Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na jaře a na podzim nejvíce útočí viry, imunitní systém si musí zvykat na změny počasí, a tehdy je nejslabší. Virus se prosadí a vyvolá nemoc.
V dětském věku se můžete setkat s tím, že viróza je provázena červenými až fialovými vyrážkami, které se nejdříve objeví na tváři, poté na trupu a posléze na končetinách. Vyrážky mohou splývat v jeden obrazec, lékaři pak hovoří o megalerythema infectiosum, nebo jen erythema infectiosum, nebo se této nemoci říká parvoviróza, protože je způsobena virem s názvem parvovirus.
Ale asi nejznámější mezi maminkami je termín pátá nemoc, protože je součástí pěti běžných dětských onemocnění s vyrážkou.
Pátá nemoc mívá u malých dětí obvykle mírný průběh a nevyžaduje speciální léčbu. U dospělých ale může parvovirus způsobit závažnější průběh. Typickým příznakem je bolest kloubů, nejvíce v zápěstí, kotnících a kolenou. U těhotných žen musíme zvýšit pozornost, jde totiž o to, jak výkonný má obranný systém.
Přenos viru je kapénkový. Pokud imunitní systém vpustí virus do krve těhotné ženy, existuje možnost, že se virus dostane přes placentu do plodu, což může být pro něj nepříznivé.
Parvovirová infekce je také mnohem závažnější pro lidi, kteří trpí některými druhy anémie, nebo mají oslabený imunitní systém, užívají imunosupresi apod.
Přenos infekce
Parvovirové infekce způsobuje lidský parvovirus B19. Parvovirus se šíří z člověka na člověka stejně jako viry způsobující nachlazení, přenáší se pomocí kapének, jež se uvolňují z dýchacích cest. U plodu je nemoc přenášena krví placenty.
Inkubační doba je 1 – 2 týdny. Největší míru infekčnosti má dítě předtím, než se objeví výsev vyrážky. Poté už nemocný není považován za infekčního a nemusí být izolován.
Prodělání nemoci zanechává trvalou imunitu. Dospělí lidé jsou tedy proti páté nemoci imunní, protože ji pravděpodobně prodělali v dětství, tudíž nemohou být nemocí znovu nakaženi.
Příznaky nemoci
Nejprve zarudnutí pokožky, typicky v obličeji, pak na končetinách, hýždích. Zarudnutí se mění ve vyrážku o velikosti 1-2 cm. Může svědit a po 3-4 dnech začíná blednout. Celý proces vyrážky trvá asi týden.
Dále mohou být teploty, bolest hlavy, únava, někdy průjem, bolest kloubů, anémie. Když se viry v těle přemnoží, dostanou se do kostní dřeně a napadají červené krvinky, v tom důsledku je utlumena jejich tvorba.
Pokud má dítě problémy s onemocněním krve, pak zmíněný virus přináší komplikace.
Diferenciální diagnóza
Další nemoc, tzv. šestá, nebo také exanthema subitum, či lidově spalničky nemluvňat. Nejprve probíhá teplota a po jejím poklesu se objeví vyrážka. Onemocnění způsobuje lidský herpetický virus 6 (herpesvirus (HHV) 6 human) a přenáší se slinami a tělesným kontaktem či vzduchem.
Nemoc může být zaměnitelná se zarděnkami nebo spalničkami. Dospělý člověk onemocní šestou nemocí velmi vzácně. Typická je bolest v krku a zvětšené krční uzliny a je třeba nemoc odlišit od infekční mononukleózy.
Léčba
Dynamika průběhu nemoci závisí na základním stavu a schopnosti imunitního systému daného jedince. Většina pacientů se zdravým imunitním systémem nemá žádné dlouhodobé následky.
Nicméně doporučuji, aby zasedala rodinná rada a vytvořila pro nemocného režim klidu a bez stresů, pití hojnosti tekutin, příjmu vitaminů apod. Imunitní systém potřebuje k boji s virem klid na lůžku a naši podporu. Nemáme totiž proti viru lék, ani očkování.
Léčba těchto nemocí se řídí podle příznaků. Jde o virová onemocnění, proto je podávání antibiotik neopodstatněné.
Ti jedinci, kteří již jsou léčeni pro nějakou nemoc, kde je imunitní systém oslaben, nebo ti, kdo trpí poruchou krve, by měli kontaktovat svého lékaře a řešit problém individuálně dle jejich stavu.
Pátá nemoc – jaké má příznaky a jak ji léčit – Pestrý Jídelníček
Pátá nemoc patří mezi poměrně běžné dětské nemoci, je totiž vysoce nakažlivá. Pátá a šestá nemoc mají podobné příznaky, těmi nejčastějšími jsou u dětí vysoká horečka a vyrážka. Jak zmírnit průběh této nemoci a dá se jí předejít?
Co je pátá nemoc?
Pátá dětská nemoc patří mezi dětská infekční onemocnění a postihuje hlavně předškoláky a nejmladší školáky. Její projevy jsou různé, často má nemoc mírný průběh. Vysoká horečka u dětí ale dokáže potrápit.
Původcem nemoci je parvovirus B19 a v dětských kolektivech se nemoc přenáší kapénkovou infekcí, tedy vzduchem. Inkubační doba bývá jeden až dva týdny a právě koncem této doby bývají děti nejvíce infekční. Pátá nemoc je velmi časté onemocnění – týká se zhruba 30 % malých dětí.
Pátá dětská nemoc se vyskytuje převážně na jaře. Onemocnění začíná vysokou teplotou (kolem 38-40 °C), která může trvat až pět dnů. Po zhruba týdnu se objevuje vyrážka.
Pátá nemoc – příznaky a jak je léčit
Jaké jsou typické příznaky páté nemoci, které ji odlišují od dalších běžných dětských onemocnění, mezi které patří kromě páté i šestá nemoc?
- zvýšená teplota nebo horečka
- vyrážka na tváři
- červené, tmavě červené až červenofialové skvrny na kůži na těle
- oblast kolem úst je nápadně bledá
- celková slabost
- bolest svalů a kloubů
Léčba páté nemoci spočívá pouze ve zmírnění příznaků, nemoc odejde sama i bez náročné léčby. Hlavní je klid a dostatek tekutin. Pro pacienty je důležité především zůstat v čistotě. Nemocný se může sprchovat a měl by mít nakrátko ostříhané a čisté nehty, aby při škrabání nedošlo k zanesení infekce do vyrážky.
I když už se dítě cítí dobře a vyrážka odeznívá, je jeho imunita velmi oslabena a lehce může podlehnout jiné nemoci. S nemocným dítětem v žádném případě nechoďte do kolektivu a zabraňte kontaktu s těhotnými ženami.
Vysoká horečka u dětí
V případě vysoké horečky u dětí (nad 38 °C) je potřeba nasadit léky s paracetamolem nebo ibuprofenem, případně provádět chladivé zábaly. Nezapomínejte na dodržování pitného režimu.
Vysoké horečky u dětí se však během této nemoci nemusí objevit, některé děti mají velmi mírný průběh.
Vysoké horečky mohou samozřejmě způsobovat i jiná onemocnění, jedná se například o běžné příznaky mononukleózy.
Léky a doplňky stravy nakoupíte zde
Vyrážka u dětí
Vyrážka u dětí je nejtypičtějším projevem páté nemoci. Vyrážka ale patří také mezi příznaky spály a dalších dětských nemocí. Nejprve se objevuje na tváři a kolem nosu, její ohraničení má tvar rozevřených motýlích křídel.
Poté se vyrážka u dětí rozšiřuje i na zbytek těla, nejvýraznější je na zevní straně končetin a zadečku. Na břiše a zádech je vyrážky méně a je méně výrazná. Objevit se může i na dlaních a ploskách nohou. Ke zhoršení vyrážky může přispět vystavení slunci a vysokým teplotám nebo stres.
V době, kdy se začíná vyrážka u dětí šířit, už nemoc není nakažlivá. Vyrážka by měla sama zmizet v řádu několika týdnů.
Kdy navštívit lékaře
Jestliže pátá nemoc probíhá bez závažnějších obtíží, není nutná návštěva lékaře. Lékař by měl ale vždy vědět, že dítě tuto nemoc prodělalo.
Informace je pro lékaře cenná při vyšetřování jiných exantémových onemocnění, která mohou dítě postihnout.
Pokud se ale kromě výše uvedených příznaků páté nemoci, jako je vyrážka a horečka u dětí, objeví i další vážnější komplikace, doporučuje se lékaře navštívit.
V čem se liší pátá a šestá nemoc?
Šestá nemoc je způsobena herpesvirem HH6, který patří do skupiny virů způsobujících například opary nebo plané neštovice.
Na rozdíl od nemoci páté šestá nemoc postihuje spíše mladší děti, od 6 měsíců do 2 let. Stejně jako pátá nemoc se šestá nemoc přenáší vzduchem a je tak vysoce nakažlivá.
Léčba páté a šesté nemoci je stejná, spočívá pouze v léčbě konkrétních příznaků.
Příznaky šesté nemoci:
- velmi vysoké horečky u dětí (až 40 °C)
- červená vyrážka, která postihuje trup a končetiny, na rozdíl od páté nemoci se vyrážka nevyskytuje v obličeji a nesvědí
- příznaky nachlazení jako je rýma a kašel
- nespavost, nechutenství
Pátá nemoc u těhotných žen
Pátá nemoc je nebezpečná pro těhotné ženy, protože může dojít k přenosu viru z matky na plod. V takovém případě hrozí poškození až odumření plodu. Riziko, že dojde k poškození plodu je okolo 5-10 %. O něco vyšší je, pokud infekce matky nastala v druhém trimestru těhotenství. Velká část žen ale tuto nemoc již prodělala v dětství, tudíž by proti ní měla být imunní.
Tip: Co můžete udělat pro zdraví vás a vašeho dítěte během těhotenství? Přečtěte si, jak by měl vypadat vyvážený a pestrý těhotenský jídelníček.
Vyzkoušejte přírodní doplňky stravy ADVANCE Nutraceutics
Prevence páté nemoci
Proti nemoci není dostupné očkování a prevence v pravém slova smyslu neexistuje. Určitě je dobré dodržovat zdravý životní styl – zdravá strava s dostatkem ovoce a zeleniny, pitný režim, pohyb a dostatek spánku.
Vhodné je doplňovat i některé vitamíny a minerály, kterých často míváme ve stravě nedostatek, přestože se snažíme o zdravý životní styl. Například vitamín D, který má příznivý vliv na imunitu. V těhotenském jídelníčku by neměl chybět dostatek kyseliny listové.
Pokud jste těhotná a nejste si jistá, zda jste v dětství pátou nemoc prodělala, raději se vyhýbejte dětským kolektivům. Pátá dětská nemoc se neopakuje, zanechává trvalou imunitu.
Tip: Velký výběr zdravých potravin najdete na e-shopu Grizly.
Další častá onemocnění u dětí
Kromě páté a šesté nemoci existuje řada dalších onemocnění, které často postihují děti. Zde je několik nejběžnějších:
- Spála. Další nemoc, která postihuje primárně děti. Objevit se ale může i u dospělých. Mezi příznaky spály patří horečka, bolest v krku, zduření uzlin a vyrážka.
- Infekční mononukleóza. Tato nemoc postihuje jak děti, tak dospělé. Nejčastější příznaky mononukleózy jsou horečka, únava, zvětšení uzlin, jater a sleziny.
- Plané neštovice. Velmi časté onemocnění, které většina lidí prodělá v dětství. Nepříjemné jsou zejména kvůli svědivým puchýřkům po celém těle. Jak poznat neštovice se dozvíte v samostatném článku.
- Laryngitida. Velmi nepříjemná nemoc, proti které bohužel neexistuje prevence. Hlavním projevem je suchý dráždivý kašel.
Pátá nemoc: nemusí se projevit, „chytit“ ji mohou i dospělí
Co je to Pátá nemoc a co je příčinou jejího vzniku?Pátá dětská nemoc neboli erythemainfectiosum (megalerythema) je virové infekční onemocnění s typickým exantémem (vyrážkou na kůži).
Příčinou je virus – parvovirus B19, který se šíří vzduchem, častěji v chladnějších obdobích roku. Virus se množí v dýchacích cestách a krví se dostává do kostní dřeně, kde se dále množí a způsobuje přechodný útlum vyzrávání červených krvinek.
V tuto chvíli si imunitní systém začíná vytvářet specifické protilátky a bojuje s infekcí. Dále virus koluje krví a proniká do kůže a kloubů. Infekce může proběhnout zcela skrytě nebo jako lehké onemocnění s vyrážkou.
U pacientů s těžkou poruchou imunity nebo s chorobami červených krvinek, může však toto onemocnění probíhat mnohem dramatičtěji.
Označení Pátá nemoc má nějaký význam?Tento termín pochází z počátku 20. stol. z původní klasifikace šesti nejčastějších dětských exantémových onemocnění.
Jako „první dětská nemoc“ se tehdy označovaly spalničky, „druhou“ byla spála atd. Dnes je toto třídění nedostačující.
Tato onemocnění se dnes vyskytují s jinou četností a závažností než kdysi a zároveň přibyla řada nových patogenů (původců onemocnění). Spíše ze zvyku, se toto označení mezi laiky i odborníky zachovalo.
Jakou věkovou skupinu dětí nejčastěji postihuje a je možný přenos na dospělého člověka?Může postihnout kohokoli, kdo se s tímto virem zatím nesetkal. Nejčastěji jsou to však děti předškolního a mladšího školního věku, event. mladiství.
S jakými příznaky se malý pacient potýká a jak rodiče poznají, že jde o tuto chorobu?Po inkubační době 6-14 dní se (většinou jako jediným příznak) objevuje typický výsev exantému na nose a tvářích ve tvaru motýla, jako červenofialové místy splývající skvrnky.
Exantém se dále šíří na trup a končetiny (zevní plochy), zřídka se objevuje i na dlaních a ploskách nohou, často svědí. Může mít prchavý charakter, znovu se objevit (např. po mechanickém podráždění kůže, po koupeli), může migrovat. Výsev trvá 1-3 týdny. Horečka nebývá častá, spíše jen zvýšená teplota.
Častěji u mladistvých a dospělých se objevuje únava, vzácněji i bolestivé zduření kloubů – artritida malých ručních kloubů.
Je onemocnění infekční?Ano. Virus se přenáší z infikovaného člověka (i bezpříznakového nosiče) na vnímavého jedince. Největší infekčnost je již několik dní před výsevem.
Možný je i přenos z infikované matky na plod s možnými těžkými následky pro plod.
Je tedy na místě, pokud možno,se v těhotenství vyhýbat nemocným dětem s jakýmkoliv infekčním exantémovým onemocněním a případný kontakt hlásit svému gynekologovi.
Jak se nemoc léčí?Většinou si vystačíme s léčbou symptomatickou (příznakovou). Podávají se lokálně i celkově léky tlumící svědění kůže. Exantém odezní i bez léčby. Důležitý je klidový režim jako u každého virového onemocnění. Kauzální léčba protivirovými preparáty je určena jen pro pacienty s poruchami krvetvorby.
Kdy je nutné vyhledat lékaře?Exantémových onemocnění je velká řada, někdy probíhají velmi diskrétně. Vždy je vhodnější vyšetření u praktického dětského lékaře, který diagnózu potvrdí či vyloučí.Informace o proběhlé „páté nemoci“ ve zdravotnické dokumentaci může v budoucnu znamenat i velmi cennou informací.
Pokud dítě prodělá Pátou nemoc, je před ní již doživotně chráněno?Ano, po nemoci si dítě i dospělý vytvoří specifické protilátky, které ho již chrání po zbytek života.
Dagmar Čerňanská
Nemoc – Wikipedie
Nemocná Dívka, malba Michaela Anchera.
Nemoc neboli choroba či onemocnění je patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologickým poškozením těchto buněk, tkání a orgánů. Podle normativní definice zdraví a nemoci je nemocí pouze takový stav, který nemocnému jedinci způsobuje subjektivní potíže, tato definice ale z lékařského hlediska nepokrývá všechny nemoci – příkladem je vysoký krevní tlak nebo některá nádorová onemocnění. Tato definice je tedy vhodná jen pro rozvinutá stadia nemoci.
Funkcionalistická definice zdraví a nemoci definuje některé funkce organismu jako správné a jiné už jako patologické, bez ohledu na to, jestli ty patologické způsobují nějaké subjektivní potíže. Problémem tohoto přístupu je ale stanovení „normálnosti“ funkcí, protože u většiny nemocí je přesun od fyziologických hodnot k patologickým plynulý.
Termín onemocnění je někdy používáno jako synonymum nemoci, jindy pro označení počátku nemoci nebo pro zdůraznění toho, že stav není konstituční, trvalou vlastností organismu.[zdroj?]
Infekční neboli nakažlivá nemoc je infekční onemocnění, jehož původce je schopný přenosu z organismu na organismus (např. chřipka, mor).
Obory zabývající se nemocemi
Studiem nemocí, metod a vědomostí o nemocech a jejich léčbě se zabývá lékařství, nemocemi postihující zvířata pak veterinární lékařství, u nemocí rostlin pak rostlinolékařství.
Podobory medicíny, které se zaměřují na zkoumání nemoci:
- Patologie
- Patologická morfologie
- Patologická fyziologie
- Nozologie (nosologie, nauka o nemocech) spočívá především v systematické klasifikaci nemocí.
- Etiologie zkoumá příčiny nemoci
Nozologická jednotka
Nozologická jednotka je termín, který zobecňuje určitou patologickou situaci v organismu jako stav, který je svou patogenezí, etiologií, projevem a výskytem vyhraněn oproti jiným nozologickým jednotkám. V praxi se dá definovat jenom tehdy, je-li daná nemoc způsobena jedinou velkou příčinou (infekce); při multifaktoriálních nemocích jsou pouhým zjednodušením situace.
Příznaky nemoci, syndrom
Příznak nemoci, tedy symptom, je klinický projev nemoci. Soubor těsně spjatých, společně se vyskytujících symptomů se pak označují jako syndrom.
Toto rozlišování nicméně je historicky problematické, protože pojem nemoci existoval podstatně dříve než medicínské znalosti dnešního typu. Existuje mnoho stavů, které se stále označují jako „syndromy“. A naopak, mnoho stavů s neznámou etiologií je označováno jako „nemoci“ v mnoha kontextech.
Klinická stadia nemoci
- latentní: nemoc se klinicky nijak neprojevuje
- prodromální stadium, časná patogeneze: objevují se první, nespecifické příznaky
- manifestní stadium, rozvinutá patogeneze: jsou přítomné specifické i nespecifické příznaky nemoci
- rekonvalescence
- východisko nemoci
- úplné uzdravení
- neúplné uzdravení
- přechod do chronicity
- smrt
Klasifikace nemocí a zdravotních problémů
Přesnou klasifikaci nemocí komplikuje fakt, že etiologicky různé nemoci mohou způsobovat stejné nebo téměř stejné potíže (či vůbec projevy), a naopak že tatáž nemoc (etiologická příčina) se může v konkrétních případech projevovat různými způsoby a působit různé potíže.
Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) se snaží tento pohled zohlednit tím, že kromě Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů (MKN, anglicky ICD, The International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems) v roce 2001 vydala i novou klasifikaci ICF (obtížně přeložitelný název The International Classification of Functioning, Disability and Health v češtině bývá uváděn jako Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, Mezinárodní klasifikace funkční zdatnosti atd.) Ta se však zaměřuje především na tělesné problémy spadající do oblasti fyzioterapie. Psychiatrie v analýze spíše stagnuje. Třetí, navazující klasifikace se týká léčebných a adaptačních intervencí (International Classification of Health Interventions, ICHI)
Mezinárodní klasifikace nemocí od roku 1900, kdy poprvé vyšla, byla převážně pouze číselníkem kódů pro vyhodnocování příčin smrti (vznikla přijetím klasifikace, kterou zavedl Francouz Jacques Bertillon). Teprve v druhé polovině dvacátého století (6.
revize, 1949), kdy si ji vzala za svou WHO, byla rozšířena tak, že je možno ji použít i jako pomůcku k určení diagnózy a k řízení provozu systému zdravotního pojištění. Kódy příčin smrti se staly jen jednou z málo známých závěrečných kapitol klasifikace.
Zatím poslední revizí je ICD-10 (1992).
Ve Spojených státech amerických Americká psychiatrická společnost vydává od roku 1952 klasifikaci DSM, (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Diagnostický a statistický manuál duševních poruch). Ten je významnou a v mnohém určující předlohou pro V. díl (diagnózy F) mezinárodní klasifikace ICD. Poslední, v pořadí již pátá revize manuálu DSM vyšla roku 2013.
Existují i další klasifikační systémy zaměřené na konkrétní oblast medicíny, například TNM klasifikace zhoubných novotvarů nebo Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-O-3).
Některé medicínské nomenklaturní systémy obsahují mimo jiné i jednotlivá onemocnění, například SNOMED CT nebo tezaurus Medical Subject Headings (MeSH).
Nemoci, poruchy a stavy
Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) používá pro vyjádření celé skupiny klasifikovaných stavů sousloví „poruchy, nemoci a stavy“.
Nejproblematičtější z hlediska zařazení pod pojem nemoc jsou stavy, jimž se věnuje psychiatrie. MKN pro ně používá souhrnného označení „duševní poruchy a poruchy chování“.
MKN-10 v úvodu V. kapitoly (diagnózy skupiny F) píše: „Porucha není přesný termín, ale užíváme ho zde pro označení existence klinicky rozpoznatelného souboru příznaků nebo chování, který je ve většině případů spojený s pocitem tísně a narušením funkce. Sociální deviace nebo samotný konflikt bez narušení osobního fungování zde nejsou zahrnuty, protože neodpovídají definici duševní poruchy.“
Problematické jsou jak klasifikace osobnostních poruch (které plynule splývají s nepatologizující psychologickou typologií osobnosti), tak některých forem psychóz (poruch vnímání a myšlení) a neuróz (afektivních poruch), jejichž chorobné projevy jsou ve značné míře podmíněny schopností kultury integrovat a využít různé psychické i tělesné vlastnosti a projevy (šamanismus a psychospirituální krize versus schizofrenie, dále například masturbace, leváctví, homosexualita, parafilie).
Rozdíly jsou také v hodnocení, zda některé psychické stavy jsou přiměřenou, popřípadě účelnou reakcí na skutečnou situaci. Psychiatrizace a medicinalizace některých problémů může být vnímána jako odvádění pozornosti od „nemocí společnosti“ nebo jako komerční nebo mocenské zneužití medicíny (deprese, poruchy erekce, syndrom hyperaktivity, kverulantní paranoia atd.).
Sociologie nemoci
Označení nějakého stavu za nemoc (nebo podobným pojmem) mívalo a má ve společnosti různé příčiny i následky. Obvykle, v různém poměru, k nim patří například tyto:
- povinnost nebo nutnost podrobit se omezením (například izolace) určeným k ochraně ostatních, případně i k formálnímu snížení statusu nemocného
- povinnost nemocného postojově se distancovat od stavu považovaného za nemoc (viz disociace) a buď usilovat o změnu (léčbu) nebo přijmout specifické nebo obecné snížení svého společenského statusu.
- povinnost podrobit se určité interpretaci stavu, procedurám (návštěva lékaře, vystavení potvrzení, vyšetřovací a léčebné postupy atd.) v rámci k tomu určeného veřejného mocenského subsystému
- právo na úlevy po dobu nemoci (pracovní neschopnost, uznávaná omluva) a na soucit
- v různé míře právo nemocného na podporu (zajištění nebo financování léčby, etická zásada povinnosti první pomoci, sociální podpora v nemoci a invalidní důchod, přizpůsobení veřejného prostoru handicapovaným atd.)
Označení nějakého stavu za nemoc s sebou obvykle nese například tyto konotace:
- nežádoucnost stavu (představa, že je nutno jej změnit nebo alespoň považovat za vadu, za zlo)
- omezenost stavu v čase (ohraničená onemocněním a vyléčením)
- léčitelnost
- nakažlivost (nebezpečnost)
- jednoduchá a specifická biologická příčina
- lékařská věda je jako jediná nebo hlavní kompetentní k interpretaci (výkladu) původu a smyslu stavu a k zajištění léčebných nebo ochranných opatření
- zdravotnické postupy jsou optimálním postupem řešení
Návštěva lékaře, určení diagnózy a standardní postupy léčby (klid na lůžku nebo doma, podávání léků atd.) jsou spojovány s nemocí často bez ohledu na účelnost. Například i v případě neschopenky na depresi se kontroluje, zda se nemocný řádně „léčí“ pobytem doma, ačkoliv pro vývoj stavu je „domácí vězení“ velmi nepříznivým faktorem.
Považuje-li někdo některý stav za nežádoucí nebo naopak se chce domoci pro postižené zvláštního zacházení nebo ochrany, může mít tendenci účelově vyhledávat i ostatní obecné „znaky“ (ale spíše obvyklé konotace) nemoci.
Ačkoliv uvedené faktory („znaky nemoci“) jsou na sobě do značné míry nezávislé, v běžných úvahách typu zda ten či onen stav (leváctví, homosexualita, pedofilie, tendence k sebevraždě, deprese, projevy stáří) je nemocí, často splývají do jednorozměrné dichotomie, do shluku konotací (George Orwell tuto ideologicko-mocenskou deformaci jazyka nazývá crimestop, blackwhite, doublethink). Stanislav Komárek nazývá tuto dichotomickou tendenci západní vědy a kultury polárním myšlením. Komárek zavedl i související pojem medicínsko-průmyslový komplex. Sociologie i takzvané antipsychiatrické hnutí v souvislosti s „přidělením“ podobných statusů, jako je pozice nemocného, zavedly pojmy labelling (v odborných textech překládáno jako nálepkování, zhruba odpovídá výrazu obecné češtiny škatulkování) a stigmatizace. Psychodynamické teorie (např. Bent Rosenbaum a David Garfield) píší v podobné souvislosti o kontejnerových pojmech (containers, container concepts). U Sigmunda Freuda, jednoho z otců psychodynamického přístupu, kontejnerovým pojmem nebyla nemoc, ale sex, což se pokoušeli reflektovat a korigovat jeho následníci. Polární myšlení a užívání kontejnerových pojmů je typickým příznakem fanatismu i manipulativních ideologií všeho druhu (politické i komerční) a jeho aplikace v medicíně otevírá možnost zneužití různých problémů cestou jejich medicinalizace.
Literatura
- NEČAS, Emanuel, a kol. Obecná patologická fyziologie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005, 377 s. ISBN 80-246-0051-X.
- HALOUZKA, Roman, a kol. Obecná veterinární patologie. VFU, Brno 2004, 188 s. ISBN 80-7305-496-5.
Sociologická literatura
- Containers, mental space, and psychodynamics (Bent Rosenbaum, David Garfield, Psyart 2001)
- Jazyk vědy a polární myšlení (Stanislav Komárek, Vhled 2/2001)
- Karel Chromý: Duševní nemoc, sociologický a sociálně psychologický pohled, Praha, 1990
- Stigmatizace u „psychogenních poruch“ (Ján Praško, Psychiatrie 1/2001)
Související články
- Diagnóza
- Duševní choroba
- Genetická choroba
- Infekční onemocnění
- Morbidita
- Nemoc z nesprávné výživy
- Nemoci ptáků
- Psychosomatika
- Remise
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu nemoc na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo nemoc ve Wikislovníku
- Téma Nemoc ve Wikicitátech
- U lékaře – nemoci a lékařská vyšetření
|
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nemoc&oldid=19842424“
Dna: příznaky, léčba (Nemoc králů)
Onemocnění dna je typ zánětu kloubů (artritidy)
postihující asi 10% populace České republiky. Postihuje nejčastěji muže
nad 40 let. Jedná se o metabolickou nemoc, způsobenou nadměrnou
koncentrací kyseliny močové.
Svoji přezdívku nemoc králů nebo nemoc bohatých získala v minulosti,
kdy jenom lidé z vyšších vrstev měli hodně masa a jiných rizikových
potravin pro vznik této nemoci.
Příčina a rizikové faktory dny
Jedná se o metabolickou nemoc, kdy organismus není
schopen v dostatečné míře odbourávat puriny, jenž se vyznačují
nadměrnou tvorbou kyseliny močové. Za vše může trávicí enzym urikáza,
který oxiduje kyselinu močovou. Bez rozpuštění nebo přeměny této
kyseliny na rozpustnou látku nemůže být vyloučena ven z těla.
Vysoká
koncentrace kyseliny močové v krvi způsobuje krystalizaci této látky
v kloubech, kde mohou uvíznout a ostrým hrotem se do kloubů zabodávat.
Nejčastěji jsou postiženy malé klouby na dolních i horních končetinách.
Postižen může být i ramenní kloub nebo ušní lalůček. Krystaly mohou
způsobovat jak mechanické obtíže, tak i působit na bílé krvinky, čímž
zapříčiní vznik zánětu.
Ten se potom objevuje jako velmi bolestivý dnavý
záchvat.
Mezi rizikové faktory patří přílišná konzumace masa, alkoholu,
špatný pitný režim, dlouhodobé užívání diuretik, nadváha a nedostatek
pohybu. Ke dně mohou vést i genetické vlohy.
Dalším znevýhodňujícím faktorem je pohlaví, protože dna muže
postihuje až dvacetkrát častěji a průměrně dříve než ženy.
Příznaky dny
Jednotlivé příznaky se liší podle stádia onemocnění
Asymptomatická hyperurikémie
Nezpůsobuje žádné viditelné příznaky, „jenom“ zvýšenou hladinu
kyseliny močové v krvi.
Normální hodnoty kyseliny močové v krvi:
- Muži 220-420 µmol/l
- Ženy 140-340 µmol/l
Akutní záchvat dny
Nastupuje velmi rychle. Má za následek velkou citlivost a bolestivost
kloubu. Prvním postiženým kloubem bývá nejčastěji palec
u nohy. Palec napuchne, zčervená, je přecitlivělý na dotyk a
kůže je něm leskle napnutá. U nemocného se velmi často objevuje zimnice a
zvýšená teplota.
Interkritické období
Následuje po akutním záchvatu dny. Nemocný netrpí žádnými obtížemi
a zdá se, že je vyléčen. Interkritické období může trvat 6 měsíců
až dva roky. U některých nemocných se intervaly mezi záchvaty sice
zkracují, ale ztrácejí na prudkosti.
Chronická tofózní dna
Je charakteristická ukládáním uzlovitých ložisek krystalků kyseliny
močové (tzv. tofů) do kloubní chrupavky a okolí kloubu.
Opakujícími se
záněty a dalším hromaděním solí kyseliny močové a nukleových kyselin
dochází k postižení a degeneraci kloubu, jejichž výsledkem mohou být
deformace kloubů a omezení kloubní pohyblivosti.
Ojediněle se tofy mohou
provalit na povrch kůže a způsobit vytékání husté bílé tekutiny.
Vyšetření dny
Při podezření na dnu Vám lékař odebere moč a krev,
aby zjistil koncentraci kyseliny močové. Odběr se provádí samozřejmě
nalačno.
Den předem by se vyšetřovaný neměl nadměrně pohybovat,
neslunit, nepít kofeinové tekutiny a alkohol. Při nejasnostech lze provést
punkci kloubu a odebrat z něho tekutiny pro další rozbor.
Zde se
definitivně určí přítomnost solí a bílých krvinek.
Léčba dny
V případě, že se onemocnění dnou potvrdí, povede Vás lékař ke
změně stravování a životního stylu. Objasní Vám
problematiky diety při dně a poradí, jaké potraviny jsou vhodné.
Jaké léky Vám lékař pravděpodobně předepíše? Většinou to jsou
léky na snížení koncentrace kyseliny močové v krvi. Při
akutních problémech se předepisují léky proti zánětu (antirevmatika,
analgetika). Někdy mohou být podávány i léky na úpravu pH moči, aby
nedošlo k tvorbě močových kamenů.
Nejdůležitější součást léčby je však v rukou pacienta. Základem
je pravidelný pohyb, rozumná váha, dodržování pitného režimu a
zejména dieta.
Dieta při dně klade důraz na omezení potravin s vysokým obsahem purinů
mezi které patří například maso, vnitřnosti (játra, ledvinky), masové
extrakty, uzeniny, tučné sýry, sójová omáčka, čokoláda, luštěniny,
kakao, špenát, česnek nebo celozrnné výrobky. Níže je uveden přehled
potravin s obsahem purinů.
Určitě se vyhněte alkoholu, protože obsahuje vysoké množství purinů.
Mezi doporučené potraviny naopak patří ovocné šťávy, mléčné
výrobky, některé druhy zeleniny (mrkev, celer, brambory), ovoce (pomeranč,
třešně, kiwi) a tmavé i bílé pečivo.
V omezeném množství lze konzumovat kávu, minerálky, slabý čaj,
máslo, houby, bramborové knedlíky, zmrzlinu, sladkovodní ryby, vařenou
šunku nebo vařené vejce.
Zde uvádíme přehled potravin s obsahem purinů (mg/100g)
- Maso, uzeniny: skopové 46, vepřové 48, telecí 48,
hovězí 40, kuřecí 40, zvěřina 35-39, králičí 38, anglická slanina 25,
šunka 24 - Ryby: sardinky 120, sleď 69, kapr 54, pstruh 56 štika 48,
losos 22 - Vnitřnosti: telecí brzlík 400, játra 95, ledvinky 80,
jazyk 55 - Mléko, vejce: žloutek 5, bílek 2, mléko 1
- Zelenina a luštěniny: zelený hrášek 80, čočka 70,
hrách 45, fazole 44, špenát 23, chřest 14, květák 10, celer 10, lískové
ořechy 10, mandle 9, zelí červené 8, brambory 6, ředkvička 6, zelí bílé
5, kedlubna 5, červená řepa 5, hlávkový salát 5, houby 5, rajčata 4,
okurky 3, mrkev 2, cibule 1 - Ovoce: jahody 5, borůvky 2, hrušky 1, jablka 1, švestky
1, hroznové víno 1, pomeranče 1, meruňky 0 - Pečivo: kakaový prášek 1900, ovesné vločky 30,
celozrnný chléb 14, bílé pečivo 8, žitná nebo pšeničná mouka 0
Dále se doporučuje shodit nadbytečná kila, ale rozhodně nijak drasticky!
Poté by se naopak mohla hladina kyseliny močové v krvi zvýšit a chybět
některé látky. Proto pravidelně cvičte.
Nezapomínejte na dostatek tekutin – aspoň dva
litry denně!
Jak si mohu pomoci sám
Tradičním přírodním lékem jsou třešně, je jedno
jestli čerstvé nebo kompotové. Říká se, že 250 mg třešní udrží dnu
v rozumných mezích. Podobně se využívají i jahody.
Cenná je i jejich čerstvá nebo mražená šťáva.
Z nejvíce doporučovaných doplňků při dně je bromelin.
Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu
zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět zmírňují
vitamin C a E.
Flavonoid kvercetin snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se
vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem.
Z potravinových doplňku lze dále doporučit aloe vera šťávu z celého
listu, lopuch a vojtěšku (alfala).
Také lze využít listů kopřiv vnitřně
(tobolky nebo čaj zbavují nadbytku kyseliny močové) i zevně (obklady
tiší bolest zanícených kloubů).
Při bolestech je dobré opakovaně postižené místo ledovat, chladit.
Komplikace dny
Při nesprávném léčení dny a zanedbání diety může dojít
k onemocnění ledvin. Snížená funkce ledvin způsobuje vznik ledvinových
kamenů a v extrémním případě může dojít až k selhání ledvin.
Dále se mohou objevit onemocnění močových cest, bolesti hlavy a bolesti
svalů. Mezi časté trávicí potíže patří nadýmání, průjmy, pálení
žáhy, pálení v konečníku. Často se objevují ekzémy a
třepení nehtů.
Zanedbání dny může způsobit degeneraci kloubu, metabolické poruchy a
onemocnění oběhového systému.
Diskuse
Další názvy: Nemoc králů, Nemoc bohatých, arthritis uratica, pakostnice, podagra