Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
Na délce nezáleží Jde o kvalitu a nápaditost, ne o to, unavit dítě úkolem |
| |
Co člověk, to názor. Úkoly jsou potřeba, zvlášť z jazyků… Ale chce to znát míru. Je třeba dítě, které má poměrně vytížené odpoledne a večer je to pak hrozná tlačka, protože zrovna patří do úkolově akčnější třídy (vlastní zkušenost). Je to prostě individuální. Mmch. smysl článku vlastně až tak moc nechápu… |
| |
Ukoly ucitele nedavaji proto, aby pak sesity nemuseli tahat domu a tam je opravovat. Chteji mit volno. 20 hodin tydne, k tomu vsechny mozne prazdniny, zadne domaci ukoly, nez opravovat pisemky, tak radsi zkouset ustne….A platy jim nesmyslne rychle rostou a rostou. Vetsina z nich si to vubec nezaslouzi. |
| |
| |
| |
To je dobře přestavky jsou krátké a kdy se mají nasvacit. |
| Dospeli pracuji 8 hodin, deti jsou ve skole 5-6 hodin. Pokud to nestaci na vyuku, je to neschopnost ucitelu. Domaci ukoly by temer namely byt zadavany, zejmena pro mensi deti. Volny cas je na telovychovu, zajmovou cinnost (na priklad hudbu) a oddech – hry a tvorive zabavy, |
| To platí pro rodiny, kde je u obou rodičů převládající stav, kdy si tito do zaměstnání chodí odkroutit svých osm hodin denně aniž by se dále své profesi věnovali nad rámec oficiální pracovní doby. Ovšem, pak jsou tu profese, kdy je jaksi přímo nutno se své výdělečné činnosti věnovat i po uplynutí pracovní doby. Dlužno dodat, že kvantitativně převládá ten druhý mód. A i pro tyto situace je nutno mládež vhodným a přiměřeným způsobem připravovatPokud jde kvalitu učitelstva, může být, že opravdu v některých případech opravdu nebude příliš valná. Ovšem na druhou stranu je tu u většiny dnešní školou povinné mládeže jejich živiteli vůči jejich školním povinnostem pěstován pěstován zlovnávyk přezíravosti, mnohdy jdoucí až k ignorsntství. A do žáka či žákyně, kteří nechápou, proč do té školy musí pravidelně docházet a – světe div se (!) – vyvijet i nějakou tu kognitivní činnost žádné vědomosti nenaláduje ani ten nejlepší kantor. |
| České děti jsou oproti jiným dlouho ve škole . S těmi úkoly to není jednoznačné, bude to průměr. Syn n v osmé třídě nedávno 27 rovnic a nerovnic. Výpisky z dějepisu , slovíčka z Aj. a slovíčka ze Španělština ,dále .naučit na test z dějepisu 10 stránek. Ne vždy je toho tolik ,ale z matematiky ty dvě tři cvičení má každý den. |
| To rozhodně nejsou, nebo hodně záleží, oproti kterým. Ve Francii jsou děti už téměř od pěti let ve škole mezi cca 8 a 17 – ano, maji 2 hodiny pauzu v poledne, ale domů jich drtivá většina nechodí.A to v některých oblastech chodí i v sobotu. Na střední přes týden téměř neexistují mimoškolní aktivity,atd. A úkoly mají i na pár hodin týdně (8 stránkové disertace pro 15leté nejsou výjimka). Proti tomu je v Čechách, včetně maturity, naprostý veget. |
| Vypisky z dejepisu? Tak to je totalni neschopnost ucitele probrat latku ve skole. |
| Že to nestihnou dostatečně probrat v hodině to je především špatná vizitka školy a učitele. Rodiče zde nejsou od toho, aby po večerech suplovali něčí neschopnost. |
| V osmé a deváté třídě jsem úkoly zpravidla dělal ihned po příchodu do školy. |
| V osmé a deváté třídě jsem zpravidla úkoly nedělal, protože byly zbytečné. |
| Z celé třídy v osmé třídě dělají úkoly dva až tři žáci. |
| A to je dobre. Kvalita výuky od toho vubec nezávisí. |
| Místo strkání peněz do zbytečných průzkumů by bylo lepší dát peníze na to, aby bylo ve třídě méně žáků. Se třiceti žáky ve třídě, když z toho třetina má diagnostikovanou nějakou poruchu učení, toho za těch 45 minut moc nenaučíte. A kde jsou inkludovaní žáci s asistentem, tak už nenaučíte nic. Potom to žáci musejí dohánět doma s rodiči. Na druhou stranu, skoro každý učitel má nějaké konzultační hodiny, jenže tam většinou přijdou jen malí Vietnamci. |
| Je skoro jedno, jestli je ve tride 30 nebo 25 zaku. Nejdulezitejsi je kvalita ucitele. |
| Dávat dětem dlouhé a těžké úkoly, když někdy i dojíždějí a mají už všeho dost, mohou jen velmi zlí lidé, kteří nic nepochopili. NEučitelé. |
| To je v pořádku, děti se po škole mají věnovat jiným potřebným aktivitám podle jejich vloh a zájmů, hlava si také potřebuje odpočinout. Rodiče chodí často domů k večeru a luštění školních rébusů jim zbytečně bere čas. |
| Samozřejme, že to NENÍ v pořádku; pokud tedy váš příspěvek nebyl myšlen ironicky. (současné) České děti maji (zpravidla) neuvěřitelně málo povinnosti a neskutečně mnoho času na „jalovou zábavu“. Podle toho také vypadá jejich zoufalá vzdělanostní úroveň při vstupu na střední nebo následně na vysoké školy…. |
| Uživatel požádal o vymazání |
| Nevím, proč by se rodiče měli angažovat v plnění úkolů, které jsou zadány jejich dětem. Přirozeně je ale rozumné, aby nějakou kontrolu správnosti nebo aspoň úplnosti zadané práce provedli ……. |
| Já teda dělal úlohy hned po příchodu ze školy, rodiče o úlohách věděli jen to, že je mají podepsat a učivu od páté třídy rodiče sami běžně nerozumí. |
| To považuji za naprosto rozumný přístup k věci ….. |
| Takze pravnik magistratu sepsal dohodu o ukonceni pracovniho pomeru pro nadbytecnost. Sel k soudu, kde zastupoval reditele, ktereho ani neprizval a nemohl se hajit. Ted si pravnik stezuje, ze nemel informace? Jak se na soudy pripravoval? A kdyz to podelal u soudu, i pri odvolani, tak si chce zachranit krk tim, ze prachy vyrazi z onoho reditele?To opravdu zavani umyslne prohranym soudem a sikanou dotycneho reditele… dohoda se muze se zamestnancem udelat pouze pokud na ni jsou penize a pokud ma zamestnanec zajem. Pokud zajem nema, tak kolik ma nabidnout, milion?Zrovna Pobuckemu bych moc neveril, ten chlap je svym myslenim nebezpecny. Nedavno se chvastal, ze nechal ve meste prisroubovat florbalove branky pod basketbalove kose. Takze se ted o ne muzou decka prizabit, kdyz hraji basket nebo cokoli s hokejkama (i hokejisti je maji jen na gumach, aby se pri narazu pohnuly). |
| omlouvam wse, potri to k jinemu clanku |
| No, úkoly mi přišli často zbytečný, protože z mé zkušenosti než byl opraven domácí úkol, tak jsem z něj psal písemku. Tohle mě pak odrazovalo dělat domácí úkoly. A když se zapomněl dát podepsat úkol, lepší bylo si dát marod, pak se člověk vyhl špatné známce. Navíc často za tu dobu opravili domácí úkoly, mělo smysl si jít půjčit sešit a pak domácí úkol odevzdat, prostě mi způsob výuky připadal nefér. Učitelé spěchají a nestíhají, méně podstatné věci by se měli z výuky vyházet aby bylo méně vyučovacích hodin. |
| Podle toho také vypadá Vaše beznadějná úroveň pravopisu…. Ano, úkoly, které dají jen jen trochu práce, je třeba vynechat…….. To je běžný názor soudobého českého teenagerského „vzdělance“; reálně tedy zoufalce……. |
| „úkoly mi přišli často zbytečný“Je to vidět, pane Mroczkowski. |
| V me generaci se mluvilo na verejnosti a psalo spisovne, dnes uz i vedecke prednasky vedou v nespisovne cestine. |
|
| Dnes celý prospěch žáka je „vysvědčením “ rodičů. Několik předmětů je třeba doučovat, protože kvalitních učitelů je jak šafránu. |
| „Občas jsou z toho úkol pro celou rodinu. Takto je to zažité po generace“To asi jak kde. Já NIKDY rodiče se svými úkoly nezatěžoval. Ostatně dost často jsem si je dělal ve škole, protože tam byla nuda a doma se dal čas využít lépe, než dělat nějaké úkoly. |
| domácí úkoly jsou dobré …. ale jen pro rodiče, aby si zopakovali učivo které jim nejde |
| Ukoly jsem vzdy delal o prestavce… Obcas byl problem sehnat nekoho kdo by me to nechal opsat :-D. Musim uznat ze nekdy je to opruz delat ukoly s mladym… Ale vedu ho tak, ze si dela ukoly hned po skole… Jakmile dorazime domu.. Pak ma fora dokud nejdeme spat… |
| A tu délku zjišťovali jak když jednomu žáku to může trvat 10 minut a druhému 2 hodiny. Průměr je nic neříkající číslo. |
| Hmm, ono to půjde trochu za gaussovským rozdělením … 25 procentům podprůměrných úkoly moc nepomůžou, 25 procentům nadprůmětných buď nejsou třeba nebo se učí i bez nich. Čili největší význam mají pro těch 50 procent kolem IQ 100. |
| 3 X 15 minut na domácí úkoly. Co tak prodloužit vyučování o hodinu déle, děcka by nemusela vláčet tašku z knihami a sešity každý den sem a tam. Po škole by bylo volno a žádný stres se zapomenutým úkolem. |
| A co tahle právě naopak? Jednu hodinu ve škole ubrat a naopak přidat domácí úkoly? Já se ve škole nudil a připadalo mi to jako ztráta času. Kdežto úkoly určené jakože „na hodinu“ bych sfouknul za 10 minut.Navíc tím ušetří veřejné rozpočty resp. bude možné přidat učitelům. |
| Ale školní tašky budeme miít asi nejtežší, když to všechno musí děti tahat tam a zase domu. |
| Dneska existují docela kvalitní výukové webové portály, kam mají některé školy zaplacen přístup. Stačí zadat dětem, ať si procvičí daný online test. |
| Jak která škola, u nás dávají tolik úkolů, že je to až otrava. Zejména úkoly na víkend a krátké prázdniny mi vysloveně vadí a narušují plány. |
| Ucim deti doma. Na co skolu. Odpoledne uz muzou litat venku a my s borci hrat na kytaru pren panelakem. |
| Učím jazyk a výuku bez úkolů si prakticky nedokáži představit. Pokud řeknu naučte se to, znamená to, že mají volno, nikdo se na to nekoukne. Úkoly jsou krátké do 15 minut, ve škole zkontrolujeme, pak si napíšeme. Aby si žák zapamatoval jev, musí si to několikrát zopakovat. A takto to je 3 x a ani to moc nebolí. Za úkoly mi děkovali i rodiče, protože aspoň vědí, co se děti učí. Ze zeměpisu dostávají úkol ob hodinu, aby něco našli na internetu, protože v učebnici, rozhodně nejsou nové údaje či aktuální problémy. I tak to je okolo těch 15 minut. Žena učí matematiku a úkol (většinou 1 příklad) je samozřejmostí, matematika se jinak nenaučíte. Ve škole jsem pochopil a doma zjistím, že jsem zase zapomněl, zeptám se tedy ve škole spolužáků či poprosím o vysvětlení konkretního probléme. Ono je však pohodlnější na všechno říci nechápu, učiteli snaž se. Ostatně často slyším i nechápu na pokyn přelož větu do češtiny. (Ono opravdu pokud nejste ve škole, si spoustu věcí nedokážete ani představit. Děti běžně lepí mapy vzhůru nohama. Před 10 lety jsem se poprvé podivil, dnes to trpělivě polovině ukáži po páté na mapě.) Ale přesto člověka práce baví, škoda že učení je ve škole často až to druhé, nejdříve musíte děti často vychovat, že je nutné si vyslechnout, nežvanit, neběhat po třídě, nosit sešit, nosit pravítko na rýsování apod. |
| a ucil jste se uplne stejne matersky jazyk pred vstupem na zakladni skolu?Paradox je, ze moje deti timto postupem, ktery popisujete neziskaly skoro NIC, cizi jazyk naposlouchaly z videi, ktere je zajimaly a ktere jim nikdo ve skole nezadaval. |
| To je sice hezké, ale veřejný zájem je, aby se ten cizí jazyk naučili všichni. Nejen ty dětí, které jsou zvídavé a inteligentní natolik, že se cizí jazyk naučí samy z videí.To samé platí pro matematiku. Kolik děti se naučí počítat a logicky myslet samo, protože je to baví? Někdo asi jo (však eixtuje spousta knížek o matematice i videí na youtube určených dětem), ale povinná školní docházka je o tom, aby se to naučili všichni. |
Proč byste neměli s dětmi dělat domácí úkoly? Tady jsou tři skvělé důvody!
Mnozí rodiče se domnívají, že pokud nebudou s přístupem nesmlouvavého drába kontrolovat, jak je na tom jejich potomek s úkoly a zda je vypracoval správně (v opačném případě je okamžitě opravovat), nebude dítě ve škole úspěšné. Tým vědců z americké University of Texas v Austinu však přinesl zjištění, že je to přesně naopak. Na základě dlouhodobého výzkumu shromáždili vědci překvapivé údaje o tom, jak moc zasahuje aktivita rodičů do vyučovacího procesu a školního prospěchu potomků na základní škole a do jaké míry ovlivňuje jejich známky. Proč by podle nich mělo být za domácí úkoly (jejich správnost i nesprávnost) zodpovědné dítě, a nikoli rodiče?
Berete jim motivaci
Podle výsledků výše zmíněného výzkumu vypracovává denně úkoly se svými školou povinnými dětmi více než polovina všech rodičů. Vědci ale varují, že čím více se rodiče zapojují do domácí přípravy, tím méně se dítě bude chtít samo učit.
Školáci, jejichž rodiče běžně sedí vedle nich, radí jim a říkají, co a jak mají dělat, kontrolují každý jejich krok nebo jim vypracované úlohy opravují, aby byly správně, rychle ztrácejí motivaci ke studiu a nemají potřebu se zlepšovat. Oproti tomu děti, na které rodiče příliš netlačí, mají mnohem větší touhu naučit se něco nového.
Samozřejmě je v pořádku, když potomkovi poradíte, když si neví rady, nebo mu vysvětlíte, čemu nerozumí. Pouze ale v případě, že vás o to dítko samo požádá. „Pokud vaše dítě nechce dělat domácí úkoly nebo jejich vypracování neustále odkládá, snažte se pochopit jeho negativní emoce.
Na rovinu přiznejte, že samozřejmě chápete, že nemusí být všechno zábavné, ale jednoduše se musí naučit překonávat i nechuť k určitým činnostem a plnit své povinnosti. Nepříjemné věci i úkoly, do kterých nemáme chuť, prostě patří k životu a musíme se s nimi poprat,“ radí psycholožka Lyudmila Petranovskaya.
Neučíte je zodpovědnosti
Tím, že sedíte dítěti za zády, bedlivě dohlížíte na vše, co zrovna dělá, kontrolujete průběh jeho práce, případně mu napovídáte, co a jak udělat, aby mělo úkol v pořádku, a trestáte ho za špatné známky, přebíráte na sebe veškerou odpovědnost za jeho školní výsledky.
Potomek se tak rychle naučí, že prospěch vlastně není tak úplně jeho záležitost, a navykne si snadno „přehazovat“ své povinnosti na vás. A když později budete požadovat, aby se připravoval na výuku vlastními silami, najednou zjistíte, že je zcela nesamostatný, jednoduše spoléhá na vaši pomoc, ví, že jste „v záloze“ a zachráníte, co se dá.
„Nedělejte pro své děti takové laskavosti, jako že za ně budete dělat jejich úkoly, neprospějete jim, spíše naopak. Navíc je naučíte chybně vnímat, jak to v životě chodí, což je může negativně poznamenat v pozdějším věku.
Neberte jejich povinnosti na svá bedra, neulehčujte jim školní život, neplýtvejte pochvalou – pokud chválíte, vždy by mělo být zcela jasné, za co konkrétně. Stejně tak to má být s případným trestem,“ varuje Lyudmila Petranovskaya. Učte školáka, aby si za své činy a povinnosti odpovídal sám.
Příklad? „Zapomněl jsi, že pan učitel říkal, že máte na zítra nakreslit obrázek? Tak to znamená, že to budeš muset udělat místo sledování televize.“ „Nestihl jsi domácí úkol z matematiky? Tak to budeš muset vysvětlit paní učitelce sám.“
Co když má dítě ve škole problémy se psaním? • VIDEO: Adam Balažovič
Kazíte vzájemný vztah
Uf, domácí úkoly jsou konečně hotové! Jenže za jakou cenu? Maminka je rozčilená, tatínek málem ztratil hlas z neustálého okřikování, dcera vzteklá, případně ubrečená a totálně demotivovaná. Syn se cítí ukřivděný a naštvaný na celý svět. Pes raději zalezl do garáže a sousedé si užili svou dávku emocí, kterou jednoduše nešlo přeslechnout.
Nálada doma je po celý večer na bodu mrazu. Jistě, domácí úkoly nejsou zrovna tou nejzábavnější činností na světě, místo nekompromisního kontrolování však psychologové doporučují věnovat energii raději budování důvěryhodného vztahu se svými dětmi, trávit více času společně a během té doby se nenásilně snažit potomky vzdělávat.
Povídat si o tom, co vidí v televizních zprávách, diskutovat o filmech, číst si nahlas, podnikat výlety po památkách nebo přírodních zajímavostech, sledovat hvězdy a vzít si na pomoc obrázkovou encyklopedii, vysvětlovat veškeré dění kolem nás. Určitě najdete spoustu zajímavých věcí, které můžete dělat společně jako rodina.
A pokud odmítáte akceptovat jiné známky než jedničky, zamyslete se sami nad sebou, proč to tak cítíte. Bylo dokázáno, že děti z rodin, kde se cítí bezpečně a bezpodmínečně milovány, prospívají ve škole mnohem lépe. „Škola a studium jsou osobním úkolem každého školáka, zatímco osobním úkolem rodičů je bezvýhradně milovat své dítě.
Láska je přece důležitější než vysvědčení,“ zdůrazňuje Lyudmila Petranovskaya.
Uspávání a spánek
Milí v Nevýchově,
sleduji Nevýchovu už dlouho, začala jsem kvůli dvěma vyvdaným dětem a
když byl vlastnímu synovi rok, vstoupila jsem do kurzu, teď v jeho
15 měsících pokračuji v kurzu novém.
Chtěla bych se podělit o naše
úspěchy i neúspěchy, protože perfektně ilustrují, jak rozdílné situace
se dějí, když jsem v klidu, odpočatá, takzvaně u sebe a tak dokážu
být i se synem a nikoliv proti němu, když někdy není po mém.
O respektující přístup k nevlastním dětem jsem se snažila od
začátku ještě před Nevýchovou, protože chci být všechno jen ne jako
moje máma, typický policajt, a nesu si hodně bolístek, které se snažím si
poléčit, a nechci, aby se děti, které se mnou sdílejí domácnost někdy
cítili kvůli nám jako já kvůli své mámě.
Jsem teď ve 3. měsíci a změny, které to s sebou přineslo nebo ještě
přinese, jsou těžké pro nás oba.
Jsem hodně kontaktní, ale už na těch
jeho 11 kg přestávám mít sílu, a tak se ho snažím méně nosit, odbourat
denní uspávání v nosítku a hlavně s ním za ruku ťapat od výtahu
20 schodů ke dveřím od bytu.
Nebojujeme kdo s koho a jestli vyhraju já a
nová situace se odehraje po mém. Jsme v tom spolu, pro oba je
to těžké.
Příklad s uspáváním.
Když jsem šla poprvé uspávat přes den bez nosítka, zkusila jsem v posteli
jako při uspávání večerním. Vysvětlila jsem situaci, ale asi málo, a
hlavně do toho šla totálně nervní z výsledku.
A tak se stalo, že během
hodiny, kdy syn neusnul a chtěl si hrát, slézal z postele, tahal mě
z ložnice, já ho dávala do postýlky a zkoušela odcházet, pomalu ztrácela
nervy, že prostě neusne (spí klidně i 2,5 hodiny a já tak přijdu
o potřebný odpočinek).
Po skoro hodině a půl jsem nosítko stejně nakonec
použila.
Na druhý den jsem mu znovu vysvětlila, jak to bude probíhat, proč to tak
musí být a že nemusí spinkat, jen bych chtěla být v klidu a odpočívat.
Hodinu si v klidu hrál s dekou, ponožkama nebo polštářema a celou dobu
vydržel v posteli.
Pak začal polehávat a zkoušel spát, zpívala jsem mu,
jak to děláváme večer, ale po 15 minutách už byl frustrovaný, že
nemůže zabrat a tak mě začal tahat za ruku a že chce z ložnice.
Pustila jsem to a smířila jsem s tím, že to dnes nevyjde.
Jen jsem ho
ještě vzala do náruče, začala se s ním kolíbat a mazlit a ze srandy
zpívala „Co by ti pomohlo, aby už jsi usnul, co by ti pomohlo, aby už jsi
spal?“ A oba jsme se smáli a on byl najednou za dvě minuty v kómatu :))
Musela jsem smát. Snažila jsem se tomu nechat volný průběh a nedoufat, ale
až v momentě, kdy jsem to úplně pustila a nechala to plavat, to vyšlo.
Byla jsem na nás hrozně pyšná.
Příklad s odchodem.
Myslím, že na pomalu se blížící změnu syn reaguje, že ji cítí. Je teď
na mě neuvěřitelně fixovaný a často ani táta mě nedokáže
v některých situacích zastoupit. Spali teď u nás tchán s tchyní a na
druhý den měli syna od rána cca do 14:30 hlídat, abych mohla jít pomoct
manželovi do práce, jsme kolegové.
Už den před tím večer jsem jim syna nechala, když jsem jela jeho
nevlastní sestry odvézt domů. Chtěla jsem, aby se s prarodiči na sebe
trochu naladili.
Dvakrát jsem mu před odjezdem říkala, kam jedu, proč a na
jak dlouho, co to znamená pro něj a že koupat a ukládat budu já. Přišlo
mi, že mě nevnímal, byl zabraný do hry s dědou, ale už jsem musela jít,
aby holky byly doma včas.
A to mě tchyně ještě pobízela, ať se zdejchnu,
aby si toho nevšiml. Tohle dělat nechci a nebudu.
Byla jsem pryč 35 minut, z toho 25 minut prý hystericky probrečel,
když jsi všiml, že tam nejsem, opravdu mě nevnímal. Nešlo ho utišit,
dokud jsem nepřišla. To mi moc klidu před druhým dnem nedodalo.
Ráno vstal naštěstí dobře naladěný a měli jsme prostor, abych mu
celkem třikrát zopakovala, jak bude jeho dopoledne vypadat, že se nemusí
bát nechat se přebalit, ať najdou, jak jim to vyhovuje, kdy přijdu a
hlavně, že „máma se vždycky vrátí.“ Věděla jsem, že něco z toho
pobral.
Když jsem odcházela, jen zkrabatil bradičku a měl skelná očka, ale
plakat nezačal a podle prarodičů neplakal za celou dobu a byl úplně
v pohodě, hezky si hráli, i přebalování bylo OK, zpívali mu, jako to
děláme spolu, jen si našli jiné přebalovací místo, které sám chtěl,
gauč v obýváku. Akorát skoro nejedl a to dělá vždy, když nejsem
s ním. Vím tedy, že 100% v pohodě nebyl, ale snad pochopil, že je na mě
spolehnutí, zbytek dne jsme spolu strávili jen hrou a mazlením a měl
báječnou náladu. Byla jsem na něj tak moc pyšná!
Tak to je pár střípků z naší společné cesty. Pořád si říkám,
že když si mě vybral, ví snad proč, a že to snad bude hlavně proto, že
i když nejsem a nikdy nebudu dokonalá máma, budu vždycky upřímná,
ochotná se omluvit, pracovat na sobě a hledat lepší řešení.
Díky Vám, že tu jste.
Největší chyby při psaní domácích úkolů s dětmi. Děláte je i vy?
I když úkoly dítko nebaví nebo zrovna pospícháte na odpolední směnu, vyhraďte si na procvičování učiva dostatek času a nechte školáka, ať cvičení vyřeší sám. Tím, že mu řeknete, jak úkol vyřeší nebo mu dokonce rovnou nadiktujete správný výsledek, ničemu nepomůžete.
Vy buďte jen vždy při ruce, abyste dítku vysvětlili případné nejasnosti, a nakonec zkontrolujte, zda nemá třeba ve výpočtu chyby.
Náš tip: Pomozte vašemu potomkovi se správnou organizací domácích úkolů – poraďte mu, ať začne vždy těmi obtížnějšími, dokud ještě není unavený. Teprve pak se může pustit do jednodušších zadání, které zvládne jedna dvě.
Nedělejte školní povinnosti za vašeho prcka. Naučte ho samostatnosti tím, že ho necháte, ať si sám napíše domácí úkoly i nachystá aktovku na další den. Vy jen zkontrolujte, zda něco nezanedbal.
2. Necháte v tom dítko pořádně vykoupat
Ani druhý extrém dítěti nepomůže. Pokud si školák neví se zadáním rady, zbytečně byste ho nechávali třeba hodinu sedět nad sešitem a přemýšlet:
- Dejte vaší ratolesti chvíli, ať se nad řešením zamyslí.
- Vyslechněte si, jak chce úkol zpracovat nebo čemu nerozumí.
- Pak ho otázkami naveďte na správnou cestu – ptejte se třeba, proč zvolil tento postup, zda mu nechybí nějaké údaje nebo jestli jiný způsob nebude lepší.
3. Nevyhradíte na psaní úkolů dost času
I když se vám ani školákovi odpoledne do povinností nechce, přistupte k úkolům aktivně a nenechávejte je až na ráno. Ve spěchu dítě udělá víc chyb a zbytečně bude ve stresu.
Raději si stanovte pevný denní řád a vyhraďte v něm konkrétní čas i na procvičování učiva – zeptejte se školáka, kdy mu učení vyhovuje: může to být hned po příchodu ze školy nebo později odpoledne, až si odpočine. Jakmile dáte domácím úkolům režim, dítě si na ně zvykne a nebudete ho muset každý den do učení nutit.
Náš tip: Vyhněte se dělání úkolů těsně před spaním, kdy je dítě unavené a klíží se mu oči. Dobře také uděláte, když víkendové úkoly zvládnete už v pátek – dítě si je odbude a nestane se mu, že přese všechnu zábavu pak na nějaké cvičení zapomene.
Dodržujte nastavená pravidla a čas na učení nechte dítku výhradně na školní povinnosti. Nevyrušujte ho od domácích úkolů třeba s vynesením odpadkového koše nebo utíráním nádobí. To může udělat později.
4. Odbíháte od tématu
Ať už vám dítko vysvětluje, jaký má domácí úkol, nebo tiše sedí a počítá matematické cvičení, soustřeďte se na něj naplno a neodbíhejte k jiným činnostem. Dopsat pracovní e-mail nebo namazat chleba ke svačině můžete potom.
Když budete u psaní úkolů pobíhat po bytě a řešit jiné věci, ztratíte přehled o tom, co školák zrovna dělá, a nebudete mu moct poradit. A navíc dítě zbytečně rozptýlíte.
5. Srovnáváte dítě s ostatními
Tvoje sestra tohle učivo zvládala levou zadní. My v tvém věku jsme měli samé jedničky. A co Jaruška z vedlejší třídy? Ta zvládá úkoly úplně sama.
Na podobné srovnávání raději zapomeňte – dítě jen znervózníte a psaní úkolu pro něj bude ještě složitější. Raději si v klidu sedněte a pokuste se společnými silami dobrat správného řešení. A nezapomeňte chválit. Jestli vašemu dítku dělá problém malá násobilka a dnes spočítalo všechno na první dobrou, dejte mu najevo, že se zlepšuje a jste na něj pyšní.
6. Používáte vlastní metody
Možná jste si všimli, že vaše ratolest používá jiné postupy pro výpočet příkladů než vy. Je to v pořádku – respektujte, že ve škole vysvětlují učivo jinak, než kdysi učili vás. Dítko v žádném případě nepřeučujte, ve škole by pak mělo zbytečné problémy.
Náš tip: Pokud výpočtu nerozumíte nebo se nevyznáte v probírané látce, nechte školáka, ať vám učivo vysvětlí. Vy tak alespoň porozumíte postupu a můžete úkol zkontrolovat a dítě si tím zase látku zopakuje. Případně se nestyďte a obraťte se přímo na učitele, který vám poradí.
Chcete-li dítě přezkoušet z probírané látky, nenuťte ho, aby umělo zápisky slovo od slova. Většinou stačí, když porozumí hlavnímu sdělení a vysvětlí vám vše vlastními slovy.
Na co dál myslet?
Aby se dítko cítilo u psaní domácích úkolů v pohodě, myslete i na pracovní prostředí a atmosféru, kterou u procvičování nastolíte. Co ještě pomůže:
- Nechte dítě, ať se soustředí. Někteří školáci se u psaní úkolů různě vrtí, cvakají propiskou nebo třeba podupávají nohou. Pokud to prckovi pomáhá v soustředění, nezakazujte mu to.
- Využijte moderní technologie. Snažte se, aby dítě škola bavila. Jestli se s určitou látkou trápí, zpříjemněte mu učení co nejvíc – vymyslete pro něj zábavný kvíz na probírané téma, vytvořte obrázkové kartičky nebo využijte aplikace na mobilu či tabletu.
- Vytvořte ideální pracovní prostředí. Na učení potřebují děti klid a vhodné pracovní místo. Pokud jste nestihli vybavit pokojíček před začátkem školy, napravte to a pořiďte dítěti rostoucí pracovní stůl i výškově nastavitelnou židli. Myslete i na dostatek světla a ticho – při psaní úkolů vypněte televizi.
>> Pořiďte dítěti rostoucí pracovní stůl na MALL.cz.