou, ale v plném významu toho slova ožijí.
Ožijí jejich oči, pleť, jejich zájmy i jejich osobní život,“ řekl Krch.
Pomoc při problémech s anorexií nabízí bezplatná internetová poradna na www.pppinfo.cz, rady jsou i na www.anabell.cz.
Mentální anorexie
Mentální anorexie je poměrně časté psychiatrické onemocnění týkající se zejména dospívajících dívek, vyskytnout se nicméně může i u chlapců.
Mentální anorexie má na dospívající organismus devastující účinky a může vést k závažnému narušení tělesného i psychického vývoje.
Ve svém důsledku může extrémní vyhladovění vést až k smrti postižené a smrt jako důsledek anorexie není nijak výjimečná.
Mentální anorexie je psychické onemocnění, které se závažným způsobem promítá do tělesného stavu.[1]
Diagnostická kritéria anorexia nervosa (MKN-10: F50):
- Tělesná váha udržovaná nejméně 15 % pod předpokládanou váhou (ať již byla snížena nebo jí nikdy nebylo dosaženo) nebo Queteletův index hmoty těla (Body Mass Index, BMI): váha (kg) / výška (m2) je 17,5 nebo méně. Prepubertální pacienti nesplňují během růstu očekávaný váhový přírůstek.
- Pacientka si snižuje váhu sama svými aktivitami, omezováním příjmu potravy, nadměrným cvičením apod.
- Specifickou psychopatologii představuje především strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkreslené vnímání vlastního těla a vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály.
- Rozsáhlá endokrinní porucha, hypothalamo-hypofyzární-gonádové osy, u žen amenorea, (kterou často zakrývá HRT), u mužů ztráta sexuálního zájmu.
- Opoždění puberty. Začátek před pubertou, zpozdí nebo zastaví další vývoj (vzrůst, vývoj prsou, primární amenorea, dětské genitály u chlapců). Po uzdravení dojde k dokončení puberty, ale menarché může být opožděna.[1]
Poruchy příjmu potravy (PPP)[upravit | editovat zdroj]
PPP jsou psychická onemocnění, která významně ovlivňují somatický stav nemocných. Patří mezi tzv. civilizační onemocnění, jejichž rozšíření souvisí s moderní představou, jak má vypadat zdravý úspěšný člověk, s propagací štíhlosti, zdravé výživy a s nadbytkem potravy.
Dalšími spouštěcími faktory jsou: reakce na trauma, rozvod či konflikt v rodině. Podle biologické hypotézy se uplatňuje primární hypotalamická dysfunkce ovlivňující osu hpotalamus-hypofýza-gonády. Předpokládá se také vliv genetických dispozic.
Rizikovým faktorem je též nadváha a obezita.[1]
Dívky a mladé ženy jsou postiženy 10× častěji než chlapci a muži. PPP začinají typicky v pubertě a adolescenci (mezi 14. a 15. rokem a mezi 17. a 18. rokem).[1]
Podrobnější informace naleznete na stránce Poruchy příjmu potravy.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
- incidence v poslední době stoupá, 0,5–1 % žen mezi 15 a 30 lety
- onemocnění bývá často spojeno s obsedantně-kompulzivní a anxiózní poruchou
- z interních nemocí bývá častější komorbidita spolu s: DM, onemocněními GIT a nervovými poruchami (epilepsie, Tourettův syndrom, roztroušená skleróza)
Příčiny[upravit | editovat zdroj]
Příčiny mentální anorexie nejsou zcela jasné. Předpokládá se význam genetické predispozice.
Zpravidla mladá dívka získá chorobný (a velmi často zcela nesprávný) pocit tloušťky, které se chce za každou cenu zbavit, a zkreslenou představu o vlastním těle; dále pak vtíravé, nutkavé myšlenky na udržení nízké hmotnosti.
Příčinou vzestupu onemocnění v poslední době je trend štíhlosti jako známky krásy. Podobný efekt může mít i jakákoliv negativní poznámka o dívčině postavě pronesená někým z kolektivu. Postižená začne hubnout drastickým omezením přijímané potravy a usilovným cvičením.
Projevy mentální anorexie jsou ohroženy spíše inteligentní dívky se sklony k pečlivosti, které mívají dobré výsledky ve škole. Manifestuje-li se onemocnění před pubertou, puberta je opožděna či nezačne (vývoj prsů, primární amenorea, dětské genitály chlapců), po uzdravení dojde k pubertě.
Skupiny příčin:
- nízká odolnost jedince vůči stresu;
- strach z dospělosti – bojí se, že nebudou schopni zvládat „dospělácké“ úkoly, raději chtějí zůstat malí, hubení, aby připomínali dítě;
- snaha být ve všem perfektní a nezklamat rodiče nebo okolí – nemocí často trpí velmi inteligentní osoby;
- silná závislost na matce či přehnaná péče ze strany rodičů;
- touha po samostatnosti, pocitu nezávislosti a získání sebevědomí, rozhodování o tom, co a v jakém množství jíst;
- tlak společnosti, kde je upřednostňována štíhlost jako symbol krásy a úspěchu;
- tlak médií – televize, internetu, módních časopisů.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Habitus u mentální anorexie
- kachexie
- amenorea
- nápadně suchá kůže, kryta nápadným jemným ochlupením (lanugem)
- vypadávání vlasů, zvýšená lomivost nehtů
- bolesti břicha a zácpa (resp. snížená frekvence stolic při silně omezeném příjmu potravy[2])
- bradykardie a arytmie
- metabolické změny (abúzus laxativ, zvracení): hypokalemická alkalóza, hypochloremie, hypokalemie, dehydratace
- anemie
- psychické změny: snaha zhubnout (drastické diety, excesivní cvičení, zneužívání laxativ, vyvolávání zvracení), porucha vnímání vlastního těla, depresivní ladění, sociální stačení, zvýšená dráždivost, nárůst konfliktů s rodiči zejm. kvůli příjmu potravy, sebepoškozování, suicidální jednání, obsedantně-kompulzivní porucha, strach z jídla.[1]
Hladina cholesterolu, se paradoxně zvýší – je to dáno metabolickým rozvratem, který v organismu panuje. Největším nebezpečím je však výskyt poruch srdečního rytmu, které mohou způsobit náhlou smrt nemocné.
Komplikace a systémové následky onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- Ledviny – hypokalémie, metabolická alkalóza, edémy;
- GIT – hypertrofie parotis, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa;
- kardiovaskulární systém – bradykardie, hypotenze;
- krev – hypercholesterolémie (nejasná);
- dermatologie – suchá kůže, periorální dermatitis, lanugo;
- stomatologie – kazivost zubů;
- endokrinologie – zvýšen STH, snížen inzulin, zvýšen kortisol a CRH;
- psychologické – omezení zájmů na diety, poruchy koncentrace, černobílé myšlení, nedůvěra, stud, afektivní labilita;
- sociální – izolace, ztráta zaměstnání, ztráta rodinného zázemí, ekonomické problémy.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostická kritéria – viz výše.
Somatické vyšetření
- kompletní laboratorní vyšetření, včetně endokrinních parametrů;
- EEG, MRI CNS, neurologické vyšetření;
- EKG, oční vyšetření, endokrinologické vyšetření.[1]
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
- zlepšení stavu výživy a normalizace vnitřního prostředí (důraz na co nejčasnější obnovu normální perorální výživy, výživa nazogastrickou sondou, parenterální výživa výjimečně – riziko elektrolytového rozvratu a dalších závažných komplikací[2]);
- substituční hormonální terapie ke korekci amenorey (riziko osteoporózy a ireverzibilních změn v oblasti pohlavních orgánů);
- psychiatrická péče, psychoterapie, rodinná terapie.[1]
Léčba vyžaduje spolupráci lékařů z několika oborů. Intenzivní psychiatrická léčba spojená s dlouhodobou hospitalizací, důslednou kontrolou přijímání potravy a rodinnou podporou může být jedinou možností, jak mentální anorexii zvládnout. Cílem je hlavně nutriční rehabilitace, tedy navození normálního jídelního režimu.
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Mentální anorexie má chronický průběh. Jen 10 % pacientek se uzdraví v průběhu 2 let. I u vyléčených pacientek přetrvávají nápadné jídelní návyky. Mortalita je 5–15 %, tj. nejvyšší ze všech psychiatrických onemocnění.[2]
Prognóza: 44 % dobrá, 14 % nepříznivá, u 5 % smrt – nejčastější příčinou je srdeční zástava či sebevražda.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g KOUTEK, Jiří a Jana KOCOURKOVÁ. Poruchy příjmu potravy – spolupráce psychiatra s pediatrem a gynekologem. Pediatrie pro praxi. 2014, roč. 15, vol. 4, s. 213-215, ISSN 1213-0494.
- ↑ a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 548. ISBN 978-80-247-2525-3.
Ve 30 letech vážila jen 32 kilo. Anorexie si vás nejdřív hýčká, pak utáhne smyčku, líčí žena
Michala Jendruchová (39) je česká publicistka a v posledních letech i spisovatelka. S mentální anorexií bojovala již od dvanácti let. Na vině mimo jiné byly nízké sebevědomí a nešetrné poznámky okolí o její postavě.
Ve svých 30 letech vážila pouhých 32 kilogramů a lékaři jí nedávali velkou šanci na přežití. S vypětím všech sil nemoc překonala a o svém boji napsala otevřenou zpověď Už je to za mnou.
Nyní jí vychází první román s názvem Dvojité salto na talíři z prostředí kliniky pro léčbu poruch příjmu potravy.
Nakolik je váš román Dvojité salto na talíři autobiografický?
Román je smyšlený, proto i v úvodu poznamenávám, že jakákoliv podobnost postav i prostředí je zcela náhodná.
Přestože je ale příběh vymyšlený, promítly se do něj pocity člověka, který má zkušenosti s anorexií, pocity, myšlenky i zkušenosti z psychoterapeutického sezení.
Ten román tedy rozhodně není o mně ani o nikom konkrétním, ani o konkrétním místě, ale něco ze mě se do něj určitým způsobem promítlo.
Skutečně často předchází mentální anorexii pozitivní zážitek, jak líčíte ve svém románu – schopnost vypracovat si tělo do ideální postavy a následný obdiv okolí? Chce žena být ještě dokonalejší, až ztratí soudnost?
Myslím si, že u každého člověka je to jinak. Toto je asi spíše otázka pro odborníka. Já mohu odpovídat pouze ze svého laického pohledu a ze své zkušenosti.
Ale znám i muže s poruchou příjmu potravy, kteří do nemoci spadli bez nějaké snahy mít krásné tělo. Ten problém je daleko hlubší než jen touha po dokonalém těle, která se pak zvrhne do sebedestrukce. Je potřeba hledat příčiny.
Ta není jediná, bývá jich mnoho a často nás zavedou až do útlého dětství.
V románu popisujete výčitky ženy, že vše nechala dojít tak daleko. Proč se dívky trpící mentální anorexií jdou léčit až jako úplné trosky, a to ještě na nátlak okolí?
Anorexie je zákeřná v tom, že přichází nenápadně, ale o to bolestněji a nebezpečněji útočí. Když trochu zhubnete, je vám dobře, líbíte se sami sobě i svému okolí. Anorexie si vás v tu chvíli obrazně řečeno hýčká.
Vám se to zalíbí a postupně hubnete dál. V tu chvíli vám utáhne smyčku kolem krku a zatáhne pořádně. Najednou se to rozjede a vy do toho spadnete, ani nevíte jak.
V tu chvíli nad vámi má nadvládu, srazí vás na kolena, ale vy už nemáte sílu se zvednout.
Co cítí ženy trpící mentální anorexií při pohledu do zrcadla na své vyzáblé tělo?
To je zase asi člověk od člověka. Často to bývá tak, že do určité chvíle si nemoc nechtějí přiznat. Okolí vám říká, že už to není hezké, že jste nemocní, ale vy to nechcete slyšet, vám se to nezdá.
Já jsem ve chvíli, kdy jsem byla na těch kolenou a cítila jsem, že opravdu umírám, jasně viděla, jak hrozně vypadám. Moji známí mě nepoznávali a já jsem se děsila pohledu do zrcadla.
Ale to už jsem měla tu smyčku kolem krku natolik utaženou, že i přes pohled na tu hrůzu nejste schopni vzdorovat a přibrat. Respektive je to nesmírně obtížné.
Mentální anorexie kromě vzhledu výrazně zhoršuje i náladu, jak líčíte ve Dvojitém saltu na talíři. Počáteční spokojenost vystřídají deprese a zoufalství. Ani to není pro ženu varováním a impulzem něco začít dělat?
Jde to ruku v ruce. Ne nadarmo se říká, že tuk obaluje nervy. Navíc máte hlad, i to zvyšuje nervozitu a má vliv na špatnou náladu. Varování to být může, ale tyto pocity se právě dostaví ve chvíli, kdy má anorexie nad vámi nadvládu. Impulzem k tomu, navštívit terapeuta a pracovat na sobě, jistě být mohou. Ale ne každý nemocný je ochotný terapii nebo léčbu podstoupit.
Jaké má žena pocity, když na klinice začne nabírat? Radostné, že si právě zachraňuje život, nebo naopak skličující, protože kila jdou nahoru?
Já osobně jsem na klinice léčbu nepodstoupila. Ale myslím si, že je velmi dobré svěřit se do péče odborníkům, právě proto, že přibírání je pro lidi s anorexií obtížné. To je totiž to, čeho se nejvíc bojí. A když je na vše člověk sám, je to daleko těžší, než když máte kolem sebe odborníky, kteří vám rozumí a podpoří vás.
Jak to probíhalo u vás?
Já jsem si musela na každé kilo, co kilo, na každé deko zvykat. Učit se žít se zvyšující se váhou i s novými potravinami.
Ve vašem románu vystupuje i muž trpící mentální anorexií. Jak časté to je a co je vlastně hlavní důvod u mužů?
Netroufám si odhadovat počet ani přesné příčiny. Ale u mužů, s kterými jsem se poznala, mám dojem, že jim v první řadě nešlo o vysněnou postavu. Mohou se do problému dostat tvrdým sportovním tréninkem, ale i problémy v dětství. U mě mělo velký význam slabé sebevědomí.
Když se vrátí z léčení alkoholik nebo drogově závislý, má problém dostat se do styku s alkoholem nebo drogou a odolat. Jak je to u lidí s mentální anorexií?
Jestli se mohou zcela uzdravit a už nikdy neřeší jídlo? Víte, já si myslím, že čím dříve se nemoc podchytí, tím je větší šance se vyléčit. Když v nějakém stereotypu žijete dlouhá léta, je to pak velmi těžké. Já věřím, že když se najdou a vyřeší všechny příčiny, které do nemoci člověka dohnaly, pak to možné je.
Není vlastně lepší, nebo životu méně nebezpečná, bulimie než anorexie? Žena má chuť k jídlu a jí, takže si nevypěstuje takový blok…
Zdání klame, bulimie je velmi nebezpečná. Na nemocných nebývá tak rozpoznatelná, takže lidé mohou dlouhá léta trpět těžkými potížemi. A časté zvracení může velmi poškodit vnitřní orgány.
Jak jste dokázala zvítězit nad mentální anorexií?
Já jsem vyhrála bitvu, ale jestli jsem zvítězila v celém „derby“, to si netroufám říct. Tu bitvu, kdy jsem utíkala hrobníkovi z lopaty, mi pomohla vyhrát obrovská vůle žít. Strašně jsem chtěla skončit s tím šíleným přežíváním.
Postupovala jsem pomalinku, opatrně, často jsem zakopla, upadla, udělala krok dopředu a anorexie zase utáhla oprátku a hodila mě dva kroky zpátky. Proto si myslím, že daleko lepší je se svěřit odborníkům, kteří vám poskytnou potřebnou oporu a nedovolí vám spadnout.
Dnes společně s psychoterapeutkou odhalujeme příčiny a s nadsázkou říkám, že odplevelujeme rozoranou půdu.
Ještě pořád?
Ano, ještě tam nějaký ten plevel zbývá. Až jej vyházím všechen, pak si troufnu říct, že jsem zvítězila.
Na svém blogu Healthy and Free píšete , že ženám, které se léčily s mentální anorexií, může ublížit nejen poznámka „už jsi se pěkně zakulatila“, ale i dobře míněná pochvala „sluší ti to“. Proč?
Zase asi záleží, zda už je člověk zdravý. Pokud se dívka při extrémní podvýživě snaží s nemocí něco dělat a přibírat, reakce okolí na sebe nenechají dlouho čekat.
Ve chvíli, kdy byla vychrtlá, jí každý říkal, jak hrozně vypadá. Když ji někdo pochválí, má dojem, že už tedy hrozně přibrala, protože už jí nikdo neříká, že vypadá šíleně. Takhle si to dívka přenese do hlavy.
„Vypadáš dobře“ pro ni znamená „strašně jsi přibrala“.
Co byste poradila matkám, jejichž pubertální dcery tloustnou a ony by rády, aby zhubly, ale zároveň se bojí, aby nesklouzly do anorexie?
A proč by měly hubnout? V pubertě je normální přibírat. Dívky se proměňují v ženy, a pokud žijí normálním životem, vše se upraví samo.
A co byste vzkázala dívkám, které mají mindrák kvůli své postavě a promýšlí, co dál?
Zní to jako klišé, ale mějte se rády takové, jaké jste. Hrdě zvedněte hlavu a na hloupé poznámky na vaši postavu najděte vtipnou odpověď, kterou dotyčného odzbrojíte. Hm, sama bych se to měla naučit (smích). Ale učím se to. Když jsem přibírala a někteří muži měli nepříjemné komentáře na mou váhu, zeptala jsem se jich, proč mají tyto poznámky, proč mi chtějí ublížit. Obvykle nenašli odpověď.
Video: Anorexie? Trpíte, ale je vám krásně, je to závislost, snaha o asexuální tělíčko, říká spisovatelka
27:37
Asi jsem člověk, který hodně snese, tak jsem dostala naloženo. V Boha věřím proto, že jsem prožila tolik těžkého, říká Petra Dvořáková. | Video: Daniela Drtinová
Skomírající sedmikráska — K zamyšlení
„Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí!“ Aneb jeden z oblíbených citátů, jehož hlavním účelem je motivovat širokou veřejnost k ustavičnému odříkání a mnohdy až k drastickým dietám.
Přiznejme si, kdo z nás děvčat a žen by nechtěl vlastnit ladnou, fantasticky tvarovanou postavičku, za kterou by se každý s údivem otáčel? Kolik z nás je ochotno leccos obětovat, aby se byť jen přiblížilo svému snu? A jak malý krůček stačí k tomu, abychom propadli do černého podsvětí věčného hladovění?
Po přečtení velice inspirativní knihy Mentální bulimie a záchvatové přejídání od P. J. Coopera bych se ve své úvaze ráda zabývala problematikou poruch příjmu potravy (PPP) a jejich fatálními dopady na psychickou i fyzickou stránku člověka.
Řada lidí zná tuto problematiku pouze okrajově. To je také jedna z příčin, proč ona zákeřná nemoc stále dokáže zvítězit nad člověkem. Podle mého názoru si umí představit jen mizivé procento z nás, že se v dnešní době někdo ocitne díky vlastním nedostatkům na cestě do záhuby.
V podstatě pro vysněnou dokonalost umírá.
S nádherně klenutými ženskými těly se setkáváme téměř na každém kroku. Touha po štíhlé, atraktivně vypadající postavě se už stala civilizačním fenoménem. Mladé dívky jsou především silně ovlivňovány idoly z televizních obrazovek, plakátů, reklam a časopisů.
Síla médií je neuvěřitelná. Sociální a kulturní tlaky na dodržování štíhlosti podrážejí tak sebedůvěru dívek a žen, kterým vštěpují zcela nerealistické cíle a nevhodné vzory. Tyto kognitivní postoje pak lehce vyústí v extrémní kontrolu tělesné hmotnosti.
V dnešní době se setkáváme s dvěma nejrozšířenějšími poruchami mentálního charakteru – anorexií a bulimií. Myslím si, že se v moderní společnosti najde spousta faktorů, které podporují tento ideál štíhlosti. Doba, kdy lahodily oku plnoštíhlé ženy s kyprými tvary, je nenávratně pryč.
Šedesátá léta minulého století s sebou přinesla nový kult krásy v podobě neuvěřitelně vyzáblé modelky Twiggy. Drobounká dívenka, vyznačující se křehkostí, vyhublým vzezřením a téměř chlapeckými tvary, způsobila obrovský průlom ve světě modelingu.
Od té doby se extrémní štíhlost stala na přehlídkových molech fenoménem, od něhož se dodnes většina módních návrhářů stále nedokáže oprostit. Dívky typově podobné Twiggy začaly být v módním průmyslu čím dál tím více vyhledávané. Tudíž je historicky podloženo, že až boom kolem Twiggy odstartoval problém poruch příjmu potravy v celosvětovém měřítku.
Na základě historických zdrojů již proslulá Alžběta Bavorská, známá jako princezna Sissi, držela drastické diety a stala se tak první anorektičkou v dějinách lidstva. Známou bulimičkou byla pak například princezna Diana.
Zastávám názor, že mentální anorexii a mentální bulimii podporuje většina módních návrhářů především homosexuální orientace, kteří upřednostňují spíše chlapecké tvary před vnadnou postavou typu „krev a mlíko“.
Nevejde-li se modelka do navrhovaných modelů miniaturních velikostí, nezbývá jí nic jiného než zhubnout. Zamysleme se nad tím, kolik lidí umírá kvůli tomuto trendu štíhlosti.
Modelky po celém světě omdlévají z drastické podvýživy přímo na přehlídkových molech!
Již jsem zmínila, že nemoc je psychického charakteru. Tudíž hubnutí začíná v hlavě. Psychika člověka může být narušena velice snadno, obzvlášť u citlivějších jedinců. Mnohdy stačí jen nemístná poznámka narážející na tělesné nedostatky a člověk nastoupí na cestu postupného sebezničení. Právě tady vzniká zárodek poruch přijmu potravy. Jedná se v podstatě o jakousi formu sebevraždy.
Jsem toho názoru, že k pacientkám trpícím mentální anorexií či bulimií je třeba přistupovat podobně jako k drogově závislým. Zarytě popírají své potíže a za žádnou cenu nechtějí být léčeny. Podle jejich mínění k tomu totiž není žádný pádný důvod.
Nutno též podotknout, že v určitém stádiu už zkrátka není v silách pacientky mít kontrolu nad svým tělem, nýbrž nemoc začíná ovládat ji.
Tyto poruchy postupují plíživě a v hořečnaté záplavě všemožných diet či hladovění lze onemocnění jen stěží rozpoznat.
Podle mého názoru nejrizikovější období pro uchýlení se k anorexii či bulimii představuje období adolescence. Projevy puberty se posléze v důsledku tělesného strádání opozdí nebo se zcela zastaví. Mnohdy si lidé ani neuvědomují, jakému riziku své tělo vystavují. Následky totiž ponesou po zbytek života.
Osobnost anorektiček a bulimiček bývá často nápadná ještě před samotným propuknutím nemoci. V první řadě se tyto osoby velmi těžce vyrovnávají s kritikou okolí. Mají nadměrné ambice a sklony k perfekcionismu. Působí psychicky nevyrovnaně, introvertně a dosti sebekriticky. Jejich sebevědomí dosahuje nulových hodnot.
Snadno se nechávají ovlivnit sociálními a mediálními tlaky. Dalším charakteristickým znakem pro tyto osoby je zejména narcistická porucha osobnosti. Zkrátka prahnou po výjimečnosti a dokonalosti, s kterou se setkávají tváří v tvář při každičkém otevření módního časopisu.
Ideální míry, ideální zaměstnání, ideální osobní život! Tyto zásady jednoduše spadají pod trend dnešní demokratické doby.
Mnozí z nás vědí, čeho se tato onemocnění obecně týkají. Avšak jen málokdo měl možnost nahlédnout skutečně pod pokličku a odhalit všechna úskalí této kruté choroby.
Mentální anorexie se vyznačuje záměrným snižováním váhy, jak už jistě víte. Anorektiky provází nepřekonatelná averze k jídlu kvůli nesmiřitelnému postoji k vlastním proporcím. Jejich chorobný strach z tloušťky a ustavičná sebekontrola se záhy stávají posedlostí. Mentální anorexie a bulimie si jdou ruku v ruce.
Mentální bulimie začíná zpravidla po dlouhém období hladovění. Tělo je naprosto vyčerpané a touha po jídle začne být téměř neovladatelná. Pacientky podlehnou záchvatům přejídání, doprovázenými ztrátou sebekázně a následnými výčitkami.
Výčitky parazitují v mysli neuvěřitelným způsobem. Dovádí člověka k šílenství. Vzápětí si bulimičky přejídání kompenzují vyvoláním zvracení či užitím projímadla.
Jakmile dívky objeví tento “ zázračný“ způsob, jak jíst, a nepřibrat ani deko, zvracení se pro ně stane denní rutinou a zabřednou do začarovaného kruhu bulimie.
Nicméně pravidelné násilné zvracení se neobejde bez následků. Takový nápor nemůže lidský organismus ani v nejmenším vydržet. Co se týče fyzických proměn, začnou trpět především zuby.
Bulimičky pochopitelně nepřetržitě cítí v ústech pachuť zvratků, které se snaží zbavit usilovným čištěním zubů. Ani to jim však nepomůže. Díky žaludečním šťávám se postupně rozkládá zubní sklovina a zvyšuje se kazivost zubů. Vzácně může dojít až k protržení jícnu.
Organismus je silně dehydratovaný a ochuzený o všechny potřebné minerály.
Dalšími projevy jsou například citlivost na chlad, celková únava, svalová slabost, suché zlámané vlasy padající v chomáčcích, suchá pleť, srdeční arytmie, odvápnění kostí, ukrutné křeče v břiše, bolestivé záněty žaludku, chudokrevnost, lámavost nehtů, otoky slinných žláz. To je vše jen začátek konce. Poté nastane etapa, kdy začnou selhávat vnitřní orgány.
Jsem přesvědčena o tom, že navzdory všem těmto počátečním varovným signálům těla beztak většina pacientek dále následuje vytoužený sen o božské postavě. Být krásná pro ně znamená být hubená. Dokážou obětovat vše. Celý jejich život se už točí jen a jen kolem jídla.
Přirozeně mají neukojitelný hlad a permanentně se jídlem ve svých myšlenkách zabývají. Myslí na to, co a jaké množství budou jíst. Přemýšlí o tom, jakým způsobem a co odmítnout, co si mohou dovolit a co nikoli. Přestanou chodit do společnosti. Nedej bože kdyby se tam náhodou jedlo! Stanou se dočista posedlými.
V dívkách se probouzí náladovost, podrážděnost, introverze. Izolují se od přátel, od rodiny. Ztrácejí zájmy a koníčky. Žijí jen samy se sebou a s vlastním tělem. Vlivem drastické podvýživy se dostavují pocity úzkosti, těžké deprese, hysterických stavů.
Anorektičky trpí nespavostí, třasem, dočista ztrácí menstruační cyklus a hrozí u nich až neplodnost. Jak jednoduše si člověk může takto zdevastovat život!
Většina z nemocných si chorobu ani nechce připustit. Nejsou schopni o ní veřejně hovořit. Je to záležitost, s kterou se potýkají jen oni sami a považují ji za velice intimní. Stydí se za ni, jelikož mají utkvělou představu o vlastní ošklivosti.
Zamyslíme-li se nad spouštěcím faktorem poruch přijmu potravy tedy psychice, uvědomíme si, že nemoc neskončí, dokud si ji dotyční nepřipustí. Ovšem očekávaná spokojenost s výsledkem se obvykle nedostaví.
Stupňující se odpor vůči sobě samému, spojený s nezvladatelnou depresí, dále upevňuje strukturu bludného kruhu. Porucha nás začne ovládat natolik, až z nás zbude jen psychicko-fyzická troska zoufale stojící před prahem smrti.
Člověk svádí boj s vlastním tělem a s myslí. Buď nad ním zvítězí, nebo zemře hlady.
Nejmoudřejším rozhodnutím všech anorektiček a bulimiček je vyhledat odbornou pomoc. Najít podporu. Přesto jen mizivé procento z nich se k takovému činu skutečně odhodlá.
Ty, které se rozhodnou bojovat, mohou podstoupit například skupinovou terapii. Ta jim dokáže ukázat novou cestu a vyvede je ze smrtelných spár hladovění. Ovšem jen částečně a povrchově.
V nitru takového člověka zůstane emoční labilita už navždy.
- Kristýna Štichová, Praha.
- V době uzávěrky 18 let.
- Kategorie – mladší.