Poprvé ve školce. Zvládne to?

Jak a kdy se připravit na nový režim? Co s sebou do školky? Je lepší adaptační nebo ostrý nástup? Slzičky a jak na ně? Jak může pomoci pedagog? A co pro dobrý start můžete udělat vy – rodiče?

Už jen 2 týdny? Děsíte se toho, že ještě nemáte nakoupené tepláčky? Že si třeba Amálka neumí zapnout knoflíky a Danečkovi to občas ještě ulítne do gatí? Jak vlastně Adélka zapadne do kolektivu a co když bude Tomík hystericky brečet? Jo, to všechno je dost dobře možné a může se to stát i Vašemu potomkovi.

Možná se po rodičovské dovolené od září vracíte do práce, možná máte doma ještě další děti a Vaše nejstarší jde do školky, aby se otrkalo, něco nového naučilo a zvykalo si na kolektiv dalších dětí.

A jak  ten nástup prožít v co největší pohodě? Mrkneme se na to spolu  a o pomoc porposím i paní ředitelku ze soukromé MŠ Hájov – www.moje-skolka.cz, paní Ivetu Šrubařovou.

Začnu pozitivně:

JEŠTĚ POŘÁD MÁTE 2 TÝDNY a za tu dobu se dá stihnout dost věcí. Klidně si sepište To do list.

Co budeme do školky potřebovat a co z toho musím ještě obstarat? (U každé školky se může lišit). Seznam si jako pdf stáhněte zde.

Poprvé ve školce. Zvládne to?

Důležité je dítěti vše podepsat či označit tak, aby si věci poznalo samo a aby je zároveň identifikovala i paní učitelka. Naše maminky vyšívaly monogramy. Nepředpokládám, že byste po večerech s jehlou v ruce dělaly totéž. Fix na textil proto může být docela prima varianta.

A jak označit třeba kartáček nebo hrnek? Náplast či lepicí páska textilní či lékařská, opět popsaná fixíkem. Ale pokud chcete něco extra, najdete na internetu i polepovací štítky, nažehlovačky apod.

Ověřte si také platby za školné a stravné a včas je odešlete na účty školek.

Takže po materiální stránce jsme hotovi, teď nás čeká připravit sebe a dítko.

Kdy a jak se začít připravovat?

„S dítětem je potřeba o nástupu do mateřské školy mluvit už doma, vysvětlit, jak to vlastně v životě je: rodiče mají práci a dítě si chodí hrát, učit se a pracovat do školičky.“, říká paní ředitelka.

„Rozhodně dítě nestrašte výroky typu: „Ve školce to budeš muset taky zvládnout sám. Ve školce se ti děti a paní učitelka budou smát. Však počkej, oni tě to ve školce naučí.

“ Projděte se okolo školky, povězte dítěti, že jednoho dne se s ním půjdete podívat dovnitř a až si pohraje a třeba zatancuje/zazpívá/zahraje fotbal/sní oběd (oblíbená činnost), tak spolu zase půjdete domů nebo na hřiště (jako jste to dělávali doposud).

Dítě by nemělo mít pocit, že ho odložíte a že to tak bude napořád. A když se Vás ptá, kdy už půjdu do té školky? Co třeba vyrobit odškrtávací kalendář a počítat dny do toho velkého dne D? Vizualizace pomůže.

Hodit do vody nebo se pomalu adaptovat?
Poprvé ve školce. Zvládne to?

Mnohé školky umožňují rodičům v počátcích zůstat ve školce s dítětem, odvést si jej třeba už po hodině apod.

„Nám se osvědčila adaptační fáze, kdy se rodiče i dítě společně seznamují s prostředím školy, se zaměstnanci, postupně se společně zapojují do her i řízených činnost
í – vše nenásilnou formou.”, říká paní Šrubařová.

„Posléze se dítě účastní společných aktivit a rodič přihlíží či dělá si svou práci nebo si čte a nakonec matka dítě opouští na hodinu, posléze na dvě. Doma si o prožitém čase v MŠ společně povídají.

“ Já jen dodám, že společné povídání si není totéž co otázky: „Jak bylo?“ „Snědl/a jsi oběd.“ Taky jste je kdysi milovali, že. Ptejte se otevřenými otázkami. (S kým sis dnes hrál/a? Zpívali jste písničku – o čem byla? Naučíš mně ji? apod)

Když není adaptace možná.

Pedagog by Vám alespoň první den měl  umožnit vstup s dítětem až do třídy (pokud nenarušujete denní režim školky např. pozdním příchodem) a umožnit vám spolu se chvíli rozkoukat. Vy sami se pak pokuste alespoň zpočátku vyzvedávat dítě dřív – před obědem, po obědě, hned po vyspání.

Zapojte babičky, kamarádky a lidi, které má dítě rádo, bude se tak těšit na zvláštní příležitost. Hned ráno si řekněte, jak bude den probíhat a pokuste se to dodržet. Nepřehánějte to s odměnami jako zmrzlina, cukrárna, koláček. Nemuselo by se vám to do budoucna vyplatit.

Kupovali byste si tak vlastní dítě a to nejspíš nechcete.

Jsou tu slzičky (nebo i hysterický záchvat).

Paní Poprvé ve školce. Zvládne to?ředitelka doporučuje „Když dojde na slzy, je opravdu potřeba využít individuálního přístupu pedagoga a dítěti se zprvu více věnovat, směrovat jej a vést. Proto je vhodné mít ve třídě nadstandardní počet pedagogů, abychom mohli i toto zvládnout a dítěti tak vstup do mateřské školy usnadnit.“  Tady poznáte i kvalitu pedagogického personálu a jeho přístupu (samozřejmě s ohledem na možnosti školky). V nejlepším případě by se měl pokusit dítkPoprvé ve školce. Zvládne to?o od Vás převzít osobně, přivítat jej před všemi ostatními a okamžitě zapojit do hry/činnosti, zkrátka odvést jeho pozornost, zatímco vy se pomalu vypaříte. Tohle se osvědčilo nám i ostatním rodičům v miniškolce, kde byl přístup opravdu nadstandardní. Plačtivé dítě hned od dveří vítala naše teta nahlas: „Maxíku ahoooj, my už tu na tebe čekáme. Představ si, stavíme tady autodráhu a potřebujeme, abys nám s tím pomohl. Pojď za námi.“  Já pomalu dovřela dveře (předtím jsme se samozřejmě rozloučili) a bylo po pláči. Ještě dobře zabírala vlastní svačinka z domu – měl v dózičce vždy něco od maminky (jablíčko, puding, přesnídávku, chlebík s pomazánkou) a zabralo, když si kousek vzal vždy na cestu do třídy a věděl, že ta svačinka tam bude celou dobu s ním. Slzičky mohou doprovázet začátky poměrně dlouho, buďte trpěliví. A co když jsou ty slzy Vaše?:-) Nestyďte se za ně a vypusťte je (možná ne před dítětem, to byste mu to moc neulehčili).

Co by vlastně děti měly zvládat okolo 3 let věku?

Máma mi vyprávěla, že jsme jako děti s nástupem do jesliček už v 1 roce museli zvládat to, co dnešní děti ve školkách ještě neumí (oblékat se, zapínat knoflík, najíst se) a ředitelka MŠ jen potvrzuje: Teď si malinko postesknu. Rodiče by měli vést děti více k hygienickým návykům a sebeobslužným činnostem. Možná je to díky dennímu spěchu, ale rodič např. v šatně dítě raději převlékne sám, uloží oblečení do boxu a nedá mu možnost vlastní sebeobsluhy, protože mu to dlouho trvá a on spěchá. Totéž platí o stolování a vlastní hygieně (umývání rukou mýdlem, čistění zoubků …).“ Dítě to neučíme kvůli sobě, ale kvůli jemu samotnému. Jak mu asi je, když se má připravit na ven a neumí se převléknout, zatímco ostatní už běží na písek? Nebo když se nenají, protože školka se snaží, aby si děti své chleby namazaly pomazánkou samy a robátko nezvládá kiklat s nožíkem?

Jak nástup do školky usnadnit dětem i pedagogům?

Ve třídě bývá 25 dětí a jen 2 paní učitelky na všechny děti. Víte, jak dá zabrat jen to jedno dítě, že jo. A představte si jich 25. „Paní učitelko hotovo, já jsem počůraný, potřebuju smrkat, ona mi bere kočárek.

“ Rodiče by tedy měli i doma dodržovat režim, v jakém se pohybuje jejich dítě v době pobytu ve školce –  od ranního vstávání, přes sebeobslužné činnosti, po stravování a odpočinek. Vaše dítě už je schopno zvládat většinu činností zcela samo.

 Jasně, chvíli mu to potrvá nebo bude mít naruby ponožku, ale zvládne to. Pomozte mu s tréninkem, motivujte ho a nechte na něm alespoň část rozhodování a jen ho veďte.

Proto jsme taky přišli s Kidedu Můj den plánovačem pro děti. Usnadní nácvik denních činností dětem, rodičům, ale i učitelům ve školkách.

V tomto období pomůže dítěti navíc pochopit, jak jeho nový den bude probíhat a že nakonec vždy bude večer usínat ve své postýlce s pohádkou od mámy a táty.Poprvé ve školce. Zvládne to?

A co ještě mohu udělat?

Neberte školku jako úložiště ani vzdělávací ústav. Doposud jste měli své dítě doma a najednou jej na celý den svěříte do péče cizím lidem.

Separace, jiné prostředí, jiná jídla, hromada dětí – to vše může působit na Vaše děti zpočátku (někdy i dlouhodobě) velmi negativně. Buďte ve střehu, vnímejte změny v chování dítěte a reagujte na ně.

Prostředí a pedagogy se pokuste co nejlépe poznat a dovolte jim, aby i oni poznali Vás. “Obě strany by měly po celou dobu úzce komunikovat, spolupracovat a vycházet si vstříc.”, dodává paní Šrubařová.

A prosím, nezapomeňte na důležitou věc: I nadále je výchova a vzdělávání dítěte především záležitostí rodiny. Buďte mu stále rádcem a průvodcem a prožívejte naplno a intenzivně společné chvíle.

Přeji Vám, ať jsou Vaše “Poprvé do školky” ta nej!

Poprvé do školky

Jak dítěti pomoci Začátek docházky do školky je pro dítě v každém případě velkou změnou a ta s sebou přináší spoustu pocitů a zážitků, se kterými se musí dítě vyrovnat.

Vstup do neznámé budovy a do třídy s jejím vybavením a hračkami, než jaké zná z domova, mezi cizí děti a dospělé.

Musí se přizpůsobit dosud nezvyklému režimu a požadavkům a naučit se komunikovat s „novou autoritou“ – paní učitelkou.

Každé dítě reaguje na takovou situaci trochu jinak.

Používejte stejné rituály
Voďte dítě do školky vždy ve stejný čas a vyzvedávejte je pokud možno ve stejnou hodinu. Používejte konkrétní údaje o tom, kdy je vyzvednete – po obědě, po svačině – ne jen obecné jako brzy, za chvíli, po práci apod.

Rozlučte se krátce
Loučení dlouze neprotahujte, někdy loučení představuje větší problém pro matku než pro dítě, proto je zbytečně nestresujte.

Buďte citliví a trpěliví
Vyprávějte si o tom, co dítě ve školce dělalo a co nového se naučilo.

Ujistěte dítě, že je do školky neodkládáte
Vysvětlete mu, že je máte rádi a že nechodí do školky proto, že na ně nemáte čas nebo že s ním nechcete být doma. Každý má svět povinností – vy práci, vaše dítě školku.

Komunikujte s učitelkou
Možná se dozvíte, že když ze školky po nervy drásající scéně odejdete, vaše plačící dítě se rázem uklidní a jde si spokojeně hrát.

Potomka za zvládnutý pobyt ve školce pochvalte

Pozitivně je motivujte
Neříkejte doma dítěti, že chápete jaké to muselo být strašné, vydržet takovou dobu bez maminky. Naopak vyzdvihněte jeho pěkné zážitky, zahrajte si s ním hru, kterou se ve školce naučilo.Poprvé ve školce. Zvládne to?

  • Co byste nikdy neměli dělat!
  • Buďte důslední a nenechte se obměkčit
    Když už jednou rozhodnete, že půjde dítě do školky, nedejte se přemluvit a trvejte na svém.
  • Nestrašte své dítě školkou
    „počkej, ve školce ti ukážou“ a za problémy s přivykáním je v žádném případě netrestejte.
  • Nepřiznávejte, že je Vám také smutno a že se Vám stýská
    Když zvládnete své emoce vy, dítě je zvládne také.
  • Netvrďte dítěti cestou do školky, že jdete na procházku, a nelžete mu o tom, v kolik hodin je přijdete vyzvednout.
  • Neopakujte dítěti pořád dokola, že má být hodné.Poprvé ve školce. Zvládne to?
  • Co s sebou do školky?
  • přezůvky do třídy (ne pantofle)
  • oblečení do třídy a na pobyt venku (aby dítě vědělo, co si má kam převlékat, vše připravené v přihrádce)
  • náhradní oblečení (spodní prádlo, ponožky, tričko, tepláky/legíny) a pláštěnku
  • pyžamo
  • do kapsy látkový kapesník
  • plastový hrníček na pitný režim ve třídě

Prosíme rodiče, aby dětem vše označili, může se stát, že mají děti stejné oblečení a nastává problém, co komu patří, nebo děti ani své oblečení nepoznají.

Zároveň je potřeba si uvědomit, že děti vedeme k samostatnosti a velmi často pracujeme s barvami, tuší, nůžkami a pod…. to samé platí pro pobyt venku. Proto dávejte dětem takové oblečení, které si z větší části zvládnou oblékat samostatně a zároveň nebudou mít strach si ho ušpinit.

Děkujeme!Poprvé ve školce. Zvládne to?

Další užitečný odkaz

https://www.nevychova.cz/blog/nastup-do-skolky/

Poprvé ve školce – jak si zvyknout? – Katolický týdeník

Vydání: 2012/34 Kardinál mládeži: odmítejte lež a netoleranci, 22.8.2012, Autor: Kateřina Šťastná

Budete mít zájem:  Přestaňte kouřit, pomůže vám to hned. A pomůžete v boji s koronavirem

Příloha: Doma

Je prvního září. Vy přicházíte se svým potomkem poprvé ke školce. Je to pro vás i pro něj veliká změna. I když se do školky těšil, je ve vás možná malá dušička. Proběhne vše bez problémů? Zvládne to? Nebude plakat? Poprvé ve školce. Zvládne to?

Stává se, že i děti, jejichž rodiče si jsou jisti, že „to zvládnou“, bývají plačtivé a tesklivé. „Vstup do školky je podle mého názoru pro dítě náročnější, než si my dospělí dokážeme představit,“ říká Jana Stielová, ředitelka Katolické mateřské školy v Berouně.

Dodává, že však záleží na každém dítěti, na jeho temperamentu, stáří, na předchozích zkušenostech.

Jinak si zvyká jedináček, kolem něhož se doma vše točí, jinak dítě s několika sourozenci, které je zvyklé na dětskou společnost, vedené k samostatnosti a k tomu, že se musí dělit o hračky i o pozornost dospělého.

Většina školek umožňuje dětem takzvaný adaptační režim, kdy začnou chodit do školky nejprve třeba jen na hodinu denně a postupně, po domluvě s učitelkami, se doba pobytu prodlužuje. Je tudíž dobré, aby se maminky připravily na postupné zvykání a nespěchaly hned ze začátku na osm hodin denně do práce.

„Některé děti přicházejí první dny váhavě, ostýchají se, nemohou se od maminky odloučit. Po několika dnech se ale postupně uklidňují, rozkoukávají se a zvykají si. Jiné děti jsou první dny veselé, živé, maminku nepostrádají, ze školky se jim nechce odejít.

Rodiče tak mají pocit, že si dítě již zvyklo, a někdy se snaží jeho pobyt ve školce rychle prodlužovat. V tomto případě je ale musíme upozornit, že se ‚krize‘ obvykle ještě dostaví. Takové děti majíčasto po týdnu či dvou školky dost a reakce na odchod rodičů bývá bouřlivější než u první skupiny,“ upozorňuje Jana Stielová.

Zdůrazňuje, že ve všech případech by měli být rodiče klidní, důslední a rozhodní a neměli by prodlužovat loučení s dítětem.

Přibližně okolo dvou až čtyřech týdnů by si děti měly na nový režim zvyknout. Jak však říká ředitelka, jsou i takové, které září zvládnou dobře a stýskání se u nich projeví až po měsíci či delší době.

Nástup do školky je totiž pro dítě zásadní změna. Minimálně první tři roky bylo dítě doma s maminkou, nemuselo vstávat brzy ráno, nemuselo se každý den na čas oblékat, nemuselo se podřizovat kolektivu, dostalo jídlo, když mělo hlad, a pořád vedle něj byla maminka, která v případě slziček, nespokojenosti nebo čehokoliv jiného byla po ruce. Která ho „chránila“.

A najednou se ocitne ve třídě třeba pětadvaceti dětí, kterou mají na starosti dvě učitelky. „Naprosto vše je jiné než dosud.

Prostředí, hračky, množství dětí, cizí dospělí, ruch a hluk, hry a program, způsob stolování, jídlo i nádobí, postýlka, šatna, sociální zařízení… A navíc zde chybí to nejdůležitější – jistota v podobě přítomnosti někoho z rodiny,“ vysvětluje Jana Stielová. Doporučuje, aby si rodiče s dětmi o školce povídali, aby děti věděly, co je tam čeká.

Že si tam budou hrát, budou tam mít spousty nových kamarádů. Rozhodně není dobré říkat věty typu: Počkej ve školce, tam ti ukážou, nebo tam se s tebou nikdo párat nebude, tam tě naučí pořádku. Přitom je neméně důležité, abychom my sami byli přesvědčeni, že je školka pro dítě dobrá.

„Tato jistota posiluje i potomka v přesvědčení, že je ve školce v bezpečí, že je vše v pořádku. Každé maminčino zaváhání dítě velmi dobře vycítí a její obavy se na ně přenášejí v podobě zvýšené úzkostlivosti,“ upozorňuje ředitelka. Zároveň bychom měli postupně trénovat odloučení od rodičů, např. kratším pobytem u sousedky, miniškolkami, kroužky a podobně.

Pokud má dítě hodně odlišný režim od toho školkového, například je zvyklé chodit pozdě spát, pozdě vstává, nespí po obědě…, je dobré se alespoň o prázdninách snažit přiblížit režimu školky. Zároveň je dobré naučit dítě co největší samostatnosti.

Nejen je zbavit plen (v některých školkách jsou tolerovány například při odpoledním spánku), ale i aby se umělo samostatně obléknout, obout, jíst lžící nebo příborem, jít na záchod nebo se vysmrkat. „Je běžné, že učitelky pomáhají dětem s oblékáním, tkaničkami, stolováním atd., ale mělo by se skutečně jednat spíše o dopomoc.

Vše, co děti zvládnou samy, snižuje jejich stresovou zátěž,“ uzavírá ředitelka.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Poprvé ve školce. Zvládne to?

Na začátku svého vývoje se dítě fixuje na jednoho člověka – maminku. Později se tato fixace rozšiřuje na okruh nejbližších lidí. Ve třech, čtyřech letech jsou zpravidla děti natolik vyspělé, že samy vyhledávají další sociální kontakty. Chtějí si hrát s dalšími dětmi na hřišti, povídají si s nimi.

Odborníci se shodují na tom, že důležité je, aby šlo dítě do školky už sebevědomé, se základními návyky. I tak tam na něj ale mohou čekat různá úskalí.

Veďte dítě k samostatnosti

„Rodiče by měli dítě co nejdříve vést k samostatnosti. Mělo by začít dostávat drobné úkoly a za jejich splnění pochvaly, například může něco odnést nebo přinést, uklízet po sobě hračky nebo talíř po jídle. Jednoduché věci, které dítě zvládne,“ říká psychiatr Jan Cimický.

Rodiče by se neměli bát nechávat dítě samotné. Nejprve s prarodiči, pak třeba s kamarádkou a jejími dětmi, pak s chůvou nebo hodnými sousedy. Odchody a návraty dítěti pomohou najít jistotu, že se vždy vrátíte.

Podporujte ho, aby se do školky těšilo

Stejně tak je podle něj dobré podporovat dětskou fantazii a připravovat je na nástup do školky. „Protože psychika funguje tak, že člověk se na něco může těšit. Ve chvíli, než půjde dítě do školy nebo do školky, tak ho můžu už dopředu navnadit, že to bude krásné. A nemusí to být dlouhé a nějaké přesvědčování,“ dodává Cimický.

K lehčímu přijetí nového prostředí pomáhají i návštěvy zařízení. Je dobré se s učitelkami domluvit a dítě s novým prostředím seznámit. Návštěvy je dobré prodlužovat, případně tam dítě zkusit nechat na pár hodin samotné.

„No vidíš, ve školce je takových krásných hraček spousta,“ doporučuje Cimický, aby rodiče dětem říkali. „Dítě se v tu chvíli už začíná do školky těšit a dokáže se potom odloučení od rodičů podrobit bez toho, že by z toho mělo strach, protože je už na to připravené,“ vysvětluje psychiatr.

Někdy se to bez pláče neobejde

I tak ale děti mohou reagovat stresem nebo panikou, když od nich maminka odejde. „Děti můžou takto reagovat. Ale samozřejmě nejlepší je, když se podaří tuto etapu co nejrychleji zvládnout,“ říká psychiatr.

Pokud i tak pláče, je podle odborníků potřeba s ním pracovat psychologicky. „Říct například‚ vždyť už jsi tam byl, máš tam kamarády, teď tam chvíli vydržíš a já pro tebe přesně přijdu a pak se půjdeme podívat třeba do zoologické zahrady,“ radí Cimický.

Právě kamarádi ze sousedství, které dítě dobře zná, mohou hrát velkou roli při jeho zvykání si ve školce. Je-li někdo takový, domluvte, ať spolu chodí do jedné třídy.

Tipy pro rodiče:

Jak připravit dítě psychologicky na nástup do školky:

  • Pevný bod. Nástup do školky může ulehčit kamarád. Pokud se do školky chystá, nebo do ní už chodí někdo z vašeho okolí, máte napůl vyhráno. Dětem pomůže, když mají ve školce kohokoliv známého.
  • Návštěva a postupné zvykání. Domluvte se s učitelkami, že přijdete na návštěvu. Seznamte dítě s paní učitelkou. Podívejte se, co děti dělají, seznamte se s prostory. Návštěvy prodlužujte a jednou tam zkuste dítě nechat na pár hodin samotné.
  • Trénujte samostatnost. Nebojte se nechávat dítě samotné. Nejprve s prarodiči, pak třeba s kamarádkou a jejími dětmi, pak s chůvou nebo hodnými sousedy. Vaše odchody a návraty dítěti pomohou najít jistotu, že se vždy vrátíte.

Před nástupem do školky by už mělo také umět:

  • Vydržet sedět u jídla
  • Pít ze skleničky nebo hrníčku
  • Bezpečně chodit po schodech
  • Poznat si svoje oblečení a botičky
  • Obout a zout si botičky nebo bačkůrky
  • Svléct a obléct si tepláčky, tričko a bundu
  • Umýt si ruce a utřít se do ručníku
  • Používat záchod
  • Vysmrkat se
  • Uklidit po sobě hračky
  • Vyjádřit své potřeby a přání

Jak dítě dále nestresovat:

  • Zaveďte pravidelný režim a ráno se vyvarujte spěchu.
  • Dodržte, co jste mu slíbili. Nenechávejte ho ve školce déle, než jste mu ráno řekli.
  • Nováčky nenechte čekat ve školce mezi posledními.
  • Po návratu domů si užijte společný čas s dítětem, snažte se věnovat výhradně jemu.
  • Povídejte si s ním, co všechno ve školce zažilo.

Pro usnadnění každodenních činností

  • Kupte dítěti botičky na suchý zip nebo takové, které si bude umět samo nazout a vyzout.
  • Vymyslete takové oblečení, které se mu bude snadno oblékat – holčička může nosit punčošky, na ven je přetáhne tepláčky a uvnitř může mít sukýnku nebo zástěrku.
  • Dejte mu do školky oblečení, u kterého vám nebude vadit, když ho ušpiní barvičkami, aby si mohlo bezstarostně hrát a nemuselo se bát, co tomu řekne maminka, až uvidí, jak se zmazalo.
  • Podepište dítěti věci, které si bere do školky, případně na oblečení vyšijte nějakou jeho značku.

Poprvé do školky

A je to tady! To datum, na které jste čekali a také jste se ho trochu obávali, je konečně tady. Po horkém létě přišlo září a váš potomek se chystá nastoupit do procesu institucionální výchovy. Mám ještě celkem v živé paměti toto období adaptace na mateřskou školu u nás a ráda se podělím o své postřehy.

Co tento krok znamená pro vaše dítě a co znamená pro vás jako rodiče?

Asi netřeba zdůrazňovat, že už při výběru mateřské školy je dobré zjistit, jak mají ošetřeno tzv. zvykací období. To vám hodně napoví o tom, jaká školka je a jestli je více o dítěti nebo o rodičích.

Vím, že dnes slovní spojení – výběr mateřské školy – zní jako vtip, protože rodiče dnes častokrát nevybírají, ale snaží se dítě vůbec do mateřské školy dostat a jedno do které.

Ale i tak je dobré se na toto období zeptat už například během dne otevřených dveří v mateřské škole.

Když dojde na otázku adaptace vašeho miláčka na nové prostředí a novou skupinu, je nutné upozornit, že příprava na tento přechod by měla začít už mnohem dříve než pár týdnů či dokonce dní před samotným začátkem. Je dobré, když své dítě už nějaký čas předem začnete zvykat na následující:

OBDOBÍ JEŠTĚ PŘED NÁSTUPEM DO ŠKOLKY

1) ZVYKÁNÍ NA ODLOUČENÍ

Pokaždé, když budete někam odcházet, se s dítětem rozlučte a ujistěte ho, že se zase vrátíte. Jde o budování důvěry a pocitu, že je na vás spolehnutí.

Pokud s vaším dítětem máte vztah založený na vzájemné důvěře, pak nebude mít problém důvěřovat i jiným lidem ve školce a celý proces adaptace na nové prostředí pro něj bude jednodušší.

Nikdy se nesnažte nepozorovaně dítěti zmizet z očí – jen byste prohloubili pocit odloučení a strachu.

2) SAMOSTATNOST

Podporujte své dítě v samostatnosti. Jí lžící, protože vy máte strach, že by si vidličkou nebo nožem vypíchlo oko? Důvěřujte svému dítěti, podporujte ho v jeho samostatnosti. Rozvíjejte společenské i hygienické návyky (pozdrav, podání ruky, čištění zubů, oblékání …).

Někdy je to o nervy, ale vyplatí se to a pokud vaše dítě tohle všechno bude znát a bude to samo vykonávat, bude se pak ve školce cítit velmi komfortně, nebude zažívat žádné nepříjemné třeba i opakující se situace. A jestlipak víte, jak se děti nejlépe učí? Ano, nápodobou od svých rodičů.

Budete mít zájem:  Totální endoprotéza kolenního kloubu – rehabilitace

3) O VŠEM MLUVTE

Proberte s vaším dítětem vše, co ho ve školce čeká, a jak to tam chodí a pak znovu a znovu. U nás v tomto trochu pomohla i obrázková knížka, která na příběhu malého chlapce ukázala celý školkový režim a hlavně to, že ve školce je zábava.

To, co však zaujalo nejvíce, byly mé vlastní zkušenosti a vzpomínky na dobu, kdy jsem chodila do školky já. Povídali jsme si desítky minut o tom, jak to chodilo v mé školce, jaké byly paní učitelky, co mě tam bavilo i to, co jsem neměla ráda.

Snažila jsem se mému synovi rovněž vysvětlit, jaké jsou (alespoň podle mě) rozdíly mezi školkou, do které jsem před x lety chodila já, a do které bude chodit on.

Například jsem mu řekla, že v mé školce nás nutily paní učitelky do jídla, a že si myslím, že to není správné, a pokud by jeho někdo nutil ve školce do jídla, aby se nenechal, a aby mi to určitě řekl. Nakonec jsme v průběhu docházky řešili naprosto opačný problém, můj syn měl neustále ve školce hlad :o)

4) OBAVY JSOU PŘIROZENÉ

Většina lidí z vašeho okolí se bude vašeho potomka ptát na to, jak se těší do školky? Co na to odpovědět? A tak se nedivím, že můj syn si na to vypracoval stručnou odpověď, která zúčastněné uspokojila. Jeho odpověď přibližně po třetím dotazu zněla: „Ano, těším.“ A já mu byla vděčná, rozhovor na toto téma tím většinou skončil.

Doma jsme však hodně mluvili o jeho pocitech. Jak se 1. září blížilo, jeho obavy a potřeba ujištění vzrůstaly. V tomto období je velmi dobré aktivně podporovat sebedůvěru dítěte. Vysvětlete mu, že jeho obavám rozumíte a že je naprosto v pořádku, že obavy má. Zároveň mu řekněte, že víte, že to zvládne.

Když jsem synovi řekla, že i já jsem měla velké obavy jít do školky, pochopil, že jeho pocity jsou v pořádku a myslím, že se mu tím i dost ulevilo. Aby dítě do školky chodilo rádo a bez negativních pocitů, je nutné mít k ní kladný vztah. Nikdy školkou nestrašte ani nevyhrožujte.

Věty typu: „Počkej, až budeš chodit do školky, oni tě tam naučí!“ by vůbec neměly zaznít.

OBDOBÍ BEZPROSTŘEDNĚ PO NÁSTUPU DO ŠKOLKY

1) NEUPLÁCET

Věřím, že rodiče dokáží být velmi vynalézaví v tom, jak své dítě motivovat k docházce. Není však dobré slibovat dítěti odměnu předem. Dítě je ve stresu už jen z faktu, že je v novém prostředí, v nové skupině lidí, odloučeno od jeho nejbližších a přidávat k tomu ještě stres z toho, zda dosáhne na slíbenou odměnu nebo ne by nebylo dvakrát moudré.

2) CO VAŠE POCITY?

Jistě jste si už všimli, že vaše dítě má neuvěřitelný radar na vaše vlastní pocity. Dokáže velmi dobře přečíst vaši náladu a rozpoložení a přenést ji na sebe. To platí i v případě vaší nervozity, úzkosti a nejistoty, zda vaše dítě docházku zvládne bez problémů nebo ne.

Neočekávejte, že vaše dítě bude vyrovnané a sebejisté, když právě to chybí vám a svou úzkost přenášíte na něj.

Zkuste se domluvit s partnerem, kdo z vás tuto situaci dokáže zvládnout s větším klidem a ten pak bude vodit dítě do školky alespoň po nezbytnou dobu ze začátku.

3) ROZLOUČENÍ

Pokud jste dodrželi výše uvedená doporučení, vaše dítě by mělo jít do školky vybavené potřebnými informacemi a dostatečným sebevědomím k tomu, aby si bez problémů přivyklo na nové prostředí a skupinu. Pokud i tak dojde na pláč, buďte trpěliví, klidní a přívětiví. Podpořte v dítěti jeho sebevědomí, rozlučte se krátce, s láskou ale rozhodně. Nikdy neodcházejte narychlo nebo dokonce tajně či ve vzteku.

Jak jsme psaly v úvodu, je dobré zahrnout adaptační proces v mateřské škole jako jedno z hodnotících kritérií pro její výběr.

Asi i bez pedagogického vzdělání dokážete rozeznat ten rozdíl v přístupu, kdy máte na jedné straně školku, která má proces adaptace rozložený do jednoho měsíce a je celý o pozvolném zvykání si dítěte na nový režim a prostředí.

Na druhé straně pak máte školku, kde vám paní učitelky budou tvrdit, jak k nim děti chodí rády a jak stačí dítě přivézt na jedno dopoledne, aby si zvyklo a další dny si pro něj můžete chodit do 18:00. U nás jsme zažili oba přístupy a hádejte, jak to dopadlo.

Agresivní dítě ve školce – náš příběh

Během prvních měsíců docházky do mateřské školy je dobré o všem, co se ve školce ten den odehrálo, s dítětem mluvit. Jen tak máte šanci dozvědět se, zda je ve školce vše v pořádku a vaše dítě je tam spokojené a cítí se dobře. Dozvíte se jaký je režim dané školky a jaká je dynamika ve skupině a zda obojí vašemu dítěti vyhovuje.

V naší školce jsme se během prvních měsíců docházky setkali s velmi nepříjemnou situací pro většinu rodičů a dětí. Můj syn začal po nějakém čase chodit domů ze školky s tím, že je tam jedna holčička, která je zlobivá. Této informaci jsem nepřikládala valný význam stejně jako řada ostatních rodičů.

Další týden chodil s tím, že ta holčička je opravdu hodně zlobivá. Opět mě nic netrklo a pomyslela jsem si, že je to asi jen nějaké hyperaktivní dítě. Pak jsme navštívili naší dětskou paní doktorku a můj syn na její otázku, jak se mu líbí ve školce, odpověděl, že je tam jedna hodně zlobivá holčička.

Paní doktorka zdvihla ukazováček a řekla: „Tak na to velký pozor, maminko!“ Sdělila mi, že dítě-agresor je obrovský problém ve skupině. Ani v ten moment mi nedocházely možné důsledky. Doslova o pár dní později můj syn začal odmítat chodit do školky. Bylo to zhruba po 3 měsících docházky a pro mě to přišlo jako blesk z čistého nebe.

Během několika dalších dnů/týdnů se doslova vzedmula vlna odporu docházet do školky u všech dětí. Některé dokonce do školky opravdu docházet přestaly, protože se u nich začaly projevovat psychosomatické problémy spojené se vzniklou situací.

Hromadily se stížnosti na vedení mateřské školy, až jsme se jako rodiče konečně dočkali vysvětlení a vyřešení. Problémem byla opravdu ta zmiňovaná holčička, která ve věku 6 let byla zařazena mezi děti 3-4leté, jelikož její mentální vývoj odpovídal právě této věkové hranici, jak bylo zjištěno po vyšetření psycholožkou.

Holčička byla fyzicky nejsilnější a projevovala agresivní sklony vůči ostatním dětem. Nakonec se situace vyřešila ke spokojenosti všech, děti se přestaly bát chodit do školky a vše se pak vrátilo do normálních kolejí.

Tento příběh jsem napsala proto, abych ukázala, že někdy existují i opravdu objektivní důvody u dětí, které mají oprávněný strach a odmítají chodit do školky. Ty by se neměly v žádném případě podceňovat.

Držíme palce!

Mateřská škola Klubíčko

Co potřebuje mít dítě z domova:

  • vhodné oblečení do třídy a bačkory s pevnou patou (nevhodné jsou boty typu Crocs)
  • oblečení a boty na pobyt venku (doporučujeme starší, které je možné si ušpinit)
  • náhradní oblečení, spodní prádlo (u malých dětí min. dvoje)
  • pyžamo (cca 1x za 14 dní si dítě přinese čisté pyžamo, výměnou za nošené) • gumáky, pláštěnku
  • plastovou podepsanou krabičku na odpolední svačiny, které nejdou zabalit
  • na začátku školního roku 700,- Kč do třídního fondu (slouží k úhradě představení, divadel, kulturních akcí)
  • 1 krabici vytahovacích papírových kapesníků 200 ks
  • to vše označené monogramem, jménem dítěte!
  • ručníky a povlečení dětem poskytuje a pere mateřská škola.

   Co by mělo dítě zvládnout před nástupem do školky:

  • znát svoje jméno, starší děti i příjmení
  • umět si říci, co chce nebo potřebuje
  • umývat si ruce, utírat se do ručníku
  • smrkat
  • jíst lžící a pít z hrnečku, skleničky
  • během jídla sedět v klidu u stolu
  • rozpoznat svoje oblečení
  • obouvat a zouvat boty, bačkory (tkaničky pomůže zavázat učitelka)
  • oblékat se a svlékat – tričko, kalhoty, ponožky (učitelka by měla pomoci jen v případě nutnosti)
  • používat toaletu – umět si včas říci (pleny do mateřské školy nepatří)

Adaptační plán Mateřské školy Klubíčko

Začlenění dítěte do prostředí MŠ

  • významná událost týkající se celé rodiny
  • dítě si musí zvyknout na odloučení od rodičů, na denní režim, učí se fungovat v kolektivu vrstevníků, setkává se s novou autoritou
  • adaptace je dlouhodobou záležitostí a vždy musí být zohledněná osobnosti dítěte a domluvit se na postupu s rodinou týkající se konkrétního dítěte
  • podmínkou úspěšného vstupu do mateřské školy je postupné seznamování se s novým prostředím (je to věc individuální)
  • co by dítě mělo samo zvládnout – bezproblémovému zařazení do běžného režimu MŠ pomůže, když dítě bude mít zvládnuté sebeobslužné činnosti přiměřené věku, bývá na návštěvě u prarodičů či známých bez přítomnosti rodiče

Podle Matějčka (2005) dítě zralé pro mateřskou školu by mělo umět běhat, skákat, jezdit na trojkolce, samo pít z hrnečku, obsloužit se u jídla a při oblékání, koordinovat své pohyby.

Adaptační proces

  • adaptační proces začíná „Dnem otevřených dveří“ kdy se dítě společně s rodinou může seznámit s prostorami školky, s režimem dne, s pedagogy, s prací dětí a učitelek na třídách i v šatnách, mají možnost nahlédnout do nabízeného vzdělávacího programu aj.
  • během posledního srpnového týdne mají rodiče možnost navštívit MŠ (svoji třídu)  od 14:30hod – 16:00hod. V prostředí mateřské školy dítě nikdy nenechávejte mimo Váš dozor, protože za bezpečnost dětí ručí rodiče, nově příchozí děti jsou do MŠ zapsány až k 1.9.
  • před nastoupením dětí pořádáme „Informativní schůzku“, kde jsou rodičům sděleny všechny důležité informace a je prostor pro i pro jejich dotazy
  • počet a průběh návštěv domlouváme s třídními p.učitelkami (min. 2-3) – vhodná konzultace mezi rodičem a učitelkou – poznávání dítěte
  • nástup dítěte není nutný ihned k prvnímu září, kdy přijde více nových dětí a není snadné ze strany učitelky se každému plně věnovat – lze domluvit s p. učitelkou nejvhodnější termín nastoupení během dalších týdnů v září či říjnu (pokud rodiče mají tuto možnost)
  • první návštěva MŠ – rodič přijde do třídy a s dítětem si projde třídu, podívají se na hračky, chvilku si zahrají a následně rodič odchází ze třídy pryč ( na 10 min -1 hod) – ve slíbenou dobu přijde, projeví radost, že si dítě pěkně hrálo a společně odcházejí domů
  • druhý den se zkrátí společná doba ve třídě a prodlouží se doba bez rodiče (např. hraní a vycházka a odchází před obědem)
  • třetí den rodič přivede dítě do MŠ a rozloučí se rychleji, než den předchozí (pokud to půjde, tak u dveří) a vyzvedne dítě po obědě
  • doporučujeme dávat malé děti do školky pouze 2-3 dny v týdnu, pokud je to možné
  • Zvykání na školku je individuální proces, proto je potřeba adaptační proces přizpůsobit potřebám daného dítěte!
  • děti vyzvedáváme po obědě do plného zvládnutí adaptace v MŠ a až pak se domlouváme na odpočívání po obědě a vyzvednutí si dítěte po odpolední svačině (nejdříve ve 14,30hod)

Osobnost učitelky a její role související s problematikou adaptace dítěte

  • úkolem učitelky je vytvářet klidnou, bezpečnou a vstřícnou atmosféru
  • nabízet dětem dostatek podnětů pro jejich rozvoj skrz přirozené poznávací city (zvědavost,..)
  • uspokojení potřeby dětské hry (řízené a spontánní činnosti půl na půl)
  • pomáhá ucelit a posilnit dětský kolektiv, aby byl přátelský a příjemný pro každého
  • učitelka věnuje svoji pozornost na důležitou motivace při vstupu dítěte do MŠ při loučení s rodiči
  • schopnost navázat partnerské vztahy s rodinami dětí
  • otevřené a na pravdě založené informování rodičů o pobytu dítěte v MŠ
  • plánování adaptačního procesu založených na předchozích zkušenostech
Budete mít zájem:  Vitaminy Pro Děti Rakytníček?

Co pro dítě může udělat rodina

  • o školce mluvíme hezky (nikdy dítě nestrašíme, pokud s něčím nesouhlasíme, pak to řešíme s učitelkami a nikoliv s dítětem – důležitá jednota rodič – učitelka), těšíme se na školku a propojujeme hry v domácím prostředím s hraním v MŠ (písničky, básničky, čtení pohádky – co ve školce děláme můžete vidět na nástěnkách v šatnách)
  • chování dětí neřešíme před dítětem
  • i rodiče se zpravidla začleňují do nové skupiny, skupiny rodičů dětí z MŠ a to je spojeno se zvládáním nejrůznějších požadavků (včasný příchod do MŠ, odhlašování dětí do 7hod aj.)
  • dodržování slibů – např. přijdu pro tebe hned po svačince, vyzvedne tě po obědě dědeček – používejme časové označení, kterým dítě rozumí – po obědě, po svačině, po spaní
  • s dítětem o školce mluvíme, zajímáme se o dění (sledujeme nástěnky, rozhovory s dítětem), ale nikdy na dítě netlačíme – přehnaný zájem může v dítěti vyvolat nejistotu
  • pokud dítěti oznámíte, že půjde do MŠ,  stůjte si za tím a do MŠ ho skutečně dejte

Vztah rodina – MŠ

  • důvěra, otevřenost, upřímnost – pokud dítě vidí, že maminka má příjemný vztah s učitelkou, pak i dítě je důvěřivé
  • možnost kdykoliv si domluvit konzultační hodiny s p. učitelkou na třídě nebo i p. ředitelkou
  • rodiče nám prozradí důležité informace o dítěti – dotazník – co má rádo, jak je oslovováno aj.
  • doporučujeme rodičům, aby si dítě vzalo z domu oblíbenou hračku, ke které má hezký vztah a stala se pro něj oporou (na vlastní zodpovědnost rodičů, za hračky neručíme – není to v našich silách, bezpečnost dětí na prvním místě)
  • naplánovat si ráno tak, aby nemusel být doma stres a časová tíseň z „nestíhání“ – klidné ráno dítě příjemně naladí a probudí v něm pocit bezpečí
  • při odchodu musí být rodič dobře naladěn a nedat na sobě znát žádné obavy
  • rodina by zpočátku neměla naléhat na dítě, aby se zapojovalo do společných her, aktivit a výtvarných činností – zpočátku dítě pozoruje a až nastane pravý
  • čas, dítě začne mít chuť napodobovat starší kamarády a samo se zapojí
  • důležité je sdílení – vyprávíme si s dítětem o MŠ, jak se mělo, zpíváme písničky, které se učíme ve školce (viz. nástěnky) – pravidelně se informujeme o dění v MŠ na nástěnkách v hale
  • neprotahujeme loučení – přiměřené

Cíl adaptačního programu

  • přiblížit mateřskou školu rodinám s dětmi, které se připravují na zahájení docházky (dostatečné seznámení s prostředím, podmínkami vzdělávání, pedagogy a personálem školy)
  • seznámit rodiče s adaptačním programem a domluvit se s nimi na nejvhodnějším postupu právě pro jejich dítě vzhledem k jeho osobnosti, věku a potřebám
  • umožnit dětem, které budou navštěvovat mateřskou školu postupné a nenásilné poznání nového prostředí

První den ve školce

Když je dítě v pohodě, udělejte si hezké ráno, společně si vyberte oblečení a první den zkuste zvládnout bez spěchu. Povídejte si, co Vás oba ten den čeká. Ve školce si najděte značku, ukažte si, co kde je, řekněte si, co a jak bude, kdy si pro něj přijdete a co bude dělat, když… Pusu, zamávat, pomazlit, maminky zamáčknou slzu dojetí a vše je dobré. 

Když dítě pláče, je situace jiná. Pláčem Vám dítě říká, že potřebuje něco jinak. Neexistuje rada, která za všech okolností vždy funguje. Vy své dítě znáte nejlépe, víte, jestli potřebuje delší čas na rozloučení nebo to udělat rychle bez protahování. 

Pokud dítě pláče při loučení, zaměřte se na to, co se děje po tom, co Vy odejdete. Pokud se velmi rychle uklidní a začne si hrát, není třeba to příliš řešit. Pokud propláče celé dopoledne až do Vašeho příchodu, říká Vám, že jeho potřeby nejsou naplněny a je nutné mu v tom pomoci.

Nechte dítě, ať si vybere malého plyšáka, hračku nebo oblíbenou svačinku či fotku maminky, kterou si do školky vezme a které bude moct vždy říct, když bude smutné nebo nejisté. Seznamte ho osobně s učitelkou, aby vědělo, za kým může jít. To vše mu může pomoci. 

“Mám s ním chodit do třídy a chvíli si tam hrát a pak třeba nenápadně zmizet?”

Každá školka má pravidla nastavená jinak a i každé dítě je jiné. Je na Vás, jestli s dítětem na prvních pár desítek minut do herny půjdete nebo ne. Některé dítě to potřebuje a jiné jen zkouší, co mu ještě dovolíte. Co je ale důležité? 

Nelžete. Jít s ním do třídy a pak se beze slova nenápadně vypařit, aby si toho dítě nevšimlo, to není dobré. Nabourává to Vaši důvěru. 

“Ano, půjdu tam s tebou, když ti to pomůže, ale za 10 minut musím odejít, ano?” 

Někdy může Vaše přítomnost ve třídě nabourat celý ještě neusazený kolektiv a mohou začít plakat i děti, které doposud neplakaly. V takovém případě je také lepší zvládnout loučení v šatně, i když bude třeba delší.

Některé děti potřebují jen 10 minut navíc pomazlit, sebrat odvahu a pak s hlubokým nádechem a sevřenými rty jdou. Ale nepláčou. Ptejte se dětí, co potřebují. I tříleté dítě Vám dokáže alespoň částečně odpovědět.

 

“Tak u nás to bylo první 2 týdny úplně v pohodě a pak Anička proplakala další 4 měsíce.”

Začne po několika týdnech či měsících plakat, přitom chodilo do školky rádo? Ptejte se, co potřebuje. Co mělo a teď už nemá? Co by mu pomohlo, co pro něj můžete udělat Vy? Třeba ho jen přestal bavit režim vstávání, přestala ho bavit pravidla, která ve školce musí dodržovat. Nebo se s někým nepohodlo, na to je dobré zeptat se učitelky.

Takový pláč má vždy příčinu. Hledejte ji. Neslibujte za školku odměny, ale ani nestrašte tresty. I když je to pro dítě náročné – dělá maximum, aby vše zvládlo. Další stres z toho, že přijde o pohádku večer, nebo že nedostane slibované autičko či zmrzlinu, už nepotřebuje.

Navíc kupovat každý den dárek, za to, že zvládlo být ve školce či se nepočůrat je dlouhodobě neudržitelné. 

Dítě bude poprvé bez mámy a táty. Přichází první delší odloučení od rodičů, setkává se s negativními emocemi, přibude mu mnoho nových rolí, režim a pravidla, dětský kolektiv a mnoho dalších nových věcí. Někdy to dítě zvládá s úsměvem, jindy se slzičkami. Počítejte s tím, že si dítě na školku zvyká. Vytvořte časový prostor sobě i dítěti a práci si naplánujte později.

Když se děti nechovají tak, jak my chceme: Brečí nebo smlouvají, jsou agresivní nebo naopak bojácné, nemluví, nechtějí se účastnit aktivit, nechtějí jíst, po návratu ze školky trestají mámu za to, že ho tam nechala nebo se dokonce začnou počůrávat či vždy v neděli večer přijdou s bolestí břicha a zvýšenou teplotou? Tím vším mohou komunikovat svoje potřeby, které nemají naplněné. Když tyto potřeby dosytí, symptomy většinou zmizí.

  1. Potřeba důvěry a pocitu někam patřit – Rodinné zázemí je v tomto věku nesmírně důležité. Dítě si může myslet, že jej rodiče dávají do školky proto, že jej už nemají rádi nebo že s ním nechtějí být. Podporujte jej v tom, aby mělo jistotu, že je doma plně přijímané a milované. Smysluplně strávený čas společně mimo školku je velice důležitý a dává dítěti pocit bezpečí, že někam patří. Školka na plný úvazek a 4 kroužky týdně tomu moc nepomohou. Běžte spolu ven zajezdit si na kole, házet kameny do řeky, povídejte si o tom, co ho baví a co se mu podařilo a v jaké pohádce zrovna žije? Dítě touží po tom, aby se rodič o jeho vnitřní svět zajímal. Že na to není sám.
  2. Potřeba bezpečí a orientace v novém prostředí – Vše je nové. Tříleté dítě žije v pohádkách a fantazii. Doteď vyrůstalo ve svém království a nyní jej rodiče – král a královna – vyslali do světa na zkušenou. A v tom světě na něj v začarovaném lese a temných rybnících čekají všelijaké nástrahy. Takže se z donucení vydává do tohoto neznámého světa a má strach. Už nemá za zády mámu, za kterou se může kdykoli schovat, ale je najednou samo. Co když budu chtít čurat? Trefím na záchod? Co když si pro mě máma nepřijde? Nebo co když zapomenu, u kterého stolečku je moje místo? Takový strach může projevovat rozličnými způsoby – pláčem, vztekem, stažením se do sebe, agresivitou nebo dokonce psychosomatickými projevy. Tříleté dítě neumí své emoce popsat a už vůbec je ještě nedokáže adekvátně zpracovávat. Potřebuje mít jistotu, že se mu tam nic zlého nestane a že si dokáže nějak poradit. MŮŽU SI ŘÍCT O POMOC PANÍ UČITELCE I RODIČŮM.
  3. Potřeba sebedůvěry – Sebevědomé dítě, které samo o sobě ví, že si dokáže poradit, se ve školce cítí lépe. Když přichází do školky a umí už něco, co ještě jeho spolužák neumí, zažije pocit úspěchu a jeho sebedůvěra se tím posílí. Je úžasné, že si umí samo obout boty nebo se převléknout nebo si donést jídlo ke stolečku. Cítí se kompetentní. Ví, že na to má. Dětský kolektiv umí být svou upřímností někdy až krutý. Pokud dítě do školky vstupuje se zdravou sebedůvěrou, dětské soudy jej tolik nerozhodí. Je důležité si uvědomit, že tříleté dítě se takto poprvé setkává s pocity smutku, stesku nebo i zloby. Čím více takových situací dokáže zvládnout, tím lépe se bude samo cítit. Ale aby to dokázalo, potřebuje Vás, abyste mu byli oporou. VÍM, ŽE TO ZVLÁDNU.
  4. Potřeba hrát si a objevovat – Svět tříletého dítěte je jedna velká hra. Vše je zajímavé, vše chce vyzkoušet, osahat a objevit. Byla by velká škoda tuhle přirozenou touhu po objevování udupat nepovedeným vstupem do školky. Nalaďte se na hravou dětskou notu, školka nemusí být vážná a seriózní povinnost, ale taková naše hra, kterou společně hrajeme. “Ty jsi malý objevitel, který pluje na velké lodi do neznámé země jménem školka a až tam něco objevíš, příjdu a budeme si o tom vyprávět.” Hrajte si spolu. 

A co vy, rodiče? Jaká změna je to pro vás? Z čeho máte obavy?

  • že poprvé svěřujete dítě někomu do výchovy, nemáte ho na očích, nevíte, co dělá nebo jak se má, že nad ním nemáte kontrolu?
  • že to, co jste si doma za 3 roky “vypiplali”, Vám ve školce zničí? Že nevíte, zda to na něj bude mít dobrý vliv?
  • že Vám bude smutno? 

Emoce nejsou výhradou dětí. Máme je všichni. I maminkám a tatínkům je smutno a stýská se jim nebo si dokonce připadají jako špatní rodiče, když dítě dají do školky. Že něco nezvládli nebo že s dětmi nemůžou být. Může se Vám hodně ulevit, když si všechny emoce přiznáte a dovolíte si je prožít. 

Děti poznají, když něco není v pořádku. Když jsme vnitřně nejistí, okamžitě to vycítí. A pak při odchodu do školky pláčou a nám trhá srdce nechat je tam a o to více si říkáme, že jsme je do školky neměli dávat a jak jsme hrozní rodiče. Pomozte sobě i dětem tím, že si ujasníte, jak to máte.

Proč ho dávám do školky? Musím do práce? Mám doma druhé dítě, kterému se chci víc věnovat? Nudí se už se mnou doma a potřebuje vrstevníky? Nebo prostě jen chci mít trochu času sama pro sebe? To vše je naprosto v pořádku. A je fajn o tom vědět. To, jak to máte v sobě nastavené pak budete i přirozeně s dítětem komunikovat.

Důležitá je Vaše sebejistota. O tu se Vaše dítě opírá. 

A přesto, nezvládáte situace, kdy v šatně dítě pláče, Vám se chce brečet taky a nakonec raději zbaběle utečete? Když bude do školky vodit děti tatínek, babička nebo dědeček, možná bude vše úplně jiné. Zkuste to. 

Už samotný okamžik vyzvednutí dítěte může nastavit náladu na celé odpoledne. Zkuste netelefonovat, nespílat, že se pomalu obléká a vy nestíháte nakoupit.

Raději se zeptejte, s čím si hrálo? Co se mu líbilo a co spolu odpoledne vymyslíte.

Ať vše společně zvládnete s radostí!

Zpět na výpis

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector