Mnoho čerstvých rodičů reaguje přehnaně úzkostlivě na běžné dětské projevy, jako je ublinkávání, škytání a další „neobvyklosti“, které malé děti dělají.
Někteří rodiče jsou schopni žít v permanentních obavách a stále dokola řešit otázky typu: Neměl náš malý příliš tvrdou (nebo příliš řídkou) stolici? Nevypil toho mlíčka příliš mnoho (nebo příliš málo)? Neublinkává nějak často? Kojenci jsou ve skutečnosti mnohem odolnější, než si myslíme. Nekažte svým přehnaným strachem radostné prožívání prvního roku s miminkem.
Chyba č. 2:
Dodržujeme za každou cenu intervaly mezi kojením
Maminky často přicházejí z porodnice přesvědčeny o tom, že se miminko musí krmit každé tři hodiny. Odborníci se ale v jedné věci shodují: hladové děťátko se o svoji potravu dokáže samo přihlásit. Platí to stejně pro děti kojené i nekojené. Nesledujte hodiny, ale raději své miminko a řiďte se jeho individuálními potřebami.
Chyba č. 3:
Budíme dítě na noční kojení
Kojené dítě může prospat celou noc. Existuje mylná představa, že mateřské mléko není dost vydatné na to, aby například čtyřměsíční dítě nasytilo na celou noc. Spánek je ale důležitý a výhodný jak pro mimčo, tak i pro mámu. Záměrné noční buzení děťátka na kojení není nezbytné. Nicméně je jen na vás a vašem maličkém, jaké intervaly nočního krmení a spánku vám budou vyhovovat.
Chyba č. 4:
Sami léčíme horečku u novorozence
Každá horečka nad 38 °C je v prvních třech měsících života dítěte nebezpečná. Jedinou výjimkou je horečka, která se objeví do 24 hodin po očkování. Někteří z nás se nesprávně domnívají, že zvýšená teplota je u novorozenců běžná, a snaží se ji sami vyléčit pocením nebo podáním paracetamolu.
To je ale zásadní chyba! Kojenecký imunitní systém ještě není schopen zvládnout infekci, proto je nevyhnutelné konzultovat situaci s praktickým dětským lékařem. Jen pediatr může zodpovědně stanovit další postup.
Chyba č. 5:
Chodíme s děťátkem mezi mnoho lidí
Šťastným rodičům někdy uniká, že jakýkoliv pobyt děťátka mezi více lidmi pro něj znamená nebezpečné setkání s obrovským množstvím choroboplodných zárodků.
Organismus novorozence není dostatečně vybavený k tomu, aby se dokázal bránit možné infekci. Rodiče s miminkem by se měli vyhýbat rušným přelidněným místům, což ale neznamená, že nesmí prvních šest týdnů vystrčit nos z domu.
Každodenní procházka na čerstvém vzduchu prospěje novorozenci i mamince.
Chyba č. 6:
Zanedbáváme péči o ústní dutinu dítěte
Mnoho rodičů zapomíná na péči o ústní dutinu novorozence a o první zoubky. Dítě ale není nikdy příliš malé na to, aby u něj rodiče začali budovat správné návyky ústní hygieny. Čistit je vhodné už dásně děťátka.
Používejte k tomu vlhkou gázu, kterou po kojení nebo krmení jemně dásně otřete. Nepodávejte dítěti, kterému se prořízly první zoubky, mléko nebo jiné nápoje (kromě čisté vody) v postýlce. Zvyšuje se tím riziko vzniku zubního kazu (tzv. kazy z lahve).
Kartáček na zoubky pořiďte po prvních narozeninách dítěte.
Chyba č. 7:
Hádáme se před miminkem
Tříměsíční dítě je schopno velmi přesně vycítit atmosféru prostředí, ve kterém se nalézá.
Hádáte se před miminkem? Zvyšujete často hlas? Zkuste si někdy uvědomit intenzitu a frekvenci svých hádek a sami posuďte, jestli je to vhodné v přítomnosti malého človíčka, který cítí, vnímá, slyší… Dítě potřebuje pro svůj zdravý psychický vývoj klidné prostředí a dostatek adekvátních vzruchů, a ne zbytečné rozrušení, nejistotu a strach.
Vodění za ruce nemá bohužel s chůzí moc společného, a už vůbec ji neurychluje. Dítě se pověsí za vaše ruce a reflexně pohybuje nohama. Vaše dobře myšlená pomoc se obrátí spíše proti dítěti, nastává stagnace vývoje.
Chyba č. 8:
Nesprávně instalujeme autosedačku do auta
Zdánlivě jednoduchá záležitost. Vybalit sedačku a podle návodu ji připevnit do auta. Nejeden novopečený rodič ale potvrdí, že z této celkem banální záležitosti se může vyklubat i docela tvrdý oříšek.
Správnou instalaci autosedačky si proto nechte předvést personálem obchodu, kde ji kupujete. Postup upevnění sedačky bývá často vyobrazen přímo na jejím boku, přesto mějte stále v autě k dispozici i tištěný návod na její použití a instalaci.
Pokud je sedačka dobře upevněna, je téměř nemožné s ní pohnout.
Montáž sedačky je jednodušší, je-li vybavena (a vaše auto rovněž) systémem ISOFIX, u kterého je chybná instalace téměř vyloučena.
Nezapomínejte, že autosedačku máte ve vozidle pro bezpečí svého největšího pokladu, a buďte důslední i v kontrole správného upevnění před jízdou.
Informace na předchozích řádcích platí pro všechny rodinné příslušníky nebo další osoby, které dítě, byť jen příležitostně, autem převážejí.
Chyba č. 9:
Nedáváme dítě vůbec na bříško
V porodnici často maminkám radí, aby děti na břicho nedávaly z důvodu zvýšení rizika syndromu náhlého úmrtí či vdechnutí vlastních zvratků. Taková opatrnost je u novorozenců (do konce 1.
měsíce věku) rozhodně namístě, protože pokud leží na břiše, neumí ještě sami hlavičku. I v tomto věku ale může být miminko několikrát denně pod dohledem mámy na bříšku.
Pro spánek je ovšem vhodná jedině poloha na zádech.
Poloha na bříšku je z hlediska dalšího vývoje pro děti velmi důležitá. Přibližně od pátého měsíce, kdy se děti otáčejí ze zad na břicho, se celý vývoj začne odehrávat pouze z této polohy, proto je potřeba, aby děti polohu na břiše dobře znaly, aby se jim v ní líbilo a vydržely tak dostatečně dlouhou dobu.
Počítejte s tím, že malá miminka se na bříšku poměrně rychle unaví. Zaujmete je, když budete 20–30 cm před obličejem děťátka pohybovat nějakou lákavou hračkou. Prcek se ji bude snažit sledovat očima a bude se pokoušet o zvednutí hlavičky, později bude hlavu otáčet ze strany na stranu a o pár týdnů později se začne snažit k hračce přiblížit.
Chyba č. 10:
Nepokládáme dítko na zem
Mezi třetím a čtvrtým měsícem věku děťátka je vhodné začít ho nechávat často na tvrdé podložce, kde se může dobře opřít a volně pohybovat. Z hlediska bezpečnosti je nejvhodnější zem. Pokud máte doma chladněji, lze použít hrací deku, pěnové puzzle či kusový koberec.
Hrazdičku dávejte jen občas, línější děti se rády jen dívají a nesnaží se uchopit vzdálenější hračku.
Fixace v lehátku dítěti neublíží, pokud tam bude trávit maximálně 10 % bdělého času. V jiném případě (nad 50 % času stráveného v lehátku) se výrazně blokuje vývoj dítěte. V tomto věku bývají děti často na posteli či gauči.
Pro miminko to není ani bezpečné ani prospěšné. Matrace je moc měkká, dítě se nemůže pořádně opřít a dochází k blokování vývoje.
Miminko, které si hraje na zemi, naopak můžete volně přenášet, podle toho, v jakém pokoji zrovna jste. Většinou dětem stačí, když vás vidí, pak jsou spokojené. Výhodou pobývání dětí jinde než v postýlce je i získání určitého režimu – postýlka je na spaní, zem na hraní. Tento režim vám hodně usnadní ukládání dítěte ke spánku.
Chyba č. 11:
Podporujeme pasivní sed
Existuje velmi rozšířená fáma o tom, že v 6 měsících věku by mělo dítě už samo sedět. Z hlediska vývoje je ale tento požadavek zcela nereálný. Tento názor přetrvává ještě z doby, kdy byly děti běžně pasivně posazovány z důvodu trénování zádových svalů.
Bohužel, až když tato generace dorostla, zjistilo se, že bolesti zad jsou u ní mnohem častější a objevují se dříve než u jiných generací. A pátralo se proč. Nakonec došli odborníci k závěru, že záda byla přetěžována už v dětství, a názor na pasivní posazování dětí se diametrálně změnil.
Bohužel v USA jsou ve fázi pasivního posazování teprve nyní, takže spousta knih přeložených z angličtiny vás může k pasivnímu sedu nabádat.
Sed je vyvrcholením celého vývoje. Většina dětí nejdříve stojí a leze a až poté, co si lezením posílí zádové svaly, začíná sedět. Sednou si tak, že z polohy na všech čtyřech jdou na bok, a poté si vyndají jednu nebo obě dolní končetiny. Ze začátku se většinou ještě drží rukama země. Až v okamžiku, kdy si uvolní ruce pro hru, jsou záda připravená na sed.
V žádném případě není možný sed z lehu na zádech, jako to dělají dospělí. Někdy si tak děti sednou, když jsou ve zvýšené poloze (autosedačka, kočár, klín atd.), nebo se za něco chytnou (tyčky od postýlky, madla v kočárku) a vytáhnou se do sedu. Ale i to je pasivní sed – stejný, jako byste je posadili na zem vy sami.
Zde je na místě pevně kšírovat bezpečnostními pásy tak, aby se dítě nemohlo posadit.
Proč je pasivní sed tak nebezpečný? Protože kromě toho, že dětem ničí záda, může zablokovat psychomotorický vývoj miminka. Většina pasivně posazených dětí nikdy neleze nebo lezou jen velmi krátce. Sed je cíl celého vývoje a lezení je cesta k němu. Pokud dítěti nabídnete cíl dřív, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.
Chyba č. 12:
Nenecháváme dítě dost lézt
Lezení je jedním z nejzdravějších pohybů ve vývoji vůbec. Nejen že propojuje hemisféry a tím zlepšuje koordinaci a soustředění, ale hlavně posiluje zádové a břišní svaly a připravuje tělo na sed.
Děti, které lezou, jsou samy sobě nejlepším terapeutem. Dokážou se „prolézt“ drobnými nesrovnalostmi těla. Lezení zaujímá ve vývoji veliký časový úsek – většinou 4 až 5 měsíců, než děti začnou samy chodit.
Bohužel, i dnes je dost dětí, které nelezou. Důvodů je více, ale mezi nejčastější bezkonkurenčně patří pasivní sed. Některé děti nemohou lézt kvůli chodítku, přitom se jedná o pomůcku, která může dítěti jedině ublížit. V žádném případě mu neumožní rychlejší nástup chůze. Je výhodná jen pro rodiče, kteří chtějí mít od svých dětí klid.
Dětem se líbí, že vidí svět z jiné perspektivy, a rodiče jsou rádi, že se jejich ratolestem nemůže nic stát. Bohužel se jim nemůže stát ani to, že budou moci lézt. Děti se na vás stávají závislými, seberete jim radost z toho, co dokázaly ony samy. Motivace dětí dostat se do sedu je totiž hnacím motorem celého vývoje.
Chyba č. 13:
Chráníme dítě před pádem
Dítě, které se dostane do stoje, je potřeba co nejdříve naučit, jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat nebo sundávat ze stoje, dítě má pocit, že matka je součástí jeho pohybového stereotypu.
Takové dítě se pouští, kdykoliv vidí matku ve své blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů samo. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů.
Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe.
Při nácviku slézání ze stoje doporučujeme odstoupit na dostatečně velkou vzdálenost a udržovat s dítětem oční kontakt. Mluvte na něj klidným hlasem, aby se drželo a nepouštělo, jinak spadne.
Lákejte dítě pomocí hračky dolů, ale nedovolte, aby se vás chytalo. Pokud dítě odmítá spolupracovat, radši mu obě nohy pokrčte v kolenou do kleku, než abyste ho sundala.
Z kleku se už dítě bez problémů dostane na zem a přitom si může natrénovat, jak na to.
Pokud dojde k pádu, situaci zlehčete, určitě dítě nelitujte. Dramatický výraz ve vašem obličeji může rozplakat i velmi statečné dítě. Každý pád představuje pro mozek důležitou informaci, jak pohyb příště neprovést.
A hlavička dítěte je v tomto období na pád připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy. Určitě nedoporučujeme obkládat prcka polštáři či pořídit mu helmu. Každé dítě brzdí (či nebrzdí) svůj pád podle povrchu, na který je zvyklé.
A na asfaltu vaše dítě nikdy žádný polštář nepotká a ani helmu na sobě celý život mít nebude.
Chyba č. 14:
Vodíme dítě za ruce
Většina dětí potřebuje mezi prvním postavením a chůzí urazit dlouhých 4–5 měsíců, které tráví lezením a obcházením nábytku. Většinou si rodiče myslí, že chůze přichází mnohem dříve.
Často se stává, že chtějí tuto fázi zkrátit voděním za ruce, a tím urychlit nástup chůze. Vodění za ruce nemá bohužel s chůzí moc společného, a už vůbec ji neurychluje. Dítě se pověsí za vaše ruce a reflexně pohybuje nohama.
Vaše dobře myšlená pomoc se obrátí spíše proti dítěti, nastává stagnace vývoje.
Dítě se fyziologicky nemá kam ve vývoji posunout, a nástup chůze se naopak zpomaluje. A tak většina dětí voděných za ruce začíná chodit až kolem 15.–18. měsíce věku.
A jejich rodiče či babičky často končí v ordinacích rehabilitačních lékařů s bolestmi zad.
Proto doporučujeme nechat dítě v klidu lézt a obcházet nábytek, nijak nezasahovat do jeho vývoje a chůze přijde tak brzy, jak jen to je u dítěte možné.
NEJVÍCE POMŮŽETE SVÝM DĚTEM TÍM, ŽE JIM NEBUDETE POMÁHAT VŮBEC
A jedna chyba nakonec:
Důvěřujeme nespolehlivým zdrojům informací
Za klasický rodičovský omyl je považováno čerpání informací z nespolehlivých zdrojů. Zdaleka ne všechny internetové diskuze a názory jsou správné, ne každá rada od sousedky bude vhodná i pro vaše dítě
Věříte-li radám přátel, známých, nebo dokonce účastníků internetových diskuzí víc než sobě samým, můžete udělat mnohem více chyb, než když se budete řídit vlastním instinktem.
Jestliže vás sousedka nad postýlkou vašeho malého bude ubezpečovat, že vypadá normálně, ale vy sama cítíte, že dítko není ve své kůži, neotálejte. Poslechněte svůj vnitřní hlas a vyhledejte lékaře.
Vždy je lepší k němu přijít třikrát zbytečně než jednou pozdě! Ptejte se lékařů na to, co vám není jasné, nahlížejte do odborných publikací nebo do našeho časopisu.
Porodník Pařízek: Ignorujme propagátory domácích porodů, protože ideologii nejde zlomit
8.2.2017 zdravotnickydenik.cz
Pro dámy, které už za sebou mají alespoň jeden porod, je bezpečnější rodit doma s porodní asistentkou než v nemocnici s lékařem, českým ženám bylo odňato právo rodit doma a čeští zdravotníci odmítají vyhovovat moderním matkám, které rozumění rození dětí víc než sami lékaři.
Kdo trochu sleduje diskuse ohledně domácích porodů, slyšel už podobné argumenty propagátorek rození doma už
Pro dámy, které už za sebou mají alespoň jeden porod, je bezpečnější rodit doma s porodní asistentkou než v nemocnici s lékařem, českým ženám bylo odňato právo rodit doma a čeští zdravotníci odmítají vyhovovat moderním matkám, které rozumění rození dětí víc než sami lékaři.
Kdo trochu sleduje diskuse ohledně domácích porodů, slyšel už podobné argumenty propagátorek rození doma už nesčetněkrát. Neodpustily si je ani na konferenci ČLK Etická dilemata medicíny 21. století – Kontroverze současné medicíny, která se konala v prosinci v Praze.
Posluchači si mohli vyslechnout mnohé o přirozených porodech a pohodě matky, o právech dítěte a povinnostech rodičky toho ale z úst zastánkyň praktik z předminulého století padlo pramálo.
„Zatímco jsou tu některé ženy, které se cítí bezpečně, jen když jsou obklopeny při porodu skupinou lékařů a přístrojů, jsou naopak ženy, které by chtěly přirozený porod a chtěly by pouze péči porodní asistentky – lékaře, jen když by to bylo nutné.
Tyto ženy nenacházejí v současném systému možnost, kde porodit,“ říká právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, podle níž je „třeba přizpůsobit systém péče evidence based medicine“ a umožnit hrazenou péči porodní asistentky u nízkorizikových žen.
Bohužel si Zuzana Candigliota opomněla všimnout, že jí navrhovaná praxe, tedy porod s porodní asistentkou, dnes běžně funguje a pojišťovna ho hradí – ovšem ve zdravotnickém zařízení, kde je v případě problémů k dispozici potřebné vybavení a lékař. Zastáncům domácích porod všem toto pochopitelně nestačí – chtěli by zůstávat doma, navzdory tomu, že při komplikacích riskují zdraví a život rodičky, ale především dítěte.
To, že jsme se v Česku rozhodli poskytovat péči, která má své standardy, a to jak technické, tak personální, vede zastánce domácích porodů k tvrzení, že je ženám odjímáno právo rodit doma.
„Dnes je v České republice jako v jedné z mála evropských zemí ženám odpírána možnost porodu doma s porodní asistentkou,“ píše Candigliota ve svém příspěvku k domácím porodům, který vyšel v publikaci ČLK s názvem Kontroverze současné medicíny.
Sama Candigliota ovšem v přednášce na konferenci konstatuje, že u nás neexistuje zákon ustanovující povinnost rodit ve zdravotnickém zařízení. A ne že by něco takového ve světě neexistovalo – domácí porody jsou přímo ilegální v některých státech USA.
„Domácí porod v České republice není ilegální, není trestný, dokonce není ani zakazován. Z pozice odborné společnosti není pouze doporučován,“ konstatuje Antonín Pařízek z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a VFN.
Martin Čihař z Neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce k tomu dodává, že dnes matky mohou v případě nekomplikovaného porodu odrodit ambulantně a po seznámení se s riziky a podepsáním informovaného souhlasu jít domů.
„Těchto rodiček je ale relativně velmi málo, protože naše maminky vítají a pozitivně kvitují i edukační stránku hospitalizace – že se naučí o miminko starat, naučí se kojit, ztratí ten velký respekt, který zpočátku k dítěti mají. Pak přijdou domů a s dítětem to umí.
Navíc se provedou patřičné screeningy a eliminuje se doba, kdy se mohou projevit závažné vrozené vady,“ popisuje Čihař.
Úmluva:
Dítě má právo na péči a využívání léčebných zařízení
Zatímco jsou ale propagátory domácích porodů stále dokola omílána práva matky, o právech dítěte mluví mnohem méně často. „Žena má právo se rozhodnout, kde chce rodit, žena má právo vnímat své pocity, žena má právo odmítnout odbornou pomoc. Dobře.
Ale kde jsou práva dítěte? Kde je právo dítěte narodit se v takovém zařízení a prostředí, kde v případě, že vznikne komplikace, bude k dispozici adekvátní odborná pomoc?“ ptá se neonatolog Čihař, který připomíná, že Česko přijalo Úmluvu o právech dítěte, kde je v článku 24 zakotveno právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení.
Další věc, kterou propagátoři domácích porodů opomíjejí, je, že matka má kromě práv také povinnosti zákonného zástupce vůči dítěti.
„Ať klidně maminka rodí doma, ale ať pak počítá s tím, že když se něco nepodaří a miminko nedopadne zdravotně dobře a byla by tu šance, že by dopadlo dobře, kdyby mělo neonatologickou akutní péči, je tu také její odpovědnost.
Miminko má právo nejen se narodit a žít, ale má právo také jako pacient – právo na kvalitní péči, na kvalitní ošetření na náležité odborné úrovni, na kvalitní screening…“ vypočítává právnička ČLK a lékařka – záchranářka Dita Mlynářová.
K
trvalému poškození mozku může dojít během sedmi minut
Podle zastánců domácích porodů ovšem „kvalitní péče“ vypadá docela jinak, než jak ji vnímá moderní medicína. Mají například pocit, že je takový lékař u většiny porodů zbytnost. „Pokud má žena předpoklad porodit fyziologicky, je lepší, když u toho lékař vůbec není,“ domnívá se právnička Candigliota.
Označuje přitom za mýtus, že porod doma je velké riziko, a také že když máme velmi nízkou novorozeneckou úmrtnost, je náš systém nejlepší. „Už jste někdy držela v rukou mrtvé dítě? My se s tím bohužel setkáváme a mluvíme potom i s rodiči.
Vždycky se tak asi budeme snažit být advokáty dětí,“ reaguje Jana Šeblová, předsedkyně Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP.
Zuzana Candigliota zároveň uvádí, že počet žen, které se rozhodnou porodit doma s porodní asistentkou, se v posledních deseti letech u nás zdesetinásobil, zatímco parametry novorozenecké úmrtnosti poklesly. Údajně se tak mimo porodnici plánovaně narodí 500 až 1000 dětí.
Porodníci ovšem mají čísla trochu jiná – ze sto tisíc porodů podle nich proběhne doma kolem 400 a jde tak ani ne o půl procenta rodiček. „My se domníváme, že je to téma uměle vyvolané, že jde o umělý problém a lidé jsou klamáni.
Menšina lidí je hodně slyšet – jsou studie, že domácí porody odmítá většina české veřejnosti i většina porodních asistentek,“ říká docent Pařízek.
Dojem, že u porodu, který se dopředu jeví jako nekomplikovaný, se nemůže nic stát, je dle lékařů mylný. „Každý porod se může zkomplikovat a jako fyziologický ho lze označit až retrospektivně,“ zdůrazňuje Čihař. Podle něj má okolo deseti procent dětí poruchu poporodní adaptace a čtyři procenta přímo vyžadují resuscitaci.
V průběhu porodu často dochází k přerušení přívodu kyslíku k dítěti, což je obvykle dáno pupečníkovými příhodami či odloučením placenty. Už po sedmé minutě přitom dochází k nevratnému poškození mozku. „Dojde-li k takové situaci, je každý transport a sanitka pomalá,“ dodává Čihař s tím, že právě to je podstata problému.
Nejde totiž ani tak o to, o kolik je porod doma rizikovější, ale o to, že při komplikacích dítěti už nikdo nepomůže.
To jsou také důvody, proč před pěti lety podpořila celá řada odborných společností stanovisko porodníků.
„V České republice, z hlediska geografických a klimatických podmínek, není možné zajistit pro tyto případy rychlý a nekomplikovaný transport z domácího prostředí do porodnického zařízení,“ píše se ve stanovisku z roku 2012, které vedle porodnické sekce České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP podpořilo 24 dalších odborných společností plus Česká asociace sester a Česká společnost porodních asistentek.
„Musíme si uvědomit, že novorozenecké období je nejrizikovějším obdobím v životě člověka a musíme se bránit pohledu na porod v tom smyslu, že se jedná o společenskou záležitost, při které si ženy nepřejí být rušeny.
Jedná se o záležitost, která rozhoduje o celém budoucím životě jedince,“ zdůrazňuje Čihař.
Na rozdíl od Candiglioty tedy mají nejen čeští porodníci a neonatologové, ale také například američtí pediatři jasno: v doporučených postupech jasně říkají, že porodnice je nejbezpečnější místo, kde by měl probíhat porod.
Kojenecká
úmrtnost v Evropě v roce 2014. Zdroj: OECD
Zastánci domácích porodů je také často zmiňováno, že jde o praxi v některých zemích běžnou – nejčastěji se uvádí Nizozemí, kde nyní rodí doma zhruba pětina žen. Jak ovšem připomínají lékaři, i tam je trend klesající – ještě před třiceti lety to byl dvojnásobek.
Navíc jde o zemi malou a rovinatou, bez rizika sněhových kalamit a navíc s převažující nízkopodlažní zástavbou. V případě nouze je tedy transport pacientky podstatně snazší než u nás, nemluvě o tom, že sanitky disponují vybavením k resuscitaci matky i dítěte.
Zuzana Candigliota na tomto místě vyvrací jako mýtus, že sanitka čeká před domem rodičky.
„Je pravda, že v zemích, kde je porod doma zaveden a je možný jako jedna z legálních variant, se někdy žena rozhodne přesunout z domova nebo porodního domu do nemocnice. Nejčastěji jsou to situace, kdy si přeje tišení bolesti, epidural, nebo je porod příliš zdlouhavý. Pak je velmi časté, že jede vlastním autem, nevyužívá sanitku.
U malého procenta porodů mimo nemocnici žena nebo porodní asistentka využijí služeb záchranné služby. V České republice by to odpovídalo 50 až sto převozům ročně. V současnosti si ale v ČR asi devět tisíc žen ročně přivolá záchranku jen proto, že chtějí přijet k porodu do nemocnice.
Pokud jde tedy o zneužívání záchranné služby, toto jsou ty případy,“ myslí si Candigliota.
Čeští záchranáři situaci vidí jinak. A právě oni jsou jediná státem zajištěná pomoc, kterou může domácí rodička očekávat. Problém je, že od roku 2009 přibylo výjezdů záchranek o čtvrtinu, ovšem s obdobným objemem prostředků, lidí a prohlubujícím se nedostatkem lékařů.
Zatímco ale výše zmíněný převoz do nemocnice jistě zvládne posádka bez lékaře, zkomplikovaný domácí porod jeho přítomnost vyžaduje – a blokuje tak možnost být u jiných pacientů v ohrožení života, u nichž šlo ale nezřídka vzniku stavu zabránit hůře než domácímu porodu.
Doktor Jiří Knor ze středočeské záchranky navíc popisuje, že si domácí rodičky neváhají zavolat záchranku, aby jim vypomohla do doby, než dorazí porodní asistentka (pochopitelně s negativním reverzem převozu do porodnice).
V dalších případech volá záchranku sama asistentka, která usoudí, že porod neprobíhá tak, jak by měl.
„Porodní asistentky nejsou schopny řešit porodní komplikace takovým způsobem, jak je řešíme my. I kdyby byly vzdělané a vybavené, v jednom člověku to prostě nejde.
Záchranná služba ale může komplikace řešit pouze omezeně a co je důležité, každý novorozenec má být po porodu vyšetřen pediatrem.
Na to nemáme vybavení,“ přibližuje Knor, který zároveň ke kazuistikám středočeské záchranky dodává, že bez kvalifikovaného včasného zásahu záchranné služby by většina těchto domácích porodů skončila smrtí dítěte či matky.
Na tomto místě také připomeňme, že zatímco poskytovatel zdravotní péče musí splňovat určité podmínky, porodní asistentka u domácího porodu je nesplňuje.
„Obvykle neposkytuje zdravotní služby na základě oprávnění, ale přijde jako konzultantka a kamarádka.
Pak je třeba uvědomit si, že mám k sobě konzultantku a kamarádku, nikoliv plně erudovaného zdravotníka, který má oprávnění toto povolání vykonávat na území České republiky,“ zdůrazňuje Dita Mlynářová.
Spiknutí,
kam se podíváš
Asi příliš nepřekvapí, že k tomu všemu mají zastánci domácích porodů pocit, že proti nim „druhá strana“ kuje pikle a tají jim informace. „Měla by být zveřejňována data, která jsou v současné době utajována, a měla by být ukončena metodika zastrašování a vyhrožování v porodnictví.
Místo toho by měla být diskuse založená na evidence based medicine,“ domnívá se Candigliota. Pravda je, že to v českém zdravotnictví s daty a jejich analýzami (s výjimkou onkologie) není žádná sláva – vzpomeňme si na diskuse o počtech zdravotníků.
Nazývat ale tento stav utajováním dat o porodnictví je trochu přehnané.
Podle Candiglioty navíc u nás dochází k něčemu, co bychom mohli nazvat spiknutí těch zlých proti těm hodným.
„V České republice je několik spíše malých porodnic, které se snaží vycházet vstříc přáním rodiček a které podporují ženu při přirozeném porodu.
Praxe je ale, co vím, taková, že tyto nemocnice čelí zastrašování ze strany velkých nemocnic v regionu, takže se nesetkávají s podporou, ale naopak, jako kdyby ostatní nemocnice kolem zlomyslně čekaly, až tam bude průser,“ spekuluje Candigliota.
Celá tato situace, za níž stojí malá skupina lidí bojujících za domácí porody, vede k neblahému jevu – totiž k přinejmenším pomyslnému stavění překážek.
„Není možné rozdělovat tým porodní asistentka, porodník, pediatr – neonatolog. To je trojice, která zodpovídá za bezpečnost.
Nějakým způsobem hledat bariéru mezi porodní asistentkou a porodníkem je mylná, špatná cesta,“ zdůrazňuje docent Pařízek.
Jedna
z příčin? Opadá strach z fatálních důsledků
Podobně jako u očkování berou lékaři výstřelky v podobě domácích porodů jako daň za úspěch.
V současnosti u nás každoročně zemře při oněch sto tisících porodech zhruba deset matek a 400 dětí, což znamená perinatální mortalitu kolem čtyř promile (když se podíváme na mezinárodní srovnání v zprávě European Perinatal Health Report z roku 2010, vidíme, že si v parametrech, jako je fetální, neonatální či mateřská mortalita, vedeme přinejmenším nadprůměrně, často přímo výborně).
„Touha po plánovaném domácím porodu je daní za úspěchy medicíny.
Vážné poškození zdraví nebo dokonce ztráta života matky nebo dítěte se staly v naší zemi tak raritní událostí, že někoho svádí k sebevědomé představě, že našimi babičkami popisované tragédie prostě už ani nemohou nastat,“ píší ve sborníku Kontroverze současné medicíny Antonín Pařízek a Martin Čihař. „Čím si myslíme, že je méně ohroženo zdraví dítěte a maminky, tím se zdá, že je větší troufalost rodit jinak, než za standardních podmínek,“ dodává Pařízek.
Odborníci už jsou ale skeptičtí k tomu, aby se se zastánci domácích porodů dohadovali.
Jak koneckonců poukazuje docent Pařízek, ani fakt, že jedna z největších propagátorek domácích porodů, Australanka Caroline Lovellová, při porodu doma zemřela, nevzalo těmto lidem vítr z plachet.
„Já navrhuji absolutní ignoraci propagátorů domácích porodů, a to proto, že ideologie nelze žádnými možnostmi zlomit,“ konstatuje docent Pařízek.
Na druhou stranu ovšem apeluje na shovívavost vůči rodičkám samotným. „My bychom měli být maximálně tolerantní k laikům, zejména k ženám, které se rozhodnou pro domácí porod, ale netolerantní k propagátorům domácích porodů. Ti by měli být natolik na úrovni, aby věděli, jaká rizika domácí porod pro maminku a zejména miminko přináší.
Náš úkol je nestrašit, ale informovat laickou veřejnost o existenci rizik a komplikací, které v případě domácích porodů můžou nastat. Domnívám se, a není to jen můj názor, že domácí porody jsou jednoznačně cestou do minulosti.
Hovoříme-li o tom do médií, napněme síly a usilujeme o to jediné, co v České republice ještě možná schází, a to, aby české porodnice více připomínaly domácí prostředí,“ vyzývá Antonín Pařízek.
„Nebylo
by od věci, kdyby různá aktivistická hnutí za domácí porody
napnula síly a svůj čas a energii věnovala boji za systémové
řešení tzv.
ambulantního porodu a zejména za zvelebení a
vybavení porodnických zařízení, která by se měla čím dál
tím více podobat domácímu klidnému prostředí, ovšem s
možností včasného řešení akutně vzniklé situace ohrožující
život matky nebo dítěte,“ dodávají lékaři Pařízek a Čihař.
České
porodnictví má nepochybně své mouchy – může docházet k
výkonům, bez nichž by se žena obešla, a co se týče komunikace
s pacientem, mají mnohá zařízení a zdravotníci hodně co
zlepšovat. Bylo by však záhodnější vyvíjet aktivity, které
porodnice promění v prostředí, které bude většině rodiček
vyhovovat.
Žádat po státu, aby garantoval kvalitní péči doma,
nota bene hrazenou, je trochu mimo mísu.
V době, kdy se navíc
zdravotnické rozpočty napínají pod tíhou přicházejících
nákladných léků, z nichž přinejmenším některé mohou být
pro pacienty otázkou života a smrti, je myšlenka úhrady něčeho,
co je vedle projevu alternativního způsobu života také hazard s
životem matky a dítěte, mírně řečeno nehorázná.
Michaela
Koubová
URL|
http://www.zdravotnickydenik.cz/2017/02/porodnik-parizek-ignorujme-propagatory-domacich-porodu-protoze-ideologii-nejde-zlomit/
Stejná zpráva vyšla také v jednom dalším titulu.
Chat: Anna Kohutová — Sama doma — Česká televize
WINTER: „Co je nejdůležitější na přípravě k porodu?“
Anna Kohutová : „příprava by měla být co nejkomplexnější, jak rozumová- předporodní kurz který vás zbaví strachu a obav ,vhodné jsou relaxační techniky,sebepéče, pohyb, zdravá strava, které vám dodají důvěru a klid.
návštěva porodnice, zda je to porodnice, která vás podpoří ve vaší představě o porodu,raném kontaktu s dítětem, je vhodné najít si svou průvodkyni porodem-dulu, privátní porodní asistentku, sepsat si porodní přání a na svůj porod se těšit, věřit v to, že dokáži své dítě porodit, u porodu platí zákon motivace, posílám vám sílu a víru“
Lucie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jaký máte názor na moderní pomůcku k nacvičení porodu Aniball? Považujete jeho používání za přínosné? Moc děkuji, Lucie“
Anna Kohutová : „Žena si velmi pochvalují tuto konkrétní pomůcku, protože tvrdí, že jim dodá sebevědomí v to, že se u porodu dokáží uvolnit a pustit své miminko na svět,, žena se učí své miminko vydýchat nikoliv aktivně vytlačit“
Jana: „Dobry den, rada bych se zeptala na Vas nazor ohledne moznosti nepostupujiciho porodu.
Pred rokem mi byl v nemocnici proveden vex prave pro nepostupujici porod, a to prestoze vse puvodne probihalo normalne, ovsem pri prijezdu do porodnice se vse zastavilo a tak mi nasadili oxytocin. Nakonec ani ten nepomohl.
Nyni mam strach znovu otehotnet z duvodu moznosti srejneho prubehu porodu. Jaka je pravdepodobnost opakovani nepostupujiciho porodu? Je to duvod k cisari nebo na predchozim porodu nezalezi? Dekuji za odpoved. J.“
Anna Kohutová : „nepostupující porod je často způsoben právě tím, že žena nemá podmínky u svého porodu, ticho, tma, intimní atmosféra, žena by neměla být vyrušována,neměl by ji nikdo klást neustále otázky, častý monitoring porodu, časté vaginální vyšetřování, měla by mít stále možnost pohybu,jídla, pití, žena se musí u svého porodu cítit bezpečně, pokud tomu tak není, pak se její porod zastaví- Umělý oxytocin navyšuje riziko ukončení porodu císařským řezem, ráda bych vás tím podpořila v tom, že věřím, že chyba nebyla na vaší straně,ve vašem těle nebo dítěti a že i vy dokážete své dítě porodit přirozeně, tuto schopnost má každá žena“
Iw: „Dobrý den, paní Kohutová, jsem ve 14 týdnu, zatím vše bez komplikaci. Ráda bych využila služeb soukromé porodní asistentky. Působíte na mne velice příjemně. Čekám své první dítě a o „problematiku“ přirozeného porodu se zajímám. Jsem z Ostravy a ráda bych rodila v Krnově.
Ma gynekoložka spolupracuje pouze s PA v nemocnici, ve které pracuje a tam rodit nechci. Je možné využít Vaše služby…? Na Vašich stránkách jsem nenašla „ceník služeb“. Pojišťovny nepřispívají, což vím. Proto bych chtěla znát alespoň přibližně, ať mám představu. Omlouvám se, ze se obracím s takovouto materialistickou otázkou.
Je možné Vás poté nějak kontaktovat? Moc Vám děkuji za Vaši odpověď a přeji Vám hodně síly a úspěchů ve Vaší cestě. Iw“
Anna Kohutová : „Dobrý den, děkuji za důvěru ke mě, velmi ráda vás u porodu podpořím, je ideální mne kontaktovat telefonicky, kdy si sjednáme schůzku, aby jste mne lépe poznala a já vás, , těším se tedy na váš telefonát:608717729“
Monika: „Doporučila byste trávit I. a II. dobu porodní v teplé vaně?“
Anna Kohutová : „Teplá voda je v určité fázi pro porod ideální relaxační technikou,teplo samo o sobě tlumí bolest, uvolňuji se porodní cesty, pánevní dno. Teplou vodu spíš nedoporučuji hned v počátku porodu. Mám klientky, které se cítily lépe ve vodě než na souši a do vody i rodily, dejte na své pocity, ty vás vždy povedou tím správným směrem, držím vám pěsti“
myska: „Dobrý den, nejsem moc zastánce dnešních metoda v tom, že by měla mít žena nějaké porodní plány podle niž by se lékaři měli nějak zvláště řídit a natož porodní asistentky. Přeci lékař je u porodu od toho, aby nám pomohl, i dítěti, aby vše proběhlo , jak má a nejlépe, proto je to také lékař.
Tak proč porodní asistentku a nebo plán ve kterém já nebo asistentka budeme lékaři „diktovat“ co bychom chtěli…to je jak kdyby si člověk bral asistentku třeba k jakékoli operaci a nebo si psal operační plány, jak by si to představoval…to třeba běžné není.
Já si myslím, že by člověk měl věřit v toho lékaře, že je tam od toho, aby nám pomohl…. co si myslíte vy?“
Anna Kohutová : „Jsou u ženy, které se cítí bezpečně, když mají u porodu lékaře a to je v pořádku,na druhé straně jsou ženy, které se cítí bezpečněji se svou porodní asistenkou nebo dulou a lékaře potřebují pouze v případě, že jejich porod už není fyziologický“
Jana: „Dobry den. Jaky je vas nazor na nastrih hraze?“
Anna Kohutová : „Nástřih hráze je velkým zásahem do ženství a ve většině případů není nutný, zvláš´t když žena rodi v v intuitivní pozici, která využívá gravitace“
Marketa: „Zdravím,vím,že probírate stav před porodem,ale mě by zajimalo,kdy začit cvičit po porodu a jaké cviky?Jsem ted v šestineděli a právě chci s něčím začit…Díky moc Marketa“
Anna Kohutová : „Ideální je začít břišním dýcháním, aktivovat pánevní dno a šikmé břišní svaly“
Romana: „Dobrý den, jsem ve 38tt. a kultivací mi byl zjištěn pozitivní výsledek na streptokoka. Bylo mi v nemocnici jen řečeno, že mi před porodem podají antibiotika. Obávám se o zdraví miminka, mám z toho strach. Prosím Vás o radu, jaká je pravděpodobnost nákazy infekcí miminka a např. jakého jídla se mám vyvarovat? Předem Vám moc děkuji za odpověď“
Anna Kohutová : „Doporučuji vám přeléčit se lichořeřišnicí, česnekovou kůrou a popíjet černý bez, riziko nákazy je minimální“
Aneta: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na cvičení v těhotenství, konkrétně kruhový trenik a posilování? Lze posilovat i břišní partie a do kterého trimestru? Děkuji za odpověd.“
- Anna Kohutová : „Do 20 týdne můžete posilovat břišní svaly, hlídejte si u kruhového tréninku svou tepovou frekvenci“
- anonym: „Dobrý den, měla bych mít velký strach z přenosu streptokoka na dítě při porodu?“
- Anna Kohutová : „riziko přenosu je minimální, doporučuji v případě pozitivity lichořeřišnici, česnekovou kůru a popíjet odvar z bezu“
Gábina: „Dobrý den, jsem v 21tt a byla mi zjištěna placenta praevia, pokud se placenta nehne, budu muset na císařský řez. Lze něco doporučit cvičení atd., aby se placenta posunula a mohla bych rodit přirozeně. Děkuji za odpověď.“
Anna Kohutová : „Je ještě pravděpodobné , že s růstem dělohy se placenta posune dál od děložního hrdla, pokud by však byla vcestná, pak je to indikace k císařskému řezu“
Pavla: „Dobrý den, také nejsem pro dnešní moderní metody , myslím si, že se vše moc řeší a hrotí, chudák moje dcera, doufám jen, že se nenechá zblbnout. Mějte se moc hezky.“
Anna Kohutová : „děkuji za váš názor“
Jitka: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat co říkáte na přípravu k porodu, masáž hráze, maliník ,chia semínka atd. Doporučila by jste?“
Anna Kohutová : „určitě doporučuji směs bylin maliník, kontryhel, kopřivu, sezamové a konopné semínko, 5 daltí denně, připravíte tak hladké svaltvoo dělohy k porodu“
Lenka: „Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na možnost spontánního porodu po velkém porodním traumatu (IIIb).Myslíte, že by žena měla raději podstoupit porod císařským řezem? Poradila byste, která porodnice v Čechách se podobá přístupu krnovské porodnice? Nejraději bych rodila u Vás, ale je to pro mě více jak 400km. Přeji krásný den a děkuji za práci, kterou vykonáváte!“
Anna Kohutová : „Nevidím v tom indikaci k SC, je ovšem zásadní pozice u porodu,neměly to být pozice vleže či v vsedě, která navyšuje riziko natržení, co se týče jiných porodnic s humánním přistupem, slyšela jsem o vstícném přístupu porodnice Vyškov a Neratovice“
Jana: „Dobrý den, pokud má žena strach z případných komplikací v těhotenství (např. na základě předchozí zkušenosti) co byste jí prosím doporučila? Děkuji“
- Anna Kohutová : „Doporučuji strach přijmout a pracovat s ním, ať už pomocí psychoterapie,kraniokrální terapie, najít si profesionální průvodkyni svým porodem, která vám pomůže strach rozpustit“
- Jana: „Dobrý den, máte zkušenosti s užíváním bachových esencí před porodem a po porodu? Děkuji za odpověď“
- Anna Kohutová : „ano velmi pozitivní, doporučuji“
Míša: „Dobrý den, jsem ve 26.tt, strach z porodu jako takového nemám, věřím si, že to přirozeně zvládnu, avšak mám příšerný strach z toho, že mi lékařský personál neumožní adekvátní podmínky, budou mi nutit zásahy k urychlení porodu apod. A já se v bolestech nebudu umět bránit. Mám mnoho kamarádek, kterým nebyl dodržen porodní plán. Jak tento strach odbourat? Případně jak se bránit?“
Anna Kohutová : „doporučuji vzít si k porodu dulu nebo pA, která vám pomůže zajistit atmosferu, ve které se budete cítit bezpečně“
Eliška S.: „Dobrý den, můj první porod trval snad 30 h. Měla jsem hrozné bolesti i přes epidurál. Dávali mi oxytocin.Vše ukončeno vexem. Nyní jsem se po 8 letech odhodlala mít druhé dítě. Myslíte,že druhý porod po tak dlouhé době může proběhnout normálně nebo jsou porodní cesty zatuhle jako u prvorodičky. Děkuji.“
Anna Kohutová : „určitě dokážete porodit přirozeně, tuto schopnost v sobě máte stále“
Klára: „Pěkné odpoledne, moc by mě zajímalo co vše si mohu pohlídat ohledně bondingu a prvního ošetření miminka s prvním děťátkem jsme bojovali s přisátím a následně kojením, proto je pro mě obzvláště důležité první samopřisátí. Moc děkuji za odpověď a přeji spoustu úspěšných porodů.“
- Anna Kohutová : „doporučuji si nechat zdravotníky podepsat porodní přání, což je pro personál právnicky závazný dokument,bonding je zásadní a důležité pouto po porodu, nenechte si jej nikým a ničím vzít“
- Mona: „Je vhodné využít během porodu rajský plyn?“
- Anna Kohutová : „já jej nedoporučuji“
Hanka: „dobry den, jaky mate nazor na vyvolany porod z duvodu prenaseni? prenasim desaty den a premyslim zda odmitnout.“
Anna Kohutová : „O přenášení se dá hovořit až po 42 týdnu těhotenství, a to v případě , že je termín porodu opravdu správně vypočteny, pokud např. žena měla nepravidelnou menstruaci, pak její termín může být posunut až o 14 dní, zkuste popíjet odvar ze skořice, hřebíčku a závoru, dále je vhodný pupalkový olej v tobolkách, 3×2 denně, na noc zavést do pochvy,blokovat porod může i strach“
Kateřina: „Dobry den, zajima mne vas nazor na porod do vany…mela jsem tu moznost ho prozit a nechapu proc jsou takove porodnice jen 4 v republice…
Co se da udelat aby se to dostalo do podvedomi porodnic a maminek? S kazdou maminkou co jsem to probirala tak vubec netusila ze takova moznost je….mala mela obtocenou snuru kolem krku a myslim si ze hlavne diky te vode jsem mela spokojene a stastne miminko….
mrzi mne jak se k tomu stavi ceske porodnictvi… A co si myslite o ambulantim porodu…skutecne je dulezite zustT v porodnici 72 h po porodu? Dekuji“
Anna Kohutová : „porod do vody přináší ženě uvolnění, je zde menší riziko natržení hráze, chápu tedy, že jste si jej opravdu prožila, to že jej porodnice příliš nepodporují je ovlivněno často strachem a nepochopením toho, že dítě, které se rodí z vody do vody se nemůže udusit, což je nejčastější argument zdravotníků. Ambulantní porod je výhodný pro ženu, která si chce rané období prožít doma se svou rodinou nikoliv v porodnice, kde často musí dodržovat režím, který ji a jejimu děťátku nevyhovuje“
Gabriela: „Dobrý den, jaká poloha je nejvhodnější pro vyhnutí se nástřihu? Je možné poprosit porodní asistentky v porodnici o ochranu hráze teplými obklady?“
Anna Kohutová : „nejnevhodnější pozice je vleže a polosedě,je dobré se s porodní asistentkou domluvit na nahřívání hráze, jednak zmírňuje pocit napětí ale také je vhodnou prevencí před poraněním hráze“
Kateřina Märzová: „Dobrý den, které nemocnice podporují takový porod, který popisujete (mj. a la Michel Odent aj.). Mám termín v lednu, jsem ze Západních Čech, a to, o čem jste mluvila, sním 🙂 Držím Vám palce a co nejvíc podpory a pochopení, děkuji za odpověd.“
Anna Kohutová : „Dobrý den, mrkněte se na projekt přirozený porod v porodnici, najdete zde seznam porodnic, které nemají pouze technokratický přístup k porodu“
Tereza: „Dobry den. Chtela bych se zeptat jake prava,respektive jake pravomoci ma dula pri porodu?Jelikoz ma znama to „nestihla“ do porodnice a dula ji odrodila v aute.Nejsem zastance takovych porodu a takovy zakrok by mel byt pod dohledem lekaru.“
Anna Kohutová : „Dula poskytuje psychickou podporu u porodu, většinou nemá zdravotnické kompetence“
Jana S.: „Dobrý den Kohoutová, jak udělat porod co nejpřirozenější, pokud mám kvůli mému vysokému tlaku už předem určen porod císařským řezem. Mám podstoupit operaci v epidurální anestezii místo celkové? Z epidurálu mám docela strach. Děkuji a moc zdravím.“
Anna Kohutová : „doporučuji anestezii epidurální, aby jste si mohla prožít raný konatk se svým miminkem“
Katka: „Dobrý den, je možné zjistit mimo kontrolu UTZ polohu dítěte? Ve 32 tt bylo koncem pánevním a na další kontrolu jdu až ve 36 tt, ráda bych pomocí akupunktury miminku pomohla otočit.“
Anna Kohutová : „poloha se dá zjistit jednak ultrazvukem ale také pohmatem zkušené porodní asistentky, dítěti pomožte polohu na čtyřech, akupunkturou, rolničkou zavěšenou dole, dítě jde pak za jejím zvukem“
Kateřina: „Dobry den zajima mne vas nazor na porod do vany…postestilo se mi takhle porodit a byl to nejdokonalejsi zazitek a “ luxusni“ porod… Co se da udelat pro to aby se to dostalo do podvědomí vice porodnic… Tusim ze jsou pouze 3-4 v republice…dekuji“
Anna Kohutová : „porod do vody je opravdu krásný prožitek jak pro ženu tak pro dítě, bohužel porodnic je velmi málo“
Eva: „Moc zdravím,chci jen poděkovat za to,že jsou porodní asistentky a duly,já jsem to nezažila a můžu jen potvrdit,že strach ,který jsem měla před porodem,mi vyvolal dvojnásobnou bolest při porodu.Dcera i nevěsta rodily s asistencí duly obě doma,a úžasné.Syn se snachou jsou MVDR.Dcera rodila 4.
dítě,mohla porovnávat,a nezapomenutelný zážitek,klid,který jí žádná porodnice neposkytla.Obě maminky se celé těhotenství se vzdělávaly i s dulou a pečlivě připravovaly na porod,takže je žádná změna při porodu nezaskočila.
Byly klidné,proto porod proběhl také v naprostém pořádku!Jen v nemocnici se s nimi potom nechtěl nikdo bavit.Zdraví Vás Eva“
Anna Kohutová : „z časových důvodů nemohu na všechny odpovědi odepsat, děkuji za ně, můžete mne kontaktovat přes webové stránky www.annakohutova.cz, děkuji a přeji všem radostné dny“