Problematičtí spolupracovníci neboli „černé ovce“ nám dovedou pořádně zatopit. Častokrát stojí neuspokojivé vztahy na pracovišti za výpovědí ze strany zaměstnance, která je spíše útěkem z „bojiště“.
Po nástupu do nové práce možná přijde zjištění, že podobné problémové osobnosti se vyskytují i tam. Než přebíhat z deště pod okap, pojďme se podívat na to, s kým se můžeme setkat a jak se pokusit s ním vyjít.
Češi tráví v práci dle statistik Evropské Unie přibližně 2000 hodin ročně. Není to zanedbatelná část našeho života a vztahy se spolupracovníky se tak stávají jeho důležitou součástí. Formují také naše pracovní i osobní postoje, charaktery, posilují či oslabují sebevědomí nebo nám přinejmenším „brnkají“ na nervy. Je prokázáno, že pozitivní vztahy na pracovišti přispívají k vyšším pracovním výkonům a zvýšení produktivity práce. Mělo by tedy být i v zájmu zaměstnavatele, aby modeloval vhodné sociálně psychologické podmínky a vytvářel tak zdravé pracovní prostředí.
Je tu poněkud dusno
Málokterý pracovní kolektiv by se dal nazvat ideálním. Navíc pro každého člověka představuje ideál něco jiného. Při rozmanitosti povah, které se na pracovišti sejdou, nelze ani očekávat, že by vše plynulo v dokonalé harmonii. Co když se ale se objeví člověk, který se vymyká běžným snesitelným normám? Potížista, kolem kterého se konflikty jen rojí?
V tom případě by měl vzniklé situaci věnovat pozornost nadřízený, protože přehlížení problémů na pracovišti je krátkozraká a chybná strategie. Nejsou-li potíže a nežádoucí chování na pracovišti usměrněny, mají tendenci narůstat a šířit se dál jako nákaza na další zaměstnance a zasáhnou i jiná pracoviště.
Co by zaměstnavatel měl zjistit
Zaměstnavatel by měl vysledovat, zda se jedná o ojedinělý konflikt. Platí zde pravidlo, že pokud se problémová situace opakuje již potřetí, je nutné neprodleně zasáhnout. Je třeba zjistit míru pracovního stresu na pracovišti, stanovená pravidla a jaké je rozdělení kompetencí a odpovědnosti. Zdali lidé nejednají zkratovitě prostě jen proto, že jsou přetíženi a vystresováni.
Pokud jsou ošetřeny tyto záležitosti, na řadu přicházejí rozhovory se zaměstnanci a pohovor s potížistou. Někdy může být potíž v jeho momentální vypjaté životní situaci. A nebo může dojít k odhalení černé ovce. Pak je třeba nežádoucí chování usměrnit, dohodnout pravidla a jejich dodržování pravidelně a dlouhodobě kontrolovat.
A nelze zapomenout ani na poskytování pozitivní zpětné vazby, když se věci daří.
Když zaměstnavatel dělá mrtvého brouka
Co dělat, když zaměstnavatel potíže v kolektivu ignoruje či řešit odmítá? A vás už dohánějí nepřijatelné způsoby jednání a praktiky na pracovišti k nepříčetnosti. Pak je dobré se zamyslet, kdo je váš protějšek, který dělá kolegům potíže.
Jaký je to typ člověka, co svým jednáním sleduje, co očekává a co by na něho mohlo platit? A lze nazvat jeho projevy nějak jinak, než že dělá problémy? Například někdy mohou být za kverulantstvím třeba inovativní nápady zaměstnance, které nejsou doceněny.
Je žádoucí se pokusit pomyslně odstoupit kousek stranou a co nejvíce objektivně si situaci i osobnost kolegy popsat. A přijít na způsob, jak s ním komunikovat a jak nastavit spolupráci. Důležité je mít na vědomí, že nelze změnit člověka, ale lze ovlivnit jeho chování.
Třeba napomůže malá klasifikace typů černých ovcí a k tomu pár tipů, jak na ně.
Černé ovce, sem tam bílá
Existuje několik různých typologií osobností, se kterými se můžete potkat na pracovišti. Lze vypozorovat a popsat různé typy problémových lidí a pokusit se najít vhodnou strategii jednání. Nezáleží zde na pohlaví, všechny typy se vyskytují mezi muži i ženami. A rozličné kombinace jsou bohužel možné.
Predátor
Jeho strategií k prosazení se je útočit, zastrašovat a ohrožovat své okolí. Tito lidé chtějí mít věci zcela pod kontrolou a neváhají pro „válcování“ ostatních použít i křik, hrubá slova a otevřeně agresivní formy nátlaku jako je třeba vyhrožování. Pocit jejich osobní hodnoty roste přímo úměrně s tím, nakolik se mu podaří ponížit druhého člověka.
Možná cesta, jak čelit těmto typům je posilování a projevování vlastní sebedůvěry, odvahy a přiměřené, kultivované bojovnosti. Je dobré nechat vždy trochu času, aby se uklidnili, ale pak se rovnocenně vymezit. Udržujte oční kontakt, chovejte se energicky, až téměř přátelsky, ale nelamte si příliš hlavu s etiketou.
Nutné je bránit se a nenechat se zastrašit. Nediskutovat o tom, co řekli a jak to mysleli, ale popsat, jaké chování k vám je přípustné a co nadále nebudete snášet. Predátoři mají políčeno na „slabší“ články týmu, kteří se stávají jejich oběťmi. Na silného protivníka si netroufají a nakonec ho snad i respektují.
Podpásovec
Tento typ se projevuje pasivně agresivně. Navenek přátelský a sociálně adaptovaný, vytváří sítě vztahů, ve kterých číhá na své oběti. Do objektů své zloby pak pouští uštěpačné a zraňující poznámky, zamaskované jako vtipy či přátelské špičkování, takže je těžké se proti nim ohradit. Poté, co shodí kolegu, cítí se silnější a lepší.
Cesta by mohla být v tom, pojmenovat to, kvůli čemu se do vás naváží. Zastavit se a zeptat se, co tím konkrétně myslí. Je možné takto hovořit i v kolektivu, před ostatními kolegy to „rozhrábnout“.
Nenechat podpásovce z diskuse vyklouznout, ale pokusit se problém rozkrýt a vyřešit. Také požádat, aby příště jednal na rovinu a bez narážek, a dotáhnout vždy situaci do finálního objasnění.
Posměšky nesmějí být tolerovány ani ignorovány.
Vztekloun
Možná jste se již setkali s výbušným typem spolupracovníka, který funguje většinu času vcelku běžně a snad i vstřícně do chvíle, než pod větší zatěží „vybouchne“. Ventiluje tak napětí a tenze, které neřeší průběžně, ale pak pod tlakem vychrlí mnoho horkých slov a urážek. Po výbuchu se většinou cítí lépe a tehdy je možné si s ním promluvit o tom, jaké má jeho chování dopady na ostatní.
Zásadou v jednání s těmito lidmi je nechat je vybouřit a uklidnit. Pak je lépe vzít je stranou a promluvit s nimi o situaci někde v soukromí. Je důležité jim dát najevo, že si jich vážíte a berete je vážně, i když „ustřelili“. Ale že je třeba hledat jiné způsoby komunikace a nastavit mantinely chování, aby nepoškozovali důstojnost kolegů.
Remcal
Dalším úkazem na pracovišti, který zaručeně otráví atmosféru, je věčný stěžovatel. Takovému kverulantovi netrvá dlouho, než nakazí negativní náladou své kolegy nebo odradí ty optimistické od spolupráce.
Zásadně není se stavem věcí spokojen a dává to při různých příležitostech najevo. Zaměřuje se na to, co se nedaří nebo je obtížné a patřičně to komentuje. Vzdává se tak zodpovědnosti za dění okolo sebe a svoji vlastní osobu staví do světla dokonalosti.
Nezajímá ho možnost sám se angažovat a hledat řešení, jak věci napravit.
Zde je nadějí motivovat remcaly, aby se začali podílet na zlepšení chodu věcí. Spoluúčast na dění by mohla pomoci převzít aspoň částečnou zodpovědnost a utišit kritika v sobě.
Důležité je pozorně je vyslechnout, parafrázovat jejich výroky, ale nehodnotit je, nedebatovat o tom, co je pravda a co ne. Doveďte je k tomu, aby se vyjádřili, jak by se měly věci podle nic odehrávat.
Prospěšné je pak slovně ocenit každou jejich angažovanost a motivovat je tak k zapojení do činností.
Drbna
Udržuje navenek přátelské vztahy s kolegy, se všemi je zadobře, většinou bývá příjemně upovídaná a účastná. Může to být muž i žena. Zajímá se o ostatní, pokládá účastné otázky, zjišťuje, co si kdo myslí, prožívá a co cítí.
Poté, co získá vaši důvěru, se dostává k cennému zdroji všech informací. Ty však často zneužije proti vám a má na to svoje metody – překrucování, přibarvování a další manipulování s fakty, jako je např.
vytržení informace z kontextu a různé formy intrikování; čímž vám s radostí poškozuje pověst.
Obrana vůči těmto „neviditelným“ praktikám není jednoduchá. Základem je otevřená komunikace a bezpečné vztahy na pracovišti. Kde je kooperace a není přílišná rivalita mezi kolegy, bývá drbna odhalena a zneškodněna tím, že jí nejsou poskytovány citlivé osobní informace a komunikace s ní je pouze pracovní.
Základní ochrana před zneužitím informací je nesvěřovat se na pracovišti se soukromými záležitostmi či názory a nekritizovat pokoutně spolupracovníky ani nadřízené. Nevíte, kdy se tyto údaje dostanou k nesprávným uším a budou zneužity.
Donašeč
Tento typ bez skrupulí stoupá po hřbetech svých kolegů, které neváhá zdiskreditovat před nadřízenými. Pilně sbírá informace, zapisuje si, kdy kdo přišel pozdě a o kolik, pamatuje si, kdo vyřizoval v pracovní době soukromé telefonní hovory nebo si odskočil koupit jídlo mimo povolenou pauzu.
Hraje před vedoucím roli „hlídacího psa“ a nepostradatelnou oporu, ve skutečnosti však sleduje pouze cíl jistit svoje pracovní místo, případně se obohatit na prémiích za „loajalitu“. Překvapivě často bývají zasloužilí donašeči jmenování na pozici zástupce vedoucího a je jim svěřena důvěra.
Často své „moci“ využívají k likvidaci kolegů, kteří se jim znelíbili nebo kterým se za něco mstí.
Jaká je obrana vůči těmto lidem? Základem by měla být důvěra nadřízeného ve „své“ lidi a otevřená komunikace na pracovišti. Tím pádem odpadá potřeba nechat zaměstnance špehovat a naslouchat donášeným informacím. Měly by fungovat jiné kontrolní mechanismy dodržování pravidel na pracovišti, aby nebylo nutné spoléhat na interpretaci „hlídacího psa“.
Obranou ze strany zaměstnanců je dodržování pravidel na pracovišti. Pokud se stane, že je porušíte, prevencí je ohlásit to svému vedoucímu dříve než donašeč a navrhnout nápravu (např. pozdní příchod si nadpracuji).
Želvák
Samotářský a mlčenlivý kolega, ukrytý ve svém krunýři před celým světem, stranící se svých kolegů. Potíže vzniknou ve chvíli, když se potřebujete domluvit na pracovních záležitostech.
Jeho egoobrana může být tak silná, že jeho komunikace připomíná adolescenta odmlouvajícího svému rodiči. Pokud se již k pracovnímu úkonu odhodlá, trvá dlouho, než si troufne jej odevzdat, což může ostatní v týmu brzdit.
Za jeho jednáním se nejčastěji ze všeho ukrývá vnitřní nejistota a nízké sebevědomí, obává se odhalení nedostatků a následného pokárání.
Taktika při otevírání komunikace s opancéřovaným kolegou je podobná strategii rodičů pubertálního dítěte.
Snažte se za všech okolností zachovat klid a přistupovat rovnocenně, pokládejte jednoduché otevřené otázky a trpělivě vyčkávejte na odpovědi. Neobávejte se chvil mlčení.
Pokud se nedaří se domluvit, zkuste neutrálně pojmenovat, co se děje a položit opět otázku s otevřeným koncem. Povzbuzujte jemnými náznaky, posilujte želvákovo sebevědomí. A věřte, že časem vykoukne z krunýře.
Instantní rady na závěr
Při jednání s problémovými zaměstnanci nezapomínejte na zlaté „patero“:
- Neberte si problematické chování kolegů osobně
- Zachovejte vždy klid a pozitivní přístup při jednání
- Nesnažte se změnit člověka, jen jeho chování
- Jednejte vždy sám za sebe a pojmenovávejte situace ze svého pohledu
- Respektujte právo na odlišnost a důstojné zacházení s každým člověkem
Pozitivní vztahy a spokojenost na pracovišti jsou podstatnou součástí profesního života a vyplatí se něco pro nápravu udělat. Každý by měl začít sám u sebe a zjistit, jaký může mít podíl na tom, co se děje. My sami můžeme v dramatu na pracovišti hrát jak negativní, tak pozitivní úlohu.
Případné potíže a konflikty na pracovišti mají na nás přímý dopad, mnohem hlubší, než jsme ochotni si připustit. Když se naučíme situace konstruktivně řešit, a přitom nasloucháme druhým, a učíme se respektovat kolegy v jejich jinakosti, učíme se něco i o sobě a o vlastní sebeúctě.
Kruh pochopení se pak uzavře a vztahy na pracovišti se vyjasní. Stojí to za to.
Ing. Sabina Morawitzová
Kategorie: Pro zaměstnance
Štítky: kolegové, Komunikace, pracoviště, pracovní prostředí
Stínový šéf a další typy náročných kolegů. Jak s nimi vyjít?
12. 3. 2020 | Inspirace |
V každé práci najdete pestrou paletu charakterů. A vyjít s některými je výzva. Pochroumané mezilidské vztahy ostatně patří mezi nejčastější důvody pro změnu. Jenže pokud by člověk hledal novou práci pokaždé, když si nesedne s kolegy, byl by možná celý život ve zkušebce. Takže nezbývá, než se s tím trochu poprat.
« 3 minuty čtení »
1. Kolega, který vás nemá rád
Ačkoliv ze svého pohledu neděláte nic zvláštního, tenhle kolega (nebo kolegyně) pro vás má jen studené pohledy. Prostě mu (jí) nejste sympatičtí. Nejspíš ani sám neví proč. Prostě se to chemicky nepotkalo (nemůže vás doslova ani cítit). Možná mu někoho připomínáte, třeba neoblíbenou učitelku nebo bývalého partnera. To, že vás nemá rád, se projevuje třeba takhle:
Ignorace: Vzájemně se pozdravíte, ale to je tak všechno. Kolega vás okatě ignoruje a jet s ním ve výtahu znamená dusno, které by se dalo krájet. Co s tím: Sympatie si nemůžete vynutit. Je tedy zbytečné snažit se s dotyčným skamarádit a jakkoliv tlačit na pilu. Je naprosto v pořádku udržovat s kolegou sice chladný, ale korektní vztah.
Navážení: Kolegovi nestačí vás jen ignorovat. Nesnáší vás natolik, že si nenechá ujít příležitost, aby se do vás nenavezl. Zesměšňuje, co říkáte a zpochybňuje každý váš nápad.
Co s tím? Nabízí se možnost zeptat se přímo: „Možná to tak přijde jenom mně, ale ty proti mně něco máš? Něco ti vadí?“ Tím kolegu postavíte do situace, kdy vám má racionálně vysvětlit, v čem je problém. Atmosféru to hodně pročistí.
A to i když začne jen blekotat, že žádný problém nemá a vše je v naprostém pořádku.
↑ Kolega vás nesnáší? Netrapte se tím a věnujte energii těm, se kterými vás pojí sympatie.
» Potřebujete změnit vzduch? Podívejte se na nabídky firem
2. Pan „Promiň, já zapomněl“
Často zapomene udělat to, o co jste žádali. Přičítali jste to obyčejné roztržitosti, ale poslední dobou se vám zdá, že to snad dělá schválně… Ano, dělá. Patří totiž k pasivním agresorům.
Bývají to ukřivdění lidé, kteří rádi škodí, ale tak nějak skrytě. Například vám nepředají zásadní informaci nebo nepřepošlou důležitý e-mail.
Baví je stavět se do pozice těch, kteří něco neumí, nezvládnou – a čekají, kdo se chytne a udělá to za ně. Jsou také mistry ve vyvolávání pocitu viny.
Co s tím? Otevřená konfrontace nezabírá, protože tento kolega vám klidně zalže do očí. Zapomeňte, že by si cokoliv uvědomil – je zvyklý si každý svůj průšvih zdůvodnit. Co tedy v tomto omezeném manévrovacím prostoru zbývá? Zkuste především chránit sami sebe.
Dejte si pozor, ať to není zrovna on, kdo za vás má něco prezentovat ostatním. Pokud od něj něco potřebujete, dejte do kopie i další lidi, kterých se daná věc týká. Pasivní agresoři obecně lépe fungují ve skupince než v modelu jeden na jednoho.
Přítomnost většího množství lidí dokáže jejich toxické chování částečně zablokovat.
Co je zbytečné: Zkoušet se do něj vcítit, snažit se mu pomáhat a chytat se tak do jeho manipulativních sítí. Také nemá smysl na něj emotivně křičet nebo mu cokoliv vyčítat. Pro něj by to bylo akorát potvrzením, že je vážně chudáček.
» Chaos, neplnění slibů a další věci, které nás v práci štvou
3. Stínový šéf
Strašně moc se chce dostat výš, má manažerské ambice. Šéfovskou židli mu ale zatím nikdo nesvěřil. Dost možná ve firmě panuje i obava, jestli na takovou roli vůbec má – myšleno lidsky.
Kolega se však pro začátek spokojí s tím, že bude takový stínový šéf. Nestačí mu projekty, které má svěřené, chce mít podstatný vliv i na práci ostatních.
Neustále se ptá, s čím potřebujete pomoct nebo se aktivně nabízí: „Hele, tohle si klidně vezmu na starost, jestli nestíháš.“ Ale jde na to i tvrději.
Třeba bez dohody s vámi zatahuje do projektu další lidi (což vás pak staví mimo hru). Nebo vás nevyžádaně školí, co by se dalo udělat jinak.
Co s tím? Tady skutečně nezbývá, než si to vyjasnit. Nečeká vás jednoduchá debata a navíc ji zřejmě podstoupíte opakovaně, protože tyhle typy se jen tak nevzdávají. Důležité je chránit si své teritorium, nenechat se přetlačit.
Pokud nic z toho nezabere a vy budete do práce chodit stále méně rádi, zajděte za svým skutečným manažerem. Nejde o to, že byste měli žalovat. Věcně mu popište, jak se dotyčný kolega chová, že vám to vadí a bere chuť do práce.
Díky tomu šéf alespoň zjistí, že má v týmu potenciální problém.
» Potřebujete změnit vzduch? Podívejte se na nabídky firem
Jobs.cz
Konflikty v práci
„Začala jsem nesnášet svoji práci,“ spustí moje známá, sotva dosedne na židli v kavárně. Pracuje ve stejné firmě už nějaké tři roky a vždy tam chodila s nadšením.
„Víš, jak jsem ti minule říkala o té nové kolegyni, kterou nám dali do kanceláře? Nejde to tam s ní vydržet!“ A pouští se do sáhodlouhého vyprávění, jak se s příchodem této kolegyně změnila situace v dosud zcela poklidné kanceláři.
Nová příchozí hned po týdnu začala měnit v práci zajeté zvyky a nerespektovala pravidla dané pracovní pozice, jak byly další dvě kolegyně zvyklé. „Zásadně chodí pozdě! Vždycky.
A nikdy tam nezůstává až do konce pracovní doby. Neplní deadliny. V papírech má chaos.
Pořád by něco chtěla zlepšovat – špatná tiskárna, lepší židle, obědy v trávě… zajímá ji jedině, co zrovna dělají ostatní a s kým si může jít pokecat.“
Začínám tušit, kde je zakopaný pes. Moje známá má ráda pravidla a řád jak v pracovním životě, tak v osobním.
Možná i proto jí pracovní místo tak dlouho vyhovovalo – klidná kancelář, jasná pravidla, férový přístup vedení a srozumitelně formulované úkoly.
Nová kolegyně je oproti ní nespoutaný živel a pravidla jsou pro ni omezením, které se za pomoci kreativních nápadů a své otrlé povahy snaží ohýbat.
U obou těchto žen hrají roli zcela rozdílné osobnostní charakteristiky, jež se na první pohled mohou zdát až neslučitelné. Na vzájemné nepochopení by narazily, i kdyby se potkaly mimo práci. Proto když jsou spolu nyní zavřené osm hodin v jedné místnosti, vzniká mezi nimi stres a napětí. Ovšem každá z těchto povah má své nesporné výhody.
Lidé a pravidla
Osoby, které dodržují pravidla, jsou svědomité typy s důrazem na detail a strukturu. Také je lze považovat nejen v práci, ale i v partnerském životě za poměrně stabilní a nevyhledávající změnu. Tam, kde si zvyknou, často i zůstávají. Mají tendence přizpůsobit se stanovenému systému. Striktně dodržují stanovený plán a mají rády pořádek jak ve věcech, tak ve vztazích.
Naproti nim ti, co pravidla ohýbají, jsou častěji více společensky orientovaní, ve společnosti dominantní a snaží se za každou cenu najít řešení problému. Často se neptají na povolení a konají dle vlastního uvážení.
Oproti těm, kdo pravidla preferují, hledají změnu a bojí se dlouhodobých závazků. Většinu času působí chaoticky a dokážou vymyslet nová a kreativní řešení. Svému okolí se mohou jevit jako líní nebo nerespektující příkazy.
„A víš co? Ještě měla tu drzost se mě zeptat, jestli se neberu příliš vážně a nemám až moc nudný život!“ I takové názory se mohou objevit – jedna strana žije moc chaoticky, druhá moc nudně. Důležitější než přesvědčení druhých o vás je, zda jste vy sami se svým životem spokojení.
Pokud vám samotným vaše dodržování pravidel nevyhovuje a jen slabý náznak jejich porušení ve vás vzbuzuje dávku úzkosti, s kterou se dlouho vypořádáváte, je vhodné na sobě začít pracovat.
Stejně tak když máte pocit, že neuspořádanost a chaotičnost se vám vymyká z rukou a vy už nejste schopní vlastní život zvládnout.
Zpovzdálí nad těmito rozdílnými povahami můžeme s úsměvem mávnout rukou. Například při konfliktu v obchodě nebo na úřadě, kdy lidé pevně se řídící nastavenými pravidly mají roušku přes nos i ústa, rukavice a dezinfekci v ruce.
Mezitím ti uvolněnější si s trochou štěstí natáhli přes ústa alespoň šátek a o nějakém odstupu mezi nimi a druhými lidmi nemohla být řeč.
V tuto chvíli mohlo dojít k dost ráznému střetu mezi danými skupinami, ale ten utichl hned, jak se rozešli.
Ale co s takovými dvěma opaky v jedné místnosti? Moje známá už zvažovala přechod na jiné pracoviště, případně v rámci firmy na jiné oddělení, aby kolegyni nemusela mít v kanceláři. Jak spolu tyto neslučitelné povahy mohou vyjít a třeba se i jedna od druhé něco naučit?
Protiklady se doplňují
Mít na jednom pracovišti dva takové typy lidí může být velkou výhodou – jeden dohlíží na to, že projekt bude včas dokončen, dle plánu a dodán tak, jak zněla domluva. Druhý naopak vymyslí od základu celý proces realizace s co největší nápaditostí a neotřelostí.
Pro nadřízeného těchto dvou lidí splněný sen. Nebo také noční můra – při opakovaných konfliktech.
Toho, jenž má tendence pravidla dodržovat, štve neukázněnost, nedisciplinovanost, nespolehlivost a nedostatečný respekt od druhého kolegy, čímž se v něm zvyšuje každodenní míra frustrace a stresu.
Liberální kolega se zase může cítit utlačovaný ve své vlastní individualitě a cítit se znuděný ze strany rezervovaných kolegů, kteří nedovolují rozvoj jeho osobnosti.
Nejzákladnějším řešením je promluvit si. Společně a otevřeně. Možná i druhá strana je stejně frustrovaná a stresovaná jako vy, jen ještě nedostala příležitost to s vámi rozebrat.
Z toho, co jsem vyslechla od známé, jsem pochopila, že s kolegyní vlastně nikdo nemluvil o tom, jak místo fungovalo do nynější doby.
Opakovaně jí oznamovaly její nedostatky, které musí napravit, místo aby si vyslechly, co od místa očekává ona.
Najděte společný kompromis. Být zvyklý na svůj klid v práci není nic špatného. Stejně tak jako mít svůj režim, ve kterém jste spokojení. A tak jako vy chce i nový kolega mít něco, na co se každý den bude do práce těšit.
U mé známé dříve bylo nepsaným pravidlem, které vyžadovalo i vedení, aby byla rychle a bezchybně odvedena práce. Nikdo si nedovolil většinu pracovní doby trávit na pracovním místě jiného zaměstnance a většina úkolů probíhala spíše v tichosti.
Tento přístup však začala nová příchozí narušovat svou potřebou být s někým v neustálém kontaktu.
Jestli se vám nelíbí, že máte kolegyni z vedlejší kanceláře na kávě u vedlejšího stolu hned ráno, po obědě a potom ještě před odchodem domů, řekněte to. Domluvte se s kolegyněmi, že zvládnete, když si v kanceláři dají kávu ráno, ale po obědě ať zůstanou v kuchyňce nebo jdou do druhé kanceláře, protože vy chcete mít na svou práci klid, tak jako dříve a jak je zvykem i u vedení.
Jednou z věcí, na které si známá stěžovala, bylo, že v jejich firmě fungoval elektronický systém docházky.
Nová kolegyně se velmi rychle naučila odcházet z pracoviště o hodinu dříve a nechat si odchod pípnout jiným zaměstnancem v čase, kdy opravdu odcházet měla.
Ostatní to dokázalo naštvat, ale nikdo nechtěl jít „žalovat“ vedení. Domluvili se, že to tedy budou tolerovat, ale nová kolegyně za ně vždy dodělá nějakou práci z domu.
Obdobným příkladem může být i to, kdy je dána půlhodinová pauza na oběd, ale některý z kolegů má neustálé tendence si ji prodlužovat – klidně až na hodinu. V takovém případě může být řešením převzetí části práce za ostatní, případně závěrečný úklid pracoviště.
Respektujte názory toho druhého. To, že se vám něco nelíbí, ještě nemusí znamenat, že je to něco špatného. Díky novému kolegovi se můžete hodně naučit, na to vždy pamatujte. I když se vám nelíbí jeho způsoby chování, může vás obohatit o něco nového.
Jeho nápady nemusíte přejímat nebo se s nimi ztotožňovat – stačí, když se nad nimi zamyslíte z více stran a pokusíte se pochopit, proč je vlastně navrhl.
Možná se ani nemáte naučit jinému způsobu myšlení, ale třeba jen trpělivosti s odlišně smýšlejícím člověkem a spolupracujícímu jednání.
Pokud všechny přístupy k řešení situace mezi vámi a vaším povahovým opakem selžou, nemusíte se ještě uchylovat k ukvapeným radikálním řešením, jakým by byla třeba výpověď. Zkuste zajít za svým nadřízeným nebo personálním pracovníkem a celou situaci s ním probrat. Ptejte se, co očekávají od vás a od kolegy a co máte vzájemně firmě přinést s tak odlišnými povahami.
Zkuste navrhnout nová řešení celé situace – společný projekt si necháte, ale rozdělí vás do odlišných kanceláří a vy se budete jednou za čas na pár hodin setkávat k diskuzi nad ním.
Hlavně nikdy nevěšte hlavu ještě dříve, než vše zkusíte racionálně vyřešit.
S lidmi s rozdílnými osobnostmi jste nuceni setkávat se dnes a denně a společné vycházení za pomocí kompromisů můžete vždy využít jako prostor k učení se novému.