Pro onkologické pacienty máme mnoho dobrých zpráv, říká děkan lékařské fakulty

Na podzim oslaví sedmdesátku a chystá se do důchodu. Proto zaslal ministru zdravotnictví Svatopluku Němečkovi dopis, ve kterém ho žádá, aby za něj hledal náhradu.

Bylo těžké rozhodnout se, že skončíte?

Už dřív jsme se se ženou domluvili, že okolo sedmdesátky skončím s prací. V únoru jsme měli dovolenou, kde jsme se o tom bavili. Také nás napadlo, že odejdu už před prázdninami. Tak jsem panu ministrovi napsal. Zatím se neozval.

Jaký jste měl pocit, když jste to udělal?

Jakoby ze mě něco spadlo, protože je to velké rozhodnutí. Když člověk pracuje pětačtyřicet let a z toho většinu času ve vedoucích funkcích, není jednoduché odcházet. Ale nechci být ten starý profesor, kterého už nikdo nechce.

Čemu se budete věnovat?

Ještě rok zůstanu předsedou České onkologické společnosti, než mi skončí volební období. Půl dne v týdnu budu dělat ambulanci pro pacienty, kteří ke mně dlouhodobě chodí.

Trochu budu přednášet na Masarykově univerzitě a zkoušet studenty. Hlavně se chci mít dobře. Už nechci vstávat každý den v půl páté ráno a chodit domů až večer jako posledních pětadvacet let.

Dělal jsem to rád, ale všechno má svoji hranici.

Chtěl jste se vždy věnovat medicíně?

Až do třetí třídy jsem chtěl být zemědělec. Žil jsem na malém městě, kde rodiče pracovali i bydleli v nemocnici. Tatínek byl primář na interně, maminka tam pracovala jako lékařka. V sousedství byl zemědělec, který nevstoupil do družstva. Každou volnou chvilku jsem tam byl a zajímal se o koně, chodil s ním po poli.

KDO JE JIŘÍ VORLÍČEK• narodil se 24. října 1944 v   Havlíčkově Brodě• vystudoval Lékařskou fakultu   Masarykovy univerzity v Brně• specializuje se na vnitřní   lékařství, klinickou onkologii a   hematologii• po promoci pracoval v   Masarykově onkologickém   ústavu a následně ve Fakultní   nemocnici u sv.

Anny• v letech 1998 až 2010 byl   zakladatel a přednosta Interní   hematoonkologické kliniky   Fakultní nemocnice Brno• v letech 1997 až 2003 byl   děkanem Lékařské fakulty   Masarykovy univerzity• od roku 2002 je předseda   České onkologické společnosti• od roku 2008 vede Masarykův   onkologický ústav• 28.

 října 2007 mu tehdejší   prezident Václav Klaus udělil   medaili za zásluhy o stát v

  •   oblasti vědy
  • Kdy se vaše přání změnilo?

Od čtvrté třídy to najednou přešlo. Patrně i kvůli tomu, že rodiče byli lékaři, jsem podlehl touze dělat také tuto práci. Když jsem dělal přijímací zkoušky na střední školu, tak jsem věděl, že když neuspěji, tak se lékařem nikdy nestanu, a to mi hodně vadilo a zároveň mě to motivovalo.

Proč jste si vybral onkologii?

Věděl jsem, že nemůžu být chirurg, protože jsem nešikovný. Nic nespravím. S bídou vyměním kolo u auta. Takže jsem se chtěl věnovat internímu lékařství jako moji rodiče. K onkologii jsem se dostal náhodou.

Promoval jsem v roce 1969, kdy hodně lékařů emigrovalo. Takže bylo dost volných míst. Jedno i v Masarykově onkologickém ústavu na interním oddělení.

Tam jsem nastoupil a zůstal tam tři roky, než jsem odešel do Fakultní nemocnice u svaté Anny.

Po revoluci jste byl ve Spojených státech. Když jste se vrátil, začal jste klást důraz na to, aby se pacientům říkala pravdivá diagnóza. Proč je to důležité?

Pacient, který nezná svoji diagnózu, nemůže dobře spolupracovat na léčbě. Jak máme vysvětlit pacientovi, že se má nechat operovat nebo brát nějaké léky, když mu lékaři neřeknou, co mu je? To je nesmysl.

Takže dnes diagnózu pacientům sdělujeme. Pokud jednoznačně neřeknou, že ji nechtějí znát. Ale takové případy jsou velmi vzácné. Na mém tehdejším pracovišti jsme se o to snažili už na začátku devadesátých let.

Napsali jsme příručku Desatero sdělování závažné diagnózy.

Je pro lékaře obtížné sdělovat smutné zprávy?

Je to velmi těžké. Člověk se to musí učit. S každým pacientem se něco nového naučím. A není to fráze. Něco jiného je sdělování prognózy. To děláme jen tehdy, když se na to pacient zeptá.

V tom případě používáme statistiky. Říkáme: Pacienti, kteří jsou ve vašem věku a ve stejném stavu, mají takovou pravděpodobnost, že se vyléčí nebo že tady budou deset let nebo rok.

Ale je to statistika a ta se může mýlit.

Učíte lékaře, jak s pacienty jednat?

Učíme to už mediky. Důležití jsou lidé ve vedoucích pozicích. Pokud se primář chová dobře k pacientům, vychovává tím lékaře, kteří to budou dělat také. Říká se, že ryba smrdí od hlavy.

Jaká bývá první reakce pacientů, když se dozvědí, že mají rakovinu?

To popsala už švýcarská lékařka Elisabeth Kübler-Rossová před čtyřiceti lety. Když se lidé dozvědí špatné zprávy, a to se netýká jen rakoviny, má jejich chování několik fází. První reakce je úleková.

Pacient tomu nevěří, říká si, že to není možné, že je to chybná diagnóza. Ptá se, proč zrovna on. Postupně se s tou informací vyrovnává. Často je na své okolí zlý.

Vysvětlujeme sestřičkám, že když je na ně pacient zlý, není to tím, že by je neměl rád, ale protože se pere s tou informací. Část pacientů se s tím nakonec vyrovná.

Vyčítal vám někdo, že vyřčením špatné zprávy berete lidem naději?

Setkávali jsme se s tím často. Ale naděje má mnoho vrstev. Když pacient přijde do nemocnice poprvé, má jedinou naději: Chci se vyléčit. Když se časem ukáže, že to není možné, má další naději: Být tady co nejdéle.

Pokud se stav zhoršuje, přichází další naděje: Abych měl co nejméně obtíží, abych neměl bolesti a nebylo mi špatně. Nakonec je naděje na dobrou smrt, kterou ale ne každý zvládne.

Dobrá smrt znamená, že člověk je vyrovnaný se svým stavem po stránce fyzické, psychické, sociální a existenciální.

Je vhodné, že se lidé nesetkávají se smrtí, protože nemocné a umírající odsouvá společnost do nemocnic a ústavů?

Ne. Lidé by chtěli umírat doma, ale nejsou pro to podmínky. Ještě v devatenáctém století se lidé rodili a umírali doma. Narození i smrt byly přirozenou součástí života. Dnes to přirozené není. Smrt nikdo nechce vidět, nechce o ní slyšet.

Může se situace změnit?

Daří se to stále víc. Existuje domácí, hospicová a ambulantní péče. Z průzkumů mezi pacienty vyplývá, že většina chce být v posledních dnech nebo hodinách doma. Někteří ne, protože chtějí, aby byli lékaři a sestry co nejblíž, kdyby měli velké bolesti.

Jak změní rakovina člověku život, když ji přežije?

Zásadně. V naprosté většině je další život lepší. Člověk si uvědomuje, že mohl umřít nebo zůstat dlouhodobě vážně nemocný. Někde v podvědomí vždy zůstává nejistota, co kdyby nemoc propukla znovu. Takže člověk se raduje ze všeho.

Má radost, když je hezky, když dostane drobný dárek, když si koupí novou knížku. Pro onkologické pacienty máme mnoho dobrých zpráv, říká děkan lékařské fakulty

Stává se, že reakce člověka, který přežije, jsou negativní?

Nepochybně. Může se tolik bát, že se nemoc vrátí, že mu to komplikuje další život.

Myslíte si, že rakovina bude jednou zcela léčitelná nemoc?

Medicína se vyvíjí. Máme asi osmdesát nádorů, každý je jiný. Jak dopadne léčba, záleží na druhu a stadiu nádoru. Neočekávejme, že jednou bude nějaká pilulka, kterou člověk spolkne a bude vyléčený. Spíš je důležité, abychom nádorům předcházeli a aby se našly zavčas. Léčba se bude dál vylepšovat, ale nevidím v dohledu, že by byla jednoduchá.

Jak se dá nádorům předcházet?

To, co ovlivnit můžeme, je kouření. Zvyšuje riziko vzniku několika nádorů. Rakovinu plic mají kuřáci až třicetkrát častěji než nekuřáci. Další je nezdravá strava. Nejíme úplně ideálně. To se nedá změnit ze dne na den, je to generační záležitost.

Podobně jako Češi jedí Slováci nebo Maďaři. A vyskytují se u nich podobné typy nádorů, zejména tlustého střeva. Nádory mají častěji obézní lidé. Také se málo hýbeme.

Budete mít zájem:  Metodika Nejvyššího Soudu Čr K Nemajetkové Újmě Na Zdraví?

Takže jednoduchý obyčejný návod je nekouřit, nebýt tlustý a alespoň dvakrát nebo třikrát týdně sportovat.

A co genetika?

Tu neovlivníme. Některé nádory se v některých rodinách častěji opakují. My se snažíme takové lidi, i když jsou zdraví, víc kontrolovat.

Chodí k vám lidé na preventivní prohlídky pravidelně?

Pořád dokola vykládáme, že člověk se o sebe má starat jako o svůj majetek. Jako o svůj dům nebo auto. A jednou za čas zajít na preventivní prohlídky. Když něco není v pořádku, má jít k lékaři a nepřecházet to.

Vidím ale na lidech středního věku, kteří se mají dobře, že se chtějí mít dobře co nejdéle. Chodí pravidelně na prohlídky a starají se o sebe. V našem ústavu nabízíme i preventivní prohlídky, které si člověk musí zaplatit. Je to něco navíc, co neplatí pojišťovna.

Je o to velký zájem a čekací doba je dva měsíce.

Jaké nádory jsou nejčastější?

V České republice je to rakovina plic u mužů, rakovina prsu u žen a u obou pohlaví rakovina tlustého střeva.

Masarykův onkologický ústav oslaví příští rok osmdesát let. Kam se výzkum a léčba v onkologii posunuly?

Dnešní a tehdejší onkologie se nedá srovnat. Nemůžu posuzovat, jak to bylo před osmdesáti lety, ale zvládnu porovnávat rok 1969 a současnost. Máme nové chirurgické metody, nové ozařovací přístroje, nové léky, nové postupy, jiný přístup k pacientům. Kdybychom se vrátili k medicíně před pětačtyřiceti lety, užasli bychom a také bychom se trochu vylekali. Medicína udělala obrovský pokrok.

Váš ústav se umísťuje v anketách jako nejoblíbenější nemocnice. Máte pro to vysvětlení?

Co se týče léčby zhoubných nádorů, je Česká republika na evropské úrovni. Máme kvalitní lékaře a dobré přístroje. Ale neumíme ještě s pacientem mluvit. Sdělovat mu diagnózu, prognózu, vše trpělivě vysvětlovat. V Masarykově onkologickém ústavu se o to dlouhá léta snažíme. A to je hlavní zdroj naší obliby.

Podle výzkumů jste i nejlépe hospodařící nemocnicí v republice. V čem se liší vaše hospodaření od hospodaření brněnských fakultních nemocnic, které jsou velmi zadlužené, ale také je zřizuje ministerstvo zdravotnictví?

Na to je jednoduchá odpověď. V devadesátých letech, když se se zdravotními pojišťovnami nasmlouvávaly jednotlivé obory, záleželo na dobrém vyjednávání. A onkologové to tehdy nasmlouvali dobře. Špatně dopadly zejména chirurgické obory. Těm pojišťovny platí málo. Je to anomálie, kterou je potřeba napravit, protože všechny obory jsou stejně důležité.

Myslím, že tahle věc se postupně napravuje, ale je to pomalé. Část problémů ve fakultních nemocnicích tedy vzniká proto, že mají všechny obory a některé jsou špatně zaplacené. My samozřejmě máme i chirurgy, ale třeba ozařování nebo internistická léčba je dobře placená. Co se týče hospodaření, nikdy bych nechtěl být ředitelem fakultní nemocnice.

Loni otevřel Masarykův onkologický ústav centrum Recamo, které je špičkovým centrem pro výzkum. Plánujete nějaké další velké investice?

Ústav se rozvíjí a až ho budu někomu předávat, tak mu řeknu, že jsem nezvládl opravu Bakešova pavilonu. Zatím jsme nesehnali dost peněz. Plánoval jsem stavbu poschoďových garáží, na které už máme přislíbený pozemek.

Osobně bych usiloval také o vytvoření hotelového domu, aby pacienti, kteří přijíždí jen na ozařování, nemuseli v ústavu trávit další čas.

Pořád se něco děje a věřím, že Masarykův onkologický ústav bude nadále úspěšným a rozvíjejícím se zařízením.

Všichni Blatného muži. Ministrova nová vědecká rada je skoro bez žen

Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo kompletní seznam členů nové vědecké rady. Nominace členům resort zaslal už v první půlce února. V radě je dohromady 30 odborníků z klinik, lékařských fakult a ústavů i z vedení nemocnic.

Svrčinová místo Rážové? Ministr Blatný zvažuje výměnu hlavní hygieničky

Číst článek

Mimo jiné jsou členy přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň Jindřich Fínek, viceprezident České lékařské komory Zdeněk Mrozek nebo Roman Kraus, senátor za Brno-město (za ODS a TOP 09) a bývalý ředitel FN Brno a FN u sv. Anny v Brně.

Odborníky na gender ovšem zaráží, že v tak velké a důležitě radě jsou jen tři ženy – přednostka Pracoviště preventivní kardiologie v IKEM a zároveň poslankyně za ANO Věra Adámková, prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová a přednostka Onkologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Jana Prausová.

„Je to velká škoda pro tu radu samotnou i pro její rozhodování,“ komentovala složení rady pro Radiožurnál Veronika Šprincová, ředitelka neziskové organizace Fórum 50 %, která podporuje vyrovnané zastoupení mužů a žen v politice a na rozhodovacích pozicích.

Redakce s dotazem na nerovnoměrné zastoupení žen v radě oslovila i přímo některé ze členů. „Je pravda, že těch žen je tam málo. A je pravda, že téma genderu je ve vědě veliké,“ přiznal profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Pro mě je důležité, že jsou to lidé, kteří jsou odborníky ve svém oboru. Nepohoršuje mě to, přestože si myslím, že žen, které jsou velmi dobré v této oblasti, máme spoustu,“ reagovala například hlavní sestra IKEM Martina Šochmanová.

CO VĚDECKÁ RADA ŘEŠÍ?

  • Dlouhodobě směřování vědy a výzkumu, granty, projekty, doporučené postupy v medicíně, ale v tuto chvíli také očkování proti koronaviru a dopady pandemie na české zdravotnictví.
  • Poprvé se v novém složení vědecká rada sešla 25. února. Mimo jiné se shodla na tom, že podporuje kroky ministra v boji proti koronaviru, stejně jako všechna zavedená plošná opatření. Apeluje také na to, aby se lidé nechali očkovat. Vyplývá to ze zatím neschváleného zápisu z jednání rady, který má Radiožurnál k dispozici.
  • Další setkání rady je naplánované na 30. března.

Nedostatek kandidátek?

Ministerstvo zdravotnictví nízký počet žen ve vědecké radě vysvětlilo nedostatkem kandidátek. „I přes veškeré snahy o genderovou vyváženost v rámci této rady se na poli vědy a výzkumu nepohybuje tolik kandidátek, které by bylo možné oslovit,“ uvedla na dotaz mluvčí resortu Barbora Peterová s tím, že snahou resortu je také to, aby radu tvořili zástupci napříč všemi medicínskými obory.

Že je žen v lékařské vědě málo, si ale třeba profesor Miovský nemyslí a jeho slova potvrzuje Hana Tenglerová, zástupkyně vedoucí Národního kontaktního centra – gender a věda, které podporuje genderovou rovnost ve výzkumu.

„V medicíně i lékařském výzkumu pracuje velká spousta žen a je škoda, že to nové složení rady nijak nereflektuje. V ČR máme asi 3700 vědkyň, které se zabývají lékařským výzkumem, vědců jsou tam asi 4000,“ vypočítala Tenglerová.

Příčina, kterou ministerstvo zdůvodňuje nízký počet žen v radě, jí nepřijde pravděpodobná. „Je těžké uvěřit, že se mezi tou spoustou vědkyň nenajde 10 až 15 odbornic schopných vykonávat expertní práci,“ dodala Tenglerová.

Podle Veroniky Šprincové z Fóra 50 % je dokázáno, že smíšené kolektivy jsou inovativnější a přicházejí s lepšími řešeními. Genderový problém u složení takto vysoce postaveného poradního orgánu ale nevidí poprvé. „Když se sestavovala Národní ekonomická rada, tak tam ta situace byla velmi podobná,“ připomněla. V této radě je bez ministra 17 členů a pouze dvě ženy.

Seznam členů vědecké rady

  • prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA (vedoucí Obezitologického centra 3. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze)
  • prof. MUDr. Věra Adámková, CSc. (přednostka Pracoviště preventivní kardiologie IKEM, předsedkyně výboru pro zdravotnictví, poslankyně za ANO)
  • doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc (předseda Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně)
  • prof. PharmDr. Martin Doležal, Ph.D. (předseda České farmaceutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně)
  • prof. MUDr. Pavel Dřevínek, Ph.D. (přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol)
  • prof. MUDr. Pavel Dundr, Ph.D. (přednosta Ústavu patologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze)
  • MUDr. Vladimír Dvořák, Ph.D. (předseda České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně)
  • prof. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D. (přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň)
  • MUDr. Roman Gřegoř, MBA (ředitel Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje)
  • prof. MUDr. Roman Havlík, Ph.D. (ředitel Fakultní nemocnice Olomouc)
  • prof. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D. (proděkan pro vědu, doktorské studium a organizační rozvoj Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy unoverzity v Brně a Fakultní nemocnice Brno)
  • MUDr. Roman Kraus, MBA (senátor za Brno-město za ODS a TOP 09 s podporou Starostů, člen ODS, exředitel Fakultní nemocnice Brno a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně)
  • prof. MUDr. Milan Macek, Jr., DrSc., MHA (přednosta Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol)
  • prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. (přednosta Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze)
  • MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D. (viceprezident České lékařské komory)
  • doc. MUDr. Petr Němec, CSc., MBA (přednosta Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie Lékařské fakulty Masarykovy unoverzity v Brně)
  • prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr.h.c (ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové)
  • prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc. (ředitel Revmatologického ústavu v Praze)
  • MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA (přednostka Onkologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol)
  • prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. (přednosta Chirurgické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice)
  • prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D. (vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví)
  • prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc. (přednosta 2. interní kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně)
  • prof. MUDr. Jan Starý, DrSc. (přednosta Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol)
  • PhDr. Martina Šochmanová, MBA. (náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM, hlavní sestra, prezidentka ČAS)
  • prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D. (přednosta Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně)
  • prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. (přednosta Kliniky hepatogastroenterologie, vedoucí Oddělení gastroenterologických metod IKEM)
  • prof. MUDr. Marek Trněný, CSc. (bývalý ředitel Ústavu hematologie a krevní transfúze, přednosta 1. interní kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze)
  • prof. MUDr. Josef Vymazal, D.Sc. (primář Radiodiagnostické oddělení Nemocnice na Homolce)
  • prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc. (přednosta Kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy)
  • prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D. (ředitel Ústřední vojenské nemocnice)
Budete mít zájem:  Národní Strategie Zdraví 2020?

Aktuality | Lékařská fakulta Masarykovy univerzity | MUNI MED

Prohlubování spolupráce mezi LF MU a Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně

Děkan LF MU podepsal s ředitelem FNUSA dohodu o přípravě společného pracoviště ICRC – LF MU.

COVID-19: Testování zaměstnanců LF MU

Na naší fakultě začalo testování zaměstnanců na COVID-19 v návaznosti na vládní opatření.

Jeden rok online epidemiologického zpravodajství o epidemii COVID-19 v ČR

Přesně před rokem byl ve spolupráci IBA LF MU a Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) oficiálně spuštěn web s oficiálními a aktuálními informacemi o koronavirové epidemii v ČR.

Proděkan LF MU prof. Petr Štourač obdržel prestižní ocenění: Cenu Wernera von Siemense

I letos byli oceněni nejlepší studenti, pedagogové a mladí vědci, kteří získali Ceny Wernera von Siemense za rok 2020. Prof. MUDr. Petr Štourač, Ph.D. z Lékařské fakulty MU cenu získal v kategorii nejlepší pedagogický pracovník.

Studenti LF MU odstartovali kampaň na podporu prevence přenosu viru HPV

Kampaní na podporu prevence přenosu lidského papillomaviru – viru HPV se začali zabývat studenti naší fakulty z brněnské pobočky organizace IFMSA.

LF MU se ještě více otevírá středním školám

4. března byly spuštěny webové stránky nového fakultního projektu zaměřeného na spolupráci se středními školami. Lékařská fakulta MU se tak ještě více otevírá středním školám navzdory pandemii prostřednictvím Juniorské akademie LF MU.

Expertka CZECRIN vzdělává mladou generaci na téma Očkování proti Covid-19

Prezentace určena pro žáky základní školy obsahuje zajímavé a cenné informace pro všechny věkové kategorie. CZECRIN poskytuje prezentaci PharmDr. Lenky Součkové, Ph.D. z LF MU a FN u sv. Anny v Brně i s mluveným komentářem ke shlédnutí. Prezentaci tak nabízí široké veřejnosti i jako možný materiál učitelům k prezentaci svým žákům.

SKAS LF MU informuje o očkování proti Covid-19

„Nedostatek peněz žene lékaře do konfliktu se zákonem,“ říká Jiří Vorlíček

Začínají tedy chybět peníze na onkologicky nemocné pacienty?Na medicínu není peněz nikdy dost. Pokrok medicíny je tak obrovský, že bychom mohli utratit daleko více peněz, než kolik je k dispozici.

V onkologii se snažíme léčit tak, jak je to v Evropě obvyklé. Není úplně jisté, jestli to tak půjde i dál, protože ekonomická situace státu není příliš dobrá.

Troufnu si říct, že české zdravotnictví je lepší než česká ekonomika.

Takže budou v příštím roce chybět peníze na onkologicky nemocné pacienty?Nějaké peníze určitě chybět budou, ale jsme hluboce přesvědčeni, že se s pojišťovnami zase domluvíme. Netroufal bych si ale říct, že nebudou problémy. Problémy budou vždycky.

Usuzujete tak podle nějakých stávajících jednání se zdravotními pojišťovnami?Se zdravotními pojišťovnami mluvíme průběžně a jednání jsou korektní, akorát věci vidíme každý trochu z jiné strany.

My bychom si přáli, aby pojišťovna směřovala peníze přímo na pacienta – onkologické onemocnění si nikdo nevymyslí, není to, jako když si necháte dělat ultrazvuk v těhotenství každý týden. Takže je to složitá situace, ale není kritická.

Naprostá většina pacientů je stále léčena na evropském průměru. A to je dobré.

Chystá se boj o zrušení 350 lůžek akutní péče v nemocnicích. Ohrozí to nějak onkologické pacienty?Onkologii to může naopak pomoci. Významně chybí doléčovací lůžka. V posledních dvaceti letech se v medicíně všechno zkrátilo. Jsou nové léčebné a operativní metody, takže pacienty nepotřebujeme mít na lůžkách mnoho týdnů.

Akutní lůžka je proto možné z velké části (možná i tak, jak se navrhuje) zrušit, ale musí se nechat na lůžka následné péče. V současné době jsou lidé buď doma, nebo na akutních lůžkách. To je zbytečně drahé a složité. Méně lůžek také znamená intenzivnější léčbu a větší péči o pacienta.

A hlavně, zbyde více peněz na metody, které potřebujeme zaplatit

Také je potřeba, aby se složitá medicína dělala v centrech. To je další důvod ke koncentraci péče a k určitému zacházení s těmi lůžky. Nelze na nějakém oddělení zrušit pět lůžek, bohužel musíme rušit celá oddělení. Na Masarykově onkologickém ústavu jsme už vloni zrušili dobrovolně dvacet lůžek a nahradili je ambulancemi, které v současné době potřebujeme více.

V roce 2006 ministr zdravotnictví David Rath diktoval lékařům kvůli chybějícím penězům v systému, za kolik mohou léčit. Pokud limity překročili, hrozily jim vysoké pokuty. Můžeme se dostat do podobné situace?Tenkrát jsem se dostal do obrovského rozporu s ministrem Rathem, málem na tom skončila moje kariéra. Nakonec to dobře dopadlo.

Myslím, že do takové situace se dostat v dohledné době nemůžeme, ale musíme to hlídat. V českém zdravotnictví by řada věcí mohla fungovat lépe. Může to být platba za onkologickým pacientem nebo vyšší spoluúčast, která je zatím velmi malá. Patří do toho i rušení lůžek.

Způsobí to určité nepohodlí pacientů, protože za některou péčí budou muset dojíždět dál, na druhou stranu Česká republika má jednu z nejhustších sítí nemocnic v Evropě. A je mnoho dalších věcí, které můžeme změnit, aby bylo zdravotnictví lepší a spravedlivější.

Některé reformy jsou skutečně nutné.

Musí čeští pacienti počítat s tím, že se bude zvedat spoluúčast?Musí se zvednout spoluúčast. Spoluúčast je placení toho laciného, aby se pak solidárně zaplatily drahé nemoci.

Jestliže si člověk zaplatí za 500 korun léčbu rýmy nebo angíny, má daleko větší šanci, že v případě rakoviny nebo onemocnění srdce či mozku bude mít adekvátní léčbu.

V Evropě je spoluúčast kolem 25 procent, u nás je to asi 16 procent.

video

Interview ČT24

Onkologická léčba je finančně velmi náročná. Jak často se stává, že se těžce nemocný pacient, u kterého je skutečně velmi nízká šance na vyléčení, neléčí kvůli nákladnosti léčby? Někteří lékaři o této praxi hovoří, byť ne úplně veřejně.

Budete mít zájem:  Pro bio svačinu do obchodu Biosoma

Každého pacienta posuzujeme v kolektivu a vždy zvažujeme všechny okolnosti – rozsah nemoci, jeho další onemocnění, celkový stav a tak dále. Nepamatuji si, že bychom neléčili člověka, který by měl šanci na prodloužení života nebo zásadní vyléčení.

Někteří pacienti jsou však v takovém stavu, že by je léčba velice zatížila, a přitom pravděpodobně nepřinesla prodloužení života, takže od léčby upouštíme. Rozhodně to není tak, že by lidé v onkologii umírali zbytečně.

Dostáváte se kvůli nákladnosti léčby do nějakého střetu se zdravotními pojišťovnami? Třeba kvůli tomu, že by nějak nutily lékaře porušovat zákon kvůli nejrůznějším finančním limitům a možnostem?Vypadá to, že letos léčbu nějakým způsobem dokončíme, i když je tam částečná podléčenost, ale pořád je to ještě celkem rozumné. Kdybychom chtěli léčit naprosto ideálně, léčili bychom více lidí. Ale opakuji: onkologie je nepochybně minimálně na úrovni ekonomiky státu, možná ještě o trošku lepší.

Vysvětlím situace, do kterých se lékař občas dostane. Lékař chce dát pacientovi ideální léčbu, která není úplně zaplacena.

Tím se dostane do sporu se svým ředitelem, pak to zaplatí nemocnice a lékař může být i vyhozen.

Jenže když pacientovi tu ideální léčbu nedá, tak máme určité doporučené postupy, pacient si může stěžovat a lékař může špatně dopadnout. Nedostatek peněz pak vlastně žene lékaře do konfliktu se zákonem.

Nastávají dnes častěji situace, kdy zdravotní pojišťovny de facto nutí lékaře porušovat zákon?Jsou výjimečné, ale jsou.

Slyší na to zdravotní pojišťovny? Jsou schopny uvažovat v tomto kontextu? Zamýšlet se nad tím, aby se z toho nestával trend?Mám dojem, že se snaží.

Ovšem vždy čekám na činy a ty v tomto případě nastávají, když pojišťovny platí. Některé smlouvy s pojišťovnami na letošní rok ještě nemáme uzavřené, i když říkají, že nakonec péči zaplatí.

Neumím si představit, že bych si koupil nějaké zboží a zaplatil za něj až za rok. Ale taková je situace ve zdravotnictví obecně.

Takže je ze strany lékařů namístě jistá ostražitost?V každém případě je potřeba velká obecná ostražitost. Také se ale musíme o svoje zdraví naučit starat.

Všichni si myslíme, že můžeme dělat cokoliv, a lékaři nás uzdraví. Tak to není. Musíme chodit na screeningové prohlídky, preventivní prohlídky a měli bychom se chovat rozumně, například nekouřit.

Naše zdraví není zdaleka jen na lékařích.

To jsme u prevence. Stále není zavedené systematické adresné zvaní lidí na screeningová vyšetření, na prevenci. Proč tomu tak není? Mluví se o tom roky.

Netuším, proč to tak není, protože po tom voláme dlouhá léta. Teď to ale vypadá, že to bude, a zdá se, že ministerstvo poručilo pojišťovnám, aby to platily. Podle mého názoru takto jednoduchá věc velmi významně zvýší účast pacientů na screeningových programech. Když dostanete domů kartičku, že máte někam jít, zamyslíte se nad tím; část lidí určitě půjde. Řeknu něco ošklivého, za minulého režimu takové zvaní bylo.

Tím pádem se zvýší počet diagnostikovaných lidí, třeba s rakovinou. Mohl to být důvod, proč k tomu doposud nebyla vůle? Tedy že stát vlastně neměl zájem o zvyšující se počet takových diagnóz, protože léčba je extrémně drahá?Je to naopak. Když se rakovina nebo nějaká jiná nemoc objeví v počátečním stádiu, je léčba relativně laciná.

A naopak když se na nemoc přijde pozdě, je léčba extrémně drahá. Například léčba počínajícího nádoru prsu může stát deseti tisíce, léčba pokročilého nádoru prsu stojí miliony. Takže screeningová vyšetření a prevence významně šetří peníze.

Bezprostředně jsou sice náklady o něco vyšší (více vyšetřovacích metod, zvaní lidí a podobně), ale v horizontu pěti a více let taková opatření peníze šetří.

Co je dál klíčem k úspěšnému vyléčení z rakoviny?To základní je, aby byla diagnostikovaná včas, v takovém případě se uzdraví vysoké procento pacientů. Zatímco pacienti ve vyšším stádiu nemoci se většinou neuzdraví.

Dokážeme jim sice život významně prodloužit a usnadnit, ale všichni by chtěli být samozřejmě raději vyléčeni. Pokroky jsou obrovské – ještě před dvaceti pětadvaceti lety byla rakovina téměř jistá smrt, to dnes dávno není pravda.

Kolik procent lidí v Česku chodí pravidelně a včas právě na prevenci?Screening rakoviny prsu v současné době absolvuje 56 procent žen ve věku, kdy to potřebují. To je velmi dobré číslo i v mezinárodním kontextu.

A ukazuje se, že to funguje, protože žen s rakovinou prsu stále mírně přibývá, ale úmrtnost na rakovinu prsu klesá. Úplně jinak je to u rakoviny tlustého střeva, jednoho ze zabijáků českých obyvatel, kdy je polovině pacientů diagnostikována v neléčitelném stádiu.

Na screeningová vyšetření přitom chodí 16 až 18 procent lidí. Pevně věřím, že se to zlepší.

Objeví se v dohledné době nějaké „zázračné“ léky? Co třeba šetrná chemoterapie? Britsko-český tým testoval látku bez platiny a jedovatých kovů, takže po ní nemají vypadávat vlasy a nemá oslabovat imunitní systém. Jak je práce daleko?V současné době to společně s Američany a Brity zkoušíme v Brně u dětské onkologie.

Děti mají většinou nádory velmi citlivé, ale potom trpí nežádoucími účinky chemoterapie a mají z toho celý život různé problémy. Pokud toto bude fungovat, bude to naprosto úžasná zpráva pro pediatrickou onkologii. Je to jedna z velkých nadějí, ale stále je to ve stádiu určitého klinického výzkumu. A to může trvat určitě ještě pět let.

Uvidíme.

Mluvili jste už s ministrem zdravotnictví o tom, aby onkologická péče nebyla v žádném rozsahu součástí nadstandardu?To je jednoznačné doporučení České onkologické společnosti. Jestliže je někdo takto vážně nemocen, jsme naprosto zásadně proti tomu, aby musel po večerech přemýšlet, kde vezme peníze na to, aby se léčil.

Je přístupný ministr Heger k jednáním o tom, aby robotické operace rakoviny nebyly součástí nadstandardu? O tom se mluvilo hodně.Pan ministr se k tomu nevyjádřil, ale naše stanovisko zná.

V onkologii by měly být i robotické operace placeny pojišťovnami.

Tyto operace samozřejmě nejsou nic samospasitelného, ale v některých případech, například u rakoviny prostaty, má tato metoda určité výhody, zvláště díky své šetrnosti.

Zatím nikdo z ministerstva ani z pojišťoven neprotestoval proti tomu, co říkáme, tedy že v onkologii nadstandardy být nemají.

V Česku stále nejsou zveřejňovaná data, ze kterých by se dalo poznat, která nemocnic je lepší než jiná nebo který lékař je lepší než jiný.

Proč se v Česku lékaři, nemocnice, ale i ministerstvo tak brání zveřejňování těchto srovnávacích žebříčků?Protože je to strašně obtížně interpretovatelné. Představte si nějaký ústav, kde se léčí velmi vážné nemoci.

Tam bude samozřejmě úmrtnost podstatně vyšší než v porodnici a podobně.

Takže hlavní důvod myslím je, že výsledky mohou být zavádějící a zkreslující. Pacient totiž nepozná, jestli je léčen dobře, anebo špatně. Pozná, jestli je tam dobré prostředí, personál je k němu slušný a podobně.

Masarykův onkologický ústav byl pacienty třikrát po sobě zvolen jako nejoblíbenější ústav. Ale o kvalitě léčby to nevypovídá vůbec nic. Pacienty spíše láká obecná pověst toho pracoviště.

Neumím si představit úplně objektivní měřítka, i když je pravda, že ve Spojených státech se takovéto žebříčky dělají.

Jaké roky tedy čekají pacienty v Česku? Na co se musíme připravit?Musíme se připravit, že nějakou dobu budeme mít pocit, že se máme hůře, než bychom si zasloužili. Ale já si myslím, že se v podstatě máme velmi dobře a že české zdravotnictví, i když si to řada lidí nemyslí, je pořád velmi dobré a na evropské úrovni.

Lékař, onkolog.

Je ředitelem Masarykova onkologického ústavu, předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP a přednostou Interní hematoonkologické kliniky, společného pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. V letech 1997-2003 zastával post děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 28. října 2007 mu prezident republiky Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy – za zásluhy o stát v oblasti vědy.

(redakčně kráceno)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector