Proti geneticky modifikovaným potravinám

GMO – geneticky modifikované organismy

V posledním období jsou čím dál více rozšířená témata související se zdravou výživou. GMO – geneticky modifikované organismy jsou v této souvislosti předmětem mnoha kontroverzí. Podle amerického ministerstva zemědělství (USDA) se GMO semena používají k pěstování více než 90% veškeré kukuřice (kukuřice), bavlny a sóji pěstované ve Spojených státech.[1]

Ačkoli nejpozoruhodnější organizace a výzkumy naznačují, že GMO potraviny jsou bezpečné a udržitelné, někteří lidé tvrdí, že mohou poškodit zdraví i životní prostředí. Tak se na to v tom článku podíváme trochu blíže 🙂 Pokusíme se vysvětlit co jsou GMO, uvést jejich klady a zápory a poskytnout pokyny, jak identifikovat GMO potraviny.

Co jsou GMO?

„GMO“, což je zkratka pro geneticky modifikovaný organismus, označuje jakýkoli organismus, jehož DNA byla modifikována pomocí technologie genetického inženýrství. V potravinářském průmyslu byly do GMO plodin přidány geny z různých důvodů – zlepšení jejich růstu, nutričního obsahu, udržitelnosti, odolnosti proti škůdcům apod.[2]

I když je možné přirozeně dát jídlu žádoucí vlastnosti prostřednictvím selektivního chovu, tento proces trvá mnoho generací. Genetická modifikace významně urychluje tento proces pomocí vědeckých technik, které dodávají rostlině požadovaný rys.

Například jednou z nejběžnějších GMO plodin je Bt (Bacillus thuringiensis[3]) kukuřice, která je geneticky modifikována tak, aby produkovala insekticid Bt (Bacillus thuringiensis) toxin. Při výrobě tohoto toxinu je kukuřice schopna odolat škůdcům, což snižuje potřebu pesticidů.[4]

GMO plodiny jsou ve Spojených státech neuvěřitelně běžné, přičemž nejméně 90 % sóji, bavlny a kukuřice se pěstuje genetickými technikami.[5] Ve skutečnosti se odhaduje, že až 80 % potravin v supermarketech obsahuje přísady pocházející z geneticky modifikovaných plodin.

• Zatímco GMO plodiny značně usnadňují zemědělství, existují určité obavy ohledně jejich potenciálního vlivu na životní prostředí a jejich bezpečnosti pro lidskou spotřebu – zejména nemocí a alergií.[6]
• Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) a USDA však tvrdí, že GMO jsou bezpečné pro lidskou i zvířecí spotřebu.[7]
• Jaké druhy GM plodin existují?
• Existují 2 typy GM plodin:

1. Herbicidům odolné plodiny: pět hlavních GM plodin – sója, kukuřice, řepka, bavlna a cukrová řepa – mají vložený gen, který jim umožňuje přežít jinak smrtelné dávky herbicidů. Farmáři proto používají mnohem více herbicidů na tyto plodiny, a ty mají vyšší rezidua herbicidů. Okolo 68 % GM plodin je odolných vůči herbicidům.
2. Plodiny produkující pesticidy: rostliny tvoří vlastní pesticidy, takže když do nich zakousne nějaký škůdce, jeho žaludek exploduje a on zahyne. Při tomto typu GM plodin se gen z půdní bakterie Bt (Bacillus thuringiensis) vloží do DNA rostliny (kukuřice, bavlna). To způsobí, že každá buňka rostliny vylučuje smrtelný Bt-toxin. Okolo 19 % GM plodin produkuje vlastní pesticidy. Zbývajících 13 % GM plodin produkuje pesticidy a zároveň jsou odolné vůči herbicidům.

Výhody GMO potravin

GMO potraviny mohou pěstiteli a spotřebiteli nabídnout několik výhod. Pro začátek, mnoho GMO plodin bylo geneticky modifikováno tak, aby exprimovalo gen, který je chrání před škůdci a hmyzem.

Například gen Bt (který jsme si zmínili výše) se běžně geneticky upravuje do plodin, jako je kukuřice, bavlna a sója. Pochází z přirozeně se vyskytujících bakterií známých jako Bacillus thuringiensis.

Tento gen produkuje protein, který je toxický pro několik škůdců a hmyzu, což dává rostlinám GMO přirozenou rezistenci.

Analýza 147 studií z roku 2014 ve skutečnosti zjistila, že technologie GMO snížila používání chemických pesticidů o 37 % a zvýšila výnosy plodin o 22 %.[8]

Jiné GMO plodiny byly modifikovány geny, které jim pomáhají přežít stresující podmínky, jako je sucho, a odolávají chorobám, jako jsou plíseň, což má za následek vyšší výnos pro zemědělce.[9] Společně tyto faktory pomáhají snižovat náklady pro zemědělce a spotřebitele, protože umožňují vyšší výnos plodin a růst v drsnějších podmínkách.

Navíc genetická modifikace může zvýšit nutriční hodnotu potravin. Například rýže s vysokým obsahem beta karotenu, nazývaná také zlatá rýže, byla vyvinuta jako prevence slepoty v regionech, kde místní strava má chronický nedostatek vitaminu A.[10]

Zemědělci pěstují GMO potraviny snáze a méně nákladně, což je pro spotřebitele zlevňuje. Techniky GMO mohou také zlepšit výživu, chuť a vzhled potravin.

Dokáže tělo zpracovat modifikované potraviny?

Lidské tělo má mechanismy, které ochrání vlastní DNA a zabrání cizí DNA vštípila do té naší. Některé geny z virů však mají schopnost vštípit do struktury DNA. Část lékařů má proto obavy, zda se tímto způsobem nedokáže nějaká cizí DNA vštípit do té naší.

Testují se i lidé v souvislosti s GMO?

Jelikož GMO potraviny nejsou dostatečně testovány před vstupem na trh, podle vědců jsou lidé v podstatě pokusnými králíky. V souvislosti s poškozením zdraví kritici GMO hovoří o problémech s plodností, alergií, imunitou, o změnách v trávicím traktu a rezistencí vůči novým léčivům nebo antibiotikům.

Například nové léčivo nejdříve podléhá vstupním testováním, a dokud se výrobce dostane k testováním na člověku, může uplynout i deset let. V případě GMO proběhly testy pouze na zvířatech a rostlinách a z dlouhodobého hlediska stále nevíme, co to udělá s člověkem.

Z toho krátkodobého víme říct, že všechno funguje, jak má, zvířata nabírají hmotnost, není evidován úhyn, ale dlouhodobé účinky neznáme.[11]

Bezpečnost a obavy

Ačkoli současný výzkum naznačuje, že GMO potraviny jsou bezpečné, existují určité obavy ohledně jejich dlouhodobé bezpečnosti a dopadu na životní prostředí. Zde uvádíme některé klíčové obavy týkající se spotřeby GMO.

Existují určité obavy, že GMO potraviny mohou vyvolat alergickou reakci. Je to proto, že GMO potraviny obsahují cizí geny, takže se někteří lidé obávají, že obsahují geny z potravin, které mohou vyvolat alergickou reakci.

Studie z poloviny 90. let zjistila, že přidání proteinu z para ořechů do GMO sóji může vyvolat alergickou reakci u lidí citlivých na para ořechy.[12]

I když jsou obavy z alergie odůvodněné, nebyly v současné době na trhu žádné zprávy o alergických reakcích na GMO potraviny. Podle FDA vědci, kteří vyvíjejí GMO potraviny, provádějí testy, aby zajistili, že alergeny nebudou přenášeny z jedné potraviny na druhou.

Pokud však trpíte například alergií na sóju, vyvolají alergické reakce jak GMO, tak geneticky nemodifikované sójové produkty.

Existuje obava, že GMO potraviny mohou napomáhat progresi rakoviny. Protože rakovina je způsobena mutacemi DNA, někteří lidé se obávají, že konzumace potravin s přidanými geny může ovlivnit vaši DNA.

Tato obava může částečně pramenit ze studie myší, která spojovala příjem GMO s vyšším rizikem nádorů a předčasnou smrtí. Tato studie však byla později odvolána, protože byla špatně navržena.

[13] [14]

V současné době žádný lidský výzkum neváže příjem GMO na rakovinu. The American Cancer Society (ACS) uvedla, že neexistují žádné důkazy, které by spojovaly příjem GMO potravin se zvýšeným nebo sníženým rizikem rakoviny.[15] Přesto neexistují žádné dlouhodobé studie na lidech. Je tedy zapotřebí více dlouhodobého lidského výzkumu.

1. Další otázky týkající se životního prostředí a zdraví

Přestože jsou GMO plodiny pro zemědělce výhodné, existují obavy o životní prostředí. Většina GMO plodin je odolná vůči herbicidům, jako je Roundup[16].

To znamená, že zemědělci mohou Roundup používat, aniž by se obávali, že by to poškodilo jejich vlastní úrodu. Rostoucí počet plevelů si však postupem času vytvořil odolnost vůči tomuto herbicidu.

To vedlo k tomu, že se na plodiny stříká ještě více Roundupu, aby zabil odolné plevele, protože mohou ovlivnit sklizeň plodiny.[17] [18] [19]

Roundup a jeho účinná látka glyfosát jsou předmětem kontroverzí, protože studie na zvířatech a ve zkumavkách je spojují s různými nemocemi.[20] [21] [22] Výzkum několika studií přesto dospěl k závěru, že nízké množství glyfosátu přítomného v GMO potravinách je bezpečné pro lidskou spotřebu.[23]

GMO plodiny také umožňují méně aplikací pesticidů, což je pozitivní pro životní prostředí.

GMO: australský vědecký důkaz jejich negativních zdravotních dopadů

Australská vědecká studie[24] potvrzuje závěry studie týmu prof. Séraliniho publikované v září 2012.

Její název je „Dlouhodobá toxikologická studie na prasatech krmených jídelníčkem, který byl kombinací GM sóji a GM kukuřice“ a byla publikována v časopise Journal of Organic Systems, kde příspěvky posuzují recenzenti. Studie je výsledkem práce vědeckého týmu, ve kterém byly výzkumní pracovníci ze dvou kontinentů.

Studie prokázala, že děloha prasnic, které měly v krmivu GMO, byla v průměru o 25% těžší než u prasnic, které GMO v krmivu neměli, což je podle autorů možný indikátor chorob, který vyžaduje další výzkumy. Výsledky také ukazují, že v případě prasat krmených GMO dochází 4x častěji k vážnému zánětu na žaludku jako u jedinců v referenční skupině.

Podle šéfa výzkumného týmu, profesora Judy Carman z Flinders University, Adelaide, Austrálie, jsou dosažené výsledky pozoruhodné ze čtyř důvodů:

1. výsledky byly dosaženy v podmínkách reálného chovu, a ne v laboratořích, ale s vědeckou přesností a kontrolami, jaké se normálně na farmách nevyskytují;
2. jako pokusná zvířata byly použity prasata, které s takovými chorobami končí v našem potravinovém řetězci a lidé je tedy konzumují;
3. prasata mají podobný trávicí systém jako lidé;
4. uvedené negativní dopady byly zjištěny při krmení zvířat směsí plodin obsahujících tři GM geny a GM proteiny, které tyto geny produkují. Ale žádné potravinové předpisy, nikde na světě, nepožadují hodnocení možných toxických účinků směsí.

Nová studie dává vědecký kredit informacím od farmářů a veterinářů, kteří již několik let poukazovali na problémy s reprodukcí a trávením u prasat krmených směsí GM sóji a GM kukuřice.[25]

Některé další podrobnosti týkající se australské studie. ↓

168 čerstvě odstavených selat z komerčního chovu dostávali typický krmný režim obsahující GM sóju a kukuřici, přičemž jiné (kontrolní skupina) dostávaly identické krmivo, ale bez GMO. Všechna prasata měli identické podmínky ustájení a krmení. Byly zabity o 5 měsíců později, což je obvyklý věk zabíjačky.

Následně byly vykuchány kvalifikovanými veterináři, kteří pracovali „naslepo“ – nebyli informováni, které prasata měli v krmivu GMO a které ne. Směs krmiva GMO byla obvykle používána směs. Oba stravovací režimy (s GMO I bez něj) měli stejné zastoupení sóji a kukuřice.

Ze tří GM proteinů obsažených v GMO krmivu, jeden způsoboval toleranci na herbicid Roundup a další dva byly insekticidy.

Jak identifikovat GMO potraviny

Přestože se GMO potraviny zdají být pro konzumaci bezpečné, někteří lidé se jim chtějí vyhnout. Přesto je to obtížné, protože většina potravin v supermarketu se vyrábí z přísad z GMO plodin. Mezi GMO plodiny pěstované a prodávané ve Spojených státech patří například kukuřice, sója, řepka, cukrová řepa, bavlna, brambory, papája a několik odrůd jablek.[26]

Ve Spojených státech v současné době žádné předpisy nezakazují označování GMO potravin. Od ledna 2022 bude USDA od výrobců potravin vyžadovat, aby označovali všechny potraviny obsahující GMO přísady.[27] To znamená, že na etiketách nebude uvedeno „GMO“, ale termín „bioinženýrské potraviny“.

V současné době mohou mít některé potraviny štítek „Non-GMO project checked“ (bez GMO ověřeno) od třetí strany, což znamená, že produkt neobsahuje žádné GMO. Toto označení je však dobrovolné. Za zmínku stojí také to, že potraviny označené jako „100% ekologické“ neobsahují žádné GMO přísady. Pokud je však produkt jednoduše označen jako „organický“, může obsahovat některé GMO.[28]

V Evropské unii (EU) musí potraviny s více než 0,9 % složek GMO obsahovat označení „geneticky modifikované“ nebo „vyrobené z geneticky modifikované [název potraviny]“. U potravin bez obalu musí být tato slova uvedena v blízkosti položky, například na poličce v supermarketu.[29]

Dokud ve Spojených státech nebudou platit nové předpisy, neexistuje jasný způsob, jak zjistit, zda potravina obsahuje složky GMO.

Sečteno a podtrženo

GMO jsou potraviny, které byly upraveny pomocí genetických technik. Většina potravin ve vašem místním supermarketu obsahuje GMO přísady, protože jsou pro farmáře jednodušší a nákladově efektivnější, což je pro spotřebitele zlevňuje.

Jak jsme již uvedli výše, ačkoli současný výzkum naznačuje, že GMO potraviny jsou bezpečné ke konzumaci, někteří lidé jsou znepokojeni jejich potenciálními účinky na zdraví.

Kvůli nedostatku dlouhodobých studií na lidech je zapotřebí dalšího výzkumu.

Abychom ale nebyli neobjektivní, třeba říct i to, že GMO má i své pozitivní stránky a když se bavíme o těch negativních, není nic 100 % a potřebovali bychom více kontrolovaných výzkumů.

GM potraviny jsou stejně nutriční jako ty bez GMO, ale obsahují více pesticidů a podobných chemikálií.

Pokud tě vystrašilo slovo chemikálie, nezapomínej, že i jablko obsahuje chemikálie, a to v podobě tokoferolu, tedy vitaminu E nebo že při přípravě vajec používáš chlorid sodný – NaCl, jinými slovy sůl.

Naopak, v mnoha případech je GMO prospěšné pro lidské zdraví jako například při inzulínu, který se používá k léčbě dodnes. Pokud je pro tebe zdravý životní styl více než jen chvilkovým trendem, GMO nemusíš řešit, ale stále můžeš mít tuto problematiku v hledáčku a dívat se na novější výzkumy, které zde ještě určitě budeme časem mít.

A na úplný závěr si sem dáme pár potravin, které nejsou geneticky modifikované. Všechny dole zobrazené potraviny jsou v původním stavu bez zásahu člověka.

————————————————————————————————–

[1] https://www.ers.usda.gov/data-products/adoption-of-genetically-engineered-crops-in-the-us/recent-trends-in-ge-adoption.aspx

[2] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25665234/

[3] Bacillus thuringiensis je grampozitivní půdní bakterie z rodu Bacillus a kmene Firmicutes. Je aerobní a produkuje spory. Ty obsahují toxiny, které mají insekticidní účinky na některé skupiny hmyzu, a proto se užívá k produkci pesticidů a také geneticky modifikovaných (transgenních) rostlin.

[4] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25972882/

[5] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28674844/

[6] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23408723/

[7] https://www.fda.gov/food/agricultural-biotechnology/how-gmos-are-regulated-food-and-plant-safety-united-states

[8] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25365303/

[9] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6651533/

[10] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5817065/

[11] https://ekonomika.pravda.sk/ludia/clanok/478352-ohrozi-nas-gmo-co-je-dobre-vediet-o-geneticky-modifikovanych-potravinach/

[12] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8594427/

[13] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22999595/

[14] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24490213/

[15] https://www.cancer.org/healthy/eat-healthy-get-active/acs-guidelines-nutrition-physical-activity-cancer-prevention/common-questions.html

[16] Roundup je jedním z nejpopulárnějších zabijáků plevele na světě. Používají jej zemědělci i majitelé domů na polích, trávnících a v zahradách.

[17] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28163993/

[18] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26296738/

[19] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24302673/

[20] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25883837/

[21] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24678255/

[22] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25801782/

[23] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28374158/

[24] http://www.organic-systems.org/journal/81/8106.pdf

[25] http://www.responsibletechnology.org/posts/wp-ontent/uploads/2012/04/Soydamage1.pdf  nebo http://www.i-sis.org.uk/GM_Soy_Linked_to_Illnesses_in_Farm_Pigs.php

[26] https://www.fda.gov/food/agricultural-biotechnology/gmo-crops-animal-food-and-beyond

[27] https://www.fda.gov/food/agricultural-biotechnology/how-gmos-are-regulated-food-and-plant-safety-united-states

[28] https://www.fda.gov/regulatory-information/search-fda-guidance-documents/guidance-industry-voluntary-labeling-indicating-whether-foods-have-or-have-not-been-derived

[29] https://ec.europa.eu/food/plant/gmo/traceability_labelling_en

geneticky modifikované potraviny – PharmDr. Margit Slimáková

Geneticky modifikované potraviny jsou potraviny, které jsou vyrobeny z geneticky modifikovaných organismů. Tyto organismy jsou výsledkem laboratorní práce, při níž se geny z jednoho druhu vloží do jiného. Technologie genetického inženýrství (GI) nemá s tradičním křížením nic společného a nese s sebou specifická rizika.

Vzhledem ke skutečnosti, že živé organismy mají přirozené bariéry, které brání přestupu DNA z jiných druhů, musí GI používat poměrně drastické metody k přinucení přestupu DNA jednoho druhu do jiného.

Postupy genetického inženýrství jsou velmi nepřesné, současné chápání fungování DNA je stále značně omezené a jakýkoliv zásah do DNA  může být jen těžce kontrolován a mít nepředvídatelné změny.

Vložení cizích genů může vést k pozměnění funkce genů nebo aktivaci tak zvaných spících genů.

Zatímco výrobci geneticky modifikovaných semen a potravin obhajují svoji prospěšnost pro lidstvo tím, že mohou připravovat potraviny s vyšší nutriční výživností a zvyšovat produktivitu zemědělství, ve skutečnosti jsou doposud nejběžnějšími důsledky genetické modifikace zvýšení odolnosti vůči herbicidům a schopnost vytvářet si vlastní herbicid. Uvedené vlastnosti vedou k vyššímu používání herbicidů nebo zvyšují toxicitu rostliny.

Zdravotní impakt dlouhodobé konzumace geneticky modifikovaných potravin na lidech nebyl nikdy sledován a studie na zvířatech vedly k celé řadě těch nejzávažnějších zdravotních poškození.

U zvířat, která konzumovala nejrůznější geneticky modifikované potraviny, byl prokázán růst potenciálně kancerogenních buněk a poškození imunitního systému, u potomků potom zmenšení mozku a zhoršení funkce jater, nevysvětlitelné anomálie, problematická těhotenství a zvýšení úmrtnosti.

Biotechnologické společnosti tvrdí, že Food and Drug Administration (FDA) vyhodnocovala působení geneticky modifikovaných potravin. Ta ale přijala pouze tvrzení výrobců, že jsou modifikované potraviny stejné jako tradiční potraviny.

Podle mnoha průzkumů by většina konzumentů preferovala potraviny bez genetické modifikace, naprostá většina si také přeje označování modifikovaných potravin.

Kvůli silnému odporu ze strany výrobců modifikovaných potravin však není v USA dovoleno tyto potraviny patřičně označovat.

Pyly geneticky modifikovaných rostlin jsou z polí, kde se pěstují, přenášeny na okolní pole a znečišťují tradiční a organické odrůdy.

Na příklad v Mexiku jsou už dnes všechny tradiční odrůdy kukuřice znečištěny geny z geneticky modifikovaných semen.

GI tím ohrožuje celé organické zemědělství a namísto přispění k řešení hladu, který sužuje některé části světa, zvyšuje závislost zemědělců na patentovaných a terminovaných semenech. Detailní popis rizik GM potravin najdete v souhrnném článku.

Strašák jménem geneticky modifikované potraviny

Studie dosud nepotvrdily, že by GM potraviny představovaly hrozbu.

Na závěr čtyřdílného seriálu článků o geneticky modifikovaných organismech (GMO) se podíváme na geneticky modifikované potraviny a obecně využití GMO v zemědělství. Je to téma, o němž se nejvíce mluví a se kterým se nejčastěji setkáváme v médiích.

• >> Díl 1. Co jsou o nejsou geneticky modifikované organismy
• >> Díl 2. Dějiny GMO: Od zkvašeného vína k ovci Dolly
• >> Díl 3. V medicíně jsou geneticky modifikované organismy běžné

Geneticky modifikované (GM) rostliny výrazně převyšují produkci GM živočichů, především díky snadnější přípravě.

Klonování živočichů nenašlo své praktické uplatnění, protože je časově i finančně náročné a nevede k lepšímu hospodářskému efektu.

Jedinou schválenou GM potravinou živočišného původu je v současnosti losos AquAdvantage, do kterého byl vnesen gen pro růstový hormon. Ryba díky hormonu roste rychleji, a nestačí se jí tak v mase uložit tolik těžkých kovů a škodlivin.

U rostlin už je nabídka produktů bohatší. Cílem modifikací je zvýšení produkce, výtěžku a odolnosti a vylepšení nutričních vlastností plodin. Na rozbor všech GM rostlin není dost prostoru, zmíníme proto jen ty nejdůležitější.

První GM potravinou schválenou v roce 1994 bylo rajče FlavrSavr. Vyznačovalo se výrazně prodlouženou trvanlivostí díky nízké produkci enzymu pektinasy, který je zodpovědný za měknutí plodů. Prodej FlavrSavr skončil o tři roky později díky změnám ve společnosti a marketingovým chybám.

Velmi známou se stala zlatá rýže, která obsahuje celou metabolickou dráhu pro tvorbu beta-karotenu. Tato rýže by mohla být řešením pro jihovýchodní Asii, kde se potýkají s avitaminózou, a tím pádem i tisíci případy slepoty ročně. Přesto tato plodina dosud nedostala zelenou a její rozšíření je blokováno různými ekologickými organizacemi a politiky.

Rostliny rezistentní proti herbicidům najdete pod značkou RoundupReady, nejčastěji jde o sóju nebo bavlník.

Díky vnesenému genu pro bakteriální enzym jsou tyto rostliny schopné přežít v přítomnosti totálního herbicidu, který jinak hubí ostatní plevele.

Rezistence má význam především v době klíčení, protože sója klíčí pomalu a musí soupeřit s ostatními rostlinami. V ideálním případě by pěstování těchto rostlin mělo vést k omezení chemizace.

Odolnost vůči hmyzím škůdcům u takzvaných Bt rostlin je dána přítomností genu pro specifický protein zvaný Bt toxin.

Tento protein pochází z bakterie Bacillus thuringiensis a působí ve střevě larev hmyzu požírajících listy rostlin.

Má-li larva ve střevě správné pH a potřebné enzymy, Bt toxin způsobí narušení stěny střeva a larva neschopná přijímat potravu uhyne. V dnešní době je známo asi 700 variant tohoto toxinu specifických pro konkrétní druhy hmyzu.

Geneticky modifikovaná rýže je už celou řadu let předmětem ostrých sporů. Rostlina měla být řešením pro oblasti v jihovýchodní Asii, kde se lidé potýkají s výrazným nedostatkem vitamínu A, nedostala ale zatím zelenou.

Kolem Bt plodin se rozvinula rozsáhlá diskuze. Panují obavy, aby Bt toxin nezabíjel kromě škůdců i ostatní druhy hmyzu. Toxin je velmi specifický, takže k něčemu podobnému dojít nemůže.

Dále se začala objevovat tvrzení, že konzumace Bt toxinu způsobuje rakovinu a další choroby. S takovou studií přišel i známý odpůrce GMO z Francie, profesor Giller-Éric Séralini.

Jeho studie byla ovšem špatně provedená a odborný časopis, který ji vydal, ji nakonec stáhnul.

Dosud provedené studie nepotvrdily, že by GM potraviny představovaly jakoukoliv hrozbu pro člověka nebo živočichy. Nejasný je zatím dlouhodobý vliv na ekosystémy. Uvážíme-li však, že prakticky žádná kulturní plodina dnes nevypadá jako její původní druh, tento vliv by měl být okrajový.

Nelze než doufat, že i mezi veřejností převládne všeobecně akceptovaný názor, že příprava geneticky modifikovaných rostlin je vlastně jen urychlené a cílené šlechtění, které podléhá přísným kontrolám. GM potraviny přináší řadu výhod a příležitostí pro zajištění potravin pro narůstající lidskou populaci.

Autor pracuje v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí.

Geneticky modifikované potraviny

Snahou výrobců potravin, čímž se rozumí i zemědělští producenti surovin, je dosáhnout požadované kvality za přiměřené náklady. Rostoucí důraz na ekologii poněkud omezuje pěstební, chovatelské a zpracovatelské technologie. Jedním ze způsobů dosažení kýženého výsledku je šlechtění, jehož cílem je právě zlepšení vlastností, dosažení vyššího výnosu či lepší zpracovatelnosti.

Historie[upravit | editovat zdroj]

Až do 18. století se šlechtění uskutečňovalo pouze výběrem, tzn. k výsevu kulturních rostlin se vybírala semena nejlepších jedinců. Šlo o trpělivý výběr přirozených dědičných změn – mutací (různá plemena psů, domácí hospodářská zvířata a pod.).

Druhou etapou bylo křížení různých linií uvnitř druhu, později i různých druhů. Příkladem může být např. obilnina tritikale jako kříženec pšenice a žita. Často se používaly drastické zásahy, jako použití ocúnového toxinu kolchicinu pro zmnožení chromosomů anebo ionizujícího záření pro vyvolání mutací.

Výsledkem bylo rozhození dědičné výbavy a z následné generace pak výběr nejoptimálnějších vlastností pro daný účel. Byly to metody pokusů a omylů a výsledek byl těžko předvídatelný.

Důsledky nikoho neznepokojovaly, ačkoliv nebylo známo, co se děje v dědičném základu nových šlechtěnců a jaké dlouhodobé zdravotní a ekologické důsledky to může mít.

Současnost[upravit | editovat zdroj]

Poslední čtvrtina 20. století zavedla do šlechtění metodu genetických manipulací, která umožnila cíleným vnesením specifických genů do rostlinného dědičného základu upravit vlastnosti modifikovaného organismu požadovaným směrem. Zrodily se geneticky manipulované organismy.

Sami vědci vyslovili obavy o důsledky těchto pokusů a výsledkem byly formulace přísných pravidel pro kontrolu výsledků a také prohloubení studia mechanismů pro vlastní manipulace a následné chování vlastních geneticky manipulovaných organismů, a to i po jejich zpracování na potraviny.

Současně ale se zvedla vlna literatury science fiction, kde genetické modifikace poskytly vhodné téma pro katastrofické scénáře. Džin byl vypuštěn z lahve.

Genové manipulace upravují geny cílových organismů. Pod pojmem gen se rozumí úsek DNA, kyseliny deoxyribonukleové, který plní určitou funkci. Může určovat složení jedné bílkoviny, např. odpovědné za vlastnosti organismu. Geny pro tvorbu bílkovin jsou celkem universální a mohou být shodné pro více organismů. Označují se jako geny strukturální.

Jiné geny mají regulující funkci a působí jen v daném organismu, v jiném jsou neúčinné. Zdroje strukturálních genů pocházejí z dědičného základu jiných organismů, rostlin, živočichů, bakterií nebo virů, ale mohou to být i geny syntetizované v laboratoři.

Gen je tvořen kyselinou fosforečnou, řetězci molekul kyseliny deoxyribonukleové (DNA) anebo ribonukleové (RNA) a čtyřmi bázemi: adeninem (A) a thyminem (T) a guaninem (G) a cytosinem (C). V RNA je nahrazen thymin bazí uracilu (U). Tyto dvojice bazí lze chápat jako prvky jednoduché abecedy, které podle posloupnosti spojení tvoří slova, věty, odstavce, podobně jako písmo u tiskařů.

Gen představuje část matrice, která nese určitou vlastnost a páruje se podle párovacího pravidla do jiného řetězce, kde je deoxyriboza nahrazena ribozou a nazývá se RNA. Podle RNA se pak jich tvoří příslušné bílkoviny, což se nazývá exprese genu. Regulační funkce genu spočívá v tom, že označuje počátek a konec strukturálního genu, tedy informace pro expresi nepostradatelná.

Regulační úseky musí být vlastní organismu, kam chceme gen přenést anebo kde již působí. Obecný mechanismus genového přenosu strukturálního genu nezávisí na vývojové vzdálenosti dárce ani příjemce DNA.

Celkový počet genů v rostlinných buněčných jádrech se u různých organismu liší a odhaduje se na 20-50 tisíc. Při genových manipulacích se vnášejí obvykle dva přesně definované geny. Je to menší zásah než při přirozených mutacích v přírodním prostředí, kde se využívá selekce.

Jaký je smysl genových manipulací? Především jde o zlepšení vlastnosti geneticky manipulovaného organismu, které mohou vést k zlepšení technologických vlastností, odolnosti, nepřímé ochraně životního prostředí, snížení nákladů na produkci zemědělských surovin a potravin, ale i dalších nepotravinářských produktů. Stručně a přehledně se jedná o tyto přínosy:

• zvýšení výnosů plodin a užitkovosti hospodářských zvířat;
• zvýšení nutriční hodnoty potravin, organoleptických vlastností a trvanlivosti;
• snížení ztrát při pěstování a chovu;
• omezení chemizace zemědělské výroby zvýšením odolnosti proti škůdcům i novým biocidům s rasantním účinkem a lepší rozložitelnost;
• rozšíření pěstování organismů v oblastech s extrémními klimatickými a půdními podmínkami;
• náhrada chemických procesů při využití obnovitelných surovin pro nepotravinářské, farmaceutické a energetické využití;
• zlepšení odpadového hospodářství;
• zlepšení diagnostických a léčebných postupů včetně hledání příčin dědičných chorob v humánní medicíně.

Praktické výsledky genových manipulací[upravit | editovat zdroj]

• Vnesení transgenů pro odolnost rostlin vůči herbicidům nové generace. Tyto herbicidy jsou velmi účinné, ale působí jen na rostliny a ne na živočichy. Po aplikaci do porostu a zasažení plevelů se rychle rozkládají, takže nezanechávají žádné toxické zplodiny. Před vyvinutím transgenních rostlin se nedaly použít, protože působily i na kulturní rostliny. Efekt spočívá v tom, že místo několikanásobného postřiku různými herbicidy se porost ošetří novým herbicidem jednou – dvakrát, v menší dávce. To vede k úspoře nákladů, práce, nafty (skleníkový efekt se sníží).

• Odolnost proti rostlinným virům se provede vnesením genu, který produkuje bílkovinu, která vir obalí (protein coating). Gen přímo pochází z viru, proti kterému má působit. Tyto viry se volně nacházejí v rostlinném materiálu a denně je konzumujeme ve relativně velkých množstvích. V konvenční rostlině konzumujeme nejen plášťový protein, ale i virovou RNA, která v transgenní rostlině není.

• Odolnost proti hmyzím škůdcům je založena na tvorbě bílkoviny nazvané delta-toxin, kterou produkuje v přírodě volně žijící bakterie Bacillus thuringiensis. Tato bílkovina je toxická pro některé hmyzí škůdce a proto v nedávné minulosti se tyto bakterie kultivovaly a ve formě postřiku aplikovaly na polní kultury. Zavedením genu pro produkci delta-toxinu přímo do kulturní rostliny, např. kukuřice, se dosáhlo odolnosti proti zavíječi kukuřičnému, u brambor proti mandelince bramborové a u bavlníku proti jeho škůdcům. U transgenních odolných rostlin se eliminují ztráty způsobené škůdci a snižují náklady spojené s mechanickou aplikací.
  • Zrnokaz hrachový je schopen zničit až třetinu úrody hrachu. Z jara samičky nalétávají na kvetoucí hrách, nakladou tam vajíčka, z nich se vylíhnou larvy, ty se prokoušou do lusku a zavrtají do semena. Tam dokončí vývoj na dospělého brouka a zjara se může cyklus opakovat. Řešením donedávna bylo nasazení tvrdé chemie.
  • Tým Thomase Higginse z australské CSIRO Plant Industry vyvinul hrách s ochranou proti zrnokazovi hrachovému. Fazol disponuje genem, který produkuje inhibitor alfa-amylázy. Ten narušuje trávení škrobu a tím hubí larvy zrnokaza hrachového. Příslušný izolovaný gen fazolu byl pak implantován bakterii Agrobacterium tumefaciens, které jej propašovaly do její DNA. Nově vzniklá odrůda odolávala larvám zrnokaza s účinností 99,5 %. Geneticky modifikovaný hrách čekaly roky náročných testů. Botanici zkoumali, zda se pylem tohoto hrachu neopylí jiné rostliny nebo jiný představitel australské flóry nezíská rezistenci vůči svému přirozenému škůdci a nestane se tak nezničitelným plevelem.Toxikologové zkoumali případnou toxicitu GM hrachu. Bylo rovněž zkoumáno, zda GM hrách nevyvolává alergii. Ukázalo se, že GM hrách si inhibitor upravil tím, že jej obklopil jinými cukry. Pozměněný hrách dráždil myším jejich imunitní systém. Nikoliv samotná konzumace, ale až injekce čistého inhibitoru nebo při jeho vdechování. S GM hrachem byl konec.
  • To byla voda na mlýn odpůrců technik GM. Tvrdili, že už dávno říkali, jak jsou GM plodiny nebezpečné a metody genetických manipulací rizikové a nejisté. Zastánci odporovali, že vyřazení GM hrachu ukázalo na pečlivou kontrolu výsledků, navíc že konzum nevadí, až injekce nebo vdechování, což v přírodních podmínkách nepřichází v úvahu. Navíc ke stejnému opatření, tj. vytvoření obrany proti zrnokazu hrachovému, lze docílit dlouholetým a náročným šlechtěním bez použití genetických postupů, a tam se pak již nic neověřuje.
  • Inhibitory alfa-amylázy ale produkuje celá řada dalších rostlin, např. obiloviny. A jejich vdechování vyvolává alergie a astma u pekařů. Přitom přirozené alergeny nevyžadují žádné podobné zkoušky na jejich negativní působení. Ročně např. umírají stovky lidí na alergii, kterou vyvolávají běžně prodávané burské oříšky.

• Prodloužení technologické trvanlivosti rajčat se dosáhlo zavedením syntetického z transgenu, který vyřadil z činnosti normální gen rajčat pro polygalakturonázu. Tento enzym se podílí na konečné fázi zrání tím, že podporuje rozklad pektinů a rajčata měknou. Ukázalo se, že genovou manipulací se sice měknutí nezabrání, ale zvýší se výrazně ochrana před kažením plodů a ty mají lepší senzorické vlastnosti. Jiný syntetický gen zabránil činnosti jednoho z genů pro tvorbu etylénu, který spouští proces zrání. Pokud etylén nevznikne, rajčata nečervenají a nedozrávají se je možno je sklidit na keřích všechny najednou velké a zelené a pak ještě delší dobu skladovat. Dozrávají pak v kontejneru, do kterého se přidá etylén. Ke spotřebiteli se dostanou v optimální kvalitě, čerstvé a nepoškozené.

• Část transgenních rostlin je určena jako surovina pro průmysl. Např. v obalové technice se začíná uplatňovat polymer kyseliny hydroxymáselné, který je biologicky degradovatelný. Tento polymer je zásobní látkou některých bakterií, ale gen byl zaveden do odrůdy řepky. Řepka byla také modifikována na vyšší produkce kyseliny erukové jako surovina pro výrobu nylonu, je známé využití řepky ve formě biodieselu.

Bezpečnost genových manipulací a produktů genových manipulací[upravit | editovat zdroj]

Cesta k získání transgenní rostliny je dlouhá. Začíná v laboratoři a proces je podobný jako u zkoušení nových léčiv. Odrůda musí projít velice přísným souborem zkoušek předepsaných vyhláškou anebo zákonem, dále povinnými ověřovacími testy. Na základě pečlivě vedené dokumentace se pak v komisích expertů rozhoduje o registraci (schválení) nové odrůdy pro praxi.

Při genových manipulacích se pro nalezení buněk, kam byl úspěšně vpraven transgen, používá tzv. selektivní gen, který způsobuje necitlivost k určitému antibiotiku. Po přidání antibiotika se tkáňové kultury se pak oddělí buňky citlivé na antibiotika, tedy bez transgenu, od těch, které selektivní gen obsahují, t.j. s transgenem.

Účinek selektivních genů spočívá v tom, že ty kódují speciální enzymy (neomycinfosfotransferázu nebo hydromycinfosfotransferázu), které pak příslušná antibiotika zneškodní.

Zde se také narodila jedna z námitek na používání transgenních rostlin, protože ty obsahují gen s rezistencí na antibiotika, což by mohlo v humánní medicíně vytvářet rezistenci na léčebné postupy s použitím antibiotik. Proto se provedly rozsáhlé testy na toxicitu a stabilitu těchto enzymů při perorálním podání. Výsledky neprokázaly žádné nepříznivé vlivy.

V zažívacím traktu byly enzymy zcela rozloženy, toxicita nebyla prokázána. Totéž probíhá i v zažívacím traktu hospodářských zvířat, krmených geneticky manipulovanými krmivy, např. kukuřicí.

Je naprosto spolehlivě prokázáno, že žádný gen z bakterie, rostliny nebo živočicha se po konzumaci nemůže dostat do genetické výbavy (genomu) konzumenta (člověka či hospodářského zvířete), tedy ani následně do produktů hospodářských zvířat (mléko, maso, vejce). Kromě toho ve střevní mikroflóře existuje více než 1000 bakterií přirozeně resistentních na testovací antibiotikum kanamycin a léčbě to nevadí.

Další námitkou aktivistů proti genovým manipulacím je varování před neznámem. Zákaz transgenose je požadován i v případech, kdy prokazatelně neexistují žádné důsledky této činnosti. Je to obava před šířením tzv. nepřírodních genů v přírodě.

Tyto hlasy si neuvědomují, že právě v přírodě vznikají stále nové a nové geny mutacemi a složení přírodních populací se neustále mění v důsledku selekce dané vnějšímu faktory, také v důsledku lidské činnosti, ale i v důsledku dalších zákonitostí populační genetiky.

Řada potravin obsahuje alergeny, zejména bílkoviny, které působí potíže asi 0,5 % populace. Z dosud GMO proteinů se při testování neprokázala žádná alergenost běžnými rutinními postupy testování.

Výjimkou bylo vývoj GM sóji s vyšším obsahem metioninu jako krmiva pro dobytek, Využit byl gen s para ořechů, který ale přenášel i alergii na para ořechy. Přesto, že vyvíjená soja nebyla určena pro lidskou výživu, vývoj byl po tomto zjištění zastaven. Přesto tento případ je používán v argumentaci proti GMO.

Nebere se např. v úvahu, že mechanismus ověřování vyřazuje při vývoji léků asi 95 % zkoumaných preparátů.

Prevence rizik[upravit | editovat zdroj]

Jak počáteční obavy vědců, tak i tlak veřejnosti na eliminaci možnosti zdravotních rizik a negativního ovlivnění životního prostředí vedly k maximální obezřetnosti práce s GMO. Americký Národní ústav zdraví (NIH) vydal od r. 1976 sérii směrnic pro práci s GMO.

Američtí vědci s postupujícími zkušenostmi prokázali, že obavy jsou neopodstatněné a přesvědčili americké zákonodárce, že není třeba speciálních zákonů pro genetické manipulace a jejich produkty. V Evropě vznikl tlak enviromentalistů, který převážil odborné argumenty, a proto v r.

1990 vyšly v EU dvě direktivy značně omezující práci s GMO a jejich využití. Od té doby se vícekrát novelizovaly směrem k liberalizaci. Podobná opatření jsou připravována i v ČR. Jedná se o zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy č. 78/2004 Sb. a prováděcí vyhláška č. 209/2004 Sb.

, jejichž cílem je poskytnutí bezpečnostních záruk včetně kvalifikovaného dohledu, ale i otevření možnosti využívat přednosti GMO a usnadnit mezinárodní obchod s touto komoditou. Zákon definuje GMO jako organismus (kromě člověka), jehož dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací.

Zákon definuje a reguluje nakládaní s GMO, uzavřené nakládání s GMO (včetně jejich zneškodnění), uvádění GMO do životního prostředí a do oběhu, hodnocení rizika nakládání s GMO a určuje kategorie rizik. Na základě zákona MŽP je povinno vytvořit a vést čtyři seznamy:

• pro osoby oprávněné k určitému způsobu nakládání s GMO;
• GMO schválené pro uzavřené nakládání;
• GMO schválené pro uváděné do životního prostředí;
• GMO schválené pro uvádění do oběhu.

Žádosti o zařazení do seznamů schvaluje MŽP na základě doporučení odborné komise složené ze zástupců MŽP, MZd, MZe a České komise pro nakládání s GMO a jejími produkty. Specifikace GMO nemohou být předmětem obchodního tajemství, podobně jako popis změněné DNA. V rámci zákona je dále

• zabezpečována výchova pracovníků státní správy a dalších příslušných institucí, které budou přicházet s touto problematikou do styku;
• ustaven systém pro informace veřejnosti a navázána spolupráce se zahraničními legislativními partnery (OECD, EU, OSN,CEFTA a pod.).

Hospodářské a politické aspekty[upravit | editovat zdroj]

GMO našly uplatnění především v USA, kde veliké společnosti investovaly do jejich vývoje s cílem očekávaných zisků z jejich prodeje.

Zájem o GMO je také v rozvojových zemích a zemích ohrožených hladem a specifických alimentárních onemocnění, protože umožňují výbornou prevenci tam, kde běžné zemědělské postupy nechrání před nedostatečnou výživou.

Evropa se svojí Společnou zemědělskou politikou, která byla velmi úspěšná, takže dnes vede kuriózně k nadprodukci potravin a potravinářských surovin, viděla v GMO programu určité riziko a proto oficiální místa byla zdrženlivá.

Svůj díl zde sehrály i veliké koncerny, které zanedbaly osvětu a ignorovaly zdánlivě směšný odpor vůči GMO z neznalosti. Např. spousta osob v anketě o genech odpověděla, že geny mají jen GMO, nikoliv standardní nemanipulované organismy, aniž si uvědomila, že řada „manipulovaných“ organismu jit dávno potraviny produkuje (tritikale, mléčné kultury, výroba insulinu bakteriální cestou apod.). A co krmiva, sója je dnes z 50 % pouze z GMO.

Tím se z problému zdravotní nezávadnosti stal z GMO problém hospodářský a politický. V Evropě je dnes situace taková, že USA je připravena podat na EU stížnost u WHO (Světová zdravotnická organizace) za to, že členské státy stále otálejí s odblokování schvalování nových geneticky upravených plodin a produktů z nich.

V současné době (březen 2003) trvá již 4leté moratorium na schvalování GMO produktů. Proto Evropská komise varuje členské země, aby v tomto směru konaly. Na druhé straně vynucený vstup těchto produktů na evropský trh může ještě zesílit averzi spotřebitelů na tyto „novel foods“.

Negativní postoj Evropy se může šířit dál a dospěl až k paradoxnímu odmítnuté americké potravinové pomoci v Zambii a Zimbabve, země postižení hladomorem.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]