Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

V tomto článku se pokusím shrnout veškeré informace o fasciích, které jsem postupně získala a vysvětlit proč jsou tak důležité pro náš pohyb a jak mohou ovlivnit pozitivně či negativně například běh nebo výskok.

Co to jsou fascie

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Něco málo z historie

Původně latinský název fascia označoval v 17. století pruh látky a tak se i začalo říkat krejčovskému svalu m. fascialis (dnes m. sartorius). V 19. století se název svalu změnil a fascií se začala označovat pojivová tkáň.

Povázky neboli fascie zkoumal dokonce už Leonardo da Vinci, když preparoval tělo – všiml si, že m. deltoideus je pokrytý jakousi blánou, která je přilepená a jakoby srůstá s jeho povrchem.

Mimo to zjistil, že obklopuje nejen sval, ale také jeho úponovou šlachu a že bez přerušení pokračuje do šlachy m. brachialis, který od jeho úponu začíná. V průběhu svého bádaní zjistil, že takto jsou obalené a navázané všechny svaly, i když mají jinou funkci.

V těchto dobách se ještě nevědělo, že ke konkrétnímu pohybu potřebujeme kombinaci činností více svalů a vycházelo se z toho, že svaly jsou izolované a pracují samostatně.

V 19. století zakladatel osteopatie A.T. Smith zdůraznil, že v těle vše se vším souvisí a na sklonku života popsal své představy o práci fascií v těle člověka. Avšak zde považoval fascii za pasivní a ochrannou strukturu, která se nepodílí na přenosu pohybové energie. Ve 20. století biochemička P.

Rolfová jako první uvedla, že fascie má i elastické vlastnosti a dospěla k závěru, že gravitace určuje tvar těla, jeho prostorovou orientaci, vizuální projevy a koordinaci pohybů. Právě ona je autorem tzv.

rolfingu, tedy strukturální integrace (principem je nalezení dokonalého vyvážení lidského těla ke gravitačnímu poli, v němž se tělo vzpřímeně pohybuje), které se dodnes vyučuje na školách pod alternativní manuální medicínou.

Anatomie fascií

Fasciální síť (mřížkovitá struktura) není vidět a mnozí z nás nebo alespoň z našich pacientů o ní nemají ani ponětí. Jednoduše ji můžeme rozdělit na povrchovou, hlubokou a viscerální (ta obaluje orgány).

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Hmota fascií je tvořená z fibrózní tkáně, která je dále složená z fibroblastů – ty vytvářejí kolagenní vlákna. Toto kolagenní vlákno je druh bílkoviny, která je velmi ohebná, měkká a neuvěřitelně pevná v tahu (1mm2 udrží až 50 kg).

Kolagen vstřebává tahové síly, působí proti vnějšímu tlaku, stabilizuje tkáně a k jeho kompletní obnově dochází každých 300 až 500 dní. V nedávných studiích se přišlo na to, že hluboká fascie obsahuje myofibroblasty (buňky pojivové tkáně, produkující kolagen I.

typu a část cytokinů), ty způsobují, že je fascie podobně jako svaly schopná vlastní kontrakce.

Fascie obsahuje velké množství vody, která ovlivňuje vláčnost této tkáně. Pokud bude mít vody nedostatek, klesá tím její pružnost i skluznost po jejích okolních strukturách, snižuje se její odolnost proti tahu a samozřejmě to má vliv i na regeneraci.

Funkce fascií

Jak už bylo naznačeno fascie je velmi významná v podpůrné a ochranné funkci těla, formuje a udržuje tvar orgánů. Dvě kosti nám spojují vazy a klouby, sval se na kost upíná šlachou a fascie všechny tyto segmenty obalí a propojí.

Díky fasciím dochází k přenosu energie na vzdálenější místa či strukturu sval-kost a pokud umí člověk s fasciemi pracovat, naučí tělo i pracovat tak, aby svaly nebyly energicky zatěžované a tím dojde i k ovlivnění výkonu.

Jednoduše řečeno díky vlastnostem šlachy a fascie dochází k účinnému uvolňování kinetické energie.

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Co se stane, když fascie nepracuje správně

Do teď jsme si říkali kladné vlastnosti fascii. Fascie, ale také mají i mimo jiné sklon k deformacím a to díky nesprávným stereotypům, prodlužené námaze, bez správné a dostatečné regeneraci. Díky tomu, že se regenerace protáhne na několik hodin, mohou se ve tkáních fascií objevit mikrotrhliny.

Fasciální síť, jak už jsme si říkali, je tvořená až ze dvou třetin vodou, která se při fyzické zátěži ocitá mimo tuto síť a následně ji nasaje do sebe zpět – jako houba.

Pokud bude fascie špatně hydratovaná, stane se méně odolná vůči mechanickému stresu (dlouhodobé přetěžování, nadměrný trénink, nefyziologická zátěž a samozřejmě i její poškození) a to vše vede k budoucímu zranění.

Obrázky pomerančů by se daly právě přirovnat k hydrataci fascií.Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se všímOsteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Pomeranč vlevo je hydratovaný a šťavnatý, měkký a plný vody. Pomeranč vpravo je usušený a bez vody, tvrdý, nepoddajný.Na nadměrnou zátěž, poranění i napětí reaguje fascie tím, že začne produkovat cytokiny (signální bílkoviny), které zahájí proces regenerace a hojení.

Do toho se nám zde tvoří ještě fibroblasty, které udržují rovnováhu v celém systému mezibuněčné hmoty. V reakci na mechanický stres změní svůj tvar a tím ovlivní celou fasciální síť a zejména její elasticitu.

Pokud mechanický stres trvá dlouho a není dostatečný čas na obnovu, dochází k rozpadu kolagenních vláken a tím dojde ke společnému shlukování fasciálních vrstev a k zesílení tkáně, což vyvolá patřičné změny, které mohou způsobit bolesti, omezený rozsah pohybu přímo v místě anebo ve vzdálenějších strukturách.

Samozřejmě se i emoční city prolínají do fascií. Je dokázáno, že pokud člověk není dlouhodobě v psychické kondici, je na první pohled viditelné vnitřní napětí, které se odráží na držení těla a jeho pohybech.

Fascie by se daly zahrnout do smyslové soustavy. Jednak jsou všude, ale hlavně obsahují velké množství smyslových receptorů (resp.mechanoreceptorů). Jak jsem psala na začátku, obsahují desetkrát více nervových zakončení než sval a jsou schopné pociťovat bolest.

Jak se starat o fascie

Co potřebujeme k tomu, aby fascie pracovaly správně?

1. Správné dýchání – práce interkostálních svalů, masáž břišních orgánů pomocí nádechu a výdechu a zejména kyslík do našeho organismu.2.

Dostatek vody – když je jí nedostatek dochází k fasciální restrikci a ke snížení posunlivosti fascií vůči sobě.3. Správnou výživu a správné trávení – dostatek luštěnin, vlákniny, masa, zdravých cukrů apod.4.

Dostatek spánku – je důležitý pro tělo, protože jedině tak se zregeneruje tělo i mysl.

5. Dobrou psychickou kondici – pokud nejsme v dobré psychické kondici a jsme pod stresem, dochází ke změně držení těla a tím samozřejmě v rámci tensegrity k projekci do těla.

To jsme si řekli obecné věci, které by měly být i když s fascíí problémy nejsou. Jak si pomoc ale v běžném životě či ve sportu? Fasciálních technik a pomůcek je spousta – Theragun, Thera-Band roller, fasciální nože, baňky aj.

Určitě doporučuji s fasciemi pracovat před jakoukoliv zátěží či výkonem. Dojde jednak k lokální hyperemii a hlavně se fascie ,,vyždímají,, jako ta houba a budou vědět, že se blíží nějaká fyzická zátěž.

K tomu můžete využít například Tratac Active Ball, u kterého se dají zapnout i různé stupně vibrací a tím se nám podaří rozbít právě přisedlá kolagenní vlákna v hloubce.

U vibračního válce platí jedno, čím více vibrací, tím větší aktivace – ideální před výkonem, čím méně vibrací, tím je funkce válce více regenerační.

Základní techniky využití vibračního masážního válce Tratac Active Roll

  • Základní technikou vibračního masážního válce Tratac pro aktivaci těla před výkonem je postup od dolních končetin s tlakem disto-proximálně a prosto-distálně – tedy oběma směry.
  • Pokud chci měkké tkáně a fascie uvolnit, tlak je disto-proximálně a když se vracím zpět na válec netlačím.
  • Pokud chci použít protirestrikční techniku, tak je vyvíjen velký tlak disto-proximálně s malým až minimálním pohybem směrem do středu těla (ideální na plantu).

Nabídka vibračních masážních válců a míčků Tratac 

Tratac Active RollOsteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Vibrační masážní válec je vhodný na větší části těla, jako jsou lýtka stehna, paže, hrudní páteř a je vhodný i k posilování. Tratac Active Roll umožňuje čtyři stupně intenzity vibrací. Šířka je 45 cm.

 

Tratac Active Ball Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Dvojitý masážní vibrační míček je vhodný na masáž a rolování v oblasti krční páteře, holeně popřípadě předloktí. Na výběr je ze tří vibračních stupňů.

 

Tratac Active Ball S

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Masážní vibrační míček nabízí též tři stupně intenzity a vhodný je k ošetření trigger pointů, plosky chodidla, dlaně nebo popřípadě hýždí.

 

Tratac Active Roll Mini

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Masážní válec Mini má stejné vlastnosti jako Tratac Active Roll s tím že je o něco málo menší, jinak funkce má stejné. Šířka Tratac mini je 32 cm a struktura povrchu je více členitá.

Autorka článku Bc. Michaela Dudková 

Osteopatie

Tato metoda se snaží diagnostikovat a léčit mechanické poruchy kosterní soustavy. Zabývá se celým systémem – tedy kostmi, klouby, vazy a ostatní pojivovou tkání.

Budete mít zájem:  Jak zlepšit své trávení? Vše začíná u jídla

Osteopati předpokládají, že mnoho nemocí a obtíží souvisí s problémy v držení těla a že úprava strukturálních poměrů pomáhá člověku v uzdravení.

Používají většinou jemné manipulační techniky ke snížení napětí a obnově normální konfigurace kosterního a svalového systému.

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

V některých státech mají osteopati obdobné licence k výkonu povolání jako lékaři. Přestože nejlepších výsledků dosahuje osteopatie při léčení bolestí zad, šíje a kloubů, mnoho osteopatů s úspěchem zjišťuje příčiny těchto obtíží a jejich souvislost s jinými nemocemi.

Porada s odborníkem – první návštěva se základním vyšetřením trvá většinou asi hodinu. Terapeut se vás vyptá na váš zdravotní stav. Z historie se nejčastějí ptá na váš porod, zranění, zánětlivé nemoci doprovázené vysokými horečkami, operace (hojení jizev), zubní zákroky, stres – emocionální i fyzický.

Ze současnosti ho bude zajímat způsob života, zaměstnání, vaše aktivity ve volném čase a samozřejmě i vaše současné obtíže. Bude chtít vidět, jak stojíte, sedíte, jak provádíte určité pohyby, například předklon, záklon a úklony. Zhodnotí také pohyblivost vašich kloubů a prohmatá měkké tkáně – svaly a vazy, mají-li normální napětí.

Potom manipulací a jemnou masáží uvolní ztuhlé svaly a zkusí zpevnit svaly ochablé – to bývá první část osteopatické terapie.

Někdy je nutné vyšetřit svalové reflexy, popřípadě provést rentgenové vyšetření postižených kloubů. Máte-li problémy s klouby, může osteopat pomocí rytmického poklepávání a natahování klouby i svaly uvolnit. Může také použít techniku známou jako „rychlý úder“.

Je to nebolestivý úder, užívaný nejčastěji v oblasti páteře. Vyvolá prudký pohyb kostí v kloubu se zřetelným cvaknutím, přičemž se okolní svaly okamžitě uvolní. Bolesti v postiženém kloubu se touto technikou zpravidla zmírní.

Po prvotním vyšetření a ošetření bývají nezbytné další návštěvy, které jsou již kratší, většinou trvají asi 30 minut. Jejich počet se mění podle druhu nemoci, jejího průběhu a podle věku nemocného. Mladším lidem obvykle stačí jen několik návštěv.

Kromě kloubních a svalových obtíží dokáže osteopatie velmi dobře léčit také sportovní poranění, migrénu, premenstruační syndrom, zácpu a někdy i astma.

Jako zakladatel osteopatie je považován Dr. Andrew Taylor Still, který osteopatii definoval jako:

“ vědu, která se skládá z přesné, vyčerpávající a ověřitelné znalosti struktury a funkce lidského organismu – jak ze znalosti anatomické, fyziologické a psychologické, tak ze znalosti chemie a fyziky (jejích dosud známých prvků);   dále bere v úvahu zjistitelné organické zákony a léčebné zdroje v těle samotném, kterými   příroda může obnovit rovnováhu formy a funkce lidského těla ve zdraví a sílu, v harmonickém souladu s vlastními mechanickými principy, molekulární činností a metabolickými procesy;   tím může skrze vědecký přístup osteopatické praxe napravit posuny, nesrovnalosti v těle a z nich vyplývající následné nemoci na rozdíl od všech běžných metod vzájemně nesouvisejících, umělých nebo lékařských stimulací organismu.“

 Myšlenky Dr. Stilla dá le pak rozvíjeli jeho následovníci např. Dr. William Garner Sutherland a  Rollin E. Becker.

Zdroje:

http://www.abecedazdravi.cz/slovnik-zdravi/osteopa…

Osteopathy Treatment

http://en.wikipedia.org/wiki/Andrew_Taylor_Still

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Nohy a osteopatie

Osteopatie – terapie rukama – když v lidském těle souvisí vše se vším

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Kraniosakrální osteopatie je velice jemná metoda může přinést velký užitek pro dobrý průběh hojení zlomené kosti, při naraženém palci, zvrtnutém kotníku, bolavém koleni či kyčli a dalších nepříjemných obtížích nohou. Hlavní výhoda kraniosakrální osteopatie spočívá v odstranění traumatu z úrazu, případně z nemoci, a dále v podpoře, případně nastartování vnitřního samoléčebného procesu.

Trauma na prvním místě Všichni jistě dobře známe psychické trauma v podobě velkého leknutí až šoku a dále třeba jako důsledek nepříjemných životních událostí, například úmrtí blízkého člověka, vážné nemoci, rozvodu, propuštění z práce, ztráty majetku, autohavárie apod., někteří si nesou i jiná psychická traumata – například napadení, znásilnění či dlouhodobý teror.

Stejně jako se traumata usazují na psychické úrovni, zabydlují se také na úrovni fyzické – ve tkáních, kostech, svalech, v kůži atd. Je to velice podobný proces, ale v porovnání s psychickým strádáním si jej příliš neuvědomujeme.

První krok ke zdárnému uzdravení, kterým by mělo být odstranění traumatu, proto většinou přeskakujeme. Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že dojde-li k rozpuštění traumatu ve fyzických tkáních, rána se rychleji a lépe následnou péčí hojí. Je jedno, o jak vážné poranění se jedná.

Každá záležitost vyžaduje přiměřenou pozornost.

Nohy jsou součástí celku Kraniosakrální osteopatie vnímá tělo jako jeden celek. Vše může souviset se vším. Například zkrácené či ledabyle protažené svaly na zadní straně stehen mohou mít úzkou souvislost s bolestmi v bederní a křížové oblasti.

(Taktéž je ale možné, že tato bolest, především je-li akutní, pramení v psychice, a pak je třeba více pracovat s hlavou.) Někteří lidé mívají pocit, jako by se jim kotníky, případně holenní kosti, kolena stáčela či vytáčela, i když na fyzické úrovni nic takového není zřetelné, pro ně je to však velice nepříjemný vjem.

Pomocí osteopatického doteku lze nejen zjistit, z které části těla vyvěrá příčina, navíc je možné tento stav uvést zpět do rovnováhy. Díky osteopatické práci s nohama se dá třeba úspěšně ovlivnit průběh zánětu močového měchýře a nemocných orgánů, které se nacházejí ve spodní části břicha.

Nahlédneme-li také trochu do psychiko-fyzické oblasti, vůbec nebývá neobvyklé, že je-li hlava předimenzována myšlenkami, cítí dotyčný slabost v nohou.

A naopak, někdy bývá větší síla v nohou a hlava je oslabená (projevuje se například zmateností, slabší pamětí, sníženou koncentrovaností, zapomnětlivostí, roztěkaností, ale také třeba nechutí věnovat se něčemu novému či nezájmem o dění kolem). Tyto stavy lze kraniosakrální osteopatií vyrovnávat.

Za pomoci jemnocitné osoby si můžete vyzkoušet jednoduchý test, máte-li přetíženou psychiku či jsou-li vaše problémy spíše patologické. Pohodlně se postavte a uvolněte se.

Člověk, který vás bude testovat, si stoupne kolmo k vám a položí vám ruku (velice jemně!) na temeno hlavy. Následovat bude váš pohyb, který nevědomě děláte.

Buď se předkláníte – pak je třeba řešit psychiku, nebo se zakláníte – pak se u vás jedná o patologické problémy.

Účinků kraniosakrální osteopatie je rovněž vhodné využít při  onemocněních, jako je dětská mozková obrna, mentální retardace apod., kdy kromě postižení mozku bývají i problémy pohybového charakteru.

Postavení nohou má úzkou souvislost se správným držením těla. V každodenním životě působí stresové faktory, které jakoby blokují přirozený postoj organismu. Za pomoci osteopatie lze stresy postupně uvolňovat a navracet tělo zpět do přirozené rovnováhy.

Tělesným cvičením blízkým této myšlence, které navíc můžete provádět úplně sami, je Feldenkraisova metoda. Možná se jejím pravidelným praktikováním časem vyhnete různým vložkám do bot a pomůckám upravujícím správné držení těla.

Podpora hojení Další záležitostí, při níž se určitě vyplatí využít schopností osteopatie, jsou choroby dolních končetin.

Spektrum je opravdu široké – od otoků kotníků (kterými ostatně trpí většina lidí) až třeba po bércové vředy, zánět žil a šlach, nedostatečné prokrvování nohou, noční křeče, artrózu, artritidu kloubů a v podstatě i všechna onemocnění, o nichž jsme psali v minulých dílech.

Je však třeba zdůraznit, že kraniosakrální osteopatie se nerovná léčitelství v pravém slova smyslu. Nejedná se tedy o působení osteopata na nemocnou část těla a dodávání nějaké energie zvnějšku.

Jde spíše o podporu těla, aby se s nemocí dokázalo samo, podle své individuality, co nejlépe vypořádat. Efektivněji pak působí i léky, doplňky stravy a další přírodní prostředky, které byly například popsány v minulých dílech, či další léčebné terapie, rehabilitace nebo cvičení.

Celková nabídka přípravků na péči o nohy.

Kraniosakrální osteopatie

Kraniosakrální osteopatie (CSO). Kraniosakrální osteopatie je nejznámější a nejmodernější manuální terapie naší průmyslové společnosti.

Cranium-lebka, sacrum-kost křížová, osteopatie – choroby pocházející z kostí. Jemná, nebolestivá manuální terapie bez manipulací, založená na naslouchání našim tkáním, pro pacienta příjemná.

Osvobozuje, uvolňuje životní sílu, oživuje její tok a rytmicitu a tím nastartovává samoléčení organismu jako celku (v rovině fyzické-strukturální, emoční i mentální-duchovní).

Často přináší hlubokou relaxaci, pocit hlubšího a snadnějšího dýchání, jakoby zbavuje tíhy, navrací pacienta ke komunikaci s vlastním tělem a k jeho schopnosti samouzdravování.
Je to praktika doplňková k dalším manuálním terapiím i k léčbě dietetické a medikamentózní.

Využívá vlastností centrální nervové soustavy, malých pohybů v kostech, mezi kostmi a v lebečních švech, odstraňuje napětí vzniklá různými traumaty lebky (porodní traumata, úrazy hlavy atd.) a tím ovlivňuje funkci hlavových nervů, mozkových cév a vnitřních mozkových žláz. Je to přístup komplexní – tělesný i energetický.

Tato terapie je určena všem věkovým kategoriím, ošetření může být aplikováno na novorozencích, seniorech, ale také na lidech umírajících, nebo těžce zdravotně handicapovaných.

PRINCIP KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE

Kraniosakrální osteopatie pracuje s konceptem kraniosakrálního systému, jak byl popsán Dr. J.E. Upledgerem a jeho předchůdci.

Budete mít zájem:  8 věcí, které oslabují dětskou imunitu.. A jak funguje vůbec imunita?

Principem této metody je vyšetření mobility nebo-li pohyblivosti kraniosakrálního systému, do kterého zahrnujeme lebku (kranium), intrakraniální a spinální membránový systém, mozkomíšní tekutinu, celý páteřní kanál, včetně kosti křížové (sakrum).

Terapeut cvičeným hmatem testuje mobilitu jednotlivých částí kraniosakrálního systému. Jestliže v něm diagnostikuje omezení (restrikci) a patologie, které brání zdravým a přirozeným funkcím organismu, velmi jemně systém koriguje.

Veškeré používané manipulace nepřesahují tlak nebo tah odpovídající hmotnosti pěti gramů. Terapeut k nastolení harmonie využívá autoregulační schopnosti organismu. Tím je terapie velmi bezpečná.

ANATOMIE KRANIOSAKRÁLNÍHO SYSTÉMU (CSS)

Kdybychom pomyslně vyndali kraniosakrální systém a jeho komponenty z lidského těla, viděli bychom schéma, které připomíná pulce. Pulec je membránový vak, jenž je tvořen následujícími součástmi:

  • třemi vrstvami membrán, nazývanými meningeální systém
  • mozkomíšním tekutinou, obklopenou tímto membránovým systémem
  • strukturami uvnitř membránového systému, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny

Uvnitř membránového vaku jsou uloženy mozek a mícha, jež jsou obaleny třemi plenami (membránami): zevně vodě nepropustnou tvrdou plenou mozkovou (dura mater), dále pavoučnicí (arachnoidea) a měkkou plenou (pia mater), přiléhající přímo na mozek a míchu a obsahující krevní cévy. Prostor mezi pavoučnicí a měkkou plenou (subarachnoidální prostor ) je vyplněn mozkomíšním mokem (cerebrospinální likvor).

Hlavní část pulce je uložena v lebce. Je připevněna na vnitřní stranu lebečních kostí a vytváří výstelku lebeční dutiny. Tato dutina se nachází nad horním patrem a prvním krčním obratlem.

Druhá část membránového vaku – válcovitá trubice (ocas pulce) – je připevněna na spodinu lebeční. Přesněji je upevněna na foramen (otvor) magnum (velký) a na těla prvních dvou krčních obratlů. Tento otvor nabízí míše průchod z lebky do míšního kanálu.

Uvnitř trubice se nacházejí opět membrány pavoučnice a měkká plena mozková, o kterých víme již z předešlého textu. Znamená to tedy, že zde máme trubice uvnitř jiné trubice, jimiž prochází velmi citlivá mícha.

Konec válcovité trubice membránového vaku je připevněn ke kosti křížové uvnitř páteřního kanálu. Potom vystupuje otvorem na zadní straně páteře a připojuje se ke kostrči.

Mozkomíšní tekutina je užívána jako hydraulický komponent tohoto systému.

Na základě výzkumu na Michigen State University se prokázalo, že se lebeční kosti musejí nepřetržitě, i když zcela nepatrně, pohybovat, aby se mohly přizpůsobit stálým změnám tlaku mozkomíšního moku, který je přítomen uvnitř polouzavřeného systému ohraničeného membránami.

Jestliže lebeční kosti ztratí svoji schopnost pohybovat se v odpovídajícím rytmu kraniosakrálního systému (CSS), jeho funkce je ohrožena a může dojít k výskytu různých symptomů. Mozkomíšní tekutina – již zmíněný hydraulický komponent CSS – má ještě další funkci.

Uvnitř membránového vaku slouží jako mazivo mezi třemi vrstvami membrán. Umožňuje membránám klouzat ve vztahu jedna ke druhé a k obratlům, což je důležité při normálních pohybech, jako je otáčení nebo ohýbání těla.

FYZIOLOGIE KRANIOSAKRÁLNÍHO SYSTÉMU (CSS)

Z předešlého textu o anatomii již víme, že kraniosakrální systém se neustále přizpůsobuje změnám tlaku koloběhu mozkomíšního moku, lebeční kosti se tudíž musejí neustále nepatrně pohybovat. Zvyšování a snižování objemu tekutiny musí být systémem vyrovnáváno tak, aby se nadměrný hydraulický tlak nepřenášel na jeho části, především na mozek a míchu.

Ty, jak již víme, leží uvnitř našeho hydraulického systému. Mozek a mícha nejsou pouze extrémně choulostivé orgány, jejichž funkce může být zkreslena abnormálními změnami tlaku, ale rovněž reagují nesmírně citlivě na chemické změny ve svém okolí. Nepříznivé chemické změny mohou být způsobeny také vlivem abnormalit tlaku mozkomíšní tekutiny.

Tímto koloběhem mozkomíšního moku vzniká pravidelný rytmus, který se nazývá kraniosakrální rytmus (CSR). Můžeme jej sledovat vzhledem k anatomii CSS nejen na lebečních kostech a kosti křížové, ale i na celém těle. Frekvence CSR je 6 – 12 cyklů za minutu. Začíná se formovat již v děloze a jeho funkce končí smrtí jedince.

Fyziologie tohoto rytmu existuje jak u lidí, tak i u zvířat.

HISTORIE KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE

Historie kraniosakrální osteopatie (CSO) je v celku krátká a váže se ke třem mužům. Prvním je Dr. Andrew Taylor Stills (1828 – 1917), zakladatel osteopatie. Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie. Druhý muž, Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873 – 1954), je žákem Dr.

Stilla a je považován za zakladatele kraniální osteopatie. Kolem roku 1900 začal zkoumat lidskou lebku a zjistil, že lebeční kosti jsou do sebe zaklesnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Dr. Sutherland jej označil jako „primární dýchání” nebo-li kraniální rytmus a tento pohyb lebky je předmětem zkoumání kraniosakrálního systému.

Systém je označován jako sakrální, poněvadž tvrdá plena mozková (dura mater) doprovází míchu až ke kosti křížové, jde tedy o souhru systému propojeného mezi kraniem (lebkou) a sakrem (kostí křížovou). Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný biomechanický koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama.

Dalších několik let se učil tento pohyb lebky vnímat a dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých lebečních kostech. Jeho žena zapisovala, co se s ní při těchto pokusech děje (jestli např. hůře vidí, nebo má horší rovnováhu atd.) Na základě těchto experimentů určoval, jak pohyblivost lebečních kostí působí na jednotlivce a jaký význam má pro lidské tělo.

Zjistil, které pohyby jsou normální a které abnormální. Dr. Sutherland vytvořil terapii, pomocí níž dochází k nastolení rovnováhy v kraniosakrálním systému. Další, kdo tuto metodu rozvinul, byl americký chirurg John E. Upledger, jenž jí dal název kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému (Likvor model).

V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na míšní membráně. Zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Žádný z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, jaký rytmus během operace vlastně pozoroval. O dva roky později Dr. Upledger navštívil seminář, zaměřený na výklad Sutherlandových myšlennek a učení některým jeho technikám. V roce 1975 získal Dr.

Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastních zkušeností tuto metodu významně zdokonalil. Během dvaceti let své klinické praxe začal publikovat zejména učebnice CS terapie: Craniosacral Therapy I. a II. a pro veřejnost vydal knihu: Your Inner Physician and You (Ty a tvůj skrytý lékař).

Tato kniha byla přeložena do českého jazyka a vydána Nakladatelstvím Modrý klíč, je určena laické veřejnosti, popisuje objevení CS systému a vysvětluje postupy této metody.

KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE V ČR

V České republice již několik let působí francouzský osteopat a naturopat ERIC le NEUDER. Jeho specifická metoda patří do oblasti jemné moderní osteopatie, kterou nejen praktikuje, ale i vyučuje a která vznikla syntézou toho, co se naučil od mnoha významných profesorů a terapeutů jak osteopatie, tak orientální gymnastiky (pr.Thooris, de Sambusy, W.

G.Sutherland, Upledger). Jeho práce je propojením orientálních tradic, pohybů a jemné moderní osteopatie. Eric le Neuder předává své zkušenosti a konkrétní postupy používané ve svém kabinetě jak odborníkům (fyzioterapeutům, lékařům, masérum), tak i všem ostatním, ať již pro využití k léčení sebe sama, či svých blízkých a známých, tak pro využití profesní.

KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE TROCHU JINAK ANEB ŠKOLA UMĚNÍ ŽÍT BEZ ZBYTEČNÝCH NADĚJÍ, PLÁNŮ A OBJEKTŮ ZÁJMU, S OPRAVDOVOU VNITŘNÍ RADOSTÍ A ČISTÝM VĚDOMÍM

MUDr. JANA HOLUBOVÁ vychází ze zkušeností získaných pod vedením E.le Neudera a tuto praktiku využívá při práci s dospělými i dětmi, pořádá semináře, jejichž účastníci se budou moci zařadit do již probíhajícího projektu Erica le Neudera. Každé ošetření, které J. Holubová provádí, je pro ni velmi cenným setkáním v evidenci, hloubce a klidu.

Při komunikaci mezi pacientem a terapeutem je velmi důležitá kvalita přítomnosti terapeuta, která vstupuje do kontaktu s tkáněmi pacienta s vědomím inteligence a paměti každé buňky lidského těla.

V závislosti na kompatibilitě pacienta a terapeuta dochází k léčení či příznivému ovlivnění mnoha problémů, dysfunkcí a bolestí jak fyzických, tak psychických i ovlivnění způsobu myšlení a orientace v životě.

FÁZE PROCESU VYZRÁVÁNÍ VE SVĚTĚ VNÍMÁNÍ

Platí pro cvičení, meditaci i manuální terapii:

  • vnímání celého těla (globalita)
  • vycentrování = pohyb ve 3 osách (pravolevé, předozadní, shora dolů)
  • spontánní pohyb
  • zrod vnitřní mobility ve stavu čistého vědomí

INDIKACE KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE

Kraniosakrální osteopatie přispívá všeobecně ke stimulaci a harmonizaci fyzických a psychických sil jedince. Lze ji aplikovat u krátkodobých potíží akutního rázu i u chronických stavů. Velmi jemně jsou podporovány přirozené autoregulační schopnosti, které napomáhají vylepšit funkci mozku a míchy i dalších systémů souvisejících s CNS.

Budete mít zájem:  Kontaktní čočky: 5 největších chyb, které děláte

Jde zejména o systém:

  • nervový
  • imunitní
  • hormonální
  • neuromuskuloskeletální (systém nervů, svalů a kostí)
  • vaskulární a respirační (systém cévní a dýchací)

Kraniosakrální terapie je vhodná zvláště pro následující stavy:

  • autismus
  • astma a chronický kašel
  • bolesti hlavy, migrény, bolesti kloubů, ramen a žeber
  • cerebrální paralýza (těžké poškození centrálního systému, zejména v důsledku traumatu při porodu)
  • downův syndrom
  • školní potíže
  • DMO (dětská mozková obrna)
  • enuréza (noční pomočování)
  • epilepsie
  • exophtalmus (vystoupení oka z očnice)
  • horečka
  • mentální retardace
  • Menierův syndrom (nenadálé záchvaty silné závratě, nevolnosti, zvracení, doprovázené šelesty, pískáním a hučením v uších i zhoršením sluchu)
  • závratě, zaléhání uší
  • ochrnutí obličeje
  • cukání v obličeji
  • glaukom (zelený zákal)
  • chřipka
  • onemocnění oběhového systému srdce
  • hyperkinetický syndrom (porucha aktivity a pozornosti)
  • herpes (pásový opar)
  • hypertenze (vysoký krevní tlak)
  • neurastenie (chronický únavový syndrom)
  • rachitida (křivice)
  • psychické problémy (nespavost, deprese)
  • střevní záněty (spastické)
  • hemoroidy
  • sinisitis (zánět vedlejších nosních dutin), zánět šlach
  • skolióza
  • strabismus (šilhavost)
  • struma
  • smyslové vady
  • neuralgie trigeminu (zánět trojklaného nervu)
  • patologické změny páteře
  • problémy zad bolesti páteře, bolesti bederní páteře u těhotných)
  • premenstruační syndrom a návaly v menopauze
  • zápal mozkových blan
  • záněty středouší

Přináší úlevu:

  • chronická progredující polyartritida
  • spondylartritida
  • algodystrofie
  • roztroušená skleróza
  • myopatie
  • Parkinsonova choroba

Zdroj: www.osteopatie.cz, www.csosteopatie.cz

Kraniosakrální osteopatie (CSO)

CSO je jemná neinvazivní doteková manipulační technika. Pouze výjimečně používá terapeut tlak, který nepřesáhne váhu 5 gramů na cm². Řadí se mezi alternativní terapie holistického (celostního) ošetřování.

Cranium  znamená z lat. lebeční kost, sacrum křížová kost, osteopatie je manuální terapie pracující mobilizačně s kosterním systémem – v tomto případě pracuje zejména s vůlí v pohybu švů lebečních kostí či kosti křížové.

Poprvé byl cranio-sakrální systém objeven a zkoumán lékařem Wiliamem Sutherlandem roku 1990. Tento lékař zkoumal jednotlivé kosti tvořící lidskou lebku a zjistil, že lebeční švy umožňují pohyb jednotlivým částem lebky.

Na základě mnohaleté praxe rozvinul terapii jemných manipulací lebečními kostmi k vyvolání autoregulačního systému pomocí cranio-sacrálního konceptu.

Ve svých studiích se věnoval i mozkomíšnímu moku (tekutina proudící mezi mozkem, lebkou a páteřním kanálem až ke kosti křížové) a všiml si provázanosti i s centrálním nervovým systémem.

Indikace:

  • Bolesti hlavy (tupé, pocit rozpínání, silný tlak, motání hlavy, migrény)
  • Bolesti či tlaky v očích, tinnitus, neuralgie trigeminu, porucha v oblasti lícního nervu
  • Časté sinusitidy, neurastenie, epilepsie
  • Stres, úzkosti, deprese, při únavě, při poruchách spánku
  • Pro uvolnění traumatických psychických a fyzických zážitků
  • Během těhotenství jako podpora a příprava na porod
  • Při dlouhodobých bolestech na pohybovém aparátu
  • Vysoký krevní tlak a onemocnění oběhového systému
  • Problémy s metabolismem a imunitním systémem, rozladění hormonálního systému
  • Má detoxikační funkci

Kontraindikace:

  • Akutní zlomeniny lebky
  • Nitrolební krvácení

Jak CSO vnímám jako fyzioterapeut, jak probíhá ošetření?

CSO vychází z přirozené podstaty, že léčit/regenerovat lze pouze zklidněný systém. Pro terapii je tedy důležité vytvořit příjemnou atmosféru a zklidnit klienta, ale být i sám v klidu a soustředěný na terapii.

  • Ošetření probíhá nejčastěji vleže na zádech, terapeut jemným kontaktem pomocí přesně daných hmatů „naslouchá“ systému a poté pomocí jemných palpačních technik pomáhá reflexně ovlivnit systém.
  • CSO nekastuje diagnózy, dává příležitost léčit v podstatě cokoliv, pomáhá nastartovat samoléčebný proces těla.
  • Pro mne je to zajímavá a netradiční terapie, která jde více do hloubky při vnímání těla, respektive fungování našeho těla jako celého systému, precizněji než jsem měla zatím možnost kdy studovat.

V čem je jiná a v čem se podobá již mě známým „klasickým“ postupům fyzioterapie?

Oproti „klasické“ fyzioterapii neklade takovou náročnost na fyzické a psychické zapojení (klienta i terapeuta).

Oba přístupy mají komplexní (holistický) přístup, ale na rozdíl od fyzioterapie, kde se hledají souvislosti a vzájemné provázání a tím je kladen velký nárok na pozornost terapeuta, se v CSO sleduje tělo, které samo navádí terapeuta k místům, které potřebují ošetřit, ty pak terapeut na základě znalostí hmatů a technik podporuje a pomáhá tělnímu systému navodit autoregulaci.

„Je to všechno prosté a logické, ale jemné a pro někoho možná špatně pochopitelné.Vnímám tento přístup jako další léčebnou metodu, která zároveň pomáhá u dlouhotrvajících, nespecifikovaných onemocnění, kde již jiné metody nezabírají.“ Mgr. Tereza Hábová

Autor: Mgr. Tereza Hábová

rehabilitace bez čekání

Kranium latinsky lebka Sakrum latinsky kost křížová Osteon řecky kost Patie řecká koncovka označující nemoc

Kraniosakrální terapie je velmi jemné, nebolestivé léčení rukama, pro pacienta velmi příjemné. Dle názvu se je to léčení využívající kostí lebky a křížové kosti, to je však řečeno velmi zjednodušeně. Je to terapie, která využívá pohybů lebečních kostí a křížové kosti (ale nejen jich) k úpravě tzv. kraniosakrálnío rytmu, přes který může tato terapie ovlivňovat celý nervový systém člověka.

Kraniosakrální terapie vychází z předpokladu, že lebeční kosti nejsou pevně srostlé, je jim umožněn mikropohyb v rámci tzv. kraniosakrálního rytmu a dají se tedy mobilizovat.

Přináší hlubokou relaxaci, pocit hlubšího a snadnějšího dýchání, zbavuje tíhy, odstraňuje bolesti hlavy, páteře, pánve, ale bolesti ve vzdálenějších místech od osy hlava – pánev.

Navrací pacienta ke komunikaci s vlastním tělem a jeho schopností samouzdravování.

Je to mladá metoda, vycházející z americké školy osteopatie. Viz níže Historie a kořeny kraniosakrální osteopatie – kraniosakrální terapie (CST).

Kraniosakrální rytmus

Kraniosakrální rytmus je po rytmu dechu a srdečním rytmu dalším, který kterým naše tělo pulzuje, ale který za normálních okolností člověk sám nevnímá. Je to rytmus vypuzování a vstřebávání mozkomíšního moku, který omývá náš mozek a míchu.

To vše se děje v polouzavřeném systému, jež ohraničuje tvrdá plena mozková. Ta se upíná na lebku – cranium a na kost křížovou – sacrum, odtud název kraniosakrální. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky a končí smrtí.

Rytmus je hmatatelný po celém těle a u zdravého člověka proběhne 8-12 krát za minutu. Harmonický koloběh mozkomíšního moku je důležitý pro zdraví pohybového aparátu, ale též nervového systému.

Aby mohl koloběh probíhat, jak má, musejí být pohyblivé obaly mozku a míchy, i části na které se obaly upínají – lebeční kosti, některé obratle i křížová kost. Pokud tomu tak není, mohou nastat zdravotní problémy, se kterými může pomoci právě kraniosakrální terapie.

Jak ošetření probíhá

Terapeut nejprve vyšetří na přesně stanovených místech Vašeho těla Váš kraniosakrální rytmus. Pokud najde v rytmu nějakou nerovnováhu, snaží se navodit podmínky pro jeho úpravu – mobilizuje kosti lebky, některé obratle a křížovou kost. To vše velmi jemným tlakem či tahem rukou. Klient je během terapie oblečen a leží v klidu na lehátku. Ošetření trvá přibližně hodinu a půl.

Nejčastější využití:

  • bolesti hlavy
  • migrény
  • bolesti páteře
  • bolesti uší, očí, zubů
  • problémy s čelistním kloubem
  • problémy s dutinami
  • šilhání, dvojité vidění
  • skřípání zubů
  • stres psychický či fyzický, stav vyčerpání
  • deprese
  • úzkostné stavy, neurotická onemocnění
  • chronická únava
  • nespavost
  • astma
  • alergie
  • DMO – dětská mozková obrna
  • ochrnutí obličeje
  • cukání obličeje
  • motání hlavy, závratě, poruchy rovnováhy
  • ušní problémy, záněty středního ucha, hučení v uších
  • autismus

Historie a kořeny kraniosakrální osteopatie – kraniosakrální terapie (KST)

Zakladatelem osteopatie byl americký lékař Dr. Andrew tailor Still (1828-1917), který studoval kosterní systém a jeho změny při různých onemocněních. Osteopatie se snaží diagnostikovat a léčit mechanické poruchy kosterní soustavy.

Zabývá se celým systémem – kostmi, vazy, klouby, ostatní pojivovou tkání. Osteopaté věří, že mnoho nemocí a obtíží souvisí s problémy v držení těla a že úprava strukturálních poměrů pomáhá člověku v uzdravení.

Používají jemné mobilizační techniky ke snížení napětí svalů, obnově normálního postavení kloubů.

Dr. Wiliam Garner Sutherland (1873-1954) byl žákem Dr. Stilla a je považován za zakladatele kraniální osteopatie. Zkoumal lidskou lebku a zjistil, že lebeční švy umožňují pohyb a pracují v určitém rytmu, který je pak přes systém obalů mozku a míchy přenášen na celé tělo. Tento pohyb označil za „ primární dýchání – dech života – kraniosakrální rytmus.

Další, kdo tuto terapii velmi rozvinul a posunul na nynější úroveň, byl americký chirurg John E. Upledger (1932-2012). V r. 1975 získal grant na výzkum kranio-sakrálního systému na Michiganské univerzitě.

Založil mezinárodní institut kraniosakrální terapie, byl ředitelem Upledger Clinical Services na Floridě v USA, člen the American Academy of Osteopathy, akademický člen the British Society of Osteopathy, doktor humanitních věd v oboru Medicina Alternativa.

Napsal stěžejní knihy o kranioskrální terapii.

Více informací o metodě najdete na stránkách Mgr. Heleny Touškové – jediné oficiální lektorky Kraniosakrální terpaie pod hlavičkou Upledger institutu v ČR www.htinstitut.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector