Možná, že už máte nějaký ten pátek na seznamu vydat se pěšky někam daleko, někam do neznáma, poutničit a jen tak si jít.
Možná, že se trochu bojíte, protože nevíte, zda to zvládnete, ujdete a zda delší dobu než 24 hodin vydržíte být sami se sebou. Pokud nechcete hned vyrážet na Svatojakubskou cestu, zkuste nejprve chůzi po svých jen na pár dní.
Nemusíte nikam daleko, stačí se sebrat a vyrazit na trasy a stezky, které nabízí naše krajina. Jednou z takových je stezka údolím Lužnice Toulavou.
Historicky první česká pěší turistická trasa, která obdržela prestižní evropskou certifikaci, začíná v rekreačním městečku Planá nad Lužnicí a pokračuje dál skrze historická města Tábor a Běchyně až do Týna nad Vltavou. Já se rozhodla absolvovat část trasy údolím řeky a to z Tábora do Bechyně, cca 32 km.
Tábor
Město Tábor doporučuji v klidu si vychutnat a udělat si na něj, stejně jako na jeho okolí, čas. Toulejte se městem, nasávejte jeho historii, ochutnávejte dobré jídlo a pití v místních restauracích a kávu v kavárnách. Konkrétní tipy především na oblíbená gastro místa se mnou dala do kupy Flabgee, rodačka, kterou jsem v Táboře navštívila.
Klokoty
Když jsme u toho poutničení, tak místo, které s ním úzce souvisí a stoprocentně stojí za návštěvu, je poutní kostel Klokoty. Z centra města je to k němu pěší chůzí přibližně půl hodinky.
Stezka údolím Lužnice
Ať už si na Tábor vyhradíte celý den nebo jím jen projdete, čeká vás ještě hodně krás na stezce samotné. Já osobně jsem šla trasu na podzim, což dodávalo celému místu na atmosféře a barevnosti. Během cesty na vás čekají romantické staré mlýny, na které máte hezký výhled z druhé strany řeky.
značení: červená turistická značka 
Přátelé, na této fotce je obličej, nekecám! ???? Vidíte ho taky? Napište mi dolů do komentářů, jo? :))
Míjet budete Harrachovu lávku, procházet skalním tunelem z první republiky, procházet se po ochozu, který je odvážně zavěšený na Příběnické skále, na které se nachází zřícenina hradu Příběnice. Pod ní se můžete v letních měsících občerstvit v penzionu.
Dominantou a velmi oblíbeným místem této oblasti je Stádlecký most, poslední dochovaný empírový řetězový most v Česku. Poté, co most přejdete na druhý břeh Lužnice, pokračuje vaše cesta směrem do Dobronic u Bechyně kolem kostela až k dobronickému hradu.
Stádlecký most 
Kostel | Dobronice u Bechyně
Bechyně
Závěr celé trasy končí v Bechyni. Doporučuji přejít most na druhou stranu, pokračovat po zelené a navštívit vyhlídky, na druhé straně řeky. Odtud budete mít výhled nejen na město, zámek Bechyně, ale taktéž na most Bechyňská duha.
Pohled na město Bechyně z mostu. Jedzna z vyhlídek na druhé straně řeky.
V centru města Bechyně na vás čeká krásně barevné náměstí, cukrárna, restaurace a samozřejmě zámek Bechyně, který svou neobvyklou barvou láká už z dálky. Doporučuji i prohlídku, celý komplex je větší, než se zdá. ???? Nezapomeňte nakouknout i do keramické dílny, protože právě město Bechyně je s výrobou užitkové, technické i umělecké keramiky bezprostředně spjato.
Pohled na řeku po cestě do města.
Náměstí T. G. Masaryka v Bechyni.
Panství Bechyně
Doporučuji zajít na prohlídku zámku.
Více informací o stezce údolím Lužnice naleznete zde. Tento článek vznikl ve SPOLUpráci s destinační oblastí JIŽNÍ ČECHY.
Tábor
Začínáme nejlépe, jak v Táboře začít můžeme, pár metrů od současného táborského cyklokrosového zázemí, které za svůj krátký věk pamatuje závody Světového poháru i mistrovství světa a výrazné české úspěchy v nich.
| technická náročnost | časová náročnost |
Protáhneme se po části asfaltového úseku trati, překřížíme řeku a vystoupáme na pole nad Tábor. Vidíme jen historické domy a centrum, obzor milosrdně schovává paneláky – škoda jen, že skryt je nám i Jordán, mokré táborské srdce.
Za koly se jen zapráší na polňačce, protáhneme se k lesní chatě Pintovka, kde se kdysi (možná je tomu tak i nyní) bujaře zakončovaly závodní sezony, a vystoupáme podél lesní obory do městského parku.
Následným singltrekem v městském parku nás Petr vede k nejlepší části okruhu.
Víc než stoletý trail Sjíždíme k řece na červenou turistickou značku, přichází nejhezčí úsek okruhu. Někdo se drží hesla „to nejlepší na konec“.
V tomto případě by to nebylo dobré, mohlo by se stát, že po 40 km přijdete unavení a hravý úsek si neužijete. Začínáme drobnou vsuvkou.
Po lávce, jíž žene do výšky nad vodu klenutý betonový oblouk, přejíždíme řeku, cvičně sjíždíme obří kámen a pak se vracíme zpět na protější břeh.
Stezka podél Lužnice není jen tak ledajaká stezka, nýbrž turistická spojka mezi Táborem a Příběnicemi starší více než sto let.
První přístupová cesta do Příběnic byla Klubem českých turistů vyznačena již roku 1893, nevedla však údolím Lužnice. V současnosti ji kopíruje žlutá turistická značka.
Její sestra, přímo sledující tok řeky, byla dokončena roku 1899 za v tu dobu nemalou investici 2204 zlatých a 11 krejcarů a je značena červeně.
Vzhledem ke svému věhlasu i blízkosti města je stezka evidentně dost využívaná, protože je zřetelná, prošlapaná, nezarůstá divokým křovím a nemizí v něm. Pro jízdu na kole má tato informace dva významy.
První hovoří o bezproblémové jízdě, druhá o potřebě obezřetnosti a ohleduplnosti k ostatním uživatelům stezky. My jsme tu ve všední den a nepotkáme živáčka.
Prý se tu občas vyskytuje cedule informující o zákazu vjezdu cyklistů, ale tato je zde umisťována neoprávněně – a možná právě proto je pravidelně odstraňována.
Nicméně ohleduplná jízda tu je výrazem slušnosti vůči ostatním uživatelům a také úcty k místu samotnému.
Stezka je většinou od řeky dostatečně vzdálená na to, abyste pozbyli respekt z možného pádu do vody, a dostatečně blízká, abyste okolí mohli vnímat a užít si jej. Malebná zákoutí, mlýny, jezy, to vše obohacuje náš zážitek.
Ten hlavní ale přináší neustálé točení řídítky, objíždění, přejíždění či přeskakování kamenů a kořenů, zpomalování, zrychlování.
Pohybujeme se víceméně po rovině, či spíše velmi lehce z kopce. Skvělý biking! Jen místy svah přinutí pěšinu, aby se do něj zařízla tak, že vás vede přímo nad vodou. Obezřetnost se tu vyplatí.
Co je však důležité – ani napoprvé se nemusíte bát zásadních záludností v podobě nečekaných děr či zatáček utažených tak, že se ani krájet nedají.
Když jsme tu kdysi byli v rámci najíždění tras pro náš seriál Podél českých řek na kole, právě tento úsek jsme vyhodnotili jako jeden z nejlepších vůbec.
Dírou ve skále… Dostáváme se k jednomu z nejzajímavějších míst na trase – tunelu vytesanému ve skále. Stalo se tak v letech 1938 a 1939, o čemž informuje žulová cedule. Tunel je dlouhý 32 m, vysoký 2,5 m a široký 2 m. V jeho středu je černá tma, která znesnadňuje orientaci v prostoru.
Pozor tak při průjezdu. Tunel nechal zbudovat Klub českých turistů Tábor, aby usnadnil překonávání skály pod Bredovým mlýnem. Původně se tu chodilo na skálu po jedné straně po vytesaných schodech a po druhé po schodech dřevěných.
Protože skála neumožňovala zbudování ochozu, byla příliš měkká, bylo rozhodnuto o jejím provrtání.
Ochozem A do třetice zajímavé místo na krátkém úseku – ochoz na Příběnické skále. Ta spadá přímo do vody a její překonání je velmi obtížné. První ochoz, dřevěný, tu byl zbudován již v roce 1914.
Následně byl několikrát opravován a měněn, jednou jej „demontovaly“ ledy. My po přenosu kol po ochozu dorážíme na místo, kde stezku a řeku opustíme dlouhým asfaltovým stoupáním na Malšice.
Červená značka sice vede dál podél řeky, ale je neprůjezdná.
Fáze poznávací Z pohledu jízdy nejzábavnější část okruhu končí, střídá ji úsek, který bych označil jako poznávací. Začít lze hradem Příběnice, u něhož opouštíme řeku. Byl postaven v polovině 13.
století, do dneška se dochovaly obvodové zdi, pata věže a obvodové zdi jedné místnosti. Krátká zastávka je vítána.
V Malšicích se napojujeme na žlutou turistickou značku a necháváme se jí vracet zpět k Lužnici – vše vesměs po asfaltkách a širších polních cestách.
Řeka nás vítá dalším objektem hodným zájmu – Stádleckým řetězovým mostem. Jeho historie je nevšední.
Postavil jej Vojtěch Lanna v letech 1847–1848, avšak v Podolsku přes řeku Vltavu! V roce 1959 byl prohlášen technickou památkou, a protože by rok poté po napuštění přehrady Orlík došlo k jeho potopení, byl v letech 1960–1975 rozebrán a přemístěn na stávající místo. Bylo nutné přenést 2000 kamenných a 1100 ocelových částí.
Je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem nejen v ČR, ale také v Evropě. Základní nosnou konstrukci mostu tvoří čtyři řetězy uspořádané do dvou dvojic. Ty jsou uloženy na dvou kamenných pylonech, branách vysokých 13 metrů. Most je dlouhý 157 m a široký 6 m, a když po něm jede auto, hezky se houpe. Pokud bychom most přejeli, napojili bychom se na červenou turistickou značku.
My však zůstáváme na „našem“ břehu a pokračujeme po sjízdné modré, a to až do Dobronic, kde je možné prohlédnout si další hrad. Postaven byl roku 1320, zhruba sto let od doby, z níž je první písemná zmínka o vsi Dobronice, nyní je přístupná zachovalá hradní věž a obvodové zdi. V sezoně se tu konají i různé akce.
Ahoj, Lužnice Od Lužnice jsme se dnes poprvé odpojili u hradu Příběnice, nyní nám signál k opuštění břehu dává hrad Dobronice. Máme za sebou rovinu a širší cestu, zčásti vedoucí chatovou oblastí. Čeká nás výjezd, prudký a dlouhý. Stoupáme od řeky na jakousi náhorní planinu. Bolí to, ale baví to.
Tohle ke kolu prostě taky patří. Sledujeme modrou značku, usilovně točíme lehké převody, proplétáme se vyšším i nižším porostem. Poté polní cestou dosáhneme obcí Třebelice, Čenkov a Malšice. Ano, ty Malšice, které jsme už dnes jednou projížděli. Hledáme místo, kde doplnit vydanou energii, a nacházíme ho u místního fotbalového stadionu. Vesnická čtyřka, kde překvapivě dobře vaří.
Zvolna zpět Domů pokračujeme kousek v protisměru okruhu, poté poli, okolo Vlčího dolu s jednou technickou výzvou v podobě krátkého prudkého výjezdu a zpět k Lužnici. Podél ní vjíždíme do Tábora, je to pohodový závěr, který nás nechá v klidu vstřebávat skvělé zážitky.
TIP na další trasu Když už se k Táboru vypravíte, vyplatí se zůstat aspoň na dva dny. Na ten druhý si naplánujte vyjížďku od Knížecího rybníku v Zárybničné Lhotě po modré turistické značce směr na Dobronice u Chýnova.
Pokračujte přes vrch Polanka a Chýnovské jeskyně (tady doporučuji zastávku) až do Chýnova na nádraží. Dále okruh vede přes Kloužice až na křižovatku před Dobronice u Chýnova. Odtud se vydáte po zelené turistické značce zpět.
Délka okruhu je zhruba 40 km.
Text a foto: Rudolf Hronza
Z Tábora do Bechyně po břehu Lužnice aneb furt po červený
Kam a jak jedeme?
Vážení přátelé turistiky i turistiky, rád bych Vás pozval na pěknou i když trochu delší túru. Starte je u vlakového nádraží v Táboře, kde lehko najdete rozcestník turistických značek. Vyberete si červenou a zjistíte, že cíl túry je vzdálen 32 kilometrů. Vyrazíte po značce a první 3 kilometry půjdete městem až k mostu, který je dost zajímavý. Pod ním teče řeka Lužnice, ke ktere sejdete.Tato řeka Vám bude dělat společnost po většinu cesty.Teď už půjdete krásnou přírodou a budete potkávat tabule Naučné stezky a několik pamětních míst na počest významných členů KČT.Na protějším břehu uvidíte také několik asi bývalých mlýnů a na řece několik jezů a také tunel dlouhý 32 metrů a ochoch na skále, po kterém vede cesta.Prvním významnějším turistickým cílem na trase je zřícenina hradu Příběnice.Dostanete se sem po odbočení na žlutou značku u penzionu Příběnice Tento hrad byl postaven ve 13. století a byl zde vězněn Václav IV. Dnes jsou zde zbytky zdiva a hranolové věže s pamětní deskou.Vraťte se zpět pod kopec a pokračujte po červené značce, Lužnice bude stále na dostřel . Stále půjdete krásnou přírodou a najednou vyjdete z lesa a před Vámi se zjeví nádherný empírový stádlecký. řetězový most. Byl vystavěn v roce 1848, ale na úplně jiném místě vzdáleném . V roce 1975 byl rozebrán a znovu postaven na místě kde stojí dnes a působí jako kdyby tu byl odjakživa.K pokračování v cestě vás navede značka na druhý břeh řeky a dove až k dalšímu cíli na trase, zřícenině Hradu Dobronice, která je přístupna jen v létě a za vstupné. Je pěkně opravená a patří Panství Bechyně. Až se vrátíte zpět na červenou značku a vyjdete za obec, nastane komplikace ve značení. Značka totiž původně vedla po břehu Lužnicve, ale povodně tu nadělali takovou paseku, že se tudy nedá jít. Podle informací značkařů z Tábora vede trasa po louce, kde má být vysekaná cesta k chatkam pod lesem. V době mého výletu, zde žádna cesta nebyla a tak jsem se prodral buřinou až do pasu. U chatek už značka pokračuje normálně.Orientačním bodem je řeka, protože jdete stále po proudu, takže úplně zabloudit nemůžete.Pokračujte stále po červené a až uvidíte přes vodu osadu Hutě opustíte břeh Lužnice a vystoupáte až na dostřel Bechyně.Značka Vás po chvíli svede zpět k Lužnici a pod mostem Duha vystoupáte do Města Bechyně. Značka končí u nádraží Bechyně.
Za čím jedeme?
Především na Vás čeká výšlap nádhernou přírodou v doprovodu řeky Lužnice, zříceniny hradů Příběnice a Dobronice stojí za odbočky z trasy a Stádlecký most je prostě nádherný
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jedná se o jednodenní akci, ale pokud chceste v Bechyni přespat, doporučuji hotel U Draka, který mám vyzkoušený z jiné akce. Kuchyně v tomto hotelu je také dobrá. Na trase je několik restaurací, které bophužel byly zavřené, protože jsou v blízkosti kempů nebo vodáckých tábořišť, takže v říjnu již nefungovaly.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Velkým problémem na této trase je možnost občerstvení mimo sezonu. Všechny restaurace byly uzavřené, ale v sezóně to bude asi v pohodě.Problém se značením za Dobronicemi bude snad na jaře vyřešen vysekáním cesty na louce. V globále je to krásná trasa a pro zkušené turisty nebo nezkušené vybavené mapou v pohodě zvládnutelná.
Ostatní informace
Na hrad Dobronice se platí vstupné 50 Kč a otevřeno je V-VI- So+Ne – 10-17 a v VII-VIII- ČT-Ne- 10-17 h. Jinak je na ostatní cíle na trase vstup volný.
Poslední aktualizace: 14.11.2013
Z Tábora do Bechyně po břehu Lužnice aneb furt po červený na mapě
Táborskem pěšky
Táborská krajina je neobyčejně pestrá a malebná. Pro pěší turisty je k dispozici nenáročný terén přímo zvoucí k protažení těla. Hustá síť značených turistických cest umožňuje poznat řadu pamětihodností a přírodních zajímavostí. Trasy jsou značeny čtvercovými pásovými značkami podle celostátně používané metodiky Klubu českých turistů.
Toto značení přivádí turisty k nejzajímavějším a nejatraktivnějším místům regionu. Dnes je na Táborsku vyznačeno červenými, modrými, zelenými nebo žlutými značkami 630 km turistických tras.
Mírně kopcovitý reliéf (zvláště na severu regionu) a hluboké údolí řeky Lužnice mezi Táborem a Bechyní, množství značených pěších tras, naučné stezky a příznivé počasí skýtají ideální podmínky pro rekreační turistiku.
Doporučené pěší výlety na Táborsku
Značené turistické stezky v celém táborském regionu vás zavedou k oblíbeným turistickým cílům jako je např. poutní kostel v Klokotech, zříceniny hradů Kozí hrádek, Starý zámek u Borotína, Šelmberk, Choustník, Příběnice, k Chýnovské jeskyni, na Borkovická blata aj.
Příběnická stezka
Všem, co mají rádi procházky za hezkého počasí, doporučujeme jednodenní výlet ke zřícenině hradu Příběnice.
Nejkrásnějším úsekem údolí řeky Lužnice se můžete vydat po (červené) značené turistické stezce dlouhé 10,5 km, která začíná v Čelkovicích (městská část Tábora, z historického centra vzdálena asi 800 m) a vine se po levém břehu řeky Lužnice až ke zřícenině hradu Příběnice.
Zde můžete svou procházku završit prohlídkou dochovaných zdí hradu a posezením v restauraci Příběnice (otevřeno pouze v letní sezóně). Odtud můžete pokračovat dál směrem k hradu Dobronice u Bechyně nebo se vrátit zpět do Tábora po žluté turistické značce.
Další možností je pokračovat od hradu Příběnice po modré turistické značce do Malšic a odtud se vrátit do Tábora vlakem nebo autobusem. Vlakové a autobusové spojení můžete vyhledat ZDE Podrobný popis Příběnické stezky vydaný Klubem českých turistů Tábor můžete získat v infocentru na Žižkově náměstí 2.
Táborský zdravotní okruh
Přímo v Táboře je značen tzv. Táborský zdravotní okruh, který měří 4 km a lze jej zdolat i s výhledy za 75 minut.
Trasa má převýšení 119,6 m, vede po 396 schodech, spojuje 31 pamětihodností (Žižkovo náměstí, Pražskou ulici, údolní nádrž Jordán, Hrad Kotnov a Bechyňskou bránu, Ctiborův mlýn, řeku Lužnici, Čelkovice a Parkány) a dává možnost podstoupit test zdatnosti podle tabulky. Popis trasy a památek lze získat v Infocentru Města Tábor.
Naučné stezky na Táborsku
Naučná stezka Pintovka
Nejblíže Táboru vybízí k procházce naučná stezka Pintovka, která se vine lesním porostem vysoko nad korytem řeky Lužnice. Z centra města je vzdálena asi 1,2 km (ve směru na Bechyni). 30 zastavení seznamuje své návštěvníky s botanickými druhy stromů a dalšími zajímavostmi.
Naučná stezka Borkovická blata (5,5 km)
Častým cílem botaniků a rekreačních turistů je naučná stezka Borkovická blata (20 km jižně od Tábora, 7 km jihovýchodně od města Soběslav – vzdálenost z parkoviště na stezku asi 1,5 km). Stezka dlouhá 5,5 km (cca 2-3 hod.
prohlídky), která je z větší části vedena po dřevěných chodníčcích, přibližuje na třiceti zastaveních bývalé způsoby těžby rašeliny a zvláštnosti této zadumané přírody. Dále seznamuje návštěvníky s místní faunou a florou. Nejzachovalejší část blat byla v roce 1980 vyhlášena přírodní rezervací. Název pochází od slova borek – vytěžený hranol rašeliny.
Rozloha rašelinišť je 54,65 ha. Dříve se zde prováděla těžba ručně speciálně upravenými lopatami, vytěžené borky se sušily a používali jako otop. Dnes je již rašelina vytěžená, pouze část se využívá pro balneologické účely. Vyskytují se zde vzácné rostliny jako rojovník bahenní, borovice blatka, rosnatka okrouhlolistá.
Blata proslula nejen přírodními krásami ale také lidovou architekturou označovanou jako jihočeské selské baroko. Stavby lidové architektury se zachovaly v obcích Borkovice, Mažice, Zálší, Záluží, Klečaty, Komárov a dalších. Více najdete zde.
Naučná stezka Veselské pískovny (7 km)
2 km jihovýchodně od města Veselí nad Lužnicí (na nejjižnějším okraji táborského regionu) se rozprostírá na 240 hektarech území Veselských pískoven. Pět oddělených štěrkových jezer vzniklo po těžbě štěrkopísku v letech 1952-86. Čtrnáct informačních tabulí, rozmístěných na březích dvou jezer, vytváří okruh v délce 7 kilometrů.
Naučná stezka Veselské pískovny (součást CHKO Třeboňsko) seznamuje zájemce s ojedinělou vodní i suchozemskou faunou a florou přizpůsobenou životu na písečné půdě. Jedním ze zastavení je státní přírodní rezervace Písečný přesyp u Vlkova. Jedná se o téměř jeden hektar pouště se zvláštní faunou i florou.
Veselské pískovny jsou v létě hojně využívané také ke koupání a rekreaci.
Naučná stezka „Nadějkovsko“ (13,5 km)
Prochází západním a jižním okolím obce Nadějkov. Informační tabule na jejích 15 zastávkách dokumentují historii obce a okolí, připomínají osobitý ráz krajiny a bohatou a druhovou rozmanitost rostlin a živočichů.
První tabule je umístěna v průčelí fary v Nadějkově, značení stezky (bílé čtverečky se šikmým zeleným pruhem) začíná na dolním okraji náměstí. Stezku měřící 13,5 km je možné rozdělit i na dva okruhy. První zahrnuje zastávky 1 – 8 (ze zastávky č.
8 „Na rozhrání“ se můžete vrátit po silnici do Nadějkova), druhý okruh zahrnuje zastavení 8 – 15. Původní plán na zřízení naučné stezky byl motivován úsilím zabránit necitlivým rekultivacím v krajině.
Na základě petice proti hlubinnému úložišti radioaktivních odpadů bylo v Nadějkově roku 2001 založeno občanské sdružení „Zachovalý kraj“, které ve spolupráci s ochotnickým spolkem „Fikar“ a obcí Nadějkov zrealizovalo vyznačení stezky a vydalo tištěného průvodce.
Táborský Klub českých turistů
V Táboře působí Klub českých turistů, který organizuje výlety a společné pochody. Zároveň se stará o značení a údržbu pěších tras a některých výletních cílů (rozhledna Hýlačka). Nejznámější v ČR je pochod Praha – Prčice, pořádaný každoročně v květnu. Jeden ze startů je i v Táboře. Klub českých turistů Tábor – www.kct-tabor.cz.
Další informace
Turisticketrasy.com – moderní mapa turistických tras a zajímavých míst, každá trasa obsahuje ucelené informace o kontaktním místě, délce, typu trasy a popisu zajímavých míst, které se na ní nacházejí: https://turisticketrasy.com/map/tabor
Videotrasa z Žižkova náměstí přes Pintovku a Klokoty zpět do centra: www.livetouring.com.
Brožura Táborem pěšky i na kole -obsahuje 5 tipů na pěší a 4 tipy na cyklo výlet do nejbližšího okolí Tábora včetně map a popisů tras – k dostání zdarma v infocentru na Žižkově náměstí
Na kole podél řeky Lužnice
Místem startu nám byla Nová Ves, nad čím jiným než nad Lužnicí.
Začátek je snadný na orientaci, protože stačí nastoupit na červenou
turistickou značku (TZ). Povrch terénu je stejně jako po celou tuto část
výpravy hodně písčitý. V okolí se to hemží pískovnami, ať dosud
funkčními, nebo zavodněnými, které už plní jen rekreační funkci.
O slastnou úlevu v podobě koupele tedy není nouze. Červené značce
dáváme sbohem hodně brzy, asi po pěti kilometrech, a napojujeme se na
asfaltku směr Halámky. Lužnice je odtud až do Suchdola (opět nad Lužnicí)
samý meandr a její břehy jsou obrostlé křovím, takže jízda terénem by
byla možná jen velkou oklikou.
Necelé dva kilometry za Halámkami však
v mapě nacházíme vyznačenou lávku, takže neváháme. Nejdřív písečná
lesní cesta a pak jen úzká pěšina travou nás dovedou k prvnímu mementu
povodní – těžká železná lávka je obrácena o 180 stupňů. Na
brodění je hluboko, zpátky je to zbabělé, takže přelézáme s kolem
v ruce.
Na druhé straně po krátké terénní vložce čeká opět asfaltka,
jen užší a bez provozu. Pokračujeme na Suchdol okolo nádherných stájí a
pak směr Klikov.
Hned na kraji obce však mapa opět ukazuje polní cestu směr řeka, takže
sbohem silnice. Údaje z mapy jsou dokonale přesné, takže bez problémů
nacházíme Černovodskou cestu vedoucí borovým lesem.
Mezi holými kmeny to
skvěle uhání, větve se nad námi zavírají a chrání nás před vedrem
panujícím „venku“.
Řeku máme stále spíše na dohled, její břeh
neumožňuje jízdu blíž, takže využíváme každou možnost v podobě
krátkých zajížděk.
Lužnice: trasa, praktické informace
- Délka trasy:
164 km - Délka řeky:
208 říčních kilometrů - Směr jízdy:
po proudu
Trasa – 1.
den:
Nová Ves nad Lužnicí, červená turistická značka (TZ, 4 km), dále bez
značení – 1,5 km po asfaltu, odbočka doleva, 1 km terénem (přejezd
mostku), napojení na asfalt směr Suchdol nad Lužnicí, poté Klikov, na kraji
vesnice odbočka doleva na polní cestu (Černovodská), cca 1 km po modré TZ,
v Koskách přejezd silnice, 100 m po zelené TZ a odbočit vlevo na
neznačený úsek zhruba 5 km, napojení na červenou TZ, přejezd Dlouhého
mostu přes Novou řeku, dále po žluté TZ, přejezd mostu přes Lužnici, po
500 m sjet ze žluté TZ směr „U holičky“, napojení na červenou TZ,
500 m po ní, na hrázích rybníka pokračovat rovně po hrázi (opustit
značku), po 1 km napojení na zelenou TZ směr Stará Hlína, vesnicí projet
po modré TZ směr Novosedly nad Nežárkou, ale hned za vesnicí doleva po
polní cestě na hráz Rožmberka, zde napojení na červenou, která vede až
do Veselí nad Lužnicí.
Trasa – 2.
den:
Veselí nad Lužnicí, odtud po červené TZ do Dráchova, zde těsně před
mostem přes Lužnici sjet doleva na neznačenou polní cestu, po asi 2,5 km
podél řeky napojení na modrou TZ, Soběslav, dále žlutá TZ až na konec
(směr kostelík Svaté Marie), pak polní cesta podél řeky, přejezd lávky
do chatové osady, na asfaltce doleva směr Ovčín (přejezd mostu), Rybova
Lhota a Skalice, z ní po zelené TZ do Roudné, ves projet po asfaltu,
pokračovat dál a naproti odbočce na Doubí zahnout doleva na polní cestu.
Průjezd chatovou oblastí, na jejím konci před pionýrským táborem odbočit
doleva směrem k řece, odtud vede přímo po břehu úzká pěšina až do
Sezimova Ústí, zde napojení na žlutou TZ, průjezd Táborem a po přejetí
řeky odbočit na červenou TZ směr Týn nad Vltavou.
Charakter – 1. den:
naprostá rovina s nepatrným převýšením, přímo po břehu se jede
zřídka, řeka je spíš na dohled, trasy mají většinou písčitý povrch,
asfalt minimálně, z velké části mimo civilizaci. Vhodné pro MTB i pro
krosová kola.
Charakter – 2. den:
za Veselím mírně zvlněný terén, ze Soběslavi do Tábora rovina, úzké
pěšiny podél řeky, z Tábora místy velmi náročný terén, úzké
pěšiny se stoupáními a sjezdy, kamenitý povrch, kořeny. Vhodné pouze pro
MTB kola, pro krosová pouze z Veselí do Tábora.
Doporučené mapy:
ShoCart č. 38 – Táborsko, Dolní Lužnice, č. 40 – Českobudějovicko,
Hluboká nad Vltavou, č. 41 – Třeboňsko, Horní Lužnice, č. 38 –
Táborsko, Dolní Lužnice, č. 40 – Českobudějovicko, Hluboká nad
Vltavou, č. 41 – Třeboňsko, Horní Lužnice (vše 1:50 000)
- Ubytování:
- Cykloservisy:
- Turistické zajímavosti:
-
Jedna z více pískoven na začátku cesty, tentokrát nedaleko Nové Vsi nad
Lužnicí - Cesta polem u rybníku Rožmberk
- Stádlecký řetězový most
- Turistická stezka nedaleko Bechyně
Hned první vede bohužel jen k řece, pokračovat zkoušíme nenápadnou
pěšinou. Ta končí u močálu a nezbývá, než vzít kolo do ruky a po
padlém stromu výkonem hodným provazolezce na druhou stranu (ale je to lepší
než bláto v tretrách).
Za stromem končí i stezka. Řeka ale hodně
usnadňuje orientaci – stačí se k ní postavit zády a zhruba víme směr
k cestě.
Dále už se pohybujeme po okraji přírodní rezervace Meandry
Lužnice (v oblasti mezi Majdalenou a Starou Hlínou), takže opět mimo
řeku.
Na rozvodí se do Lužnice vlévá Železná stoka a kousek níž po proudu
se z ní naopak odpojuje Nová řeka. Její rameno nás na chvíli odloučí od
Lužnice, ale po přejetí Dlouhého mostu se vracíme zpět a o kousek dál
přebrodíme Lužnici na druhý břeh. Povodně jsou zřetelné na každém
metru, ale mosty i břehy jsou už z větší části opravené.
Po napojení na červenou TZ následuje krátký technický úsek zakončený
lávkou a výjezdem na břeh rybníka. Odtud se výrazně připomíná
Třeboňsko, je to jedna hráz za druhou. Ostatně – třeboňské pánvi je
poplatný i profil dnešní části s minimálním výškovým převýšením.
Spíš by se hodilo napsat nulovým.
Uháníme po hrázích rybníků Nový
vdovec a Ženich, napojujeme se na zelenou TZ a míříme po asfaltu směr
Stará Hlína. Pokud pomineme městečka a osady na počátku putování
(Suchdol, Klikov), je to po delší době šance na občerstvení, kterou
okamžitě využíváme.
Chlazený třeboňský Regent a k němu vynikající
domácí závin jsou pohlazením, obsluha výborná, nelze než doporučit.
Servis jsme nepotkali zatím žádný.
Čeká nás rybník Rožmberk, jímž Lužnice protéká. Jeho hráz je
trochu jako Václavák, v sezoně je tu dost turistů, takže hráz
vynecháváme a raději se rovnou napojujeme na červenou TZ vedoucí až do
Veselí nad Lužnicí, konečné pro první den.
Ta sice zpočátku vede dále
od řeky (až jeden kilometr), nicméně je to jediná rozumná volba, pokud se
nechcete trápit na asfaltu. A navíc velmi příjemná – polní cesty a ke
konci úzké klikaté pěšinky, takové bikové labužírování – úplná
rovina znamená lehkou a svižnou jízdu, při níž si všechny zatáčky
vychutnáte.
Jakmile se pěšina napojí k dráze vlaku, je to už jen kousek
do Veselí.
Druhý den jsme na trasu nastoupili už v osm ráno – čekala nás
podobná vzdálenost, ale terén měl být technicky náročnější. Tak ať je
rezerva. Ještěže tak. Tenhle den jsme absolvovali nejkrásnější úsek. Se
stoupajícím průtokem řeky se stupňovaly i naše zážitky.
Na trať jsme navázali ve Veselí na náměstí, na červené TZ. Ta hned
mizí v terénu a dává aspoň trochu zapomenout na včerejší roviny. Je
potřeba objet malou rozmáčenou nivu, takže nás značka vede lesem po úzké
pěšině a pak se vrací na pole, na polní cestu. Je tu řidší značení,
takže to chce při hledání cesty obezřetnost.
Červenou je potřeba opustit
v Dráchově těsně před mostem vedoucím přes Lužnici a pokračovat
polňačkou. Snažili jsme se držet řeky, ale i přes delší sucha a vedra
je kraj pole hodně rozmáčený, takže ještě dlouho opadávala kila bláta
z kola.
Soběslaví nás provedla žlutá značka, kterou se určitě vyplatí
i za cenu půlkilometrové zajížďky dojet až na konec. Uprostřed lesa tu
stojí keltský kostelík – měli jsme štěstí, že jsme zastihli dvojici
s vypůjčenými klíči, takže jsme mohli nahlédnout i dovnitř. Běžně
bývá zavřeno.
Dál se dá pokračovat po levém i pravém břehu, obě cesty
končí na silnici před Ovčínem a odtud nezbývá, než jet zhruba pět
kilometrů po asfaltu. Zvolili jsme pravý břeh, zajímavější už jen
přejezdem řeky po pěkném lanovém mostu. Po napojení na zelenou TZ se
dostáváme do Roudné a hledáme památník TGM označený v mapě.
Po marném
hledání nás domorodá ženština odkazuje na shluk křovin obložený
stavebním materiálem. Toť úcta k panu prezidentovi!
Za Roudnou počítáme s delším úsekem po silnici první třídy, ale
nakonec zkoušíme ještě předtím sjet k řece a ejhle – po průjezdu
chatovou oblastí stačí odbočit k pionýrskému táboru a od něj vede
skvělá pěšina přímo po břehu řeky až do Sezimova Ústí. Tady je
k výběru opět levý nebo pravý břeh. Volíme nejprve levý, ale pak
měníme úmysl a pokračujeme do Tábora po pravém břehu – je
zábavnější a méně zarostlý.
Po troše kultury ve městě jedeme k mostu přes Lužnici směr Bechyně.
Hned po jeho přejezdu se červená TZ stáčí dolů po schodech – krásný
bikový úsek, prudké schody v několika prudkých točkách vedou až
k řece na nejkrásnější úsek celého výletu.
Odtud je to asi 26 km do
Bechyně stále po značce a stále v těsném kontaktu s řekou.
A navíc – pěšina je úzká, na prvním úseku i s hladkým povrchem a
v mírném sklonu. Valit si to lehce a rychle a vychutnávat si zatáčky,
jedním slovem balzámek.
Po chvíli ale přituhuje, objevují se úseky s kameny a kořeny, sem tam
lávka a hlavně se profil začíná houpat. Nejtěžší úsek začíná pod
hradem Příběnice. Dveřmi do něj je lávka připevněná na skále ve dvou
metrech nad hladinou. Po schůdkách nahoru, pak 50 metrů tlačit a po
schůdkách dolů.
A pak – převýšení se mění v rozsahu maximálně
20 metrů, ale nahoru i dolů je to po rozbité pěšině. Nahoru šlapat a
k tomu dostatečná dávka techniky, dolů to samé (bez šlapání,
samozřejmě). Zpocení vyjíždíme v údolíčku u rekreačního střediska
Kaučuk.
Dál už je cesta opět pohodovější, za zmínku stojí především
stádlecký most. Osm kilometrů před Bechyní poprvé stoupáme výrazněji
vzhůru, abychom si mohli vychutnat pohled do údolí řeky a následný sjezd.
Bechyni můžete projet buď mimo červenou značku městem a napojit se na ni
opět na spodním náměstí, nebo zvolit náročnější variantu po
značce – ta vás na krátkém úseku nechá sklesat k vodě pak zase hned
nahoru do města.
Z Bechyně zbývá k soutoku s Vltavou posledních 13 km v podobném
duchu jako dosud. Pěšina podél vody je pouze víc lemována skalami a
nechybí opět ani lávka na skále. Ke konci narážíme na stále živé
následky povodní.
Ve vnějších ohybech řeky si voda vzala původní cestu a
navíc je vše poseto větvemi, vrstvou písku a vybavením chat, které voda
propláchla. Asi kilometr víc nosíme než jedeme, ale proč ne.
Dojezd po
značce nás odklání dále od řeky, se kterou se potkáváme až
v Týně.
Lužnice byla dokonalá. První část můžeme doporučit jako pohodové
putování po naprosté rovině a většinou lesem a v okolí rybníků.
Střední část patří především chatovým oblastem a úzkým pěšinkám
těsně nad hladinou a závěr (z Tábora) se odehrává ve znamení
techniky.
Fotogalerie
Pěší Stezka údolím Lužnice se zařadila mezi nejlepší v Evropě
Slavnostní předávání certifikátu Leading Quality Trails Best of Europe se konalo na táborské matrice a zahájil ho starosta Tábora Štěpán Pavlík. „Jsme pyšní, že jsme srdcem Toulavy.
Turistickému ruchu v historickém městě jen prospívá přírodně bohaté a atraktivní okolí,“ řekl a poděkoval všem starostům obcí, kteří se do projektu zapojili a podpořili ho.
„Jsem moc rád, že se to povedlo,“ dodal Štěpán Pavlík.
Turisté se můžou těšit na 55 kilometrů dlouhou pěší trasu, která je rozdělená do čtyř denních etap. Na trase leží města Tábor a Bechyně, zříceniny Příběnice a Dobronice, Stádlecký most, zámek Koloděje nad Lužnicí i překrásné údolí Lužnice.
Přečíst článek ›
UDRŽET POŘÁDEK
Certifikát předal prezident Evropské asociace turistických klubů Boris Mićić. „Je třeba zdůraznit, že jde o jednu z nejlepších tras v Evropě,“ prohlásil. Zároveň dodal, že doufá, že stezka zůstane udržovaná i po svém zprovoznění. „To je věc, která moc v postkomunistických zemích nefunguje. Prosím, abyste na tom pracovali,“ zdůraznil.
Předávání se zúčastnil náměstek hejtmanky Jihočeského kraje Zdeněk Dvořák, emeritní předseda Klubu českých turistů Jan Havelka, starosta Bechyně Pavel Houdek či Petra Jiroutková, která celou trasu několikrát procházela, aby ji detailně zmapovala a zhodnotila.
Přečíst článek ›
Toulava novou stezku oficiálně otevře na jaře příštího roku spolu se zástupci Jihočeského kraje, který projekt Stezka Lužnice Toulavou finančně podpořil, a také se zástupci měst, obcí a Klubu českých turistů, kteří se na úpravách stezky také podíleli. Trasa nebude příliš náročná a turisty na ní nezaskočí žádné výraznější převýšení. V některých úsecích ale nebude vhodná pro kočárky a také není určená pro cyklisty.
Přečíst článek ›
Z 19 nejlepších tras je šest v Německu. Česká republika se stala desátou zemí, která získala certifikát Leading Quality Trails Best of Europe.
PŘÍSNÉ PODMÍNKY
Aby stezka mohla být zařazena na seznam těch nejlepších v Evropě, musela splňovat mnoho podmínek. Největší důraz byl kladen na povrch stezky, minimálně 80 procent délky trasy muselo vést po přírodním povrchu, kde turista většinou ani nepotká automobil.
„Žádný asfalt nebo dlažba, ale lesní stezky a pěšiny. Na poměry naší republiky bylo nejnáročnější splnit právě tuto podmínku. Máme hustou síť značení, ale řada cest je vyasfaltovaná,“ vysvětlil produktový manažer Toulavy Jan Sochor. Dalším kritériem byla například atraktivita stezky, rozmanitost krajiny a kulturní zajímavosti.
Přečíst článek ›
Projekt nové stezky navazuje na trasu Stezka podél Lužnice nás spojuje, která byla vyznačena od pramene až k soutoku Klubem českých turistů v roce 2014. Trasa na seznamu Best of Europe bude finální čtyřdenní etapou této 230 kilometrů dlouhé trasy.
Toulava je turistický region na pomezí jižních a středních Čech s centrem v Táboře. Skládá se z mikroregionů: Táborsko, Milevsko, Sedlčansko, Čertovo břemeno, Bechyňsko, Soběslavsko a Mladovožicko.
Podél Lužnice z Tábora do Příběnic
13. 03. 2017 6:00:00
Řeka Lužnice se u Tábora zařezává do strmých skalnatých břehů a stezka, která zde byla vybudována již na konci 19. století, patří k těm nejkrásnějším úsekům trasy podél řeky.
Nepatříte-li k dálkovým chodcům, kteří se mohou vydat po Stezce podél Lužnice dlouhé 230 km, vedoucí od pramene u rakouské obce Karlstift, přes Tábor a Bechyni, až k ústí Lužnice do Vltavy, vystačíte si s bližším cílem a tím jsou zříceniny hradů Přiběnice a Příběničky.
Cesta k nim vede po červené t.z. na levé straně řeky, od Švehlova mostu a prvním zastavením může být studánka Eleonora, kde se vyprahlý poutník může občerstvit vodou z vyvěrajícího pramene.
Dobře udržovaná cesta vás povede podél řeky a bude-li dostatek vody, uvidíte sílu a dravost jezů Pokorný, Na Papírně a Benešův mlýn.
U toho posledního jmenovaného bohužel končí vodácká romantika. Současný majitel Benešova mlýna (též zvaného Vendulák) vyměnil staré mlýnské kolo za vodní elektrárnu s pěti kaplanovými turbínami a zvednutím jezu zásadně (podle mého negativně) ovlivnil dalších několik kilometrů toku řeky.
Za Benešovým mlýnem na Vás z druhé strany řeky vykoukne lesní restaurace Harrachovka a jste u stejnojmenné lávky, kde se sbíhá i druhá z cest, mířících do Přiběnic. A právě po té se vydáváme my.
Pohodlná asfaltová cesta vede rovněž od Švehlova mostu, zavádí nás pod geologické expozice Pod Klokoty, kde se na volné ploše předvádí vybrané druhy hornin, které nás obklopují a jsou součástí neživé přírody našeho okolí.
Míjíme Benešův mlýn a vítá nás Harrachovka. Je krásné, slunné počasí, proto se není čemu divit, že u stolů před hospodou není prakticky volného místa. Nás to ale nechává klidnými, jsme krátce po obědě a na cestě sotva pár desítek minut. Přecházíme přes lávku a po červené t.z. míříme k cíli.
Úzká stezka vede krásnou přírodou podél řeky okolo dalších dvou mlýnů na jezech – Kvěchův a Matoušovský.
Pravděpodobně největší zajímavostí na cestě je tunel, vylámaným do skály v letech 1938-39. Má délku 32 metrů, vysoký je 2,5 metru a široký 2 metry.
Za tunelem cesta prochází starou alejí a jsme na dřevěném ochozu nad řekou, po kterém je vedena trasa kolem skalnatého ostrohu pod zříceninou hradu Přiběnice. A to už stačí opravdu pár kroků k tomu, aby jste před sebou viděli podhradí a hlavně hospodu.
V nohou máme poctivých 10 km a tu samou porci cesty před sebou. Není moc času na vysedávání, obracíme se a šlapeme stejnou cestou zpět až před Tábor, kde ze stezky uhýbáme do lesoparku Pintovka. Cílem není prodloužit si cestu, ale co nejrychleji se přesunout do hospody a odměnit se za poctivé šlapání.
Mě i Lenku pobolívají nohy, ale hůř je na tom Jenda, ten s sebou v rámci tréninku nese v batohu šesti kilové závaží a už sotva plete nohama.
Čím blíže jsme hospodě, tím větší obavu máme, aby nebyla obsazená hosty, nebo nedej bože svatebčany! A obavy se ukazují, jako oprávněné, je tu pro nás poslední volný stůl, sláva! Kdyby to bývalo nevyšlo, asi by mě Jenda ukamenoval a měl bych definitivní šlus s rodinnými výlety.
Než se stačila servírka zorientovat, otvírám dveře do kuchyně a u svého kamaráda kuchaře, objednám tatarský biftek. Ten je na stole stejně rychle, jak jsem ho objednal a mizí v nás kosmickou rychlostí. Už syti si dáváme ještě něco sladkého na závěr a spokojeni odcházíme domů.
Autor: Petr Havránek | pondělí 13.3.2017 6:00 | karma článku: 15.57 | přečteno: 689x